MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav ochrany lesů a myslivosti

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti VYHODNOCENÍ KVALITY POPULACE JELENA SIKY JAPONSKÉHO (CERVUS NIPPON NIPPON) V HONITBĚ VLS ČR, S. P. HRADIŠTĚ A JEJICH ZMĚN V ZÁVISLOSTI NA POČETNOSTI POPULACE Bakalářská práce 2012/2013 Marcel Bena

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vyhodnocení kvality populace jelena siky japonského (Cervus nippon nippon) v honitbě VLS ČR, s.p. Hradiště a jejich změn v závislosti na početnosti populace zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne Podpis:.

3 Poděkování Tímto bych rád poděkoval za cenné připomínky, trpělivost a poskytnuté materiály vedoucímu mé práce Ing. Janu Dvořákovi PhD., Ing. Romanu Palánkovi za poskytnutí podkladů a informací k mé práci, dále za pomoc při statistickém zpracování dat doc. Ing. Karlu Drápelovi CSc. a v neposlední řadě rodičům za podporu při studiu. Tato práce vznikla za podpory projektu InoBio - Inovace biologických a lesnických disciplín pro vyšší konkurenceschopnost. Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/

4 Marcel Bena Vyhodnocení kvality populace jelena siky japonského (Cervus nippon nippon) v honitbě VLS ČR, s.p. Hradiště a jejich změn v závislosti na početnosti populace Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá pojetím chovu a lovu jelena siky japonského v honitbě Hradiště spravované VLS ČR s. p., divize Karlovy Vary V této práci bylo posouzeno celkem 7734 kusů sičí zvěře., z toho 1472 jelenů, 3447 laní a 2815 kolouchů. Všechna tato zvěř byla ulovena bez chovatelských kritérií (náhodným výběrem). Údaje o odlovené sičí zvěři byly roztříděny do 3 kategorií, a to jeleni, laně a kolouši. Jeleni byli posuzovaní podle bodové hodnoty trofejí CIC, laně a kolouši podle fakturované hmotnosti. Takto roztříděná data byla dále statisticky zpracována a vyhodnocena. Statistické analýzy prokázaly, že způsob lovu náhodným výběrem má kladný vliv na průměrnou hmotnost laní. Na bodových hodnotách trofejí jelenů a průměrné hmotnosti kolouchů se tento způsob lovu nijak neprojevuje. Z výše uvedených důvodů můžeme způsob lovu náhodným výběrem doporučit v oblastech, kde je problém s přemnožením sičí zvěře, která páchá velké škody na lesních porostech a v polích. Dále můžeme tento způsob lovu použít v oblastech, kde průběrným odlovem nedokážeme snížit stavy na požadovanou hodnotu, a to i bez výrazného ohrožení kvality populace zvěře. Klíčová slova: Jelen sika japonský, sičí zvěř, náhodný výběr, chov zvěře

5 Marcel Bena Quality evaluation of Japanese sika deer population (Cervus nippon nippon) in the hunting ground VLS, sp Hradiště and their changes in relation to their population level Abstrakt This thesis deals with the conception of breeding and hunting Japanese sika deer in the hunting ground in Hradiště managed by VLS CR s.p., a division of Karlovy Vary. In this work, was assessed overall 7734 pieces of sika deer. Of which 1472 deer, 3447 doe and 2815 fawn. All these animals were hunted without breeding criteria (random selection). Data of caught sika deer were classified into 3 categories: deer, does and fawns. Deer were judged by the point value of CIC trophy, does and fawns by invoiced weight. The categorized data were statistically processed and evaluated. Statistical analysis showed that the method of random hunting has a positive effect on the average weight of a doe and a fawn. This method has no effect on the point values of deer, trophy. For the above reasons, we can randomly hunting method recommended in areas where there is a problem with overpopulation of sika deer that commit major damage to forests and fields. We can also use this method of hunting in areas where the average hunt can not reduce states to the desired value, even without a significant threat to the quality of game population. Keywords: The sika deer, sika deer game, random selection,breeding of game animals

6 Obsah 1 Úvod Literární přehled Jelen sika (Cervus nippon nippon) zařazení do zoologického systému Původní areál jelena siky Jelen sika a jeho rozšíření mimo původní areál O historii chovu na našem území Popis Hmotnost sičí zvěře Kožní žlázy Spárky Chrup Parožení a parohy Pohlavní dospělost, říje a rozmnožování Výživa a potrava Způsob života Nároky na prostředí Hodnocení trofejí Negativní selekce Náhodný výběr Metodika Charakteristika honitby Hradiště Přírodní a klimatické podmínky Druhy zvěře v oblasti Postup zpracování dat Výsledky Vyhodnocení lovu sičí zvěře a její kvality... 27

7 4.1.1 Odlov sičí zvěře v loveckých sezónách 2005/ / Množství ulovených jelenů Průměrné bodové hodnoty a mediány trofejí jelenů Grafické znázornění průměrných bodových hodnot trofejí jelenů Množství ulovených laní Průměrné váhové hodnoty a mediány laní Grafické znázornění průměrných váhových hodnot laní Množství ulovených kolouchů Průměrné váhové hodnoty a mediány kolouchů Grafické znázornění průměrných váhových hodnot kolouchů Vyhodnocení statisticky prokazatelného rozdílu v kvalitě Jednofaktorová analýza ANOVA a Scheffeho test Jednofaktorová analýza ANOVA pro samčí část populace Jednofaktorová analýza ANOVA pro laně jelena siky Jednofaktorová analýza ANOVA pro kolouchy jelena siky Scheffeho test pro laně jelena siky Scheffeho test pro kolouchy jelena siky Vyhodnocení závislosti průměrných hodnot na množství odlovených kusů Přepočet ulovených kusů na 1000 ha Regresní analýza Závislost průměrné bodové hodnoty trofejí jelenů na množství ulovených ks/1000 ha Výsledky regresní statistiky pro jelena siku Závislost průměrné váhové hodnoty laní na množství ulovených ks/1000 ha Výsledky regresní statistiky pro laně jelena siky Závislost průměrné hmotnosti kolouchů na množství ulovených ks/1000 ha.39

8 Výsledky regresní statistiky pro kolouchy jelena siky Diskuze Závěr Summary Použitá literatura... 45

9 1 Úvod Počátky myslivosti lze spatřovat v lovu od dob paleolitu, kdy ještě znamenal pro člověka jeden z hlavních zdrojů obživy. Lovila se převážně dnes už vyhynulá pravěká zvířata (například mamut), ale i mnohá dosud žijící: zubr, los, sob, jelen, bobr apod. V neolitu přestal být lov hlavním zdrojem potravy díky rozvoji pěstování zemědělských plodin a počátkům rolnictví. Z odchytu zvířat se vyvinulo pastevectví. Došlo k domestikaci mnoha druhů rostlin i zvířat. V dobách feudalismu se do čela společnosti dostává panovník, který kromě jiných výsad získává s vlastnictvím veškeré půdy také výhradní právo k lovu (tzv. regál). V roce 1388 se nařízením krále Václava IV. ustavilo tzv. právo dominikální, které zavádí lov jako výsadu vrchnosti. Ve 13. a 14. století se začínají zakládat obory a bažantnice. V roce 1573 vychází Usnesení českého sněmu, které obsahovalo i nařízení o ochraně zvěře. V roce 1849 vydává František Josef I. Říšský patent o myslivosti číslo 154, který umožňuje vykonávat právo myslivosti vlastníkům půdy, jejichž rozloha dosáhla souvislé rozlohy minimálně 115 ha. Největšího rozvoje dosáhly bažantnice a obory v 17. a 18. století, s tímto rozvojem byla také spojena introdukce zvěře za účelem zpestření mysliveckého vyžití. Tato druhová pestrost byla také důkazem majetnosti panovníků. Dovážela se zvěř drobná např. králík a bažant, ale také zvěř spárkatá, kde mezi hlavní introdukované druhy můžeme zařadit daňka, muflona, kamzíka, jelence a také jelena siku japonského. Z oborních chovů tato zvěř často unikla do volnosti, kde se některé druhy velmi dobře asimilovaly a v dnešní době působí velké škody na našem ekosystému. Tato bakalářská práce se zabývá zvyšující se populací nepůvodního druhu jelena siky japonského v honitbě Hradiště, obhospodařované VLS ČR s. p., divize Karlovy Vary, kde se snaží zjistit stav a kvalitu sičí zvěře a také existuje-li opodstatnění provádět u tohoto druhu zvěře negativní selekci jako prostředek chovu. Dalším cílem této práce bylo zjistit, ovlivňujeli množství ulovených kusů náhodným výběrem kvalitu populace. 9

10 2 Literární přehled 2.1 Jelen sika (Cervus nippon nippon) zařazení do zoologického systému Jelen sika se svými poddruhy se řadí do rodu jelen (Cervus), jehož jednotlivé druhy žijí téměř na všech kontinentech kromě Afriky. Názory na taxonomickou hodnotu se měnily, a to tak, že někteří autoři považovali jelena siku za pouhý podrod, jiní za rod. V současné době se uvádí jako druh popsaný Temminckem v roce 1838, takže označení sika jak v hodnotě rod nebo podrod (Sclater, 1870) je neplatné. Ekvivalentní název v tomto pojetí by měl být jelen sika. Hanák a kol. (1975) systematicky zařazují jelena siku takto: Třída: savci Mammalia Podtřída: živorodí Theria Nadřád: placentálové Placentalia Řád: sudokopytníci Artiodactyla Podřád: přežvýkaví Ruminantia Čeleď: jelenovití Cervidae Podčeleď: jeleni Cervinae Rod: jelen Cervus Druh: Cervus nippon sika (sika východní, jelen sika) Poddruh: C. n. nippon sika japonský C. n. dybowskii sika Dybowského C. n. mantschuricus sika mandžuský C. n. pseudoaxis sika vietnamský C. n. taiouanus sika tajvanský Kratochvíl a Bartoš (1954) uvádějí v názvosloví pouze dva poddruhy, které byly vysazeny u nás. Jejich třídění je následující: Rod: Cervus jelen 10

11 Podrod: Sika sika Druh: Cervus (Sika) nippon sika východní Poddruh: Cervus (Sika) nippon nippon sika východní japonský Cervus (Sika) nippon hortulorum sika východní mandžuský Whitehead (1972) uvádí 13subspecií, které byly popsány v prostoru jižního Ussurijska přes Mandžusko, Koreu, Japonsko, střední, východní a jižní Čínu až po Tchaj wan: Rod: jelen Cervus Podrod: Sika Druh: Cervus nippon jelen sika Poddruhy: Cervus nippon nippon jelen sika japonský Cervus nippon pseudoaxis sika vietnamský (jelen sika tonkinský) Cervus nippon taiouanus jelen sika tajvanský (formonský) Cervus nippon mantschuricus jelen sika mandžuský Cervus nippon hortulorum jelen sika pekingský (Dybowského) Cervus nippon mandarinus jelen sika severočínský Cervus nippon kopschi jelen sika jihočínský ( jelen Kopschův) Cervus nippon grassianus jelen sika šanský Cervus nippon yesoënsis Cervus nippon keramae jelen sika keramský Cervus nippon centralis Cervus nippon megaschimae Cervus nippon yakushima Pro úplnost je třeba poznamenat, že jednotliví autoři uvádějí v původním místě výskytu jelena siky různý počet poddruhů: např. Haltenorth a Trense (1956) devět Sokolov (1959) čtyři, 11

12 Heck (1968) devět. České názvy některých jelenů nejsou oficiální, ale v minulosti i v současné době se ve světové literatuře takto uvádějí. 2.2 Původní areál jelena siky Jelen sika se vyskytuje ve východní Asii. Přesto, že se zde rozeznává 13 zeměpisných ras, většina z nich, a zvláště ty, které se vyskytují na území Číny, se nyní pokládají za ohrožené. Jelen sika japonský, který je jediným domácím jelenem v Japonsku, se rozlišuje v šesti ostrovních zeměpisných rasách. Jednou z nich je: Cervus nippon nippon jelen sika japonský je typický japonský jelen, který se vyskytuje na ostrovech, Šikoku, Kjúšú a Goto (Husák, Wolf, Lochman, 1986). 2.3 Jelen sika a jeho rozšíření mimo původní areál Jelen sika je velmi přizpůsobivý. Kvůli toho se začal chovat na jiných světadílech, kde většinou velmi dobře prospívá, a to jak v oborách, tak i ve volnosti. Podle dostupných pramenů byl jelen sika nejdřív dovážen do Austrálie, a to v letech 1868 až Zde se jeho chov moc nerozšířil. V roce 1885 byl vysazen na Novém Zélandu, kde velmi dobře prosperuje. V roce 1981 na Světové výstavě v Plovdivu byla předložena trofej, která je v současné době světovým rekordem. Niethammer (1963) uvádí, že jelen sika byl dovezen i do Afriky a vysazen v Maroku. Roku 1916 byl jelen sika importován do Severní Ameriky, do státu Maryland, kde bylo vysazeno 5 kusů na Jamesově ostrově v Chesapeacké zátoce. Populace Jelena siky vzrostla na více než 1000 kusů a rozšířila se i na některé ostrovy a na pevninu. V Evropě se jelen sika choval zpočátku výhradně v oborách a parcích a současné stavy této zvěře chované ve volnu pocházejí vesměs z původních oborních chovů. Na introdukci jelena siky v Evropě se převážně podílela firma Hagenbeck, která měla v Asii své nákupčí. (Husák, Wolf, Lochman, 1986) Do Evropy byl introdukován nejprve do Anglie v roce 1870, kde jak uvádí Niethammer (1963) je rozšířen ve 12 anglických, 9 skotských a 5 irských hrabstvích. Postupně však byli do Anglie introdukováni jeleni i jiných poddruhů. Do Francie byl dovezen roku 1890 údajně z Japonska. V roce 1900 došlo k vysazení jelena siky v Dánsku. Na území Polska byl vysazen v roce O historii chovu na našem území Na přelomu 19. a 20. století byl jelen sika vysazen v západních Čechách. Měl nahradit jelena lesního, kvůli menším škodám na lesních porostech. Dalším důvodem bylo druhové zpestření. 12

13 Sičí zvěř k nám byla dovážena ve dvou různých poddruzích. Více se u nás vysazoval menší jelen sika japonský a méně potom větší jelen sika Dybowského. První dovezená zvěř byla vysazena v roce 1881 do obory Kluk u Poděbrad. Zvěř koupená od firmy Hagenbeck prospívala a už po dvaceti letech místní populace činila skoro 150 kusů. V této době byla zvěř již lovená, a to v počtu téměř sta kusů. Po zrušení této obory byla zvěř převezena do obory v Kersku, kde došlo k decimaci chovu po první světové válce. Jelen sika se vyskytoval i v oborních chovech velkostatku Loučeň na Nymbursku. Zvěři se podařilo utéct do okolních lesů. Dalším místem introdukce jelena siky byla obora Lipí u Manětína, která se nacházela ne tehdejší lesní správě hraběte Lažanského. Zvěř byla koupena také od firmy Hagenbeck v roce Jelen sika začal způsobovat velké škody na lesních porostech, díky své početnosti, a proto v letech 1934 až 1935 došlo k redukci chovu z původních 300 kusů na necelou desetinu. Cílem bylo úplné zrušení chovu. Po druhé světové válce byl oborní plot značně poškozen, a proto byla obora zrušena. Zvěř se tak dostala do volnosti. Dalším místem odkud se jelen sika dostal do volných honiteb, byla obora velkostatku v Čemínech v roce Tyto dvě obory se staly základem chovu sičí zvěře v karlovarském a plzeňském kraji. (Husák, Wolf, Lochman, 1986) Obr. 1 Rozšíření jelena siky japonského v ČR (ze zdroje: Dle Babičky a kol (1977) byl jelen sika vysazen na Moravě v roce 1902, a to na panství Žadlovice Doubravice. Zvěř zde byla chována až do roku 1945, kdy byl oborní plot poškozen, a 36 kusů uteklo do okolních honiteb. V rozmezí patnácti let se rozšířila na celé území bývalého lesního závodu Litovel. Další chovy jelena siky na Moravě se nacházely 13

14 v Holešově, Lukově a v Lešné u Zlína. Zdejší zvěř pocházela z Manětína. Méně významnou lokalitou byly Hukvaldy, kde byl sika chován do roku 1949, poté byl chov zlikvidován (Husák, Wolf, Lochman, 1986). V roce 1975 byla zřízena chovatelská oblast jelena siky o výměře ha, která se rozkládala v bývalém okrese Plzeň-sever. Normovaný stav jelena siky tehdy činil 400 ks. Cílem vytvoření oblasti bylo dosažení normovaných stavů při současném udržení vysoké chovatelské hodnoty populace (kvality trofejí) a zabránění rozšiřování zvěře mimo hranice této oblasti. Od tohoto data byly ovšem stavy siky postupně navyšovány, zamezit výskytu zvěře mimo oblast se také nedařilo. Později byla oblast chovu zrušena a v době vytvoření nových honiteb v roce 1993 již nebyly normované stavy jelena siky stanoveny. V důsledku intenzivního lovu v bývalém centru výskytu jelena siky, zhruba od roku 1986 a v období po roce 1993, docházelo k postupnému nárůstu sčítaných jarních kmenových stavů v honitbách, které do původní chovatelské oblasti vůbec nepatřily. V současné době se jelen sika vyskytuje na velmi rozsáhlém území plzeňského regionu a části karlovarského regionu (Dvořák, Čermák, 2008) Odlov jelena siky v období Kusy Roky Odlov Obr. 2 Odlov sičí zvěře od roku 1966 do současnosti (ze zdroje: www Popis Jelen sika japonský (Cervus nippon nippon) je menší až střední velikosti. Jejich výška v kohoutku je v rozmezí od 80 cm do 90 cm. Délka těla se pohybuje od 120cm do 140 cm. Hmotnost dospělých kusů dosahuje od 40 do 50 kg (vyvržené kusy bez hlavy), někdy 60kg, což ukazuje na křížení s jelenem Dybowského. Hmotnost laní je 20 až 40 kg (vyvržené kusy). 14

15 Letní zbarvení srsti je nejčastěji sytě kaštanově červené až po žlutavě hnědé s drobnějšími bílými skvrnami (drobnější skvrny vůči jelenovi Dybowského), rozsetými v podélných pruzích. Skvrnitost zaujímá asi 80% plochy očních stran trupu. Podél značně vystupujícího hřbetního pruhu (označovaného jako úhoří pruh) vede po obou stranách řada výrazných skvrn, která zasahuje až ke krku. U jelenů tyto skvrny bývají častěji méně nápadné než u laní. Vyskytují se i jedinci, kterým skvrny chybí. Hlava a krk jsou jednobarevné se stejnou barvou jako trup. Břišní strana a vnitřní strany běhů jsou béžově šedé. V zimním období je srst šedočerná až hnědočerná, někdy úplně černá. Během zimního přebarvování, které probíhá od srpna do září, narůstá jelenům mohutná hříva, která je nejvýraznější na spodní straně krku. V zimní srsti nejsou většinou patrné bílé skvrny. Letní přebarvování probíhá od května do června. Laně zcela přebarvují až po kladení. Letní i zimní přebarvování je závislé na povětrnostních podmínkách. Typický znak pro jelena siku japonského je velký bílý obřitek, který je dobře viditelný v letním i zimním osrstění (v zimním je patrnější). Na rozdíl od srnčí zvěře, je u siků obřitek ohraničen černým pruhem, který je nejzřetelnější nahoře a po stranách. Na zadních bězích pod patním kloubem z vnější strany jsou metatarzální (hlezenní) žlázy, porostlé bílou až žlutavou srstí, takže vzniká světlá skvrna velikosti menší dlaně. Dalším typickým znakem pro siku je bílé zbarvená srst na horním a spodním pysku, která je nápadná vedle černé špičky větrníku. Kelka je 13 až 15 cm dlouhá, ale je kratší a oblejší než u daňka. Zbarvení kelky je bílé, akorát vrchní a spodní lem je černý. Na spodní okraji kelky je delší srst, která tvoří štětičku. Slechy jsou zhruba stejně dlouhé jako kelka zhruba 11 14cm, jsou mírně zašpičatělé s nejširší částí uprostřed. Vnitřní strana slechů je zbarvena světleji než vnější, která má stejnou barvu jako zbytek těla. Po okraji mají úzký černý proužek. V dolní polovině vnitřní strany slechů se nachází typická černá skvrna, viditelná při pozorování zvěře zepředu. V dospělosti nasazuje jelen nejčastěji parohy ve stupni osmeráka. Lodyhy mívají délku kolem 50 cm. Delší lodyhy jsou většinou znakem příměsi krve jiného poddruhu. (Husák, Wolf, Lochman, 1986) Hmotnost sičí zvěře Pro jelena siku chovaného v západočeské oblasti jsou uváděny průměrné hmotnosti 39,4 kg. U laní je průměrná hmotnost 26,6 kg a u kolouchů 15,7 kg (Husák, Wolf, Lochman, 1986). Podobné údaje udává Babička a kol. (1977) z oblasti Bouzovska, kde se průměrná hmotnost samčí populace pohybuje v rozmezí 20 až 50 kg, průměrná hmotnost činí 39,1 kg. Hmotnost laní je 17 až 36 kg, průměrně 26,4 kg. U kolouchů je průměrná hmotnost 15,3kg. 15

16 Ueckermann (1972) uvádí průměrné hodnoty ze 3 oblastí Německa. První oblast je Hochrheingebiet, kde jeleni dosahují průměrné hmotnosti 31,8 kg, laně 24,9 kg a kolouši 17,6 kg. Druhá oblast je Arnsberg, kde jsou průměrné hmotnosti samců 37,4 kg, samic 25,4 kg a mláďat 15,8 kg.ve třetí oblasti Ostangeln jsou průměrné váhové hodnoty u samčí populace 39,6 kg, u laní 24,4 kg a u kolouchů 20 kg Kožní žlázy Z kožních žláz, se u jelenů siků vyskytují žlázy potní, mazové, pachové a mléčné, podobně jako u jelena lesního. Kvůli čichové orientaci mají velký význam pachové žlázy, které pomáhají při kladení a výchově kolouchů, poznání rodinných příslušníků, vyhledání říjných laní, obsazování říjišť, apod. Mezi důležité pachové žlázy patří meziprstní žlázy, metatarzální či hlezenní žlázy, kelková žláza, žlázy v okolí pohlavních orgánů, slzníkové žlázy aj. Další důležité žlázy jsou mléčné, které mají velký význam při odchovů mláďat. Jsou střapcovitého tvaru, zakončené párem nepravých bradavek (struky). Nacházejí ze mezi kýtami a jsou dobře viditelné u vodících laní, kde slouží k rozpoznání vodící a nevodící laně před odlovem (Husák, Wolf, Lochman, 1986) Spárky Zbarvení spárků a paspárků je nejčastěji černé, výjimečně hnědočerné nebo šedočerné. Stopa je podobná jelenu lesnímu, avšak je podstatně menší (délka 6,5 7 cm a šířka 4 4,5cm). Spárky na 3. a 4. prstu a zakrnělé paspárky na 2. a 5. prstu jsou podobně jako srst kožními útvary. Jsou tvořeny tvrdou rohovinou, která kryje povrch a strany spárků. Nášlapná část je tvořena kožovitým polštářkem. Patky dosahují zhruba do jedné třetiny délky spárků. Spárky i paspárky stále dorůstají, nejintenzivněji v růstu letní srsti. Při styku s kamenitým podložím dochází k jejich obrusu. Délka kroku je v rozmezí od 35cm až do 55 cm podle stáří kusu (Husák, Wolf, Lochman, 1986) Chrup Kolouch jelena siky má po porodu, tj. od konce května do poloviny července, vyvinuty jen mléčné řezáky (i 1 i 3 ) a mléčné špičáky (c) ve spodní čelisti, které u jelenovitých mají funkci i podobu řezáků. V horní čelisti najdeme pouze mléčné špičáky. Dohromady u koloucha v době kladení najdeme tedy 10 zubů a zubní vzorec je následující: 0.1.0/ Mléčné stoličky (p 1 p 3 ) jsou připraveny v dásních a brzy po kladení se prořezávají, takže ve čtvrtém měsíci najdeme u koloucha plně vyvinutý mléčný chrup o 22 zubech, který má vzorec /

17 V pátým až šestým měsíci života se začínají prořezávat kolouchům čtvrté stoličky (M 1 ). Tyto stoličky vyrůstají jako zuby trvalé. U časně kladených kolouchů se vyměňují první mléčné řezáky (i 1 ) za trvalé (I 1 ). Mléčné řezáky a špičáky se mění od ledna do října následujícího kalendářního roku, tj. do věku měsíců. V červnu u jednoletých kolouchů se prořezávají páté stoličky (M 2 ). V roce a půl života koloucha se v horní i dolní čelisti vytvářejí skuliny, kde jsou nachystané poslední trvalé stoličky (M 3 ). Růst posledních trvalých stoliček, které jsou trojdílné, většinou končí v květnu až červenci třetího kalendářního roku života. V tomto období dochází také k výměně prvních třech mléčných stoliček za trvalé (P 1 P 3 ). Do dvou a půl roku života je růst a vývoj chrupu ukončen. Třetí mléčná stolička, která je trojdílná, je nahrazena v trvalém chrupu za dvojdílnou. Jelen sika má stejný vývoj chrupu jako dančí zvěř, ale počet zubů je shodný jako u jelena lesního, tj. 34. V horní čelisti tedy najdeme dva špičáky (kelce) a dvanáct stoliček, ve spodní čelisti se nachází šest řezáků, dva špičáky a také dvanáct stoliček. Zubní vzorec je / (Husák, Wolf, Lochman, 1986) Parožení a parohy Jelenům vyrůstají z pučnic, což jsou výrůstky čelních kostí, parohy. Parožení je ovlivněno dědičnými vlastnostmi, poddruhem (čistotou rasy), tělesnou kondicí, potravou a povětrnostními podmínkami. Jelikož je jelen sika blízkým příbuzným jelena lesního, vývojový cyklus paroží se liší jen nepatrně, a to tím, že parožení jelena siky probíhá později. U mladých siků začíná vývoj pučnic v šestém měsíci. Na povrch se dostávají v březnu až dubnu následujícího kalendářního roku. Mezi měsícem života roste z pučnic první paroží, které je vytloukáno v září až říjnu, podle doby kladení. První paroží je většinou ve tvaru špiček, které nemají růže, jen jsou u pučnic ztluštělé a nadějní jedinci je mají jemně perlené. Špičky dorůstají do různých velikostí, u nadějných špičáků délky 15 25cm. Sokolov (1959) uvádí, délku dvacet až třicet i více cm. Výjimečně je první paroží členěné do tvaru vidláka nebo slabšího šesteráka. Špičák shazuje paroží na konci května až začátkem června, ve věku dvou let. Ihned po shození prvního paroží mu začíná růst druhé. Nejčastější tvar je šesterák až osmerák buď rovný nebo nerovný. Vidlák se vyskytuje jen výjimečně. Lodyhy druhého paroží dosahují většinou délky 25 35cm. Jeleni počínaje druhým parožím vytloukají od poloviny července do poloviny září a shazují v dubnu až květnu. Starší jelen vytlouká a shazuje dříve než jelen mladší. Se stářím se pučnice zkracují a získávají na tloušťce. Tloušťka pučnic je ukazatelem kvality již od prvního paroží. Paroží čtyřletého jelena by mělo dosahovat délky minimálně 17

18 40cm a mělo by dosahovat osmeráka. Dle Ueckermanna (1972) mají jeleni nejdelší lodyhy ve věku 6 7 let a jako optimální věk pro odstřel dobrých jelenů navrhuje osm let. U jednotlivých populací jelena siky dochází k tvorbě odlišných typů paroží. V Západočeském kraji u manětínské populace se objevují jeleni s poměrně dlouhými lodyhami, s širokou rozlohou a se sklonem k tvorbě většího počtu výsad. Jsou zde známi jeleni s trofejí dvanácteráka i čtrnácteráka. Na tvorbu členitějšího paroží v této oblasti upozorňuje Dyk (1959). V oblasti Konstantinových lázní, kde se nacházejí jeleni z obory v Čemínech, dosahují většího objemu paroží, bohatšího perlení a menší rozlohy. Délka lodyh dosahuje i více cm. Hmotnost parohů s lebkou většinou nepřesahuje 2 kg. Nejtěžší paroží mívají jeleni mezi 8 10 rokem života (Husák, Wolf, Lochman 1986). 2.6 Pohlavní dospělost, říje a rozmnožování Sikové dospívají v 15. až 18. měsíci života. V tomto věku se říje účastní pouze šmolky, které bývají oplodňovány. Jelínci se většinou v tomto věku říje neúčastní, ikdyž byly pozorovány výjimky, jak špičák pokládá laň. Jeleni vstupují do říje třetím rokem života a to jenom tam, kde je málo starších samců. Říje je u této zvěře poměrně dlouhá. Může probíhat od poloviny září až do prosince. Hlavní období říje se kryje s dančí říjí, a to od poloviny října do poloviny listopadu. Jako říjiště si vybírají nejčastěji husté porosty, tyčkoviny. Před říjí se tvoří říjné tlupy, které se skládají z většího počtu holé zvěře, ke které se připojuje několik jelenů, mezi kterýma však nejde rozpoznat hlavní jelen, jako u jelena lesního. Jeleni mezi sebou svádějí tvrdé boje, důkazem tohoto chování jsou poškozené parohy, vylomené pučnice a bodné rány na těle. Souboje jsou dosti často slyšitelné na velké vzdálenosti. Tyto projevy říje nejsou původním znakem probíhající říje. Existuje i klidná říje, kdy jsou jeleni vůči sobě snášenliví. Hlas říjného jelena je nosové pískání, které náhle utichá. Je slyšitelné na velké vzdálenosti a je běžně slyšet i v průběhu dne. Dalšími doprovodnými zvuky je mrmlání a syčení. Mladší jelen má častější intenzitu hvízdání vyšším hlasem, kdežto starý jelen hvízdá hlubokým hlasem a méně často. Typický projevem je šklebení, kdy jelen ohrnuje horní pysk. Jelen sika při říji nikdy úplně nehladoví, takže neztrácí tolik na hmotnosti, jako jelen lesní. Laně zachovávají běžné potravní nároky. Laně kolouchy odhánějí a vracejí se k nim až po několika dnech. Zárodek se začíná vytvářet hned po oplodnění. Délka březosti je 30 až 32 týdnů. Laň koloucha kojí šest až osm týdnů, potom pomalu zkouší zelenou potravu. K úplnému odstavení dochází po čtyřech až pěti měsících života koloucha (Husák, Wolf, Lochman, 1986). 18

19 2.7 Výživa a potrava Jelen sika je ve svém přirozeném prostředí nenáročný na potravní zdroje. Po introdukci do oblastí s kvalitnější a pestřejší potravou jde skromnost stranou. Na chudých stanovištích nemá jelen sika problém s potravou, hrozí zde však poškozování lesních porostů, popřípadě můžou působit větší škody i na polních kulturách. K hlavním složkám potravy patří trávy, byliny, letorosty, pupeny a listí nejrůznějších lesních dřevin, jejich plody a to hlavně bukvice, kaštany, žaludy. Výjimečně spásá i plodnice hub. Během vegetační doby se živí i kyselými travami, které nejsou pro ostatní zvěř atraktivní. Jelen sika nepohrdne paší ani na poli, kde spásá vzrostlé ozimy, jetele a travní směsi v raném růstovém stádiu. Rád se paství na ovsu, který dosáhl mléčné zralosti. V zimním období nepohrdne borůvkou, brusinkou ani vřesem. V kulturách ohryzává sazenice, v hustých smrkových a borových mlazinách ohryzává kůru. Při přemnožení této zvěře dochází k ohryzu i během vegetačního období. Obecně můžeme říci, že se potravní nároky skoro neliší od jelena lesního (Husák, Wolf, Lochman 1986). 2.8 Způsob života Sikové se v letním období vyskytují jednotlivě. Výjimku tvoří vodící laň s kolouchem, kolem které se může pohybovat ještě potomek z minulého roku, takže tvoří malé tlupy čítající tři až čtyři kusy. Tyto rodinné skupiny mohou mít různé složení. Jelínci se drží u laně do doby, kdy nosí druhé paroží. Laňky se zdržují do kladení kolouchů, potom se osamostatňují. Četnější tlupy se tvoří až v období říje. V těchto tlupách se shromaždují laně s kolouchy a loňskými mláďaty. Početnost závisí na velikosti populace v dané oblasti, výjimkou nejsou skupiny o 40 a více kusech holé zvěře, ke kterým se připojují jeleni. V zimě se sdružují jeleni do tlup, které jsou početnější než u holé zvěře. Staří jeleni jsou samotáři. Rodinné tlupy se na zimu také spojují a tvoří rudly deseti až dvaceti kusech. Sičí zvěř je zvědavá, ostražitá, plachá a výborně větří. Při zrazení používají jako varovný signál ostrý hvizd, který je slyšitelný až na 200 m. Laně ve srovnání s jelenem hvízdají častěji a méně výrazně. Tímto zvukem se ozývají po celý rok a to i v období mimo říji (Husák, Wolf, Lochman, 1986). 2.9 Nároky na prostředí Ve své domovině nemá jelen sika příliš velké nároky na životní prostředí. Žije v tvrdých klimatických i fyzikálně geografických podmínkách. V naší přírodě se jelen sika vyskytuje hlavně v nížinách, chlumech a pahorkatinách, méně se pak vyskytuje ve středohoří a horských oblastech. Proto můžeme říct, že u nás našel vhodnější přírodní podmínky a daří se mu zde lépe, než ve své domovině. 19

20 Jelen sika je lesní zvěř. Lepší podmínky nachází v listnatých, popř. ve smíšených jehličnatolistnatých porostech s bohatým bylinným a keřovým patrem. Při své skromnosti mu vystačí i chudší biotop, jako je smrková nebo borová monokultura. Zde však častěji vychází do polí a to i na větší vzdálenosti. Přes léto se může zdržovat v lánech obilí delší dobu. Tato zvěř je věrná svému stanovišti, a proto bývá i její největší hustota v místě vysazení. Když dojde k lokálnímu přezvěření, hledá nová stanoviště a to kvůli novým potravním zdrojům. K dalšímu rozšíření do nových oblastí docházelo v minulosti i kvůli nadměrnému loveckému tlaku (naháňky). Všeobecně však není jelen sika tak citlivý na ruch v lese, jako jelen lesní. Ueckermann (1972) uvádí, že v rekreačních lesích nahrazuje sika jelena evropského. Oblíbeným stávaništěm této zvěře jsou v nestejně vzrostlých mlazinách a tyčkovinách všech druhů dřevin. Ráda se zdržuje i v dospělých porostech, ve kterých jsou vtroušeny skupiny mlazin, které je naplňují pocitem bezpečí. Přednostně se vyskytuje na suchých a teplých místech, na nichž se v porostních světlinách ráda sluní. Především v odpoledních hodinách ji najdeme zalehlou v porostních stěnách nebo kolem výstavků, jak to dělá často i dančí zvěř. Občas vyhledává i bažinné místa a rokliny, kde přečkává hlavně letní vedra. Kaliští se v průběhu celého roku, nejvíce vyhledávají kaliště jeleni v období říje. Zimní období snáší velice dobře, je odolná vůči silným mrazům a větší sněhové pokrývce, což je zřejmé i z jejího původu (Husák, Wolf, Lochman, 1986) Hodnocení trofejí Do roku 1974 se trofeje jelena siky japonského hodnotily podobně jako trofeje naší ostatní jelenovité zvěře. To znamená, že se hodnotila převážně, hmotnost a vzhled trofeje. Po změnách přijatých v roce 1974 má hlavní váhu při bodování trofeje převážně souměrnost paroží. Díky této nové metodě se muselo mnoho trofejí přebodovat. Na mezinárodní výstavě v Nitře roku 1980 se začalo s přehodnocováním a také zde byly stanoveny medailové hranice trofejí, které mají stejnou hodnotu do dnešní doby, a to 225,00 až 239,99 bodů CIC bronzová medaile, 240,00 až 254,99 bodů CIC stříbrná medaile a 255,00 a více medaile zlatá. Ve sledovaných loveckých sezónách (1959 až 2004) bylo ohodnoceno medailí 800 trofejí, z toho jich bylo 99 zlatých, 267 stříbrných a 434 bronzových. V průměru to číní 18,2 medaile na každý sledovaný rok (Hromas 2007) Negativní selekce Průběrný odstřel je nástrojem zlepšení kvality populace. Jedná se o odstraňování jedinců nemocných, slabých, podprůměrných a málo nadaných k tvorbě parohů. Negativní selekcí odstraňujeme z chovu vše negativní (Lochman 1979). 20

21 Každý myslivec, který chce provádět negativní selekci, musí mít základní znalosti o zoologii a anatomii zvěře. Také musí mít přehled o stavu místní populace. Průběrný odlov zvěře může mít jiná kritéria v každé oblasti. Vše se odvíjí od kvality místní populace. Negativní selekci také nelze provádět bez určení věku zvěře, až na výjimky velmi slabých kusů, které se značně liší od místních standardů. U jelenů posuzujeme kvalitu paroží v závislosti na jejich věku. Průběrného, málo nadějného jelena s nízkou chovatelskou hodnotou můžeme definovat takto: - U jelenů do dvou let věku se jedná o špičáky s parožím do 10 cm s tenkými ostře zakončenými lodyhami. Pučnice jsou tenké, nízké nebo deformované. - U tříletých jelenů se jedná o paroží do velikosti nerovného šesteráka v délce do 25 cm. Pučnice jsou trvale deformované nebo tenké a nízké. Postavení paroží je příliš široké nebo úzké. - Čtyřletí jeleni s velikostí paroží do nerovného osmeráka s délkou lodyh do 30 cm. Lodyhy s rozdílnou délkou, s úzkým nebo příliš širokým postavením. Očník a opěrák slabě vyvinuté stejně jako růže. Veškeré deformace paroží. - U pětiletých až sedmiletých jelenů považujeme za průběrné jedince s délkou lodyh kratší než 40 cm, tvarově nesouměrným, neperleným a příliš světlým parožím. Do velikosti osmeráků se slabou vidlicí a slabě vyvinutým očníkem a opěrákem. - Osmiletí jeleni a starší všichni v případě, že je jejich zastoupení v kmenovém stavu dostačující. Po desátém až dvanáctém roce života všichni jeleni. Nutno zdůraznit, že výše popsaná kritéria negativní selekce pro samčí populaci jelena siky japonského nejsou platná pro celé území České republiky. Nesmíme však zapomenout, že do průběrného odlovu patří ve všech případech kříženci jelena siky japonského a jelena lesního (Husák, Wolf, Lochman, 1986). Negativní selekci samičí populace bychom měli zaměřit na laně do dvou let věku, a potom také na jedince, na kterých se začínají projevovat známky tělesného stáří. Při průběrném odstřelu laní se zaměřujeme také na kusy, které jsou slabé ve zvěřině, nemocné, delší dobu neplodné, brzo nebo pozdě říjící. Při odlovu průběrné vodící laně musíme nejdříve slovit koloucha, který je z většiny případů také průběrný. Průběrný odlov kolouchů bychom měli bez rozlišování pohlaví, zprvu by měl být odstřel zaměřený na kusy slabé, nemocné a pozdě kladené. Kvalitní kolouchy je nutno v populaci ponechat (Lochman 1985). 21

22 2.12 Náhodný výběr Jde o způsob lovu, kdy je zvěř pouze lovena, nikoliv chována, a to bez jakýchkoliv chovatelských kritérií. Používá se hlavně tam, kde je zvěř značně přemnožená a také v oblastech kde je cílem daný druh vyhubit (Lochman 1985). 22

23 3 Metodika Hlavním cílem mého šetření je zpracování a vyhodnocení dat o sičí zvěři (Cervus nippon nippon) v honitbě Hradiště, která se nachází na území stejnojmenného výcvikového vojenského prostoru. Údaje pocházejí z myslivecké evidence VLS ČR s. p., divize Karlovy Vary. Jedná se o lovecké sezóny 2005/2006 až 2012/2013, ve kterých bylo uloveno 1472 jelenů, 3447 laní a 2815 kolouchů, celkem tedy 7734 kusů sičí zvěře. Sičí zvěř v této oblasti nemá normované stavy. Tato situace vedla v minulých letech k přemnožení této zvěře a k neúnosným škodám na ekosystému. Z těchto důvodů se jelen sika japonský loví bez chovatelských kritérií. 3.1 Charakteristika honitby Hradiště Honitba Hradiště se nachází v přírodní lesní oblasti 4, což jsou Doupovské hory, v geobiomu opadavých listnatých lesů, v provincii středoevropských opadavých lesů, přesněji v hercynské podprovincii v doupovském biogeografickém regionu. Honitba má pomístně velmi členitý terén, s těžko dostupnými lokalitami. Celková výměra lokality je ha a přesahuje z velké části až za hranice vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Honitbu tvoří lesní půda ha (41%), ostatní plocha ha (50,8%), zemědělská půda ha (8%), rybníky 60 ha (0,2%) (Skočdopole 2007). Obr. 3 Mapa honitby Hradiště (ze zdroje: 23

24 3.1.1 Přírodní a klimatické podmínky Nadmořská výška má rozpětí od 350m. n. m. u řeky Ohře až do 930 m. n. m. na vrchol Hradiště. Lesní porosty se skládají ze 71% z jehličnatých dřevin (smrk, modřín, borovice) a 29% listnatých dřevin (např. buk, javor, jasan). Díky následkům imisí, větrných kalamit, sucha, s tím souvisejícím kůrovcem, dřívějších vysokých stavů mufloní zvěře a nesmíme taky opomenout způsob hospodaření, jsou zde v dnešní době velké plochy nezajištěných i zajištěných kultur, a mlazin. Typické pro zdejší krajinu jsou bývalé zemědělské plochy zarostlé křovitým a stromovým porostem. Nachází se zde hlavně druhy jako trnka, hloh, šípek, bříza ostružina a také staré ovocné stromy z bývalých sadů u zaniklých obydlí. Toto prostředí vytváří ideální podmínky pro veškerou zde žijící zvěř a to díky dostatku krytu a potravy (Skočdopole 2007). Většina území se nachází v bukovým vegetačním stupni. Ve 4. vegetačním stupni převládá zemědělsko-lesní krajina s charakteristickým střídáním převážně jehličnatých lesů, polí, luk a pastvin; často se zachovanou soustavou liniových společenstev. Právě v tomto stupni jsou nejčastější oblasti harmonické kulturní krajiny. Místy jsou zachovány i souvislé lesní komplexy. Souvislá plocha polních pozemků je obvykle menší než v nižších vegetačních stupních; jedná se o bramborářský výrobní typ. Z obilnin kromě pšenice je zde častěji pěstováno žito a oves; začíná zde pěstování lnu. V sadech 4. v.s. se již nevyskytují žádné teplomilné ovocné dřeviny; převažují třešně, švestky a jabloně, končí zde pěstování hrušní. V rámci celého 4. vegetačního stupně (včetně kontinentální varianty) orná půda zaujímá méně než polovinu území (35,8 %); nadprůměrný je naopak podíl luk a pastvin (16,9 %). Zahrady a sady zaujímají 2,7 %; podíl lesů je již mírně nad celostátním průměrem (37,0 %). Zastoupení trvalých vegetačních formací je tedy podstatně vyšší než v nižších vegetačních stupních; přesahuje 55 %. Vodní plochy zabírají asi 2,2 % a sídel je již proti nižším vegetačním stupňům výrazně méně - 2,7 %. Současná hustota obyvatel je v oblasti 4. vegetačního stupně už podprůměrná (70 obyvatel na km 2 ). Převládajícím půdním typem je kambizem a to z 90 % (Culek, 1996) Druhy zvěře v oblasti Bohaté bylinné a křovité patro vytváří velmi dobrou úživnost honitby pro jelení, sičí, mufloní, černou a srnčí zvěř. Nachází se zde i území, které jsou pro svoji rozmanitost zařazené do NATURA 2000 a ptačí oblasti. Sičí zvěř se začala na Doupově vyskytovat až v druhé polovině 20. Století. První hlášení o tomto druhu pochází z lesní správy Dolní Lomnice, která se nachází v jihozápadní 24

25 části honitby Hradiště. Díky tomuto výskytu, se dá usoudit, že rozvoj sičí zvěře v této lokalitě souvisí s nárůstem populace v Manětínské oblasti a v okolí Žlutic, odkud nejspíš zvěř došla. První evidovaný ulovený kus sičí zvěře z této honitby je z roku V průběhu následujících 20 let se množství odlovených kusů postupně zvedalo, až k devadesáti kusům. Nejvýraznější nárůst ročně ulovených kusů je po roce 1992, kdy odlov poprvé přesáhl hranici 100 kusů. Může to být způsobeno i tím, že došlo ke snížení využívání výcvikového vojenského prostoru vojsky po roce Odstřel dramaticky rostl. V roce 2005 bylo uloveno 640 kusů, v roce kusů a v poslední lovecké sezoně 2012/2013 bylo odloveno 1508 kusů. Další zajímavostí je, že stavy mufloní zvěře se snižovaly z lovených 150 kusů na 25 lovených kusů. Zdravotní stav sičí zvěře je ve velmi dobrém stavu, netrpí žádnými chorobami a je kvalitní po stránce hmotnostní, tak i dosahuje dobrých výsledků při parožení, kdy bodová hodnota nejsilnějších jedinců přesahuje 250 bodů CIC (Skočdopole 2007). 3.2 Postup zpracování dat Nejdříve jsem vytřídil údaje o odlovu sičí zvěře z myslivecké evidence VLS ČR s.p. divize Karlovy Vary, ve které se eviduje veškerá ulovená spárkatá zvěř podle druhu a pohlaví. Data o odlovu jsem rozdělil do třech kategorií: jeleni, laně a kolouší jelena siky japonského. Tyto data z každé lovecké sezony jsem roztřídil v programu Microsoft excel do tabulek, kde u samčí zvěře, byla ukazatelem kvality bodová hodnota trofeje CIC, kdežto u holé a mladé zvěře byla tímto ukazatelem hmotnost kusu bez hlavy a běhů v kilogramech (fakturovaná hmotnost). Pomocí tohoto programu a jím nabízených funkcí jsem zjistil množství ulovených kusů sičí zvěře v jednotlivých kategoriích v konkrétních loveckých sezonách a střední hodnoty (vážený aritmetický průměr a medián). Pro znázornění těchto dat jsem vytvořil v programu Statistica 10 a Microsoft excel grafy se střední bodovou hodnotou trofejí jelenů a se střední váhovou hodnotou pro laně a kolouchy. V programu Microsoft excel jsem zjišťoval také statistickou závislost mezi jednotlivými loveckými sezónami a výší odlovu se zjištěnými středními hodnotami, pomocí analýzy dat, příkazem jednofaktorová anova a také díky scheffeho testu. Tato část mě vedla k první hypotéze: Zvýšení odlovu = snížení populace = nižší tlak na ekosystém, nižší konkurence s potravními zdroji a nižší sociální stres vedou k vyšší kvalitě zvěře? Následně po zjištění statisticky průkazných rozdílů, jsem přepočítal množství ulovené zvěře z celkové výměry honitby na plochu 1000 ha. Přepočet byl jednoduchý, kdy se množství ulovené zvěře v jednotlivých loveckých sezónách vydělil výměrou honitby Hradiště 25

26 a vynásobil 1000 krát. Výsledkem bylo množství ulovené zvěře na plochu 1000 ha. Tento přepočet byl důležitý pro další zpracování dat. Po provedení přepočtu jsem mohl zjistit statistickou závislost mezi výší náhodného odlovu sičí zvěře a průměrnou bodovou hodnotou trofejí jelenů nebo průměrnou hmotností laní a kolouchů, což mě vedlo k druhé hypotéze: Vede důsledný průběrný odlov (negativní selekce) ke zvýšení kvality populace? K zjištění této statistické závislosti jsem použil v programu Microsoft excel analýzu dat a v ní příkaz regrese, která zpracovala průměrné hodnoty spolu s množstvím ulovené zvěře v jednotlivých loveckých sezónách pro každou kategorii zvlášť. Vznikly přehledy a grafy, které vyjadřují závislost a statistickou významnost regresních modelů. 26

27 4 Výsledky 4.1 Vyhodnocení lovu sičí zvěře a její kvality Odlov sičí zvěře v loveckých sezónách 2005/ /2013 Odstřel sičí zvěře v letech Kusy Odlov Roky Obr. 4 Výše odlovu sičí zvěře v jednotlivých loveckých sezónách V lovecké sezóně 2005/2006 bylo uloveno 569 kusů sičí zvěře o osm let později bylo uloveno 1459 kusů. Za takto krátkou dobu vzrostl odlov skoro tři krát Množství ulovených jelenů Tab. 1 Celkový počet ulovených jelenů v jednotlivých loveckých sezónách 2005/ / / / / / / /13 jelen Z Tabulky vyplývá, že nejvíce jelenů bylo uloveno v lovecké sezóně 2012/2013 a nejméně 2006/

28 Průměrné bodové hodnoty a mediány trofejí jelenů B o d y C I C 185,00 180,00 175,00 170,00 165,00 160,00 155,00 Průměry a mediány bodových hodnottrofejí jelenů průměr medián Lovecké sezóny Obr. 5 Průměry a mediány bodových hodnot trofejí jelenů Pro lepší znázornění dat průměrných hodnot a mediánů bodové hodnoty trofejí jelenů slouží graf, kde můžeme vyčíst, že nejvyšší průměrná bodová hodnota trofejí jelenů byla v lovecké sezóně 2008/2009 a nejvyšší medián v sezóně 2012/2013. Nejvyšší průměrná hodnota činila 180,52 a největší mediánová hodnota 182,40 bodů CIC. Nejmenší průměrná bodová hodnota trofejí jelenů byla v lovecké sezóně 2012/2013 a nejmenší medián v sezóně 2006/2007. Nejmenší průměrná hodnota dosáhla 167,44 a mediánová hodnota 170,00 bodů CIC. 28

29 Grafické znázornění průměrných bodových hodnot trofejí jelenů Obr. 6 Průměrné bodové hodnoty trofejí jelenů V grafu vidíme průměrné bodové hodnoty trofejí jelenů v jednotlivých sezónách a také bodový rozsah, ve kterém se nachází 95% všech ulovených trofejí v každém roce Množství ulovených laní Tab. 2 Celkový počet ulovených laní v jednotlivých loveckých sezónách 2005/ / / / / / / /13 Laň Z Tabulky vyplývá, že nejvíce laní bylo uloveno v lovecké sezóně 2012/2013 a nejméně v roce 2006/

30 Průměrné váhové hodnoty a mediány laní K g 30,00 29,00 28,00 27,00 26,00 25,00 24,00 23,00 22,00 Průměry a mediány váhových hodnot laní průměr medián Lovecké sezóny Obr. 7 Průměry a mediány váhových hodnot laní Z Grafu vyplývá, že největší průměrná a mediánová váhová hodnota laní byla v lovecké sezóně 2011/2012. Nejvyšší průměrná hodnota činila 29,16 kg a největší medián 29,00 kg. Nejmenší průměrná rovněž i mediánová váhová hodnota byla v lovecké sezóně 2007/2008. Nejmenší průměr měl hodnotu 25,46 kg, a nejmenší medián 25,00kg Grafické znázornění průměrných váhových hodnot laní Obr. 8 Průměrné váhové hodnoty laní 30

31 Z Grafu můžeme vyčíst průměrné váhové hodnoty v loveckých sezónách 2005/2006 až 2012/2013 a je zde také rozsah hmotností, ve kterém se nachází 95% veškerých hodnot Množství ulovených kolouchů Tab. 3 Celkový počet ulovených kolouchů v jednotlivých loveckých sezónách 2005/ / / / / / / /13 kolouch Z Tabulky je zřejmé, že nejvíce kolouchů bylo uloveno v lovecké sezóně 2012/2013 a nejméně v sezóně 2006/2007 stejně jako u laní Průměrné váhové hodnoty a mediány kolouchů Průměry a mediány váhových hodnot kolouchů K g 18,00 16,00 14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 průměr medián Lovecké sezóny Obr. 9 Průměry a mediány váhových hodnot kolouchů Z obrázku 9 můžeme vyčíst, že největší průměrná váhová hodnota kolouchů byla v lovecké sezóně 2011/2012. Nejvyšší průměrná hodnota činila 15,37 kg. Největší medián byl ve třech sezónách, a to 2009/2010, 2010/2011, 2011/2012. Tato hodnota činila 15,00 kg. Nejmenší průměrná rovněž i mediánová váhová hodnota byla v lovecké sezóně 2007/2008. Nejmenší průměr měl hodnotu 12,37 kg, a nejmenší medián 12,00 kg. 31

32 Grafické znázornění průměrných váhových hodnot kolouchů Obr. 9 Průměrné váhové hodnoty kolouchů Z Grafu jsou zřejmé průměrné váhové hodnoty v loveckých sezónách 2005/2006 až 2012/2013 a je zde také rozsah hmotností, ve kterém se nachází 95% veškerých hodnot. 4.2 Vyhodnocení statisticky prokazatelného rozdílu v kvalitě Jednofaktorová analýza ANOVA a Scheffeho test Veškerá data prošly testem normality dat z důvodu dalšího zpracování. Všechna zpracovávaná data byly normální. Nulová hypotéza předpokládá, že střední hodnoty základních souborů, ze kterých jsou brány výběrové soubory (měřené bodové hodnoty trofejí jelenů a hmotnosti holé zvěře), jsou stejné. 32

33 Jednofaktorová analýza ANOVA pro samčí část populace Tab. 4 Výsledky jednofaktorové analýzy ANOVA pro samčí část populace Zdroj variability SS Rozdíl MS TK Hodnota P KH Mezi výběry 23291, ,419 1, , , Všechny výběry ,131 Podle tabulky 4 se u jelena potvrdila nulová hypotéza (testové kritérium je menší než kritická hodnota a hodnota P je větší než α, což je 0,05), tzn. všechny střední hodnoty jsou stejné, mezi těmito daty tedy není ani jeden statisticky prokazatelný rozdíl mezi jednotlivými loveckými sezónami, množstvím odlovu a zjištěnými průměrnými hodnotami Jednofaktorová analýza ANOVA pro laně jelena siky Tab. 5 Výsledky jednofaktorové analýzy Anova pro laně jelena siky Zdroj variability SS Rozdíl MS TK Hodnota P KH Mezi výběry 5359, , , ,89229E-31 2, Všechny výběry , ,24199 Podle této tabulky byla nulová hypotéza u laní zamítnuta (testové kritérium je větší než kritická hodnota a hodnota p je menší než α, což je 0,05), minimálně jedna střední hodnota se liší, a proto mezi těmito daty je alespoň jeden statisticky prokazatelný rozdíl ve výši odlovu v jednotlivých loveckých sezónách a zjištěnými průměrnými hodnotami Jednofaktorová analýza ANOVA pro kolouchy jelena siky Tab. 6 Výsledky jednofaktorové analýzy Anova pro kolouchy jelena siky Zdroj variability SS Rozdíl MS TK Hodnota P KH Mezi výběry 1902, ,755 19, ,09702E-26 2, Všechny výběry 38782, ,

34 Podle zobrazené tabulky byla nulová hypotéza u kolouchů zamítnuta (testové kritérium je větší než kritická hodnota a hodnota p je menší než α, což je 0,05), alespoň jedna střední hodnota se liší, a proto mezi těmito daty je minimálně jeden statisticky prokazatelný rozdíl, tzn., že podobně jako u laní můžeme dokázat závislost průměrných hodnot na výši odlovu v jednotlivých loveckých sezónách Scheffeho test pro laně jelena siky Tab. 7 Výsledky scheffeho testu pro laně jelena siky Laně 2005/ / / / / / / / /06 0 0, , , , , , , /07 0, , , , , , , /08 1, , , , , , , /09 0, , , , , , , /10 5, , , , , , , /11 4, , , , , , , /12 6, , , , , , , /13 3, , , , , , , V této tabulce jsou statisticky prokazatelné rozdíly zvýrazněny červeně. U laní byl dokázán statisticky průkazný rozdíl v 18 případech z 28, což je 64,3%. Tento rozdíl byl prokázán mezi loveckými sezónami: 2005/2006 a 2009/2010, 2010/2011, 2011/2012, 2012/ /2007 a 2009/2010, 2010/2011, 2011/2012, 2012/ /2008 a 2008/2009, 2009/2010, 2010/2011, 2011/2012, 2012/ /2009 a 2009/2010, 2010/2011, 2011/2012, 2012/ /2012 a 2012/