Michal Stříbrný. posluchač 3. ročníku muzeologie SBÍRKA CÍNU UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUSEA V PRAZE. bakalářská práce

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Michal Stříbrný. posluchač 3. ročníku muzeologie SBÍRKA CÍNU UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUSEA V PRAZE. bakalářská práce"

Transkript

1 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2007/2008 Michal Stříbrný posluchač 3. ročníku muzeologie SBÍRKA CÍNU UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUSEA V PRAZE bakalářská práce Konzultant (vedoucí) práce: Mgr. Pavel Holman Brno 2007

2 - 2 - Obsah : I. Úvod II. Obecné charakteristiky cínových předmětů, jejich výskyt, naleziště a výroba Obecné charakteristiky cínových předmětů α cín a β cín Výskyt cínu a naleziště Významná česká naleziště Získávání cínu III. Cín v historii, cechovní organizace, cínařské značky, způsoby výroby cínových předmětů a techniky jeho dekorace Cín v historii Cechovní organizace Cínařské značky Způsob výroby cínových předmětů a jejich dekorace Výroba cínových předmětů Další způsoby dekorace předmětů IV. Z historie sbírky cínu Uměleckoprůmyslového musea v Praze Původ sbírek Popis sbírky cínu UPM Ukázky prací z cínu ze sbírky UPM Poutní odznaky ukázka cínu pozdní doby gotické Ukázky cínu období renesance Ukázky barokního a rokokového cínu Ukázka cínu 19. století secesní cín V. Péče o sbírkové předměty z cínu, jejich uložení,restaurování a konzervace Péče o předměty, faktory ovlivňující stav sbírkových předmětů Koroze Teplota Vlhkost prostředí Světlo Atmosferické polutanty Manipulace Příčiny a typy poškození, konzervace a restaurování VI. Muzejní presentace a některé náležitosti Náležitosti VII.Závěr Použitá literatura a prameny Přílohy Použité zkratky: UPM Uměleckoprůmyslové museum v Praze

3 - 3 - Sbírka cínu Uměleckoprůmyslového musea v Praze I. ÚVOD Sbírka cínu Uměleckoprůmyslového musea v Praze je velmi rozsáhlá a jsou zde zastoupeny ukázky prací jednotlivých historických období od 14. do 20. století. Muzeum vlastní nespočet sbírkových předmětů a tak není možné, aby veškeré sbírky nebo jejich části byly zpracovávány, opečovávány ale hlavně prezentovány veřejnosti. Předměty z cínu bývají v menší míře zapůjčovány na výstavy v tuzemsku i zahraničí, avšak vzhledem k počtu sbírkových předmětů je tato presentační aktivita velmi malá. Mezi samostatné výstavy cínu ze sbírek UPM byla uspořádána výstava Secesního cínu v roce 1984 a výstava poutních odznaků v roce 2007 v Německém Aachenu. Ve stálé expozici UPM Příběhy materiálů je věnována část výstavních prostor zvaná klenotnice právě cínovému náčiní. Cílem této práce je zdokumentovat sbírku, její historii a obecné charakteristiky cínu (způsoby zisku cínu, techniky výroby a dekorace), naznačit možnosti a způsoby restaurování, podmínky uchovávání sbírkových předmětů a prezentace. Součástí práce jsou ukázky sbírkových předmětů z jednotlivých historických období.

4 - 4 - II. OBECNÉ CHARAKTERISTIKY CÍNOVÝCH PŘEDMĚTŮ, JEJICH VÝ- SKYT, NALEZIŠTĚ A VÝROBA 2.1 Obecné charakteristiky cínových předmětů Cín má chemickou značku Sn, dle latinského názvu stannum. Teplota tání cínu je 232 C varu 2270 C. Pevnost je nepatrná, tažnost ve stavu litém 20 až 25 %, ve stavu tvářeném a žíhaném 50 až 100 %. Velmi dobrou vlastností cínu je jeho odolnost proti korozi způsobené vodou, atmosférickým vlivům a proti různým organickým kyselinám obsažených například v potravinách. Také proto byl v historii používán pro výrobu stolního a kuchyňského náčiní po dlouhá staletí a později se používal pro tvorbu ochranné vrstvy náčiní z jiných kovů, více náchylných ke korozi. Na vzduchu dochází k oxidaci a cín se pokrývá matnou vrstvou oxidu, která chrání povrch před další oxidací (následná oxidace probíhá pomaleji). Tato vrstva lze lehce mechanicky odstranit, ale na předmětech muzejní povahy se v určité míře záměrně ponechává jako patina. Cín je poměrně křehký kov. Obvyklými příměsi cínu jsou železo a síra, které způsobují jeho tvrdost a křehkost. Tažnost cínu zhoršují antimon, arzén a vizmut. Hliníkem znečištěný cín se rozkládá na vlhkém vzduchu a stává se křehkým a lámavým. Dále jsou to měď a olovo, které zvětšují jeho pevnost a tvrdost, ale zároveň zmenšují jeho tvárnost. Olovo bylo do cínu přidáváno záměrně, ale jeho obsah musel splňovat určité normy, a to kvůli faktu, že olovo v kombinaci s určitými druhy potravin má nepříznivý vliv na lidské zdraví. Kontrola množství olova byla prová-

5 - 5 - děna od 14. století cechem. Cech Pražských konvářů, do kterého spadali cínaři, vydal k roku svého vzniku 1371 regule, které množství olova v cínových slitinách upravovaly na poměr 1:10 a odpovídaly tak i regulím jiných evropských měst, např. Norimberku, jehož cínaři jsou zapsáni v historii umělecké tvorby. Cín se dá výborně slévat a jako litý cín má hrubozrnnou krystalizaci. Při ohýbání vydává praskavý zvuk, což způsobují části krystalů, které se překlápějí do polohy dvojčat. Je velmi dobře tvárný, při tváření však nesnese namáhání tahem. Nejlépe se zpracovává za teploty C, kdy dosahuje největší kujnosti a mizí i křehkost tohoto materiálu. Cín se vyznačuje dobrou slévatelností s jinými kovy např. Cu, Cd, Pb, Bi aj. Nejznámější slitinou je bronz - slitina cínu s mědí. Po určitou dobu byl nejvýznamnějším materiálem civilizace. Přidáním cínu do mědi se mění několik vlastností kovu: snižuje se teplota tání mědi, zlepšuje slévatelnost a kovatelnost a zejména se zvětší tvrdost. Poměr mědi a cínu se mění podle účelu, pro jaký byl bronz vyráběn, např. zvonovina mohla obsahovat přes 20% cínu, pro sochy se sléval bronz s obsahem nižším než 10 %. Novodobější bronz již cín obsahovat nemusí, ten bývá nahrazen jinými kovy hliníkem, fosforem, manganem, zinkem atd α cín a β cín Cín je polymorfní kov a podobně jako například olovo patří k nejstarším kovům vůbec. Při atmosférickém tlaku se vyskytuje ve dvou modifikacích. Kovový bílý cín je stříbřitě lesklý a má měrnou hmotnost 7,31 g/cm 3, používá se pro něj označení β cín. Při slově cín se zřejmě každému člověku vybaví právě tento stříbřitě

6 - 6 - lesklý, těžký kov, který je modifikací β. Tato modifikace má strukturu dvojitě tetragonálních vnitřně centrovaných mřížek a je stálá při vyšších teplotách. Při nízkých teplotách však přechází v šedou modifikaci. Přeměna bílé β-fáze v šedou α-fázi je spojena se změnou struktury a také měrné hmotnosti z 7,31 na 5,84 g/cm 3. Šedá modifikace označovaná jako α cín má strukturu typu diamantové mřížky. Je stálá při nižších teplotách a je pro ni používán název cínový mor. V zásadě se ale může podobat projevům atmosférické koroze, proto je dobré identifikaci α-fáze cínu potvrdit metodou rentgenové difrakce. Transformace modifikace β cín na modifikaci α cín probíhá při teplotách 13,2 C a nižších. Rychlost přeměny závisí na předchozím mechanickém a teplotním zpracování materiálu a dále na klimatických a dalších podmínkách prostředí, v němž se transformace odehrává. Transformace začíná tvorbou zárodků α cínu, které vznikají na povrchu a mohou být označovány jako bradavice. Není jednoznačně potvrzeno, zda jsou zárodky plošné nebo trojdimensionální (objemové). Zárodky se postupně zvětšují, jejich růst sleduje hranice zrn původní modifikace a tím postupně dochází k transformaci celé hmoty. Proces je doprovázen zvětšením původního objemu o 26 % za úplné ztráty mechanické pevnosti materiálu. To je zřejmě důvod pro použití názvu cínový mor. Zárodky modifikace α cínu mohou vznikat samovolně dlouhodobějším působením nízkých teplot. Odolnější proti této rekrystalizaci je cín s vyšším obsahem olova nebo např. antimonu. Dlouhodobé působení nízkých teplot a předchozí mechanické opracování výrazně urychluje přeměnu β cínu na α cín. Z tohoto důvodu je nutné v muzejních depozitářích udržovat stabilní teplotu, v ideálním případě kolem 18 C, stabilní relativní vlhkost,

7 - 7 - nebo alespoň depozitáře temperovat, aby se teplota nedostala pod kritický bod pro vznik zárodků modifikace α cínu. Restaurování předmětů zasažených cínovým morem spočívá ve vyříznutí napadené oblasti a dolití chybějící části novým materiálem. Takový zásah vede k porušení autenticity předmětu, proto je nutné, aby byl prováděn odborníkem. Vzhledem k možnosti jeho šíření prostřednictvím krystalků šedého cínu je však takový zákrok nutný. V muzejních depozitářích se cínový mor příliš často nevyskytuje, ačkoliv jeho pověst straší nemálo správců předmětů z tohoto kovu. V Uměleckoprůmyslovém museu se cínový mor objevil pouze jednou v historii, a to na dvou předmětech. 2.2 Výskyt cínu a naleziště Cín se používal již v době bronzové, a to pod názvem bílé olovo. Sloužil jako příměs do mědi k tvorbě bronzových slitin. V prvním tisíciletí př.n.l. je znalost cínu, především jeho užívání do bronzových slitin, velmi důležitou součástí umělecké tvorby antického světa. Dovážel se z evropských nalezišť v oblasti Cornwallu na britském území, za pomoci fénických kupců a mořeplavců. Později sloužila Cornwallská ložiska k zásobování římského impéria. Pro střední Evropu bylo nejvýznamnějším nalezištěm Krušnohoří. Nejstarší dochované zprávy o těžbě cínu v Krušnohoří jsou již ze 13. století a hovoří o Krupce, patrně nejstarším těžebním místě v Krušných horách. Cín se dobýval na české straně Krušných hor především na Cínovci a Božím Daru a dále ve Slavkovském lese. Tato Krušnohorská naleziště tvořila v 16. století, spolu

8 - 8 - s nalezišti v Británii, největší zásobárnu cínu v Evropě. Později v 19. století byla objevena naleziště v Asii, Jižní Americe a Africe, a tak význam evropských nalezišť pomalu upadá. Dnešní celosvětová produkce čerpá především z nalezišť v Peru, Indonésii, Nigérii, území bývalého Sovětském svazu, v Bolívii, kde se cín těží v Andách ve výšce přes m, a na Malajském poloostrově. V těchto státech se v současné době těží 98 % světové produkce cínových rud. Významná ložiska cínových rud byla v poslední době objevena v Austrálii, zejména v N. J. Walesu a ve východní části Tasmánie. Světové zásoby cínu se odhadují na 5 milionů tun kovu Významná česká naleziště Přebuz Jedním z významných nalezišť cínovce v oblasti Krušnohoří byla Přebuz. Listina z roku 1553, podle které hrabě Viktorín Šlik udělil tomuto městečku hornickou svobodu a výsady na 15 let, nebyla dosud nalezena. Bylo v ní stanoveno, že horníci musí vrchnosti platit z každého centu cínu desátek - dva zlatníky. Dolovalo se zde se střídavým úspěchem až do třicetileté války, pak dolování upadlo vystěhováním horníků po vydání restitučního ediktu a po zmenšení výtěžků. Později bylo znovu provozováno v malém rozsahu. Po bitvě na Bílé Hoře bylo r dáno jindřichovické panství a tím i Přebuz do vlastnictví katolického hraběte Nostice. Stejně jako v jiných našich horních místech, tak i tam byla prováděna usilovně katolizace. Proto se hodně protestantských haví-

9 - 9 - řů z Přebuzi vystěhovalo do sousedního Saska a tamní dolování upadalo. V letech zde bylo v provozu stoupoven a jejich počet se stále zmenšoval, takže na sklonku 18. století jich bylo už jen 7. Z toho lze usuzovat, že ve zmíněném období dosáhla těžba maxima. Úpadek těchto důlních děl, provozovaných chudými nákladníky, nevězel pouze v nedostatku dobyvatelných rud cínovce, ale spíše v tom, že s přibývající hloubkou šachet se zvýšily náklady na čerpání vody a na jejich výdřevu, čímž byl znemožněn aktivní provoz těchto dolů. Kromě toho z každého centu vyrobeného cínu musel být odveden vrchnosti poplatek. Vrchnost však dolování nepodporovala tak, aby zabránila jeho zániku. Proto od roku 1810 (1811?), tamní dolování skomírá a veškeré důlní podnikání vázne pro chudobu obyvatel. V místech, kde se doloval cínovec je žula prostoupena žílami mladší turmalinické žuly, na níž je cínovec výhradně vázán. Tato žula je hrubozrnná a slída je v ní proměněna v mastek. Jako přídatná součást se v ní vyskytuje černý turmalín a místy žilky nebo povlaky mléčně bílého opálu. Na oblast jejího výskytu, ohraničenou Břidlovou, Rolavou a Chaloupkami jsou vázána čtyři cínovcová ložiska, a to v lesním revíru Schmelzhau, na Kronesbergu, v Přebuzi a u Rolavy. Cínovec je v těchto mladších žulových žílách vtroušen buď jemně, takže takové rudniny musí být napřed drceny ve stoupách, nebo se vyskytuje ve větším množství s křemenem při bocích žil jako tzv. cínový kámen. Z let 1792 až 1812 jsou dochovány zmínky o místních cínařských ceších, a to cechu sv. Bartoloměje, Schmidgang, Kühstrecke, Maderstrecke, Kiesstrecke, Mader Fröld, sv. Linharta, sv. Jakuba, sv. Antonína a cech Am Kuttelhof atd.

10 Po skončení druhé světové války přešel přebuzský závod do správy n. p. Rudné a Tuhové doly v Příbrami. Prováděly se v něm jen běžné udržovací práce a roku 1948 byly tyto doly opuštěny. Obrázek 1. šachta Otto Horní Blatná Vliv krušnohorského rudného hornictví na hospodářský a politický vývoj českého státu, zejména v 16. století a později, byl neobyčejně významný. Jednou z oblastí, která se na tomto vlivu podílela bylo i okolí Horní Blatné na česko-saském pomezí v jihozápadní části Krušných hor. Tato část Krušných hor byla osídlována převážně ze saské strany. První osídlovací vlna se uskutečnila ke konci druhé poloviny 12. století a druhá v průběhu 14. a 15. století. Tato druhá vlna, která vyvrcholila počátkem 16. století, měla již podstatný vliv na zahájení a rozvoj hornické činnosti v této oblasti. Je velmi pravděpodobné, že se již v první polovině 14. století rýžoval cín podél potoků, protékajících tímto krajem, Černého, Bystrého, Mrtvého, Kozího a Bla-

11 tenského potoka. Zbytky po rýžování cínovce lze nalézt ještě v současné době. Nejstarší písemný údaj o cínovcovém dole a jeho štole na Pískovém vrchu, severně od Horní Blatné, pochází z let 1480 až Zvýšená poptávka po cínu koncem 15. a začátkem 16. sto-letí byla jedním ze zásadních důvodů, proč saský kurfiřt Jan Bedřich založil v roce 1532 v sousedství bohatých cínovcových rýžovisek dvě nová horní města, a to Horní Blatnou a Boží Dar. Již v roce 1532 zde byla postavena první cínová huť. V roce 1548 povýšil Ferdinand I. Horní Blatnou na královské horní město, udělil jí městský znak a obdařil dalšími výsadami. Dolování v Horní Blatné bylo úspěšné, což dokazoval provoz 13 tavících pecí. Proto Ferdinand I. udělil tomuto městu novou horní výsadu, podle které byl stanoven horní desátek z centýře cínu na 9 bílých grošů. O intenzívním dolování v okolí Horní Blatné svědčí četné odvaly a propadliny, stejně tak rýžovnické Obrázek 2. Horní Blatná sejpy v údolích potoků. Hornickou činnost v 16. století je možno přirovnat k řemeslné malovýrobě, zatímco práce v dolech z konce 17. a v průběhu 18. století se podobala spíše výrobně organizovaným manufakturám. Blatenský příkop, který byl v letech 1540 až 1554 postaven blatenskými těžaři, patří k významným technickým památkám této oblasti Krušných hor. Důvodem k jeho stavbě byl kritický nedo-

12 statek vody pro pohon důlních těžních a vodotěžných strojů, pro hutnické stoupy a další zařízení. V roce 1981 byl Blatenský příkop zařazen do státního seznamu nemovitých kulturních památek. Nejvýznamnějším dolem v tomto prostoru byl důl Wolfgang, který byl v provozu již v roce Po tomto dole zůstaly zachovány zbytky po dřívějším dobývání a propadliny v nevelkých hloubkách pod povrchem v okolí žíly Kammergang. Nejvýznamnějším svědectvím o velmi intenzívním dobývání cínovce v tomto dole jsou tzv. Vlčí díry, které vznikly propadnutím stropů rozsáhlých komor, vzniklých dobýváním rudy na greisenových žílách Wolfgang a Jiří. Boží Dar Založení Božího Daru úzce souvisí s těžbou stříbra a cínu. Území pozdějšího Božího Daru patřilo od roku 1424 českým pánům z Tetova a poté Jiřímu z Poděbrad. Ten je v roce 1459 předal jako svatební dar své dcery Zdenky saskému kurfiřtovi Albrechtovi. Oblast Božího Daru se tak stala součástí saského panství Schwarzenberg. Po roce 1528 byla v regionu nalezena bohatá ložiska stříbrné rudy. 13. května 1529 proto saský kurfiřt Johann Friedrich vyhlásil pro území severně od šlikovského Jáchymova kutací svobodu. V roce 1534 dostal Boží Dar horní řád. Rychlý rozmach dolování vedl k četným sporům o průběh státní hranice mezi Čechami a Saskem. Název Boží Dar údajně vzešel z výroku saského kurfiřta Johanna Friedricha, jemuž horníci při jeho návštěvě Božího Daru roku 1546 nabídli k odpočinku sedačku ze stříbra. Panovník ji odmítl použít se slovy: Tento ušlechtilý kov je Vaším chlebem, je to dar Boží. Prvotním způsobem těžby stříbra a cínu bylo povrchové dolování na výstupech rudných žil a rýžování v náplavech potoků. Podél říčky Černé západně od

13 Božího Daru se zachovalo mnoho rýžovnických sejpů, pozůstatků někdejšího rýžování. Po vyčerpání snadno přístupných primárních ložisek horníci přikročili k hlubinné těžbě ražením štol a šachet. Vytěžené rudy se dále zpracovávaly ve stoupách, mlýnech, hutích a hamrech. Export zušlechtěného surového stříbra a cínu z tzv. lesních cínových dolů v oblasti Boží Dar, Horní Blatná, Pernink, Abertamy a Hřebečná byl v 16. století velmi významný. S krušnohorským cínem se obchodovalo po celé Evropě. Význam božídarského dolování začal klesat koncem 16. století. Citelnou ztrátou byla pro místní hornictví vynucená emigrace luteránských horníků a důlních podnikatelů do Saska po roce V roce 1580 král Rudolf II. povýšil Boží Dar na královské horní město. Během třicetileté války byl Boží Dar několikrát vystaven drancování a násilnostem. Roku 1643 byl vypleněn Švédy. Po útlumu dolování v 17. a 18. století se původní živé hornické středisko postupně proměnilo v poklidné horské městečko, jehož obyvatelé se živili různými domácími výrobami. Těžba cínu se v okolí Božího Daru ve velmi malém množství udržela až do počátku 19. století, zcela zanikla v roce Slavkovský les Ve Slavkovském lese již v 13. století vystupují do popředí dvě místa rýžování, a to Krupka a Krásno. Během kolonizace loketského kraje od 2. poloviny 13. století intenzita zpracování sekundárních ložisek cínu ve Slavkovském lese sílila, snad i iniciativou premonstrátského kláštera v Teplé (založeného 1193). Na důlním podnikání v Slavkovském lese se záhy začali podílet zahraniční těžaři, kromě Norimberku také z Augsburku, tedy

14 měst, v nichž se od 14. století soustřeďoval obchod s českým cínem. Cín ze Slavkovského lesa se svou vysokou kvalitou stal předmětem evropského velkoobchodu s kovy a během 1. poloviny 16. století ovládl téměř všechny hlavní evropské trhy. Kolem roku 1500 rýžoviště cínovce tvořily rozsáhlé pásmo počínající zhruba u kóty Vysoký Kámen, sledující pak povodí Slavkovského potoka až po Loket. Práce se postupně soustředily zejména na dolní povodí Slavkovského potoka. Těžební práce na cínových žílách během 16. století neustále vzrůstaly. Roční výtěžek ve letech dosahoval tun cínu. Po poklesu intenzity dobývání na ložisku Krupka a Cínovec na roční produkci kolem 10 tun, důlní revíry Krásno a Horní Slavkov neměly v Čechách konkurenta. Dne byly Horní Slavkov a Krásno povýšeny králem Ferdinandem I. mezi svobodná horní města a současně byl v Horním Slavkově zřízen Vrchní horní úřad s pravomocí řídit a kontrolovat činnost v revírech Slavkovského lesa. V roce 1551 byla povýšena na horní město také Čistá. V roce 1654 bydlelo v Horním Slavkově jen 2450 lidí, v Krásně 1135 a v Čisté 520 osob, což byl důsledek citelného úpadku v době třicetileté války. V roce 1640 se Česká komora na příkaz krále Ferdinanda III. zabývala možnostmi, jak zlepšit pokleslé cínové hornictví ve Slavkovském lese. Jedním z podpůrných opatření bylo v roce 1643 zrušení povinnosti měst Horní Slavkov a Krásno od kontribucí a válečných dávek a osvobození od povinnosti ubytovat vojenské posádky. V roce 1698 byly Hornímu Slavkovu, Krásnu a Čisté prominuty veškeré dlužné dávky z desátku z těžby vůči státu a v roce 1703 bylo vyhlášeno jejich zproštění

15 od daní na dobu 10 let s podmínkou, že vybrané částky budou využity pro důlní činnost. V roce 1816 vyšlo povolení dovážet do Čech saský cín a tak byla těžební činnost ve Slavkovském lese značně oslabena. V roce 1916 převzal stát doly do své péče. Během mezidobí do 2. světové války byly doly mimo provoz. Po roce 1939 se opakovala situace z 1. světové války. Německo potřebovalo suroviny pro vedení války a protože je nemohlo získat jinde, obnovovalo provoz na řadě zavřených ložisek. Obnovilo i provoz v slavkovskokrásenském revíru Získávání cínu V kovové podobě se cín vyskytuje v přírodě jen vzácně. Surovinou pro jeho výrobu je cínovec (kasiterit oxid cíničitý SnO 2) s teoretickým obsahem 78,6 % cínu. Cínovec se vyskytuje v těžitelném množství jen na málo místech zemského povrchu, a to buď v primárních nalezištích, nebo v sekundárních náplavách v podobě jemných zrn či šupinek. Valouny, volně se Obrázek 3. kasiterit nacházející v přírodě, byly pravděpodobně nejstarší formou cínu, s jakou se člověk setkal. Obsah cínu v rubanině je malý. Pohybuje se mezi 0,2 až 0,5 % Sn02, místně kolem 1 % SnO 2. Jeho zrna bývají roztroušena v jiných rudách, jako např. granit, rula, nebo slídových břidli-

16 cích. Nejedná se ovšem o čistý cín, jsou v něm příměsi, mezi které patří především olovo, měď či stříbro. Náplavy jsou na cín ještě chudší. Z nich se získával cín prostřednictvím rýžování a propírání horniny proudem vody, kdy v závěrečné fázi byly odplaveny lehké částice zeminy a těžká zrna kovu zůstala na dně. Při získávání cínu těžbou byla vydolovaná hornina drcena a posléze plavena, aby se oddělila zrna cínu od hlušiny a nepotřebných složek v rudě. Poté byl cínovec tepelně zpracováván v pecích, čímž byl přetaven na surový cín a posléze za opětovného tavení při nízkých teplotách (flosování) zbaven dalších příměsí a nečistot. Následně byl sléván většinou do prutů, které byly rozváženy do cínařských dílen a na trh. Takovéto pruty byly označeny vyraženou značkou výrobce, která zaručovala kvalitu cínu, a nazývaly se cínová pera. Dnes se cín z rudy vyrábí jednoduchou redukcí oxidu cíničitého uhlíkem. Celý pochod je sice jednoduchý, ovšem ekonomicky nevýhodný. Redukce probíhá totiž při vysokých teplotách, při kterých vznikají již značné ztráty cínu těkáním SnO a SnS. Kromě toho má SnO 2 snahu vázat se s hlušinou, popř. s ohnivzdorným materiálem. Doprovodné prvky (olovo, měď, vizmut, arzén, antimon) jsou snáze redukovatelné než cín, a tím jsou velmi škodlivé, protože se nedají odstranit oxidační rafinací. Železo se redukuje téměř zároveň s cínem, do strusky přechází oxid křemičitý, hlinitý, vápenatý a wolframový. Neodpražená síra tvoří komplexní a lehce těkavé sulfidy cínu, které tvoří kamínek. Je tedy nutné co nejpečlivěji určit koncentraci a zároveň upravit rudy před vlastním

17 zpracováním. Cínové rudy obsahující cín a arzén se před redukcí oxidačně praží. Oxidačním pražením cínovce se při teplotě 600 až 700 C odstraní síra v podobě oxidu siřičitého, arzén jako těkavý oxid arzenitý a antimon jako oxid antimonitý. Z celkového obsahu síry se odstraní asi 94 %, při velmi dobrém pražení až 98%. V současné době se cín vyrábí také z poloproduktů jiných průmyslových odvětví, např. při rafinaci olova, z odpadů pocínovaného plechu, z odpadu chemického průmyslu atd.

18 III. CÍN V HISTORII, CECHOVNÍ ORGANIZACE, CÍNAŘSKÉ ZNAČ- KY, ZPŮSOBY VÝROBY CÍNOVÝCH PŘEDMĚTŮ A TECHNIKY JEHO DEKORACE 3.1 Cín v historii Cín, společně s železem a mědí, byl jedním z nejužívanějších obecných kovů a důležitým materiálem pro rozvoj lidské civilizace. Sloužil jako složka nejrůznějších kovových slitin, například bronzu, nebo se užíval ve formě čisté, popřípadě obohacen olovem, antimonem, mědí apod. Z bronzových slitin můžeme soudit, že cín byl znám a používán již ve starověku. Cín a jeho užívání představuje velmi důležitou etapu dějin lidské materiální kultury. Cínové konvičky byly známé již od poloviny 13. století. Cínové nádobí a nejrůznější kuchyňské náčiní bylo součástí snad každé domácnosti od 15. ž do 18. století. Dále bylo cínu užíváno díky jeho vlastnostem k výrobě uměleckořemeslných předmětů, ať se jedná o liturgický materiál či materiál sloužící cechovním obřadům apod. Mezi výrobky pro liturgické účely patří především křtitelnice, které jsou známé od konce 14. století, během něhož postupně nahrazovaly kamenné nádoby na křestní vodu. Většina gotických křtitelnic má tvar obráceného zvonu na třech vysokých nohách s poloviční postavou vousatého muže ve vrcholu a lví tlapou dole. Stěny křtitelnic často pokrývá reliéfní dekor s motivem gotických arkád s postavami apoštolů. Vedle výzdoby a liturgických textů se během 15. století objevuje na křtitelnici také rok vzniku a jméno konváře nebo zvonaře, který ji odlil. Tvorba cínových předmětů podléhá slohovým změnám stejně jako výroba ostatních umělecko-řemeslných předmětů v průběhu histo-

19 rie. Slohové změny a charakteristické znaky jednotlivých slohů lze vidět buď na samotném tvarovém zpracování kovu, nebo na uměleckém zpracování často velmi náročných prací, na kterých se podíleli významní umělci své doby. Renesanční cín se vyznačuje velmi kvalitním zpracováním jak forem pro lití, tak rytými dekory a obrazci. Navrhovali je často špičkoví sochaři, grafici atd. Období 16. století bývá označováno jako vrchol cínařství i jiné řemeslné tvorby, díky podmínkám, které řemeslníkům připravila města. V této době se cínařská produkce rozšířila do mnoha míst i vzdálených od zdroje cínu. Příkladem může být Jihlava, která v 16. století vynikala ve výrobě reliéfního cínu. Centry byly Norimberk, Praha, Paříž, nebo Vídeň. Mezi řemesly, pracujícími s kovem je cínařství jedno z mála, které používá reprodukce za pomoci opakovaného lití do forem. Velkou roli hrály cínové výrobky jak v domácnostech, kde nahrazovaly výrobky stříbrné a zlaté, tak pro vybavení církevních objektů a cechovní organizace. Oblíbené v této historické etapě bylo stolní náčiní, které bylo bohatě reliéfně zdobeno. Barokní doba je ovlivněna neklidem ve společnosti a třicetiletou válkou, která potlačila kontinuitu vývoje uměleckých řemesel. Umělecký projev je adekvátní situaci ve společnosti této doby, projevuje se dramatičností a bohatostí forem. Nejdříve se vyráběl cín dekorativního charakteru s representativním účelem a přetrvávalo používání forem z minulosti. V druhé polovině 17. století se při pozvolné regeneraci společnosti po válce uplatnil cín jako náhrada za drahý materiál nejen pro společnost, ale i pro církev a cechy. Charakteristické pro období baroka jsou nádoby k pití s víkem a uchem tzv. holby, oltářní svícny, a v oblasti Norimberku také láhve se šroubovacím uzávěrem.

20 Na konci 30. let 18. století přichází do Střední Evropy vlna rokoka z Francie, které je zde v rozkvětu po roce Tvorba čerpá inspiraci z francouzské produkce. Velikou roli v tomto období sehrála Karlovarská produkce cínu, dále produkce měst Slavkov, Krásno a v Německu především město Frankfurt nad Mohanem. Cínařská produkce se soustřeďuje na výrobu stolního náčiní mísy, talíře, omáčníky, konvičky a čajové soupravy, slánky, svícny apod. Pro církevní účely se vyráběly zejména kropenky, svícny a věčná světla. Hlavním rysem rokoka je zvlněné žebrování (esovité), které členilo povrch předmětů, většinou ve svislém směru. Cín ustupuje počátkem 19. století jiným materiálům, méně náročným na zpracování a levnějším na výrobu, především pak manufakturní. Takovými materiály jsou například sklo, keramika, nebo porcelán. V 19. století, etapě tzv. historismu, se opakují motivy jednotlivých historických slohů, u cínových předmětů především mistrovské renesanční reliéfní dekory. V Německu se od počátku sedmdesátých let objevoval historizující cín ve velkém počtu. Výrobci čerpali z motivů pozdní renesance a vraceli se zpět k tvorbě reliéfního cínu. Osmdesátá léta přinesla nádech romantismu, který vyniká u předmětů s tradičními výjevy v reliéfním dekoru. Centrem cínařství se stal Mnichov, v této době se vedle ryze cínových předmětů vyráběly také samostatná víčka pro oblíbené holby a jednotlivé části cínových montáží, kterými se dotvářely skleněné předměty. Posledním obdobím, kdy byl cín ještě využíván pro výrobu umělecko-řemeslných předmětů je konec 19. a počátek 20. století., období secese (viz. kap secesní cín).

21 Cechovní organizace Sdružování řemeslníků ve městech bylo provozováno prostřednictvím cechů. Ty vznikaly od druhé poloviny 14. století ve větších městech a v menších pak po celé 15. století. V Praze vznikl cech pražských konvářů v roce 1371 a sdružoval zároveň zvonaře, jejichž řemeslo bylo někdy spojeno s cínařstvím. (K výrobě zvonoviny je cín velmi důležitý a ovlivňuje zvučnost zvonů.) V Brně vznikl cech sdružující konváře v roce Cechovní organizace regulovala řemeslnou výrobu a postupem času její pravomoc rostla, až v 16. století zasahovala téměř do všech sfér, od získávání surovin přes výrobu a prodej výrobků až k výuce řemesla nových učňů. Cech zároveň ochraňoval vlastní zájmy řemeslníků a prostřednictvím kontroly množství vyrobených předmětů ovlivňoval konkurenci. Členové se podíleli na volbě představených cechu a členech správních orgánů. Mistři přijatí do cechu se museli řídit předpisy určujícími jejich práva a povinnosti, tzv. artikule. Vzorem pro značnou míru artikulí byly předpisy norimberských a vídeňských organizací. Jednou z významných artikulí bylo nařízení pražských konvářů z 15. prosince 1371 určující poměr olova a cínu v předmětech v poměru 1:10 kvůli zdraví uživatelů. Všichni konváři, kteří se usídlili v Praze, se museli podrobit přísaze, že budou toto nařízení dodržovat. Při prvním porušení byl konvář nucen zaplatit pokutu čtvrt kopy, při druhém půl a při třetím celou kopu grošů. Při čtvrtém porušení byl vyloučen z cechu a nesměl v příslušném městě provozovat svoje řemeslo po sto let a jeden den. Kontrola probíhala v každé dílně jednou za čtyři týdny. Výrobky z nevyhovující slitiny musely být zničeny.

22 Při čtvrtletním zasedání cechu byli přijímáni noví učni. Předpokladem pro přijetí do konvářského cechu byl mimo jiné také doklad o řádném původu z počestné rodiny. Po uplynutí učební doby a úspěšném složení závěrečné zkoušky dostal nový tovaryš výuční list. Poté ještě po určitou dobu pracoval pro svého mistra, než odešel na zkušenou, která obvykle trvala stejnou dobu, jako samotná výuka řemeslu. Po návratu ze zkušené musel řemeslník ve stanovené lhůtě pod dozorem mistrů vytvořit mistrovský kus vyhovující artikulím cechu a čekat zpravidla jeden rok na získání mistrovského a měšťanského práva a poté mohl provozovat vlastní živnost. Přijímání uchazeče za mistra bylo provázeno tradičními oslavami. V českých zemích cechovní organizace zanikly roku 1859 a nadále už fungovala jen volná společenstva starající se především o kvalitu výrobků. Obrázek 4 Cechovní znamení pekařů, České Budějovice, 1. polovina 18. stol. v. 39 cm, š. 46 cm,, inv.č Tato cechovní nádoba v podobě preclíku sloužila při cechovních obřadech a slavnostech k připíjení.

23 Cínařské značky Kvůli potřebě kontroly byla cechem konvářů vydána ustanovení, aby každý mistr označil svou práci vlastní značkou a značkou města. Toto nařízení se objevilo ve 14. století, ale značky se začaly hojně používat až v průběhu 16. století, kdy bylo cínu více využíváno k výrobě kuchyňského náčiní. V Praze začíná povinnost značení cínových výrobků rokem 1371, v Brně pak roku Svou značkou mistr zaručoval kvalitu výrobku a zároveň normami stanovený počet obsahu olova ve slitině (poměr cín:olovo...10:1). Od roku 1732 se objevuje také tzv. punc kvality, který se pak musel objevovat na předmětech vyráběných v českých zemích po roce 1770 dle dekretu Marie Terezie. Značka města byla většinou tvořena městským erbem, pokud byly erby měst podobné a velikost cínařských značek nezaručovala jejich identifikaci, bývalo k erbu připojeno ještě počáteční písmeno města. Později, když Karel VI. vydal roku 1732 cechovní řád pro Čechy, se pod značkou města objevuje jeho název a letopočet, kdy město získalo své městské právo. Značku mistrovskou si navrhoval každý mistr sám, většinou jde o zobrazení předmětů, které jsou charakteristické pro cínařskou tvorbu, ať vyráběné předměty či náčiní, které cínař používá. Značka také většinou obsahovala jméno daného cínaře. Mistrovská značení se pak obvykle dědila z generace na generaci. Od cechovních nařízení Karla VI. měl cínař povinnost, aby jeho značka obsahovala kromě plného jména cínaře také letopočet, kdy byl přijat mezi mistry. Vzhledem k dutému charakteru většiny cínových předmětů bývají značky umístěny na dně předmětu, buď vyražené zespoda, anebo

24 shora tzn. na dně uvnitř nádoby. Jindy se mohou značky nacházet na víku či uchu předmětu, například u některých cínových konvic. Sbírka cínu UPM obsahuje soubor cínařských značek Pražských mistrů, který je veden pod inventárním číslem /1-52. Tento soubor se skládá z 52 značek, které dle odborné karty pocházejí ze dna cínových předmětů. Tyto značky mají velký význam jako ukázkový i srovnávací materiál. Uměleckoprůmyslové museum vydalo v roce 1988 rozsáhlý dokument představující velké množství pražských cínařů (včetně jejich značek) v abecedním pořadí. Zabývá se obdobím od 17. do 19. století. Tento dokument s názvem ACTA UPM 07 SUPPLEMENTA je k dispozici v knihovně a odborných pracovištích UPM. Pozdější značení cínových předmětů, které se objevuje v druhé polovině 19. století již nesouvisí se normou daného obsahu složek ve slitině, jelikož cínové nádobí a kuchyňské náčiní bylo nahrazeno jinými materiály, především keramikou, alpakou, stříbrem, ocelí či hliníkem. Značení této doby je již spjato spíše se zárukou kvality či uměleckého ztvárnění, vzhledem k tomu že cín secese se naklání především k dekorativní funkci a na návrhách umělecko-řemeslných prací se podílejí i vrcholní umělci tohoto období. Vedoucími firmami v tomto období jsou především Württenbergische Metallwarenfabrik (WMF) v německém městě Geislingen, AK&Cie ve Vídni ( později filiálkou WMF) a německý Kayserzinn, firma bratrů Kayserových v Porýní. Pro firmu WMF údajně pracovali i umělci darmstadtské kolonie, kde působili opravdoví mistři v oblasti uměleckých řemesel období secese. Značky bývají umístěny na spodní straně předmětů, většinou s číslem modelu.

25 Obrázek 5. část souboru cínařských značek inv. č /1-52 Cínařské značky jsou směrodatné pro identifikaci historických cínových předmětů, lze z nich odvodit datování i složení slitiny. Přesné zjištění chemického složení použité slitiny cínu se ale neobejde bez odpovídající analýzy. 3.2 Způsob výroby cínových předmětů a jejich dekorace Vývoj cínařství souvisel s rozvojem klasických kovoliteckých profesí. Již v Antice pracovali slévači bronzů s cínem, ale jeho užití v čisté podobě nebylo příliš praktikováno, nicméně technické postupy lití cínu v Antice byly základem vývoje cínařství středověké Evropy. Praktikovalo se především odlévání jednoduchých jednostranných forem, užitých především v drobné plastice.

26 Výroba cínových předmětů Předměty byly většinou lité do forem, vyrytých v plochém reliéfu v měkkém kameni, nejčastěji v břidlici, pískovci či vápenci. První formy se také vyráběly z hlíny za pomoci určitých ztužovacích přísad. Počátkem 14. století, kdy se začaly více vyrábět plastické funkční předměty, byly odlévány jednotlivé části předmětů do dělených forem a posléze pájeny v jeden celek. U sbírkových předmětů jako jsou konvice apod., které byly vyrobeny do 16. století, můžeme spatřit svislé pájené švy. Tato metoda byla velmi variabilní a umožňovala tak odlévat předměty s tvarovou rozmanitostí a velkými možnostmi dekorace. Později se objevují nové dělené formy, a to horizontálně. Takové formy byly tvořeny dvěma polovinami a jádrem. Odlévala se celá část, na kterou byly postupně pájeny další díly. Tyto formy se hojně používaly od 16. století. Zvláštním způsobem výroby plastických předmětů bylo lití způsobem ztraceného vosku, který je poprvé popsán v díle Schedula diversarum artium od benediktýnského mnicha Theophila Presbytera ze 12. století. Základem tohoto způsobu je vymodelování hliněného jádra nádoby, které se pokrylo voskem a opět další vrstvou hlíny. Po zahřátí se rozpuštěný vosk odstranil a po něm zbylá dutina byla vylévána cínem. Vyjmutí cínového předmětu z takovéto formy muselo bohužel probíhat násilnou cestou a tak tyto formy sloužily jen k jednomu použití a tudíž byly ekonomicky nevýhodné. Tato technika se proto používala pro výrobu náročnějších plastik, nikoliv pro výrobu užitkových předmětů. V 16. století se začínají hojně používat i formy z různých kovů, nejčastěji mosazné, ale jsou známy i formy měděné, bronzo-

27 vé a počátkem 19. století i železné či litinové. Zřídka se objevují i formy sádrové nebo dřevěné, takové však byly značně omezeny možnostmi jejich dekorace. Formy nekovové byly zdobeny pouze mechanicky, většinou rytím a broušením. Kovové formy bylo možné zdobit nejen mechanicky, ale také chemicky, především pomocí leptání negativního obrazce do formy, jaké bylo hojně používáno například norimberskými cínaři. Dalšími možnostmi zdobení forem bylo puncování, které spočívalo v ražení většinou opakujícího se ornamentu. Formy patřily k základnímu a nejdůležitějšímu vybavení konvářské dílny, nebyly levnou záležitostí a proto docházelo k různým výměnám forem mezi cínařskými dílnami. Zároveň vyhotovení takové formy vyžadovalo nejen řemeslné, ale také umělecké dovednosti. Z historických dokladů můžeme vypozorovat například podobné formy, jen upravené v určitých detailech. Předměty byly po vyjmutí z formy a letování leštěny. Častým bylo také následné zdobení především rytím a někdy tzv. puncováním. Některé předměty se vyráběly způsobem tlačení materiálu na dřevěné nebo ocelové formy. Takto se zhotovily základní tvary výrobku, které se zdobily, doplňovaly a v konečné fázi byly sestaveny do definitivních tvarových variant. Při běžné výrobě se stává, že tloušťka stěn výrobků nebývá stejná Další způsoby dekorace předmětů Zdobení předmětů rytím spočívá ve vytváření výtvarných motivů ubíráním materiálu pomocí ostrých rydel různé tloušťky. Ryté linie vizuálně působí odlišně nejen za pomoci jejich šířky, ale

28 také hloubky do které rydlo proniklo. Jako takové je rytí jedna z nejstarších technik, kterou lidé na zdobení předmětů používali. Na cínových pracích se objevuje v podstatě od vzniku tohoto řemesla až po jeho úpadek počátkem 20. století. Puncování je zdobení reliéfní ražbou, většinou opakujícího se motivu do povrchu předmětu. Motiv bývá ražen nejčastěji v pásech. Tento způsob zdobení cínových předmětů byl obzvláště oblíben ve středověku. Puncování je známé v Evropě od 12. století. Technikou, využívanou při zdobení cínových předmětů, je lisování. Lisují se zdobné okraje nebo ozrnění lisovacím nástrojem. Reliéfní výzdoba se zhotovuje pomocí raznic, které bývají vyrobeny z tvrdého dřeva nebo i z ocele. Dalšími možnými způsoby dekorace předmětů bylo leptání dekoru přímo do povrchu předmětu, zlacení nebo polychromie. Zdobené části předmětů, které se nelily s předmětem, se vyráběli zvlášť a dodatečně se na předměty pájely.

29 IV. Z HISTORIE SBÍRKY CÍNU UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUSEA V PRAZE 4.1 Původ sbírek Sbírka cínu Uměleckoprůmyslového musea v Praze byla tvořena sběrem předmětů po více než sto let. Hlavními způsoby zisku historických předmětů muzeem bylo darování či prodej předmětu soukromou osobou, která si je vědoma historické hodnoty předmětu, soukromými sběrateli, nebo státními institucemi. Mezi státní instituce a organizace, které často darovali předměty UPM patřila Náboženská matice, Obec pražská, Ministerstvo školství a národní osvěty apod. Důležití dárci a sběratelé fyzické osoby, jsou uvedeny na konci této kapitoly. Kromě vyčkávání na nabídku uměleckořemeslného předmětu muzeu, byl sběr předmětů prováděn prostřednictvím koupě, kdy na základě sbírkotvorného programu muzea obcházeli odborní pracovníci trh s uměním a starožitnostmi ( starožitnictví, aukční síně, nabídky soukromých osob, pozůstalosti apod.). Tímto způsobem byla a je sbírka obohacována neustále. Dalším způsobem jak byla obohacena sbírka cínu je zisk převodem, kdy byly od roku 1948 uměleckořemeslné předměty převáděny ze zestátněných zámků a jiných objektů dle nařízení Národní kulturní komise (Konopiště, Lemberk atd.). Část těchto přírůstků pak naopak byla či je předmětem restituce. Velká část předmětů v muzeích bývá získána archeologickým sběrem, bohužel sbírky cínu jsou touto cestou obohacovány jen velmi zřídkakdy. I přes tento fakt však jedna podstatná část sbírky cínu UPM, kterou jsou tzv. poutní upomínky pochází prá-

30 vě z podpovrchových nálezů. Jedná se o poutnické odznaky, které sloužily poutníkům jako upomínka na to či ono poutní místo, které bylo navštěvováno v souvislosti s vírou a křesťanským náboženstvím. Tento konvolut poutních upomínek byl získán museem v roce 1896 jako koupě od J. Eggera, pařížského starožitníka, který prodával nálezy vykopané při regulaci řeky Seiny v Paříži. Hlavními sběrateli, od nichž sbírka pochází, byli: Hermína Srbová (kolem /8, Praha), sestra Maxe Srba ( , Praha ), s nímž založila na Smíchově sbírku kuriosit. Věnovala se zhruba půl století sběratelství obrazů, soch, uměleckého řemesla apod. Téměř 4000 sbírkových předmětů darovala roku 1945 Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze, aby zabránila jejich konfiskaci. Bohumil (Gottlieb) Bondy ( , Praha), průmyslník, mecenáš a sběratel umění. Od roku 1883 poslancem českého sněmu, prvním českým presidentem Obchodní a živnostenské komory, do roku 1889 president kuratoria UPM, česko-židovský národní buditel. Spolu s F. Dvorským autor dvousvazkového spisu K historii Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezku Sbírku starožitností měl v Praze na Příkopech v paláci Černá růže, který pro něj adaptoval roku 1880 architekt J. Fanta. Pravidelně do UPM dával věcné dary, od 1902 i finanční příspěvky, před smrtí do UPM odkázal finanční fond Kč, který byl zčásti použit na nákup Lannovy sbírky. Heinrich Schicht (1800 po 1945), sběratel starého umění a mecenáš umělců. Roku 1918 byl předsedou správní rady továrny na

31 mýdlo, kosmetiku apod., kterou založil jeho otec Theodor Schicht, s filiálkami téměř po celé Evropě se odstěhoval se svou rodinou do Anglie. Jejich majetek, stejně jako umělecké sbírky zůstaly pod dohledem jeho bratra Georga, později roku 1945 byl tento majetek zkonfiskován státem. Umělecké sbírky se povedlo zachránit převodem do státních institucí díky rychlému postupu národního výboru v Ústí nad Labem. Vojtěch Lanna ( , České Budějovice , Meran, Rakousko), syn Vojtěcha Lanny, českoněmeckého průmyslníka. Po smrti otce převzal roku 1866 vedení firmy. Během padesáti let shromáždil Vojtěch Lanna rozsáhlé sbírky především užitého umění. Nejvíce se podílel v UPM na akviziční činnosti, byl předseda správního a akvizičního výboru apod. Jeho dary muzeu činily roku 1906 již 650 kusů sbírkových předmětů, 1906 pak věnoval muzeu nejrozsáhlejší ze svých sbírek, sbírku skla. Po jeho smrti, mezi lety , se jeho sbírky objevují na trhu s uměním (cca sbírkových předmětů) a jsou rozprodány do muzeí a soukromých sbírek různých zemí. Dále je nutné v souvislosti s dary muzeu zmínit jméno prof. Josefa Schulze, který věnoval některé cínové předměty v roce 1911 a Hermínu Duškovou, ženu známého českého sběratele. V současné době je trh s uměním a starožitnostmi charakteristický stoupající hodnotou umění, což je dáno snad i stoupajícím zájmem lidí o umění samotné a historii. Muzeum si nemůže dovolit koupě všech předmětů, které by byly vhodné pro doplnění a další rozvoj sbírky. Koupě předmětů kulturního dědictví je však podporována různými programy a dotacemi ministerstva kultury ČR.

32 Popis sbírky cínu UPM Sbírka cínu UPM v Praze obsahuje stovky sbírkových předmětů, od liturgických pomůcek po kuchyňské a jídelní náčiní, cechovní znamení, uměleckořemeslné a dekorativní práce atd. Jsou zde zastoupena jak díla známých umělců, tak výrobky pocházející z manufakturní výroby. Sbírka celistvě popisuje vývoj uměleckého řemesla v oblasti cínařství od středověku po období secese. Mezi nejstarší předměty z cínu patří soubor poutních upomínek (viz. níže), který je velmi významný a ojedinělý. Z doby pozdně gotické pochází bohatě zdobené konvice s víkem a uchem. Častým zdobením jsou gotické arkády, postavy, ornamentální motivy a pásy s texty. Konvice bývají často usazeny na nohách v podobě lvíčků, jsou zdobeny litými prvky, především ve vrcholu víka a bohatě ryté. Pro tuto dobu jsou charakteristické velké křtitelnice, takovou vlastní UPM také, je však datována až k roku Renesanční cín, především francouzské provenience obsahuje sbírka také, včetně několika prací od slavného Francoise Briota, dále je to cín německý, především z oblasti Norimberku. Norimberk je v tomto období centrem cínařských dílen, které prosluly tzv. Edelzinnem, ušlechtilým cínem. Jednalo se o velmi kvalitní výrobky s reliéfním zdobením. K nejrozšířenějším norimberským výrobkům patřily tzv. kurfiřtské talířky, kdy sedm kurfiřtů s právem volby císaře, obklopovalo jeho vyobrazení v centru, často bývá zobrazen Karel V. nebo Ferdinand III. Z českého renesančního cínařství této doby jsou ve sbírce především talíře, konvice a cechovní nádoby a insignie řemesel. Mezi mistrovské

33 práce patří také cínové lahve různých tvarů a velikostí, zdobené zejména rytím. Cín doby barokní je zastoupen rytými holbami, kulmbachy německé provenience, kuchyňským náčiním, bohatě reliéfně zdobenými kostelními svícny a liturgickými předměty. Významnou částí sbírky cínu je rokokové nádobí různé provenience, z oblasti Čech pak především karlovarský cín. Speciálním typem nádobí, charakteristickým pro rokoko jsou polévkové mísy s víkem tzv. teriny. Devatenácté století historismu představuje návrat k renesančním mistrovsky provedeným pracím, za zmínku stojí opět norimberské dekorativní talířky. Secesní cín (viz. níže) zachycuje tvorbu nejvýznamnějších firem a umělců převážně německého a rakouského původu v tomto historickém období. Poutním odznakům a secesnímu cínu jsem se v následujících ukázkách předmětů ze sbírky cínu UPM věnoval podrobněji. Ukázky předmětů obrázky s popisem, jsou řazeny chronologicky Ukázky prací z cínu ze sbírky UPM Poutní odznaky Zvláštností ve sbírce cínu UPM je soubor poutních upomínek. Jedná se o středověké křesťanské upomínky francouzské provenience, konvolut 250 malých odznaků a jiných upomínkových předmětů, vyrobených ze slitiny cínu s vysokým poměrem olova.

34 Tyto předměty UPM získalo v roce 1894 formou koupě od J. Eggera z Paříže. Tam byly objeveny při regulaci toku řeky Seiny. Odznaky byly zakoupeny a rozděleny mezi UPM a NM v Praze. Středověký poutník cestoval na některá svatá místa, kde byly vystavovány ostatky svatých, aby dosáhl přiblížení se ke Kristu, odpuštění apod. Musel kvůli tomu podnikat daleké cesty, nejčastěji pěšky. Smyslem těchto upomínek ze 14. a 15. století bylo nejen uchování vzpomínky na určité místo, ale zároveň víra, že odznak ze svatého místa poutníka nadále ochrání. Součástí některých upomínek byl malý kus zrcátka nebo slídy, který poutník nastavil ve směru, kde byly ukazovány ostatky světců a věřil, že se jejich odraz a tak kus svátosti uchová v tomto předmětu. Většinou byly poutní upomínky zdobené vyobrazením postavy světce, ke kterému se navštívené místo vázalo nebo vyobrazením svatého místa. Ve sbírce se objevují upomínky na známá svatá místa jako Mont Saint Michell, sv. Kateřina v Rouen, sv. Jiljí v Noyonu atd. Poutní upomínky jsou rozmanité předměty nejen obsahem zobrazení, ale i ztvárněním. Mají většinou formu odznaků s háčkem na upnutí na zadní straně, za pomoci nichž je poutník upevňoval na oděv, nebo očko k uchycení na krk či poutnickou hůl. Jindy to jsou miniaturní oltáříky a předměty, které si poutník odnesl domů a např. postavil k místu, kde se modlil. Ve největší míře jde však o ploché předměty různých tvarů, které vznikaly litím do forem, nejčastěji z břidlice, která umožňovala odlít mnoho odznaků z jedné formy. Manipulace s těmito předměty je často omezená, vzhledem ke křehkosti starého materiálu, deformacím, poškozením a miniaturním rozměrům předmětů.

35 Tento soubor poutních upomínek je důležitou součástí sbírky cínu UPM. V tomto roce byla vystavena velká část těchto odznaků na výstavě Poklady francouzského středověkého umění v Olomouci, samostatná výstava poutních odznaků se konala v Cáchách pod názvem Prag-Aachen a necelých 30 kusů těchto upomínkových předmětů je možné vidět ve stálé expozici UPM. Madona na trůně se stojícím dítětem, Francie, 14. stol. slitina olova a cínu v.11,9 cm, š. 4,8 cm inv.č Připevňovací, prolamovaný odznak s vyobrazením Madony na trůně. Odznak je obdélný na výšku, zakončený trojúhleníkovým štítem s nastaveným pásem prolamovaných arkád s mřížovím. V obdélném poli sedí Madona na trůnové lavici v rozevřeném plášti. V pravé ruce drží velký květ nebo klas, levou přidržuje stojící postavu Ježíška v drobných šatech. Ve vrcholu fragment výjevu - část postavy. Po stranách kulatá a hranatá očka. Pod trůnem tři růžice. Tento odznak bylo možné spatřit ve stálé expozici UPM Příběhy materiálů a v roce 2007 na výstavě Prag-Aachen v německých Cáchách.

36 Madona v loďce (Notre Dame de Boulogne), 15. stol slitina olova a cínu v. 3,3 cm, š.. 2,7 cm inv.č Prolamovaný, obdélný odznak na výšku, rámeček je vyplněn cikcakem v rozích s květy, na vnitřním okraji krabi. Ve výplni poloviční postava Madony v loďce s Ježíškem v náručí. Po stranách čtyři očka, na zadní straně 2 jazyky. Tento odznak se pravděpodobně váže k roku 633, kdy připlula do přístavu v Boulogni nikým neřízená loďka s obrazem Madony. Tuto poutní upomínku bylo možně vidět v roce 2007 na výstavě Prag-Aachen v německých Cáchách. Odznak sv. Michaela, Francie, stol slitina olova a cínu 2,5 x 2,5 cm inv.č Plný, jednostranný odznak ve tvaru mušle, na níž je postava archanděla Michaela ve zbroji, probodávající křížovým kopím ďábla. Po stranách jsou

37 provrtány dva otvory. Na zadní straně jsou patrné stopy po očku. Mušle je typickým poutním symbolem, vyskytuje se zvláště ve spojení se sv. Jakubem a sv.michaelem. Tvarem by mohl být přizpůsoben pro nošení na holi; také by mohl být odznakem, jaký asi nosili rytíři řádu sv.michaela, založeného Ludvíkem XI Plaketa s vyobrazením p. Marie, Francie, 14. století slitina olova a cínu v. 4,3 cm, š. 3,5 cm inv.č 5756 Plaketa obdélná na výšku, uzavřená trojúhelníkovým štítem. Pole v plaketě jsou rozděleno na šířku: v horní části uprostřed sedící Madona, po její pravé straně klečí anděl se svícnem, po levé anděl s kadidelnicí. V dolní části dva světci pozdvihují mezi sebou postavu oběšence. Nad světci jsou vyobrazeny hvězdy, kohout a slepice. Výjev rámuje nápis: "MIRACUL ST DOMINICI: JACOBI:BEATE MARIE". Na zadní straně ve dvou páskách nápis.

38 ukázka cínu pozdní doby gotické Konev s víkem, Mistr M., Vratislav, konec 15. století cín litý, rytý v. 46 cm inv.č Šestihranná konev s víkem upevněným pantem. Ve fasetách spodního pásu ryté figury, znaky, architektura a IHS. Boky konve zdobeny rytými podobami Krista a apoštolů: Petra, Pavla, Ondřeje, Jakuba Většího a Jakuba Menšího. V horním pásu znaky zemí. Plasticky zdobené ucho, vybíhající v dračí podoby. Vrchol víka konve je osazen figurkou sedícího lvíčka, nohy konve taktéž. Celý povrch konve je bohatě rytý. Značeno na uchu. Takovýto typ konví Scheifkanne je typickým pro oblast Vratislavi od 15. století.

39 Ukázky cínu období renesance Mísa s plastickým dekorem, Francie nebo Nizozemí, poč. 17. století cín litý průměr 47 cm inv.č Renesanční s plastickým mísa vyobrazením spodobnění hříchu uprostřed, kolem něho oválné medailony s postavami Minervy, Rhetoriky, Hudby, Gramatiky, Arithmetiky a Astronomie. Mezi nimi kariatidy a grotesky, kolem vnitřní plochy ornamentální pruh. Okraj mísy zdoben 12 medailony s postavami římských imperátorů na koni. Mezi medailony květinové vázy a kariatidy. Podobné mísy byly vyráběny spolu s konvicemi, do jejichž dna zapadal středový medailon mísy a tak ji udržoval. Takové práce jsou známy v provedení z drahých kovů, především francouzské provenience a na jejich návrhu se podíleli špičkoví umělci jako F. Briot. Láhev ve tvaru knihy, Čechy, 1675 cín, litý, rytý v. 24 cm, š. 14,5 cm, hl. 8 cm inv.č

40 Láhev cínová se šroubovitou zátkou, ve tvaru knihy, s ozdobami v rozích a sponkami. Obě desky i hřbet jsou ryté. Na čelní desce láhve je vyryt sv. Jiří v boji s drakem a nápis: Ao 1675 den 16 April: Unsere genadig obrigk ein SchieSen hielt: Darzu12 deller 2 flaschen hin stelt und mier das gelick den Vogel feldt. Balt.Elbel -, na druhé straně je znak hrabat Martiniců a deska se střelou a kuší. Hřbet zdoben medailónem se sv. Vavřincem. Nápis říká,že byla věnována dni úspěšnému ve střelbě na ptáky pro vrchnost i Baltazara Elbela. Je zřejmě spojena s panstvím rodiny Martiniců a jejich sídlem na Smečně. Láhve tohoto typu sloužily k ohřívání rukou, poté co byly naplněny horkou vodou. Tato láhev však sloužila spíše k obřadnímu pití, v tomto případě spolku střelců. Tento sbírkový předmět je velmi hodnotnou ukázkou renesančního cínařství Ukázky barokního a rokokového cínu Kulmbach, Čechy, 18. století cín litý, rytý, dřevo v. 22,5 cm inv. č Kulmbachy byly džbánky, určené k pití piva a jsou typické pro Německo. Jedná se o nádoby z prolamovaného cínu, vy-

41 kládané dřevem. Aby tekutina z nádoby neprotékala, vnitřek nádoby a spoje dřeva jsou vymazány pryskyřicí. Tento džbánek je zdoben vyobrazením dvou jelenů mezi rostlinnými ornamenty s prázdným štítkem. Na víku je medailon s vyobrazením hodující společnosti. Svícen barokní, Čechy, 1. polovina 18. století cín litý v. 58 cm inv. č Svícen stojí na třech nožkách ve tvaru pařátů, vysoký trojboký volutový sokl, zdobený symetrickým rostlinným ornamentem s oválnou, mírně vypouklou kartuší uprostřed. Dřík balustrový s plochou miskou se zvýšeným okrajem a vysokým trnem. Rokoková terina s víkem, Josef Heilingötter III., Karlovy Vary, po roce 1770 cín litý v. 24,5 cm inv.č /a,b Terina oválného tvaru, šikmo žebrovaná, usazena na nízké patce. K uchycení nádoby slouží dvě pravidelně

42 stáčená ucha. Na vrcholu víka houbovitá úchytka. Stolní náčiní v období rokoka bývá velmi zřídka zdobeno, pouze zvlněným žebrováním. Toto stolní náčiní nahrazovalo stříbrné předměty ve středních vrstvách obyvatelstva, díky své cenové dostupnosti Ukázka cínu 19. století Talířek, Norimberk, 2. Pol. 19. Stol. cín litý p.17,2 cm inv.č Talířek litý s reliéfním dekorem Oběti Noemovy a výjevy z Genese.Talířek je okrouhlý, plochý. Na dně v medailonu tři klečící postavy před obětním oltářem, v pozadí duha s lodí a oblaka. Rámováno pletencem. Na okraji 4 oválné medailony se Stvořením Evy, Stromem poznání, Adamem a Evou, Vyhnáním z ráje. Meziprostor zdoben vázami s rozvilinami, obvody s věnci a rýhami. Neznámý mistr dle modelu Paula Öhama z 1619.

43 secesní cín Cín období secese tvoří velmi významnou část sbírky cínu UPM. V tomto období v českých zemích cínařská produkce již téměř není. Prvenství v cínařské tvorbě má kolem roku 1900 v Evropě Německo, kde byla výroba umělecko-řemeslných předmětů z cínu většinou spojena s výrobou předmětů z jiných kovů, jakými byla měď, mosaz, stříbro nebo galvanoplastické odlitky. Cínové předměty pro domácí užití byly vyráběny především v německém Esslingenu, Stuttgartu, Ulmu aj. Výrobou těchto předmětů se zabývaly soukromé firmy, pro které pracovali často špičkoví návrháři. Pro secesní cín jsou charakteristické uvolněné formy, rostlinné motivy, ženské figury a dokonalá strojová technika, kterou byly tyto předměty vyráběny. Častá je kombinace cínu s barevným sklem, nejčastěji modrým, zeleným nebo žlutým. Ukázkou mohou být bohatě zdobené nádoby na květiny tzv. žardiniéry se skleněnou vložkou, vázy nebo stolní misky na ovoce. Oblíbená je i výroba předmětů z kovu Britannia, který je slitinou cínu, antimonu a mědi. Výroba tohoto kovu byla zavedena v Anglii v druhé polovině 18. století. Tento kov má mnohem vyšší lesk a působí tak representativněji. Rytí, jako technika zdobení cínových předmětů se v tomto období již téměř nepoužívá, veškeré předměty jsou vyráběny strojově litím do přesných forem a vyráběny ve větším množství. Mezi nejvýznamnější německé firmy, zabývající se výrobou cínových předmětů patřila firma Kayserzinn bratrů Kayserů v Porýní. Ta spolupracovala stejně jako většina velkých firem s významnými umělci tohoto období.

44 Důležitým výrobcem cínových předmětů byla WMF (Würtembergische Metallwarenfabrik), firma zabývající se výrobou kovových předmětů. Firma se objevila v roce 1853 v německém Geislingenu s původním počtem 16 pracovníků, pod vedením Daniela Strauba. V následujících letech prošla firma vývojem a připojila několik dalších firem a dílen, zabývajících se zpracováním kovů. V roce 1914 měla firma obchody ve 24 německým městech a pobočky již i v Polsku, Rakousku či Velké Británii. V Londýně byl roku 1909 vystavěn firemní komplex s kancelářemi, předváděcími a balícími místnostmi a celkový počet zaměstnanců firmy přesáhl osob. Hlavními činnostmi firmy byla výroba kovových předmětů pro domácí užití, kuchyňského náčiní a dekorativních předmětů jak z mědi, mosazi cínu a především stříbra, tak pomocí galvanoplastické metody, kterou WMF zavedla v roce 1880 a rapidně tím zvýšila svou produkci. Firma Eduard Hueck Metallwarenfabrik byla také jednou z německých firem. Pracoval pro ní J.M. Olbrich, známý přední umělec darmstadské kolonie. V Norimberku působila firma Walter Scherf&Cie, jejíž cínové výrobky se na trhu objevovaly pod značkou Osiris a v Kolýně nad Rýnem působila od roku 1900 také firma Rheinische Broncegiesserei Ferdinand Hubert ScHmitz a své výrobky značila Orivit. V Rakousku byla výrobcem secesního cínu firma AK&Cie se sídlem ve Vídni, filiálka společnosti WMF, která používala svou značku a její výrobky byly určeny pro trh v jiné části Evropy. Výrobky byly shodné s výrobní produkcí WMF. Další rakouskou významnou firmou, zastoupenou ve sbírce UPM je Argentor.

45 Kalamář, Argentor zinn, Vídeň, kolem 1900 cín litý, sklo dl.31,5 cm, s.26 cm, v.7 cm, inv.č /a-c Kalamář, složený ze tří kusů. Základní obdélný stojánek je usazen na čtyřech esovitých úponkovitých nohách a po obvodu zdobený prolamovanými úponky v symetrickém vzoru. Obdélná plocha je rozdělena na tři části, jednu podélnou, určenou na pera, jednu čtvercového tvaru na nádobku a jednu obdélnou na kolébku s pijavým papírem. Kolébka na pijavý papír má podélné zdobené ucho. Skleněná nádobka je desetiboká s vložkou a uzávěrem. Párové svícny, Ak&Cie, Vídeň, kolem inv.č /1,2 (pár svícnů vlevo vzadu ) cín litý, mosaz v. 27,8 cm Ze široké kosočtvercové prosekávané základny se zužuje dřík zakončený segmentem, prosekávaným do tvarů listů. Na něm okrouhlá mosazná miska, na níž je umístěna kalichovitá tulejka s přehnutým okrajem a mosaznou miskou uvnitř.

46 inv.č a (pár svícnů vpředu) Předměty nejsou cínové, jsou vyrobeny z alpaky a mosazi, ale tento model byl pravděpodobně vyráběn i v cínu. - inv.č a (pár svícnů vpravo) cín litý, mosaz v. 22 cm

47 Žardiniéra se skleněnou vložkou, Rakousko(?), kolem r cín litý, kobaltové sklo v. 24 cm, dl. 42 cm inv.č Oválná žardiniéra na šesti nízkých vytažených nožkách, stěny jsou prolamované s dekorem květů kosatce. Ucha mají tvar ženských postav. Uvnitř je žardiniéra opatřena vložkou z modrého kobaltového skla s hladkým okrajem.

48 V. PÉČE O SBÍRKOVÉ PŘEDMĚTY Z CÍNU, JEJICH ULOŽENÍ RESTAUROVÁNÍ A KONZERVACE 5.1. Péče o předměty, faktory ovlivňující stav sbírkových předmětů Cínové předměty muzejní povahy, stejně jako ostatní sbírkové předměty, musejí být uloženy ve vhodných klimatických podmínkách. Uměleckoprůmyslové museum v Praze uchovává cínové předměty spolu s předměty z barevných kovů v jedné místnosti vzhledem k podobným podmínkám, které jsou třeba pro jejich uložení. Pro snadnou identifikaci předmětů, které jsou v prostorách muzea uložené, slouží pracovníkům lokační seznam, do kterého je zaznamenáván veškerý pohyb předmětu, stejně jako označení jeho stálého místa v depozitáři. Jde-li předmět na výstavu, je jeho pohyb zaznamenán nejen do lokačních, ale zároveň i odborných karet. V depozitářích je nutné dbát na materiál, který je použit pro vybavení prostor, aby tento materiál nějakým způsobem nepoškozoval uložený materiál, ať už mechanicky (hrubý povrch odkládacích ploch) nebo prostřednictvím vylučování nějakých škodlivin do prostředí. Tabulka 1. ukazuje materiály použitelné v depozitářích. Základními faktory, které ovlivňují proces degradace sbírkových předmětů jsou světlo, vlhkost, teplota a atmosférické polutanty. Veškeré materiály, vystavené těmto faktorům, přirozeně stárnou a podléhají procesu degradace. Degradací materiálu rozumíme v případě kovů korozi.

49 Tabulka 1. Materiály a jejich použití v depozitáři Koroze Koroze je souhrn fyzikálně-chemických procesů, probíhajících mezi kovem a okolním prostředím, které směřují k rovnováze, tedy k vytvoření sloučenin termodynamicky stálejších (minerálů). V měnícím se prostředí koroze probíhá neustále. Koroze vede ke snížení primárních užitných vlastností výrobků z kovových materiálů, tj. snížení mechanických vlastností, zhoršení přestupu tepla, zhoršení estetických vlastností - vzhledu, což nakonec může vést k úplné ztrátě funkce a integrity kovu. Korozi kovů nelze ve většině případů zcela potlačit. Pokud je rychlost, s jakou dochází k úbytkům kovu menší než 0,1µm za rok, pak je korozní napadení přijatelné.

50 Korozní poškození představuje obsáhlou skupinu poruch, vzniklých působením prostředí, především na povrch kovů. Podle rozsahu poškození rozeznáváme, tzv. korozi celkovou (plošnou), která probíhá po celém povrchu vystaveném koroznímu prostředí víceméně rovnoměrně a korozi nerovnoměrnou - místní (lokalizovanou), která probíhá výrazně intenzivněji pouze v některých částech exponovaného povrchu kovu, zatímco na ostatním povrchu je koroze přijatelná. Aby byli lidé schopni používat kovy v širším měřítku, nemohli se spoléhat jen na velmi omezené přírodní zdroje ryzích kovů, ale museli se naučit kovy vyrábět z rud. Při jejich výrobě a úpravě bylo nutno dodat energii. Vznikl tak energeticky bohatý produkt kov, který zpravidla není v prostředí stabilní a podléhá samovolně korozi. Energie vynaložená na jeho výrobu se při tom uvolňuje do okolního prostředí. Kov přechází během koroze do stabilnějšího stavu s menším obsahem energie a s méně uspořádanou strukturou. Přeměňuje se na korozní produkty, které jsou vzhledem i svým složením blízké výchozí surovině pro výrobu kovu - rudě. Koroze kovů je fyzikálně-chemická interakce kovu a prostředí, vedoucí ke změnám vlastností kovu, které mohou vyvolávat významné zhoršení funkce kovu, prostředí nebo technického systému, jehož jsou kov a prostředí složkami. 1

51 Tabulka 2. Citlivost kovů na jednotlivé stimulátory koroze, V velká, S střední, M-Malá Korozi mají na svědomí i různé stimulátory koroze ke kterým patří především atmosférické polutanty (viz. kapitola 4.1.5). Cín je z kovů proti těmto stimulátorům téměř nejstabilnější. Srovnání citlivosti jednotlivých kovů různými stimulátory koroze ukazuje tabulka 2. V depozitářích je nutné předměty určitým způsobem izolovat od nevhodných vlivů prostředí, k tomu mohou částečně sloužit jak jednoduché obalové materiály (krabice, obalové folie a papíry), úložné skříně, tak v ideálním případě skříně s vlastní kontrolou a regulací teploty a relativní vlhkosti. K izolaci od okolního prostředí musí docházet především regulací prostředí v depozitáři. Sbírkové předměty by měly být tímto způsobem izolovány od prachu, světla, vlhkosti, sousedních škodlivých materiálů, atmosférických a jiných plynných polutantů, výkyvů teploty nebo i kontaktu s ostatními sbírkovými předměty. Pro dlouhodobé uchovávání předmětů jsou nejrizikovějšími faktory relativní vlhkost a teplota. Ideální by bylo tyto dva faktory udržet v konstantních

52 hodnotách, ale to je často nemožné vzhledem ke stavbám, které mají muzea pro tyto účely k dispozici Teplota Kontrolování teploty depozitáře cínových předmětů je důležitou součástí péče o sbírku. V případě cínových předmětů nesmí teplota klesnout pod 13,2 C, protože transformace modifikace β cín na modifikaci α cín probíhá při teplotě 13,2 C a nižší a hrozí tak vznik tzv. cínového moru (viz. kapitola α cín a β cín). Teplota ovlivňuje rychlost procesu chemických reakcí a rychlost korozních procesů je tak vždy ovlivněna teplotou. Čím vyšší teplota, tím rychleji probíhají korozní procesy. V ideálním depozitáři by teplota měla být kontrolována a neustále udržována konstantní za pomoci klimatizace. U cínových předmětů by se teplota měla udržovat okolo 18 C, což je teplota, která není zdraví nebezpečná pro pracovníky, kteří v depozitáři tráví čas a vhodná pro uchování kovů( v ideálním případě 15 C). Sbírka cínu neobsahuje Obrázek 6 Předměty vyrobené z kombinovaného materiálu. vlevo: secesní konvice, firma AK&Cie,Vídeň, kolem 1900,v. 41 cm, inv.č vpravo: Kulmbach, Německo, kolem 1700, v.22,5 cm, inv.č

53 jen předměty u kterých je cín jediným materiálem, ale tyto předměty mohou být kombinovány s jinými materiály, jakými jsou často sklo, dřevo, mosaz nebo nějaký rostlinný materiál (lýko). Ke kombinaci cínu s jiným materiálem by mohl být příkladem secesní cín, který býval často kombinován s barevným sklem. Mosazné části se vyskytují na svícnech jako vrchní část (objímka pro svíci). Kombinace cínu se dřevem se ve sbírce UPM objevuje především na německých nádobách k pití piva, známých pod názvem kulmbach. Vysoké teploty urychlují nárůst plísní, hub a mikroorganismů na dřevě, náhlé změny teploty zase vyvolávají různá pnutí v materiálu a tak může docházet k praskání dřevěných částí předmětů Vlhkost prostředí Také vlhkost má velký vliv na stav sbírkových předmětů. Organické materiály, v našem případě tedy dřevo (u cínových předmětů s dřevem), v kombinaci vyrovnávají menší změny relativní vlhkosti tím, že ji absorbují nebo naopak uvolňují, ve snaze dosáhnout rovnováhy. To znamená že se roztahují nebo smršťují. Výsledkem je např. zvlnění nebo praskání mategraf 1: Závislost relativní vlhkosti na teplotě

54 riálu. Vlhkost také působí na lepené spoje různých materiálů, a to v důsledku buď mechanického pnutí lepení spojů, nebo chemickou přeměnou vlastního složení lepidla. Je nutné udržovat konstantní relativní vlhkost, v případě kovů nižší než 40%. RV je ovlivňována teplotou a pokud není udržována konstantní, například náhlé snížení teploty vyvolá zvýšení RV a na kovových předmětech by mohlo dojít i ke kondenzaci vody na povrchu. U předmětů, které jsou přenášeny např. z venkovního chladného prostředí do depozitáře s vyšší teplotou (studené předměty do teplého prostředí), by se tento problém s kondenzací vodních par na povrchu předmětu mohl objevit také. Závislost relativní vlhkosti na teplotě je znázorněna na grafu 1. Kontrola relativní vlhkosti v depozitáři UPM probíhá neustále pomocí elektronického měřícího systému Hanwell, který vysílá data z jednotlivých depozitářů a expozic a hromadí je v databázi jednoho počítače. Vlhkost bývá regulována zvlhčovači, nebo naopak odvlhčovači, které jsou nedílnou součástí depozitářů. V současné době jsou již téměř všechny zvlhčovače a odvlhčovače vybaveny čidly, které automaticky vypínají a zapínají přístroj podle potřeby tak, aby byla neustále udržována požadovaná relativní vlhkost vzduchu. Zvlhčovače bývají napojeny na přívod vody nebo je voda dodávána dle potřeby pracovníky a ta je v případě spuštění stroje rozptylována po místnosti. S přístroji s přívodem vody přímo z vodovodního potrubí musí být pečlivě kontrolováno, neboť případná havárie by mohla způsobit obrovské škody. Odvlhčovače pracují na opačném principu, konkrétně kondenzaci nebo absorpci. V případě absorpce je vzduch filtrován vysoušecím prostředkem (např. silikagel), který absorbuje vlhkost.

55 Při kondenzaci prochází vzduch kolem chladící cívky a na ní voda kondenzuje. V případě přenosných odvlhčovačů je opět důležité, aby nádoby do kterých kondenzovaná voda stéká byly opatřeny čidlem a automaticky se vypínaly při naplnění nádob. Regulace vlhkosti pro náchylnější předměty či v prostorách s těžko regulovatelnou vlhkostí je možná za pomoci klimatizovaných vitrín (pro výstavní účely) či skříní (pro depozitární účely), kde je vlhkost udržována za pomoci tzv. tlumících materiálů. Mezi ně patří např. silikagel (komerční výrobek Artsorb, Airsorb). Ten přijímá dostatečné množství vody, reaguje rychle na změnu vlhkosti a je chemicky inertní. Před použitím je uložen minimálně 14 dní v klimatizační jednotce s požadovanou relativní vlhkostí a poté je schopen po přenesení do skříně pro uložení sbírkového materiálu udržovat tuto nastavenou relativní vlhkost. Skříň, do které je silikagel uložen musí dokonale těsnit. Pokud se objeví náhlý výkyv relativní vlhkosti, je nutné silikagel vyměnit. Doporučené množství silikagelu je 20kg na 1 m³ úložného prostoru Světlo Dalším faktorem, působícím na materiál, je světlo. Sbírka by neměla být vystavena přímému slunečnímu světlu nebo dlouhodobému záření. Světlo je forma energie a ta zahřívá předmět na který dopadá. Na cínové předměty světlo přílišný vliv nemá, u předmětů kombinovaných se dřevem by osvětlení nemělo přesahovat hodnotu 200 luxů. Na okenních tabulích expozic a depozitářů jsou nalepeny fólie, které částečně odfiltrují ultrafialové záření, jedno z hlavních složek světla, jež škodí sbírkovým předmětům.

56 Na cínové předměty a obecně předměty z kovu naštěstí světlo velký vliv nemá Atmosferické polutanty Prach je asi nejznámějším polutantem. Představuje mikročástice, které mohou fungovat na sbírkový předmět jako miniaturní brusný papír, především v kombinaci s vlhkostí. Proto je vhodné uložené cínové předměty zakrývat. Na dřevěné části předmětů prach působí také neblaze. Pro povrchově neupravené dřevěné části, nebo části, kde povrchová úprava již ustupuje díky času, hrozí nebezpečí že se prach dostane do pórů materiálu a pak je těžko odstranitelný, aniž by byl odebrána zároveň určitá vrstva povrchu předmětu. V ovzduší civilizované společnosti jsou obsaženy různé látky působící negativně na sbírkové předměty. Patří mezi ně oxid siřičitý, který vzniká spalováním olejů, uhlí apod. V kombinaci s vodou vzniká kyselina sýrová, která má silné korozní účinky na kovy včetně cínu. Ze sloučenin síry je nebezpečný také sulfan (sirovodík). Předmětům ze dřeva škodí také ozon, který napadá veškerý organický materiál. Ve velkých koncentracích se vyskytuje však jen za určitých podmínek. Proti koroznímu působení plynů v atmosféře lze částečně použít vypařovací inhibitory koroze. Další polutanty, jejich zdroje a jejich vliv na materiál znázorňuje tabulka 3. a 4.

57 Tabulka část Polutanty, jejich zdroje a vliv na materiál

58 Tabulka část Polutanty, jejich zdroje a vliv na materiál

59 Manipulace Manipulace s cínovými předměty vyžaduje používání ochranných rukavic, vzhledem k agresivitě lidského potu a kvůli udržení patiny na předmětech. Především u cínových slitin s vysokým leskem, jakými je například kov Britannia, používán hojně v období secese, zanechá lidská ruka otisk téměř vždy. U kombinovaných materiálů (ve sbírce UPM se jedná především o kombinaci cíndřevo) je tomu obdobně, dřevo u těchto předmětů nebývá povrchově upraveno a prach usazený na mastném povrchu dřeva lze odstranit hůře. Pro manipulaci s předměty mimo prostor depozitáře se používají ochranné balící prostředky, především tenký balící papír (pro muzejní účely v ideálním případě nekyselý) a fixační fólie( polyetylénová fólie s bublinami). Zabalené předměty přenáší správce depozitáře v přepravkách či koších, pro objemnější předměty jsou používány vozíčky. Při přepravě předmětů mimo budovu UPM se takto zabalené předměty ukládají ještě do krabic, na každý předmět samostatná krabice nebo je vnitřní prostor rozdělen podle velikosti jednotlivých předmětů tak, aby nedošlo ke kontaktu předmětů. Volný prostor v krabici pak musí být doplněn měkkým materiálem, kvůli fixaci předmětu. Převoz předmětů mimo budovu zajišťuje pouze dopravní prostředek, vybavený k tomuto účelu. Kromě vlastních dopravních prostředků muzea lze v současné době využít komerčních specializovaných služeb. Manipulovat se sbírkovými předměty je vhodné co nejméně. V depozitářích má proto každá muzeálie své stálé místo a je s ní manipulováno jen v případě nutnosti.

60 Příčiny a typy poškození, konzervace a restaurování Sbírkových předmětů ve vlastnictví muzeí je obrovské množství a tak není prakticky možné, aby stav všech předmětů byl úplně v pořádku. Konzervace nebo restaurování sbírkových předmětů přichází tedy na řadu většinou až když je určen pro expozici nebo jeho stav vyžaduje ošetření. Každé muzeum má své specialisty na restaurování jednotlivých druhů materiálu, jakými je papír, sklo, dřevo, kov atd. V případě nedostatku odborných pracovních sil je někdy nutné využít spolupráce s dalšími institucemi muzejního typu (například po nedávných potopách bylo nutno využít pomoci jiných institucí k ošetření a zajištění muzeálií z postižených muzeí a depozitářů). Pro restaurování kulturních památek musí restaurátor vlastnit restaurátorskou licenci udělenou ministerstvem kultury ČR. K takové licenci je nutné vhodné vzdělání, praxe v oboru, předložení ministerstvu ukázky prací apod. O udělení této licence rozhoduje MKČR. Seznam restaurátorů je veřejně přístupný na internetové adrese: Před samotným restaurátorským zásahem je nutné předmět kompletně zdokumentovat, tzn. pořídit popis muzeálie a jejího stavu spolu s fotodokumentací. V UPM je pro fotodokumentaci zřízeno jedno speciální pracoviště s třemi zaměstnanci, restaurátoři si však tyto předměty před prácí fotí sami s jednotlivými detaily poškození apod. Stejně tak samotné restaurátorské úkony musí být zaznamenány a doplněny fotografiemi předmětu při probíhajících zákrocích a po ukončení restaurovaní. Hlavními příčinami poškození sbírkových předmětů je degradace materiálu. Je to přirozený jev, kdy materiál s postupem času

61 stárne. Tento proces bohužel není možné zastavit úplně, lze ho ale pozastavit za pomoci správných restaurátorských či konzervátorských technik a zákroků. Stav předmětů je tak ohrožen jak zacházením s nimi a podmínkami jejich uložení, tak stářím materiálu, ze kterého je zhotoven. Každý materiál má jiné vlastnosti a složení a proto je doba proběhnutí přirozeného degradačního procesu různá. Například papír a jiné organické materiály podléhají degradaci oproti jiným materiálům poměrně rychle. Výsledkem degradačního procesu cínu je koroze. Její ošetření záleží na stupni poškození. Konzervátorský zásah zahrnuje odstranění nečistot a korozních zplodin z povrchu předmětů s ohledem na zachování reliéfní výzdoby. Základní postup spočívá v rozpouštění korozních zplodin v 3-5 % roztoku Chelatonu 3 (sůl kyseliny ethylendiamino-tetraoctové) nebo zředěného roztoku hydroxidu sodného. Odolávají-li korozní krusty rozpouštění, může se tento pochod urychlit jejich mechanickým narušením, nebo pomocí ultrazvuku. Povrchové slabé korozní vrstvy lze poměrně snadno odstranit leštěním pomocí velmi jemné brusné pasty (dochází však k úbytku materiálu. Tmavé skvrny způsobené oxidací, kdy se na povrchu předmětu vytváří oxid cínatý nebo cíničitý se odstraňují většinou elektrochemicky, tzn. pomocí elektrolýzy za působení stejnosměrného elektrického proudu. Z moderních metod lze užít metodu plazmochemické redukce. Předměty je nutné restaurovat či konzervovat nejen kvůli procesu degradace, předměty mohou být poškozeny i jinými způsoby. Nejlehčím typem mechanického poškození je poškrábání. Vrypy na cínových předmětech bývají často nápadné, ač významně nemění jejich historickou podstatu. K takovémuto poškození může dojít i při nevhodné manipulaci s předměty, špatnému uložení či ne-

62 hodě, proto musí být správce depozitáře opatrný a používat ochranných rukavic. Není vhodné mít na rukou šperky, aby nedošlo ke kontaktu sbírkového předmětu s tvrdým materiálem. Škrábance se retušují použitím tmavého Obrázek 7. Poškrábaný povrch cínového předmětu vosku, aby pokud možno co nejlépe splynuly s přirozenou patinou okolního materiálu. Poškrábaný povrch lze díky měkkosti cínu zahladit pomocí leštění. Po takovém zákroku je povrch nutné zakonzervovat. Dalším typem mechanického poškození je deformace materiálu, která je u cínových předmětů dost častou záležitostí. Předměty, které za sebou mají stovky let existence bývají mnohdy zdeformované, především díky mechanickým vlastnostem cínu, který je velmi měkký a ohebný. Restaurování zdeformovaného předmětu spočívá v nahřátí předmětu a narovnání, u historického cínu je však otázkou zda předměty takto namáhat. Pro účely muzejní prezentace je plně akceptováno, že rozbité sklo nelze na rozdíl od např. obrazu na plátně uvést zpět do vizuálně intaktního stavu. Stejně tak zdeformované předměty z cínu je občas lepší vzhledem k jejich stavu ponechat zdeformované, narovnání je často velmi náročné na materiál a prováděno za pomoci mechanického namáhání. Při restaurování nesmí dojít k dalšímu poškození předmětu, takže cín lze zahřívat a vystavovat mechanickému namáhání jen ve velmi omezené míře.

Oblast kolem Krupky patří k nejstarším těžebním revírům v Krušnohoří, město se stalo celoevropsky významným díky těžbě cínu

Oblast kolem Krupky patří k nejstarším těžebním revírům v Krušnohoří, město se stalo celoevropsky významným díky těžbě cínu KRUPKA TĚŽBA CÍNU PRVNÍ PÍSEMNÉ ZMÍNKY Oblast kolem Krupky patří k nejstarším těžebním revírům v Krušnohoří, město se stalo celoevropsky významným díky těžbě cínu První písemná zmínka o místě nebo hoře,

Více

Nejrozšířenější kov V přírodě se vyskytuje v sloučeninách - jsou to zejména magnetovec a krevel Ve vysokých pecích se z těchto rud,koksu a přísad

Nejrozšířenější kov V přírodě se vyskytuje v sloučeninách - jsou to zejména magnetovec a krevel Ve vysokých pecích se z těchto rud,koksu a přísad Nejrozšířenější kov V přírodě se vyskytuje v sloučeninách - jsou to zejména magnetovec a krevel Ve vysokých pecích se z těchto rud,koksu a přísad železo vyrábí Surové železo se zpracovává na litinu a ocel

Více

Dokončující zpracování

Dokončující zpracování Dokončující zpracování Historický www.isspolygr.cz Vytvořil: Bc. Eva Veselá 24. 11. 2012 Interaktivní 1 Strana: 1 Škola Brno, Šmahova 110 Ročník 1,3 (SOŠ, SOU) Název projektu Interaktivní metody zdokonalující

Více

Uměleckopr leck ůmys my lo l v o á v muze muz a jako jak nový ý fenomén

Uměleckopr leck ůmys my lo l v o á v muze muz a jako jak nový ý fenomén Uměleckoprůmyslová muzea jako nový fenomén Vznik muzeí Zakládání uměleckoprůmyslových muzeí v 2. polovině 19. století bylo podmíněno mezinárodním reformním hnutím, které chtělo odstranit roztržkumeziuměleckým

Více

Interaktivní programy ZÁKLADNÍ ŠKOLY. Muzea východních Čech v Hradci Králové. pro. leden červen 2012

Interaktivní programy ZÁKLADNÍ ŠKOLY. Muzea východních Čech v Hradci Králové. pro. leden červen 2012 Interaktivní programy Muzea východních Čech v Hradci Králové pro ZÁKLADNÍ ŠKOLY leden červen 2012 Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512

Více

RNDr. Michal Řehoř, Ph.D.1), Ing. Pavel Schmidt1), T 8 Ing. Petr Šašek, Ph.D. 1), Ing. Tomáš Lang2)

RNDr. Michal Řehoř, Ph.D.1), Ing. Pavel Schmidt1), T 8 Ing. Petr Šašek, Ph.D. 1), Ing. Tomáš Lang2) RNDr. Michal Řehoř, Ph.D.1), Ing. Pavel Schmidt1), T 8 Ing. Petr Šašek, Ph.D. 1), Ing. Tomáš Lang2) 1) Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most, 2) Keramost a.s. HISTORIE DOBÝVÁNÍ ŽELEZNÝCH RUD V KRUŠNÝCH

Více

Jídelní nůž až do nástupu tovární výroby vyráběli jako všechny ostatní nože nožíři.

Jídelní nůž až do nástupu tovární výroby vyráběli jako všechny ostatní nože nožíři. Jídelní příbory. Pavel Formánek st., NOŽE-CZ Jídelní nůž až do nástupu tovární výroby vyráběli jako všechny ostatní nože nožíři. Do 16. století nebyl nůž jídelním příborem. Při stolování byl na stole jeden

Více

Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, 318 00 Plzeň. Název školy. Název projektu. Číslo materiálu 37. Mgr. Bc.

Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, 318 00 Plzeň. Název školy. Název projektu. Číslo materiálu 37. Mgr. Bc. Název školy Název projektu Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, 318 00 Plzeň Digitalizace výuky Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0977 Číslo šablony VY_32_inovace_ST37 Číslo materiálu 37

Více

Autor: Miroslav Finger Datum : září 2012 Určení žáci 8.ročníku

Autor: Miroslav Finger Datum : září 2012 Určení žáci 8.ročníku ZMĚNY V HOSPODÁŘSTVÍ V 16. STOLETÍ Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_16_11 Tématický celek: Historie a umění Autor:

Více

05 Technické materiály - litina, neželezné kovy

05 Technické materiály - litina, neželezné kovy Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 05 Technické materiály - litina, neželezné kovy Vyrábí se ze surového železa a odpadových surovin převážně

Více

Technické materiály. Surové železo. Části vysoké pece. Suroviny pro vysokou pec

Technické materiály. Surové železo. Části vysoké pece. Suroviny pro vysokou pec Technické materiály - Technické materiály se dělí na kovové a nekovové - Kovové jsou ţelezné kovy ( oceli a litiny ) a neţelezné kovy ( lehlé: slitiny hliníku, těţké slitiny mědi ) Surové železo - Je měkké,

Více

42 28XX nízko středně legované oceli na odlitky odlévané jiným způsobem než do pískových forem 42 29XX vysoko legované oceli na odlitky

42 28XX nízko středně legované oceli na odlitky odlévané jiným způsobem než do pískových forem 42 29XX vysoko legované oceli na odlitky Oceli na odlitky Oceli třídy 26: do 0,6 % C součásti elektrických strojů, ložiska vozidel, armatury a součásti parních kotlů a turbín, na součásti spalovacích motorů Oceli tříd 27 a 28: legovány Mn a Si,

Více

Ing. Zdeněk Kunický T 5 MUZEUM HUTNICTVÍ STŘÍBRA A OLOVA V KOVOHUTÍCH PŘÍBRAM

Ing. Zdeněk Kunický T 5 MUZEUM HUTNICTVÍ STŘÍBRA A OLOVA V KOVOHUTÍCH PŘÍBRAM Ing. Zdeněk Kunický T 5 Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. MUZEUM HUTNICTVÍ STŘÍBRA A OLOVA V KOVOHUTÍCH PŘÍBRAM 1. Úvod Kovohutě Příbram pokračují v tradici výroby stříbra a olova z příbramských rud,

Více

METALOGRAFIE II. Oceli a litiny

METALOGRAFIE II. Oceli a litiny METALOGRAFIE II Oceli a litiny Slitiny železa, uhlíku a popřípadě dalších prvků se nazývají oceli a litiny. Oceli jsou slitiny železa obsahující do 2,14 hm. % uhlíku, litiny s obsahem uhlíku nad 2,14 hm.

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Tematická oblast, název DUMu: Autor: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

Drahé kovy vzácné nerosty

Drahé kovy vzácné nerosty Drahé kovy vzácné nerosty Anotace: Kód: VY_52_INOVACE_Přv-Z 5.,7.03 Vzdělávací oblast: Přírodověda - vzácné kovy Autor: Mgr. Aleš Hruzík Jazyk: český Očekávaný výstup: žák správně definuje základní probírané

Více

Historie obce Horní Blatná

Historie obce Horní Blatná Historie obce Horní Blatná ( příloha k PR MPZ ) Horní Blatná je v Západočeském kraji jediným celistvě zachovaným renesančním městem, založeným na zcela pravidelném půdoryse. Hlavní vývojová slohová období

Více

Historie těžby nerostných surovin

Historie těžby nerostných surovin Vědou ke vzdělání, vzděláním k vědě Historie těžby nerostných surovin miniprojekt ZŠ Bartošovice okres Nový Jičín, příspěvková organizace 16.4.2015 1. Úvod Nerostné suroviny jsou lidstvu známy od počátku

Více

TEMATICKÝ PLÁN. Vyučující: Mgr. Petr Stehno Vzdělávací program: ŠVP Umím, chápu, rozumím Ročník: 6. (6. A, 6. B) Školní rok 2016/2017

TEMATICKÝ PLÁN. Vyučující: Mgr. Petr Stehno Vzdělávací program: ŠVP Umím, chápu, rozumím Ročník: 6. (6. A, 6. B) Školní rok 2016/2017 Dějepis 6 (Pravěk a starověk) Válková. V., SPN, Praha 2012 Pravěk, starověk. Dějepisné atlasy pro ZŠ. Kartografie, Praha 1995 1. Úvod do dějepisu - seznámení s učebnicí - historické prameny UČIVO: - čas,

Více

Oceánské sedimenty jako zdroj surovin

Oceánské sedimenty jako zdroj surovin Oceánské sedimenty jako zdroj surovin 2005 Geografie Světového oceánu 2 Rozšíření sedimentů 2005 Geografie Světového oceánu 3 2005 Geografie Světového oceánu 4 MOŘSKÉ NEROSTNÉ SUROVINY 2005 Geografie Světového

Více

1

1 www.zlinskedumy.cz 1 PŘEHLED GOTICKÉ ARCHITEKTURY ČESKÉ ZEMĚ EU peníze středním školám, Gymnázium Valašské Klobouky ČESKÉ GOTICKÉ UMĚNÍ jedno z největších období v dějinách českého výtvarného umění české

Více

Okruhy pro bakalářské zkoušky z oboru Technologie konzervování restaurování, specializace kovové materiály Dějiny umění

Okruhy pro bakalářské zkoušky z oboru Technologie konzervování restaurování, specializace kovové materiály Dějiny umění Okruhy pro bakalářské zkoušky z oboru Technologie konzervování restaurování, specializace kovové materiály Materiály památkových objektů kovy Volitelný chemický: Anorganická chemie 1. Románské umění (Francie,

Více

Podle vlastností rozdělujeme chemické prvky na. Periodická soustava prvků

Podle vlastností rozdělujeme chemické prvky na. Periodická soustava prvků Téma: Kovy Podle vlastností rozdělujeme chemické prvky na. Periodická soustava prvků kovy nekovy polokovy 4/5 všech prvků jsou pevné látky kapalná rtuť kovový lesk kujné a tažné vodí elektrický proud a

Více

HLINÍK A JEHO SLITINY

HLINÍK A JEHO SLITINY HLINÍK A JEHO SLITINY Označování hliníku a jeho slitin dle ČSN EN a) Označování hliníku a slitin hliníku pro tváření dle ČSN EN 573-1 až 3 Tyto normy platí pro tvářené výrobky a ingoty určené ke tváření

Více

POUTNÍ MÍSTO PANNY MARIE VE SKÁLE

POUTNÍ MÍSTO PANNY MARIE VE SKÁLE Městys Spálov Městys Spálov leží v oblasti přírodního parku Oderské vrchy na hranici krajů Moravskoslezského a Olomouckého. Z Ostravy i Olomouce se k nám dostanete pohodlně za necelou hodinku a rázem se

Více

HÁDANKY S MINERÁLY. Obr. č. 1

HÁDANKY S MINERÁLY. Obr. č. 1 HÁDANKY S MINERÁLY 1. Jsem zářivě žlutý minerál. Mou velkou výhodou i nevýhodou je, že jsem velice měkký. Snadno se se mnou pracuje, jsem dokonale kujný. Získáš mě těžbou z hlubinných dolů nebo rýžováním

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. VY_32_INOVACE_Pap020

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. VY_32_INOVACE_Pap020 Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu Šablona Označení materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0218 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_Pap020 Vypracoval(a),

Více

- zabývá se pozorováním a zkoumáním vnitřní stavby neboli struktury (slohu) kovů a slitin

- zabývá se pozorováním a zkoumáním vnitřní stavby neboli struktury (slohu) kovů a slitin 2. Metalografie - zabývá se pozorováním a zkoumáním vnitřní stavby neboli struktury (slohu) kovů a slitin Vnitřní stavba kovů a slitin ATOM protony, neutrony v jádře elektrony v obalu atomu ve vrstvách

Více

Utváření, ochrana a interpretace montánního dědictví na příkladu Jáchymovska

Utváření, ochrana a interpretace montánního dědictví na příkladu Jáchymovska Utváření, ochrana a interpretace montánního na příkladu Jáchymovska Jakub Jelen, Zdeněk Kučera jakub.jelen@natur.cuni.cz; zdenek.kucera@natur.cuni.cz; Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta

Více

KATALOG * * * * * WWW.MATURITNISKLENICKY.COM INFO@MATURITNISKLENICKY.COM +420 774 669 867

KATALOG * * * * * WWW.MATURITNISKLENICKY.COM INFO@MATURITNISKLENICKY.COM +420 774 669 867 Maturitní Skleničky KATALOG * * * * * WWW.MATURITNISKLENICKY.COM INFO@MATURITNISKLENICKY.COM +420 774 669 867 HISTORIE SKLA? Sklářství je staré výrobní odvětví známé již od starověku. O jeho vzniku se

Více

Stará štola Antona Paduánského.

Stará štola Antona Paduánského. Stará štola Antona Paduánského. Ústí štoly se nachází v horní části obce Vyhne v blízkosti silnice. Štola otvírala stejně jmenovanou žílu Anton jihozápadním směrem. Ve výklenku nad portálem štoly je umístěna

Více

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_02 Tématický celek: Evropa a Evropané

Více

Národní technické muzeum Archiv Národního technického muzea. Starck Jan David, firma ([1860] ) Inventář. NAD č. 274 evidenční pomůcka č.

Národní technické muzeum Archiv Národního technického muzea. Starck Jan David, firma ([1860] ) Inventář. NAD č. 274 evidenční pomůcka č. Národní technické muzeum Archiv Národního technického muzea Starck Jan David, firma ([1860] - 1949) Inventář NAD č. 274 evidenční pomůcka č. 103 Čakrtová Eva Praha 1949 Firma: J. D. Starck 1792-1885 Dolové

Více

Brno. Liberec. Karlovy Vary

Brno. Liberec. Karlovy Vary Brno Největší moravské město leží na soutoku Svitavy a Svratky. Jeho dominantou je hrad Špilberk. Je významným průmyslovým a kulturním centrem, městem veletrhů. Otázka: Které město leží pod horou Ještěd?

Více

Křesťanství v raně středověké Evropě

Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství Nejrozšířenější světové monoteistické náboženství Navazuje na judaismus Učení odvozuje od Ježíše Nazaretského kolem roku 30 n.l. veřejně působil jako kazatel

Více

Interaktivní programy MATEŘSKÉ ŠKOLY. Muzea východních Čech v Hradci Králové. pro. únor červen 2012

Interaktivní programy MATEŘSKÉ ŠKOLY. Muzea východních Čech v Hradci Králové. pro. únor červen 2012 Interaktivní programy Muzea východních Čech v Hradci Králové pro MATEŘSKÉ ŠKOLY únor červen 2012 Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512

Více

Asýrie. Autor: Mgr. Přemysl Dvorský, Ph.D. Datum tvorby: září 2012. Ročník: šestý. Vzdělávací oblast: dějepis

Asýrie. Autor: Mgr. Přemysl Dvorský, Ph.D. Datum tvorby: září 2012. Ročník: šestý. Vzdělávací oblast: dějepis Asýrie Autor: Mgr. Přemysl Dvorský, Ph.D. Datum tvorby: září 2012 Ročník: šestý Vzdělávací oblast: dějepis Anotace: Digitální učební materiál seznamuje žáky s dějinami umění starověké Mezopotámie z období

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

2581/21/7.1.4/2010 PROJEKTU: Test pro žáky 4. ročníku Přemyslovci. Zdroj textu: vlastní

2581/21/7.1.4/2010 PROJEKTU: Test pro žáky 4. ročníku Přemyslovci. Zdroj textu: vlastní NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace AUTOR: Mgr. Martina Pajurková NÁZEV: VY_12_INOVACE_1.2.07.4._VL TÉMA: Vlastivěda, dějiny- Přemyslovci,

Více

Předmět: CHEMIE Ročník: 8. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu

Předmět: CHEMIE Ročník: 8. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu Chemie ukázka chemického skla Chemie přírodní věda, poznat chemické sklo a pomůcky, zásady bezpečné práce práce s dostupnými a běžně používanými látkami (směsmi). Na základě piktogramů žák posoudí nebezpečnost

Více

MĚĎ A JEJÍ SLITINY. Neželezné kovy a jejich slitiny

MĚĎ A JEJÍ SLITINY. Neželezné kovy a jejich slitiny Poznámka: tyto materiály slouží pouze pro opakování STT žáků SPŠ Na Třebešíně, Praha 10;s platností do r. 2016 v návaznosti na platnost norem. Zákaz šířění a modifikace těchto materálů. Děkuji Ing. D.

Více

Naleziště po činnosti mlýna na kobaltovou rudu a přilehlé sklárny u Horní Blatné

Naleziště po činnosti mlýna na kobaltovou rudu a přilehlé sklárny u Horní Blatné Naleziště po činnosti mlýna na kobaltovou rudu a přilehlé sklárny u Horní Blatné Michal Gelnar V muzeu v Nejdku byly v roce 2005 v regionální expozici vystaveny reprodukce dvou map. První je nedatovaná

Více

Kostel sv. Jakuba u Bochova

Kostel sv. Jakuba u Bochova Kostel sv. Jakuba u Bochova Nálezová zpráva z archeologického výzkumu Karlovy Vary KMKK, Muzeum Karlovy Vary 15. března 2008 Mgr. Jiří Klsák, Bc. Jan Tajer Lokalizace a historie kostela Kostel sv. Jakuba

Více

Eva Julius Lněničková SMALTOVANÉ ŠPERKY

Eva Julius Lněničková SMALTOVANÉ ŠPERKY Eva Julius Lněničková SMALTOVANÉ ŠPERKY Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D

Více

ŽELEZO A JEHO SLITINY

ŽELEZO A JEHO SLITINY ŽELEZO A JEHO SLITINY Ing. V. Kraus, CSc. Opakování z Nauky o materiálu 1 ČISTÉ ŽELEZO Atomové číslo 26 hmotnost 55,874 hustota 7,87 g.cm-3 vodivé, houževnaté, měkké A 50 %, Z 90 % pevnost 180 až 250 MPa,

Více

Nejdražší starožitnosti prvního pololetí

Nejdražší starožitnosti prvního pololetí Nejdražší starožitnosti prvního pololetí Starožitnosti vydražené od ledna do června 2014 text SKŘIVÁNEK JAN datum 15.07.2014 Ceny starožitností se pohybují o řád jinde než ceny obrazů, pro obě kategorie

Více

medievum market nabídka dárkových předmětů: http://market.medievum.cz

medievum market nabídka dárkových předmětů: http://market.medievum.cz nabídka dárkových předmětů: http://.medievum.cz 1. historická keramika: Keramika má velmi dobré termoizolační vlastnosti. Nápoj si v ní uchová dlouho svou teplotu. produkt: Pohár katalogové číslo: KE001

Více

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem

Více

1. ROTUNDA SVATÉHOVÁCLAVA A JEJÍ OSUDY DO POČÁTKU STAVBY SPYTIHNĚVOVY BAZILIKY 31

1. ROTUNDA SVATÉHOVÁCLAVA A JEJÍ OSUDY DO POČÁTKU STAVBY SPYTIHNĚVOVY BAZILIKY 31 OBSAH Předmluva prezidenta republiky Václava Klause 16 Předmluva arcibiskupa pražského Mons. Dominika Duky 17 Úvodem 21 1. ROTUNDA SVATÉHOVÁCLAVA A JEJÍ OSUDY DO POČÁTKU STAVBY SPYTIHNĚVOVY BAZILIKY 31

Více

Vnitřní geologické děje

Vnitřní geologické děje Vznik a vývoj Země 1. Jak se nazývá naše galaxie a kdy pravděpodobně vznikla? 2. Jak a kdy vznikla naše Země? 3. Jak se následně vyvíjela Země? 4. Vyjmenuj planety v pořadí od slunce. 5. Popiš základní

Více

vzniká koncem 19. století a trvá do konce 1. svět. války měla být východiskem z krize, ve které se ocitla architektura v období historismu reakce

vzniká koncem 19. století a trvá do konce 1. svět. války měla být východiskem z krize, ve které se ocitla architektura v období historismu reakce vzniká koncem 19. století a trvá do konce 1. svět. války měla být východiskem z krize, ve které se ocitla architektura v období historismu reakce proti průmyslové civilizaci Secesi charakterizuje přesycenost

Více

Výroba surového železa a výroba oceli

Výroba surového železa a výroba oceli Výroba surového železa a výroba oceli Vlastnosti železa (Fe) nejrozšířenější přechodný kovový prvek druhý nejrozšířenější kov na Zemi, hojně zastoupen i ve vesmíru v přírodě minerály železa rudy: hematit

Více

STERLING SILVER Made in Germany

STERLING SILVER Made in Germany Již od 18. století je Pforzheim znám jako středisko Kdo byl Otto Hutt? zpracování drahých kovů. V malých řemeslných dílnách stejně jako v průmyslových závodech zde vyrábějí zlaté a stříbrné šperky, hodinky

Více

Fe Fe 3 C. Metastabilní soustava

Fe Fe 3 C. Metastabilní soustava Poznámka: tyto materiály slouží pouze pro opakování STT žáků SPŠ Na Třebešíně, Praha 10;s platností do r. 2016 v návaznosti na platnost norem. Zákaz šířění a modifikace těchto materálů. Děkuji Ing. D.

Více

DVOULETÉ STUDIUM PAMÁTKOVÉ PÉČE UČEBNÍ PLÁN

DVOULETÉ STUDIUM PAMÁTKOVÉ PÉČE UČEBNÍ PLÁN DVOULETÉ STUDIUM PAMÁTKOVÉ PÉČE UČEBNÍ PLÁN 011-01 1. Úvod do studia. Vybrané kapitoly z filosofie předmět 1. Úvod do filosofie. Dějiny filosofie.. Filosofie krásy. Estetika. 3. Etika.. Kognitivní religionistika.

Více

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_129 Datum: 11.3.

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_129 Datum: 11.3. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35 Obor: 65-42-M/02 Cestovní ruch Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0985 Předmět: Regionální turistické služby Ročník: IV.

Více

vyvrcholení úpadku v těžbě zemřel Páter Hahn - Faust Krušných hor, zemřel v chodobinci jako chudý kaplan, zemřel v domě č.p.

vyvrcholení úpadku v těžbě zemřel Páter Hahn - Faust Krušných hor, zemřel v chodobinci jako chudý kaplan, zemřel v domě č.p. 1799 - vznik státní manufaktury na výrobu lžic pol. 18. stol. - datuje se dům č.p. 123 na nám. sv.vavřince 2. pol. 18. stol. - pozdně barokně upravena Hřbitovní kaple - datuje se č.p. 113 v ulici Úzká

Více

Prvky 8. B skupiny. FeCoNi. FeCoNi. FeCoNi 17.12.2011

Prvky 8. B skupiny. FeCoNi. FeCoNi. FeCoNi 17.12.2011 FeCoNi Prvky 8. B skupiny FeCoNi Valenční vrstva: x [vzácný plyn] ns 2 (n-1)d 6 x [vzácný plyn] ns 2 (n-1)d 7 x [vzácný plyn] ns 2 (n-1)d 8 Tomáš Kekrt 17.12.2011 SRG Přírodní škola o. p. s. 2 FeCoNi Fe

Více

VY_32_INOVACE_01_I./13._Dějepis Doba bronzová

VY_32_INOVACE_01_I./13._Dějepis Doba bronzová VY_32_INOVACE_01_I./13._Dějepis Doba bronzová Doba bronzová Před 5500 lety (v Evropě před 3000 lety) Kámen je nahrazen kovem = BRONZ Cu -měď Sn cín 20% BRONZ Spojením dvou relativně měkkých kovů vzniká

Více

Ocel je slitina Fe + C + doprovodných prvků (Si, Mn, S, P) + legujících prvků (Ni, Cr, Mo, W, Zi ), kde % obsah uhlíku ve slitině je max. 2.14 %.

Ocel je slitina Fe + C + doprovodných prvků (Si, Mn, S, P) + legujících prvků (Ni, Cr, Mo, W, Zi ), kde % obsah uhlíku ve slitině je max. 2.14 %. OCEL Ocel je slitina Fe + C + doprovodných prvků (Si, Mn, S, P) + legujících prvků (Ni, Cr, Mo, W, Zi ), kde % obsah uhlíku ve slitině je max. 2.14 %. VÝROBA OCELI Ocel se vyrábí zkujňováním bílého surového

Více

Velká města Kraje Vysočina

Velká města Kraje Vysočina Velká města Kraje Vysočina Vypracování: o Krátké informace k velkým městům Kraje Vysočina Třebíči, Havlíčkovu Brodu, Žďáru nad Sázavou o Kontrolní úkoly: 1) Multiple Choice 2) Informační prospekt pro turisty

Více

ANORGANICKÁ POJIVA - VÁPNO

ANORGANICKÁ POJIVA - VÁPNO ANORGANICKÁ POJIVA - VÁPNO Vzdušné vápno Vzdušné vápno je typickým představitelem vzdušných pojiv a zároveň patří k nejdéle používaným pojivům vůbec. Technicky vzato je vápno názvem pro oxid vápenatý (CaO)

Více

Hornická kulturní krajina Erzgebirge/ Krušnohoří na cestě ke světovému dědictví. 800 let hornictví / 85 komponent 39 elementů / 7 dílčích aspektů

Hornická kulturní krajina Erzgebirge/ Krušnohoří na cestě ke světovému dědictví. 800 let hornictví / 85 komponent 39 elementů / 7 dílčích aspektů Hornická kulturní krajina Erzgebirge/ Krušnohoří na cestě ke světovému dědictví 800 let hornictví / 85 komponent 39 elementů / 7 dílčích aspektů 1 Pohled na horní město Annaberg-Buchholz a horu Pöhlberg

Více

TECHNOLOGIE I (slévání a svařování)

TECHNOLOGIE I (slévání a svařování) TECHNOLOGIE I (slévání a svařování) Přednáška č. 3: Slévárenské slitiny pro výrobu odlitků, vlastnosti slévárenských slitin, faktory ovlivňující slévárenské vlastnosti, rovnovážné diagramy. Autoři přednášky:

Více

Těžba rudných nerostů v Čechách

Těžba rudných nerostů v Čechách Těžba rudných nerostů v Čechách Číslo projektu Kódování materiálu Označení materiálu Název školy Autor Anotace Předmět Tematická oblast Téma Očekávané výstupy Klíčová slova Druh učebního materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0950

Více

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA Fakulta filozofická. KATEDRA ARCHEOLOGIE Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc.

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA Fakulta filozofická. KATEDRA ARCHEOLOGIE Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc. ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA Fakulta filozofická KATEDRA ARCHEOLOGIE Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc. 15. 16. KRAJINA STŘEDOVĚKU a NOVOVĚKU Pole a obecní pastviny Rybník u zaniklé středověké vesnice Změna hustoty

Více

Kovy a metody jejich výroby

Kovy a metody jejich výroby Kovy a metody jejich výroby Kovy v periodické tabulce Základní vlastnosti kovů 80 % prvků v přírodě jsou kovy, v PSP stoupá kovový charakter směrem DOLEVA Vlastnosti: Fyzikální kovový lesk kujnost a tažnost

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 466 Autor: Jan Smija Datum: 17. 4. 2013 Ročník: 8. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Zeměpis Tematický okruh: Česká republika Téma:

Více

European Heritage Days (Dny evropského dědictví) V sobotu 12. září budou v Pelhřimově ZDARMA otevřeny veřejnosti tyto památky:

European Heritage Days (Dny evropského dědictví) V sobotu 12. září budou v Pelhřimově ZDARMA otevřeny veřejnosti tyto památky: European Heritage Days (Dny evropského dědictví) 2015 V sobotu 12. září budou v Pelhřimově ZDARMA otevřeny veřejnosti tyto památky: Městská šatlava dům čp. 11 Budovu dalo město přistavět k zámku směrem

Více

Foto č. 1. Pohled na lokalitu Stachovice 1. Obora od severu.

Foto č. 1. Pohled na lokalitu Stachovice 1. Obora od severu. Významné objevy pravěkých archeologických lokalit v okolí povodí Husího potoka na Fulnecku. Daniel Fryč V průběhu let 1996 2007 autor článku a předseda Archeologického klubu v Příboře Jan Diviš při povrchovém

Více

MOHUTNÝ NEZDOBENÝ ŠTÍHLEJŠÍ ZAKONČEN VOLUTOU ŠTÍHLÝ ZDOBENÁ HLAVICE, ROSTLINNÉ MOTIVY

MOHUTNÝ NEZDOBENÝ ŠTÍHLEJŠÍ ZAKONČEN VOLUTOU ŠTÍHLÝ ZDOBENÁ HLAVICE, ROSTLINNÉ MOTIVY ARCHITEKTURA TYPICKÝ PRVEK = SLOUP DÓRSKÝ SLOUP MOHUTNÝ NEZDOBENÝ IÓNSKÝ SLOUP ŠTÍHLEJŠÍ ZAKONČEN VOLUTOU KORINTSKÝ SLOUP ŠTÍHLÝ ZDOBENÁ HLAVICE, ROSTLINNÉ MOTIVY Štít (tympanon) kladí hlavice dřík MALÍŘSTVÍ

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Tematická oblast, název DUMu: Autor: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

RENESANCE V ČECHÁCH. mecenáš umění rudolfínská doba

RENESANCE V ČECHÁCH. mecenáš umění rudolfínská doba RENESANCE V ČECHÁCH U nás tento sloh nebyl nadlouho, pouze v 16.st za vlády Ferdinanda Habsburského, který povolal na přestavbu Pražského hradu italské umělce a pak především za Rudolfa II. mecenáš umění

Více

ČESKY. Ozubená kola v historii TECHNICKÉ PAMÁTKY SOKOLOVSKA

ČESKY. Ozubená kola v historii TECHNICKÉ PAMÁTKY SOKOLOVSKA ČESKY 16 Ozubená kola v historii TECHNICKÉ PAMÁTKY SOKOLOVSKA 1 Kutání pod Krudumem Na Sokolovsku je hojnost technických zajímavostí spoje- Rudné ných s hornictví těžbou, na energetikou, Sokolovsku má

Více

Jak je chráněn předmět v galerii, muzeu?

Jak je chráněn předmět v galerii, muzeu? Metodický pokyn NPÚ Jak je chráněn předmět v galerii, muzeu? Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy Jak chránit sbírky Jak vést evidenci Jaké jsou sankce za porušení povinností Co je to

Více

Ročník VIII. Chemie. Období Učivo téma Metody a formy práce- kurzívou. Kompetence Očekávané výstupy. Průřezová témata. Mezipřed.

Ročník VIII. Chemie. Období Učivo téma Metody a formy práce- kurzívou. Kompetence Očekávané výstupy. Průřezová témata. Mezipřed. Úvod IX. -ukázka chem.skla přírodní věda, poznat chemické sklo a pomůcky, zásady bezpečné práce-práce s dostupnými a běžně používanými látkami, hodnocení jejich rizikovosti, posoudí bezpečnost vybraných

Více

Keramika brněnského měšťana v 17. a 18. století

Keramika brněnského měšťana v 17. a 18. století Keramika brněnského měšťana v 17. a 18. století Vít Kozák S obdobím baroka a rokoka (17. a 18. století) se u nás projevuje dokonalejší keramickou výrobou. Brno bylo správním a hospodářským centrem Moravy

Více

Základní škola Chodov, Husova 788, okr. Sokolov

Základní škola Chodov, Husova 788, okr. Sokolov Projekt : EU peníze školám - OP VK oblast podpory 1.4 s názvem Zlepšení podmínek pro vzdělávání na základních školách Registrační číslo projektu : CZ.1.07/1.4.00/21.0815 Číslo a název šablony klíčové aktivity

Více

VLASTNOSTI KOVŮ. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: 12. 10. 2012. Ročník: osmý

VLASTNOSTI KOVŮ. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: 12. 10. 2012. Ročník: osmý Autor: Mgr. Stanislava Bubíková VLASTNOSTI KOVŮ Datum (období) tvorby: 12. 10. 2012 Ročník: osmý Vzdělávací oblast: Člověk a příroda / Chemie / Částicové složení látek a chemické prvky 1 Anotace: Žáci

Více

ZLÍNSKÝ KRAJ. Název školyě národního Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště

ZLÍNSKÝ KRAJ. Název školyě národního Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště Název školyě národního Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště hospodářství. Název DUMu Surové železo, ocel Autor Mgr. Emilie Kubíčková

Více

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU 1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU Promysli a vypiš k čemu všemu je člověku dobrá znalost historie Pokus se co nejlépe určit tyto historické prameny. Kam patří? PROČ SE UČÍME DĚJEPIS historie je věda, která zkoumá

Více

CELOROČNÍ ROZVRŽENÍ TÉMAT KE ZKOUŠKÁM Z PŘEDMĚTU TECHNOLOGIE OBOR ZLATNÍK A KLENOTNÍK 2. ROČNÍK ZÁŘÍ LISTOPAD

CELOROČNÍ ROZVRŽENÍ TÉMAT KE ZKOUŠKÁM Z PŘEDMĚTU TECHNOLOGIE OBOR ZLATNÍK A KLENOTNÍK 2. ROČNÍK ZÁŘÍ LISTOPAD CELOROČNÍ ROZVRŽENÍ TÉMAT KE ZKOUŠKÁM Z PŘEDMĚTU TECHNOLOGIE OBOR ZLATNÍK A KLENOTNÍK 2. ROČNÍK ZÁŘÍ LISTOPAD 1. Uzávěry náušnic druhy a jejich výroba (rozměry) 2. Jednoduché prsteny druhy prstenových

Více

KAPITOLA 9: KOVY Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

KAPITOLA 9: KOVY Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích KAPITOLA 9: KOVY Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů

Více

11. Struktura důlní aglomerace na Starých Horách 1 - prospekce, těžba, úprava, hutnictví a výroba stříbra

11. Struktura důlní aglomerace na Starých Horách 1 - prospekce, těžba, úprava, hutnictví a výroba stříbra 11. Struktura důlní aglomerace na Starých Horách 1 - prospekce, těžba, úprava, hutnictví a výroba stříbra Těžba, úprava a zpracování rudy na Starých Horách 1. Prospekce 3. 1. Třídění 7. ražba mince 2.

Více

Precipitace. Změna rozpustnosti je základním předpokladem pro precipitační proces

Precipitace. Změna rozpustnosti je základním předpokladem pro precipitační proces Precipitace Čisté kovy s ohledem na své mechanické parametry nemají většinou pro praktická použití vhodné užitné vlastnosti. Je proto snaha využít všech možností ke zlepší těchto parametrů, zejména pak

Více

VÝROBA TEMPEROVANÉ LITINY

VÝROBA TEMPEROVANÉ LITINY VÝROBA TEMPEROVANÉ LITINY Temperovaná litina (dříve označovaná jako kujná litina anglicky malleable iron) je houževnatý snadno obrobitelný materiál vyráběný tepelným zpracováním odlitků z bílé litiny.

Více

BUTTERFLY Servis, s.r.o. Podhorská 32, Jablonec nad Nisou, telefon: ,

BUTTERFLY Servis, s.r.o. Podhorská 32, Jablonec nad Nisou, telefon: , BUTTERFLY Servis, s.r.o. Podhorská 32, 466 01 Jablonec nad Nisou, telefon: +420 484847 931, servis@butterfly.cz, www.butterfly.cz Představuje exkluzivní kolekci skleněné mozaiky v barvách drahých kovů.

Více

Žatec Thum a pivní tradice

Žatec Thum a pivní tradice Žatec Thum a pivní tradice Žatec je městem, kde je pivo doma. Žatec a vlastně celé Krušnohoří patřilo k místům s největším rozšířením samovolně kvašených nápojů a medovin. Právě zde se uplatnil planý chmel

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL Ing. Yvona Bečičková Tematická oblast. Termika Číslo a název materiálu VY_32_INOVACE_0301_0220 Anotace

VÝUKOVÝ MATERIÁL Ing. Yvona Bečičková Tematická oblast. Termika Číslo a název materiálu VY_32_INOVACE_0301_0220 Anotace VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

Náměstí. Katedrála svatého Bartoloměje, radnice, arciděkanství, morový sloup

Náměstí. Katedrála svatého Bartoloměje, radnice, arciděkanství, morový sloup Náměstí Katedrála svatého Bartoloměje, radnice, arciděkanství, morový sloup A) Rozhodněte, zda jsou následující výroky pravdivé, nebo ne. Dříve bylo obvyklé stavět kostely na náměstí. Katedrála měla vždy

Více

POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY,

POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY, POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY, pracovní list První evropské státy

Více

1 NEŽELEZNÉ KOVY A JEJICH SLITINY

1 NEŽELEZNÉ KOVY A JEJICH SLITINY 1 NEŽELEZNÉ A JEJICH SLITINY Neželezné kovy jsou všechny kovy mimo železa a jeho slitiny. Neželezné kovy se používají jako : konstrukční materiál, surovina pro výrobu slitinových ocelí, povrchové úpravy.

Více

LITÍ POD TLAKEM. Slévárenství

LITÍ POD TLAKEM. Slévárenství Poznámka: tyto materiály slouží pouze pro opakování STT žáků SPŠ Na Třebešíně, Praha 10; s platností do r. 2016 v návaznosti na platnost norem. Zákaz šíření a modifikace těchto materiálů. Děkuji Ing. D.

Více

Rožmberkové, řád sv. Jana Jeruzalémského a Strakonicko

Rožmberkové, řád sv. Jana Jeruzalémského a Strakonicko Rožmberkové, řád sv. Jana Jeruzalémského a Strakonicko Sv. Jakub a Filip (nástěnné malby) kapitulní síň strakonického hradu Díky svému rozsáhlému majetku, hospodářskému zázemí a přízni dárců mohli johanité

Více

Městské muzeum Jevíčko

Městské muzeum Jevíčko Iveta Špičková, Zdena Vašíčková, Ivana Písková Pracovní list k vycházce 1/2 Městské muzeum Jevíčko Příloha č. 1: Městské muzeum Jevíčko (pracovní list k vycházce) 1. Městské muzeum v Jevíčku se nachází

Více

Design tužkou a ve 3D

Design tužkou a ve 3D Design tužkou a ve 3D Design nádobí VY_32_ZAZNAM_Design1r0110 Hana Děcká Design nádobí v historii Pravěk různé zdobení keramiky 3500 př. n. l.mezopotámie hrnčířský kruh Kvalita a dekor nádobí odznak příslušnosti

Více

Pracovní listy k úvodní lekci. SECESE: Vznik a vývoj nového uměleckého směru NEJDŮLEŽITĚJŠÍ INFORMACE MÉNĚ DŮLEŽITÉ INFORMACE

Pracovní listy k úvodní lekci. SECESE: Vznik a vývoj nového uměleckého směru NEJDŮLEŽITĚJŠÍ INFORMACE MÉNĚ DŮLEŽITÉ INFORMACE Pracovní listy k úvodní lekci SECESE: Vznik a vývoj nového uměleckého směru NEJDŮLEŽITĚJŠÍ INFORMACE MÉNĚ DŮLEŽITÉ INFORMACE NEJMÉNĚ DŮLEŽITÉ INFORMACE SECESE: Vznik a vývoj nového uměleckého směru Druhá

Více

Drahé kovy. Fyzikálně-chemické vlastnosti drahých kovů. Výskyt a těžba drahých kovů

Drahé kovy. Fyzikálně-chemické vlastnosti drahých kovů. Výskyt a těžba drahých kovů Drahé kovy Drahé kovy je označení pro kovové prvky, které se v přírodě vyskytují vzácně, a proto mají vysokou cenu. Mezi drahé kovy se řadí zejména zlato, stříbro a platina. Fyzikálně-chemické vlastnosti

Více

Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk

Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0130 Šablona: III/2 Ověřeno ve výuce dne: 12.3.2013

Více

V Y _ 3 2 _ I N O V A C E _ 1 3 0 2 _ N E Ž E L E Z N É K O V Y _ P W P A U T O R : I N G. J A N N O Ž I Č K A S O Š A S O U Č E S K Á L Í P A

V Y _ 3 2 _ I N O V A C E _ 1 3 0 2 _ N E Ž E L E Z N É K O V Y _ P W P A U T O R : I N G. J A N N O Ž I Č K A S O Š A S O U Č E S K Á L Í P A V Y _ 3 2 _ I N O V A C E _ 1 3 0 2 _ N E Ž E L E Z N É K O V Y _ P W P A U T O R : I N G. J A N N O Ž I Č K A S O Š A S O U Č E S K Á L Í P A Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony

Více