AŤ VEJDE TEN PRAVÝ John Avjide Lindquist

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "AŤ VEJDE TEN PRAVÝ John Avjide Lindquist"

Transkript

1

2 AŤ VEJDE TEN PRAVÝ John Avjide Lindquist

3 LÅT DEN RÄTTE KOMMA IN Překlad MINDWARP.CZ, 2009 Copyright John Avjide Lindquist První české vydání.

4 Dějiště Blackeberg. Nechá vás přemýšlet o kokosem obalených sušenkách, možná o drogách. "Život hodný respektu." Stanice metra, předměstí. Asi vám nic jiného na mysli nevytane. Lidé se zde snaží žít tak, jak žijí jiní lidé na jiných místech. Mít kde bydlet je přeci důvod, proč to tu celé postavili. Tohle místo samozřejmě nevzniklo přirozeně, organicky. Vše tu bylo předem naplánováno a lidé se stěhovali do toho, co pro ně bylo připraveno. Stavby v odstínech šedi stojící uprostřed zelených, většinou zamrzlých plání, to je zvláštní místo. V začátku našeho příběhu se existence městečka Blackeberg datuje asi třicet let nazpět. Jde vlastně o obyčejnou příměstskou čtvrť zasazenou v nehostinném kraji plném sněhu a ledu. Představte si, že do ledové prázdnoty postavíte malé město z panelových domů, se školou a parkem. Tak to je Blackeberg. A už přicházejí první nájemníci! Jdou vítězoslavně přes Tranebergský most, v zádech paprsky ranního slunce, mají v očích vize šťastné budoucnosti. A to se píše rok Matky vláčí své děti na ramenou, nebo je drží v rukou a radostně obydlují nové příbytky. Pilní otcové se starají o finanční blaho rodiny a vše skvěle vzkvétá. Občas si rodinka zazpívá i nějakou tu písničku a ostatně, je jim báječně. Nově. Moderně. Ale takhle to nebylo. 2

5 Oni přijeli metrem. Nebo auty, v dodávkách. Jeden po druhém. Prostě se všichni nastěhovali do svých anonymních apartmánů a tam se zavřeli. Potom pomalu vyšli ze dveří, aby se podívali, kam to vůbec přijeli. Někdo byl z toho, jak se věci mají, docela mimo. Ale mnohým rodinám prostředí nevadilo. Alespoň, že hned u nových staveb bylo hřiště pro děti. Lidé si často říkali "Tohle je opravdu dobré místo, je tu příroda, parky, je to skvělé.". Ovšem jedna věc se na Blackebergu nelíbila nikomu, neměl totiž téměř žádnou minulost. Děti se ve škole neučili o historii Blackebergu. Jen se říkalo něco neurčitého o starém mlýnu, tabákovém králi a starých budovách, které stojí dál po proudu řeky. Ale to bylo dávno, bez nějaké spojitosti se současností. Kde nyní stojí třípatrové apartmány, tam byl v minulosti pouze les. Byli jste mimo dosah vlivů minulosti; nebyl tu nikdy ani kostel. Devět tisíc obyvatel a žádný kostel. To vám něco řekne o modernosti, o racionalitě pojetí. Řekne vám to něco o tom, jak bezstarostně se zde lidé cítili před přízraky historie a teroru. To částečně vysvětluje, jak byli všichni nepřipraveni. Nikdo si jich nevšimnul. V prosinci, když policie konečně vystopovala řidiče dodávky, neměl moc co říci. Ve svých záznamech měl jen poznamenáno 18. října. Norrkoping-Blackeberg (Stockholm). Vzpomněl si, že to byl otec a dcera, pěkná dívka. "A ještě jedna věc. Neměli skoro žádný nábytek. Jen gauč, křeslo, a postel. Byla to snadná práce. A ještě...jo, oni chtěli všechno stěhovat v noci. Řekl jsem, že to bude dražší, víte, kvůli přesčasům a tak. Ale to nebyl problém. Jen to mělo být uděláno v noci. Zdálo se to být velmi důležité. Stalo se něco?" Řidič byl informován o událostech a o tom, koho měl ve svém voze. 3

6 V tom se jeho zornice rozšířily, podíval se znovu na svůj zápis a vyhrknul: "Budu zatracen..." Stále se znechuceně se šklebící tváří zíral na svůj záznam 18. řijna. Norrkoping-Blackeberg (Stockholm). Uvědomil si, že to byl on, kdo je tam dovezl. Toho otce a dceru. A nehodlal o tom povědět nikomu do konce svého života. ČÁST PRVNÍ 21. ŘÍJEN 1981 STŘEDA "A co si myslíte, že může být tohle?" Zeptal se Gunnar Holmberg, policejní důstojník z Vallingby, třímajíc v ruce malý plastový sáček s bílým práškem uvnitř. "Kokain?" Ale nikdo ze třídy nic neřekl. Nechtěli být podezřelí z toho, že cokoliv vědí o věci jako je tahle. Zejména, pokud máte bratra nebo někoho jiného, kdo s nějakým bílým práškem má něco společného. Ani holky nic neřekly. Policista zatřepal pytlíkem "Kypřící prášek, že? Mouka?" Ozvalo se pár zamumlaných nesouhlasných odpovědí. Nechtěli, aby si myslel, že je třída 6.B plná idiotů. I přes to, že bylo nemožné, aby někdo přesně věděl, co je v tom pytlíku, tak tato přednáška byla o drogách, takže odpověď byla dost jasná. Policista se otočil na učitele. "Co je to dneska učíte o domácí ekonomice?" Učitel se usmál a pokrčil rameny. Třída se také zasmála; policajt byl pohodář. Některým klukům dovolil, aby si prohlédli jeho pistoli před celou třídou. Nebyla nabitá, ale stejně. Oskar to nemohl vydržet. Věděl odpověď na otázku. Vždycky ho úplně bolelo neříct nic, když něco věděl. Chtěl, aby se na něj 4

7 policista alespoň podíval. Podíval se na něj a řekl mu, že měl pravdu. Věděl, že je to blbost, ale pořád se hlásil. "Ano?" "Je to heroin, mám pravdu?" "Ve skutečnosti ano." Policista se na něj laskavě podíval. "Jak to víš?" Všichni se se zájem otočili na Oskara a čekali, co odpoví. "No... já, já hodně čtu." Policista souhlasně přikývl. "Dobrá věc to čtení." Zatřepal pytlíkem. "Kolik si myslíte, že tohle stojí?" Oskar necítil potřebu říkat cokoliv dalšího, docílil svého - byla mu věnována pozornost a bylo s ním mluveno. Dokonce mohl říct policistovi, že hodně čte. To bylo víc, než v co doufal. Zasnil se. O tom, jak za ním po hodině policista přijde, sedne si vedle něj, a bude se o něj zajímat. Pak by mu řekl všechno. A policista by ho vyslechnul. Pohladil by ho po vlasech a řekl mu, že má pravdu; objal by ho a řekl... "Zasranej práskači." Jonny Forsberg Oskara silně šťouchnul prstem. Jonnyho bratr byl totiž v drogové partě a Jonny od něj pochytil hodně slov, které brzy ostatní kluci ve třídě začali používat. Jonny nejspíš věděl, kolik ten pytlíček stojí, ale samozřejmě nic neřekl. S policajtama se nebavil. Byl čas na přestávku a Oskar zůstal váhavě sedět ve třídě ukrytý pod bundou. Jonny mu chtěl ublížit. Jaká byla nejlepší cesta se tomu vyhnout? Zůstat na chodbě školy, nebo jít ven? Jonny s pár kamarády nejspíš čekali na školním dvorku. Tak to je; policista měl své auto zaparkované na dvorku a kdokoliv se mohl jít podívat. Ale Jonny by si snad nedovolil ho zbít, když byl policista pořád zde. Oskar šel k dvojitým vstupním dveřím a kouknul se přes sklo. Přesně jak si myslel, všichni ze třídy se seběhli kolem služebního 5

8 auta. Oskar by tam také chtěl být, ale nebylo to moudré. Někdo by ho stejně chytil a vytáhnul mu spodky, policajt nepolicajt. Šel tedy ven na školní dvorek a proplížil se k zadní části budovy, k umývárnám. Když byl uvnitř, poslouchal chvíli z legrace ozvěnu svého hlasu. Pak si sáhnul rukou do spodků a vyndal kuličku molitanu, kterou si dříve vyříznul ze staré matrace. V té měl otvor pro svůj penis. Jo, znovu si uchcal do své houby, čůracího míčku, jak mu říkal. Vypláchnul ho pod tekoucí vodou a vyždímal z něj co nejvíc vody bylo možné. Inkontinence. Tak se tomu říkalo. Četl to v časopise který vzal v lékárně. Trpěly na to hlavně staré ženské. A já. Existovaly léky, které vám na to lékař mohl předepsat, říkal časopis. Ale Oskar nechtěl nikomu dovolit, aby mu s jeho problémem poradil, aby ho nezesměšnil. A už vůbec to nechtěl říct své matce, cítila by se zase za všechno strašně zodpovědná. Měl svůj čůrací míček, který nějakou tu moč vsáknul, a dosud to nějak fungovalo. Kroky venku na chodbě, hlasy. Houbu hodil ve stresu do nejbližší kabinky se záchodem a v ní se zamknul přesně ve chvíli, kdy se otevřely venkovní dveře. Potichu se vyškrábal na prkénko toalety a schoulil se do klubíčka, aby mu nebyly vidět nohy, kdyby se někdo díval pode dveřmi. Snažil se nedýchat. "Prasátko?" Jonny, samozřejmě. "Hej prasátko, jsi tady?" Micke byl s ním. Nejhorší dva ze všech. Ne, Tomas byl horší, ale nikdy se nezapojoval do fyzických útoků. Byl na to příliš chytrý. Nejspíš teď podlézal policistovi. Pokud by byl čůrací míček objeven, Tomas byl ten, kdo mohl Oskara zesměšnit a ponížit na opravdu hodně dlouhou dobu. Na druhou stranu, Jonny a Micke by ho prostě jenom zbili a to Oskarovi tolik nevadilo. Takže svým způsobem měl štěstí... 6

9 "Prasátko? My víme že jsi tady." Byli u jeho kabinky. Klepali na dveře. Bušili do nich. Oskar si omotal ruce pevně kolem nohou a zatnul zuby. Jděte pryč! Nechte mě být! Proč mě sakra nemůžete nechat na pokoji? Jonny promluvil klidným hlasem. "Malé prasátko, když nevylezeš ven teď, my si tě chytíme po škole. To je ono, tak to chceš?" Chvíli bylo ticho. Oskar dýchal opatrně a potichu. Útočili na dveře ranami pěstmi a kopy. Celá koupelna hřměla jako při bouři a zámek se začal ohýbat dovnitř. Měl by dveře otevřít, jít ven za nimi, než budou ještě zuřivější, ale on prostě nemohl. "Prasátko?" To on, Oskar, zvedl ruku ve třídě, deklarujíc tak svou existenci a to, že něco ví. A to mu bylo zakázáno. Mohli mu dát stovky důvodů, proč ho šikanují; je moc tlustý, moc divný, moc nechutný. Ale pravý problém byl čistě v tom, že vůbec existuje, a každá připomínka jeho existence je zločinem. Nejspíš ho prostě chtějí jen "pokřtít". Strčit mu hlavu do záchodu a spláchnout. Bez ohledu na to, co vymysleli, bylo vždy vysvobození, když to skončilo. Tak proč prostě neotevřel dveře a nenechal je užít si svou legraci? Začal fantazírovat, že uvolní nakřáplou zarážku, dveře vyletí, a spadnou rovnou na smějící se tvář Micke Siskovského. Ale takhle se ta hra nehrála. On nemohl jednoduše otevřít zámek, oni nemohli jednoduše během pár vteřin přelézt stěnu, protože taková nebyla pravidla. Oni byli lovci. Jakmile ho chytili, zábava ze hry byla pryč a jejich trest nebyl to nejpodstatnější, podstatnější byla cesta lovce za kořistí. Navíc zde byla šance, že pokud se vzdá příliš brzy, vydají více energie na konečný trest než na lov. A to by bylo horší. Jonny Forsberg přilepil svou hlavu na dveře. 7

10 "Budeš muset odklopit prkýnko, jestli se chceš posrat strachy. Dělej, kvič jako prase." A Oskar kvičel jako prase. To byla součást. Když kvičel jako prase, někdy ho prostě nechali být a šli pryč. Tentokrát se opravdu snažil v obavách, že při procesu šikanování objeví jeho nechutné tajemství. Svraštil svůj nos jako prase a kvíkal a chrochtal. Jonny a Micke se smáli. "Zasraný prase, pokračuj, zakňuč nám ještě." Oskar pokračoval. Zavřel oči a kvíkal dál. Ruce zaťaté do pěstí tak tvrdých, že by s nimi mohl zatloukat hřebíky, ale pokračoval. Chrochtal a kníkal až podvědomě ucítil zvláštní hezký pocit. Potom přestal a otevřel oči. Byli pryč. Zůstal zchoulený na záchodovém prkénku a podíval se pod sebe na podlahu. Byla tam červená tečka. Když se na ní tak díval, ukápla mu z nosu další kapka krve. Vzal kus toaletního papíru a přidržel si ho u nosu. Tohle se občas stávalo, když byl vystrašený. Začal krvácet z nosu, jako teď. Už mu to párkrát pomohlo, když si útočníci mysleli, že ho udeřili tak silně, že ho při pohledu na tekoucí krev raději nechali být. Oskar Eriksson seděl ještě chvíli s kusem toaleťáku v jedné ruce a se svým čůracím míčkem v druhé. Brzy si nejspíš i posere kalhoty. Prasátko. Vstal a odešel z koupelny. Neutřel krvavý flek. Ať to někdo vidí, ať se podiví. Ať si myslí, že tu byl někdo zabit, protože tady někdo byl zabit. Už hrozně mockrát. 8

11 + Hakan Bengtsson, pětačtyřicetiletý muž s pivním mozolem, řídnoucími vlasy a adresou neznámou, seděl v metru a z okna koukal na to, co mělo být jeho novým domovem. Bylo to trochu ošklivé. Norrkoping byl hezčí místo. Ale popravdě, tohle západní předměstí nevypadalo jako nějaká příměstská ghetta u Stockholmu, která viděl v televizi, jako Kista, Rinkeby a Hallonbergen. Tohle bylo jiné. "PŘÍŠTÍ STANICE: RACKSTA." Bylo to tu zde menší a zaoblenější než ona místa. Ačkoliv, byl zde i opravdický mrakodrap. Natočil krk, aby viděl nejvyšší patra administrativní budovy vodáren. Nevzpomínal si, že by v Norrkopingu byly tak vysoké budovy. Ale možná proto, že nikdy nebyl ve spodní části města. Měl vystoupit příští stanici, ne? Kouknul se na plán metra nade dveřmi. Ano, příští stanice. "PROSÍM, USTUPTE OD DVEŘÍ. DVEŘE SE ZAVÍRAJÍ." Díval se na něj někdo? Ne, v tomhle vagónu bylo jen pár lidí, všichni ponořeni do svých večerních novin. Zítra v nich bude něco o něm. Jeho pohled se zastavil na reklamě na ženské spodní prádlo. Žena smyslně pózovala v černých kalhotkách a podprsence. Bylo to střelené. Nahá kůže kamkoliv jste se podívali. Proč je to tolerováno? Jaký to má dopad na lidi, na lásku? Ruce se mu třásly a tak je raději položil na kolena. Byl hrozně nervózní. "Opravdu tu není jiná cesta?" "Myslíš, že bys byl vystavován tomuhle, kdyby tu byla jiná cesta?" "Ne, ale..." "Není tu jiná cesta." 9

12 Žádná jiná cesta. Musel to prostě udělat. A neudělat nepořádek. Studoval mapu v telefonním seznamu a vybral si zalesněný park, který vypadal přijatelně, potom si sbalil svůj batoh a odešel. Odstranil z batohu nožem logo Adidas, jenž nyní ležel mezi jeho chodidly. To byla jedna z věcí, které se vymkly v Norrkopingu. Někdo si zapamatoval značku batohu a ten pak policie našla v kontejneru, kam ho zahodil. Nedaleko od jejich apartmánu. Dnes měl v plánu přinést si batoh zpět domů. Možná pak nasekat na malé kousky a spláchnout do záchodu. Může tohle vůbec fungovat? "KONEČNÁ ZASTÁVKA. VŠICHNI PASAŽÉŘI MUSEJÍ VYSTOUPIT." Metro vyložilo cestující a Hakan šel spolu s davem lidí a batohem v ruce, přestože jediné, co uvnitř něco vážilo, byla nádoba s plynem. Musel se dost hlídat, aby šel vůbec normálně. Určitě zcela jinak, než jako člověk, jenž jde zrovna vykonat exekuci. Nemohl si dovolit, aby si ho lidé jakkoliv všimli. Jeho nohy byly vedeny osudem, chtěly stát na platformě. Co by se stalo, kdyby tu prostě zůstal? Kdyby zůstal absolutně nehybný, bez hnutí svalu a prostě neodešel? Počkal by do setmění na někoho, kdo by si ho všimnul, zavolal pro...prostě pro někoho, kdo by si pro něj přišel a někam ho odvedl. Pokračoval v pomalé monotónní chůzi. Pravá noha, levá noha. Nemohl teď vynechat. Staly by se hrozné věci, kdyby selhal. Ty nejhorší představitelné. Když přešel rozcestí, rozhlédnul se kolem. Jeho orientační smysl nebyl příliš dobrý. Kterým směrem byl lesní park? Nemohl se jako běžný člověk někoho zeptat na cestu, to nebylo možné. Ptá se snad lupič, který jde vykrást banku na cestu? Neptá. Zbývá jen pokračovat v chůzi, už to skončit. Pravá noha, levá noha. Musí tady být jiný způsob. Ale nemohl přijít na jiný způsob. Byly tady určité podmínky, určitá kritéria. Tohle byla jediná cesta, jak je uspokojit. 10

13 Udělal to předtím už dvakrát, a vždycky to nějak zpackal. Nepokazil to sice tak, jako toho času ve Vaxjo, ale dost na to, že byli nuceni se přesunout. Dnes by chtěl odvést dobrou práci, aby byl pochválen. Možná by dostal i něžné pohlazení. Dvakrát. Už byl skoro ztracen. Jaký je rozdíl v tom pověstném "do třetice"? Vůbec žádný. Soudní rozhodnutí by bylo pravděpodobně to samé. Doživotní vězení. A morálně? Cesta k parku, na níž teď stál, se stáčela šikmo nahoru, kde začínal les. Musel to být ten les, který viděl na mapě. Nádoby, trychtýř a nůž chrastily v batohu. Cestu mu zkřížilo dítě. Děvče, přibližně osmileté, které šlo domů se svou školní brašnou. Ne, nikdy! To bylo pravidlo. Žádné příliš mladé dítě. To už raději on sám. Děvče si něco prozpěvovalo. Přidal do kroku, aby slyšel, co si zpívá. "Paprsky slunce prosvítají skrz okno mojí chatky..." Opravdu si tohle stále děti zpívají? Možná je jejich učitel starší. Jak byla ta píseň hezká. Normálně by se k ní chtěl dostat blíž, aby slyšel ještě lépe a mohl si čichnout k jejím vláskům. Zpomalil. Nedělej scénu. Dívka sešla z cesty a vydala se vyšlapanou cestičkou směrem do lesa. Nejspíš žila v domě na druhé straně. Její rodiče jí klidně nechají samotnou chodit ze školy lesem, což je celkem k zamyšlení, když se tu právě pohybuje vrah. Zastavil, nechal dívku jít dál, dál do lesa. Běž dál maličká. Jen si klidně v lese hraj a prozpěvuj. Čekal asi minutu, poslouchal zpěv pěnkavy na nedalekém stromě. Potom se vydal stejnou cestou, jako ta holčička. 11

14 + Oskar byl na své cestě domů, s těžkou hlavou. Vždycky se cítil hůř, když se vyhnul šikaně touto cestou, tedy hraním prasete nebo něčeho jiného. Horší, než kdyby byl skutečně zbit. Věděl to, ale neuměl se přenést přes hrozící fyzický útok, když k němu mohlo dojít. Raději se snížil k čemukoliv. Žádná sebeúcta. Robin Hood a Spider-Man měli svou hrdost. Pokud je Sir John nebo Doktor Octopus zahnali do kouta, nastavili tvář nebezpečí, ať už mělo přijít cokoliv. Ale co umí nějaký Spider-Man? Ten vždycky dokázal uniknout, ačkoliv to bylo nemožné. Je komiksová postavička, která musí přežít do příštího dílu. Má pavoučí schopnosti, Oskar má své prasečí kvičení. Cokoliv, pokud je to dobré k přežití. Oskar se potřeboval dostat do pohody. Měl špatný den a teď potřeboval nějakou kompenzaci. Navzdory riziku, že potká Jonnyho a Mickeho, vydal se směrem do dolní části Blackebergu, do Sabi, lokálního koloniálu. Radši k němu šel po točité rampě, než aby šel po schodech. To aby měl čas dát se dohromady. Na tohle potřeboval být velmi klidný. Už byl jednou chycen při krádežích v obchodě, v Konsumu, jiném potravinářském řetězci, asi před rokem. Strážce tehdy chtěl zavolat jeho matce, ale byla v práci a Oskar na ní neznal do práce číslo. Opravdu, neznal. Celý týden tehdy šílel při každém zazvonění telefonu, ale pak dorazil dopis, adresovaný jeho matce. Byl nadepsaný "Policejní ředitelství, Stockholm" a samozřejmě, že Oskar dopis otevřel, přečetl si o svém zločinu, zfalšoval podpis matky, a dopis odeslal zpět jako potvrzení, že ho četla. Možná byl zbabělec, ale nebyl hloupý. Co byla ostatně zbabělost? Bylo to, co se chystal udělat, zbabělé? Nacpal si bundu plnou čokoládovými tyčinkami Mars, Snickers a Bounty. Pak šel k pokladně a zaplatil za lízátko. 12

15 Na cestě domů se cítil skvěle, jako vítěz. Nebyl jen prasátko, do kterého si každý může praštit; byl Mistr Zloděj, jenž podstoupil nebezpečí a přežil. Všechny přelstil. Jakmile vešel branou do komplexu apartmánů, kde byl i ten jejich, tak věděl, že je v bezpečí. Žádný z jeho nepřátel zde nežil. Byl to nepravidelný kruh budov umístěný ve větším kruhu budov, který tvořila i jeho ulice, Ibsengatan. Dvojitý kruh ochrany. Zde byl v bezpečí. V tomhle dvoře se mu ještě nic zlého nestalo. V zásadě. Vyrostl zde a měl tady kamarády, než začal chodit do školy. Bylo to asi v páté třídě, když si ho ostatní začali opravdu dobírat. Koncem tohoto ročníku už se stal regulérním a stálým terčem útoků a i přátelé mimo jeho třídu to vycítili. Stále méně často za Oskarem chodili s dotazy, zda si nechce jít hrát. Bylo to v onom čase, kdy začal tvořit svou knihu výstřižků. A byl právě na cestě domů, aby se svým dílem pokochal. Vruuum! Uslyšel bzučící zvuk a cítil, jak něco narazilo do jeho nohy. Temně rudé autíčko na dálkové ovládání. Otočilo se a vyjelo velikou rychlostí do kopce směrem ke dveřím vchodu do jejich domu. Za pichlavým keřem byl Tommy, s dlouhou anténou, která mu jakoby trčela z břicha. Hlasitě se smál. "Překvapil jsem tě, co?" "Jezdí to dost rychle." "Jo, já vím. Nechceš ho koupit?" "... kolik?" "Tři sta." "Ne, tolik nemám." Tommy si vzal Oskara blíž, postavil auto na svah a řídil ho dolů obrovskou rychlostí a zastavil velkým smykem přímo před jeho nohama. Vzal autíčko do ruky, poplácal, a řekl tichým hlasem: "V obchodě stojí devět set." "Hmm." Tommy se podíval na auto. 13

16 "No, tak řekněme dvě stě. Je úplně nové." "Jo, to je super, ale..." "Ale co?" "Nic." Tommy přikývl, položil auto zpět na zem a projel s ním kolem křoví a v terénu kolem sušáku na prádlo a potom zase zpět na svah. "Můžu to zkusit?" Tommy se podíval na Oskara jako kdyby chtěl posoudit jeho způsobilost, pak mu podal ovládání ukazujíc na jeho horní ret. "Dostals ránu? Máš tam krev. Tady." Oskar si utřel ret. Pár hnědých strupů zaschlé krve. "Ne, já jenom..." "Nekecej. Dostals do huby." Tommy byl o tři roky starší, otrlý kluk. Řekl by akorát něco o tom, ať jim to vrátí a Oskar by řekl "jasně" a výsledkem by byla ještě větší ztráta respektu v Tommyho očích. Oskar si chvíli hrál s autíčkem a pak koukal na Tommyho, jak s ním jezdí. Přál si, aby měl peníze a mohl si autíčko koupit. Zašátral po kapsách a narazil na ukradené sladkosti. "Dáš si Mars?" "Ne, nemám ho rád." "A co Snicker's?" Tommy až teď odlepil oči od ovládání autíčka a usmál se. "Máš víc druhů jo?" "Jo." "Švihnuls je? Jasně. "Tak to je OK." Tommy si vzal od Oskara Snicker's a dal si tyčinku do kapsy džínsů. "Díky. Měj se." Čau. 14

17 Když se Oskar dostal do jejich bytu, rozložil všechno cukroví na svojí postel. Chystal se začít s Mars, potom si prokousat cestu přes Snickers a skončit u Bounty, jeho oblíbené. Nakonec ještě ovocná gumová autíčka, čistě pro vyčištění pusy od čokolády, pochopitelně. Seřadil si sladkosti do dlouhé lajny v pořadí, v jakém je hodlal sníst. V ledničce našel otevřenou skleněnou láhev Coca-Coly, přes jejíž hrdlo dala jeho matka kus aluminiové fólie. Perfektní. Měl rád Colu ještě víc, když byla trochu vyprchalá, hlavně ve spojení se sladkostmi. Odstranil fólii, postavil lahev vedle sladkostí, sednul si na postel, a začal studovat obsah své knihy. Skoro kompletní sbírka Úmrtních listů z minulosti, což byly záznamy exekucí, vražd a vůbec všeho podobného, co se objevovalo v novinách periodicky. Tahle jeho kompletní kolekce byla vytvořena ze dvou tašek knih, jež koupil za dvě stě švédských korun na inzerát. Jel metrem do Midsommarkransenu a řídil se instrukcemi, které ho dovedly k domu inzerenta. Muž co otevřel, byl ohavný tlusťoch, mluvící tichým chraplavým hlasem. Ještě štěstí, že Oskara nepozval dovnitř. Jen přinesl dvě tašky, vzal si dvě stovky, přikývl, řekl "Užij si to." a zavřel dveře. Tehdy byl Oskar docela nervózní. Strávil měsíce hledáním starších publikací v mnoha antikvariátech v Gotgatanu v Jižním Stockholmu. A v telefonu, když Oskar náhodou zavolal na zmíněný inzerát, muž řekl, že má všechny výtisky. Po těch měsících hledání to najednou všechno bylo až podezřele jednoduché. Takže hned jak zmizel z dohledu, položil tašky na zem a začal je prohrabávat. Ale nebyl to podvod. Bylo tam pětačtyřicet sešitů, od druhého čísla až po šestačtyřicáté. Tyhle knihy se už nikde nedají sehnat, rozhodně ne za mizerných dvě stě švédských korun. 15

18 Není divu, že se toho muže bál. Vždyť ho vlastně Oskar okradl o poklad. Ale i tak to nebylo nic v porovnání s jeho vlastní knihou výstřižků. Vyndal jí ze své skrýše pod postelí, kde jí měl schovanou pod hromadou dětských komiksů. Kniha výstřižků byla sama o sobě velký kreslící blok, který ukradnul v drahém papírnictví Ahlens ve Vallingby; prostě s ním vykráčel pod paží z obchodu. Kdo říkal, že byl Oskar zbabělec?... Rozbalil si tyčinku Mars, pořádně z ní ukousnul, vychutnával známou chuť v puse, a otevřel svou knihu. První výstřižek byl z Domácího žurnálu: příběh ze čtyřicátých let o vražedkyni z USA. Než jí chytili, odsoudili a popravili na elektrickém křesle, podařilo se jí otrávit čtrnáct starých lidí pomocí arzenu. Docela pochopitelně chtěla být popravena smrtící injekcí, ale ve státě, kde byla odsouzena, prostě dostala křeslo. To byl jeden z Oskarových snů: vidět něčí popravu na elektrickém křesle. Četl, že se krev začíná vařit a tělo se kroutí do nemožných úhlů. Také si představoval, že při popravě dotyčnému vzplanou vlasy, ale to neměl nikde oficiálně ověřené. Stejně je to ale úžasné. Otočil stránku. Text byl z novin Afton-bladet a zabýval se Švédským vrahem, jenž zohavoval své oběti. Přiložena byla i jeho pasová fotografie. Vypadal jako každý jiný dospělý člověk. Ale tenhle ve své sauně zabil dva mužské prostituty, zmasakroval je elektrickou motorovou pilou a zakopal venku za saunou. Oskar dojedl poslední kousek Marsky a prohlížel si blíže tvář onoho muže. Mohl to být kdokoliv. Mohl jsem to být já ve dvaceti letech. 16

19 + Hakan si našel dobré místo na pozorování, palouček s dobrým výhledem na cestu v obou směrech. Uprostřed ostatních stromů našel malou mýtinu s několika stromy. Položil si k nim svůj batoh s vybavením. Teď mu nezbývalo než čekat. Jednou jsem chtěl také vyrůst Abych věděl tolik jako otec a matka... Neslyšel tu písničku od té doby, co chodil do školy. Byla to Alice Tegner? Přemýšlel o všech těch krásných písničkách, které zmizely, nikdo si je už nezpívá. Přemýšlel o všech těch nádherných věcech, které zmizely. Žádný cit a respekt pro krásu to bylo charakterické pro dnešní společnost. Díla velkých mistrů byla často užívána jako ironické reference, nebo v reklamách. Třeba Michelangelovo "Stvoření Adama", kde je vyobrazeno, jak Bůh prodává nahému Adamovi džíny Levi's Strauss. Skutečná pointa originálního obrazu, alespoň jak jí viděl on, byla v tom, že mezi těmito dvěma monumentálními těly se téměř, ale ne úplně, stýkají prsty Boha a Adama. Je mezi nimi malinký milimetrový prostor. A v tomto prostoru: život. Skulpturální obrovitost a bohatost detailů je jen rám, pozadí, které má zdůraznit nejdůležitější místo uprostřed. Všeobsahující bod nekonečna. A je to také místo, kam někdo umístil reklamu na džíny. Někdo přicházel nahoru po cestě. Hakan se přikrčil, v uších slyšel bušení svého srdce. Ne. Starý chlap se psem. Dva problémy. Nejdřív pes, jehož by musel umlčet a potom, ta mizerná kvalita. Tolik řevu pro trochu vlny, řekl muž, který stříhal prase. Kouknul se na hodinky. Za méně než dvě hodiny bude tma. Pokud nikdo vhodný do hodiny nepřijde, spokojí se s čímkoliv, co bude dostupné. Musí být zpět doma před setměním. 17

20 Muž něco řekl. Viděl ho? Ne, jen mluvil k psovi. "Pojď, jdeme Seleen. Až přijdeme domů, páníček ti dá klobásku. Krásný kousíček klobásky pro páníčkovu hodnou holčičku" Hakan si povzdechnul. Ubožák. Všichni tihle patetičtí osamělí lidé ve světě bez krásy. Vzduch se v podvečer ochladil a on přemýšlel, jestli si na sebe vzít pláštěnku, jíž měl smotanou v batohu. Ne. Omezovala by ho v pohybu, byl by nemotorný ve chvíli, kdy by potřeboval být rychlý. A mohlo by to také zvýšit podezření okolí. Dvě mladé, asi dvacetileté dívky, prošly okolo. Ne, nedokázal zvládnout dvě najednou. Zaslechl útržky jejich konverzace. "... ona si to teď hodlá nechat..." "... je totální guma. On si musí uvědomit že..." "... její chyba protože... si nevzala pilulku..." "Ale on, víš co, musí..." "... představit?... jeho jako otce..." Kamarádka, která byla těhotná. Mladý muž, který nechtěl přijmout zodpovědnost. Tak to bylo. Pořád stejné. Nikdo nepřemýšlel o ničem jiném než o sobě. Moje štěstí, moje budoucnost, to byla jediná věc, jíž jste slyšeli. Pravá láska je dát někomu celý svůj život a živit jiný život, což je to, čeho dnešní lidé nejsou schopni. Začala mu být opravdová zima, tuhly mu končetiny; stejně bude neohrabaný, větrovka nevětrovka. Dal si ruce do kapes. Poskakoval na místě a mnul si ruce, aby se zahřál. Prosím ať někdo přijde. Někdo kdo bude sám. Kouknul se na hodinky. Zbývalo mu půl hodiny. Ať někdo přijde, sakra. Ale dítětem chci v srdci být Království Boží náleží dětem. Tou dobou už Oskar prolistoval celou svou knihu výstřižku a spořádal všechny sladkosti, začala padat tma. A jako obvykle se po snězení všech těch sladkostí začal cítit provinil a bylo mu zle. Máma bude doma během dvou hodin. Snědí večeři a pak si bude muset udělat svůj domácí úkol z angličtiny. Potom si přečte knihu 18

21 nebo bude s mámou koukat na televizi. Ale dneska nic dobrého v televizi beztak nedávali. Mohli si dát kakao a sladké skořicové sušenky a povídat si. Mohli také jít do postele, ale on by stejně přemýšlel o problémech, které mohou nastat zítra. Kdyby jen měl někoho, komu by mohl zavolat. Mohl samozřejmě zavolat Johanovi, snad nic jiného zrovna nemá na práci. Johan chodil do jeho třídy a zažili spolu hezké chvíle, když spolu chodili za školu, ale stejně jako ostatní kluci, i Johan dostal doporučení nekamarádit se s Oskarem. Apartmán byl tichý. Nic se nestalo. Pevné zdi stály kolem něho. Sednul si na postel a ruce si položil na stehna a svůj žaludek, ve kterém právě tkvělo mnoho spořádaných sladkostí. Jako kdyby se mělo něco stát. Teď. Zadržel dech a poslouchal. Přehnal se přes něj zvláštní lepkavý strach. Něco se k němu přibližovalo. Bezbarvý plyn prosakoval ze zdí, nabýval výhružné podoby, jako by ho chtěl spolknout. Seděl strnule, zadržoval dech a poslouchal. Čekal. Pak to přestalo. Oskar se konečně nadechnul. Šel do kuchyně, vypil sklenici vody a popadnul ten největší kuchyňský nůž z magnetického pásu. Otestoval si jeho ostrost na svém nehtu, jak ho to učil jeho otec. Tupý. Párkrát nůž protáhnul brouskem, načež zkusil ostrost znovu. Uříznul mikroskopický kousek svého nehtu. V pořádku. Okolo nože omotal noviny jako náhradu pouzdra. Pak si dal nůž v improvizovaném pouzdru za pas, jen rukojeť se zachytila, takže nůž nevypadnul. Pokoušel se s tím chodit. Nebylo to moc pohodlné, ale funkční. V chodbě si oblékl svou bundu. Pak si vzpomněl na všechny ty obaly od skladkostí, které nechal povalovat v pokoji. Všechny si je tedy nacpal do kapes pro případ, že jeho matka se vrátí dříve, než on. Mohl schovat ty obaly třeba pod kámen v lese, napadlo ho. 19

22 Ještě jednou se přesvědčil, zda po sobě nezanechal nějaké důkazy. Hra už začala. Byl vlasatý masový vrah, který již podřezal čtrnáct lidí s jeho ostrým nožem, bez zanechání jediné stopy. Ani jeden obal od sladkosti. Policie se ho bála. Dal by si kakao, skořicové tyčinky a pak by šel do postele, ale měl by problémy usnout, protože by měl obavy ze zítřka. Kdyby jen byl někdo, komu by mohl zavolat. Mohl samozřejmě zavolat Johanovi a doufat, že nedělá něco jiného. Johan s ním chodil do třídy a užili si pěkné chvíle, když se spolu poflakovali venku, ale kdyby si Johan mohl vybrat, radši by s Oskarem nikam nechodil. A Johanovi volal, když neměl co lepšího na práci. Byt byl tichý. Nic se nedělo. Betonové zdi ho uzavíraly mezi sebou. Seděl na své posteli s rukama na kolenou, žaludek těžký ze sladkostí. Jako by se něco mělo stat. Teď. Zadžel dech, poslouchal. Přejel jím lepkavý strach. Něco se blížilo. Ze zdí se linul bezbarvý plyn, pokoušející se nabýt formu, spolknout ho. Seděl strnule a stale poslouchal. Čekal. Pak to přešlo. Oskar začal zase dýchat. Šel do kuchyně, dal si sklenici vody a z kuchyňské linky vzal ten největší nůž. Na nehtu si odzkoušel ostrost čepele, přesně jak ho to učil táta. Tupý. Párkrát projel nůž brouskem, pak to zkusil znovu. Uřízl si malý kousek nehtu. Dobře. Omotal kolem nože kus novin, jako provizorní pouzdro, utáhnul to a zastrčil si balík za kalhoty. Koukalo jen držadlo. Zkusil se s tím projít. Čepel mu překážela na levé noze, tak jí trochu pošoupnul. Stále nepohodlné, ale nějak to fungovalo. V předsíni si vzal bundu. Pak si vzpomněl na všechny ty obaly od cukroví v jeho pokoji. Všechny je sebral a narval si je do kapes, že je vyhodí venku u lesa, kdyby se náhodou matka vrátila dřív než on. 20

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ

č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ 1. září je den, který nemá většina dětí moc ráda. Každý ví, proč. Jasně. Začíná škola. I pro Vojtu. První cesta po prázdninách do školy byla pro Vojtu

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013) Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Bonbony. Bonbony. čokoláda. Něco na zub?

Bonbony. Bonbony. čokoláda. Něco na zub? Bonbony da a ybonbonybonbonybonbon Bonbony Něco na zub? čokoláda Kapitola 1 Pes, který uměl zpívat P odívej! řekla Maja. Už se to stalo zas! Maja podala Lassemu noviny a ukázala mu v nich prstem na jeden

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu sekačku, co měl vždycky Jarda půjčenou přes Peprníka

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Ovládni svou konkurenci. Jak se stát jasnou volbou v očích tvých zákazníků?

Ovládni svou konkurenci. Jak se stát jasnou volbou v očích tvých zákazníků? Ovládni svou konkurenci Jak se stát jasnou volbou v očích tvých zákazníků? Jak získat zákazníky tvé konkurence i když je už zavedená a ty teprve začínáš? 2 Udělej svou konkurenci nezajímavou Když začínáš

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná.

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Asi jsem si to jen zopakoval a připomněl, co to vlastně přesně

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Kateřina Gutwirthová Ennerdale. 2. dopis 24. 10. 2009 Mnoho tváří JAR. Sanbonani z JAR,

Kateřina Gutwirthová Ennerdale. 2. dopis 24. 10. 2009 Mnoho tváří JAR. Sanbonani z JAR, Sanbonani z JAR, měsíc se s měsícem sešel a já už jsem skoro 2 měsíce v JAR. Zatímco k vám přišel podzim, k nám dorazilo jaro a s ním mnoho změn. S prvním jarním dnem k nám přišly 30 ti stupňové teploty,

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Ježibaba: Čert: Vodník: Princ Král. Kašpárek: Princezna. les, smrk komnata podhradí, smrk. Kašpárek, ježibaba (princezna), vodník, čert

Ježibaba: Čert: Vodník: Princ Král. Kašpárek: Princezna. les, smrk komnata podhradí, smrk. Kašpárek, ježibaba (princezna), vodník, čert Ježibaba Čert Vodník Princ Král Kašpárek Princezna les, smrk komnata podhradí, smrk Kašpárek, ježibaba (princezna), vodník, čert Děti! Taky jste si všimly, že většina pohádek je o krásných princeznách

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

"Dámy mají právo na shovívavost," brání neznámou dívku spolupracovnice.

Dámy mají právo na shovívavost, brání neznámou dívku spolupracovnice. Pondělky by neměly být nebo aspoň týden by neměl začínat pondělím. Horký čaj spaluje jazyk, patro i hrdlo, příznačná vůně se ztratila v očekáváních dne. To není sobotní mléko či nedělní kakao s minutami

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší!

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší! Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší! také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Jasně, že jsem nejlepší! e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/02 Voda a její proměny Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více