Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA 5 / 2010, ročník II.

Transkript

1 Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA 5 / 2010, ročník II. Můj kamarád se zřejmě brzy stane ministrem zahraničí S publicistou a spisovatelem Břetislavem Olšerem v lázeňské kavárně LARA Obrazy, které byly špatně namalovány, se dnes již nikde nevystavují. Špatně napsané knihy nikdo nečte. U špatně napsaných novinových článků si již druhý den nepamatujeme jméno jejich autora. A totéž platí pro filmy, televizní reportáže či divadelní hry. Nu a pak existují díla, u nichž je to naopak. Když jsem si v listopadu 2008 přečetl Olšerovo drobné dílko Staňte se prasetem Milana Knížáka, velice se mi ulevilo a od té doby chodím okolo Národní galerie v Praze opět s úctou. Pouze lituji, že si ho včas nepřečetl v těchto dnech již odstupující ministr kultury Václav Riedlbauch, aby pochopil, co je ten Knížák vlastně zač. Mohli jsme již být dál. Podobně stále aktuální jsou stovky fejetonů, blogů, reportáží, rozhovorů, fotografií, fejetonů a knih, které končí podpisem Břetislav Olšer. Tento muž (na snímku s manželkou Pavlou), který byl mnohokrát doma ve Vietnamu, v Thajsku, na Kubě, v Izraeli či v Kanadě a v mnoha dalších zemích světa, má ovšem nejradši zvlněnou beskydskou krajinu, valašské kotáry a lidi kolem nich. Když se mu v roce 2007 dostalo vážného varování od té paní s kosou, nebylo to z důvodů literárních, ale proto, že člověk je nádoba přece jenom křehká. A tak Břetislav Olšer nemusel odvolávat nic z toho, co napsal, pouze se musel naučit znovu chodit a víc pečovat o své tělo, neboť jako každý spisovatel ví, že to nejlepší životní dílo ho teprve čeká. V porubské nemocnici mu poradili, že těla se mimo jiné velice dobře spravují v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné. 1 Ony se zde spravují také duše, říká v úvodu našeho rozhovoru Břetislav Olšer, který je klientem čeladenských lázní již po čtvrté. Denně máme s manželkou neuvěřitelné množství všelijakých procedur, chodíme na procházky krásnou beskydskou přírodou a jsme obklopeni velice milým a dnes již důvěrným prostředím, dodává. A tak sedíme v lázeňské kavárně LARA umístěné v apartmánovém domě na Lázeňském náměstí v Čeladné a já hned z počátku zkouším, zda bych z Břetislava Olšera nedostal nějakou ódu na zdejší kraj, když se navíc před šedesáti třemi lety nedaleko odtud, ve valašském Hovězí, narodil. Z cest si přivezete nesmírné množství zážitků. Těžko se dá popsat, jak nádherný je pohled na písečné duny ozářené sluncem. Krásná je i tajga a kouzelná místa najdete i v buši. Ale nic z toho bych nevyměnil za tyhle naše hory. A což teprve lidé. Vždyť zde v mém rodném kraji okolo Velkých Karlovic žije a žilo tolik malířů, řezbářů, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, vypravěčů, sochařů a fortelných mužů a žen znalých desítek řemesel, že jich jinde u nás i ve světě tolik na tak malém kousku země nenajdete. Břetislav Olšer ztiší hlas, ohlédne se, zda nikdo neposlouchá, a sděluje: Tady na Laře pracuje jako recepční manželka mého kamaráda Bohdana Matwikowa. Proslýchá se, že bude brzy jmenován ministrem zahraničí Lašského království. Z toho vidíte, že neupřednostňuji pouze Valachy, mám (Pokračování na st. 2)

2 kladný vztah i k Lachům. A Lašsko je zrovna tak krásné jako Valašsko. Zato pokud se jen malinko zmíním o zařízeních Beskydského rehabilitačního centra, manželé Olšerovi se rozzáří a všem lékařům, sestrám a personálu z Polárky zní jistě v uších, když sdělují své pocity. To víte, že se nám tu líbí, Jinak bychom sem každým rokem nejezdili. Zamilovali jsme si to zde, a na Polárce se cítíme jako doma. Vládne zde neuvěřitelná rodinná atmosféra, dnes se již s mnoha lidmi zdravíme jako dávní přátelé. Oni se zde snaží každou maličkostí dát najevo, že jsou rádi, že my jsme rádi. Každý den pobytu je pro nás pohlazením na duši. Krajina, příroda a lidé tu tvoří skutečně malebný celek, který nás každým rokem láká. Paní Olšerové to přece jenom nedá a vysvětluje ono zvláštní nadšení, kterým se oba vlastně vzájemně nakazili: Víte, on manžel byl kdysi jednou v lázních v Teplicích v Čechách a tehdy na lázeňství jako takové zanevřel. On se tam totiž tak trochu nudil a postrádal onu jakousi domácí srdečnost a domníval se, že všechny lázně jsou takové. Ale tady se ho naopak zmocnila síla lázeňského fenoménu a již mu nikdo nevymluví, a konec konců ani mně ne, že zde je jedno z báječných míst k žití. Za rok tu budeme znovu. O tom se nemusíme přesvědčovat. Pravda, se spisovatelem se má také mluvit o knihách i o autorech. Na moji otázku, jací že autoři jsou blízcí jeho srdci, odpovídá Břetislav Olšer bez zaváhání. Tak především Čapek, Vančura, Němcová, také Jirásek, ať si oněm dnes kdo chce, co chce, říká, nu a Karel Poláček. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem jako kluk s uchem na rádiu poslouchal příběhy Poláčkových pěti kluků (Bylo nás pět), které tak kouzelně převyprávěl František Filipovský. A do té doby patří také Pučálkovic Amina. Nu, a jako starší jsem hltal všechny zprávy (a později knihy) Hanzelky a Zikmunda. To byli hrdinové mého dětství i dospívání. Nemohu zapřít zvláštní slabost pro Josefa Škvoreckého, zejména když jsem měl možnost s ním kdeco probrat v Torontu. Fascinuje mě také Ernest Hemingway a nejvíce inspirativní byl pro mě Vojtěch Zamarovský s jeho dílem Dobytí Tróje. Kniha, kterou mi tatínek věnoval, když mi bylo dvanáct let. Pochopitelně, že jsme se v debatě dostali i k zakladateli lázní MUDr. Janu Mayovi. Břetislav Olšer byl mile překvapen dárkem - knihou Lékař lidumil, která měla 18. prosince 2009 křest právě v Beskydském rehabilitačním centru. Od Jana Maye nebylo daleko i ke kolegovi ostravského novináře a spisovatele Břetislava Olšera. Začátkem minulého století byl výraznou novinářskou osobností na Ostravsku spisovatel František Sokol Tůma, který doktora Maye v jeho aktivitách velice podporoval. Vyprávěli jsme si o době před sto lety, kdy zde vznikl z iniciativy MUDr. Jana Maye, zakladatele těchto lázní, Okrašlovací spolek pro Čeladnou, Kunčice pod Ondřejníkem a okolí. František Sokol Tůma jednou za rok pozval do těchto míst spisovatele a novináře, aby je seznámil s aktivitami místních. Okrašlovací spolek jsme založili znovu a chceme jako spolek okrašlovat i toto báječné údolí pod Ondřejníkem. A také při různých příležitostech mezi nás zvát novináře a publicisty. A tak jsem se zeptal: Byl byste ochoten svoji odbornou publicistickou autoritou pomoci při získávání účastníků z řad publicistů? Samozřejmě, rád pomohu. Zejména, když takové setkání dobře připravíte. Tak, aby si všichni účastníci odnesli nejen dobré dojmy, ale i nové informace. Když vidím na titulní straně knihy Lékař lidumil datum úmrtí MUDr. Jana Maye rok 1931, nebude to v roce 2011 osmdesát let? Vidíte? A takhle nenápadně vznikají věci, které se později třeba stanou velkými. Už tedy víme, co budeme dělat v roce Mimo jiné. Břetislav Olšer se velice často (například na webu Neviditelný pes) věnuje české politice. A tak má poslední oficiální otázka zabrousí i do vod politické situace současné. Zkusme si zavěštit z křišťálové koule. Viděl jste svět, poznal jste hodně lidí, i politiků. Když Vám bylo dvanáct, tedy v roce 1959, dostal jste od tatínka knížku o objevení Troje. Ta na Vás zapůsobila velice silně. Z Uherského Hradiště pochází jeden vlastně naturalizovaný Valach, žijící již delší dobu v Rožnově pod Radhoštěm. Co myslíte, jakou asi knihu dostal v roce 1976 dvanáctiletý Petr Nečas? A jaké čtení byste mu doporučil v těchto dnech? V roce 1976 dostal pravděpodobně jednu určitou knihu a tou je Bible. Jsem o tom docela přesvědčen. A co bych mu doporučil? Asi tři knihy. Bylo nás pět od Karla Poláčka. Poté od Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana a na závěr bych přidal Dostojevského Zločin a trest. Všechny tři knihy s sebou nesou symboliku dneška. A tak jsme se dostali k dnešní politice. K ní patří také to, že Břetislav Olšer věnoval svému rodnému Valašsku příběhy lidí a jejich koní v knize pod názvem "(Ne)čas mezi taxisy", za kterou získal Cenu E. E. Kische, kterou každoročně uděluje Klub autorů (Pokračování na str. 3) 2

3 literatury faktu, kolektivní člen Obce spisovatelů. Když dostal v roce 2003 spisovatel Miroslav Stoniš (*1938) k posouzení rukopis Olšerova románu Krev pod obojí, napsal o tom takto: Když doputoval na můj stůl rukopis rozsáhlého románu Krev pod obojí (2003) od našeho kolegy Břetislava Olšera, bral jsem ho do ruky s jistou nedůvěrou. Sám sebe jsem se ptal, není to zpozdilé, aby psal český spisovatel román o dnešním Izraeli? Aby se pokoušel hledat řešení problémů, které nebyli sto vyřešit politikové po celá desetiletí? A vůbec, copak Olšer může důvěrně znát reálie země, tak sužované násilím a zmítané rozpory, pokud v ní nevyrostl a nežil v ní? To jsem ještě nevěděl, že Břetislav Olšer je jeden z největších světoběžníků, a ač vrostlý do svého rodného Valašska, má rozhled a povahu světoobčana. Izraelské reálie má v malíčku, má je možná zažitější, než všichni ti přistěhovalci, kteří tvoří dnešní stát Izrael, ať už pocházejí z Ruska, Ukrajiny nebo Ameriky. Třebaže je kniha přímo nabitá současnými politickými událostmi a byť v ní vystupují i Ariel Sharon a Jásir Arafat, není to žádný politický traktát, nýbrž niterný příběh obyčejných lidí, Izraelců a Palestinců, mezi nimiž už od dětství rostla nenávist větší než mezi Kapulety a Monteky. Na politickém pozadí (jiné pozadí v Izraeli ani není možné) vyrůstá dramatický, napínavý, čtivý a hluboce lidský příběh, který mohl napsat právě jen někdo, kdo vyrůstal jinde než v Izraeli a není tak zatížen až pudovou nenávistí. Olšer vede své vyprávění velice rafinovanými epickými cestami a nikdy, to musím zdůraznit, nikdy nepodlehl jednostrannosti. Je objektivní a až úzkostlivě se vyhýbá tomu, aby zvedl ukazovák a káral, kázal a nabádal. Jestliže se naše srdce při četbě přiklání k tomu či onomu hrdinovi či hrdince, vyplývá to pouze z lidských osudů. Přečíst si Olšerovu Krev pod obojí není ztrátou času. Právě naopak: je to četba obohacující. Proč zrovna tuto recenzi připomínáme? V jakémsi jejím stínu ještě více vynikne to, jak poctivě a upřímně hodnotí Břetislav Olšer náš kraj. A tak, mám-li parafrázovat Miroslava Stoniše, dalo by se to říci takto: Hovořit s Břetislavem Olšerem a jeho paní o Beskydech, Valašsku, Čeladné či o politice není ztrátou času. Právě naopak - jsou to hovory obohacující. V Čeladné , Petr Andrle (P. S. A to o tom Knížákovi, to si musíte přečíst. Zkuste Břetislav Olšer ani v průběhu dalších dní svého léčebného pobytu nezahálel a mimo jiné natočil dva rozhovory - s vedoucím pracoviště celostní medicíny Dr. Andrewem A. Urbišem (na snímku vlevo) a s vydavatelem knihy Lékař lidumil Petrem Andrle, místopředsedou Okrašlovacího spolku Rozhledna. Rozhovory vznikly jako další díly cyklu Celebrity za humny regionální digitální televize LOCAL TV PLUS. Záznam najdete na Hi, how are you?, tak takhle nějak, jazykem cizího kmene, se o prázdninách bude domlouvat mnohý z nás. Někteří k tomu přidají ještě osvědčený komunikační prvek - ruce a nohy - a mezinárodní konverzace bude téměř dokonalá. Ne všichni však vládneme takovými znalostmi, nebo spíše odvahou, abychom se pustili do přátelského rozhovoru s cizincem bez obav. O letošních prázdninách se náš pan ředitel rozhodl pro velkorysé gesto - podpořit jazykové znalosti ne už naše, neboť starého psa už novým kouskům nenaučíš, ale mladých. Ti by se měli stát - slovy již dost otřepaného, ale pravdivého klišé - naší budoucností a oporou ve stáří. Požádal tedy vedoucí pracovníky všech úseků, aby vybrali děti - studenty středních a vysokých škol, jejichž rodiče jsou delší dobu zaměstnanci BRC a zaslouží si zvláštní pochvalu. Je pravdou, že se tento ředitelský záměr ne vždy setkal s porozuměním. Nezvykli jsme si totiž - ani po dvaceti letech života v demokratické společnosti - že ten, kdo dává peníze, má také právo určit, k jakému účelu budou tyto prostředky využity. To se týká právě oblasti (Pokračování na str. 4) 3

4 filantropie (například formou finanční podpory), která nesouvisí s pracovními vztahy, ale s rozvojem kultury a vzdělanosti. Polemizovat nad tímto, ve své podstatě naprosto a jednoznačně dobrým úmyslem, je zbytečné. Všichni vedoucí pracovníci si toho samozřejmě byli dobře vědomi, a věděli také, že spravedlivé nastavení kritérií výběru bude obtížné, a že se vždy najde někdo, kdo nebude s výsledkem spokojen. Nikdo si ale nepřál, aby ředitelské nadšení podpořit mladou generaci opadlo. A nemohli jsme si také dovolit moc dlouho přešlapovat na místě, neboť na zajištění celé akce do začátku prázdnin zbývalo málo času. Původním záměrem pana ředitele bylo poslat na jazykový kurz do zahraničí deset studentů, a proto se mělo losovat ze jmen dvanácti zaměstnanců (respektive jejich dětí - studentů), pečlivě vybraných vedoucími pracovníky (včetně náhradníků). Po bližším zjištění cen kurzů, které se pohybují mezi 20 až 30 tisíci za kurz, byl nakonec počet losovaných omezen na pět. Společně s kolegyní jsme si dost dlouho lámaly hlavu nad tím, jak zabezpečit nezaujatost a korektnost při losování. Nakonec jsme se rozhodly zapojit nové pacienty a zařadily jsme losování ve čtvrtek 17. června na začátek informační (uvítací) schůzky v léčebném domě Polárka. Požádala jsem o spolupráci také staniční sestru z Polárky paní Marcelu Rygolovou, která na tuto krátkou chvíli zastoupila roli notáře, neboť měla velmi zodpovědnou svědeckou roli při celém aktu losování. Před zraky všech přítomných pacientů byly připravené lístečky se všemi dvanácti jmény překontrolovány ještě paní Kateřinou Šrámkovou, která společně se staniční sestrou vložila všechna jména do losovacího džbánu. PĚT ZAHRANIČNÍCH JAZYKOVÝCH KURZŮ V HODNOTĚ Kč OBDRŽELY DĚTI ZAMĚSTANCŮ BRC. Skutečnost, že se mezi novými pacienty objevila zrovna v den losování paní Šrámková, byla sice náhodná, ale právě proto pozoruhodná - vytvořila totiž více než symbolický filantropický most mezi dobou zakladatele Lázní Skalka, doktorem Janem Mayem, a současností lázní, reprezentovanou doktorem Milanem Bajgarem. Paní Šrámková je totiž vnučkou Rajmunda Šrámka, syna kdysi tragicky zesnulého ostravského horníka. Nadaného mladého Raymunda nejprve doktor May zaměstnal a později podporoval při studiu na lékařské fakultě v Praze. Raymund nabídnutou příležitost využil, úspěšně vystudoval a po svém návratu do Ostravy založil nemocnici ve Vítkovicích. A právě jeho vnučka, paní Šrámková, v Mayových lázních asistovala další filantropické podpoře dnešní mladé generace. O vylosování jednotlivých jmen byli požádáni náhodní pacienti - ti co se nejvíce usmívali v řadách vítaných. Samozřejmě, že byli všichni na začátku schůzky s celým záměrem pana ředitele seznámeni. Možná, že se mýlím, ale měla jsem chvílemi pocit, že jsou potěšeni, že se mohou podílet na této mimořádné akci pro naše děti. Kolegyně Andrea Adamová celé losování zachytila, a tak můžeme přidat záběry dokumentujících losování. Šťastné ruce pacientů nakonec vylosovaly tato jména: Filip Slivka, Lada Baroňová, Lenka Kovaříková, Petra Strnadlová a Libor Pavlů. Slečna Baroňová z osobních důvodů nabídku odřekla, a tak pan ředitel dodatečně vylosoval ze zbývajících jmen náhradníka, kterým se stal Jiří Káňa. Všem rodičům vylosovaných studentů byla předána ředitelská gratulace společně s voucherem BRC na zahraniční jazykový kurz v hodnotě Kč. (Pokračování na str. 5) 4

5 Rychle jsme navázali kontakt se známou jazykovou a cestovní agenturou Student agency, s níž BRC v minulosti již spolupracovalo a která nám poskytla klientskou slevu na všechny kurzy. Po předání osobních údajů - věku, úrovně jazykových znalostí, požadovaných termínů apod. - jsme od agentury obdrželi doporučení na některá oblíbená a osvědčená studijní místa. Všechny informace byly ihned předány studentům a ti urychlili svůj výběr jazykového pobytu s přihlédnutím, že všechny náklady nad darovanou částku budou hrazeny z prostředků studenta či jeho rodiny. V současné době již někteří do Anglie odjeli, druzí teprve balí. Dva si vybrali anglické přímořské lázeňské město Brighton se dvěma universitami, jedna studentka navštíví světově uznávanou Cambridge a dva odletí na nádherný ostrov Maltu, který se přes léto stává kosmopolitním centrem pro množství studentů z celého světa. Ti se sem sjíždějí za stejným účelem - zdokonalit se v jazyce. Přejme tedy všichni našim studentům krásné prázdninové zážitky, mnoho nových přátel, se kterými budou muset mluvit anglicky a možná také španělsky, německy, rusky. A věřme, že jim tento jazykový pobyt přinese skvělou životní zkušenost a přispěje k dobrému startu do života. Všichni se určitě budeme těšit, až se po prázdninách o jejich dobrodružstvích na jazykových cestách dočteme ve Fontáně. (aja) Hodně štěstí - Good luck! V Beskydském rehabiilliitačníím centru jje prvníí památný strom Dub MUDr. Storcha v zahradě u vily Běla Spojeným úsilím BRC, ing. Jana Folprechta a kunčické organizace Svazu ochránců přírody, Pozemkového spolku Podbeskydí, byl mezi památné stromy České republiky zařazen zajímavý Dub letní (Quercus robur L.), který roste v zahradě vedle vily Běla - vpravo ve svahu pod hlavní silnicí. Památný strom nese tedy od nynějška jméno lékaře MUDr. Bartoloměje Storcha, který 30 let ( ) vedl léčebný ústav Báňského společenstva ostravsko-karvinských báňských podniků. Toto společenstvo zakoupilo v roce 1909 lázně Skalka od jejich původního majitele a zakladatele, MUDr. Jana Maye. BRC se také tímto symbolickým způsobem hlásí k odkazu těch, kteří zde v minulosti působili a svou prací zanechali výraznou stopu. Vilu Běla vlastnil doktor Storch od roku 1916 a až do roku 1939 zde bydlel s rodinou. Jeho život i život jeho manželky tragicky ovlivnil jejich židovský původ - v roce 1939 byli zajati a převezeni do koncentračního tábora, kde v průběhu druhé světové války zahynuli. Dubu bylo tehdy skoro 100 let, takže by nám mohl o minulosti hodně vyprávět - kdybychom rozuměli řeči stromů. Jeho koruny 22 m, výška koruny 23 m, celková výška stromu 26 m. Rozhodnutí o jeho vyhlášení za památný strom odůvodňuje Odbor životního prostředí Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí mimo jiné takto: Jedná se o dřevinu s vysokou biologickou, krajinnou a estetickou hodnotou, která je v dobrém zdravotním stavu, vitální. Strom má habitus zcela atypický pro dub, velice dlouhé větve 1. řádu bez významnějšího zastoupení větví 2. a 3. řádu, tvar koruny je pyramidální. Kmen je porostlý břečťanem. Předmětný strom má vysoký stáří se odhaduje na 170 let, obvod kmene ve výšce 1,3 m je 381 cm, šířka 5 (Pokračování na str. 6)

6 dendrologický význam a zároveň je zajímavý svou historií, která byla sepsána Doc. Ing. Janem Folprechtem, PhD. V průběhu několikaměsíčního schvalovacího procesu zasáhla bohužel podstatným způsobem do vzhledu dubu sněhová kalamita na konci minulého roku. Za své vzalo několik hlavních větví a dub tak z části přišel právě o jedinečný tvar koruny, kterým se podstatně odlišoval od jiných stromů svého druhu. Na obrázcích je patrné již zmíněné rozvětvení nízko a do pyramidy, které směrem od jihu (na obrázku zleva) zůstalo bez poškození. Nicméně i pro své stáří si dub určitě titul zaslouží. Prospělo mu také vyčištění jeho okolí a vykácení náletových dřevin. V plánu jsou další úpravy celé zahrady, které zahrnují také odpočinkové posezení pod stromem. (Údaje o rodině doktora Storcha jsou převzaty z publikace Jana Folprechta: Skalka - pohled do historie obcí Čeladné a Kunčic pod Ondřejníkem, 2001) (aa) BRANKÁŘSKÁ FOTBALOVÁ AKADEMIE Koncem června se v penzionu Jurášek uskutečnilo sedmidenní letní brankářské fotbalové soustředění Brankářské fotbalové akademie Pavla Srnička. Na soustředění přijelo celkem čtrnáct chlapců ve věku od devíti do patnácti let z Česka i ze Slovenska, a že se opravdu pod osobním vedením bývalého reprezentačního brankáře činili, je vidět z přiložených fotografií. Organizátorům akademie, společnosti Sport - Invest Junior s.r.o. z Ostravy, vyšlo také vstříc vedení obce Čeladná a mladí fotbaloví brankáři tak mohli trénovat na kvalitním travnatém hřišti SK Čeladná. O fotbalové brankáře (kdoví, jestli tady mezi nimi nebyl budoucí druhý Pavel Srniček) se v průběhu pobytu staral realizační tým, jehož vedoucí, ing. Petr Pikna z Ostravské brankářské fotbalové akademie, se s námi podělil o svoje dojmy: Soustředění proběhlo k naší velké spokojenosti. To víte, zvládnout bez problémů kluky v tomhle věku není snadné, proto jsem byl rád, že jsme měli celý penzion pro naše potřeby a nezpůsobovali tak těžkosti ve svém okolí. Počasí vyšlo nádherně také, takže jsme 100 % splnili i naplánované penzum tréninků venku na travnatém hřišti. K relaxaci na konci každého dne jsme rádi využívali bazén v Apartmánovém domě Lara. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na službách pro nás podíleli, zejména personálu penzionu Jurášek - sestřičkám Zuzce Mališové, Radce Mičulkové a Monice Štefkové. Pochvalu samozřejmě rádi předáváme a věříme, že na soustředění pro mladé fotbalové brankáře naváže další spolupráce s jeho organizátory v příštím roce. PENZION JURÁŠEK POSLEDNÍ VOLNÁ MÍSTA Akční nabídka spojená se spuštěním vlastních webových stránek penzionu Jurášek ( vzbudila velký zájem. Cena za ubytování se snídaní je 350 Kč za osobu. Pokud jste někomu chtěli ubytování v penzionu doporučit, neváhejte - v letní sezóně máme už jen pár volných termínů. 6

7 JAKO V POHÁDCE 1000 a jedna noc... Dvacet thajských masáží za pět týdnů V průběhu svého pobytu v BRC absolvovala paní Jana kromě léčebného programu ještě dvacet thajských masáží. A co víc, nadchla pro tuto tradiční techniku i svého manžela a syna, kteří za ní na pár dní přijeli - každý z nich měl nakonec na kontě čtyři. Samozřejmě nás zajímalo, proč si zrovna thajskou masáž tak oblíbila? Mám moc ráda bylinky, a proto pokud mohu, dávám jim přednost před léky a tradiční medicínou. Když mi něco je, snažím se pomoci si nejdříve přírodní cestou a sama. Pravidelně si například připravuji koupel z mateřídoušky, kterou mám čerstvou ze zahrádky od kamarádky. Protože thajská masáž je tradiční technika, která má kořeny ve starobylé kultuře a přírodním léčení, chtěla jsem ji samozřejmě vyzkoušet. A hned po první masáži jsem se cítila jako docela jiný člověk. Atmosféra při masáži je velice intimní a přátelská - tlumené světlo, tichá relaxační hudba, měkké a široké lehátko, které vás nikde netlačí. Thajské masérky jsou stále usměvavé a příjemné, mile se snaží také o češtinu. Vyzkoušela jsem víc druhů, ale nejvíc mi vyhovovala aromatická masáž - používaný olej krásně voní bylinkami, připomínal mi vůni čerstvě pokosené louky. A dokonce jsem měla pocit, že se mi po něm lépe dýchá. Taky mě zaujalo, že Thajky používají při masáži podobnou techniku, jakou jsem poznala při cvičení tao-jin v psychoterapeutické skupince u pana doktora Urbiše. Pracují klouby prstů a zápěstí, také lokty, předloktím, koleny a chodidly. Dostanou se vám tak až na kost, ale velice citlivě a bez bolesti. Jak je z líčení paní Jany zřejmé, dává spíše přednost alternativním přístupům a thajskými masážemi si po svém doplňovala léčebný plán. Zajímalo nás tedy, co jí přivedlo k léčbě v Beskydském rehabilitačním centru? Do BRC mě vlastně přivedl pořad Sama doma, který jsem jednou brzo ráno náhodou sledovala na ČT2 v repríze. Pan doktor Urbiš tam právě ukazoval některé cviky tao-jin a také velice zajímavě vyprávěl o různých přístupech a metodách v psychoterapii. Měla jsem okamžitě intenzivní pocit, že to je přesně to, co právě potřebuji. Jestli ti tohle nepomůže, tak už nic, napadlo mě. Protože v pořadu zveřejnili i kontakt, zavolala jsem mu hned ten den a domluvila si s ním termín konzultace. Poradil mi, že při mých zdravotních problémech by byla nejlepší rehabilitační léčba v BRC. Domluvili jsme se tedy, že požádám svého lékaře, aby mi vypsal žádost o léčbu, a že v jejím průběhu budu spolu s dalšími pacienty chodit do psychoterapeutické skupinky. Kromě toho mi pan doktor Urbiš nabídl také individuální pomoc, pokud ji budu potřebovat. A tak jsem tady. Vitální a usměvavá blondýnka, na které byste na první pohled žádnou nemoc nepoznali, najednou zvážní a odmlčí se: Víte, mám za sebou 26 let života s roztroušenou sklerózou. Po náročné operaci hlavy trpím závratěmi, v jednom oku mám poškozený oční nerv a špatně na něj vidím, o tinitu, pískání v uchu, snad ani nemluvím. O dalších potížích už vůbec ne. Když se kamarádka ptá, říkám jí: Až to budu potřebovat, začnu. Jsem prostě šťastná, že můžu chodit. A pan doktor Urbiš je prostě úžasný. Hodně jsme se zaměřili na zpracování emocí, abych je nepotlačovala. Věřím tomu, že každá nemoc má svou psychickou příčinu, čím víc se jí přiblížím, tím víc mohu svou nemoc ovlivnit, vědomě zpracovat. Učím se hluboce dýchat, různé techniky relaxace a cviky tao-jin. Koupila jsem si knížku Cesta ke zdraví, kde jsou tyto cviky také popsány. Navrhl mi, abych příští rok kromě rehabilitační léčby absolvovala také terapii tmou. Sedm dní ve tmě, jen sama se sebou. I když trochu obavy mám, už teď se těším, a přijedu. Když si vyslechnete takové vyznání, je těžké se dál ptát. Přesto jsme ještě aspoň probraly naše fyzioterapeuty: Paní Bláhová, Jenčková, Zemanová, pan Haas - každý z nich pracuje trochu jinak, volí metody a postupy, které považuje za nejlepší nebo nejvhodnější. Jejich individuální přístup oceňuji - budu odjíždět s vyloženě rozmazleným tělem. A děkuji všem. My děkujeme paní Janě za její otevřenost a přejeme jí, aby v životě s náročnou nemocí nacházela stále tolik radosti, kolik z ní čišelo při našem rozhovoru. 7

8 CHCETE ROZHLEDNU NA SKALCE? SVŮJ NÁZOR MŮŽETE VYJÁDŘIT V ANKETĚ. ANKETNÍ LÍSTKY JSOU K DISPOZICI V BESKYDSKÉM REHABILITAČNÍM CENTRU V ČELADNÉ - VE VESTIBULU RESTAURACE U SESTŘIČEK - vyplněnou anketu tam můžete zanechat ve zvláštní schránce. ANKETNÍ LÍSTKY JSOU TAKÉ NA OBECNÍCH ÚŘADECH V ČELADNÉ, V KUNČICÍCH POD ONDŘEJNÍKEM A V PSTRUŽÍ. POLARIUM LETNÍ NABÍDKA:: 2 osoby = 1 cena V našem POLARIIU jje počasíí stállé! A možná přííjjemnějjšíí,, než venku... Pro zájemce o vyzkoušení této jedinečné procedury jsme připravili speciální prázdninovou slevu: za cenu vstupu pro jednu osobu (270 Kč) mohou jít do Polaria dva. Tato jedinečná nabídka platí pouze pro 2 plnoleté osoby, které uskuteční vstupy v jednom dni - nejlépe spolu. Při únavě, bolestech, ale i po běžných prázdninových aktivitách - pěších túrách, náročných cyklistických výletech a taky jen tak - pro upevnění zdraví - VYZKOUŠEJTE POLARIUM! Otteví írraccí í doba POLLARI IA:: Pondělí až pátek od 14 hodin, v sobotu od 13. Doporučujeme se na určitý den předem objednat na telefonním čísle , protože Polarium mrazíme jen do určité doby, která závisí na počtu klientů. UPOZORNĚNÍ: Akce se nevztahuje na hospitalizované pacienty BRC. Při této akci nelze uplatňovat ostatní slevy. Pro zaměstnance BRC je vstup zdarma. Předvánoční zájezd, který ve spolupráci s Čedokem připravujeme pro zaměstnance BRC na závěr letošního roku, je ještě v jednání. Podrobnější informace přineseme v příštím čísle. Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková, Ing. Tomáš Želazko. Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese Zájemcům zašleme každé vydání na . Toto číslo vyšlo v červenci 2010 v nákladu 400 výtisků. 8