Faktory ovlivňující uţitkové vlastnosti prasat chovaných na vybrané rodinné farmě

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Faktory ovlivňující uţitkové vlastnosti prasat chovaných na vybrané rodinné farmě Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D. Brno 2014 Vypracoval: Marie Králová

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci: Faktory ovlivňující uţitkové vlastnosti prasat chovaných na vybrané rodinné farmě vypracovala samostatně a veškeré pouţité prameny a informace uvádím v seznamu pouţité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, ţe se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a ţe Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a uţití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití díla jinou osobou (subjektem) si vyţádám písemné stanovisko univerzity, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to aţ do jejich skutečné výše. V Brně dne: 25. dubna

3 PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnoval.

4 Abstract KRÁLOVÁ, Marie. Faktory ovlivňující uţitkové vlastnosti prasat chovaných na vybrané rodinné farmě, Brno, Tato bakalářská práce se zabývá reprodukčními a produkčními vlastnosti a jejich jednotlivými faktory, které mají vliv na uţitkové vlastnosti prasat. V první části jsou popsány reprodukční vlastnosti kanců a prasnic. Dále produkční vlastnosti a jejich vnitřní a vnější faktory. Mezi vnitřní faktory řadíme dědičné znaky, plemeno, hormonální činnost, pohlaví atd. Vnějšími faktory jsou teplota, ustájení, výţiva, technologie a technika krmení. V další části je popsána rodinná farma ve Stavěšicích, zabývající se chovem prasat. Její technologie a technika chovu, krmení, ekonomické zhodnocení a výnosnost. V závěru je popsána ekonomika chovu prasat v běţných konvenčních chovech. Klíčová slova: reprodukční a produkční vlastnosti, uţitkovost, chov prasat Abstract KRÁLOVÁ, Marie. Factors affecting the performances or enactments of pigs on selected family farm, Brno, This thesis deals with reproduction, production characteristics and individual factors that affect the functional physiognomies of pigs. The first section describes the reproductive characteristics of sows and boars. Furthermore, the production and properties of the internal and external factors. Among the internal factors that include or comprises: hereditary characteristics, breed, hormonal activity, and gender, etc. External factors as: temperature, housing, nutrition, technology and feeding technology. The next section describes the family farm in Stavěšice dealing with the pigs. It is technology and technique of breeding, feeding, economic evaluation and profitability. In conclusion, the described economy pig in current conventional breeding. Keywords: reproductive and productive characteristics, performance, breeding pigs

5 OBSAH Obsah Úvod Cíl práce Chov prasat Význam chovu prasat Současná situace chovu prasat Reprodukční vlastnosti Plodnost prasnic Laktace prasnic Pohlavní dospělost prasnic Pohlavní (říjový) cyklus prasnice Zapouštění prasnic a prasniček Péče o plemenice Březost a nástup říje Porod Cíle ukazatelů reprodukce Faktory ovlivňující reprodukční vlastnosti prasnic Vnitřní faktory Plemenná příslušnost a heteroze Věk plemenice a pořadí vrhu Délka mezidobí Embryonální a fetální úmrtnost Průměrná porodní hmotnost selat Vnější faktory Výţiva a krmení Stájové prostředí a mikroklima... 28

6 5.2.3Technologie a technika ustájení Vliv vybraných faktoru na velikost vrhu Plodnost kanců Vnitřní faktory ovlivňující plodnost kanců Vnější faktory ovlivňující plodnost kanců Produkční vlastnosti Výkrmnost a růst Jatečná hodnota Faktory ovlivňující produkční vlastnosti prasat Vnitřní faktory ovlivňující výkrmnost Genetický základ Hormonální činnost Metody plemenitby Pohlaví Vnější faktory ovlivňující výkrmnost Výţiva Hygiena farmy Mikroklima Technologie ustájení a krmení prasat ve výkrmu Ostatní vlivy Vnitřní faktory ovlivňující jatečnou hodnotu a kvalitu masa Dědičné zaloţení Pohlaví Věk a hmotnost Vnější faktory ovlivňující jatečnou hodnotu a kvalitu masa Výţiva Teplota Chov prasat na farmě ve stavěšicích... 44

7 9.1Stavěšice Historie Současnost Stavy a chov prasat Prasnice Selata Prasata ve výkrmu Ekonomika farmy Výnosy z chovu prasat na farmě ve Stavěšicích Náklady chovu prasat na farmě ve Stavěšicích Rostlinná výroba Moţnosti vylepšení Ekonomické ukazatele chovu prasat Náklady Prasnice Výkrm prasat Příjmy Prasnice Výkrm prasat Závěr Pouţitá literatura Kniţní zdroje Internetové zdroje... 55

8

9 1 ÚVOD Nedílnou součástí jídelníčku občana České republiky je bezpochyby vepřové maso. Chov prasat má v České republice bohatou historii. A i přes pokles stavů zvířat je chov prasat v ČR tradiční a významný. Z celosvětového pohledu je chov prasat jedním z nejvýznamnějších odvětví nejen v ţivočišné, ale i v celé zemědělské výrobě. Prasata se chovala jiţ v pradávných dobách a měla významné postavení mezi jinými hospodářskými zvířaty. Jejich chov se objevuje v souvislosti s domestikací, probíhající v období cca 4. tisíciletí př. n. l., tedy v období: - zániku kočovného způsobu ţivota národů - počátku nové hospodářské soustavy obdělávání půdy v trvalých sídlištích. Domestikace prasete je nutno povaţovat za historický mezník. Tímto mezníkem se mění nejen vývoj lidstva a národů, ale také jejich blahobyt. Je jisté, ţe domácí prase bylo chováno v Egyptě jiţ za prvních faraónů. Dále ve staré Asýrii a Babylónii. O velkých stádech pasoucích se prasat je zmínka i v Evangeliu sv. Matouše. ( Současná situace v chovu prasat v České republice je charakterizována výrazným poklesem početních stavů prasat i prasnic. Celkový stav prasat v závěru roku 2003, tj. před rozšířením EU činil 3,3 miliónů kusů, v dubnu roku 2010 činil celkový stav prasat 1,9 miliónů. Stav prasnic v České republice činil k tomuto datu 133 tisíc kusů. Počet prasat v ČR k je kusů. Prasnic je kusů. Primární příčinou sníţení stavů bylo zvyšování dovozu ţivých prasat a vepřového masa. Podíl mělo i sniţování spotřeby vepřového masa od počátku devadesátých let. Spotřeba v roce 1990 činila 50,0 kg/obyvatele, v roce 2008 činila spotřeba vepřového masa 41,3 kg na 1 obyvatele. ( V roce 2012 činila spotřeba vepřového masa v ČR na obyvatele a rok 42 kg. 9

10 2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je charakterizovat vnější a vnitřní faktory ovlivňující produkční a reprodukční vlastnosti v chovech prasat. Popsat reprodukční a produkční vlastnosti a porovnat s chovem prasat na farmě ve Stavěšicích. Tuto farmu popsat, zhodnotit a vymyslet vylepšení do budoucna. A na konci popsat ekonomickou stránku chovu prasat obecně. 10

11 3 CHOV PRASAT 3.1 Význam chovu prasat Hlavním atributem chovu prasat je vepřové maso. Vepřové maso je zdrojem ţivočišných bílkovin, které jsou nedílnou součástí nutriční proteinové bilance. Jejich chov je výnosný, mají dobrou plodnost, rychlý růst a dobrou konverzi krmiv. (Stupka, 2009) Produkce vepřového masa je hlavním hospodářským účelem chovu prasat. Vepřové maso je nedílnou součástí jídelníčku nejen v Evropě, ale v podstatě na celém světě. V posledních letech se poţaduje vysoká zmasilost a nízká protučnělost masa. Aby měl chov prasat rozvíjející tendenci, je nutné, aby vepřové maso splňovalo určité poţadavky kvality a cenovou dostupnost. (Pulkrábek, 2005). Prase má výtěţnost okolo 82%. Mimo maso se získává tuk, krupony, štětiny, kosti, krev, střeva, endokrinní ţlázy a kejda. ( Vyuţití prasat se nachází i v lékařství. 3.2 Současná situace chovu prasat Kvůli liberalizaci zahraničního obchodu se v České republice po roce 2004, tedy vstupem do EU, rapidně sníţil počet chovaných prasat. K poklesu dochází neustále i přes relativní stabilitu spotřeby vepřového masa. ( Vepřové maso je ve světě nejoblíbenějším masem a to i přes to, ţe miliony lidí islámské a ţidovské víry toto maso zcela odmítají. Spotřeba vepřového masa na 1 obyvatele České republiky je 41 kg. ( Graf. 1 Graf roční spotřeby vepřového masa v ČR v kg/osobu Zdroj: ČSÚ Spotřeba potravin a nealkoholických nápojů v letech

12 Největšími spotřebiteli jsou Rakušané, Dánové a Španělé. Je tradiční surovinou v kuchyni Číňanů - 34 kg, Korejců, Filipínců a Vietnamců. Je oblíbené i u obyvatel Severní a Jiţní Ameriky, nepohrnou jím ani Afričané. ( Průměrný stav prasat v ČR se pohybuje okolo 1,5 milionu kusů, z toho prasnice okolo kusů. Další rozdělení viz tab. 1 Tab. 1 Stavy prasat v České republice k (Zdroj: Český statistický úřad) Stav k Prasata celkem Selata ž. hm. Nižší než 20 kg Mladá prasata ž. hm. 20 < 50 kg Prasata ve výkrmu (včetně vyřazených prasnic a kanců) 50 - < 80 kg ž. hm < 110 kg ž. hm a více kg. ž. hm Prasata chovná (50 a více kg ž. hm.) Kanci Prasnice Zapuštěné Nezapuštěné Prasničky Zapuštěné Nezapuštěné

13 4 REPRODUKČNÍ VLASTNOSTI 4.1 Plodnost prasnic Plodnost je jako fyziologická vlastnost podmíněna řadou biologických faktorů, jako je například pohlavní dospělost, ochota k páření, produkce zárodečných buněk, březost, embryonální vývoj zárodků, počet selat ve vrhu, jejich hmotnost při narození, jejich vitalita a podobně. (Ţiţlavský, 2002) Plodnost prasnic je ovlivněna hlavně věkem a počtem selat ve vrhu, plemenem, výţivou, managementem farmy, stájovým prostředím a zdravotním stavem. Prvničky mají malý počet selat, velké rozdíly v porodních hmotnostech a vysoký podíl mrtvě narozených selat. Nejlepší jsou 4 6 vrhy, kdy jsou hmotnosti nejstabilnější a nejvyšší počty ţivě narozených selat. ( Obr. 1 Ustájení kojící prasnice (Zdroj: Různá plemena mají různou porodnost. Nejvíce selat se rodí asijským plemenům. Výţiva je velmi důleţitá jak pro vajíčka, tak pro samotnou prasnici. Správná výţiva má pozitivní účinek na kvalitu a mnoţství vajíček. Aby porod proběhl v pořádku, musí prasnice přijímat dostatečný příjem ţivin a vitamínů. ( 4.2 Laktace prasnic Pod pojmem laktace prasnic rozumíme schopnost tvořit a vylučovat mléko. Prasnice jej tvoří pro výţivu selat. Období, za které laktace trvá, se nazývá laktační období. (Stupka, 2009) Na úspěchu laktace se podílí celá řada faktorů. Jedná se především o vnější podmínky prostředí, fyziologické podmínky organismu prasnice a vrh selat. 13

14 Týden před plánovaným porodem je prasnice přesunuta na porodnu. V této době je vývoj mléčné ţlázy ve fázi rychlého růstu. Dochází k rychlému vývoji mléčné ţlázy. Tento vývoj ovlivňuje řada hormonů, zejména estrogen, progesteron a relaxin z vaječníků, prolaktin a růstový hormon z hypofýzy. Mléčná ţláza prochází dvěma fázemi laktogeneze. Laktogeneze je schopnost alveolární buňky vylučovat a tvořit mléko. První fáze probíhá několik dní před porodem a shoduje se s obdobím tvorby mleziva. Ve druhé fázi jiţ probíhá tvorba plnohodnotného mléka. Dochází k sekreci velkého mnoţství mléčných komponent. Druhá fáze začíná krátce po porodu. Hormonem ovlivňující laktogenezi je prolaktin produkovaný fypofýzou. (Václavková, 2013) Mléko je uvolňováno vlivem hormonu oxytocinu. Oxytocin je vylučován zadním lalokem hypofýzy a působí 3 minuty. Na počátku laktace je mlezivo. Je to tekutina průhledná, naţloutlá později bělavé barvy. Mlezivo obsahuje více sušiny, bílkovin a vitamínů A, D a C, méně tuků, glycidů a obsahuje globuliny. Mléko je tvořeno z 81% vody, 6,5% tuku, 6% bílkovin, 5,2% laktázy, 1,3% minerálních látek a stopových prvků. Obsah ţivin se během laktace mění. Prasnice nesmí během laktace ztratit více neţ 40 kg ţivé hmotnosti, proto je nutno podávat kvalitní krmivo. Kvalita a objem krmiva významně ovlivňuje sloţení a mnoţství mléka. (Stupka, 2009) 4.3 Pohlavní dospělost prasnic Pohlavní dospělost je dána věkem a hmotností. Začíná se projevovat od třetího měsíce věku. Kolem sedmého měsíce se projevuje plnohodnotná pohlavní dospělost. Pro zapouštění se doporučuje aţ třetí plnohodnotná říje. (Stupka, 2009) Pohlavní dospělost začíná dobou, kdy se začínají tvořit pohlavní buňky. U prasnice jsou to vajíčka a u samců spermie. Plnohodnotná pohlavní dospělost je tehdy, kdyţ jsou připraveny i pohlavní orgány a cesty k páření. Dobu kdy samici můţeme připustit, označujeme jako chovatelskou dospělost. Zvíře ještě nedokončilo růst, ale jeho organismus je jiţ přizpůsoben. Kaţdé zvíře posuzujeme jednotlivě. Ukončení růstu těla jedinců označujeme jako tělesnou dospělost. Důleţitá z hlediska výţivy. ( 14

15 4.4 Pohlavní (říjový) cyklus prasnice Jsou to pravidelné periody, které jsou omezené. Jsou to dny kdy, je prasnice svolná k páření. Prase je polyestrické zvíře, to znamená, ţe má říji po celý rok. Během roku má prasnice několik říjových intervalů. Říjový cyklus prasnice dělíme na období proestrus (předříjové), estrus (období vlastní říje), postestrus, metestrus (poříjové období), desertuj (meziříjové období). (Stupka, 2009) 4.5 Zapouštění prasnic a prasniček Zapouštění prasniček je náročná operace, kdy je důleţité dodrţet přesně stanovený plán začleňování prasniček do chovu. Skládá se z 2 fází. První fáze je izolace. Druhá je aklimatizace. Celková délka začleňování by měla trvat alespoň 6 týdnů. Aklimatizace probíhá v oddělené stáji. Stáj je označená jako karanténní a aklimatizovaná. Začleňování začíná karanténou tj. prostorovým oddělením nakupovaných zvířat od stáda určení. V důsledku inkubační doby většiny onemocnění prasat je třeba dodrţet minimálně 14 ti denní izolaci. Fáze aklimatizace začíná nejdříve za 14 dnů po dodání do karantény. Aklimatizace je kontrolované kontaktování nakoupených prasniček s mikroflórou stáda určení, s cílem postupného vytváření imunity mladých prasniček. Optimální doba prvního zapouštění je dána 3 faktory. Tělesnou hmotností, věkem a tělesnou kondicí (hřbetní tuk). Doporučené stáří prvniček je dní, hmotnost kg, hřbetní tuk mm. ( U zapouštění prasnic a prasniček je nejdůleţitější vyhledání říje. Po nástupu říje se dostavuje reflex nehybnosti. Je to znak svolnosti k páření. Přítomnost kance stimuluje nástup říje. Zapuštění, inseminace nebo reinseminace musí být provedena hodin od zjištění reflexu nehybnosti. První inseminace se provádí hodin po zjištění reflexu nehybnosti, následující reinseminace po dalších 12 hodinách. Vajíčka mají oplozovací schopnost jen 5-7 hodin. Spermie mají oplozovací schopnost 24 hodin. Proto provádíme inseminaci několikrát za říji. Vajíčka po oplození sestoupí během 2-4 dnů do dělohy. Zde se 7-8 dní pohybují. K zahnízdění dojde asi 11 den po oplození. (Stupka, 2009) 15

16 Tab. 2 Cíle v odchovu prasniček Zdroj: ( ţivá hmotnost prasniček při zapouštění 130 aţ 140 kg věk při prvním zapouštění 7,5 aţ 8,5 měsíce výška špeku 18 aţ 20 mm přírůstek prasniček v odchovu 550 aţ 650 g/den přírůstek prasniček od hmotnosti 30 kg 650 aţ 700 g/den první zapuštění ve 2 aţ 3 plnohodnotné říji přírůstek hmotnosti v průběhu březosti 75 kg 4.6 Péče o plemenice Zapuštěné plemenice ustájíme individuálně. Důvodem je klidný průběh rané březosti, sníţení mortality embryí, která za normálních podmínek představuje aţ 30% a vyloučení napadání s ostatními prasnicemi. Kontrola pomocí ultrazvuku. (Stupka, 2009) Výhodou individuálního ustájení prasnice je lepší příjem krmiv, individuální přístup k prasnicím, kontrola a ošetření. Nevýhodou je omezení pohybu. To je v rozporu s welfare a způsobuje horší projev říje. Mnohem větší náročnost lidské práce. Plemenice rozdělujeme do 3 kategorií. Prasnice nezapuštěné, zapuštěné, nízkobřezí, prasnice březí (od zabřeznutí do 108 dní březosti), prasnice vysokobřezí, rodící a kojící. ( 4.7 Březost a nástup říje Prasnice je březí dní. Mladší prasničky mají březost kratší o 0,5 1 den. U 80 % prasnic říje nastupuje 3-7 den po odstavu selat. Oddálením říje se sniţují počty vrhů na prasnici za rok. Včasná říje se podporuje podáváním vitaminu A, D a E, dostatkem pitné vody, povrchovou a hlubinnou masáţí mléčné ţlázy 2 dny po odstavu, podáváním vysokoenergetického krmiva (flushingem), kaţdodenním kontaktem kance s prasnicemi, skupinovým ustájením prasnic po odstavu nejvýše 8 ks v kotci. (Stupka, 2009) Kontrola březosti by měla být součásti technologie produkce selat. Nejjednodušší metoda je důsledná kaţdodenní kontrola výskytu opakované říje. V praxi se pouţívají ultrazvuk a sonograf. (Pulkrábek, 2005) 16

17 Obr. 3 Diagnostika březosti prasnic (Zdroj: Porod V průměru se porod dostavuje den od úspěšného zapuštění. 1 týden před porodem se vysokobřezí prasnice odvádí do porodního boxu. (Pulkrábek, 2005) V porodně je velmi důleţitá hygiena při odchovu selat a při porodu. Kotec by měl být důkladně umytý a vydezinfikovaný. Prasnice by měla být před zařazením do porodny také dobře očištěna. (Nyanjom, 2004) Prasnici se postupně sniţuje přísun krmiva. V den porodu se vůbec nekrmí. Důleţitý je dostatečný přísun vody. Prvničky jsou při porodu neklidné. U těchto prasnic je nutný dozor, aby nezalehly selata. (Pulkrábek, 2005) Samotný porod lze rozdělit do 3 fází. První fáze přípravné období. K pánevnímu průchodu směřují kontrakce břišní svaloviny. Frekvence se postupně zvyšuje. Druhá fáze vlastní porod. Důleţité je včasné rozpoznání. Pozná se podle cukání ocáskem, změny tělesné teploty, změnou mléčné ţlázy, břišními kontrakcemi, neklidem, krvácením nebo výtokem, stavěním si hnízda. Začíná vstupem prvního selete z dělohy do děloţního krčku. Prasnice vypuzuje selata nápinkami a postupným tlačením. Třetí fáze poporodní období. Vyznačuje se hlavně odchodem lůţka většinou po vypuzení posledního selete. (Pulkrábek, 2005) Porod trvá 2-6 hodin. Z pravidla jsou selata vypuzována po 20 minutových intervalech. Po vypuzení všech selat dochází k odchodu plodových vod do 1 hodiny. Selata je nutno očistit, zbavit hlenu a plodových obalů. Pupeční šňůra se zakracuje na 3-4 cm a dezinfikuje se. Pro selata musí být připraven prostor kde je teplota C. Důleţité je, aby v co nejkratší moţné době přijali od matky mlezivo. To zajišťuje, aby měli dostatečné mnoţství obraných látek. (Stupka, 2009) 17

18 4.9 Cíle ukazatelů reprodukce Tab. 3 Cíle v chovu prasnic (Zdroj: 25 odstavených selat na prasnici za rok nad 11 ţivě narozených selat ve vrhu 1,4 kg ţivá porodní hmotnost selete 2,3 vrhu na prasnici a rok odstav selat od prasnice do 28 dní ztráty selat pod 12 % váha selete při odstavu nad 7 kg dosáhnout více neţ 4 vrhů na prasnici za ţivot dosáhnout nad 60 odchovaných selat na prasnici za ţivot Pro zajištění konkurence schopnosti farmy je nutné při provozu dosahovat hodnot ukazatelů reprodukce. Jednotlivé ukazatele jsou vyjmenovány v tabulce č. 3 18

19 5 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ REPRODUKČNÍ VLASTNOSTI PRASNIC Jako vnitřní faktory označujeme plemennou příslušnost, heterozi, dědičné zaloţení, věk, pořadí vrhu, délka mezidobí, embryonální a fetální úmrtnost a průměrnou porodní hmotnost selat. Vnější faktory jsou výţiva, krmení, stájové prostředí, mikroklima a ustájení. (Stupka, 2009) 5.1 Vnitřní faktory Plemenná příslušnost a heteroze Plodnost je u kaţdého plemene jiná. Vyšlechtěná plemena masného typu mají niţší plodnost, naopak méně vyšlechtěná sádelného typu mají vysokou plodnost. V České republice jsou nejčastěji chovaná plemena česká landrase, české bílé ušlechtilé a přeštické černostrakaté. Plodnost je u těchto plemen průměrná okolo selat na vrh. Heteroze je biologický jev, ke kterému dochází při kříţení plemen. Vyuţívá se v hybridizačních programech. Díky heterozi je větší počet narozených a dochovaných selat na 1 vrh. Zlepšuje se i vyuţití ţivin z krmiva a tím i zlepšení přírůstku. (Stupka, 2009) Věk plemenice a pořadí vrhu Uţitkovost je velmi ovlivněna jak věkem, tak i pořadím vrhu. Nejproduktivnější vrhy jsou třetí aţ páté. První a druhé jsou velmi rizikové, proto by první a druhé vrhy neměli převyšovat počtem třetí a páté. Ideálně by měli být ve stejném poměru. Šesté vrhy by měli být zastoupeny 20-25%. Vrhy šesté a další jsou velmi kolísavé. Jsou nevyrovnané a mají vysoký počet mrtvě narozených selat. U starších plemenic se zkracuje mezidobí, jelikoţ rychleji zabřezávají. Aby byl chov prasnic rentabilní, musí kaţdá plemenice mít alespoň 6 vrhů. Obměna prasnic za jeden rok se optimálně pohybuje okolo 30%. Dlouhověkost u plemenic souvisí s věkem a vývinem prasniček při prvním zapuštění, první graviditě a laktaci. Prasničky by měly dosáhnout věku 210 aţ 230 dnů a hmotnosti 130 aţ 140 kg. Aby měly prasničky rychlý nástup říje, je třeba, aby výška hřbetního tuku dosahovala mm. Tuk hraje významnou roli v metabolizmu estrogenů. (Stupka, 2009) Délka mezidobí Délka mezidobí je období od porodu k dalšímu porodu. Vyjadřuje se ve dnech a slouţí jako základní kritérium v reprodukčních vlastnostech prasnice. Ovlivňuje počet vrhů za rok 19

20 na jednu prasnici. V optimálních podmínkách je délka mezidobí 152 dní, to je 2,4 vrhů na prasnici a rok. (Stupka, 2009) Embryonální a fetální úmrtnost Příčinami mohou být genetická predispozice, věk, počet plodů nebo imunologické faktory. Jedná se o hormonální poruchy především v raných stádiích březosti (do 25 dne). Samčí embrya odumírají častěji neţ samičí. Úmrtnost se pohybuje okolo 20-50%, můţe ji zvyšovat špatná nebo nedostatečná výţiva a klimatické vlivy. V zimě a předjaří je embryonální úmrtnost nejvyšší. (Stupka, 2009) Minimalizaci embryonální mortality je dobrým způsobem zvýšit počet selat ve vrhu. Důleţitá je ochrana proti infekčním nemocem, zapouštění prasniček v pravý čas, správné a střídmé krmení. Dále je nutné prasnice a prasničky chránit před stresy, vysokými teplotami, horečnatým onemocněním a zbytečnou manipulací. (Pulkrábek, 2005) Průměrná porodní hmotnost selat Optimální hmotnosti pro selata při narození jsou 1,6 1,8kg. Při niţších hmotnostech stoupá úmrtnost selat. Selata, která mají při narození 0,5 kg, hynou téměř všechna. Od ţivé hmotnosti při narození se odvíjí jejich ţivotaschopnost a vitalita. (Stupka, 2009) Obr. 4 Selata sající mateřské mléko (Zdroj: Vnější faktory Výţiva a krmení Prasnice procházejí několika fázemi reprodukčního období. U kaţdé fáze je nutné dodrţovat diferencovanou výţivu, protoţe v kaţdé fázi jsou fyziologické poţadavky prasnice jiné. Chyba ve výţivě zapříčiňuje aţ 50% poruch v reprodukci. Chybou můţe být nedostatečná výţiva nebo naopak překrmování, nedostatek vitamínů a minerálních látek či kontaminované krmivo. 20

21 Výţiva a krmiva ovlivňují pohlavní dospělost, embryonálním úmrtnost a ovlivňuje činnosti rozmnoţovacích orgánů. Správná fázová výţiva spolu s vyhovujícími mikroklimatickými podmínkami ve stáji je velmi důleţitá. Tyto dva faktory spolu velmi úzce souvisí. (Stupka, 2009) Výţiva březích prasnic musí zajistit záchovnou potřebu prasnice včetně termoregulace, růstu plodů, rozvoje celé dělohy, vývoje mléčné ţlázy, přírůstku prasnice. (Pulkrábek, 2005) Krmivo musí být bohaté na vlákninu, nízký obsah energie, nízký obsah bílkovin, diferenciovaný obsah minerálních látek, diferenciovaný obsah vitamínů a účinných látek. (Stupka, 2009) Ve výţivě prasnice je známo aţ 44 ţivin a faktorů, které jsou kontrolovatelné a ve výţivě prasnic velmi důleţité. (Hájek, 1992) Na začátku březosti se obnovují a vytvářejí ţiviny, které jsou nezbytné pro optimální růst selat a zdárný průběh laktace. Krmení rozhoduje o počtu selat. Při překrmování je méně embryí. Doporučená denní dávka krmné směsi pro březí prasnice je 2,2 2,6 kg. Chybou je krmit březí prasnice ad libitum. Prasnice by v období březosti měla zvýšit svojí ţivou váhu optimálně o 20 aţ 25 kg. Kdyţ přičteme hmotnost selat, plodových vod a obalů, dělohy a mléčné ţlázy pak by měl přírůstek činit kg. V posledních dnech březosti se u prasnic regulují dávky krmiva. V den porodu se nepodává ţádné krmivo. Překrmování v pokročilém stádiu březosti můţe způsobit těţké porody, záněty dělohy a mléčné ţlázy, poporodní komplikace nebo poruchy v sekreci mléka. (Pulkrábek, 2005) Výţiva kojících prasnic má za cíl zabezpečit záchovnou potřebu prasnice, termoregulaci a zajistit kvalitu mléka. (Pulkrábek, 2005) Krmivo musí být bohaté na energii, musí mít vysoký obsah energie, bílkovin, minerálních látek a vysoký obsah vitamínů a účinných látek. (Stupka, 2009) Ţiviny, které prasnice bere pro výrobu mléka, musí být přijatelné a nesmí je brát z vlastních rezerv. Cílem správné výţivy je, aby příští rok zabřezla na další vrh. Produkce mléka je velmi náročný proces. Sloţení mléka se během laktace mění a tomu musíme přizpůsobovat krmnou dávku. Podávají se kompletní krmná směs pro kojící prasnice (KPK). Na tuto směs je prasnice krmena jiţ 5 10 dní před porodem. Po porodu se krmná dávka nezvyšuje. Prasnice musí brát ze svých rezerv. (Pulkrábek, 2005) Krmná dávka pro kojící prasnici činí 2,4 kg plus přídavek 0,4 kg směsi na kaţdé kojené sele. (Stupka, 2009) Vitamíny a minerální látky jsou v krmné dávce nepostradatelné. Při nedostatku vitamínu A můţe dojít k mumifikaci plodu a k potratům. Vitamín B zajišťuje správnou činnost reprodukčních orgánů. Vitamín D pomáhá udrţet dobrý zdravotní stav. Nedostatek vitamínu E můţe vést k poruchám jater, srdce a narušení přeměny látek. Vápník a fosfor jsou důleţité především pro rozmnoţovací funkce a jejich správnou činnost. Významné mikroelementy jsou zinek, jód, kobalt, mangan a selek. (Stupka, 2009) 21

22 5.2.2 Stájové prostředí a mikroklima Stájové prostředí a mikroklima výrazně ovlivňuje rozmnoţovací cyklus. Klimatické faktory jsou délka, interval a intenzita osvětlení, teplota, vlhkost vzduchu a roční doba. Tyto faktory, pokud je u nich překročena optimální míra, působí jako stresory a mohou negativně ovlivňovat plodnost. Největší význam má teplota, protoţe prasata mají sníţenou schopnost regulovat teplotu vlastního těla. Optimální teplotou v době zapuštění je C, v době březosti C u kojících prasnic je to teplota C. Pokud mají prasnice v individuálních boxech mokro, průvan či vlhko je třeba udrţet teplotu na vyšší úrovni. Teplotu ve stájích sniţujeme o 1 2 C pokud je ustájení stelivové nebo skupinové. Tepelný stres se v reprodukci prasnic projevuje velmi negativně. Teploty překračující doporučené hodnoty a kolísání teploty během dne oddaluje nástup říje po odstavu a tím prodluţuje mezidobí. Prasnice přijímají méně krmiva a to je problém zejména u kojících. Řešení tohoto problému je v praxi řešen chladicími systémy či zvýšenou koncentrací ţivin v krmných směsích. Negativně na embryonální vývoj působí nedostatek světla. Zvyšuje se embryonální úmrtnost. Prodlouţením osvětlení před a během březosti můţeme zvýšit počet vrhu. (Stupka, 2009) Technologie a technika ustájení Důleţité v ustájení prasnic jsou jejich biologické nároky. Hlavním úkolem je zajistit pohodu a klid ustájeným prasatům, aby dosahovali maximální uţitkovosti. Významným stresorem, který ovlivňuje reprodukci a plodnost je nevyhovující ustájení. Zvíře musí mít dostatečně velkou plochu a dostatečnou krmnou hranu, jinak dochází k sociálním bojům mezi zvířaty. Po odstavu jsou zvířata zařazovány do skupin tak, aby nedocházelo k velkým změnám v sloţení skupiny v průběhu březosti. (Stupka, 2009) Vysokobřezí, rodící a kojící prasnice Tuto skupinu lze ustájit dvěma odlišnými způsoby. Trvale individuální nebo kombinací individuálního a skupinového ustájení. Skupinové ustájení odpovídá přirozeným poţadavkům zvířete. Je uplatňovány zejména v rekonstruovaných stájích při stelivovém ustájení. V České republice nejsou příliš rozšířené. V individuálních kotcích je prasnice ustájena týden před porodem aţ do dne po porodu. Po 14 dnech jsou i se selaty přestěhovány do skupinového kotce s rozměry 8 aţ 9 m². Stlané loţe 5m². Doupě pro selata je ve vyčleněném prostoru. Selata jsou odstavena 22

23 od matky ve věku 5 aţ 6 týdnů a odstavena jsou všechna selata v kotci zároveň. (Pulkrábek, 2005) Individuální ustájení je nejrozšířenějším systémem ustájení. Vysokobřezí prasnice je doporučováno přemístit 5 aţ 10 dnů před porodem do porodního boxu. V porodním boxu je jejich pohyb omezený fixačními zábranami. Důvodem je ochrana selat před zalehnutím. Box je bezstelivový s vyvýšenou podlahou z plastových roštů. Odstav selat je ve 3 aţ 4 týdnu. Šířka kotce je 160 aţ 200 cm a délka 220 aţ 240 cm, závisí na umístění fixačního boxu. Pro vlastní box jsou nejvhodnější rozměry 70x210 cm. V dnešní době jsou kotce k dodání i s přestavitelnou šířkou boxu, coţ je výhodné kvůli rozdílům tělesného rámce prvniček a dospělých prasnic. V kombinovaném porodním boxu je prasnice fixována pouze při porodu a v prvním týdnu kojení. Ve zbývající době má prasnice v kotci relativně volný pohyb. Je to z hlediska pohody ale i fyziologických vlastností prasnice nejvhodnější řešení. Kotec má rozměry 250 x 240 cm a je vhodný pro stelivové i bezstelivové ustájení. 80 cm na jedné straně je prostor vyhrazený selatům, ve střední části kotce je 70 cm box pro prasnici, k čemuţ přiléhá 100 cm široký prostor. Prasnice má tedy po otevření boční strany boxu volný pohyb na ploše 170x240 cm. Krmení prasnic je řešeno individuálními koryty. Nejčastěji pomocí dávkovačů je prasnici dávkována základní suchou krmnou směsí s následným zvlhčováním. Zvlhčování přispívá k zvýšení příjmu krmiva. Doporučené jsou i kašovité směsi distribuované čerpáním. V kaţdém případě musí mít prasnice k dispozici napáječku s dostatkem vody. Průtok napáječky musí být v rozmezí 2,5 aţ 3 l vody za minutu. Kojící prasnice potřebuje 25 aţ 30 l vody denně. Napáječky mohou být miskové nebo hubicové, v malochovech napouštění vody do koryta. Misková napáječka musí být 250 mm nad podlahou, hubicová 550 mm. (Pulkrábek, 2005) V kaţdém typu porodního boxu musí být prostor, kde mohou selata ulehávat a být přikrmovaná. Tento prostor musí být temperován, proto je výhodně zřídit doupě. Sající selata starší 14 dní musí mít přístup k vodě. Napáječky mohou být miskové ve tvaru mušle umístěné 100 mm nad podlahou nebo kolíkové s průtokem 0,5 l za minutu ve výšce 180 mm od podlahy. Selata se musí navykat na krmivo. Vhodná jsou mělká korýtka či misky, kde je krmivo obměňováno. Krmivo, které nespotřebují selata, zkrmí prasnice. Kvůli nízké spotřebě nejsou vhodné krmítka se zásobníkem. (Pulkrábek, 2005) 23

24 Obr. 5 Ustájení kojících prasnic (Zdroj: Zapuštěné a březí prasnice Individuální ustájení v boxech s trvale omezeným pohybem prasnice je preferován zejména ve velkochovech kvůli inseminaci a individuálnímu dávkování krmiva. Zároveň má ošetřovatel přehled o jednotlivých prasnicích. Pro prasničky a prvničky je doporučená šířka boxu 60 cm, univerzální šířka boxu je 65 cm. Délka boxu je 200 aţ 210 cm. Individuální box je tvořen pásem plné podlahy širokým obvykle 120 aţ 130 cm, zbývající část je s roštem. Ustájení je většinou bezstelivové. Kotce jsou rozdělený pomocí boxů na 3 jednotlivá stání asi 65 cm široká. Délka jde změnit odklopením zadní části. Pokud je zadní část sklopena, je prasnice trvale uzavřena v boxu o délce 210 cm. Pokud zadní část odklopíme, můţe prasnice volně opouštět box. Minimální plocha kotce je 2,25 m² na prasnici. Výhodou boxových kotců je univerzálnost. Prasnice můţe být v boxu zafixovaná nebo se můţe volně pohybovat. Po zjištění příznaků říje je prasnice zafixována v boxu, dokud není zjištěna březost. Potom je odklopena zádní část boxu kde se můţe volně pohybovat. V kaţdém kotci musí být napáječka a individuální dávkovač krmiva. (Pulkrábek, 2005) Skupinové ustájení musí splňovat předpisy vyhlášky ministerstva zemědělství. Minimální plocha loţe je 1,3 m²/prasnici a 0,95m²/zapuštěnou prasničku. Minimální plocha kotce je 2,25 m²/prasnici a 1,64 m²/zapuštěnou prasničku. Pokud je v kotci více neţ 40 prasnic, sniţuje se minimum o 10%. Pokud je v kotci méně neţ 6 prasnic, zvyšuje se předepsané minimum o 10%. Loţe musí být z plného materiálu. Maximálně 15% plochy můţe zabírat případný odtok moči. Rozměry kotce jsou ovlivněny počtem prasnic a způsobem krmení. Pokud je v kotci 5 prasnic a méně, musí být délka strany minimálně 2,4 m. Pokud je v kotci 6 a více prasnice je minimální délka strany 2,8 m. Prasnice musí mít trvalý přístup k napájecí vodě. Jedna napáječka připadá maximálně na deset prasnic při zkrmování suchých směsí. U vlhče- 24

25 ného krmiva aţ na 15 prasnic. I při zkrmování tekutého krmení je nutné zajistit přísun vody. Zde se můţe napouštět voda do koryt. Koryto musí mít délku minimálně 45 cm na prasnici, optimálně 50 aţ 55 cm. Doporučený počet prasnic v kotci je 6-8. Tvar kotce je dán počtem zvířat, korytem na kus a minimální plochou loţe a kotce. Zvířata ve skupině musí mít stejný stupeň březosti a tudíţ i obdobné poţadavky na sloţení a velikost krmné dávky. Přístup ke krmné dávce musí být umoţněn všem zvířatům současně. Nedoporučuje se krmit ad libitum. (Pulkrábek, 2005) Ustájení v návaznosti na tekuté krmení. Automatická linka se skládá ze zásobníků krmiva, míchačky, tenzometrické snímače, zásobník vody s elektromagnetickými ventily, čerpadla, rozvodného potrubí a pneumaticky ovládaných dávkovacích ventilů. Sušina výsledné krmné dávky se pohybuje v rozmezí 22 aţ 26%. Kotce jsou řešeny podle délky koryta na prasnici a k nutnosti přístupu všech zvířat v kotci ke korytu. Kvůli nízké sušině krmné dávky můţe dojít k znečišťování v okolí koryta, proto je dobré umístit loţe na odvrácené straně kotce. V kotci se většinou pouţívají roštové podlahy. Loţe, které má plnou podlahu, je moţné opatřit odtokovými otvory. Tekuté krmení by se nemělo uplatňovat v návaznosti na stelivové ustájení. (Pulkrábek, 2005) Ustájení v návaznosti na odsypávané krmení. Z hlediska chovatelského je tento způsob chovu velmi výhodný. Je to skupinové ustájení 4 aţ 10 prasnic v kotci. Krmivo je dávkováno v suchém stavu do koryta. Koryta mohou být individuální nebo průběţná. Průběţná koryta jsou výhodnější z hlediska čistitelnosti. Vzhledem k současnému přístupu prasnic ke korytu je nutné, aby optimální délka koryta na prasnici byla alespoň 50 cm. Z dávkovačů je krmivo vyprazdňováno postupně po malých dávkách o mnoţství asi 100 aţ 150 g za minutu. Pro větší klid při krmení jsou krmná místa rozdělena 30 aţ 60 cm před korytem. Díky minimálnímu mnoţství krmiva v korytu nedochází při současném přístupu všech zvířat k boji. Tomuto způsobu krmení se říká biofix, prasata jsou biologicky fixována svým krmným místem. Dávkovač krmiva můţe být ve dvou variantách. Samostatný dávkovač pro jedno krmné místo se svodem krmiva nebo pro dvě krmná místa jeden dávkovač s rozdvojeným výpadem. Kaţdé krmné místo obsahuje i skrápěcí ventil, který krmivo v korytu zvlhčuje. Po porodu jsou prasnice roztříděny do kotců podle kondice, tj. i podle poţadavků na velikost krmné dávky. V celém kotci musí být jednotná. (Pulkrábek, 2005) Ustájení v návaznosti na automatické krmné boxy (AKB). Je to krmný systém vysoké technické úrovně. Můţe být pouţíván ve stelivovém či bezstelivovém ustájení i při velkém počtu zvířat v kotci. Automatické krmné boxy mají 3 základní principy. První je průchozí krmný box. Je nejvýkonnější a zároveň nejčastěji pouţívaný. Dokáţe obslouţit 50 aţ 60 prasnic. Druhý je neprůchozí AKB. Třetím je kašový krmný automat. Podává krmivo přímo 25

26 do tlamy zvířete. Neprůchozí a kašový automat dokáţe obslouţit okolo 20 prasnic. Základní jednotkou je počítač a jeho vazba na prasnice opatřené transpondéry. V dnešní době jsou transpondéry v podobě ušních terčů či čipů implantovaných do podkoţí za pravým uchem. Označení zajišťuje individuální dávkování krmiva. Po vstupu do AKB je prasnice identifikována a počítač rozhodne o dávce krmiva, mnoţství, ukončení pobytu ve stanici a případné nasměrování do separační místnosti. Krmný program je spojený s evidencí zvířat a programem reprodukce na farmě. Tím napomáhá při organizaci a kontrole březosti, zdravotního stavu, výběru zvířat pro přesun do porodny a další úkony. (Pulkrábek, 2005) Ustájení na hluboké podestýlce. Tento způsob ustájení se vyuţívá zejména u atypických prostor, např. stodol, skladovacích hal případně stájí. Podestýlka se ponechává maximálně 2-4 týdny. Plocha pro loţe je minimálně 1,5 m², optimálně 1,8 2 m², plocha kotce 2,4 m², optimálně 3m². Kotec musí mít hrazení tak, aby bylo moţné prasnice při odklizu podestýlky uzavřít v prostoru krmiště. Při zakládání podestýlky je nutno vytvořit vrstvu vysokou cm po slehnutí. 2-3x týdně se přistýlá menší mnoţství. Celková spotřeba slámy na jeden kus a den je 1,5 aţ 2 kg. Počet prasnic v jednom kotci je obvykle 8-15 kusů. Hrana koryta je 50 cm na jednu prasnici. Krmivo lze zakládat z dávkovačů nebo krmných boxů. Pokud pouţíváme krmné boxy, je počet prasnic v kotci v rozmezí nebo kusů. Vyuţití stájového prostoru je jednoduší, jelikoţ není ovlivněno současným přístupem všech prasnic ke krmivu. (Pulkrábek, 2005) Vliv vybraných faktoru na velikost vrhu Individualita zvířete - 18% Věk 19% Hmotnost 25% Kondice 28% Genotyp 10% (Pulkrábek, 2005) 26

27 6 PLODNOST KANCŮ Schopnost rozmnoţování kanců je ovlivněna pohlavní dospělostí, pohlavní potencí a oplozovací schopností. Je to schopnost produkovat sperma do vysokého věku. Oplozovací schopnost se vyjadřuje počtem potomstva vyprodukovaného v průběhu 1 roku. (Stupka, 2009) Plemenný kanec by měl mít stálého ošetřovatele, střídání působí negativně na chování kance. Zacházení s kanci musí být rázné, vlídné a opatrné. Kanec musí ošetřovatele respektovat. Pohyb a péče o čistotu kanců prospívají zdravotnímu stavu. Aktivní pohyb je doporučován a provádí se kaţdý druhý den. Kanci v plemenitbě vyţadují ošetření špárků a pašpárků. Z bezpečnostních důvodů je vhodné zkrátit špičáky. (Čechová, 2003) Před zařazením do plemenitby je nutno kance podrobit selekci. Posuzuje se plemenná hodnota, exteriér, kondice, vývin varlat, konzistenci tkáně varlat, temperament, pevnost končetin, způsob chůze, předkoţkový vak, pohlavní úd a zaúhlení zadních končetin. (Pulkrábek, 2005) Obr. 2 Kanec (Zdroj: Ukazateli plodnosti: Index reprodukce Kvalita ejakulátu o miliard spermií v ejakulátu o 70% aktivita spermií o spermií/mm³ o Objem 100 ml o Abnormality do 20% o Skladovatelnost 5 dní o Optimální ph (Stupka, 2009) 27

28 6.1.1 Vnitřní faktory ovlivňující plodnost kanců Pohlavní dospělost se pozná podle viditelných sekundárních znaků, pohlavního reflexu, funkčnosti pohlavních ţláz a schopností pářit se. Optimální doba pro plné vyuţití v plemenitbě je 10 měsíc. Dříve je v ejakulátu malé procento pohyblivých spermií. Pohlavní potence se hodnotí podle stupně libida, důsledností, tempem průběhu sexuálních reflexů a počtem skoků za časovou jednotku. Faktorem, který ovlivňuje plodnost kanců, je plemeno. Kanci, kteří jsou hybridní, mají vyšší produkci spermatu. Je to zapříčiněno heterózním efektem. Nejlepších parametrů dosahují kanci narození na podzim.(stupka, 2009) Vnější faktory ovlivňující plodnost kanců Nesporný vliv na plodnost kanců má výţiva. Dospělý kanec ( kg) potřebuje k zajištění normální produkce 37 MJ metabolizované energie a 500 g N látek na den. Důleţitý je dostatek vitamínů, a to hlavně vitamínu A, E a stopových prvků jako je kobalt a mangan. Při nedostatku těchto vitamínů můţe dojít k poškození funkcí pohlavních ţláz. K omezení spermiogeneze můţe dojít při absenci proteinu v krmné dávce. Krmná dávka nesmí obsahovat toxické látky. Vlastnosti semene i pohlavní dospělost ovlivňuje roční období. Vlastnosti plazmy spermatu negativně ovlivňují zvýšené teploty prostředí. Změny se projevují při krátkodobém působení teplot nad 30 C a při dlouhodobém působení teplot okolo 27 C. Plodnost kanců ovlivňuje i příbuzenská plemenitba a kříţení. (Stupka, 2009) Plocha pro ustájení musí být nejméně 6 m². Kanec musí z kotce vidět, cítit a slyšet ostatní zvířat. Kotec je vystlán stelivem, které šetří nohy, zajišťuje sucho a udrţuje kance v klidu. Teplota by se v ustájení měla pohybovat od 5 C do 25 C. (Pulkrábek, 2005) 28

29 7 PRODUKČNÍ VLASTNOSTI Do produkčních vlastností prasete patří výkrmnost a jatečná hodnota. Poţadavky spotřebitelů a masného průmyslu na zemědělské závody produkující jatečná prasata lze charakterizovat těmito obecnými poţadavky: Rovnoměrná produkce Zdravá, plně vyvinutá a vyzrálá prasata v optimální kondici Prasat odpovídající jakostní třídě Maximální výtěţnost kvalitního biologicky plnohodnotného masa Optimální smyslové a technologické vlastnosti (Hovorka, 1987) Výkrm prasat lze povaţovat za poslední fázi produkčního procesu v chovu prasat. V běţné práci můţeme vykrmovat buď nakoupená, nebo vlastní odstavená selata. V obou případech musíme mít k dispozici zdravé, ţivotaschopné jedince, kteří během odchovu nezaostali v růstu a ve vývinu. (Ochotnický, 2003) Tab. 4 Cíle předvýkrmu prasat (Zdroj: průměrný denní přírůstek selat v předvýkrmu nad 450 g/den spotřeba krmiva na kg přírůstku hmotnosti do 1,8 kg ztráty selat v průběhu odchovu do 2 % Tab. 5 Cíle výkrmu prasat (Zdroj: průměrný denní přírůstek selat v předvýkrmu nad 800 g/den počet turnusů ve výkrmu nad 2,8 spotřeba krmiva na kg přírůstku hmotnosti do 2,9 kg podíl libové svaloviny nad 56 % ztráty prasat v průběhu výkrmu do 2 % 7.1 Výkrmnost a růst Výkrmnost je velmi důleţitou vlastností z hlediska výrobního i ekonomického. Se zlepšováním ukazatelů spojených s výkrmností je přímo spojeno sniţování výrobních nákladů na produkci jatečných prasat. Jedním z významných faktorů, který můţe přispět ke zrychlení a zlevnění, tj. k intenzifikaci produkce jatečných prasat, je příznivé vyuţití heterozního efektu. (Hovorka, 1987) 29

30 Výkrmnost lze definovat jako dědičně podmíněnou schopnost zvířat k různé intenzitě tvorby ţivé hmotnosti, především svaloviny, při ekonomicky výhodné spotřebě ţivin do různého věku a ţivé hmotnosti. Hlavním předpokladem vysoké výkrmnosti jsou zdravá, vitální a dobře vyvinutá selata, která jsou při odstavu samostatná a dobře navyklá na běţná krmiva. (Stupka, 2009) Růst a vývin organismu je základním procesem, který charakterizuje ţivou hmotu a odlišuje ji od hmoty neţivé. Růst je charakterizován dvěma procesy. Kvantitativní proces je zaměřen spíše na hodnocení zvětšování objemu masy, respektive zvětšování hmotnosti. Tento proces je označován jako růst. Kvalitativní proces je charakterizován transformací mateřských buněk do různých druhů buněk dceřiných. Tento proces označujeme jako vývin. Růst členíme na 2 období prenatální a postnatální. Prenatální období je od oplození vajíčka do narození. Postnatální období je od narození aţ do nezávislosti na mateřské výţivě. Kritériem hodnocení průběhu růstu je přírůstek ţivé hmotnosti v čase. Sledujeme váţením a měřením. Dále hodnotíme spotřebu krmiva na 1 kg přírůstku ţivé hmotnosti (konverze krmiva). Konverze krmiva vyjadřuje efektivnost vyuţití krmiv. Sledování růstu má ekonomický i zootechnický význam. Zvířata, která rostou pomaleji, spotřebují více krmiv, neţ ty která rostou rychle. Růst lez vyjádřit jako absolutní nebo relativní. Absolutní růst představují absolutní přírůstku hmotnosti za časový úsek a relativní růst je v procentech vyjádřena intenzita růstu. Rychlost růstu je přírůstek ţivé hmotnosti za časovou jednotku. Je ovlivněna genetickými předpoklady, kapacitou růstu organismu a úrovní výţivy. Intenzita růstu je dědičně podmíněná a prostředím ovlivnitelná rychlost růstu. Měříme ţivou hmotností a jednotlivými tělesnými mírami. Sniţuje se s přibývajícím věkem. Objektivně můţeme intenzitu růstu hodnotit pouze při optimálních podmínkách výţivy. (Stupka, 2009) 7.2 Jatečná hodnota Je souhrn kvantitativních a kvalitativních ukazatelů. Jatečná hodnota zahrnuje kritéria spotřebitelů, výrobců a zpracovatelů. Hodnotí se jatečně upravené tělo prasat. Jatečným prasetem se rozumí vyřazené nebo vykrmené prase určené na poráţku. ( Jatečná hodnota úzce souvisí s výkrmností. Je důleţitým ukazatelem v prvovýrobě. Musí ji sledovat nejen šlechtitelé ale i producenti, zpracovatelé a trh. Kvalita masa a jatečná hodnota ve velké míře rozhodují o ceně produktu. (Stupka, 2009) 30

31 Obr. 6 Rozdělení jatečného upraveného těla prasete (Zdroj: html) Jatečná hodnota je vyjádřena: % vyjádřením svaloviny v JUT Podílem a hmotností masitých částí Plochou příčného řezu nejdelšího zádového svalu v mm² Výškou hřbetního tuku v mm (Stupka, 2009) Kvantitativní ukazatele: Podíl převáţně masitých částí Podíl převáţně tučných částí Podíl méněcenných částí Výška hřbetního tuku Procento libového masa Poměr masa, tuku a kostí Kvalitativní ukazatele: Barva Vaznost ph Mramorování Šťavnatost Jemnost Chuť a vůně Chemické sloţení Výţivová a hygienická hodnota Technologické a kulinární vlastnosti ( 31

32 Jatečná výtěţnost je procentuální podíl JUT z poráţkové hmotnosti před poráţkou. V současné době je dosahováno 78 85% jatečné výtěţnosti v závislosti na hmotnosti. Poráţková hmotnost je ţivá hmotnost zvířete před poráţkou. Sniţuje se o sráţku za nakrmenost. Před poráţkou se neváţí, poráţková hmotnost se odvodí koeficientem z hmotnosti JUT. (Stupka, 2009) Hmotnost jatečně upraveného těla představují dvě k sobě náleţející půlky s hlavou a kůţí, bez štětin, bez výkrojů očních a ušních, bez mozku, míchy, jazyka, bránice, bráničního pilíře, ledvin, plsti, pohlavních orgánů, špárků, orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní vyňatých i s přirostlým tukem. Váţíme v teplém stavu po veterinární prohlídce. Nejpozději do 45 minut po vykrvovacím vpichu. (Stupka, 2009) 32

33 8 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PRODUKČNÍ VLASTNOSTI PRASAT 8.1 Vnitřní faktory ovlivňující výkrmnost Vnitřní faktory, které ovlivňují výkrmnost, jsou genetický základ, hormonální činnost, metody plemenitby a pohlaví Genetický základ Ovlivňuje růst a řídí se určitými biologickými zákony. Tyto zákony jsou vymezeny zvláštními druhovými zvláštnostmi, podmíněnými druhově specifickou diferenciací orgánů, tkání a tělesných partií. Dílčí znaky ve výkrmnosti se označují h² = 0,4 0,6. (Stupka, 2009) Hormonální činnost Je základní podmínkou růstu a vývinu. Reguluje přeměnu látek v organismu. Přeměnu látek řídí hormony. Hormony zajišťují koordinaci činnosti tkání a udrţují koncentraci ţivin a dalších nutných látek v krvi. (Stupka, 2009) Nejdůleţitějším růstovým hormonem je Somatotropin. Nachází se v předním laloku podvěsku mozkového a má vliv na zvětšování tělesných rozměrů. Dalším významným hormonem je Inzulin. Potlačuje hladinu cukru v krvi. Tyroxin je nejvýznamnější aminový hormon produkovaný štítnou ţlázou. (Stupka, 2009) Růst a vývin organizmu ovlivňují i pohlavní ţlázy. Samčí varlata produkují Androgeny, kam patří Testosteron. Samičí vaječníky produkují Estrogeny. (Stupka, 2009) Metody plemenitby Příznivý růst kříţenců ovlivňuje především heteroze. Kříţenci dosahují o 6-8% vyšší denní přírůstek. Heterózní efekt přispívá také k sníţení spotřeby krmiva, protoţe selata mají větší ţivotaschopnost a přizpůsobivost k daným podmínkám. Růst u potomstva sniţuje příbuzenská plemenitba. (Stupka, 2009) Pohlaví Velmi významně ovlivňuje intenzitu růstu. Tím ovlivňuje i ekonomiku produkce jatečných prasat. Nejvyšší průměrné přírůstky jsou u kanečků, potom u kastrátů (vepři, nunvy) a nakonec u prasniček. Pohlaví zvířat a kastrace výrazně ovlivňují velikost růstového potenciálu, délku a intenzitu tvorby svalové tkáně, protučnělost, konverzi krmiva a celkovou kvalitu jatečného těla. (Stupka, 2009) 33

34 Výkrm by měl probíhat odděleně, dle pohlaví. Při společném krmení by docházelo k zvyšování konverze krmiv, ekonomickým ztrátám, velkému rozpětí ţivé hmotnosti a zbytečnému tučnění vepřů. (Stupka, 2009) 8.2 Vnější faktory ovlivňující výkrmnost Vnějšími faktory jsou výţiva, mikroklima, technologie ustájení a krmení prasat ve výkrmu a ostatní vlivy Výţiva Ţádný jedinec s vysokou růstovou schopností geneticky podmíněnou by nemohl tuto schopnost plně uplatnit, kdyby neměl zajištěné optimální podmínky výţivy. Zajištěním kvalitativních a kvantitativních poţadavků na výţivu v souladu s moţnostmi rostoucího organismu se vytvářejí základní předpoklady pro jeho dokonalý a harmonický růst a vývin. (Hovorka, 1992) Růst a vývin prasat můţe do jisté míry ovlivnit usměrněná a cílevědomá výţiva v jednotlivých fázích růstu. Zejména jejich jednotlivých částí a partií. Pro vysokou efektivnost je důleţitý odpovídající zdravotní stav prasete, nezávadnost krmiv, dostatečná krmná základna, respekt k specifickým poţadavkům na mikroklima a uţitkovost podle věkových skupin a odpovídající krmnou techniku pro různé kategorie. (Stupka, 2009) Prasata mají ve výţivě vysoké nároky na kvalitu. Hlavní krmiva jsou obiloviny a sója. Ţivinami jsou proteiny, tuky a oleje. Význam ţivin je v některých případech pro prasata jiný neţ u ostatních druhů hospodářských zvířat. Jedná se zejména o aminokyseliny, dusíkaté látky, energii, vápník, fosfor, ţelezo, vitamíny aj. (Pulkrábek, 2005) Pro správnou výţivu prasat je nutno zajistit v kaţdém období růstu dostatek kvalitního krmiva a ţivin, které je nutné k udrţení zdraví zvířat a dosahovat vysoké uţitkovosti. (Stupka, 2009) Hygiena farmy Pro optimální vyuţití krmiva a efektivní výkrm prasat jsou důleţité přísné opatření v podobě hygieny zvířat. Hygienická opatření musí obsahovat vysokou míru environmentálního managementu, dobré hygienické standardy a samozřejmě přísnou kontrolu potenciálních přenašečů infekce. Stěţejní pro prevenci šíření infekčních nemocí je environmentální hygiena farmy. U hygieny je důleţitá povrchová dezinfekce. Hlavním úkolem čištění a dezinfekce je zabránit průniku mikrobiálních agens do prostředí farmy a tím redukovat infekční tlak patogenů na zvířata. Minimalizace rizika vystavení vlivu infekčních agens vyţaduje propracovaný environmentál- 34

35 ní management farmy, dodrţování sanitačních postupů a přísnou kontrolu potenciálních zdrojů infekce. Dezinfekční účinnost, poslední krok hygienického programu, je závislá na mnoha proměnných: - efektivita předcházejícího čistícího kroku - metoda pouţití a efektivita pouţití přípravku - výběr správného dezinfekčního prostředku -sled aktivit po předcházející dezinfekci (ECOLAB Evropa, 2013) Mikroklima Mikroklima stájového prostředí zahrnuje teplotu, světlo a relativní vlhkost. Světlo působí na růst a vývin stimulačně. Nedostatek můţe vyvolat poruchy přeměny látek, protoţe tkáně obsahují méně popelovin a více vody. Relativní vlhkost je u jednotlivých kategorií stejná, odlišuje se jen velmi málo. (Stupka, 2009) Teplota je důleţitá pro normální průběh všech funkcí organizmu, udrţení dobrého zdravotního stavu a dobrou uţitkovost. Prasata mají špatně vyvinutý termoregulační systém. Proto je důleţité, aby teplota ve stájích nekolísala. Stála teplota organismu je 39 C. Poţadavky na teplotu se mění podle kategorie. Ve výkrmu stačí minimální teplota 16 C. (Stupka, 2009) Technologie ustájení a krmení prasat ve výkrmu Historie poukazuje na důleţitost technologie krmení prasat v současné době. Uţitkovost je dobrá pokud výţivové hodnoty a způsob krmení nesplňují základní poţadavky. (Rozkot, 2013) Technika a technologické systémy včetně ustájení prasat musí být podloţeny především poznatky z aplikované etologie, aby bylo zabezpečeno genetického potenciálu zvířat s ohledem na dosaţení co nejvyšší uţitkovosti (Buchta, 1990). Technologie ustájení a krmení prasat významně ovlivňuje růst a výkrmnost prasat. Důleţitými ukazateli je zvolená technologie ustájení, krmení, napájení, odkliz exkrementů, ventilace a počet zvířat ve skupině. (Stupka, 2009) Prasata s hmotností do 110 kg musí mít minimální velikost kotce 0,65 m². Při hmotnosti nad 110 kg je minimální velikost kotce 1,0 m². Ustájení je buď bezstelivové, kde plná podlaha představuje 1/3 rozměrů kotce a zbytek je s rošty. V rodinných farmách a menších chovech můţe být pouţito ustájení s podestýlkou. (Pulkrábek, 2005) Optimální počet prasat ve skupině je 10 aţ 20 při bezstelivovém ustájení, na hluboké podestýlce je 30 aţ 40 prasat. Z důvodu sníţení agresivity je vhodné mít v kotcích předměty, se 35

36 kterými si mohou zvířata hrát. (Pulkrábek, 2005) Skupinu je nutné nechat po celý výkrm dohromady a neměnit ji. Na zvířata změna působí stresově. (Stupka, 2009) Krmné technologie je moţné rozdělit podle konzistence a to na kašovité, suché a tekuté krmení. Preferovaným způsobem krmení u prasat je kašovité. (Rozkot, 2013) Důleţité je fázové krmení, to znamená, ţe krmná dávka odpovídá růstové fázi. Prasat přijímají současně u kruhovitého koryta nebo ze zásobníku krmítka s postupným uvolňováním. Jedno místo u krmítka představuje krmné místo pro 8 aţ 10 prasat. Přístup ke krmivu mají 24 hodin denně. (Pulkrábek, 2005) Ostatní vlivy Jedná se zejména o počet zvířat v kotci, sloţení vzduchu ve stáji, proudění vzduchu, větrání a prašnost, vliv ošetřovatele a zdravotní stav zvířat. Tyto vlivy je nutné sledovat. Pokud je vhodně uplatníme, dosáhneme optimálního vyuţití produkčních schopností prasat. (Stupka, 2009) 8.3 Vnitřní faktory ovlivňující jatečnou hodnotu a kvalitu masa Mezi vnitřní faktory zahrnujeme dědičné zaloţení, vliv pohlaví, vliv věku a hmotnosti Dědičné zaloţení Hodnota koeficientu dědivosti je 0,36 0,80. Podle tohoto koeficientu se hodnotí dílčí jatečné hodnoty. Genetický potenciál je nezbytným předpokladem pro vysoký podíl libového masa v jatečném těle. Základním předpokladem pro dosaţení poţadované zmasilosti je kvalita výchozích plemen, pouţitých ke kříţení. Při výběru plemen pro hybridizaci a šlechtění je nutné dbát na plemena, respektive linie, které jiţ dosáhly dobré úrovně uţitkovosti. Pouţít plemena či linie, které vykazují velké rozdíly, aby bylo moţno vyuţít velké genetické variace. Uvnitř plemen a linií je nutné zachovat co nejmenší genetické rozdíly. Volit dostatečný počet plemen, aby bylo moţno dosahovat vysoké intenzity selekce ve skupinách hybridů. (Stupka, 2009) Pohlaví Hormony ovlivňují nervovou soustavu, růstové pochody a vývin druhotných pohlavních znaků. Kastrovaná zvířata jsou klidnější, ţravější a ukládají více tuku. Pohlaví ovlivňuje růst aţ po dosaţení pohlavní dospělosti. Nejpříznivějších výsledků dosahují kanečci. (Stupka, 2009) 36

37 8.3.3 Věk a hmotnost Ovlivňuje produkci libového masa. Věk úzce souvisí s dosaţenou hmotností. S věkem se hmotnost, sloţení těla, jatečného trupu a masa neustále mění. S nárůstem jatečné hmotnosti se mění i poměr masitých a tučných částí a tím se mění i jatečná hodnota. (Stupka, 2009) 8.4 Vnější faktory ovlivňující jatečnou hodnotu a kvalitu masa Mezi vnější faktory patří kvalitní výţiva a teplota Výţiva Restrikce krmné dávky ve výkrmu příznivě ovlivňuje poměr maso: tuk. Kvalitu masa a jatečnou hodnotu ovlivňuje struktura krmné dávky, technika a technologie krmení. Nedostatečná výţiva zhoršuje jatečnou hodnotu, protoţe se zvyšuje podíl kostry a podíl méněcenných částí. Překračování průměrné denní potřeby ţivin vede k ukládání tuku. (Stupka, 2009) Teplota Během produkčního období nesmí docházet k výraznému kolísání teploty. Optimální teplota zajišťuje zvýšení růstového potenciálu prasat při optimální tvorbě svaloviny. (Stupka, 2009) V intenzivních chovech se chovatelé snaţí zabezpečit prasatům v chovném prostředí optimální teplotu, která je jedním z předpokladů dosaţení maximálních přírůstků (Sallvik, 1984) Celkové sníţení stresu u prasat má pozitivní vliv na kvalitu a jakost vepřového masa. (Arey, 2006) 37

38 9 CHOV PRASAT NA FARMĚ VE STAVĚŠICÍCH 9.1 Stavěšice Obec Stavěšice leţí v dolině mezi Stráţovicemi a Nenkovicemi, 10 km jihozápadně od Kyjova. Stavěšice mají asi 360 občanů, 135 obydlených domů, katastr obce má 494 ha. ( Obr. 7 Stavěšice (Zdroj: Historie Chovu prasat se na farmě ve Stavěšicích věnují jiţ od roku Pozemek a 7 dalších budov (vrátnice, kanceláře, volné ustájení jalovic, porodnu prasnic, sklad hnojiv a sklep) na pozemku tehdejšího JZD dostal původní majitel Josef Španěl v restitucích a začal s podnikáním v oblasti ţivočišné výroby. Začínal s 5 prasnicemi. Dále přikoupil ještě 2 budovy (volné ustájení krav a ocelokůlnu), které nyní slouţí jako sklad krmiva nebo pro soukromé účely. 9.3 Současnost V současné době je farma ve vlastnictví manţelů Kozákových. Paní Pavla, dcera Josefa Španěla, se kaţdý den stará o krmení a celkovou údrţbu farmy. Věnují se jak rostlinné tak ţivočišné výrobě. Půdu si sami obhospodařují. Vlastní traktor, kombajn a jiné zemědělské přístroje. Hospodaří na 20 ha orné půdy. Země je zde úrodná, jedná se o kukuřičnou výrobní oblast. Z rostlinné výroby se na farmě zaměřují především na pěstování pšenice, ječmene a hrachu. Jiné plodiny jsou kvůli svaţitosti terénu nevhodné pro pěstování. Pěstované plodiny jsou vyuţity jako krmivo pro hospodářská zvířata a podestýlka. 38

39 Obr. 8 Rodinná farma Stavěšice Zdroj: Vlastní foto 9.4 Stavy a chov prasat Primární činností farmy je chov prasat. Jako matky jsou na farmě chovány kříţenky F1 generace české bílé ušlechtilé x česká landrase. Pro rozmnoţování pouţívají syntetické populace 34 bílé otcovské x duroc, 38 duroc a pietran, 48 bílé otcovské x pietran. Nejčastěji pouţívaná inseminační dávka na farmě je od 34 bílé otcovské x duroc a 48 bílé otcovské x pietran. Dříve na farmě zkoušeli chovat přeštické černostrakaté plemeno. Výhodou tohoto plemene je, ţe netrpí na nemoci a prasnice se velmi dobře snášejí. Nevýhodou větší podíl sádla v mase. Na farmě je v současně době okolo 100 kusů prasat. Z toho 10 kusů prasnic základního stáda, které jsou obměňovány podle stáří. Během roku 2012 se na farmě narodilo 168 selat. Uhynulých zvířat bylo 33. Celkový prodej činil 166 kusů. Z toho bylo 150 ks prodáno v ţivém, 6 kusů bylo prodáno k domácí poráţce a 10 kusů bylo prodáno na jatka Prasnice Průměrný počet prasnic na farmě je 10. Jsou obměňovány podle stáří, pořadím vrhu a počtu narozených selat. Průměrný počet narozených selat na prasnici za rok je 16. Odstav selat se provádí ve dnech. Prasnice po odstavu přichází do říje 5-7 den. Prasnice jsou zapouštěny 2x do roka. Zapouštění se provádí pomocí inseminace. Inseminační dávka je zavedena prasnici deset aţ dvanáct hodin po zjištění reflexu nehybnosti a po dalších dvanácti hodinách je provedena reinseminace. Cena inseminační dávky se pohybuje okolo 135 Kč/ dávku. 39

40 Obr. 9 Individuální ustájení prasnic Zdroj: Vlastní foto Před porodem je u prasnic zvýšená kontrola. Týden před porodem je sniţována krmná dávka a v den porodu se nekrmí vůbec. Důleţitý je dostatek vody. U porodu kontroluje prasnici majitelka. Po odchodu placenty je zavolán veterinář, který prasnici prohlédne a píchne jí injekci s penicilinem na vyčištění a oxytocinem na spuštění mléka. Selata jsou odstavována v dni podle váhy. Průměrná odstavová hmotnost selat činí 6-8 kg. Ustájení prasnic je individuální. Kotce jsou s plnou podlahou a nízkou podestýlkou. Odklid podestýlky je prováděn 1x denně. Obr. 10 Individuální ustájení prasnic Zdroj: Vlastní foto Krmení u prasnic je individuální, podle stádia březosti nebo počtu kojících selat. Krmí se krmnými směsi s přídavky vitamínů a minerálů Selata Selata jsou po porodu očištěna a umyta. Jsou jim uvolněny dýchací cesty a poloţena do vyhřátého a suchého prostoru. Vyhřátý prostor je vytvořen balíky slámy s infračerveným světlem. Do 2 hodin se sele musí napít mleziva. Tím získá důleţité protilátky. 40

41 Obr. 11 Ustájení odstavených selat Zdroj: Vlastní foto Odstav je prováděn den. Selata jsou odstavena zároveň a jsou ustájena po stejně starých skupinkách. Ustájení selat je skupinové, s podestýlkou. Krmení selat v prvních dnech zajišťuje prasnice mateřským mlékem. Během kojení je příkrm v podobě granulí. Po odstavu jsou navykána na krmné směsi. Obr. 12 Ustájení kojící prasnice Zdroj: Vlastní foto Prasata ve výkrmu Ve výkrmu jsou prasata ustájena skupinově podle stáří. Kotce jsou celopodlahové a s podestýlkou. Odkliz podestýlky probíhá 1x denně. Kotce jsou rozšířené o venkovní výběh, kam mají prasata neomezený přístup i v zimě. 41

42 Obr. 13 Venkovní výběh prasat ve výkrmu Zdroj: Vlastní foto Krmení probíhá 2x denně, první krmná dávka je v 7 hodin ráno a druhá v 16 hodin. Pro krmení pouţívají vlastně vyrobené šroty. 9.5 Ekonomika farmy Kaţdý měsíc je vystavováno hlášení o narození prasat jejich úhynu, ztrátě a přemístění. V tomto hlášení jsou zaevidovány počty prasat na farmě v daném měsíci a konečný stav prasat. Toho hlášení je odesíláno na registr Českomoravské společnosti chovatelů sídlících v Hradišťku pod Medníkem. Obr. 14 Hlášení o narození prasat, jejich úhynu, ztrátě a přemístění za měsíc prosinec 2012 Zdroj: Vlastní foto 42

43 9.5.1 Výnosy z chovu prasat na farmě ve Stavěšicích Na farmě je provozován prodej prasat v ţivém. Individuální prodej převládá. Na jatka jsou posílány pouze vyřazené prasnice. Hmotnost prodávaných prasat se pohybuje od 25 do 200 kg. Prodejní cena za 1 kg ţivé váhy u selete do 25 kg je 60 Kč/kg, za kaţdý kilogram navíc se přičte 40 Kč. Sele se započítává do váhy 90 kg. Pokud má prase nad 90 kg, prodává se za 42 Kč/kg. Průměrná poráţková hmotnost je 140 kg. Během roku se na farmě prodá zhruba 150 ks prasat a 40 kusů selat Náklady chovu prasat na farmě ve Stavěšicích Průměrné náklady na krmný den prasnice je 40,5 Kč Průměrná denní dávka krmiva je 4,5 kg krmné směsi Cena 1 kg krmné směsi pro prasnice je 9 Kč/kg Průměrné náklady na krmný den prasata ve výkrmu je 18 Kč Průměrná denní dávka krmné směsi u prasat ve výkrmu je 2 2,5 kg krmné směsi Cena 1 kg krmné směsi pro prasata ve výkrmu je 8 Kč/kg Náklady na podestýlku činí 5Kč/balík Spotřeba balíků na farmě je 900 ks/rok (náklady na pohonné hmoty Kč a mzdové náklady Kč) Cena granulí pro selata je Kč/tunu (selata jsou přikrmována zhruba 14 dní) 9.6 Rostlinná výroba Hospodaří na 20 ha orné půdy. Z toho na 7 ha je pšenice, na 10 ha ječmen, 1 ha jetel a 1 ha je hrách. Obr. 15 Kombajn se skladovacími prostory Zdroj: Vlastní foto 43