LIKVIDITA OBCHODNÍ BANKY. Commercial bank liquidity. Diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikaní & 1\m i '* - -rfp LIKVIDITA OBCHODNÍ BANKY Commercial bank liquidity Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek Autor: Petra Helanová digitálně podepsáno Digitally signed Brno, duben 2006 O středisko ^, sv (j iri M Polaček) J V e d e C K V C n Date: informací ^o 313+ oroo

2 Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Katedra financí Akademický rok 2005/2006 ZAD ANI DIPLOMOVÉ PRACE Pro: Obor: Název tématu: Petra Helanová Finanční podnikaní Likvidita obchodní banky Commercial bank liquidity Zásady pro vypracovaní Problémová oblast: Řízení rizik obchodních bank. Cíl práce: Analýza pojmu likvidita v činnosti obchodní banky, likvidita a kapitálová přiměřenost jako součást dohledu centrální banky, vývojové tendence v bankovním a ostatním finančním sektoru. Postup práce a použité metody: - specifika obchodní banky jako podnikatelského subjektu - pojem likvidity banky - metodika likvidity obchodních bank - předpoklady likvidity - nesolventnost banky - zhodnocení a závěr

3 Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh: predpoklad cca 10 tabulek a grafů stran Seznam odborné literatury: Revenda, Zbyněk: Peněžní ekonomie a bankovnictví. (Revenda, 2000.) 3. vydání, Praha Management Press, r Obsahuje bibliografii. ISBN Revenda, Zbyněk: Centrální bankovnictví (Revenda, 2001). 2. rozš. vydání Praha Management Press, r s Bibliografie: s Rejstřík. -Poznámky. ISBN Ševčík, Aleš: Bankovnictví I. 1. vyd. Brno ESF MU, r s ISBN Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek Datum zadání diplomové práce: Datum odevzdání diplomové práce: y i 6 c ^ffk-j, Vedoucí katedry Děkan,! J V Brně

4 Jméno a příjmení autora: Petra Helanová Název diplomové práce: Likvidita obchodní banky Název práce v angličtině: Commercial bank liquidity Katedra: Finance Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek Rok obhajoby: 2006 Anotace Předmětem diplomové práce Likvidita obchodní banky" je analýza likvidity v činnosti obchodní banky, její podstata, podmínky a závažnost jejího udržování a zkoumání zákonitostí řízení likvidity u vybraných bank. První část je zaměřena na nutnost bankovní regulace a dohledu s ohledem na specifika bankovních institucí. Druhá část se zabývá cíly a riziky bankovního podnikání a způsoby měření a řízení likvidity. Třetí část popisuje pravidla stanovená centrální bankou, která mají vliv na likviditu banky. Čtvrtá část je analýzou likvidity rozvahy vybraných bank. Annotation The goal of the submitted thesis "Commercial bank liquidity" is to analyze liquidity in a commercial bank operation, its principle, premises and importace of its adherence and research of liquidity management patterns of selected banks. The first part is concentrated on banking regulation and supervision necessity in regard to specifics of bank institutions. The second part deals with the banking business goals and risks and ways of liquidity measurement and management. The third part describes regulations set by the central bank, which affect banking liquidity. The fourth part is the analysis of a balance sheet's liquidity of selected banks. Klíčová slova: obchodní banka, likvidita, bankovní regulace a dohled, finanční rizika, rentabilita, solventnost, kapitálová přiměřenost. Keywords: commercial bank, liquidity, banking regulation and supervision, financial risks, rentability, solvency, capital adequancy.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Likvidita obchodní banky vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 10. dubna 2006 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Ing. Daliboru Pánkovi za pozitivní přístup, cenné pnpomínky a odborné rady, kterými pnspěl k vypracování této diplomové práce.

7 OBSAH OBSAH 6 ÚVOD 7 1 SPECIFIKA OBCHODNÍ BANKY Právni úprava bankovních institucí Charakteristika bankovních transakcí a prostředí bankovního sektoru Základní funkce obchodních bank v tržních ekonomikách Charakteristické rysy bankovních produktů Regulace a dohled bank Důvody a nutnost bankovní regulace a dohledu Základní součásti systému bankovní regulace a dohledu Konsolidovaný dohled LIKVIDITA V ČINNOSTI OBCHODNÍ BANKY Rentabilita, solventnost a likvidita banky Zařazení rizika likvidity do systému bankovních rizik Metodika měření likvidity obchodních bank Koncepce založená na stavových veličinách Koncepce založená na cashflow Řízení likvidity banky Strategie řízení likvidity Řízení likvidity v systému řízení struktury bankovní rozvahy Denní likvidita a mezibankovní platební styk 36 3 LIKVIDITA JAKO SOUČÁST DOHLEDU A REGULACE BANK ČESKOU NÁRODNÍ BANKOU Pravidla bankovní likvidity Pravidla kapitálové přiměřenosti Pravidla úvěrové angažovanosti Pravidla pro klasifikaci pohledávek Pravidla tvorby povinných minimálních rezerv Systém povinného pojištění vkladů Centrální bankajako věřitel poslední instance 54 4 RIZIKO LIKVIDITY ROZVAHY VYBRANÝCH BANK 56 ZÁVĚR 62 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ 66 SEZNAM PŘÍLOH 69 6

8 ÚVOD Český bankovní sektor můžeme dnes, na počátku roku 2006, označit za poměrně stabilní. Nedochází k žádným závažným systémovým krizím ani k hromadným zánikům bank. Bankovní sektor je však jako významná součást neustále se vyvíjejícího finančního sektoru podrobován měnícím se podmínkám a požadavkům na jeho efektivnější a méně rizikové fungování. Proto je i nadále nutné věnovat jeho dalšímu vývoji velkou pozornost v mnoha aspektech. Jedním z nich je i nutnost udržování dostatečné míry likvidity banky jako jedné ze základních podmínek jejího fungování. Hlavním cílem diplomové práce je popsat podstatu likvidity, vyjádřit podmínky jejího udržování, zhodnotit závažnost likvidity pro činnost obchodní banky a prostřednictvím analýzy likvidity rozvahy vybraných bank odhalit a podrobit rozboru některé zákonitosti, jež se v této oblasti bankovního managementu projevují. Prostřednictvím specifik obchodní banky jako podnikatelského subjektu, charakteristik bankovního podnikání, prostředí bankovního sektoru a funkcí bank v tržních ekonomikách je cílem vysvětlit nutnost bankovní regulace a dohledu v tržní ekonomice. Zvážení důsledků nedostatečného nebo chybějícího bankovního dohledu by mělo vést k vyjádření jeho významu. Nutnost udržování likvidity banky však bude posuzována nejen z pohledu České národní banky jako orgánu bankovního dohledu, který její udržování sleduje, ale také z pohledu významu likvidity pro banku samotnou a její fungování. Likvidita v činnosti obchodní banky bude definována a posuzována jako jeden ze základních cílů bankovního podnikání společně s rentabilitou a solventností. Snahou je zhodnotit a porovnat tyto cíle a vyjádřit jejich vzájemný vztah. Dále bude likvidita banky zařazena do komplexního systému finančních rizik, jehož je nedílnou součástí. Pozornost bude věnována metodice měření likvidity, různým koncepcím uplatňovaným v této oblasti, jejich vypovídací schopnosti a celkové složitosti této oblasti bankovního managementu. Pří řízení likvidity bude zdůrazněn význam volby strategie zvolené konkrétní bankou a v práci by mělo dojít k objasnění adekvátnosti možných odlišných přístupů bank k tomuto řízení. Jednotlivá rizika bankovního podnikání neexistují izolovaně, ale navzájem se mohou poměrně významně ovlivňovat. K řízení těchto rizik, respektive k jejich omezování, vydává Česká národní banka řadu pravidel. Jedním z cílů této práce je vytyčit pravidla, která přímo nebo zprostředkovaně působí na bankovní likviditu, přiblížit, jakým způsobem k tomu dochází a popsat základní principy a obsah těchto pravidel. Největší pozornost bude, vedle pravidel bankovní likvidity, věnována pravidlům kapitálové přiměřenosti, tedy vlivu kapitálového vybavení banky na řízení bankovní 7

9 likvidity, a to zejména v případech řešení likvidních obtíží. Stručně bude naznačen postupný vývoj pravidel kapitálové přiměřenosti. Cílem je zdůraznit význam neustálého zdokonalování pravidel bankovní regulace a dohledu, obzvláště v oblasti řízení bankovních rizik. Jelikož riziko likvidity primárně vyplývá z nesouladu splatností aktivních a pasivních položek bilance, bude věnována zásadní pozornost řízení struktury bankovní rozvahy. Cílem je vystihnou vlastnosti jednotlivých položek bilance právě s ohledem na likviditu. Prostřednictvím analýzy likvidity rozvahy šesti náhodně vybraných bank pak bude zkoumán nesoulad výše splatných aktiv a pasiv banky v jednotlivých časových pásmech a kumulativní nesoulad v různě dlouhých časových obdobích. Cílem je nalézt a zhodnotit společné znaky a zákonitosti v řízení likvidity rozvahy daných bank. 8

10 1 SPECIFIKA OBCHODNÍ BANKY 1.1 Právní úprava bankovních institucí Jelikož obchodní banky v České republice mohou působit pouze ve formě akciové společnosti, je pro ně základní legislativní normou Obchodní zákoník. Dále jsou banky jako zvláštní podnikatelské subjekty upraveny samostatným specifickým Zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších úprav, (dále jen zákon o bankách). Podle tohoto zákona se tedy bankami rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti, poskytují úvěry a mají k výkonu této činnosti bankovní licenci. O udělení bankovní licence rozhoduje ČNB (Česká národní banka) po vyjádření stanoviska Ministerstva financí. Zákon o bankách vymezuje vznik a zánik banky a také její působení včetně dalších činností, které může banka vykonávat, má-li je povoleny v licenci: a) investování do cenných papírů na vlastní účet, b) finanční pronájem (finanční leasing), c) platební styk a zúčtování, d) vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků, e) poskytování záruk, f) otvírání akreditivů, g) obstarávání inkasa, h) poskytování investičních služeb, které se uvedou a specifikují v licenci, i) finanční makléřství, j) výkon funkce depozitáře, k) směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků), 1) poskytování bankovních informací, m) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem, n) pronájem bezpečnostních schránek, o) činnosti, které přímo souvisejí s činnostmi uvedenými v písmenech a) až n) nebo přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů. Bankovní činnosti můžeme rozdělit podle jejich vztahu k bankovní bilanci případně druhů výnosů, které z nich bance plynou. Aktivní a pasivní úvěrové obchody přináší výnos v podobě úrokové marže, což je rozdíl mezi aktivní (výnosovou) úrokovou sazbou na straně poskytnutých úvěrů a pasivní (nákladovou) úrokovou sazbou na straně přijatých vkladů. Odráží se v bilanci banky stejně jako obchody banky na vlastní účet. Pro obchody banky na vlastní účet je charakteristické, že v nich 9

11 nevystupuje bankovní klient. Z bilančně neutrálních obchodu, jako je zprostředkování platebního styku, obchody na účty klientů, poradenská činnost apod., banka získává výnos v podobě poplatků. Tyto obchody se naopak v bilanci banky neodráží. Zákon o bankách dále doplňují a upřesňují opatření a pravidla CNB. Veškerá legislativní úprava vztahující se na bankovní instituce stanovuje požadavky na organizaci banky, její provoz, vedení účetnictví, vztahy s orgány regulace a dohledu a další významné povinnosti banky. K provozním požadavkům banky patří např.: informační povinnost ve vztahu ke klientům (veřejnosti) z oblasti obchodních podmínek, pojištění vkladů, činnosti banky a finančních ukazatelů, složení akcionářů banky, struktury konsolidačního celku, povinnost obezřetného podnikání ve smyslu nepoškození vkladatelů nebo samotné banky a její stability povinnost dodržování kapitálové přiměřenosti, pravidel úvěrové angažovanosti a trvalé platební schopnosti v české měně i měnách cizích, předchozí souhlas CNB popřípadě informační povinnost k CNB v případech závažných změn týkajících se banky, které jsou v zákoně taxativně uvedeny, zákaz provádění obchodů s osobami se zvláštním vztahem k bance, které by nebyly za stejných podmínek provedeny s běžným klientem (osoby se zvláštním vztahem k bance jsou vymezeny v 19 zákona o bankách), povinnost provádět obchody s cennými papíry pro banku za nejvýhodnějších podmínek apod. Mezi povinnosti v oblasti účetnictví patří ověření roční účetní závěrky a hospodaření banky auditorem a zajištění vypracování příslušné zprávy. Výběr auditora podléhá schválení CNB. Údaje z účetní závěrky včetně výroku auditora musí banka zveřejnit jako součást výroční zprávy. 1.2 Charakteristika bankovních transakcí a prostředí bankovního sektoru Jedno z nejzávažnějších specifik bankovního podnikání spočívá v základním charakteru bankovních transakcí, které by se daly označit jako obchody s cizími zdroji. Banky je získávají od různých ekonomických subjektů a jejich prostřednictvím realizují většinu svých podnikatelských aktivit. Cizí zdroje tvoří přibližně % bankovních aktiv. Banky tedy používají ke svojí činnosti převážně svěřené peníze. Jejich činnost tak především v oblasti získávání prostředků podstatně závisí na důvěře investorů (vkladatelů bankovních depozit). Jednotlivé banky musí stále směřovat k co největší rovnováze mezi maximalizací tržní hodnoty banky a její celkovou dlouhodobou stabilitou, která důvěru investorů podporuje. Vysoká ziskovost bankovnictví a značná konkurence ale mohou 10

12 banky motivovat k uzavírání více ziskových avšak více rizikových obchodů. Poměrně vysoká rizikovost bankovního podnikání ohrožující stabilitu bank a především klienty v pozici vkladatelů je důvodem snahy o stálé zdokonalování postupů při sledování a řízení celé řady bankovních rizik. Závažným problémem při hodnocení zdraví a chování banky z pohledu klienta je asymetrie informací, která je v oblasti bankovnictví dosti značná. Jde obecně o rozdílnou možnost přístupu jednotlivých subjektů k informacím. Je důsledkem velké citlivosti a důvěrnosti informací o bankovních obchodech a neochoty bank zveřejňovat více informací o svojí ekonomické a finanční situaci, než jim ukládá zákon. Získávání informací může být pro klienty nákladné a většina klientů často nedokáže informace, pro laickou veřejnost obvykle špatně srozumitelné, správně interpretovat. Po vlastnících a vedení banky, centrální bance a institucích dohledu, ostatních obchodních bankách, účastnících finančního trhu a mnohých dalších subjektech (např. zaměstnanci banky) mají nejhorší přístup k informacím o bance právě klienti (vkladatelé). Další specifika bankovních institucí souvisí s jejich významnou funkcí v ekonomice. 1.3 Základní funkce obchodních bank v tržních ekonomikách Finanční zprostředkování Obchodní banky patří k nejvýznamnějším finančním zprostředkovatelům na finančním trhu. Finančním zprostředkováním rozumíme realizaci finančních toků mezi ekonomickými subjekty, k níž dochází formou různých finančních produktů. Vysoká úroveň finančního zprostředkování zajišťuje bezproblémový tok finančních prostředků od subjektů přebytkových k subjektům deficitním, což pozitivně působí na efektivnost využívání veškerých finančních prostředků v ekonomice. Při finančním zprostředkování provádějí banky transformaci kapitálu, který jejím následkem mění svoje podstatné charakteristiky. Dochází k tomu tak, že banky prostředky získané od věřitelů poskytují dlužníkům v jiných formách. Za kvantitativní (denominační) transformaci kapitálu považujeme rozdíl velikosti jednotlivých zdrojů banky a jejích pohledávek. Příkladem může být velký úvěr poskytnutý bankou určité firmě, kdy jako zdroje bance posloužily drobné vklady jejích klientů. Časová transformace je transformací z hlediska doby splatnosti. Vyplývá z nesouladu splatnosti získaných zdrojů a aktiv banky. Spočívá například v poskytnutí středně a dlouhodobých úvěrů z krátkodobých zdrojů. Taková transformace je pro banku z hlediska výnosnosti výhodná, neboť 11

13 nákladové úroky z krátkodobých vkladů jsou významně nižší než výnosové úroky ze středně a dlouhodobých úvěrů. Může probíhat i opačným směrem, ale to není obvyklé, neboť je to pro banku dost nevýhodné. Rozvaha banky má díky tomu specifickou časovou strukturu aktiv a pasiv. Vyznačuje se větším podílem střednědobých a dlouhodobých aktiv a naopak krátkodobých pasiv než rozvaha jiných nebankovních subjektů. Provádění časové transformace je rizikové z hlediska likvidity banky, proto je omezeno pravidly likvidity, na která dohlíží Česká národní banka. Při transformací kapitálu z hlediska obchodovatelnosti banka emituje sekundárně obchodovatelné vkladové produkty (např. vkladové certifikáty) jako zdroj pro svoje sekundárně neobchodovatelná aktiva (např. úvěry klientům). Také tato transformace bance často přináší nesoulad v likviditě jejich aktiv a pasiv, kterou je třeba sledovat a řídit. Transformace z hlediska úvěrového rizika vyplývá z rozdílného úvěrového rizika bankovních aktiv a pasiv. Banka snižuje potenciální riziko věřitelů, že by mohli o svoje vklady přijít, především vhodnou a rozsáhlou diversifikací svých aktiv. Taková diverzifikace by v přímém vztahu primárního věřitele a koncového dlužníka při vyloučení banky jako finančního zprostředkovatele nebyla možná. Dalším faktorem snižujícím úvěrové riziko je systém povinného pojištění bankovních vkladů, který chrání věřitele i v případě bankrotu banky. Teritoriální transformace spočívá v získávání zdrojů a umisťování aktiv v odlišných teritoriích v rámci jedné země nebo i z hlediska mezinárodního. Ziskový princip, jímž se banky řídí, zajišťuje alokaci kapitálu do teritorií, kde při dané míře rizika dochází k jeho nejvyššímu zhodnocení. Měnová transformace vychází z toho, že banky mohou získávat své zdroje v jiné měně než v jaké jsou denominována aktiva, do kterých jsou tyto zdroje umisťovány. Proto musí banka zdroje konvertovat do požadované měny. Měnovému riziku, které při konverzi podstupuje, se banka brání různými formami termínovaných obchodů. Emise bezhotovostních peněz K emisi bezhotovostních peněz dochází díky tzv. multiplikaci depozit. Děje se tak opětovným získáním finančních prostředků z poskytnutého úvěru jednomu klientovi jako vkladu na bankovní účet jiného klienta. Banka takto s určitými omezeními opakovaně využívá finanční prostředky k aktivním obchodům. Vytváří tak bezhotovostní peníze v podobě zápisu na bankovních účtech. Jako příklad můžeme uvést dva klienty jedné banky, mezi kterými existuje vztah dodavatel - odběratel. Banka poskytne klientovi, který je odběratelem, úvěr k uhrazení jeho závazků vůči 12

14 dodavateli. Pokud dodavatel po obdržení umístí tyto dočasně volné prostředky na bankovní účet, dojde k obnovení zdrojů banky k případné další úvěrové činnosti. Celý proces však není možné opakovat bez omezení, neboť je banka limitována interními předpisy danými nutností řízení bankovních rizik a je také povinna z vkladů svých klientů vytvářet povinné minimální rezervy u České národní banky. Tato omezení mají za následek postupné zužování" jinak znovu se obnovujících zdrojů. Provádění bezhotovostního platebního styku Provádění bezhotovostního platebního styku je realizováno v podobě účetních převodů mezi účty jednotlivých klientů bank. Je umožněno právě tím, že banky vedou účty velkému počtu klientů. Dochází tak k výraznému zjednodušení a zpružnění procesu plateb i kontraktů, jelikož odpadá problematická nutnost fyzického převodu hotovostních peněz. 1.4 Charakteristické rysy bankovních produktů Pod označení bankovní produkty řadíme veškeré služby, které obchodní banky mohou provádět. Tyto služby procházejí neustálým vývojem především v závislosti na změnách požadavků bankovních klientů, zavádění nových technologií, změnách regulatorních opatření v dané oblasti apod. Základní charakteristiky jako je nemateriálni charakter, dualismus vzájemná propojenost a podmíněnost si však bankovních služby uchovávají. Nemateriálni charakter Z převážně nemateriálního charakteru bankovních produktů vyplývá jejich abstraktnost, velká míra napodobitelnosti a nemožnost vytvořit si jejich zásoby. Pro banku to znamená nutnost vytvoření dostatečně zviditelňující reklamy a zavedení kvalitní poradenské činnosti pro představení produktů potenciálním klientům. Poměrně málo problematická napodobitelnost produktů významně omezuje konkurenční výhodu postavenou na jejich výjimečnosti. Bankovní produkty také není možné kompletně předem připravit před okamžikem jejich prodeje. Banka musí každodenně reagovat na aktuální poptávku klientů. Dualismus Dualismus spočívá vtom, že bankovní produkty jsou tvořeny spojením hodnotové a věcné stránky. Hodnotovou stránku produktu představuje jeho finanční objem. Jde o finanční částku vyjádřenou 13

15 v peněžních jednotkách (např. objem úvěru nebo vkladu). Věcnou stránku naproti tomu vyjadřuje počet jednotlivých produktů (např. počet vkladů nebo počet bankovních převodů). Propojenost a podmíněnost Mezi jednotlivými bankovními produkty často existuje vzájemná propojenost a podmíněnost. Banka například nemůže provádět pro klienta žádné operace na jeho účtu, pokud by klient tento účet u ní ještě neměl ani založen. Banky často využívají propojenost a podmíněnost produktů při volbě struktury nabízených produktů a při stanovování jejich cen. 1.5 Regulace a dohled bank Bankovní regulací rozumíme celou řadu omezujících a přikazujících pravidel, především v podobě právních předpisu, kterými je regulována činnost bank. Dozor nad dodržováním těchto pravidel a vyvozování důsledků z jejich porušení je pak nazýván bankovním dohledem. Bankovní dohled v České republice vykonává Česká národní banka (ČNB). Jeho práva a povinnosti vymezuje Zákon České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších úprav (dále jen zákon o ČNB) a zákon o bankách. Zákon o bankách také stanovuje základní pravidla obezřetného podnikání bank, která je banka povinna dodržovat. Jejich cílem je omezení rizik bankovního podnikání tak, aby nedošlo k poškození zájmů vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a k ohrožení bezpečnosti a stability banky. Pravidla obezřetného podnikání vycházejí z doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní platby (BIS) a ze směrnic ES (Evropských společenství). Postupné změny těchto pravidel, která prochází neustálým vývojem a zdokonalováním, jsou podrobně rozvedeny v řadě vyhlášek a opatření CNB. Dochází tak, mimo jiné, k významné harmonizaci bankovní regulace a dohledu ve vztahu k Evropské unii Důvody a nutnost bankovní regulace a dohledu Nutnost bankovní regulace a dohledu vychází z významných funkcí komerčních bank v ekonomice a z dalších výše zmiňovaných specifik bankovních činností (nakládání se svěřenými prostředky, charakteristická časová struktura aktiv a pasiv, asymetrie informací v bankovním sektoru, vysoká rizikovost apod.) Za účelem udržení stability celého ekonomického systému je nutno udržovat stabilitu bankovního sektoru, který je jeho významnou součástí a může tedy celkovou stabilitu významně ohrozit. Zákon o ČNB stanovuje, že je třeba pečovat o bezpečné fungování a účelný rozvoj 14

16 bankovního systému v České republice. Čímž se rozumí především podpora zdravého rozvoje, tržní disciplíny a konkurenceschopnosti bank, předcházení systémovým krizím, posilování důvěry veřejnosti v bankovní systém a ochrana drobných klientů bank. Bankovní regulace hraje významnou roli také v měnové politice ČNB. Její podstatou je regulace množství peněz v oběhu, z čehož vyplývá nutnost regulace institucí, které mohou vedle centrální banky emitovat peníze. Správně stanovená pravidla činnosti bank účinnost měnové politiky zvyšují. Problematickým faktorem účinnosti měnové politiky, který úzce souvisí se stupněm bankovní regulace a dohledu, je pokles zprostředkování v bankovnictví. Jeho podstatou je snižování podílu bankovních institucí na zprostředkování finančních transakcí v ekonomice. Je to způsobeno především pronikáním produktů nebankovních institucí do sféry působnosti bank včetně soustředění vkladů a poskytování úvěrů. Dochází k tomu z důvodů vysoké výnosnosti v této oblasti a z důvodů určité konkurenční výhody. Činnost nebankovních institucí totiž většinou nepodléhá tak přísným pravidlům jako činnost institucí bankovních. Závažným následkem poklesu zprostředkování bank je pro měnovou politiku fakt, že tvorba a pohyb části peněz probíhá mimo bankovní systém, a tak se peníze dostávají do oběhu zcela mimo dosah působnosti centrální banky. Paradoxem je, že regulace a dohled bank jsou nezbytné pro regulaci množství peněz v oběhu, ale na druhé stranně vytváří podněty pro vznik nebankovních institucí schopných peníze emitovat, což možnosti této regulace snižuje. Zřejmě existuje pouze jediné východisko z této situace a tím je zavádění či zpřísňování pravidel regulace a dohledu pro nebankovní instituce, resp. jejich sladění s regulací a dohledem v bankovnictví. Z uváděných důvodů se v současné době bankovní regulace a dohled jeví jako nepostradatelné. Předmětem diskuse by se však mohl stát jejich stupeň. Regulatorně více uvolněné prostředí by jistě efektivněji eliminovalo nekvalitní banky. S tím spojené poškození části vkladatelů by však mohlo mít za následek pokles důvěry veřejnosti v celý bankovní sektor a jeho destabilizaci. Základní otázkou je tedy srovnání nákladovosti daného stupně bankovní regulace a dohledu s důsledky případných krachů bank pro ekonomiku, které však mohou být velmi dalekosáhlé Základní součásti systému bankovní regulace a dohledu Vstup do bankovnictví Pravidla vstupu do bankovnictví vymezují podmínky, které je nutno splnit pro přidělení bankovní licence. Upraveno je v této oblasti především předkládání žádosti pro udělení licence včetně veškerých náležitostí, právní forma vlastnictví banky, minimální výše základního kapitálu, způsobilost navrhovaného managementu, zpracování záměru činností banky na nejbližší období, technické, 15

17 technologické a bezpečnostní zabezpečení činnosti banky, vytvoření vhodného vnitřního kontrolního systému a systému vnitro-bankovního účetnictví. Prípady udělení povolení k činnosti na žádost pobočky zahraniční banky upravuje tzv. princip jednotné licence. Základní povinnosti bank Po získání licence a zahájení činnosti musí banka dodržovat řadu stanovených povinností. Jde o následující: Přiměřenost kapitálu - představuje míru krytí případných ztrát banky jejím kapitálem. Jedná se o ztráty, které mohou vzniknout v případě projevu rizik, jež banka při svojí činnosti podstupuje. Pro výpočet ukazatele kapitálové přiměřenosti je podrobně vymezen bankovní kapitál a také jsou stanoveny přesné postupy k vyjádření rizik. Přiměřenost likvidity - je obecně charakterizována jako schopnost banky dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Úvěrová angažovanost - zahrnuje především pravidla tvorby pohledávek a mimo-bilančních položek co do jejich výše ve vztahu k jednomu dlužníkovi, ekonomicky spjaté skupině dlužníků nebo k subjektům se zvláštním vztahem k bance, jako jsou akcionáři, členové vedení, zaměstnanci apod. Poskytování informací - zahrnuje informační povinnost bank ve vztahu k centrální bance jako instituci dohledu ale také ve vztahu k veřejnosti. Rozsah a četnost zasílání informací centrální bance jsou upraveny formou vyhlášek a opatření, jež CNB vydává. Nutnost zveřejňování určitých významných skutečností z oblasti hospodaření a finanční situace bank vychází z velké informační asymetrie v bankovní oblasti, která je takto zmírňována. Hlavním zdrojem veřejných informací je bankou povinně vydávaná výroční zpráva. Obsahuje údaje z účetní závěrky za běžné a minulé účetní období, výrok auditora týkající se účetní závěrky, údaje o finanční situaci banky a o uplynulém a dalším předpokládaném vývoji jejího podnikání. Ochrana před nelegálními praktikami - spočívá ve snaze o potlačování praktik jako je legalizace příjmů z nezákonných činností, obchodování s důvěrnými informacemi, podvody ze strany managementu a akcionářů banky apod. Orgány regulace a dohledu v tomto směru usilují o vytvoření co nejúčinnějších pravidel, které by tyto praktiky co nejvíce znemožnily. 16

18 Povinné pojištění vkladu Z důvodů ochrany úspor svých vkladatelů jsou banky povinny neanonymní vklady pojistit. Pokud tedy klient např. v důsledku svých neodborných znalostí nebo nedostatečných informací svěří svoje prostředky bance, která se dostane do úpadku a následné likvidace, nebude ztráta jeho prostředků absolutní. Díky danému pojištění mu bude převážná část vkladu vyplacena z Fondu pojištění vkladů. Věřitel poslední instance Věřitelem poslední instance je v České republice CNB. Z této pozice poskytuje obchodním bankám úvěrovou pomoc při řešení jejich dočasných problémů s likviditou v případě vyčerpání ostatních možností Konsolidovaný dohled Poměrně častým jevem je propojení banky s jinými institucemi a vytvoření tzv. finanční skupiny. Pokud banka stojí v čele skupiny, jde o tzv. bankovní skupinu. Jiná finanční instituce, než je banka, pak stojí v čele finanční holdingové společnosti. Může vzniknout také smíšená holdingová společnost v čele s institucí nefinanční. Vedle banky bývají nejčastějšími členy skupiny: pojišťovna, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, finanční leasingová společnost aj. V České republice je prováděn bankovní dohled nad finančními skupinami jako nad celkem. Důvodem je možnost vzájemného pozitivního i negativního ovlivňování výsledků hospodaření všech společností ve skupině. Vytvořením skupiny totiž může docházet ke vzniku a projevům nových rizik, případně k jejich koncentraci. Právě sledováním a regulací rizik, jímž je banka vystavena svojí účastí ve finanční skupině, se zabývá tzv. konsolidovaný dohled. Dochází tak především ke konsolidaci některých pravidel obezřetného podnikání. 17

19 2 LIKVIDITA V ČINNOSTI OBCHODNÍ BANKY 2.1 Rentabilita, solventnost a likvidita banky Obdobně jako u každé jiné akciové společnosti je nejvyšším podnikatelským cílem banky růst tržní ceny jejích akcií prostřednictvím maximalizace zisku. Tento základní cíl je však třeba chápat a upřednostňovat především z hlediska dlouhodobého. Banka jako zvláštní ekonomický subjekt o něj musí usilovat za podmínky stálého dodržování principů bankovní obezřetnosti. A to jednak v zájmu ochrany klientů ze strany orgánů bankovního dohledu, ale i v zájmu banky samotné, která si tak udržuje svoji stabilitu. Řízení banky proto spočívá ve stálém slaďování více cílů, resp. principů bankovního podnikání, kterými jsou především rentabilita, solventnost a likvidita. Rentabilita Banka je rentabilní, pokud je výsledkem jejího hospodaření zisk, tj. výnosy banky převyšují její náklady. Rentabilita tedy vyjadřuje efektivnost hospodaření banky. Udává se jako poměr čistého zisku k dalším ukazatelům charakterizujícím činnost banky, např.: Rentabilita (výnosnost) aktiv (Return on Assets): Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity): Rentabilita celkového kapitálu (R. on Investment): ROA ROE ROI čistý zisk celková aktiva banky čistý zisk vlastní kapitál banky čistý zisk celkový vložený kapitál Solventnost Pot/ solventností se rozumí platební schopnost banky uhrazovat ze svých běžných příjmů a rychlým zpeněžením vlastního majetku běžné náklady a závazky í v případech, kdy v jejím hospodaření došlo ke ztrátě. Solventnost umožňuje bance pokračovat v úvěrové a provozní činností a nepřenášet špatné výsledky hospodaření na vkladatele a věřitele, od nichž přijala půjčky" ' Rentabilní hospodaření banky je určitým předpokladem solventnosti banky, ale není vždy její nezbytnou podmínkou. Vedle ziskovosti banky ovlivňuje její solventnost i dostatečná výše vlastního kapitálu a umístění části vlastního kapitálu do vhodných snadno zpeněžitelných majetkových aktiv. 1 POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů, s

20 Ve ztrátovém období, kdy jsou běžné příjmy banky nedostatečné, může banka tato aktiva prodat a uhradit tak svoje splatné závazky. Rozhodnutí o umístění části vlastního kapitálu do vhodných majetkových aktiv je součástí řízení struktury bankovních aktiv a pasiv. Solventnost tedy vyjadřuje schopnost banky zajistit její bezproblémový chod a stabilitu i v situacích nepříznivých projevů rizik, která banka při svojí činnosti podstupuje. Banka v rámci zachování solventnosti nejen že vytváří zdroje ke krytí potenciálních ztrát, ale dodržuje určitá pravidla bezpečnosti, aby hrozící rizika udržovala v přijatelných mezích. Maximální opatrnost při poskytování úvěrů a při investiční činnosti je základem této bezpečnosti. Likvidita Likvidita jako jeden z cílů řízení banky je zároveň i nejzávažnější podmínkou činnosti bankovní instituce. Vychází ze základní funkce banky jako finančního zprostředkovatele, jehož úkolem je zajišťovat tok finančních prostředků mezi vkladateli bankovních depozit a příjemci úvěrů. Likvidita je tedy schopnost banky dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům, zejména potom vyplatit klientům jejich vklady na základě sjednaných podmínek a schopnost zajistit financování svých aktiv, tj. pokrýt požadavky klientů na úvěr. Likviditu banky můžeme také sledovat buď na straně aktiv nebo na straně pasiv. Likviditu banky na straně aktiv představuje schopnost banky aktiva rychle zpeněžit s jejich minimální cenovou ztrátou. Likviditou banky na straně pasiv je potom schopnost získat potřebnou hotovost za cenu obvyklé tržní úrokové sazby. Zajištění nepřetržité likvidity je nezbytné z důvodů jejího stěžejního významu v podstatě bankovní činnosti. Závažnější narušení likvidity obvykle vyvolá nedůvěru ze strany klientů, která může vést až k útoku na vklady, tzv. runu na banku". Klienti při něm hromadně vybírají svoje vklady a převádějí je do jiných bank s obavami, že banka později nebude vůbec schopná vklady vyplácet. Taková situace by ohrozila stabilitu banky mnohem vážněji než případná krátkodobě vykazovaná ztráta. Ke krachům bank totiž většinou dochází právě v důsledku významnější ztráty jejich likvidity, nikoliv proto, že jsou ztrátové (nerentabilní). Pokud je však ztrátovost trvalá, vede i ke ztrátě likvidity. Úkolem managementu banky v oblasti řízení aktiv a pasiv je proto zajištění takové struktury rozvahy, aby banka dosahovala z dlouhodobého hlediska maximální rentability, ale za nezbytné podmínky udržování trvalé likvidity. 19

21 Slaďování cílů rentability a likvidity je obecně velmi problematické, neboť mezi nimi existuje vylučovací vztah. Čím méně rizikové a více likvidní je dané aktivum, tím menší je jeho výnos. Zájem banky na nejvýhodnějších úrocích za účelem dosažení co nejvyšší ziskovosti, se často dostává do konfliktu se zásadou likvidity. Banka má totiž tendenci poskytovat bankovní úvěry s delšími lhůtami splatnosti bez ohledu na odpovídající časovou skladbu svých peněžních zdrojů. Bankovní likviditu může ohrožovat i nedostatečné respektování zásady bezpečnosti a solventnosti, pokud banka například poskytne úvěr klientovi, který nebude schopen zabezpečit splácení úvěru ve sjednaném termínu. Protože si tedy jednotlivé cíle řízení banky navzájem často konkurují, musí vedení banky usilovat o jejich vyváženost a posuzovat je v jejich spojitosti. 2.2 Zařazení rizika likvidity do systému bankovních rizik Specifika bankovního podnikání s sebou přináší celou řadu rizik, jejichž případné projevy negativně ovlivňují hospodářský výsledek, ohrožují finanční stabilitu banky a mohou vést až k narušení její životaschopnosti. Na druhé straně však podstupování větších rizik zvyšuje výnosnost bankovních obchodů. Mezi výnosností a rizikem je tedy třeba hledat optimální poměr. Proto je důležitou součástí řízení banky systém komplexního řízení rizik. Jeho základem je včasná identifikace a co nejpřesnější měření rizik, které je dosti znesnadněno vzájemným propojením a ovlivňováním jednotlivých rizik. Přehled hlavních finančních rizik: 2 úvěrové riziko - riziko ztráty ze selhání partnera (nedostání závazkům) tržní riziko - riziko ztráty ze změn tržních cen, především: o o o o likvidní riziko o o operační riziko úrokové riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na úrokové míry akciové riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny akcií komoditní riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny komodit měnové riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na měnové kurzy riziko financování - riziko ztráty v případě momentální platební neschopnosti riziko tržní likvidity - riziko ztráty v případě malé likvidity trhu s finančními nástroji, která brání rychlé likvidaci pozic, čímž je omezen přístup k peněžním prostředkům o riziko ztráty způsobené selháním v systémech podpory (selhání počítačů, o matematických modelů, apod.) riziko ztráty způsobené selháním lidského faktoru při provádění transakcí (např. chybné zaúčtování operací) a při operačním řízení (podvodné operace, praní peněz,...) 2 Zpracováno podle: JÍLEK, J. Finanční rizika, s

22 obchodní riziko o právni riziko - riziko ztráty z porušení právních požadavků partnera nebo z právni neprosaditelnosti kontraktů o riziko změny úvěrového hodnoceni - riziko ztráty ze ztížení možnosti získat peněžní prostředky za přijatelné náklady o daňové riziko - riziko ztráty ze změny daňových zákonů nebo nepředvídaného zdanění o riziko pohromy - riziko ztráty z přírodních katastrof, války, krachu finančního systému apod. o a další... Kapitálové riziko (riziko nesolventnosti) Dalším významným rizikem je kapitálové riziko. Bývá někdy označováno jako riziko druhého stupně, jelikož na jeho výši působí společně rizika již zmiňovaná. Je to tedy riziko nedostatečné výše vlastního kapitálu banky, který nedokáže pokrýt ztráty způsobené jinými riziky. V důsledku působení rizik může dojít k tomu, že tržní hodnota závazků banky je větší než tržní hodnota veškerých aktiv (včetně zahrnutí tržní hodnoty podrozvahových položek). Banka se tak stává nesolventní. Aby této situaci předešla, musí udržovat určitou výši vlastního kapitálu s ohledem na rizikový charakter svých obchodů. Řízení kapitálového rizika, vzhledem k jeho příčinám, musí probíhat koordinovaně ze dvou stran. Na jedné straně dochází k řízení výše kapitálu banky, jeho jednotlivých složek, k hledání pro banku optimálních způsobů zvyšování kapitálu atd. Na straně druhé stojí řízení aktiv a jejich struktury především z hlediska jejich rizikovosti, likvidnosti a výnosnosti. Oba dva tyto aspekty v sobě spojuje ukazatel kapitálové přiměřenosti banky. Ukazatel kapitálové přiměřenosti byl zaveden jako prostředek regulace kapitálového rizika ze strany bankovního dohledu. Způsob výpočtu ukazatele, jehož minimální hodnoty musí banka dosahovat, prochází neustálým vývojem a zdokonalováním ve smyslu přesnějšího vymezení kapitálu banky a zahrnování nových rizik do výpočtu. Podstata kapitálové přiměřenosti je však zachovávána a spočívá ve stanovení odpovídající úrovně kapitálu banky v závislosti na rizicích, která jsou v jej í činnosti určitými postupy změřena. Kapitálová přiměřenost představuje ohodnoceni bezproblémového chodu finanční instituce v budoucnosti, tj. je ukazatelem finanční sily a důvěryhodnosti finanční instituce. U finančních institucí s vysokou kapitálovou přiměřeností je vysoce pravděpodobné, že dostojí nejenom nynějším, 21

23 ale i potenciálním závazkům pří jakékoliv změně okolního tržního prostředí. Vtom je obrovská vypovídací schopnost a přednost kapitálové přiměřenosti před pouhým kapitálem. " 3 Vztah solventnosti a likvidity V případě ztráty solventnosti stejně jako likvidity je narušena schopnost banky dostát svým závazkům. Proto někdy dochází ke slučování nebo záměně obou situací, které se liší z hlediska příčiny i možnosti řešení. V případě ztráty likvidity vyplývají problémy se splácením závazků z neočekávaných větších výběrů vkladů klientů, zatímco v případě narušení solventnosti jde převážně o následek špatného hospodaření banky. Prosperující banka s přechodnými problémy s likviditou pak poměrně snadno získá úvěrovou pomoc od jiných bank na rozdíl od banky, která bojuje s nesolventností. Ta často vede až k úplnému úpadku banky, a tak zásadně ohrožuje i bankovní likviditu. Proto je solventnost banky základním předpokladem její likvidity. Ve zvláštním případě však může nastat i opačný vztah, kdy ztráta likvidity banky v období velkého panického výběru vkladů dospěje až k jejímu úpadku. Vztah úvěrového rizika a likvidity Bankovní úvěry, a tím i úvěrové riziko s nimi spojené, ovlivňují likviditu banky. Jsou-li úvěry bezproblémové, pak na likviditu působí z hlediska doby splatnosti. Mnohem závažnější dopad však mají úvěry na likviditu banky v případě, kdy klient úvěr přestane splácet nebo jej splácí se zpožděním. Takový úvěr, pokud je například zajištěn, stále představuje pro banku určitou hodnotu, kterou však není možné využít k hrazení splatných závazků banky. Dochází tak k narušení předpokládaného postupného procesu přeměny nelikvidního aktiva, kterým je daný úvěr, na likvidní aktivum v podobě hotovosti získané splácením úvěru. V bilanci banky tedy dále zůstává pohledávka z úvěru, tedy nelikvidní položka. Zahrnuje nejen nesplacenou část jistiny úvěru, ale i odpovídající úroky a poplatky. Dalším problémem, jenž nesplácení úvěru přináší, jsou úrokové platby na straně pasiv, ze kterých je bankou poskytnutý úvěr financován. Zatěžují banku delší dobu, než se původně předpokládalo a představují dodatečné náklady na tento úvěr, a tak zároveň zapříčiňují další odčerpávání likvidity. V případě že dojde ze strany klienta k porušení podmínek úvěrové smlouvy a klient tedy jistinu nebo úvěrové úroky nesplácí, případně se jeho platby opožďují, vytváří banka k úvěru opravné položky nebo rezervy. K portfoliím jednotlivě nevýznamných pohledávek tvoří banka opravné položky ve výši statistického odhadu ztrát z těchto portfolií vypočtených s použitím statistických modelů, přičemž musí být schopna prokázat dostatečnou obezřetnost těchto modelů. 3 JÍLEK, J. Finanční rizika, s

24 Banky se snaží likvidním problémům z nesplácení úvěrů co nejlépe předcházet. Nereagují při tom pouze na vývoj v minulosti, ale především se snaží odhadnout budoucí vývoj splácení úvěrů. Vytváří proto odhady reálné hodnoty portfolia úvěrů za pomocí tzv. očekávané míry nesplácení. Portfolio úvěruje rozděleno do různě rizikových kategorií, ke kterým se určí pravděpodobnost nesplácení úvěrů za určité časové období (obvykle se uvažuje jeden rok). Reálnou hodnotu úvěrů pak vyjadřují jejich nominální hodnoty snížené o předpokládané nesplacené části. Na základě toho pak dochází k tvorbě opravných položek a rezerv dopředu, tj. dříve než dojde ke skutečným problémům se splácením úvěrů. Při použití této metody se úvěry rozdělují do rizikových kategorií ještě před poskytnutím. Rozhodující tedy není platební morálka jednotlivých klientů, ale zařazení jejich úvěru do rizikové kategorie na základě charakteristických rysů klienta. Významnou roli zde, kromě celé řady dalších okolností, hraje výše a charakter zajištění úvěru. S ohledem na likviditu banky je podstatná především schopnost přeměny zástavy na hotovostní peněžní prostředky. 2.3 Metodika měření likvidity obchodních bank Podmínkou řízení rizika likvidity banky je především možnost jeho změření. Existují pro to dvě základní koncepce: koncepce založená na stavových veličinách koncepce založená na cash flow Měření rizika likvidity je považováno zajedno z nejsložitějších, což zřejmě přispívá k nejednotným názorům, který z jeho způsobů je lepší. Otázkou je také vhodnost vybraného způsobu měření vzhledem k charakteru a potřebám konkrétní banky. Stejně tak si banky musí stanovovat limitní hodnoty jednotlivých ukazatelů individuálně a závažnost případných odchylek od těchto ukazatelů je třeba odvozovat z dopadů, které by odchylky měly právě na konkrétní banku. Nelze proto určit nějaké obecně platné hodnoty. Každá banka si tedy pro řízení rizika likvidity vytyčí svoje vlastní cíle, které pak porovnává se skutečnými naměřenými hodnotami Koncepce založená na stavových veličinách Tato koncepce vychází z rozdělení všech položek bankovní bilance vzhledem k jej ich likviditě do kategorií: likvidní aktiva nelikvidní aktiva stálá pasiva volatilní pasiva 23

25 Poměřováním daných kategorií navzájem ale i k některým dalším významným položkám (aktiva celkem, pasiva celkem, vklady, úvěry, apod.) pak vznikají jednotlivé ukazatele likvidity. Rozdělení aktiv do kategorií však není jednoznačné, a proto se u jednotlivých bank může lišit. Závisí to na stupni likvidity posuzované položky bilance u konkrétní banky. Ukazatele likvidity vzniklé poměřováním různě likvidních kategorií bankovní bilance můžeme rozdělit do tří základních skupin: ukazatele založené pouze na aktivech, u kterých se vyskytují v čitateli i jmenovateli pouze aktiva, např.: likvidní aktiva likvidní aktiva nebo aktiva celkem nelikvidní aktiva ukazatele založené pouze na pasivech, kde v čitateli i jmenovateli vystupují pouze pasiva, např.: volatilní pasiva volatilní pasiva nebo pasiva celkem stálá pasiva smíšené ukazatele, které obsahují v čitateli a jmenovateli jednu položku z aktiv a jednu z pasiv, např.: likvidní aktiva likvidní aktiva úvěry nebo nebo vklady celkem volatilní pasiva vklady Smíšených ukazatelů je nejvíce, jelikož pro banku jsou z hlediska likvidity nejvýznamnější právě vztahy mezi jejími aktivy a pasivy. Při tvorbě ukazatelů likvidity banka také rozlišuje likviditu krátkodobou a dlouhodobou: likvidní aktiva ukazatel pro krátkodobou likviditu: - : * 100 [%] vklady celkem středně - a dlouhodobé úvěry ukazatel pro dlouhodobou likviditu: : : - * 100 [%] stredne - a dlouhodobé vklady Hodnotu ukazatele pro krátkodobou likviditu se banka snaží udržet nad stanovenou dolní hranicí. Čím větší je jeho hodnota, tím lépe se banka dokáže vyrovnat s náhlým výběrem vkladů, a to prostřednictvím zpeněžení likvidních aktiv, jako jsou likvidní cenné papíry, krátkodobé vklady na mezibankovním trhu apod. Ukazatel pro dlouhodobou likviditu je pro potřeby likvidity naopak omezen horní hranicí. Z důvodů rentability by však měly středně- a dlouhodobé úvěry převyšovat středně- a dlouhodobé vklady, proto by měla spodním limitem ukazatele být hodnota 100 %. 24

26 Pomerne závažnou nevýhodou celé metody založené na stavových veličinách je skutečnost, že nebere v úvahu cash flow jednotlivých nelikvidních položek. Všechny poměřované položky jsou posuzovány pouze staticky a dochází například k tomu, že jednotlivé úvěry jsou zařazeny do kategorií podle délky trvání na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, ale nebere se v úvahu okamžik, kdy dojde k jejich splácení, tedy k vlastnímu peněžnímu toku, a tak i změně nelikvidní položky rozvahy na položku likvidní (hotovost) Koncepce založená na cash flow Při měření rizika likvidity pomocí koncepce založené na cash flow je nejprve nutno všechny položky na aktivní i pasivní straně rozvahy rozdělit do časových košů dle jejich zbytkové splatnosti. Jde o dobu od data účetní závěrky do data smluvní splatnosti. Tím se do koncepce dostává, pro měření likvidity podstatné, hledisko budoucích peněžních toků. Tabulka č. 1: Možný způsob rozdělení aktiv a pasiv banky do systému časových košů Časové koše se zaměřením na krátkodobou likviditu do 1 dne od 1 dne do 1 týdne od 1 do 2 týdnů od 2 týdnů do 1 měsíce nad 1 měsíc Zdroj: Vlastní tabulka. Časové koše se zaměřením na dlouhodobou likviditu do 1 měsíce od 1 do 3 měsíců od 3 do 6 měsíců od 6 do 12 měsíců od 1 roku do 2 let od 2 do 5 let nad 5 let Zvolení časových košů a kritéria pro zařazování jednotlivých instrumentů do těchto košů jsou nejpodstatnější součástí dané koncepce. Postupy v této oblasti však nejsou obecné a jednoznačné. Existuje zde celá řada přístupů. Závisí na konkrétní bance, který si zvolí a jak dokáže interpretovat následně změřené výsledky z hlediska jejich dopadu. Banka může například zastávat velmi konzervativní přístup a v krajním případě uvažovat nejhorší možný scénář, že všechny jí vedené běžné účty budou klienty vybrány úplně a téměř okamžitě. Pak zařadí celý objem běžných účtů do svého prvního časového koše. Většinou však banky takto nepostupují, jelikož existuje určitá část vkladů, která na účtech klientů trvale zůstává. Do prvního časového koše je proto obvykle zařazována pouze volatilní (pohyblivá) část běžných účtů. Po rozdělení položek bilance podle intervalu zbytkové splatnosti do časových košů dochází k porovnání aktiv a pasiv v jednotlivých koších. Vzniká tzv. žebříček nesouladu splatností aktiv a pasiv. Nesoulad se měří buď v absolutních částkách očekávaných rozdílů splatných aktiv a pasiv 25

27 (tzv. mezera likvidity), nebo se tento rozdíl vztahuje k nějaké významné veličině. Také se často vyjadřuje poměr aktiv k pasivům stejných časových košů. Kumulovaným vykazováním těchto hodnot pak získáváme ukazatel nesouladu splatností aktiv a pasiv. Ten udává procentní vyjádření splatných aktiv oproti splatným pasivům v daném časovém období. v 2.4 Řízení likvidity banky Riziko likvidity banky ve své podstatě vyplývá z nesouladu aktiv a pasiv (jejich výše z hlediska doby splatnosti apod.). Proto je řízení likvidity banky založeno především na řízení struktury bankovní bilance. Toto řízení provádí každá banka sama ve vlastním zájmu, čímž se stará o svoji likviditu jako základní podmínku zachování existence. Prostřednictvím tzv. pravidel likvidity, tedy stanovením závazných relací mezi vybranými položkami aktiv a pasiv, může zajišťovat minimální likviditu jednotlivých bank a také celého bankovního systému i centrální banka. Dalším nástrojem, jímž centrální banka působí na likviditu obchodních bank jsou povinné minimální rezervy. Jde o vklady bank, které musejí být uloženy u centrální banky a udržovány ve stanovené relaci k depozitům, která banky přijímají od svých vkladatelů. Pro úspěšné řízení likvidity banky je možné vymezit tyto základní kroky: 4 1. vypracovat směr, strategii řízení likvidity; zejména jak namixovat komponenty ofenzivní a defenzivní strategie 5, 2. definovat relevantní nástroje pro měření likvidity, 3. zavést vyčíslitelné cíle pro každý ukazatel, měřítko rizika likvidity, 4. zavést systém monitorující výše uvedené ukazatele a jejich limity, 5. připravit odpovídající scénáře řešení likvidních problémů 6. integrovat řízení likvidity do systému řízení aktiv a pasiv 6. Podstatnou součástí řízení likvidity banky je vypracování co nejpodrobnějšího plánovaného výkazu cash flow pro následující období (výkazu budoucích plánovaných peněžních toků) včetně analýzy faktorů, které mohou v budoucnu likviditu ovlivnit. Vyrovnaný plánovaný výkaz cash flow je jedním ze základních předpokladů budoucí likvidity banky. Při tvorbě tohoto výkazu se nevychází pouze z plánovaných příjmů a výdajů vyplývajících z bilančních položek banky, ale i z položek mimobilančních a položek výkazu zisků a ztrát (viz. následující tabulka). 4 ZIEGLER, K., ŽALMAN, L. a kolektiv. Finanční řízení bank. s Viz. kapitola Viz. kapitola