'" $!+!&'& '$"'5 C",! ; 8" ' E$ " $+ '" 1" &! ;

Transkript

1

2 MAR S!!" # $""%& '"$&! ( '! )#* $'+!&,!! -!" * $" &$. ) * / '$, "0" "1"0. " 0 "0" $' 2"' " -, '$3 4$"'5! '$ 0!5$ ' 7 ),! 8' " 9 7 *) " $"'+ $ 9"'":6"!5 ""! //, 1 $"';.' + " 1!' < $, '!! +8.!" '"$& 88 8 =' $ " 1.!' ", ' $!1.!'5 $.'! $5 $ '$", '+ ", >?"$"" (:'5$ 9 $!+ 5!!5 1! $ :" ""!A 1 ":""+ B! 1 $"& "5 1 '$B+'! ' ' $5 <$.'"'!' " '"$& 6! '$ "5 1 $. $C5 "!5 1!" + '; :"'+ 5$,!+! '; 5$ $'5, 8'!' :5 "0+ "&1+!$'$ 9'+ ' <.8. 0! ' 7/), '! '" $!+!&'& '$"'5 C",! ; '$D""$$,, 8" ' E$ " $+ E$""+6!' '"$'5'$"'5'" '" 1" &! ; $.,8'D""$:" 1+! "! '+$ $! 6!!!0" E D""$ 8' " " 1 $. (:'" F", ' 1" ", $.!8" 1!" "!!& G 1 50 F'+ D""$, '+ $ " :$, $. " $!.'5 $'5 $. $$. "'!" '" 1!"!! & 6! " $ '+ 0"$!0 9 '5 " 1 $!! D""$" ",! ', 1 $!" "5,!." " $""%5 $ 1!+ 10'& B"' 0" 6", '$ H' F'+ F", '!!8" $., 1" '$" "" '!5$ 0" & B!'!5$!1! ' "5! 8 " '0"5 $" >"!5 "&1"" =.$.'"' " "" 51 ' =" :"; " '+ ',!+ +$" ' '5 '', 8' = 15 $ 6 0 1" $" '$&, $' <$!$ : :"! "'+ $+& B$ = 15 $.' $ "' F "+, $.!0+ 0! ' F! $!+ 1' ' 9+ &! I; : "'! $. $ ( '""'5$ '$0"', '!! '".!'+ '& 1 $. :"" 1 $0J!$"$; $".!5 " ; '+$"!&'!8 ' 0! I: +$!$ ".A1'', " 0 '+ 0"$ '5 (1!5 " 6!15.! $.!'C"'5$ $ 7*, 7 #-A 1+ ""'6; $ " $ "".'!8!"!8",! & $""% K8!"'&L $+ "; 1 5 "! $; "$""!5 ; " M $ "8" "! "'<'$'5"; N$<$$""?$" G!O0 1 P6'"; ' $"$$'+$" """$", ; 5 1 "+!1 1'5 ' G 8''+ '&Q B' $. " 0"Q $ &!1!!.Q!I:" "8.'M ",!+ $ F$, 1'+$$!!"$&,0 :"'5$ '%! 1 "'! "+ 0!1', 0!' 1" $8!" '8! 1!'0" $ 1 " ".4'5$. "0$'"6.,'5E 8,,!8"! '"!! 8", 0 0 1!! ' +$+$!$4''

3 Kouzelník klanu Volných lovc mecin Valdo Man nevynikal pílišnou skromností. Byl si dobe vdom svých schopností. Dovedl porouet zvíatm i rostlinám lépe než kterýkoli jiný klanový kouzelník, v léb neduh lidského tla i ducha byl nepekonatelný, a pokud jde o ízení poasí a pedvídání budoucnosti, neml sob rovného. Ostatn jen takový lovk mohl být ífpilotem Bratrstva bílého plamene. Mecin Valdo Man byl obdivován, obáván i nenávidn, dobe to vdl a vystupoval tak, aby obdiv, strach i nenávist udržoval a podporoval. Toho rána však mohl být rád, že je sám ve své chýši a že ho nikdo nevidí. Práv procitl, avšak navzdory svému zvyku zstal ležet a mžikav mhoural na strop. Jeho tvá, jindy zlobn energická, jaksi zplihla, její hrany a.vrypy otuply, oi se zakalily a z pootevených úst se ozývalo jakési kvikavé pomektávání. Kdyby nkdo pece jen pestoupil všechny ty písné zápovdi, které chránily mecinovo soukromí, a vešel do chýše, myslel by v první chvíli, že Valdo Man spatil nco hrozného na strop. Tam však nic hrozného 1

4 neviselo, a pokud ano, byly to bžn používané rekvizity mecinova tajemného povolání. To, co mecina vyvedlo z rovnováhy, byl sen, který se mu zazdál ped procitnutím, kdy spánek vede urputný boj s bdlostí, a nkdy, ve vzteku bitvy, je schopen prozradit nkterá tajemství, jež mu svila budoucnost. Pro mecina nebyly prorocké sny zvláštností, ba naopak, práv z nich erpal znanou' ást své moci. Prozrazovaly mu píchod stáda gruger, vas ohlásily píchod vtrné boue a nejednou si všimly i takové malikosti, jakou byly napíklad kradmé pípravy lstivého sbarra k napadení osady. V takových prorockých snech se mecin vyznal, jako se Regular vyzná v pracovních nástrojích své kovárny. Kéž by to byl takový obyejný prorocký sen! Mecin by neztratil klid, ani kdyby pinášel sebehorší zprávu o vtrné smršti, anebo dokonce o válené výprav njakého divokého klanu Hor. To už by dávno byl na nohou, na- epejení lenové rady starších by usedali k ohni a náelník klanu mandyr Jo Vessy by na nho, kouzelníka, upíral své vodové oi a mlky by prosil o radu. Byl to vbec prorocký sen? Tato otázka trápila mecina nejvíce, ta ho zbavila klidu, ta pikovala jeho zrak k zasmušilému stropu chýše. Zdaleka ne každý sen je prorocký. I mecinovi se zdají obyejné sny obyejných smrtelník: prchá ped nepáteli, ale nemže odlepit nohy od zem; ení u poradního ohn a najednou shledá ke svému úžasu, že je nahý; najednou je z nho malé dcko, všichni ho peskují a marn jim vysvtluje, že je mecinem nejmocnjšího klanu Plán. Valdo Man o takových snech nikdy nehovoil a tváil se, že se jeho velebnému spánku vyhýbají. Choval se k nim se stejn vznešenou pezíravostí, s jakou mandyr klanu nevnímá rvaku psí smeky o krvavý cár grugeí kže. V tomto snu mecin vidl hoet msto, vzdálenou Romu na úpatí posvátné hory Olympus. Vidl vojáky s ocelovými oblieji a vidl jejich kapkovité stroje stát v nestoudné blízkosti poradního ohn jeho vlastní osady. Slyšel jejich hlasy, cítil pach žárovišt. A znovu ty lesklé kapky kroužily kolem osady jako neodbytné hyeny draby. Nevdl, co si myslet o takovém snu. O jaký to jde požár msta Romy? Vždy mecin už jednou vidl msto v plamenech. Je to už dávno..., jak dávno vlastn? Pt nebo šest loveckých údobí? Možná sedm. Objevil se ve snu odlesk tehdejších plamen? Nelze to vylouit, protože sny asto zobrazují to, co bylo. Jenže ty kovové kapky nebyly nikdy ve vesnici. Lidé z msta se i nadále tváili nevšímav k loveckým klanm Plán, eky a Hor. Obchodníci, pravda, i nadále pmníkali své dlouhé a namáhavé výpravy, ale vždycky cestovali na hbet utahaných koník. Mecinovu bystrému zraku samozejm neušlo, že to nejsou skutená zvíata, nýbrž to, emu lidé z msta íkají stroje. 2

5 Mecin sice nenávidl stroje, avšak oceoval dobrou vli lidí z msta, kteí ukryli stroj do koské podoby, aby nepohoršili zraky svobodných lovc. Msto tehdy hoelo. Lovecké klany vstoupily do jeho ulic. Vrstva erných sazí brzy pekryla válené zmalování bojovník, takže ani klanový náelník by nerozeznal píslušníka klanu Volných lovc od bojovníka Ryb anebo Lakmon. Tehdy tekla krev a bojovníci se navrátili do svých chýší obtíženi koistí. Uschovali ji do spolehlivých skrýší a jakkoli velkohubé velebili své válené udatenství v prvních dnech a týdnech po výprav, postupem asu o ní pestali vyprávt a te, po té dlouhé dob, se zdálo, že klany Plán, eky a Hor na tu nepochopiteln výjimenou událost zapomnly. Zapomnlo na ni samo msto Roma? Zdálo se, že ano. Obchodníci se nikdy nezmínili o tom, co se tenkrát stalo. Lovci od nich neuslyšeli ani slvko náznaku njaké odvetné výpravy. Mandyr i sám mecin nejednou opatrn kladli lstivé otázky, jako když lovéc líí past na zvíecí stezce. Nikdy však žádnou zprávu neulovili. Msto žije svým životem a o lovce se nestará, to vše, co obchodnicí vdí a povdí. A najednou, zistajasna, mecin spatí ve svém snu stíbité kapky na návsi osady. Mže to být návst odvety. Z budoucnosti se ozvalo varování: msto procitlo a napáhlo se k rán. Jeho obrnná tlapa dosud* nedolehla, ale svist dráp je už slyšet v ovzduší. Jenže, u všech duch známých i neznámých, pro v tom snu hoelo msto? Prorocké sny hledí vždycky jen a jen do budoucnosti a nevracejí se k tomu, co se už stalo. Znamená to, že Volní lovci odrazí útok voják z msta a vrátí ohe na stechy Romy? To je krásné vysvtlení a jist by potšilo horkokrevného Neda Martena nebo Krutého grugera a všechny mladé bojovníky, kteí se vpádu do Romy nezúastnili, protože byli ješt dtmi. Potíž je v tom, že mecin takovému vysvtlení sám neví. On byl v Rom, on zažil to velké bojování a on vdl, jaká je pravda. Zbran mstských lidí jsou mocné, daleko mocnjší než nejlepší luky a Modré mee. Lovecké klany by nikdy nemohly do msta vstoupit, kdyby tehdy sami lidé z msta nezápasili jeden s druhým v krvavé bratrovražedné eži. Te už jsou zase jednotní, a když se jim zachce, smetou lovecké osady z povrchu Marsu jediným úderem. Pro tedy ve snu Roma hoela? Mecin se posadil a zlobn potásal hlavou. Nedobrá myšlenka na nho útoila a nedala se odbýt. Jsi starý, mecine, a poprvé jsi ml popletený prorocký sen. Ten další bude ješt zmatenjší a nepotrvá to dlouho a bude z tebe pošetilec, který si už nebude jist, zda mu sen o ztrace ných kalhotách nepinesla budoucnost. Nja- 3

6 kou dobu se ti podaí ukrývat úbytek prorockých sil. Jenže pravda stejn vyjde najevo, díve nebo pozdji. Jednou; dvakrát, potetí vyšleš, bojovníky na lov gruger a lovci nenajdou nic, leda njakou smrdutou drabu s ohlodanou kostí v tlam. Pak se pižene vichice a pokácí polovinu vesnice/potom.,. Pohlédl stranou. V kout chýše, zahalen do houn, spal mladý Hvar, rnecinv ue. Nadmíru uenlivý chlapík, a ctižádostivý až bda. Byl to ješt chlapec, ale do své ilé hlavy už stail naskládat podivuhodné množství informací. Znal povahu i moc všech bylin blahodárných i zlomocných, všechny báje klanu Volných lovc, ale i klan jiných, a už spátelených,, i protivných, uml zpamti jako njaký starý bard. A nejen to. Vynikal ostrostí vnitního pohledu nkdy i nad mecina samotného, a až projde obadem zasvcení, stane se z nho vynikající píslušník Bratrstva bílého plamene. Co se asi zdá arodjovu uni, co se mihotá spánkem omámenou hlavou adeptovi tajných umní? Mladík pravideln oddychoval, oní víka se mu ani nezachvšla. Kdyby tak njaké kouzlo vrátilo mecinovi mládí... Mecin zavrtl hlavou, Mládí mu nikdo nevrátí. Ale kdyby tak mu mohl nkdo vysvtlit obsah snu. Náhlé vnuknutí ho osvítilo. Vysvtlení podá první lovk, se kterým dnes mecin promluví, a je to kdokoli! lovk tak významný jako mecin Valdo Man je lidem stále na oích a nemá soukromí ani tehdy, kdy se jejich zrakm skryje. Mecin ješt dávno nedospl k rozhodnutí, že skuten šlo o prorocký sen, a už jeden lovk v osad zvtil, že se s mecinem dje nco mimoádného. lovk, pesnji eeno lovíek: chlapec Dim, toho dne zamstnaný službou strážce ohn. Tito strážci mli nesnadný úkol: udržovali ohe klanu, aniž smli vstoupit do poradního kokpitu. Ozbrojeni dlouhými železnými pohrabái vyhrabávali popel lahvovitým vyústním ohništ a do isté prostory vkládali devo tak, aby ihned nevzplanulo, nýbrž aby se jen pomalu škvíilo, avšak neadilo, aby v nm jiskérka žila, ani malá, ani velká, vždycky pimená. Toto umní vyžadovalo cviku a neochabující pozornosti. Bystrý Dim si však vždycky našel as, aby pozoroval, co se kde v osad šustne, a pece nespouštl z ohništ oi. V osad se vždycky dlo nco zajímavého. Lovci, nasedali na kon a vyráželi k severozápadu, kde se podle zpráv stopa valí stádo gruger, už ped temi dny pedpovzené velkým mecinem. Vyplašili ho prý lovci z Hor a je teba ho dostihnout dív, než pekroí hranici íních klan, jinak nevyhnuteln nastane spor, anebo dokonce válka. Ostatn m tora Regular vstal neobyejn brzy, z devného pírstku u jeho chýše se valil dým a kov tam zvonil o kov. M 5 Lora pracoval pilnji než jindy, a líný nebyl nikdy. Ková 4

7 mee a hroty oštp a šíp. Znamená to, že se opravdu schyluje k boji? Klany se už vzájemn dlouho neutkaly a válku znal Dim jen z vyprávní starších. Vdl, že je špatná, ale pomyšleni na ni ho vzrušovalo. Se šimravým pocitem v zádech o ní pemýšlel jako o píležitosti, kdy i malý chlapec mže prokázat statenost. Ženy se vyhrnuly na náves se svými tkalcovskými rámy a s kžemi. Nkteré odešly k potoku prát pokrývky, jiné se staraly o dtí. Už dlouho nebylo v osad tolik dtí jako v poslední dob, kdy se klanu dailo dobe. Ped chýší Dlouhého šípu se rvali dva psi. Dlouhý šíp, bojovník tak starý, že už na lov nechodil, vylezl a pokusil se rozehnat psy klackem. Pestali se rvát a obrátili se proti nmu. Staec se jim chab bránil a nakonec se spasil ústupem do chýše. Ubohý Dlouhý šíp! Vypráví se, že to byl nejstatenjší lovec klanu, a býval dokonce mandyrem dávno ped tím, než se nynjší mandyr Jo Vessy narodil. To vše bylo sic poutavé, ale všední, obvyklé, nikterak nevyboující z obrazu osady. Nco tady ale chybí, nco zvláštního se dje. Dim chvilku usilovn pemýšlel, než na to pišel, a bezmála vyjekl, když mu svitlo. Mecin dosud nezkontroloval ohništ! Dokonce ani nevyšel ven! Mecin snad ješt spí! Dim ztratil zájem o loveckou výpravu a zápas Dlouhého šípu s afajícími psy a civl už jenom na kouzelníkovu chýši. Stála nedaleko kokpitu a od ostatních loveckých chýší se lišila velikostí i tvarem. Nebyla tak vysoká a hrotitá, avšak na její pdorys by se vešly dv nebo snad i ti obyejné chýše. Tvarem pipomínala spícího grugera, stoeného do klubíka. Vypadala však hroziv, protože ze stechy trely dlouhatánské peste pomalované tyta s vlajícími stuhami. Dosplí nechtli o tch tyích mluvit, ale všechny dti vdly, že na své antény mecin lapá hlasy pedk. Mecin nespí, uvdomil si Dim. Ze stešního otvoru stoupal dým, urit kouzelný, voavý. Kouzelník si uvnit prozpvoval a ním chestil. Co asi kutí? Koná asi njaký tajemný obad. Jak rád by se Dim se svými poznatky s nkým podlil! Dti ale lumpaily na druhém konci osady, kde ob vtve osady se do široka otevírají pustot Plán. Pták by vidl osadu jako hrot oštpu, s kokpitem a mecinovou chýší na špici. Poblíž kokpitu bydlí náelník, vigat a piloti a tm je lépe se vyhnout. ím významnjší je bojovník, tím h snáší hluk dtských her. Daleko od kokpitu žili lidé, které mandyr nikdy nepozval do kokpitu, nikdy se nezúastnili válených výprav a lovu se vyhýbali, protože by tam udlali víc škody než užitku. Zato s nimi byla legrace. Dti mly mnohem radji bábu Kobylí hlavu než mladistvého hrdinu Nedá Martena, lépe jim bylo v chýši Chromého nohy, umlce v tetování, který jim kreslil pkné obrázky na 5

8 odezky vydlaných kží, než poblíž chýše Kriitého grugera, který by jim uštdil nanejvýš výprask. Konen se Dim dokal. Na náves vpadla rozjásaná tlupa. V ele bžel Blohívek a Karat, zahaleni do grugeích kží. Ostatní se hnali za nimi, metali kouliky bláta, házeli klacky a stíleli tupé šipky. Poínali si stejn jako dosplí lovci s tím rozdílem, že skutený lov se odbývá v kruté tichosti, rušené jen stony ranných zvíat. Tihle malí lovci ovšem kieli tak pronikav, že vyburcovali z malátného spánku i Zoubka, staikého psa Chromého nohy. Ubožák ležel ve stínu chýše a zdálo se mu o dávných lovech, když ho vzbudili. Podailo se mu vstát, ale vzáptí upadl a po celý zbytek dne vzpomínal na tu píhodu jako na divoké dobrodružství. Dim vyskoil a na kamarády zamával. Blohívek a Karat zvolnili bh, ale to nemli dlat! V píštím okamžiku zmizeli v chumlu, a než by Regular stail lusknout prsty, byli zbaveni grugeích koží. Lov skonil. Malí lovci kže roztrhali a te už zápasili mezi sebou, kdo uchvátí vtší díl a stane se hrdinou dne. Starší a vtší dti mly samozejm výhodu. Ti malí mohli být rádi, když na n zbyla hrstka chlup. To je tvoje vina," kiel Blohívek na Dima. Kdybys nás nespletl, mohli jsme je setást." Stejn by nás chytili," bruel Karat. Ten Regularv kluk dovede bhat jako sbarro," Zadýchaní, zrudlí zápasem klopýtali oba chlapci k Dimovi. Oba patili ke strážcm ohn, a smli se proto piblížit až ke kokpitu. Karat si nespokojen prohlížel škrábance a modiny, které mu pibyly na holých pažích, avšak Blohívek se pozorn zadíval na ohništ. Už letmý pohled mu prozradil, že je zle. Nikde ani jiskérka, nikde ani proužíek dýmu! Pekotn se vrhl kupedu a vyškubl Dimovi pohrabá z ruky. Dej to sem! Copak jsi slepý?" Dim pochopil a zdevnl leknutím, J á... já jsem..." Jestli ohe umel, mžeš se tšit!" Dim zdrcen klesl na kolena. Jestliže ohe umel, vesnice se musí odsthovat na území vzdálené alespo pt denních pochod, aby unikla hnvu ducha ohn. Ten je neúprosný a pt zim bude bloudit územím, kde byl uražen, a bda Volnému lovci, kterého by tu zastihl! Dim musí z klanu odejít a nevezmou ho zpátky nikdy, i kdyby se dožil tolika zim, kolik je hvzd na nebi. Karate, dobhni pro trubiku. Dlej! Nekoukej na m jako na zjevení. Teba ohe ješt zachráníme." Trubika, to bylo veliké tajemství strážc ohn. Mecin by zuil, kdyby se o ní dovdl. Do osady ji pinesl jakýsi obchodník. Výmluvn ji velebil, je to 6

9 náramná vc, jakou dovedou vyrobit jenom lidé ve mst. Podobala se tyi, mla pt krok zdéli a nebyla tlustší než prst. Nikdo ji nedokázal zlomit, natož ohnout, pestože by ji tíleté dít udrželo na prstu. Uvnit byla dutá, jako bývají vtve nkterých ke, když se z nich vyšourá dužina. Lovci, zejména mladí, byli novinkou nadšeni. Obchodník je ujistil, že mže do osady pivézt libovolné množství, protože ve mst taková trubika není žádný zázrak, ale docela obyejná vc. Piveze rzné trubiky, tenké na výrobu šíp, tlustší na oštpy... Jenže rada starších rozhodla jinak, na nátlak mecina, který hovoil dlouho a výmluvn. Co pam sahá, šípy se dlají z vtví šípového kee a nejlepší oštpy pocházejí z mlází, které roste podél Rychlého potoka. Trubiky nech zstanou ve mst, kde je jejich domov, a pokud by se obchodník ješt nkdy odvážil njakou trubiku do osady pivézt, bude jat, týrán a nakonec na trubiku naboden pro výstrahu ostatním. Vydšený obchodník nasedl na svého umlého kon a odjel. Kouzelník ho donutil, aby trubiku odvezl. Blohívek s Dimem ho stopovali daleko za osadu a vidli, jak zastavil nad Lysým návrším a zahodil ji, když se ji ped tím pokusil vzteky zlomit, ovšem marn. Chlapci se pokladu zmocnili a peliv ho ukryli. Za malou chvíli se Karat s trubikou vrátil a Blohívek ji opatrn vsunul nálevkovitým ústím do ohništ. Dim ho pozoroval a srdce mu tlouklo vysoko v hrdle. V bláhové nadji nasával vzduch a namlouval si, že cítí dým, erstvý, teplý, že se ohe nasytil životodárného dechu, vpraveného do ohništ trubikou, a že žije, by nenápadn a skomírav. Teba ta trubika má kouzelnou moc a pomže To jste tomu dali. Ohe umel, to je nadlení, ozval se za nimi tichý hlas. Dim s Karatem se bleskurychle otoili. Blohívek upustil trubiku a pitiskl tvá k zemi. Ani nedutal. Te je neviditelný, ale jak dlouho vydrží tisknout obliej do trávy? Nezhasnul, Rade Haagere, jenom se schoval. Neboj se, my ho ze skrýše vypudíme, drmolil Dim, ale zuby mu tak jektaly, že mu lovec sotva rozuml. Rad Haager, jako obvykle provázený daimonem Terrem, divokou šelmou, která dokázala roztrhat sbarru a poradila si i s barrokem, marsovským medvdem, se usmál. Mohutný muž a mohutný daimon nli nad dtmi jako horská hradba. Daimon funl a vyplazoval jazyk a tváil se tak potmšile, jako by mu bylo do smíchu. Karat si uvdomil, co lovci o Radovu daimonovi íkají, že prý dovede mluvit jako lovk, ale neslyšn, a rozumí mu jenom Rad. Také v lovcov písné tvái se vlnilo cosi podobného úsmvu. íkáš mi, abych se nebál? Ty by ses ml bát. Ty jsi strážce ohn. Pistoupil k ležícímu Blohívkovi, pekroil ho a opatrn se dotkl špikou nohy trubiky. Chlapec zapochyboval, že je skuten neviditelný. 7

10 Tak pece zstala v osad, poznamenal lovec. Myslel jsem, že ji obchodník odvezl. Našli jsme ji, vysvtloval Blohívek. Smíme si ji nechat? Samozejm nesmíte, ušklíbl se Rad Haager. Vy jste to nevdli? Dim zapátral pohledem v lovcov tvái. Rad Haager už dávno nebyl mladý lovec. Pes jeho hlavu pokrytou pralesem smoln erných kadeavých vlas se pehnalo už mnoho zim. Pokryly mu obliej písnými záezy, takže pipomínal skalní stny Tyrkysových hor. Nkolikanásobný náhrdelník ze zub a dráp barroka svdil o jeho lovecké dovednosti. U opasku však ml jenom Modrý me, neozdobil se ani jediným skalpem. Dti však vdly, že Rad Haager je mocný bojovník a že to byl on, kdo skuten vedl slavnou výpravu loveckých klan, jíž padlo v plen msto Roma. Stál klidn a s rukama založenýma na prsou hledl na provinilce. Dim nesklopil oi. Uvdomil si, že se lovce nebojí. Pro by se ho ml bát? Rad Haager nikdy dtem neubližoval, nekiel na n, ba dokonce si s nimi nkdy hrál. Žádný lovec by se k nemu podobnému nesnížil! Radovi ale bylo vždycky jedno, co si o nm kdo myslí. Vdli jsme to, Rade Haagere. Ale pece jsme si ji nechali. Líbí se nám a je užitená. Správn si poínáte, ekl Rad Haager. Pro ale dmýcháte ohe trubikou? Pro nevstoupíte do kokpitu a nerozfoukáte ohe ústy? Do kokpitu pece nesmíme! zhrozil se Dim. Trubiku si taky nesmíte nechat, ušklíbl se Rad. Vešel do kokpitu, vylovil z mošny kovový váleek, piložil ho ke zernalému devu a vzáptí mezi oharky vyskoil veselý plamínek. Chlapcm poklesla ramena úžasem i úlevou. Nco takového Ohe zhasnul a já ho znovu zapálil, podotkl Rad. Chlapci byli bledí vzrušením. Co se te stane, Rade? Duch zemelého ohn se strašn pomstí celé osad! Hlavn tob, vid, ty hrdino, usmál se Rad na Dima. Neboj se, nepomstí se ti. Víš, pro t nechá na pokoji? Protože mám na prsou kouzelný obrazec! ukázal chlapec na obrázek, vytetovaný na útlé hrudi. Protože ohe žádného ducha nemá, pamatuj si to. Nikde nejsou duchové, ani na Pláni, ani v ece, ani mezi Horami. Duchy si vymysleli kouzelníci, aby z nás udlali poslušné hlupáky. Kdyby t tak mecin slyšel, zašeptal Karat bojácn. Ten ví dobe, co si o nm myslím. Kdepak vlastn vzí? Ješt spí? Nespím, Rade Haagere, odpovdl mecin Valdo Man. Stál ve vchodu své chýše s rukama založenýma na hrudi. 8

11 Karat pleskl Blohívka po rameni a v mžiku oba pelášili pry, až jim kamínky a trsy trávy odletovaly od pat. V osad se neukáží ped veerem. Jak jim Dim závidl! Utekl by také, ale nemohl. Musí vydržet u ohn, dj se co dej, dokud ho nový strážce nevystídá. Stál tedy na svém míst, strnulý jako vyezávaný bžek, a vyteštn zíral na kouzelníka. Valdo Man byl o hlavu menší než Rad Haager, ale vypadal mohutnji. Ml od pírody širokou hru a ramena, ovšem kouzelné bevno navleené na krku zvtšovalo šíi ramen ješt o další dv dlan. Šarlatový pláš splýval z bevna až na zem. Hru ml mecin obnaženou, zato nohy ukrývala temn modrá suknice. Jeho hlava byla zcela holá a tvá mu brázdil bezpoet jizev, hlubokých a hrozivé zarudlých. Také uši ml rozezané a tetování na hrudi bylo tak husté, že zdálky vypadalo jako lesklá piléhavá kazajka. Nikdo nevydržel dívat se na ty obrazce dlouho. Z houštiny nevídaných kvt a list hledla strašlivá zvíata, nebo to snad byly oblieje zlých duch Ne, radji o tom ani neuvažovat. Mecin prý dovede zabíjet pouhým pohledem, a kdo ví, zda tetované oblieje na jeho hrudi nemají podobnou moc. Dim sklopil oi. Mecin spustil paže voln podél tla a vkroil do kokpitu. Mezi ním a Radem Haagerem dýmal znovuzrozený ohe. Oba muži se zdvoile pozdravili tak, že se letmo dotkli prsty pravé ruky ela a hrudi. Nespouštli ze sebe oi. Rad se tšil na slovní stetnutí s mecinem. Litoval jen, že náves je skoro liduprázdná, takže jen malý Dim a nkolik žen budou svdky mágova pokoení. Rad nepochyboval, že znovu, jako už tolikrát, nad kouzelníkem zvítzí. Jeho kejklm nevil a nechoval v sob ani špetku posvátného strachu, kterým mecin ostatní lovce ovládal. Valdo Man však zejm neml chu do ptky. Ovládal se dokonale, ani hnutím brvy nedal najevo, že slyšel Radova rouhaská slova. Mír, ekl tiše. Mír, odpovdl Rad. Mecin si všiml trubice. Chvíli se na ni mrail, a pak ji štítiv zvedl ze zem. Jako by to byl prašivý pes, podotkl. Jednou stranou ho vyženeš z osady a druhou se ti vrátí. Pevn ji sevel pravicí na jednom konci a levou rukou si ji navíjel na loket. Dim nechtl vit svým oím. Trubika byla nepedstaviteln pevná! Kluci se o tom mnohokrát pesvdili. Zaklesli její konec mezi vtve a marn páili. Povsili ji mezi kameny a ti po ní skákali! Kouzelník tedy ml neslýchanou 9

12 sílu v pažích. Nebo snad v tom byla kouzla? Mecin se klepal stoenou trubicí do lýtka jako kotouem lana. Pohlédl hnviv na malého strážce. Pkn hlídáš ohe, jen co je pravda! Dim se roztásl strachem. Chudák, myslel, že je z nejhoršího venku. Jak byl bláhový! Mecin všechno vidl, všechno slyšel. Rad Haager ho pokoil. Jenže na nejslavnjšího lovce klanu si netroufne ani on, velký kouzelník. Zchladí si žáhu na provinilém strážci ohn. Už nikdy neuvidím matku a otce, už nikdy nepromluvím se sestikami, už si nikdy nebudu hrát s kluky Dobe hoí, podotkl Rad Haager nevinn. Mecin po nm loupl mraným pohledem a ekl Dimovi: Hoí až píliš dobe. Neumíš se o nj postarat, hlupáku? Dim horliv popadl pohrabá, obrátil nkolik polen, aby plameny zmírnil, a piapl, jsa pevn rozhodnut nespustit z ohn oi, dj se co dj, i kdyby teba létající stroj z msta usedl na návsi osady. Poj, ekl mecin Radovi. Máme o em hovoit. Rad Haager ješt nikdy nenavštívil mecinovu chýši a po pravd eeno, ani po tom píliš netoužil. Malí chlapci, ale i dosplí si kradmo šeptali, jak to v chýši vypadá a co dsivého tam lze spatit. Po zemi se plazí jedovatí hadi u stropu naíká pták se dvma hlavami a duchové pedk tam ustavin snmují, popíjejíce krev zabitých nepátel. Rad takovým povstem nevil už jako malý chlapec. Pesto se neubránil tísnivému pocitu, když se sklonnou hlavou vstoupil nízkým vchodem dovnit a smsice koenných vní a pach mu horce dýchla do tváe. Také Terr se mu tiskl trochu bojácn k noze. Prudce oddychoval a srst na hbet ml zježenou. První, co lovec spatil, když jeho oi navykly pítmí, byly plamínky íchsi zrak snad njakého ducha? Jsi jako baba, pokáral lovec v duchu sám sebe. To je pece mladý Hvar, mecinv ue. Znal mladíka od jeho dtství, vážil si ho pro jeho bystrost, ale trochu jím pohrdal za to, že odmítl jít cestou ostatních mladých muž klanu, odmítl životní dráhu lovce a vstoupil do uení k lovku, kterého Rad Haager považoval za podvodníka. Hvar sedl nehnut u stny chýše a nevraživ hosty pozoroval. Neekl ani slovo. Až do zasvcovacího obadu nesml promluvit s nikým než s mecinem nebo jiným píslušníkem Bratrstva bílého plamene. I tato zápov byla souásti výchovy nastávajícího mecina. Vnitek chýše vypadal docela obyejn. Od stropu visely nádobky a pytlíky s koením. Uprosted bylo ohništ, na kterém mecin a jeho žák pipravovali jak pokrmy, tak i léivé lektvary a masti. Bohat vyezávané keslo, znázorující kleícího zajatce, bylo jediný kus nábytku v chýši. Mecin vybídl Rada, aby se na keslo posadil. Terr ulehl svému pánovi k nohám, tžkou hlavu, jak ml ve zvyku, položil na pokrenou pravou tlapu a levou natáhl daleko kupedu. Obas mrzut pohlédl na Hvara. Mecinovi nevnoval 10

13 pozornost. Hostitel podal Radovi kulatou nádobku s pake, oste hokým nápojem, který dokáže bystit rozum. Nejsem šastný, že vidím ve své chýši práv tebe, Rade Haagere, perušil mecin mlení. Lovec sebou škubl, ale kouzelník ho zarazil gestem. Zsta, prosím. Ml jsem v noci sen, který si nedovedu vysvtlit. Když jsem uvažoval o jeho významu, vnitní hlas mi ekl: Vyjdi ven a pora se s prvním mužem, kterého potkáš. Byl jsi to ty. Duchové pedk? otázal se lovec posmšn. Mecin potásl hlavou, jako by neho litoval. Vím, že nevíš hlasu sn a nechceš uznat, jak asto mají duchové pedk pravdu. Ale dnes m vyslechni, prosím. Rad Haager si uvdomil, že mecin už podruhé za tak krátkou chvíli použil slova prosím. Je to ubohý starý muž, zkrušený starostmi. Pocítil k nmu cosi jako lítost. Nu co, ekl si, vyslechnu ho. Koneckonc, není to zlý lovk. Dovede být zlostný, jeho arodjné kejkle jsou smšné, ale co pam sahá, nikdy nikomu neublížil. Naopak, dovedl zahánt nemoci a léil i zranní, a kde si nedokázal poradit on, zpravidla pomohlo sdružení mecin, Bratrstvo bílého plamene. Vyprávj, ekl lovec. V noci pišli duchové do mé chýše, zaal mecin, a varovali m. Brzy, snad už za nkolik dní, msto pijde na Plá. Bhem ei nahmatal kožený sáek, který ležel na nízké devné polici, klekl si, sáek rozvázal a vysypal jeho obsah na zem. Byly to pokivené bílé kstky, snad rybí. V šeru vytvoily složitý blavý obrazec na temné zemi. Ty znáš lidi žijící ve mst, Rade, líp než kdokoli z nás. Jaký je tvj názor? Co u nás hledají? Lidé z Romy u nás? polohlasn opakoval lovec. Teba se mýlíš, mecine. Obyvatelé msta nikdy nechodili na Plá. Nikdy, v tom se jejich zvyky nezmnily od Velké války, kdy lovci klan Plán, eky a Hor spolen vtrhli do Romy a vnesli me za její hradby. Lovci to považovali za známku strachu. Rádi se u veerních oh chvástali hrdinskými iny z doby Velké války a vzájemn se ujišovali, že obyvatelé msta jsou zbablci a prost se neodváží pekroit Zelenou pouš, která oddluje msto od Plán. Rad se takových hovor nikdy neúastnil. Dobe vdl, jak jsou smšné. Mstští lidé nechodí na Plá zcela z jednoduchého dvodu nechtjí. Anebo jim to jejich náelníci zakázali a prchod Zelenou pouští dovolili jenom obchodníkm. Mecin se zmocnil jediným dravím pohybem kostiek. Terr pitom znepokojen pozvedl hlavu. Nemýlím se, ekl mecin a vyprávl lovci podrobnosti svého snu a rozhovoil se zejména o hoícím mst. 11

14 Bude msto znovu hoet. Rade? Anebo je to vzpomínka na události dávno minulé? Lovci se domnívají, že obyvatelé msta se jich bojí. Jsou pošetilí. Rad se zasmušile pousmál. Pekvapila ho poslední mecinova poznámka. Pi loveckých slavnostech mecin povzbuzoval sebevdomí loveckého klanu a hrdinské písn, které pedzpvoval, mly jeden jediný spolený obsah. Volní lovci jsou hrdinové, kterých se bojí lovci ostatních klan, bojí se jich zvíata i hvzdy na nebi. A prokleté msto Roma samozejm taky. Nikdy k nám nechtli pijít, podotkl Rad, pedstíraje lhostejnost. A te pijdou! navázal mecin vášniv. Urit pijdou. V mi. Rad úkosem pohlédl na arodjova un. Hvar sedl neten. Nezdálo se, že poslouchá hovor obou muž. Ve vyhublé tvái se mu nepohnul ani sval. Rad ale nepochyboval o tom, že mladík bedliv naslouchá a pemýšlí o všem, co bylo eeno. Chtjí se pomstít? nadhodil Rad. Mecin sklopil hlavu a odmlel se. Rad chtl ješt nco podotknout, ale njaká divná tíse mu v tom zabránila. Mecinovy starosti na nho pešly jako zlá nemoc, která peskakuje od chýše k chýši a trestá mladé i staré, muže, ženy i dti horekou. Moje sny, ekl mecin, pozvedaje hlavu, ze mne udlaly mecina klanu. Jenom nevdomost lovc z tebe udlala mecina, pomyslel si Rad, ale nechal si tu poznámku pro sebe. Už jako chlapec jsem vytušil, že se liším od ostatních, rozhovoil se mecin dále. Byl jsem mimoádn citlivý. Sdílel jsem každou bolest s lidmi, kteí trpli. Ano, cizí utrpení se na mne penášelo jako pavuina a zahryzávalo se mi do útrob. Bylo by to nesnesitelné, naštstí jsem stejn siln vnímal i cizí radost a štstí. Byly to zvláštní pocity. Mecin vyprávl klidn, pirozen, jako by vykládal o docela obyejných vcech. Z Rada zvolna opadalo naptí. Snad poprvé v život se v mecinov pítomnosti cítil volnji. Stal se snad obtí njakého mecinova kouzla, napadlo ho. Nesmysl Na kouzla pece neví! Náhle si uvdomil, co mu vlastn na mecinovi vadilo nejvíc nabubelé obadnictví, jeho gesta a tón hlasu, jizvy na tvái i ten smšný trám na šíji, pestrá kopí na steše chýše, všechny ty hraky pro velké dti. Jenže mecin pece jen dovede leccos vyléit a leccos pedpovdt Když jsem se potuloval po Pláni, asto jsem ml dojem, že m nkdo sleduje. Když jsem se otoil, nikdo za mnou nestál, a pece jsem vdl, že poblíž se nkdo skrývá. Tehdy jsem poprvé ml sen, který se mi pozdji navracel. Vidl jsem sám sebe v lese a kolem mne chodily staré ženy s nohama obrácenýma patami dopedu a prsty nazad. Mluvily ke mn, ukazovaly mi byliny a nevídaná zvíata. Zaal jsem rozumt mnoha vcem, které jsou jiným lidem utajené. Dnes v noci k tob také mluvily staeny s obrácenýma nohama? 12

15 Ne, usmál se mecin nevesele, moje sny jsou te mnohem složitjší, temnjší. Nemohu ti o nich vyprávt. Nerozuml bys jim. Vždy já se v nich sotva vyznám. To mi v, Rade, lidé z msta pijdou, vím to docela urit. Mluvil te úzkostn, naléhav, jako by prosil Rada o víru. Znovu rozsypal kstky na zem. Klikatily se jako písmena neznámé abecedy. Mecin ukázal prstem. Vidíš? Znamení se opakuje. Je zlovstné. Pomsta v nm ale není! Nerozumím ti, ekl Rad. Tuším, že cizinci pijdou s dobrými úmysly. Ale pamatuj, Rade, že lidem neškodí úmysly. Lidem škodí iny. A cizinci s dobrými úmysly nám mohou uškodit víc, než kdyby picházeli s úmysly zlými. Zlu se dovedeme bránit. Jsme tak vychováni, žijeme od vk v obran proti zlu, proti nepátelm, proti hladu, proti chorobám. Ale jak se chceš ubránit laskavosti? Zvení sem doléhal kik dtí, táhlý zpv tkadlen a zvonní Regularovy kovadliny. Terr zaškubal ušima, protože zaslechl ryk psí rvaky. Mecin zavel oi a pitiskl si dlan k elu. Staneš se náelníkem, Rade Haagere. Vzdychl, jako kdyby ze zad sejmul bemeno. Tušení m nezklamalo. Dobe jsem udlal, že jsem t pozval do chýše. Už vím, co to všechno znamená. Ty, Rade Haagere, se znovu postavíš do ela loveckých klan, jako kdysi, když hoelo msto Roma. Ale tvj protivník bude tentokrát jinde. Nebude to msto. Kdo tedy? Pohlédni, zvolal mecin a prudce ukázal vzhru. Rad vzhlédl. Terr bázliv zakuel. Strop chýše byl znenadání temný a plály na nm hvzdy. Rad se musel zachytit opradla kesla a zavel oi. Když je znovu otevel, vidina zmizela. To urit dlá ten nápoj paké, pomyslel si. Vstal. Nevím, co si o tom mám myslet, ekl nejist. Ale jedno vím, neznám zlo, které by mi nahnalo strach. Komu hrozil? Neznámým silám, které pokud má mecin pravdu se chystají zachvátit Plá, nebo snad mecinovi? Obrátil se ke vchodu. Pokal, až se i Terr zvedne, a pak vyšli do jasného, sluncem prohátého dne. Kouzla nechali za zády. Mecin se díval, jak ustává pohyb houn zakrývající vchod. Co s ním udláš, mecine? ozval se tiše Hvar. S kým? otoil se kouzelník. S Radem? S nedbalým strážcem ohn. Nechal vyhasnout ohe. Podle zákona Mecin mávl rukou. Zákony 13

16 jsou svaté! ekl mladík písn. Mecin dobe vdl, že by ue mohl vznést stížnost k Bratrstvu a že by asi prosadil svou. Když on sám byl ješt mladistvým adeptem, podobná vc se stala kdesi u Lakmon. Nikdy ho však nenapadlo, že by jeho vlastní ue Moudrost je umní zamhouit oi v pravou chvíli, Hvare. Zákon je nad veškerou moudrost. Kdyby staila moudrost, nebylo by teba zákon. Poslouchal jsi dobe, o em šla e? Ano, pisvdil Hvar. Jaký je tvj názor? Jen úcta k zákonu posílí klan v boji proti nepíteli. Mecin najednou pocítil únavu. Jsem starý a Hvar m brzy nahradí. Odejdu a zavládnou tu jiné poádky. Jen zpovzdálí budu pozorovat bh dj. Ale prosím t, Hvare, dopej mi ješt trochu asu Nahlas však ekl nco jiného: Odejdeš k Bratrstvu se stížností? Ne, odpovdl Hvar bez zaváhání. Mecin ale pochopil, že za slvkem ne zstalo nevyené ješt jedno: prozatím. Rychle! Rychle! Pozdji se kamarádi, ale i dosplí ptali Karata, pro kiel rychle, když spatil ze Strážního vršku stíbité stroje pijíždjící od Zelené poušt. Otázka uvádla chlapce do znaných rozpak. Svým vrstevníkm na ni odpovídal pohlavky, a protože hoši z klanu Volných lovc si nenavykli pijímat pohlavky bez odporu, jazykovdná rozprava se vždycky zvrtla do rvaky. Dosplé Karat nemohl pohlavkovat. Mlel tedy a koukal se na tazatele tak zle, že by pohlavek mohl být píjemnjší. Karat se totiž stydl za to, že ho toho osudného rána nenapadlo nic chytejšího a vhodnjšího než rychle. Mohl kiet: Cizinci picházejí! nebo Všichni do zbran! i docela prost mohl zajeet Boj!, a celý klan by pochopil, že se blíží nebezpeí. Karat ovšem neplácl to svoje rychle jen tak, bezdvodn. Zvolání z nho vytrysklo mimodk, v témž okamžiku, kdy chlapec stroje spatil. Stízliv uváženo, nic jiného asi v dané chvíli zakiet nemohl. Stroje se totiž blížily tak, že se podobaly peludu. Neslyšn plynuly nad vrcholky sporých stepních travin a zdálo se, že to jsou rybí mchýe, které nkdo nafukuje neviditelnou slámkou. Jakmile si Karat uvdomil rychlost stroj, napadlo ho, že on sám musí utíkat do osady, aby se všichni pipravili. Stroje se však blížily takovým tempem, že by chlapec nedokázal dobhnout vas, ba dokonce by nestail sestavit kloudnou vtu. Vyrazil tedy ze sebe to nejpodstatnjší, to nejdležitjší: Rychle. 14

17 Dlužno ovšem poznamenat, že toto zvolání, pln pochopitelné jen Karatovi a jen v okamžiku svého zrodu, mlo žádoucí úinek, pevrátilo osadu vzhru nohama. Ženy se svými runími stavy, kžemi a košíky zmizely v chýších, dti se ztratily nkde v kovinách, m'tora Regular pestal bušit kladivem a stáhl se do pítmí svého píbytku, bublav spílaje, psi se shlukli do naježené, vrivé smeky uprosted návsi a bojovníkm se objevily v rukou zbran, náhle, jako zázrakem. Osada totiž ekala, že se nco stane. Mecin i Rad Haager sice drželi jazyk na uzd, o Terrovi nemluv, jenže žádné významné tajemství nezstane dlouho uvznno za mížemi zub. Vytká oima a vyšumí ušima. Každé hnutí ruky a každý kroej ho vyzrazuje a netrvá to dlouho a je ho všude plno. Samo mlení zasvcených je významuplné, takže ona zadumaná mecinova tajemnost a Radova rázná nechu hovoit prozradily to nejdležitjší, že cosi leží ve vzduchu, že stín tajemství leží na osad. Jaké tajemství mohlo spojit mecina Valdo Mana s adem Haagerem, dva muže, kteí mli k sob takovou náklonnost, jakou má ohe k vod? Jeho význam zejm peklenul dlouhotrvající, snad dokonce vrozenou nevraživost. Týkalo se tedy celé osady. Jakmile rozumái pišli ve svých úvahách do tohoto bodu, okamžit jim svitlo. Tam na jihu, vzdáleno ruku a ješt ruku denních pochod, leží msto Roma, schoulené k nohám velebné hory Olympus, která hostí duchy pedk na svém vrcholu. Msto Roma, pokoené a vydrancované. Až dosud se nepomstilo, zejm proto, že pomsta je pokrm, který chutná nejlépe, když je studený. Mecinovo mlení a Radovy nevrle poznámky vydráždily pedstavivost obyvatel osady, a pestože se nikdo neodvážil o té hrozné vidin hovoit, všem bylo jasné, že as odplaty nadešel. Stailo tedy, aby maliká postava chlapce na Strážním vršku zaala poskakovat a k osad dolehl vískavý Karatv hlásek, všem šlehla myslí jediná vta: Už je to tady! Ozbrojili se. Ale co dál? Kdyby se blížila válená výprava Lakmon, kdyby temné mraky oznamovaly píchod vichice, kdyby se ozval dusot stáda gruger, muži by znali svj úkol. Co ale mají dlat te? Karat dobhl do osady. U m'torovy chýše se k nmu pipojil Dim. Prudce oddychovali. Zastavili se a pekvapen hledli na náves. Pro bojovníci stojí jako zaezaní, každý ped vchodem své chýše? Pro nedupají, pro se nepovzbuzují pokikem klanu? Kde je mecin se svou pálivou vodou, která udlá i ze zbablce hrdinu? A tehdy se stalo nco nepochopitelného, všichni najednou zmizeli v chýších, vytratili se z parády, vypaili se, než by jeden mrkl, a byli ti tam. Jen Blohívek sedl u ohn, protože byl strážce! Karat zrudl hnvem i studem, ale najednou si všiml, že Dim jektá zuby. Z úkryt se vyplížilo nkolik chlapc a dvat. Tázav se na Karata dívali, co 15

18 mají dlat, když se bojovníci schovali? Karat zadoufal, že se stane nco spásného, že na náves vybhne Rad Haager a zavelí k útoku, že Ale co když se bojovníci ukryli jenom proto, aby mohli vetelce napadnout znenadání, jediným drtivým útokem? Pak ovšem se musí ukrýt každý. Schovat! Všichni do úkrytu! zavelel dtské tlup. Zbran mjte pohotov! Nemusel to opakovat. Každý kluk ml njakou zbra, devný bodák se špicí utvrzenou v ohni, anebo dokonce železnou dýku z m'torovy dílny. Dti se rozprchly stejn ile, jako to ped chvílí udlali dosplí, a v okamžiku zbyl na návsi jen Blohívek, zbledlý rozilením. Kde všude se blyštly zvdavé oi? V temných oválech vchod, ve štrbinách mezi stnami, v kovinách a ve vysoké tráv, snad dokonce i v kotouích dýmu nad kouovými otvory ve steše chýší. V osad bylo ticho, rušené jen zoufalým meením hladové kozy. Na nedalekém návrší se mihl stíbrný stín. Blohívek ho zahlédl jen koutkem oka. Soustedn hledl na ohništ. Bál se ohlédnout, a souasn ml strach o ohe. Kdyby te ohe vyhasl, jako se to ped nkolika dny stalo Dimovi, Rad Haager by nepomohl! Kdo ví, kde vlastn je, Rad Haager! 16

19 Neohlížel se, zato napínal sluch. Ticho dovede být píšernjší než válený pokik nepátel. Chlapci se roztásly ruce. Duchové, dejte, a zave sbarro, a zaburácí barrok, a se stane cokoli Na náves vplynulo gravigyro. Blohívek slyšel od starších bojovník vypravení o strojích, a Chromá noha dokonce dtem takové stroje kreslil. Mly oi, tlamu se zuby, šupiny nebo peí, vypadaly píšern nebo dobromysln, podle toho, jestli toho dne malíe trápila pakostnice, anebo zda ml dobrou náladu. Ale i ten nejstrašlivjší stroj v podání Chromého nohy nebyl tak píšerný, jako byl ten, který se objevil na návsi, nkolik desítek krok od zkamenlého Blohívka. Co na nm bylo tak dsného? Ml snad krvavé oi a špiaté tesáky a zelenkavé šupiny? Nic takového. Nejhorší bylo, že tu byl, nepopirateln skutený, nezávislý na pakostnici Chromého nohy. Mstský kluk by mu sotva vnoval pohled, protože to byl starý, tígyroskopový model s unavenými emitory, jak by ten mstský kluk okamžit poznal podle typického podélného kolébání. Blohívek však nikdy žádné gravigyro nevidl, a proto hledl na tu starou káru jako na zjevení. V boku stíbité kapky se otevely dvee a muž obleený do modré, nápadn isté kombinézy se namáhav vysoukal ven. Rozhlédl se kolem sebe, se zjevnou úlevou se protáhl a pak volným krokem zamíil k Blohívkovi. Chlapec spatil ve dvením otvoru další tváe. Všiml si, že muž v modrém obleku má prázdné ruce. To bylo divné, protože starší bojovníci vyprávli o zbraních lidí z msta a popisovali je jako krátké, nepíliš tlusté kovové klacky bez jakékoli špice nebo ostí, které však mají tu prazvláštní vlastnost, že z nich vychází paprsek isté smrti. Jde ke mn, uvdomil si Blohívek, a zabije m. Slzy mu vstoupily do oí. Odhodlan polkl. A si m zabije, Karat m pomstí! Soustedil veškerou vli, aby odvrátil od muže zrak, a zadíval se na ohništ. Pokusil se pohrabáem obrátit poleno. Ubohý vný ohe klanu! Opt byl ve vážném nebezpeí smrti! Cizinec došel až k Blohívkovi. Byl drobný, ve všem všudy úhledný. Vlasy ml peliv ostíhané a uesané. Byl dokonale hezký, což samozejm neznamená, že na nho byl píjemný pohled. Ano, všechno na nm bylo pkné, modré oi, pímý nos s jemn modelovanými nozdrami, nevelká ústa trvale vykroužená do polopohrdavého úsmvu. Tvá ml úzkou, s jasn vystouplými lícními kostmi. Když byl mladý, jist míval líce ozdobené okrouhlými broskvovými stíny, jimiž píroda vyznamenává své nejlepší výtvory jako znakou nejvyšší kvality. Ale i te, ve tyiceti letech, ml cizinec hebkou, jakoby hedvábnou ple. Zastavil se a zvolal: Hej! Chlape, poj sem. 17

20 Na náves pluly další tyi stíbrné kapky. Zaujaly postavení po boku té prvé, ale jejich dvee zstaly zavené. Posádky zejm ekaly, co se bude dít dál. Rozumíš, co ti povídám? Mluvíš naší eí? Rozumím, cizine, odpovdl Blohívek stísnn. Pro jsi tedy neodpovdl? Nepozdravil jsi m. Cizincv obliej na okamžik zledovatl a Blohívek v tom okamžiku vytušil, že to je pravá tvá toho muže. Cizinec vynaložil jisté úsilí, aby se usmál. Ach tak, ekl teatráln, promi. Zdravím t, náelníku, jménem rady Planetární unie. Moje skromné jméno je Vil Scharra a jsem úadující správce planety Marsu, jestli ti to nco íká. Jsem považovaný za celkem dležitou osobu a nemusíš se stydt povstat, když s tebou mluvím. Mír, pozdravil ho chlapec. Nejsem náelník, jsem chlapec. Jmenuji se Blohívek. Vstát nesmím, protože jsem strážce ohn. Strážce ohn, jak dležitá funkce! zasmál se správce Scharra. Njak ti špatn hoí, ten tvj ohe. Když dovolíš, pomžu ti s ním. Sáhl pro nco do kapsy a vykroil. Blohívek si všiml, že Scharra drží to, emu Rad Haager íká zapalova. Stj! vykikl chlapec, až mu hlas rozilením peskoil. Vyskoil a vytáhl z pouzdra dýku. Vida, pece jsi vstal! Bráním ohe, ekl chlapec vážn. Když udláš ješt jeden krok, musím t zabít. To je mi ale pivítání, ekl správce Scharra. Opravdu m nepustíš, abych se ohál? K ohni smí jenom mandyr, mecin a piloti. Opravdu víš, že m zabiješ? ušklíbl se správce Scharra. Nakroil, Blohívek napáhl zbra, ale vtom zasvišti šíp a zabodl se do zem pesn do toho místa, kam by správce šlápl, kdyby krok dokonil. V tu chvíli se už otevely dvee i ty zbývajících gravigyr a osádky vystupovaly ven. K Blohívkovi pibhl Karat s lukem v ruce. Vida, druhý strážce ohn, podotkl správce hnviv. Chtl ješt nco íci, ale z hlouku cizinc vyšel tlustý muž, nápadný svým erným plnovousem. Nechte toho, doktore, volal na správce Scharru. Ti kluci mají pravdu. Nechte je hlídat ten ohe. Máme jiné vci na práci. Ml hluný hlas, trochu chraplavý. Chlapci na nho hledli užasle, protože ješt nikdy nespatili vousatého muže. Muži klanu Volných lovc si vousy vytrhávali i s koínky. Nebáli se ho však. Vycítili, že jim nechce ublížit, jako by jim nikdy neublížil Rad Haager. Ml na sob koženou bundu a modré 18

21 kalhoty z mkké, podéln vroubkované tkaniny. Plnovous stejnomrn pokrýval jeho líce. Vousy ml nakrátko ostíhané, ale do hladká si nestíhal ani tverení centimetr své tváe. Bute zdrávi, kluci, nebo mír, jak íkáte vy. Nepišli jsme vám ublížit a nechceme uhasit váš ohe. Hlídáte ho dobe, jen co je pravda. Jste prima kluci a ty bájen stílíš z luku. Jak ti íkají? Karat, odpovdl mladý luištník. Já jsem Kenzo Miram, kamarádi mi íkají Miri. Chcete mi tak taky íkat? Chceme, vyhrkli oba chlapci. Tak honem zašourejte do toho ohn, kouí te mí než ped chvílí. Potebujeme mluvit s vaším šéfem, nebo náelníkem, jak mu asi íkáte. Ty zejm smíš odejít od ohn, Karate. Mžeš nám nkoho takového zavolat? Snižujete moji autoritu, Mirame, ekl správce Scharra tiše. Zapomínáte, že tu vystupuju jako úední osoba! Vystupujete prachpitom, zabruel Miram, a ani se na nho nepodíval. Jsme tu pt minut a už se stílelo! Dkuju mockrát za takovou autoritu! Správce Scharra chtl nco namítnout, ale Miram mávl svou lopatovitou rukou a Karat odbhl. Chvíli mu trvalo, než našel Jo Vessyho, Rada Haagera a Valdo Mana. Ti nejvýznamnjší muži kmene spolu s dalšími bojovníky stežili nejdležitjší klanový majetek, totiž stádo koní. Když se vracel, následován temi hodnostái, tváil se chlapec tak pyšn, jako by on sám byl náelníkem Volných lovc. Stojí za poznámku, že Jo Vessy stail v neuviteln krátké chvíli pomalovat svoji tvá žlutou a ervenou hlinkou a vypadal strašliv. Jen pomnnkov modré oi prozrazovaly, že náelníkova sveepá krutost je skutené jen dílem váleného zbarvení. Váleníci vedení Karatem obezetn obešli kokpit, nebo ani oni nesmli to posvátné místo poskvrnit tím, že by si zkrátili cestu kolem ohništ, a zastavili se, jak se sluší, na délku pti oštp od cizinc. Správce Scharra písn odkašlal, ale Miram na nho neekal a ujal se slova. Mír, ekl. My jsme ale spíš zvyklí zdravit dobrý den. Mecin s mandyrem na sebe udiven pohlédli. ekl jsi mír, cizine? zeptal se Rad Haager, Terr usedl u jeho nohou. To není jen pozdrav, ekl mandyr klanu Volných lovc Jo Vessy. Nebereme slovo mír na lehkou váhu. Terr ulehl a položil hlavu na tlapy. Nevtil nebezpeí. My taky ne, ujistil mandyra Miram. Vite, doktore? Ovšem, pisvdil správce Scharra. Vážení spoluobané, marsovští rodáci! Sešli jsme se zde a v tento den ve významné dob, kdy evoluní vektor hominidního genu dosáhl jistého tangenciálního bodu stetu s vektory gen jiných, extrasolárních kultur, ímž se eený tangenciální bod souasn stává i uzlovým bodem pro další expanzi, nejen ve smyslu spaciálním a temporálním, 19

22 nýbrž a to pedevším ve smyslu etickém. Ano, vážení spoluobané a marsovští rodáci Vy nechcete válku? zeptal se Rad Haager Mirama. Miram se rozesmál a správce Scharra sklapl ústa a uražen je sešpulil, takže jeho nos spolu s okrouhlíkem úst vytvoil nepíliš výrazný vykiník jakéhosi protestu. Moje jméno je Rad Haager, pokraoval lovec naléhav. Tší nás. Já jsem Kenzo Miram, tohle je úadující správce Marsu doktor Vil Scharra a tam vzadu stojí Petr Abrahám a Vra Pokrovská a spousta dalších lidi, které vám pedstavím pozdji. No a v tch kárách tam vzadu je zbytek party. Dobrá, ale já jsem ten Rad Haager! Mžete mne odvézt, pod podmínkou, že osadu necháte v klidu. To nebylo domluveno, Rade! zaprotestoval Jo Vessy. Nestrpím, abys ty jediný Už jsem ekl. Moje slovo platí, mužové. Zde je mj me. Rad odepnul opasek a podal ho Kenzo Miramovi. Miram zakoktal nco rozpaitého a Vra Pokrovská vykvikla: Nesahej na to! Mže na tom být nákaza! Já jsem všechno zavinil, pokraoval Rad. Co jsi zavinil? divil se Kenzo Miram. Ze ped sedmi zimami vyhoelo msto Roma. Ze hynuli lidé umlí i živoucí! Není to jenom tvoje vina! zvolal jo Vessy. Nev mu, cizine jménem Miram. Rad byl možná první, ale ne jediný, a nebyl to on, kdo pinesl nejvíc zkázy do vašeho msta. já napíklad, zamrkal modrýma oima, já zapálil dva domy. Ano, já to byl. No tohle, vydechl užaslý správce Scharra. Chtl by pokraovat v nacvieném projevu o tangenciálním bodu evoluního vektoru, ale na náves vybhl svalnatý dlouhán podobn pomalovaný jako Jo Vessy a kiel: Já jsem vypálil ve vašem mst tolik velkých dom, ukázal tyi pisty, ale protože mu chybl prostedník, nebylo zcela zejmé, kolik jich vlastn spálil. Mj me zbavil hodn, hodn muž bílé krve! Ml na mysli androidy, ty. podivné bytosti, které vypadaly jako lovk, a pece nebyly lidmi. Pi vpádu do Romy jich lovci hodn pobili. Jejich nepirozená existence je dráždila, protože nedokázali pochopu, co tihle lidénelidé jsou vlastn za. Zde je moje koist. Vracím ji jako výkupné. Bojovník odepnul od opasku ozdobeného skalpy váek a vysypal Miramovi k nohám nkolik starožitných lžiek a vidliek z pravého plastiku. Ale to už na náves vbíhali další zmalovaní bojovníci a kieli jeden pes druhého: 20

23 Já také pobil mnoho muž bílé krve a vypálil jsem dv ruce velkých dom! Já rozbil sekerou dm na kolech! Já zabíjel! Já zapaloval! Do bojovník vjela podivná teštivost. Naptí se v nich zlomilo. Radv píklad je strhl. Byli sice statení, ale všichni vdli, že válka s lidmi z msta je marná. Kdyby vedoucí muži klanu dali pokyn, neváhali by ped sebezniujícím bojem. Jenže ani náelník, ani mecin, ani Rad nechtli bojovat. Pro by se tedy oni sami mli hnát do záhuby? Cizinci se spokojí s výkupným, odpustí bojovníkm jejich vinu, když dostanou nazpt naloupený majetek Já zapálil víc dom, než je hvzd na nebi! Já pobil tolik muž bílé krve, že po zemi se valil potok! Já rozsekal ernou skíku a ta mi roztavila me, jako by byl z loje! Tento bojovník neumle vypovídal o své zkušenosti s energetickým akumulátorem, který se nešastnou náhodou pipletl do cesty jeho Modrému mei. Cizinci tiše žasli. Shlukli se k sob a civli na divochy, kteí kepili kolem nich se zbranmi v rukou a z plna hrdel se chvástali válenými úspchy, které, kdyby byly jen z poloviny pravdivé, by svdily o vyplenní msta velkého jako celý povrch planety Marsu. Vypadali divoce a chovali se bojovn, ale to bylo jen zdání. Svým vystupováním chtli sami ped sebou zakrýt prostý fakt, že jejich vychloubání je vlastn zpov, že celý ten rej není nic jiného než spolená prosba o odpuštní viny a že vracejí, co naloupili, v pokorné nadji, že jim cizinci odpustí. Hromádka navrácených pedmt se rozrstala a brzy se na návsi nakupila úctyhodná hromada, a cizinci ani nestaili žasnout, co všechno opustilo pítmí úkryt: klec na kanára, gravibloky, kolekové brusle, deštník, který v Rom neml žádný smysl, protože ve mst nikdy nepršelo, vybité energonádobí, trepky, falešné starožitné zbran, uloupené v Cirku Maximu, harampádí bez ladu a skladu, a hlavn bez užitku, protože nemohlo plnit svj úel zde, v pustin, kde nejbližší energetický zdroj byl vzdálen na desítky kilometr daleko. Když muži vrátili svoji koist, ustoupili ke svým chýším a udlali místo ženám. Ty vycházely dstojné z chýší s hlavami sklopenými a nesly další výkupné, nejkrásnjší pokrývky, korálkové pásy, jemn vyinné kže, bohat zdobené malbami, a dokonce i slepá staena Kobylí hlava se pibelhala a obohatila spolenou hromadu o to, co mla nejcennjšího, o vypelichaný, siln páchnoucí kožešinový vak, ve kterém si naveer vyhívala svoje chromé nohy. Pak osada ztichla a všichni upeli na cizince zraky v nmém oekávání. Bude to stait? Ochladí dary žár hnvu? Cizinci se však tváili rozpait. Mžete nám konen prozradit, co to všechno znamená? zvolal Kenzo Miram. 21