Svobodný software pro veřejné knihovny. Část I.

Transkript

1 Publikováno na Inflow.cz ( Svobodný software pro veřejné knihovny. Část I Kiesel Michal Text seznamuje čtenáře se základními aspekty využití svobodného softwaru v knihovnách i jiných institucích. Zmiňuje zejména projekt svobodného softwaru nadace Free Software Foundation, projekt Open Source Initiative a základní licence, které umožňují ochranu volného šíření programového vybavení počítačů. Text nastiňuje také klíčové otázky při nasazování svobodného a open source softwaru v institucích. Poznámka redakce: jedná se o první část výtahu z bakalářské diplomové práce: KIESEL, Michal. Zastoupení moderních knihovních služeb současnosti v Jihomoravském kraji. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, s. Vedoucí práce Ing. Zdeněk Kadlec, Dr. Svobodný software pro veřejné knihovny Vybavit vysoké množství přístupných počítačových stanic komerčním softwarem je pro příspěvkové organizace, kterými veřejné knihovny zpravidla jsou, finančně náročné. Tato práce se snaží zpřístupnit těmto knihovnám základní informace týkající se licencí softwaru, který je možné využít ve veřejných počítačových stanicích. Tyto jsou často o jakékoli softwarové vybavení ochuzeny, což je škoda, zvláště s přihlédnutím k frekvenci jejich využití v knihovnách a denní potřebě práce s daty téměř ve všech odvětvích lidské činnosti. Z těchto důvodů se budu v této práci věnovat popisu způsobu zlepšení této situace a pokusím se popsat kroky, které by zabezpečily přístup nového softwaru do počítačů knihovny. Důraz je kladen na vybavení provozů svobodným nebo open source softwarem. Práce také nastíní základní etické rozdíly mezi svobodným a open source projektem, které obecně ve společnosti nejsou zcela zřetelné. Pro úspěšnou implementaci takového softwaru v knihovnách, vidím jako klíčové dva faktory. Prvním z nich je znalost licencí softwaru a druhou je znalost softwaru samotného. Pro vedení knihoven je velmi důležité znát podrobně obsah licencí softwaru instalovaného do knihovních počítačů, jelikož řídící pracovníci mají odpovědnost za dodržování autorského práva ve

2 svých institucích. Tato práce jim bude v tomto ohledu průvodcem. Cílem je tedy sestavit přehledný a jednoduchý popis licencí, které umožňují implementovat za minimálních nákladů funkční software do knihovny, která má zájem rozšířit nabídku svých služeb. Po části věnované licencím bude následovat výčet doporučeného svobodného softwaru, který by měl plně pokrýt potřeby návštěvníků knihovny (pozn. redakce - naleznete v druhé části výtahu z textu). Důraz bude kladen na software, programovaný pro operační systém Microsoft Windows. Soupis softwaru bude obsahovat i programové vybavení, které je možné využít pro usnadnění kancelářské práce zaměstnanců knihovny. Projekt svobodného softwaru GNU Projekt GNU (GNU's Not Unix) se začal původně vyvíjet v roce U jeho zrodu stál Richard Stallman, který jej specifikoval jako nástroj, který umožní bezplatně zpřístupnit programové vybavení vyvíjené původně pro operační systém UNIX na počítače uživatelů využívající odlišné operační systémy. Největšího rozmachu tato myšlenka dosáhla začátkem 90. let, kdy se do popředí začal dostávat operační systém LINUX. Na počátku své existence iniciativa GNU také začala s vývojem volně šiřitelného překladače programovacího jazyka C, který byl přímo vytvořen jako základní programovací nástroj pro zformování operačního systému UNIX. Pro upřesnění doplňuji, že překladače programovacích jazyků slouží jako nástroj programátorů pro vývoj software. Programátorům se tak dostává svobodného prostředku k vývoji dalších aplikací. V následujících letech se objevují překladače programovacích jazyků Pascal a Fortran. Od roku 1985 spravuje projekt GNU nadace Free Software Foundation, která se snaží prosadit práva uživatelů na volné použití, studium, kopírování a redistribuování počítačových programů. GNU software jsou programy vydávané pod záštitou projektu GNU. Jedná se o souhrn aplikací, z nichž většina je vydávána jako copyleft (viz níže). Neplatí to ovšem ve všech případech a některý původně GNU software není svobodným. Jedná se buď o případ, kdy se třetí organizace chopily původního svobodného softwaru označeného jako public domain[1], částečně ho modifikovaly a vydaly jej jako komerční produkt. Druhou možností jsou zpoplatněné licence svobodného softwaru, které dopřávají uživatelům nějakou přidanou hodnotu. Touto přidanou hodnotou může být například instalační médium, technická podpora nebo dokumentace. Nadace Free Software Foundation sama označuje komerční produkty s přidanou hodnotou za velmi důležitou součást celého systému. Příkladem takovéhoto produktu jsou například komerční distribuce operačního programu s jádrem LINUX jako Mandrake, SuSE či Red Hat. Zmíněný copyleftový program je obrana svobodného sofware právě před zneužitím ze strany firem, které by měly zájem využít úplné ztráty autorských práv. Copyleft tedy znemožňuje jakákoli další omezení v rozšiřování a změnách programu a každá další kopie musí být vždy pro své uživatele svobodným softwarem. Nadace Free Software Foundation tak využívá na rozdíl od komerčních firem autorského práva ke svobodnému šíření programů. Konkrétních copyleftovými licencí projektu GNU je mnoho[2]. Jmenujme zejména General Public License (GPL), její alternativa Lesser General Public License (LGPL) a Free Documentation License (FDL).

3 GNU General Public License (GPL)[3] Jedná se o původní licenci Richarda Stallmana, která byla vytvořena obecně pro projekt GNU. Je to také zároveň nejznámější a nejpoužívanější licence svobodného softwaru. V současné době je k dispozici ve verzi 3. Licence GPL zaručuje ze tří zmíněných licencí nejširší práva, tedy práva stejná, jako má autor programu sám nebo jaká byla autorovi přiznána prostřednictvím GPL licence. Uživatel tedy může program šířit, používat a upravovat. Licence také chrání zdrojový kód programu před použitím v proprietárním programu[4] tak, že programové modifikace musí být opět šířeny pod touto licencí, a to obvykle bezplatně nebo za cenu distribučních nákladů. Jakýkoli odklon od této licence tedy není možný. GNU Lesser General Public License v3 (LGPL)[5] Licence LGPL je méně striktní v případě soužití svobodného softwaru se softwarem proprietárním. Knihovna svobodného programu, tedy menší součást celého programu umožňující určitou například matematickou operaci, může být využita v programu proprietárním. LGPL licence samozřejmě také umožňuje volné šíření, upravování a zlepšování zdrojového kódu. Požadavkem je, aby všechny změny, které byly zveřejněny, byly dostupné. GNU Free Documentation License (FDL)[6] Free Documentation License je licence nevyužívaná přímo k ochraně svobodného softwaru, ale textové dokumentace k němu. FDL licencuje uživatelské manuály k programům, knihy, časopisecké články a další. Tato licence například pokrývá všechny texty a většinu obrázků internetové encyklopedie Wikipedia. BSD Licence Další ze základních licencí svobodného softwaru je BSD (Berkeley Software Distribution), od které se vyvíjí řada licencí dalších. BSD licence pochází již ze 70. let minulého století a za jejím vznikem stojí obchodní organizace při University of California v Berkley. Původně licencovala software nad operační program BSD vyvíjeným touto organizací. Tato licence umožňuje uživatelům nejvíce práv libovolně s programem nakládat. Jedná se konkrétně o šíření licencovaného obsahu, vyžadující pouze uvedení autora, informace o licenci a upozornění na zřeknutí se odpovědnosti za dílo. BSD licence umožňuje komerční využití, včetně využití v proprietárním softwaru bez nutnosti zveřejnit zdrojový kód. Odvozenými licencemi k BSD je například Modified BSD license či FreeBSD license. Programů označených jako svobodný software existuje v současné době obrovské množství. Proto vznikl projekt The Free Software Directory, který shromažďuje informace o těchto programech a spravuje jeho adresář. Kromě Free Software Foundation (FSF) za tímto projektem stojí také United Nations Education, Scientific and Cultural Organization (UNESCO).[7] Projekt shromažďuje zejména programy, které jsou určeny pro operační systémy GNU. Nabídka je opravdu velmi široká. Knihovny mají možnost zde nalézt výukové programy, textové editory, grafické editory, operační systémy, zálohovací programy, souborové managery, komprimační a dekomprimační nástroje, Wiki software, multimediální programy, manažery informací, antivirové programy, internetové prohlížeče a mnohé další.

4 Open Source software Open source programy umožňují zobrazovat svým uživatelům svůj surový zdrojový kód. Jsou to programy otevřené k modifikacím ostatních uživatelů. Program označený jako open source tedy umožňuje kód prohlížet, používat, přidávat programům nové funkce nebo nové ovládací prvky. Kolem jednoho počítačového programu se tak pohybuje široká otevřená komunita, která společnými silami tento produkt vyvíjí. Základní podmínkou open source programů je tedy přístup ke kódu. Nejedná se o software, jehož užití je primárně zdarma, jak je tomu u svobodného softwaru. Nalezneme mezi ním programy svobodné, částečně svobodné, ale i programy proprietární. Open source se od původní myšlenky svobodného software a zároveň od Free Software Foundation odděluje v roce Iniciativa Open Source nabízí velké množství licencí, které umožňují různé využití programů při dodržení základních pravidel politiky open source. Ta je stanovena v deseti bodech, jejichž zkrácený výčet zde nabízím[8]. 1) Volná redistribuce - licence nesmí omezovat žádnou skupinu od prodeje nebo rozšiřování programu, jako součásti programového balíku obsahujícího software z různých zdrojů. Licence nesmí vyžadovat licenční nebo jiný poplatek za takovýto prodej. 2) Zdrojový kód - program musí obsahovat přístup ke svému zdrojovému kódu, stejně tak jako jeho zjednodušenou kompilovanou podobu (spustitelný.exe soubor v případě Windovs). Pokud nějaká forma produktu není distribuována se zdrojovým kódem, musí být jasně zřetelné, jak zdrojový kód získat. Kód se internetem musí šířit zdarma, jinými prostředky pouze za poplatek nepřesahující užité náklady na přenos. Není dovoleno jakékoli zamlžování kódu. 3) Odvozené práce - licence musí umožňovat modifikace a odvozené práce. Musí umožňovat také šíření za stejných pravidel jako se šíří původní produkt. 4) Nedotknutelnost autorova zdrojového kódu - licence může omezit distribuci změněného zdrojového kódu pouze tehdy, jestliže je možné, využít patch soubory[9]" za účelem modifikace programu. Licence musí explicitně povolovat distribuci programu vytvořeného z modifikovaného zdrojového kódu. Licence může vyžadovat po odvozených dílech, aby nesla odlišné pojmenování nebo číslo verze od původního díla. 5) Žádná diskriminace proti osobám ani skupinám - licence nesmí diskriminovat jakoukoli osobu ani skupinu. 6) Žádná diskriminace proti jakémukoli snažení - licence nesmí nikoho omezovat vužití programu na jakémkoli specifickém okruhu snažení. Příkladem může být užití pro komerční účely nebo genetický výzkum. 7) Distribuce licence - práva spojená s programem jsou přenesena na všechny, kterým je program redistribuován, bez potřeby uskutečnění dodatečných licencí těmto skupinám. 8) Licence nesmí být specifická produktu - práva spojená s programem nesmí záviset na tom, zda je program součástí určité konkrétní distribuce. Pokud je tento program vyjmutý z konkrétní distribuce a používán nebo distribuován v souladu spůvodní licencí, potom všechny skupiny,

5 kterým je program redistribuován, by měly mít stejná práva, jaká jsou garantována v původní licenci. 9) Licence nesmí omezovat ostatní software - licence nesmí omezovat žádný další software, který je distribuovaný společně s licencovaným programem. Například licence nesmí naléhat, aby všechny ostatní programy na stejném mediu byly open source. 10) Licence musí být technologicky neutrální - žádné opatření licence nemůže být předurčeno jakékoli individuální technologii nebo stylu rozhraní. Každá licence se musí držet těchto konkrétních pravidel. Mezi open source licence patří nejen licence projektu GNU zmíněné výše, ale také mnoho dalších[10]. Najdeme mezi nimi například Veřejnou licenci Evropské unie[11], která byla vypracována jako podpora interoperabilního poskytování celoevropských služeb egovernmentu, poskytovaného orgánům veřejné správy, podnikům a občanům. Svobodný software a programy open source nejsou identickými veličinami, i když by se tak mohlo na první pohled zdát. Základní rozdíl se pohybuje v etické rovině. Pochopení rozdílu mezi svobodným programem a open source programem vychází z pochopení homonymického významu anglického slova free" obsaženého ve frázi free software" (svobodný software). To v českém překladu má význam mít něco zdarma", ale zahrnuje také výraz svoboda". Zatímco Iniciativa Open Source považuje za součást své politiky i možnost ekonomické prosperity a za základní hodnotu považuje vývoj kvalitních aplikací širokou celosvětovou komunitou, Free Software Foundation stále hledá hlavní význam své činnosti v možnosti svobodného využití softwaru. Způsob vývoje programů metodou open source nabízí knihovnám možnost využití velmi hodnotných softwarových nástrojů. Přestává tak platit pravidlo, že za kvalitním vybavením stojí centralizovaný mnohačetný vývojový tým, vyžadující přítomnost silného ekonomického kapitálu, který zákonitě tlačí cenu výsledného produktu strmě vzhůru. Mezi základní výhody svobodného softwaru a open source softwaru podle JuDr. Bohumíra Štědroně, Ph.S., LL.M.[12] je tedy ekonomická výhodnost a úspora. Za svobodný software není třeba platit licenční poplatky. Výhodou je také zvýšení bezpečnosti při využívání programů s volně šiřitelným zdrojovým kódem. Uživatele open source softwaru mají vlastní kontrolu nad jednotlivými komponenty, tudíž je nižší riziko přítomnosti nežádoucích složek jako odposlechu, malware atp. Jelikož je většina svobodného programu zdarma, zmiňuje Štědroň i snížení počítačového pirátství ve společnosti. Nespornou výhodou je i použití otevřených formátů (Open Document Format) pracujících ve standardu schváleném jako ISO norma. Tyto formáty, například formát.odt v OpenOffice.org, je možné využívat v rámci různých aplikaci, což zaručuje možné užití stejných formátů i v daleké budoucnosti. Využití ISO formátů také pomáhá podporovat tržní prostředí, jelikož má tendenci destabilizovat formáty monopolních softwarových firem. Freeware Programy označované jako freeware jsou odlišné od svobodných či open source programů. Freeware je proprietární program, který je zahrnut pod ochranu autorských práv, ale je veřejnosti

6 přístupný bez poplatků. Freeware je možné neomezeně šířit, kopírovat a instalovat, ale autor omezuje určitým způsobem manipulaci s ním. Většinou se jedná o nemožnost jeho modifikace nebo možnost užití pouze pro osobního či nekomerční potřebu. Samozřejmě také není možné programy pod freeware licencí dále prodávat. Speciálními kategoriemi jsou adware, careware, crudware či cardware. Adware je druh freewarového programu, který obsahuje reklamní banner, díky kterému autor získává finanční prostředky. Bohužel také často obsahuje škodlivý malware. Freeware označovaný jako careware je program, který nedisponuje vysokou kvalitou, a proto se nepředpokládá jeho registrace. Pojmem crudware je označován nevyužívaný program, který zbytečně zabírá počítači diskové místo. Nejméně obvyklý je pojem cardware. Využívání takového software je možné, po zaslání papírové pohlednice na adresu autora programu. Creative Commons Ve výčtu možných licencí, kterých lze využít při šíření softwaru v knihovnách je třeba se zmínit i o iniciativě neziskové organizace Creative Commons. Tato iniciativa nabízí autorům možnost, aby si sami zvolili, jaká z autorských práv chtějí vůči uživatelům díla uplatňovat. Po právní stránce se v České republice jedná o uzavření licenční smlouvy podle 46 až 55 Autorského zákona. Výhodou Creative Commons je jejich snadná srozumitelnost. K tomuto účelu přispívá i sada piktogramů, které znázorňují jednotlivé typy licencí. Jedná se o prvky určující rozsah pravomocí při nakládání s dílem a prvky určující podmínky, které je nutno při nakládání s dílem respektovat. Rozsah pravomocí: Právo dílo šířit (Share) - právo dílo kopírovat, distribuovat, sdělovat a užít v souborném díle. Právo dílo upravovat (Remix) - právo pozměnit, doplnit či zpracovat s jiným dílem. Podmínky užití díla: Uveďte autora (Attribution) - nutnost uvést autora způsobem, jaký autor stanovil. Zachovejte licenci (Share Alike) - nutnost vystavit upravené dílo pod stejnou nebo slučitelnou licenci. Neužívejte dílo komerčně (Noncommercial) - zákaz užívání díla komerčním

7 způsobem. Nezasahujte do díla - (No Derivatives) - zákaz jakkoli upravovat dílo. Klíčové otázky při nasazování svobodného a open source softwaru Bohumír Štědroň[13] v publikaci Open Source software ve veřejné správě a soukromém sektoru [14] stanovuje devět klíčových otázek, které by měly být zváženy managementem při pořízení tohoto softwaru. Jsou jimi: Zařazování softwaru do majetku - za počátek užívání se považuje instalace softwaru, pokud licence nestanovuje zkušební dobu. Aktualizace - na aktualizaci je nahlíženo jako na provozní výdaj. V případě, že aktualizace představuje technické zhodnocení, aktualizace je zařazena do majetku. Možnost úpravy programů - v případě open source licencí jsou úpravy softwaru umožněny. Převod a šíření softwaru - podle licence GNU GPL, jsou všechny převody a šíření softwaru volné, tedy nemají dopad na účtování. Vyřazení - za okamžik odstranění softwaru je považována odinstalace všech instalací programu a likvidace dokumentace, médií a ochranných prvků souvisejících s programem. Celkové náklady na vlastnictví - je ukazatel všech nákladů, které je třeba vynaložit za dobu využití softwaru. Zahrnují v sobě tři hlavní položky: o celkové náklady na školení a učení - pokud je program využíván zaměstnanci; o celkové náklady na software - softwarové licence, náklady na údržbu, náklady na zachování interoperability mezi ostatními softwarovými komponenty, skryté náklady (náklady na překonání odporu vůči změně, na bezpečnost ad.) atd.; o celkové náklady na pracovníky a podporu - mzdy zaměstnanců IT a zajištění externí podpory. Datové formáty - zvážení jaké datové formáty budou organizací šířeny. Podpora - otázka možnosti podpory u svobodného a open source softwaru a zvážení možnosti předčasného ukončení podpory a vývoje. Proces implementace - otázka úrovně náročnosti na implementaci do stávající organizační struktury. Seznam použité literatury [1] AVERY, Lee. Virtualdub.org : Proof that I had too much free time in college [online]. [2004] [cit ]. Dostupný z WWW: < [2] BISSON, Casey. Open Source Software For Libraries. Library Technology Reports [online]. 2007, vol. 43, no. 3 [cit ]. Dostupný z WWW: < [3] ClamWin. ClamWin Free Antivirus [online] [cit ]. Dostupný z WWW: <

8 [4] Creative Commons. Creative Commons [online]. [2009] [cit ]. Dostupný z WWW: < [5] Creative Commons Česká republika. Creative Commons Česká republika [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < [6] DOUGIAMAS, Martin, et al. Internetová prezentace projektu Moodle [online]. [1999], This page was last modified on 5 May 2009, at 18:27 [cit ]. Dostupný z WWW: < [7] DRESSLER, Miroslav Programovací jazyky GNU : volně šiřitelná programátorská prostředí : FORTRAN, jazyk C, Pascal, GRX, DJGPP, RHIDE, RSX, VESA, EMX, MAKE. 1. vyd. Praha : Computer Press, s. ISBN: [8] Free Software Foundation. Free Software Directory [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < [9] GAGNÉ, Marcel Přejděte na Linux : dejte sbohem modré obrazovce!. Praha : SoftPress, c s. :. ISBN: [10] GIMP - The GNU Image Manipulation Program [online] , [cit ]. Dostupný z WWW: < [11] Inkscape. Kreslete svobodně. [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < [12] JELÍNEK, Lukáš. Jádro systému Linux : kompletní průvodce programátora. 1. vyd. Brno : Computer Press, s. ISBN [13] Mozill Europe. Mozill Europe [online]. [1999] [cit ]. Dostupný z WWW: < [14] NECHVÁTAL, Jiří. Volně šiřitelné programy : výběr pro knihovny [online]. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, 2003 [cit ]. Dostupný z WWW: < [15] LAPÁČEK, Jiří. OpenOffice.org : podrobná uživatelská příručka. 1. vyd. Brno : Computer Press, s. ISBN: [16] LEE, James, WARE, Brent. Open Source - vývoj webových aplikací : Linux, Apache, MySQL, Perl a PHP. 1. vyd. Praha : Mobil Media, s. ISBN [17] PAVLOV, Igor. 7-Zip [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < [18] POKORNÝ, Pavel. Blender : naučte se 3D grafiku. 1. vyd. Praha : BEN - technická literatura, s. ISBN [19] SourceForge. Internetová prezentace programu Sodipodi [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < [20] Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Licencování digitálních zdrojů : Jak se vyhnout

9 právním léčkám?. Aktuality SKIP [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < [21] ŠŤĚDROŇ, Bohumír, Open Source software ve veřejné správě a soukromém sektoru. 1. vyd. Praha : Grada, ISBN [22] The Pidgin developers. Pidgin [online]. [1999] [cit ]. Dostupný z WWW: < [23] The Scribus Team. Scribus Open Source Desktop Publishing [online]. [2008] [cit ]. Dostupný z WWW: < [24] TŮMA, Pavel. Freeware : jak zdarma vybavit počítač softwarem. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN [25] VITOVSKÝ, Antonín. Moderní slovník softwaru : výkladový anglicko-český a česko-anglický. 1. vyd. Praha : AV Software, s. ISBN [26] VYBÍRAL, Josef. GIMP : praktická uživatelská příručka. 2. aktualiz. vyd. Brno : Computer Press, s. ISBN [27] Zákon č. 121 ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36, s [28] ŽEMLIČKA, Martin. Základní výbava počítače : 21 nejlepších freewarových programů. Vyd. 1. Brno : Computer Press, s. ISBN: [1] Dílo, u kterého se autor vzdal nároku na ochranu dle autorského práva. V České republice tuto možnost Autorský zákon nepřipouští. [2] Aktuální seznam licencí projektu GNU jsou k dispozici zde: [3] Přístupná ve formátu html zde: [4] Běžný licencovaný software omezující svobodné užití [5] Přístupná ve formátu html zde: [6] Přístupná ve formátu html zde: [7] Adresář je přístupný na internetové adrese [8] Oficiální text definice programů Iniciativy Open Source je zpřístupněn zde: [9] patch soubor - opravený kód, který mění kód původní [10] Kompletní seznam licencí je přístupný zde:

10 [11] European Union Public Licence - EUPL [12] ŠŤĚDROŇ, Bohumír, Open Source software ve veřejné správě a soukromém sektoru / Bohumír Štědroň. 1. vyd.. Praha : Grada, ISBN [13] Bohumír Štědroň působí jako advokát, soudní znalec pro výpočetní techniku a autorská práva, externí poradce pro informační technologie na Ministerstvu vnitra ČR a jako externí poradce projektu E-Justice na Ministerstvu spravedlnosti ČR. [14] ŠŤĚDROŇ, Bohumír, Open Source software ve veřejné správě a soukromém sektoru / Bohumír Štědroň. 1. vyd.. Praha : Grada, ISBN Štítky: svobodný software, open source, programové vybavení v knihovnách, free software, softwarové licence, freeware, Creative Commons, software v knihovnách