Kateřina Ebelová. v proměnách času a kultur

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Kateřina Ebelová. v proměnách času a kultur"

Transkript

1 Kateřina Ebelová M A S K A v proměnách času a kultur

2

3 Kateřina Ebelová MASKA v proměnách času a kultur

4 Kateřina Ebelová Maska v proměnách času a kultur Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Texty Mgr. PhDr. Kateřina Ebelová, Ph.D. Fotografie v knize seznam autorů fotografií a příslušné strany jsou uvedeny v závěru publikace Fotografie na obálce Tomáš Svoboda Ilustrace v knize ak. mal. Jarmila Marešová Jazyková úprava PhDr. Markéta Poláková, Ph.D. Odborné recenze: PhDr. Václav Soukup, CSc., Mgr. PhDr. Martin Rychlík, Ph.D., prof. PhDr. Ludvík Baran, DrSc. Návrh obálky a sazba MgA. Radek Krédl Odpovědná redaktorka Ing. Jana Minářová Počet stran 272 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design Radek Krédl, 2012 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. ISBN (tištěná verze) ISBN (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN (elektronická verze ve formátu epub) ISBN (elektronická verze ve formátu MOBI)

5 OBSAH Poděkování Úvod Maska v proměnách funkcí a identit Metamorfózy tváře líčení, bodyart AFRIKA Starověký Egypt Africké kmenové masky Nigérie Západní Afrika centrální Západní Afrika pobřeží Povodí Konga Východní Afrika Etnické zdobení těla a tváře ASIE Indie, Bhútán, Nepál Srí Lanka (Cejlon) Tibet a Mongolsko Čína Korea Japonsko Indonésie AMERIKA Střední Amerika Mezoamerika Jižní Amerika Severní Amerika severozápadní oblast Severní Amerika severovýchodní oblast Severní Amerika jihozápadní oblast Severní Amerika arktická oblast AUSTRÁLIE A OCEÁNIE Austrálie Oceánie EVROPA Pravěk Kréta, Mykény Řecko, Řím Středověké masky Renesance benátské a anglické masky Komedie dell arte Masopustní a obchůzkové masky MATERIÁLY A TECHNOLOGIE Improvizované masky Papírové masky Kašírované masky Voskové masky Dřevěné masky Masky z kovů Textilní masky Masky z paličkované krajky Masky z modelovacích hmot a plastů Masky v počítačové grafice Slovník pojmů Literatura

6 MASKY Rodiče autorky na maškarním bále, 1942 Cesta za maskami, Bali, 2010 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomohli odbornou radou, komentáři k rukopisu a poskytnutím ilustračního materiálu: prof. PhDr. Mgr. Ludvíkovi Baranovi, DrSc., PhDr. Jitce Staňkové, CSc., JUDr. PhDr. Miroslavovi Stinglovi, PhDr. Mgr. Martinovi Rychlíkovi, Ph.D, PhDr. Kateřině Klápšťové, PhDr. Václavu Soukupovi, CSc., Mgr. Heleně Heroldové, Ph.D, Mgr. Janě Jirouškové, CSc., RNDr. Josefovi Wolfovi, CSc., PhDr. Jaromírovi Adamcovi, Ing. Vlastimilovi Stejskalovi, Ing. Zdeňku Thomovi, Mgr. Ludmile Škrabákové, Mgr. Aleně Kronusové, PhDr. Markétě Polákové, Ph.D, Mgr. PhDr Barboře Půtové, PhD, Jaroslavovi Světlíkovi, Mgr. Patricii Ebelové, Darie Kulenkamp, Karolíně Malé, Mgr. Zlatuši a MgA Rostislavovi Müllerovým. Za poskytnutí obrazového materiálu děkuji následujícím institucím: Staatliches Museum für Völkerkunde München, Muzeu hlavního města Prahy, NM Náprstkovu muzeu v Praze, Podřipskému muzeu v Roudnici nad Labem, Regionálnímu muzeu v Litomyšli a Městskému muzeu v Čáslavi. Poděkování patří též přátelům, učitelům, studentům, kteří se mnou spolupracovali. Velký dík patří ilustrátorce ak. mal. Jarmile Marešové, grafikovi MgA. Radku Krédlovi a fotografům uvedeným v závěru knihy, redaktorce Ing. Janě Minářové a nakladatelství Grada Publishing, a. s. Má cesta za maskami Maska mě přitahuje jako výpověď o uměleckém cítění a imaginaci lidí z různých období a kulturních areálů, kde provázela nejen magické rituály, etnické obřady a slavnosti, ale také proměny podob herců. Téma masky mě oslovilo již během studia na pražské SUPŠ, propojení masek a loutek se objevilo také v mé diplomové práci, obhájené na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1986). V roce 2002 jsem na PedF UK získala doktorát v oboru teorie výtvarné výchovy, disertační práce byla zaměřena na sociokulturní aspekty masek. Absolvovala jsem také Rozšiřující studium dramatické výchovy na katedře výchovné dramatiky DAMU a kurs u Beaty Albrich, věnovaný využití masek v arteterapii. Na katedře výtvarné výchovy PedF UK jsem několik let vyučovala předmět výtvarná dramatika, zaměřený na využití masek a loutek v pedagogické práci. Od roku 1996 vedu Galerii Scarabeus, kde proběhlo i několik výstav masek a loutek. Masky se spolu s loutkami objevovaly nejen v mé výtvarné práci, ale oslovily mě také jako předmět sběratelství. Téma masek je námětem pro celoživotní zkoumání, proto se snažím získat poznatky nejen z teoretických pramenů a muzejních sbírek, ale také ze studijních cest. 6

7 ÚVOD Předmluva Většina lidí si pod pojmem maska představí konkrétní předmět, který symbolizuje určité období a kulturu, například starověkou pohřební masku faraóna, benátskou karnevalovou masku Harlekýna atp. V historicko-kulturních proměnách bylo maskování spojeno nejen s magickými a nábožensko-obřadními projevy, ale také s divadlem, tancem, zábavou nebo ochranou. Díky tomu se lišily nejen funkce masek, ale také způsob proměny identity jejich nositelů a aktivní nebo pasivní účast dalších osob maskované události. V hlubších souvislostech můžeme za symbolické masky označit také metamorfózy lidské tváře, které probíhají na pomyslném filmovém pásu od počátku naší existence až k masce poslední, nasazené v okamžiku smrti. K proměnám tváře dochází nejen v pozvolném procesu stárnutí, ale také díky aktuálnímu emočnímu stavu naší mysli. Mimika tváře, společně s výrazem očí, tak může vyjadřovat nejen naše spontánní, ale také naučené nebo předstírané reakce. Nevědomé masky soustředění či smutku používáme i během samoty a snění. Za iluzivní masku obklopující naše tělo může být některými lidmi považována také aura. Specifické proměny tváře vytváří dekorativní líčení a bodypainting, změny trvalého charakteru (tetování, skarifikaci, plastické operace) však nemůžeme za masky považovat, přestože výrazně mění vzhled. Kniha Maska v proměnách času a kultur je rozdělena do tří celků, první se věnuje charakterizaci masek, vztahům mezi maskou, jejím nositelem a divákem a zabývá se také různými funkcemi a použitím masek. Druhá část je věnována maskám z pěti kontinentů, v jednotlivých kapitolách jsou stručně charakterizované masky z různých kulturních regionů. Je zapotřebí si uvědomit, že přestože se v současnosti s maskami setkáváme spíše v muzeích a galeriích, tvořily a mnohde dosud tvoří součást živé kultury. Třetí část je věnována materiálům a výrobním postupům při tvorbě masky. Rozsah knihy neumožnil zpracovat všechna témata, která se tohoto fascinujícího multikulturního fenoménu týkají. Pokud kniha vyvolá u čtenářů hlubší zájem o masky, případně je bude inspirovat k výtvarné tvorbě, aktivní účasti na masopustu nebo jiné maskované události, budu mít pocit, že moje práce splnila zamýšlený účel. Alter ego, práce autorky, kašírovaná maska, tempera, vosková patina, rozměry cm, 2002 Aura je odrazem mentálního, duchovního a emočního stavu. Jako projev koherentního záření ji lze zachytit na speciálním fotografickém přístroji v spektrálním pásmu nanometrů 7

8 MASKY Maska v proměnách funkcí a identit Svět se stává iluzí a iluze realitou Maska (řec. prosópon, lat. persona) tvář, maska, postava dramatu Maska (arabsky maskharah ) šašek, komik Maska (angl. mask, něm. Maske, franc. masque, špan. máscara) Maškara celá přestrojená postava (maska, kostým, rekvizity, atributy) Škraboška, larva středověké označení masky zakrývající obličej K nejstarším nálezům patří neolitická vápencová maska nalezená v Hebronu Pohřební maska z pálené hlíny, západní Středomoří, Féničané (asi př. n. l.) K pochopení fenoménu masky je nezbytné poznat její formy a významy v širokých historicko-kulturních souvislostech, neboť v průběhu dlouhého vývoje a v různých kulturních oblastech měla odlišné významy, poslání a funkce, například náboženské, mytologické, rituálně-magické, dramatické, umělecké, zábavné, ochranné aj. Artefakty masek představují nejen umělecko-expresivní výpověď o estetickém cítění jejich tvůrců, ale také o materiálech a technologiích. Změnu identity vytváří maska nebo její zástupně symbolický atribut, kostým, případně tělová malba. Maskování může mít minimalistickou podobu vyjadřující konkrétní postavu (klaunský nos), skrývat obličej, hlavu nebo celé tělo, specifickou maskou může být i nahota. Maska může být realizována také tělovou malbou (bodypainting) nebo zástupně symbolickým znakem (loutka, fetiš, votivní předmět, atp.). Důležitým hlediskem k hlubšímu poznání masek je pochopení transformačně-psychologického procesu maskování, který se vztahuje k vnějším, případně i vnitřním proměnám identity jejího nositele. Člověk může k masce zaujímat různé pocity od odmítnutí k neutrálnímu vztahu, parodické nadsázce, nezávazné hře, dramatické roli, až k identifikačnímu splynutí s postavou, kterou maska zastupuje. Ta se pak za určitých okolností může stát jeho druhým já (alter egem). Maskování poskytuje nejen různou hloubku identifikačních prožitků, ale také širokou škálu emocí, které se liší podle toho, zda se jedná o náboženský kultovní rituál, etnický obřad, lidové obchůzkové tradice, maškarní plesy nebo zábavu. K dalším charakteristickým znakům masky patří skutečnost, že poskytuje svému nositeli částečnou nebo úplnou anonymitu, která má v různých souvislostech odlišné významy, například škraboška na plese, erotická maska, etnická maska symbolizující předka, maskování členů Ku-klux-klanu. Maska ve většině případů funguje ve vzájemných vztazích mezi svým nositelem a divákem. Dříve, než se budeme podrobněji věnovat jednotlivým typům masek a jejich využití v různých souvislostech, uvádíme rozdělení masek do čtyř skupin: 8

9 ÚVOD 1) masky materiálové škraboška, polomaska, maska celoobličejová, celohlavová (přilbovitá), nástavcová, štítová, celotělový objekt, amulet, fetiš 2) masky líčené obličejová a tělová malba, animistické kmenové líčení, divadelní a filmové maskérství, bodypainting 3) masky mimické psychologické záměrné a účelové výrazy tváře v hereckých, statusově-společenských a psychologických kontextech, profesní masky 4) masky symbolické zástupně-symbolický atribut postavy, role, profese, situace, představy (paruka, klaunský nos, vařečka) Jak již bylo zmíněno v úvodu, problematika masek má nejen mnoho aspektů kulturně-historických, antropologických, etnografických, výtvarně-dramatických, uměleckých, psychologických, mimikrových, funkčních aj., ale i rozdílných výkladů o jejich funkcích a vymezení obsahu pojmu maska, tj. vše co je za masku považováno. Z tohoto důvodu nelze masku charakterizovat stručně, aniž bychom opomenuli některou z jejích funkcí. Podle mého názoru následující definice zahrnuje hlavní aspekty masky: Maska kulturně společenský fenomén, který je zástupným prostředkem vnější, případně i vnitřní transformace. Maska vyjadřuje konkrétní nebo abstraktní věc, případně je identická s postavou, kterou představuje. Může mít materiálovou, líčenou, mimickou nebo symbolickou podobu. Specifické vazby probíhají mezi nositelem masky, maskou a divákem, ale také zpětně od diváka k masce. Maskování poskytuje svému nositeli nejen dočasnou změnu identity, která se projevuje navenek, případně i dovnitř, novou roli, ale také částečnou nebo úplnou anonymitu. Míra identifikace nositele masky vychází nejen z její konkrétní funkce, ale také ze způsobu transformace a hloubky vnitřního splynutí s tím, co představuje. Maskovaného šamana, příslušníka tajné kmenové společnosti, představitele etnické nebo náboženské subkultury provází zvláštní statusové postavení, determinující jeho vztah k masce, její funkci, poslání, případně tabu, které ji provází. V jednotlivých oblastech dramatického umění plní maska a kostým výtvarně-dramatickou funkci, napomáhá nejen k vizuálnímu vyjádření charakteristiky postavy, ale slouží také k hlubší identifikaci s rolí a autenticitě hereckého projevu. Na benátském karnevalu, venkovském masopustu nebo při tradičních výročních obchůzkách představovalo maskování specifické výtvarné i rolové typy (např. postavy z komedie dell arte, poživačný Bakchus, postavy z mikulášské obchůzky). U maskování na maškarních plesech a při dalších zábavných aktivitách převažuje vnější charakteristika nad významově obsahovým posláním masky. Téma masky inspiruje také současné umělce, autoportrétní metamorfózy jsou částí rozsáhlého fotografického cyklu Masky Barbory Bálkové 9

10 MASKY Pořadatelé Carnevale Praha připomínají atmosféru karnevalu, historických slavností a maškarních bálů, kde nechyběla tradiční postava Bakcha Bodypainting nabízí alternativy nové identity. Technikou airbrush a malby proměnila tvář modelky v jaguára maskérka Simona Janíčková Za historicky nejstarší projevy maskování můžeme označit používání masek a tělové malby během animistických kultů, magických loveckých a léčebných rituálů spjatých s uctíváním, usmiřováním nebo odháněním duchů, démonů nebo božstev. Maskovaný šaman nebo medicinman ve stavu transu prožíval identifikační transformaci do zvířete, ducha, případně démona nemoci. Masky a maskované rituály se vyskytují jak v obřadech spojených s bílou magií, kterou praktikovali kouzelníci, tak i s černou magií, spjatou s čarodějnictvím. U kmenových etnik masky často provázely rituály ohraničující významné přechodové mezníky lidského života porod, iniciaci, svatbu, smrt, pohřeb. Klasifikací rituálů se zabýval francouzský antropolog Arnold van Gennep ( ) v díle Přechodové rituály (1909). Definoval je podle toho, zda působí přímo nebo nepřímo, bezprostředně nebo na dálku, a zda je jejich působení pozitivní nebo negativní. Přechodový rituál má podle Gennepa tři stupně odloučení, samotný rituál a nové začlenění. Zvláštní skupinu masek představují artefakty, které byly používány během animistických pohřebních obřadů. U některých kultur maskované postavy představovaly duchy předků, jinde maska vyjadřovala idealizovanou nebo realistickou podobu zemřelého. Pohřební masky sloužily nejen k trvalému uchování vzhledu zesnulého, ale také pro magickou ochranu jeho duše na onom světě. Fenomén smrti však může mít i alternativní formy, jak dosvědčují maskované postavy kostlivců, které provázejí oslavy mexického Svátku zesnulých Día de los Muertos nebo masky strašidel, čarodějnic a démonických postav, které pocházejí z původních anglosaských oslav Halloween (předvečer svátku Všech svatých ). Používání masek, líčení a kostýmů, jako znakově identifikačního prostředku charakterizace hereckého typu provázelo dlouhou historii divadla v jeho jednotlivých dramatických žánrech. Například v antice se masky objevovaly během nábožensko-rituálních obřadů, v průvodech, zasvěcovacích mysteriích a kultech oslavujících Dionýsa. Nosili je také herci komického chóru, komedie a tragédie. Divadelní masky sloužily nejen k zvýraznění hereckých typů, ale také k proměnám identity mužů, kteří vystupovali v ženských rolích. Umělecky zpracované dřevěné masky se vyskytují v japonském tradičním divadle Gigaku, Bunraku a Nó, výrazné divadelní líčení je charakteristické pro divadlo kabuki. V evropském středověku měly masky různé podoby a funkce, vyskytovaly se také během náboženských průvodů a mystérií, které parodovaly ustálené pořádky, církevní dogmata 10

11 ÚVOD a metamorfózy společenských statusů. Některé typy masek a kostýmů z antického divadla a renesanční komedie dell arte se transformovaly do nových postav, které se uplatnily v novodobé pantomimě a cirkusu, například římský Bílý mim (Mimus albus) do Pierota. Téma divadelních masek je velmi široké, proto jej zmiňujeme pouze v některých kulturních areálech, podrobné informace poskytuje teatrologická literatura, která se zabývá jejich vývojem, styly a jednotlivými scénografy. Přehled o současném českém scénickém kostýmu a maskách nabízí bohatě ilustrovaná kniha Český divadelní kostým od autorek V. Ptáčkové, B. Příhodové a S. Rybákové a odborná periodika, scénografické výstavy například Pražské quadrienale. K přesvědčivé metamorfóze do představované role v divadle, filmu nebo televizi přispívá maskérství, které napomáhá vytvořit dramatickou iluzi a charakter postavy. V současnosti se využívají jak klasické, tak i moderní technologické postupy líčení a tvorby masek. Původní kašírované masky postupně vystřídaly objekty z latexu, silikonu a dalších materiálů. K nejnovějším technologiím zobrazení modelace masek se využívá také počítačová grafika zobrazení ve 3D. V jednotlivých historických obdobích se téma masek vyskytovalo nejen v různých výtvarných technikách (kresba, malba, sochařství, vázové malířství, mozaika, grafika, fotografie aj.), ale také v námětech, které zachycovaly průběh rituálu, karnevalové a divadelní výjevy, ale také symbolické náměty. Pro kubistické, expresionistické a surrealistické tvůrce byla maska nejen inspiračním zdrojem, ale také předmětem sběratelství etnických masek. Zajímavé náměty nabízejí masky ve výtvarné a dramatické výchově, dramaterapii, arteterapii, artefiletice nebo v galerijních animacích, kde se stávají podnětem pro kreativní tvorbu, případně se mohou stát prostředkem sebereflexe a rolových her. K ojedinělým dílům patří kniha Umění přírodních národů od Josefa Čapka doplněná autorskými kresbami. Expresivně symbolické významy masek můžeme nalézt nejen v dramatu, próze a poezii, ale také v komiksu, sci-fi, filmu a dalších žánrech. Zmíníme alespoň některé autory a díla, Železná maska od Alexandra Dumase, román Maska od Michaila Lermontova, povídku Maska rudé smrti od Edgara Allana Poea, báseň Maska ze sbírky Květy zla od Charlese Baudelaira, komiksy Maska Omnibus od Richarda Klíčnika nebo Star Trek: Nová generace 7, Masky od Johna Vornholta či film Maska v režii Chucka Russela. S pojmem maskování se setkáváme také v psychologických kontextech, kde plní funkce specifických sociálních rolí. Carnevale Praha maska Harlekýnky. Tradici slavných karnevalů obnovil R. M. Müller a další organizátoři v roce 2006 Výzdobu Maškarního sálu českokrumlovského zámku vytvořil v roce 1748 Josef Lederer 11

12 MASKY Papuánské ženy kmene Dani si při úmrtí člena rodiny na znamení smutku potírají obličej bílým pigmentem Proměna tváře Petra Houšteckého. Autorský bodypainting změnil přirozenou modelaci tváře; bohatý piercing dotváří osobitý vzhled Bez ohledu na to, jak se člověk skutečně cítí, si každodenně nasazuje profesní masku, např. lékaře, učitele, klauna nebo pracovníka pohřební služby. Masky používáme nejen v souvislosti s hierarchickým postavením, ale také v pracovním, rodinném a společenském životě (vedoucí pracovník, rodič, člen sportovního klubu atp.). Za další typ psychologických masek můžeme označit předstírané výrazy tváře, tyto falešné masky souvisejí s různými situacemi krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru. Může se jednat o koketérii při hledání partnera, zastrašení protivníka výrazem tváře a držením těla, případně maskování sexuální orientace z náboženských nebo společenských důvodů. Psychologické aspekty odhalení projevů maskování zkoumali Alfred J. Bierach v díle Za maskou je člověk a David Lewis ve studii Tajná řeč těla a další autoři. S různými typy psychologických masek se můžeme setkat u sportovců, od falešné grimasy simulované bolesti u faulovaného hráče, až k zastrašovacímu maorskému válečnému tanci Haka u novozélandských hráčů ragby. Jiný význam mají psychologické masky, které navenek zakrývají nebo naopak odkrývají hluboce niterné pocity. Jako příklad uvádíme úryvek písně Klaunova zpověď od Petra Nováka ( ): Já však byl šašek a musel jsem se smát. A bál jsem se, že pláč můj prozradí, že chtěl jsem lásku svou někomu dát. Teď už mi líčidla rozežrala tvář a maska smíchu nadobro mi spadla. Identifikační vztah k masce je podmíněn nejen osobností jejího nositele, kulturně-historickými a společenskými tradicemi, ale také její funkcí. Iniciovaný mladík může v průběhu rituálního tance prožívat hluboký stav vnitřní identifikační transformace, který vyústí ke ztotožnění s maskou a skupinou dalších iniciantů. Různý stupeň rolové identifikace může prožít maskovaný herec nebo účastník masopustu, pro recesistu v masce zpěváka nebo politika bude maskování představovat zdroj parodické zábavy. Také erotické masky mají symbolický význam. Jejich nositelé tak mohou vstupovat do submisivních nebo dominantních rolí, případně konkrétních postav. Líčení sportovních fanoušků se vztahuje ke klubu, případně státu a zároveň ke komunitě fanoušků na stadionu i mimo něj. Identifikačním znakem se stává nejen malba obličeje v klubových nebo národních barvách, ale také maskování těla týmovými atributy (šály, kukly atp.). Maskování se objevuje také v mnoha dalších oblastech. Zakrytá tvář tají identitu účastníků politických, společenských a náboženských hnutí, ale také pachatelů trestných činů. Pragmatický vztah k masce mají sportovci nebo lékaři, pro které představuje 12

13 ÚVOD nezbytnou ochrannou pomůcku. Pokud si však jejich masku nasadí herec, stane se takto zástupně-symbolickým znakovým atributem dané profese. V kulturně-historickém kontextu mají líčené masky mnoho významů a funkcí, vztahují se k náboženství, kultovním rituálům, etnickým tradicím, statusovému postavení, sexuální atraktivnosti, slouží také k zastrašení nepřítele, vyjádření příslušnost k profesi nebo subkultuře. Dekorativní líčení jako způsob zvýraznění předností a potlačení nedostatků nebo přiblížení k dobovému estetickému kánonu dané kultury souvisí s osobní image, mnohé ženy uvádějí, že si bez líčení připadají nahé. Pro některé ženy je charakteristický neměnný styl líčení, případně permanentní make-up, další vnímají svoji tvář jako plátno pro kreativní metamorfózy nových identit. Důvodem k identifikačnímu líčení, účesu, oděvu a použití dalších typických atributů může být snaha napodobit vzhled dobové ikony nebo zařazení k určité subkultuře (např. punk). Sexuálně-rolovou změnu identity prožívá transsexuál, který v extravagantním oděvu s výrazným líčením v travesti show paroduje tanečnici nebo zpěvačku. Líčení však může mít i pragmatické rolově-komerční motivace, například výrazné líčení a odpovídající kostým vytvoří sexuální objekt, který má upoutat potencionálního zákazníka. V oblasti erotiky mohou masky sloužit jako fetiš, případně k utajení identity nebo zvýraznění dominance. S maskami nebo výrazným líčením se setkáváme například u hudebníků, kterým napomáhají vytvořit jedinečnou image a atraktivnost koncertů a videoklipů (Kiss, Slipknot, Blue Man Group aj.). Zcela nové funkce získaly masky u subkultur, které používají masky a kostýmy pro hry s identitou, vstupují do podob a rolí historických, filmových nebo fantaskních postav. U mnoha kultur se vedle masek a tělové malby setkáváme také s dalšími proměnami vzhledu tetováním, brandingem, skarifikací, vkládáním předmětů pod kůži, do perforovaných uší, nosu, rtů a dalších částí těla. Tyto fyzické modifikace těla však nemůžeme považovat za masky především proto, že se jedná o změny trvalého charakteru, které nebyly určeny ke skrytí tváře nebo těla. Hypoteticky bychom mohli za masku označit takovou bodyartovou změnu vzhledu, při které zároveň došlo k výrazné rolové proměně vnitřní identity. Jako příklad uvádíme Toma Lepparda (foto str. 43), který se tetovaným vzorem přiblížil gepardovi a vytvořil tak na svém těle specifickou formu trvalé masky a zároveň tím změnil dosavadní způsob svého života. Skupinu masek prasat doprovázejí masky smrtek představující řezníky. Bazilejský masopust, 2006 Ochranná motocyklistická helma s malbou lebky na zadní straně vytváří metamasku. Autorka Simona Janíčková 13

14 MASKY Funkce masek v minulosti a současnosti Maska nevědomí jak známo není strnulá, nýbrž zrcadlí onu tvář, kterou mu člověk ukáže. Nepřátelství jí dá hrozivou podobu, vstřícnost její rysy mírní. Carl Gustav Jung O filipojakubské noci se pálí čarodějnice v mnoha lokalitách České republiky Maskování krále v dívčím kroji. Jízda králů, Vlčnov, 1985 Etnické líčení Papuánce a sošky na slavnostech v Mount Hagenu Na některých územích se tradice maskovaných kmenových rituálů, spjatých především s iniciačními a pohřebními obřady, udržují v neměnné podobě dosud. Setkáme se s nimi především v odlehlých lokalitách Oceánie a Amazonie, tedy na místech s dosud silným vlivem animistických kultů a minimálním kontaktem s okolním světem. Tradiční funkce masek zůstaly zachovány také při vykonávání šamanských a léčebných rituálů, například během démonických tanců Sanni Yakuma na Srí Lance. Ve většině kulturních areálů však došlo k postupnému zanikání původního, obřadně magického chování, které bylo úzce vázáno na animistický nebo jiný náboženský koncept (šintoismus, hinduismus). Vedle kulturně společenských změn, které probíhaly uvnitř dané komunity, byla tradice maskovaných obřadů ovlivněna také vnějšími okolnostmi, především katolizací kolonizovaných obyvatel evropskými misionáři. K útlumu maskovaných rituálů vedle mezikulturních a náboženských faktorů přispěla také kmenová migrace a nové sociokulturní podmínky. Transformované podoby původních obřadů jsou často prezentovány na festivalech etnické kultury. Ukázky tradičních maskovaných tanců probíhají na slavnosti sing-sing (Mount Hagen, Papua-Nová Guinea), kde vystupuje několik desítek místních etnik. K vizuálně nejpřitažlivějším patří maskování mužů kmene Huli nebo tzv. bahenních mužů (Asaro Mudmans). Podobné ukázky původních forem obřadů se konají také u Maorů na Novém Zélandu, u afrických Dogonů a Fulbů nebo australských Arandů. K obdobné přeměně původních pohanských magických obřadů, masopustů a dalších maskovaných obchůzek došlo též v Evropě. Postupně se vytratila nejen jejich původní funkce, spjatá s tradičními prosperitními, plodnostními a zemědělskými kulty, ale částečně byl zapomenut i význam jejich symbolických rolí. Tradice českých masopustů a maskovaných výročních obyčejů popsal etnolog Čeněk Zíbrt ( ). Také kresby historika, etnografa a folkloristy Karla Rozuma ( ) zdokumentovaly historii maskování na Roudnicku. Vzhled masek, které se používaly při mikulášských průvodech v okolí Litomyšle, byl zachycen na kolorovaných kresbách z poloviny 19. stol. Konfrontaci původních a současných masopustů dokládá etnografický výzkum a fotografie etnografů Ludvíka Barana a Jitky Staňkové, kteří se jejich studiu systematicky věnovali několik desetiletí. 14

15 ÚVOD Tradice masopustů a dalších obchůzek s maskami se v Čechách udržují nejvíce na Chrudimsku, Prachaticku, Českobudějovicku, Milevsku, Domažlicku (Postřekov), ale také na Moravě (např. Strání) i v dalších lokalitách. Jsou cenným dokladem o přirozené snaze, především venkovského obyvatelstva, udržet kontinuitu s kulturním odkazem minulosti. Ve výše zmíněných lokalitách jsou používány historické masky, pokud se vyrábějí repliky, jsou dodrženy tradiční materiály a výrobní postupy. Z tradičních maškar se lokálně objevují postavy medvěda, klibny (kobyly), žida, slamáka, laufra, smrtky, báby s nůší, nevěsty a ženicha. V téměř nezměněné podobě masopustní obchůzka probíhá ve skanzenu Veselý kopec na Chrudimsku a v okolních vesnicích. Udržení kontinuity lidových tradic bylo oceněno zařazením masopustních průvodů na Hlinecku do seznamu světového dědictví UNESCO. Tradici si dosud zachovávají mikulášské a tříkrálové obchůzky a pálení čarodějnic (Filipojakubská, Valpuržina noc). Zvyky spojené s vynášením slaměné figury Morany (pohanské bohyně smrti) nebo obchůzky Perchty a Lucie postupně zanikají. V některých evropských zemích mají městské karnevaly dlouhou tradici, k nejznámějším patří slavnosti v Benátkách, Norimberku, Kolíně nad Rýnem a Bazileji. Jako příklad prolínání historie a současnosti uvádíme benátský karneval, kde můžeme vidět nejen tradiční masky typu Bautta, Volto, Moratta, Colombina, Capitano, Pulcinella, Arlecchina, Zannini, Gaspare, ale také nepříliš vkusné až kýčovité novodobé masky a kostýmy. V Praze bylo navázáno na oslavy masopustu na Žižkově (1993), další slavnosti a průvody masek probíhají na Malé Straně, Smíchově, Břevnově, Karlíně a v dalších pražských obvodech. Velkolepou přehlídku historických kostýmů a masek prezentuje slavnost Carnevale Praha, která v roce 2006 obnovila přerušenou historii výpravných šlechtických bálů. V posledních desetiletích získává maskování nové podněty, mladí lidé se inspirují rolovými hrami, historickým a fantaskním stylem LARP a fantasy. Vznikají zájmové skupiny, například kostýmních her (cosplay), inspirované filmovými nebo komiksovými postavami, kreativní možnosti k oděvním hrám nabízí japonský styl oblékání. Masky nás mohou stále fascinovat nejen jako doklad dávných magicko-kultovních významů, ale také jako etnicko-náboženské a výtvarně-dramatické objekty. Přestože v mnoha případech masky ztratily své původní významy, mnohdy i uměleckou kvalitu, stále nabízí intenzivní zážitky spojené s proměnou vzhledu, nespočtem rolí a identit. Karnevalový průvod v Bazileji, 2002 Ve švýcarském městečku Urnäsch se každoročně pořádají prosperitní maskované obchůzky Slaměné maškary se zdobenými homolovitými klobouky a nalíčenou tváří, Chrudimsko,

16 MASKY Lovec s lukem je vyobrazen pod skalním převisem v pohoří Cederberg, Sanové, Jihoafrická republika Skalní malby Křováků (Sanů) pocházejí z Jižní Afriky z pohoří Cederberg, nejstarší motivy mohou být i let staré Šamanské masky a atributy Šamanismus můžeme definovat jako transkulturní fenomén, který se vyskytuje v tradičních animistických společenstvích, vyznačuje se různými formami extatických duchovních cest vedoucích k mytickému světu. Animistická náboženství věří v existenci nehmotných duší, duchů a dalších nadpřirozených sil, které se mohou odloučit od fyzické schránky a nezávisle existovat v nadpozemském světě, případně se mohou vrátit do lidského nebo zvířecího těla. Svět duchů, duší a lidí byl, a u některých kulturních etnik dosud je, natolik propojen, že vytváří ucelený životní koncept, který provází člověka od zrození až do okamžiku smrti, ve kterém dojde k přechodu do nové duchovní dimenze. Magicko-duchovní působení šamanů, léčitelů, medicinmanů, kouzelníků a čarodějů spočívá v přípravě a realizaci rituálů, které vyvolají imaginárně symbolické vize a mimotělní zkušenosti, které nejsou vázány na fyzické tělo a časoprostor. U většiny kultur jsou tyto šamanské sugestivní rituály spojeny s tancem, zpěvem, hudbou, případně i psychotropními látkami, které napomáhají vyvolat snění, vidiny a halucinogenní stavy směřující k transcendentálnímu stavu vědomí, které umožní komunikaci s odlišnými duchovními světy a božstvy. U většiny etnik byla účast na šamanských rituálech umožněna pouze dospělým mužům, pro ženy a děti byla tabu. V některých případech potřeboval šaman ke své duchovní činnosti samotu. Součástí animistického konceptu vnímání světa je víra v nadpřirozené schopnosti šamana. Lovci věřili, že je možné energeticky připoutat duše zvířat, která mají být ulovena a po ukončení lovu je vrátit. U některých domorodých kultur měla duše přímou vazbu k určitým částem zvířecích těl lebkám, zubům, rohům, kostem, kůži. Pokud lovci tyto artefakty uchovali, mohly duše opět nalézt svá těla. Magické rituály a trans umožňovaly dávným lovcům dospět k duchovní proměně, která je přenesla do říše mrtvých předků, případně zvířecí nebo rostlinné říše. Motivy lidských postav zobrazených s duchem ochráncem nebo pomocníkem se objevovaly již v prehistorických zobrazeních byly zastoupeny ptákem, bizonem, medvědem, jelenem, vlkem a dalšími zvířaty. Nejstarší masky byly často vytvořeny ze zvířecích lebek nebo jejich částí, doplněných kůží nebo kožešinou zvířete. Vizuální identifikace se zvířetem napomáhala šamanovi snadněji uskutečnit duchovní transfer do světa předků. Zvířecí a lidské lebky symbolizovaly nejen fenomén smrti, ale také motiv znovuzrození nebo přítomnosti předka. V jeskyních prehistorických lovců z období mladého paleolitu, objevených ve Španělsku (Altamira, Los Caseres, El Castillo), ve Francii (Lascaux, Les Trois Frères, Les Combareles) 16

17 ÚVOD i mnoha mimoevropských lokalitách, se setkáme s jeskynními a skalními malbami, kresbami i rytinami. Vedle naturalistických podob zvířat a lidí byly zobrazovány i abstrahované motivy a grafické symboly. Zajímavé jsou také otisky dlaní a prstů, ale i jejich obrysy, vzniklé rozfoukáním pigmentu kolem ruky. Mezi šamanovy atributy patří také masky, které podle lokálních zvyklostí zobrazují božstva nebo duchy ochránce. V mezoamerických kulturách dominuje kultovní božstvo Opeřený had (Quetzalcoatl.) Na americkém Severozápadním pobřeží šamani nosili masky totemových zvířat, například havrana, medvěda, kosatky. Také u obličejové a tělové malby se setkáváme s tradiční kultovní ikonografií vytvářející archetypální stylizaci, například havrana a Hromového ptáka v indiánských kulturách Severozápadního pobřeží. K typickým identifikačním metamorfózám patřil kult jaguára. U amazonského kmene Guahibo se šaman oblékal do jaguáří kůže, pomocí tesáků a dalších atributů se snažil přiblížit k vzhledu jaguára. Obdobnou identifikační proměnu podstupují i příslušníci kmene Matsesů (Peru), jehož členové si tvář zdobí připevněnými vousy a jaguářími vzory, které mají vytetované nebo namalované přírodními pigmenty. Pro transformaci do kultovního jaguára používají amazonští šamani jeho kůži a masku představující jaguáří tvář. U indiánů například namalované skvrny na tvářích novorozence mají zajistit ochranu mocného jaguářího ducha. Vzhled šamanských masek podléhal dobově místním zvyklostem, typu obřadu (iniciační, pohřební, léčebný) a tradiční ikonografii zobrazovaného zvířete (medvěda, jaguára, losa). Oděvy z kůží a kožešin, doplňujících masky, bývaly v některých kulturních oblastech zdobeny malbou (Sibiř) nebo atributem totemového zvířete zuby, zobákem, parožím, peřím, drápy, mušlemi, korálky atp. Na masky a oděvy byl většinou používán materiál přírodního původu dřevo, keramická hlína, kůže, kožešiny, kosti, šlachy, kožené řemínky, kámen, listy, rostlinná vlákna, kůra a její zpracované části (např. tapa), semena rostlin, mušle a peří. U mnoha etnik se setkáme s různými typy obličejových a nástavcových masek upevněných na hlavě, těle, pokrývkách hlavy nebo konstrukcích. Konečný vzhled masek dotvářela malba, případně reliéfní vrstva hlíny s rytým ornamentem. Podle místních přírodních podmínek byl používán jíl, vápenec, přírodní pigmenty, výtažky a výluhy z rostlin, popel ze spálených mušlí atp. Motiv masek se objevoval také u magických rekvizit, amuletů, šperků, případně na obličejové nebo tělové malbě, která patří ke specifické formě maskování. Tlingitská žena s malbou tváře ve slavnostním potlačovém oděvu, 1909 Maskovaný šaman v obřadním oděvu s bubnem 17

18 MASKY * Sibiřští šamani s bubny zajišťovali komunikaci s duchy, 1895 Šamanův obřadní oděv, případně i jeho další součásti (např. maska, vak s magickými předměty) vyjadřují ikonografické a duchovní znaky dané kultury. Tyto znaky se projevují v symbolicko-zástupných významech oděvu, tj. na výběru použitého materiálu, barevnosti, ornamentice, totemových motivech aj. Šamanovo oblečení mnohdy obsahuje i skryté významy nábožensko-magické povahy, které mohou být zřejmé pouze příslušníkům dané komunity. Například šamanův oděv se zobrazením transpersonálních zážitků měl pro příslušníky sibiřského kmene Goldiů magický význam, neboť jej považovali za zosobnění duchů. Vzhled šamanského kostýmu však nemusí být výpravný, může mít pouze symbolickou podobu například zakrytí hlavy látkou. Nedílnou součástí šamanova vzhledu tvoří atributy, které nosí stále nebo jen při vykonávání určitých obřadů. Patří k nim bubínky, chřestidla, řehtačky, magická hůl, dýmky, krystaly, mušle, magické šipky, osobní a ceremoniální amulety sloužící k ochraně. Eskymácký (inuitský) duch Yake byl vyřezán do chřestidla ve tvaru opozitních tváří polomasek. Důležitou součástí šamanských rituálů byly předměty, které umocňovaly jeho výjimečnost a sílu - dřevěné a kostěné hůlky, nože, dýky, vykuřovadla a amulety. K přivolání duchů se používaly jednoduché hudební nástroje, nejčastěji bubínky, řehtačky a flétny. Jako příklad uvádíme šamany v Nigérii, kteří používali při léčebných rituálech kostěné flétny, z nichž některé byly doplněny hlavou symbolizující jednotlivé duchy. Motiv masky se vyskytoval také na řehtačkách a amuletech. Na mnoha místech světa se dochovaly různé formy šamanských kultur v náboženských představách, kosmologii a mýtech. Magie používaná při obřadech animistických kultur vychází ze specifických duchovních činností šamanů. Někteří šamani používali tajný jazyk, magické zaříkávání a onomatopoické zvuky zvířat. Komunikaci se světem zesnulých, duchů a božstev zprostředkovávají šamani ve stavech změněného vědomí transu. Extatické magické obřady s rytmickými tanci doprovází nejčastěji bubny jejíchž zvuk vytváří harmonickou rezonanci a vibrační frekvenci. Při provozování šamanských rituálů se používají psychotropní a halucinogenní látky, šamani se učí znát jejich magické účinky, ale také způsoby jejich přípravy a dávkování. Nejčastěji bývá používán tabák, konopí, lysohlávky, koka, peyotl, ayahuasca, durman, rulík, blín a kurare. Použití těchto látek se liší kulturně, historicky i geograficky. Šamani je mohou používat nejen v pozitivní bílé magii, ale také k čarování při obřadech černé magie. Bílá magie pomáhá léčit, zachraňovat duše, věštit nebo bojovat proti zlu způsobeném kletbami a kouzly. Působení černé magie 18

19 ÚVOD je destruktivní, nejčastěji ji používají čarodějové, kteří směřují zlo proti jednotlivci, jeho rodině nebo celé komunitě, jejich záměrem je přivolat neštěstí, které může mít podobu nemoci, neplodnosti, zničení hmotných statků, neúrody, atp. Výběr šamana probíhá v jednotlivých kulturních areálech odlišně, v některých případech tradičně náleží vládci, jinde vychází z víry v šamanovu rodovou reinkarnaci, která přechází na dalšího člena rodiny. Volbu šamana mohou ovlivnit také psychické nebo fyzické symptomy, které jej výrazně odlišují od ostatních příslušníků dané komunity může se jednat o hysterii, psychózu, epilepsii, schizofrenii, vyléčení z těžkého onemocnění nebo fyzickou anomálii. Také fenomén iluze smrti hraje v šamanismu důležitou roli a objevuje se v nejrůznějších symbolických podobách, počínaje halucinacemi, stavy transu nebo bezvědomí, konče klinickou smrtí a znovuzrozením. Během těchto stavů momentálního nebytí dochází k odloučení duše od těla a duchovnímu prozření. U amazonských pralesních indiánů jsou dosud praktikovány tradiční techniky magického letu šamanů do transcendentálních světů duchů. Vycházejí ze schopnosti vyvolat stav extáze, při kterém dochází k změněnému vědomí, duše opustí tělo a vymaní se z profánní existence. Pro vyvolání stavu transu využívají indiáni léčivé a halucinogenní rostliny, například výluh z tabáku. Pro snadnější navázání kontaktu s duchy si šamani malují na tělo symbolické motivy huitem tmavomodrým barvivem z plodů Genipy americany. Ve stavu transu se šaman věnuje především léčení a odhánění nebezpečných duchů, ale může páchat také zlo prostředky černé magie. Přestože mají šamani v mnoha kulturách zcela výjimečné postavení a autoritu, mohou upadnout v nemilost komunity. Důvodem může být neúspěch v léčení, případně nesplnění věštby, díky tomu mohou být v některých kulturách exkomunikováni, potrestáni nebo zabiti. Jako případ ze současnosti lze uvést tragické události spojené se zemětřesením na Haiti (2010) a následnou epidemií cholery, která se projevila u desítek tisíc lidí, kteří se nakazili kontaminovanou vodou. Nemoc vyvolala paniku a nenávist vůči šamanům, která pramenila z přesvědčení, že čarodějové a vyznavačů kultu voodoo rozšířili choleru očarovaným prachem. Voodoo je na Haiti oficiálním náboženstvím s nejvyšším šamanem, hierarchií mnoha božstev a ustálenými rituály. Víra v sílu černé magie vyvolala paniku a lynčování. Kameny a mačetami bylo zabito, a poté upáleno několik desítek šamanů a čarodějů. Představitelé vlády se snažili trpělivě vysvětlit, že nemoc způsobuje pouze nedostatečná hygiena a nikoli kouzla. Dřevěná polychromovaná maska aljašského šamana Inuitská mytická bohyně moře Nuliayuk Sedna Eskymácký (inuitský) maskovaný šaman, Aljaška 19

20 MASKY Kresba maskovaných postav od Francisca Goyi podle grafického listu Los Caprichos, 1799 Detail maskované postavy z obrazu Jamese Ensora Masky a smrt, 1897 Figurální kompozice z cyklu Masky, Jan Parkman, 2002 Maska estetický objekt a umělecká inspirace Vzhled většiny historických masek vycházel z dobových kánonů, ustálené ikonografie a generačně předávaných tvůrčích postupů realizovaných uměleckými řezbáři a řemeslníky dalších oborů. Někteří tvůrci masek byli příslušníky tajných společností, náboženských řádů nebo společenských kast, a proto vznik masek provázela přesně stanovená pravidla a tabu. Vedle krásných masek se setkáváme s nehezkými, až odpudivými artefakty sloužícími k zahnání zlých duchů, nemocí nebo nepřátel, avšak také tyto masky mají silně expresivní umělecké působení. Námět masek a maskovaných postav byl předmětem zobrazení a kreativní inspirace ve všech historických obdobích, výrazně se odlišovala nejen motivace jejich vzniku, ale také pojetí, materiály a techniky. Z mnoha autorů, kteří námět použili, zmíníme pouze několik tvůrců z různých historických období. Deset mědirytin Jacquese de Gheyna ( ) zobrazuje maskované postavy, pozoruhodná je především postava šaška s rolničkami a atributem jeho hlavy na tyčce, ale také masky symbolizující lva, krocana, osla, smrtky a starce. Kolem roku 1700 vytvořil italský umělec Georgio Lambranzi cyklus mědirytin s maskovanými tanečníky komedie dell arte v charakteristických tanečních figurách, tradiční benátské maskování ztvárnil ve svých malbách Pietro Longhi ( ). Námět symbolických kritických masek parodujících dobu, církev a inkvizici zobrazil španělský malíř a grafik Francisco Goya ( ). Expresivní tváře, masky, potupné špičaté klobouky a symbolické oslí hlavy najdeme v některých grafických listech z cyklu 80 leptů Rozmary Los Caprichos. Pohled na masky a jejich tvůrce se měnil, například artefakty přírodních národů z Afriky, Oceánie a dalších míst přestaly být označovány za primitivní umění, v průběhu 19. a 20. století získaly velký respekt a společně s dalšími díly se staly zdrojem obdivu, sběratelství a inspirace pro umělce. Fenomén masek oslovil především Pabla Picassa ( ), ale také Maurice de Vlamincka ( ), André Deraina ( ) Paula Kleea ( ). Námět masek zpracoval ve svých dílech také: Max Ernst ( ), Joan Miró ( ), René Magritte ( ), Salvador Dalí ( ), Giorgio de Chirico ( ), Alberto Giacometti ( ) a mnozí další. Paralely mezi tváří a maskou, můžeme nalézt v mnoha dílech belgického malíře a grafika Jamese Ensora ( ), masky jej obklopovaly již v dětství, protože jeho rodiče měli půjčovnu karnevalových kostýmů. V Ensorových dílech se objevovaly masky v různých variantách, například v kompozicích (Zátiší v ateliéru, 1889) nebo žánrových námětech 20

21 ÚVOD atmosféry karnevalu (Karneval, 1920). Téma maskování jej dovedlo k hluboce symbolickému, až psychoanalytickému zobrazení expresivních tváří, grimas a masek, které vyjadřují nejen pokrytectví, ale také symbolické životní role a nevyhnutelnost smrti (Smrt a masky, 1897, Pierot s kostlivcem, 1922). V sochařství se motiv masky vyskytoval nejen v antice a středověkém kamenosochařství, ale také v dílech kubistických, expresionistických, surrealistických a současných umělců. Reprodukovaná televizní cena, bronzová socha Elsa, je dílem sochaře Michala Gabriela (*1960). Výjimečná tvůrčí imaginace je charakteristická pro dílo výtvarníka, loutkáře, scénáristy a filmového režiséra Jana Švankmajera (*1934), jeho surrealistický umělecký koncept provázejí také různé podoby metamorfóz tváří a masek. Švankmajer se mnoho let věnuje sběratelství kmenového umění, především z oblastí Afriky. V prostředí autorovy kunstkomory, inspirované duchem manýristických sbírek, získávají etnické artefakty, spojené se současnými díly, nové významové a umělecké kontexty. V Galerii Anderle v Pelléově vile vytvořil grafik a malíř Jiří Anderle (*1936) stálou expozici afrického kmenového umění, která obsahuje také masky. Inspirační a konfrontační vazby k maskám a sochám se objevují v mnoha kresbách, grafikách a malbách, například v cyklu (Pradávno). Sběratelství masek se od roku 1977 věnuje také publicista a filozof Ivan Melicherčík (*1944), část artefaktů je zobrazena v knize: Tvar ducha, moc a krása afrického kmenového umění, Pozoruhodnou výstavu 200 umělců různých oborů nazvanou: Masky Proměny obličeje od Rodina po Picassa připravili v roce 2009 kurátoři pařížského Muzea d Orsay. Různé pojetí identity se objevuje v dílech současných českých umělců, zmíníme alespoň některé projekty. Umělec širokého záběru Václav Stratil (*1950), vytvořil cyklus fotografických autoportrétů, svoji identitu měnil pomocí reálných předmětů a improvizovaných symbolických masek (Nedělám nic, Řeholní pacient). Konceptuální umělec a malíř Jiří David (*1956) vystavil soubor zrcadlových dvojportrétů (Skryté podoby), spojení pravých a levých části obličeje vytvořilo metamorfózy maskovaného alter ega. Další Davidův cyklus (Moji rukojmí) se symbolicky maskovanými chlapci upozorňuje na týrání dětí. Václav Jirásek (*1965) zpracoval různé významové kontexty masek v několika cyklech (Maska, Mikulášské létání aj.). Motivy masek s psychologicko feministickým akcentem zpracovaly také výtvarnice Veronika Bromová (*1966) v cyklu (Bytosti), Milena Dopitová (*1963) a Barbora Bálková (*1978) v cyklu (Masky). Konfrontace tváří a masek zpracovávají také umělci skupiny Kamera skura z Ostravy. Michal Gabriel, televizní cena Elsa, bronz, 2004 Irena Staňková: Maskování identity, měděný drát, v. 305 cm,

22 MASKY Gotický maskaron, Bratislava Klasicistní maskaron, Budapešť Secesní maskaron, Budapešť Masky v architektuře maskarony Maskaron je zdobný prvek s motivem lidské, zvířecí, démonické nebo fantaskní tváře. Nejčastěji se vyskytuje jako součást architektury, nábytku a kovářských výrobků, například mříží. Motiv maskaronu se používal především v románském a gotickém období, méně často se uplatnil v renesanci, baroku a secesi. V středověké architektuře se objevoval především na portálech, konzolách, klenácích, hlavicích sloupů a na vnějších opěrných prvcích chrámů. Ikonografii maskaronů, představující démonické typy ze středověkého bestiáře, není možné pomocí křesťanské symboliky jednoznačně vysvětlit, lze však předpokládat, že jejich odpudivý vzhled měl zastrašit negativní síly. Motivy obludných hlav a antropozoomorfních postav jsou součástí kamenných chrličů, které slouží k přepadu vody z kašen a opěrných systémů katedrál. Chrliče s nestvůrami mohou mít návaznost na středověkou legendu, v níž drak Gargouille sužoval obyvatele města Rouen, až do doby, než byl zabit sv. Romainem. Hlava draka byla umístěna na hradbách v Rouen, aby symbolicky připomínala vítězství církve nad démony. S maskarony a chrliči se můžeme setkat na výzdobě katedrály Notre-Dame, katedrály sv. Víta, chrámu sv. Barbory a na mnoha dalších církevních stavbách. Podobně záhadný je často se opakující motiv tváře Zeleného muže, kterému z úst vyrůstají větvičky a hlavu lemují stylizované listy. S největší pravděpodobností vyjadřuje plodivé síly přírody a symbolizuje nesmrtelnost. Masky zelených mužů se objevovaly na středověkých karnevalech a v pouličním lidovém divadle. Obdobně symbolickou podobu má i postava divého muže, která se však opírá o reálnou postavu z Orientu. Maskování za divokého muže se objevovalo při dvorských maškarních zábavách. Nejstarší zdokumentovaná podoba Zeleného muže, kterého do středověké Evropy nejspíše přenesli kameníci z islámských zemí, pochází z antické mozaiky z města Gerasa. Zelený muž se hojně vyskytoval také v keltské kultuře. Podoby maskaronů se Zelenými muži se vyskytují na mnoha místech, například na klenácích kostela sv. Haštala, arkýři a v ambitech Karolína a na nároží Prašné brány. Také na dřevěném nábytku se vyskytoval motiv masky Zeleného muže, například na židli na hradě Zvíkov, stolu na zámku Kratochvíle. Maskarony ze štuku a bronzu se objevovaly také v barokní a secesní architektuře. Třicet maskaronů s odlišnými ženskými tvářemi zdobí fasádu Hlavního nádraží v Praze od architekta Josefa Fanty. 22

23 ÚVOD Městský karneval Carnevale Praha V roce 2006 zakladatelé a organizátoři novodobých karnevalových oslav ve spolupráci s Hlavním městem Prahou a ostatními partnery obnovili pozapomenutou tradici pražského karnevalu. O rok později jsou pod názvem Carnevale Praha každoročně organizovány obnovené pražské masopustní oslavy. Navázaly na historické slavnosti pořádané v Praze od středověku, které byly několikrát díky sociálně-politickým událostem přerušeny. Zakladatel Carnevale Praha Rostislav Maria Müller uvádí: Celoživotní láska a vášeň pro výtvarné umění, hudbu a divadlo vedla k rozhodnutí obnovit pozapomenutou téměř tisíciletou tradici pražského karnevalu a vrátit tento fenomén zpět do kalendáře. Záměrem bylo připomenout historii a odkaz pražských karnevalů, oživit zapomenuté příběhy spojené s tímto fenoménem, přiblížit společenský rozměr a zdůraznit kulturní vliv karnevalu na rozvoj jednotlivých uměleckých disciplín v Čechách. Inspirací pro navázání tradic jsou i městské karnevaly, které si udržely kontinuitu v mnoha evropských i světových metropolích do současnosti. Program oslav zahrnuje různé kulturně společenské aktivity, od slavností, průvodů, tvůrčích dílen, pouličních divadelních představení, koncertů, plesů, scénických představení až po festival tradičních masopustních kulinářských specialit. Důležitou součástí pražského karnevalu je též festival barokní kultury, který je pořádán v autentických místech spojených s historií pražského karnevalu, a který představuje veřejnosti projekty mapující vrcholná období karnevalového fenoménu. Tato multižánrová přehlídka, organizovaná ve spolupráci s odborníky na dobové pojetí uměleckých disciplín, spojuje v jednotlivých projektech hudbu, divadlo, tanec a návazné umělecké disciplíny a klade důraz na jejich scénické provedení a historickou autentičnost. V Carnevale Praha se můžeme vedle škrabošek typických pro italskou komedii dell arte a tradičního líčení, které doplňuje kostýmy a paruky z jednotlivých historických období, setkat také s autorskými maskami z dílen českých výtvarníků. Historii a současnost maskování dokládají doprovodné akce. Hosty karnevalu byli Sardové v archaických středomořských maskách. Proběhlo také vystoupení herců s tradičním čínským drakem, české lidové tradice prezentovaly masopustní maškary z Hlinecka. Repliky historických kostýmů na slavnostech Carnevale Praha doplňují bohaté paruky a efektní masky 23

24 MASKY Líčení Ladislava Fialky, Cesta, 1965 Pantalon Jiří Kaftan, Cesta, 1965 Jiří Kaftan ve hře Blázni Maska charakteristika typu a role Pantomima pochází ze starořeckého slova pantomimos napodobující vše. Jedná se o nonverbální pohybový divadelní projev, většinou komorního charakteru s převahou autorských sólových výstupů. Pohybuje se na pomezí několika žánrů němohry, taneční a operní pantomimy, němého filmu, černého divadla a symbolického výtvarného obrazu. Pantomimické nonverbální sdělení představuje ve všech kulturách srozumitelný jazyk, který vychází z pohybu, mimiky a gestiky, často bývá doprovázen hudbou a tancem. Mimův specifický herecký typ často doplňuje líčení, případně maska, polomaska nebo jiný atribut (např. klaunský nos). Nejčastější typ líčení vychází z bílého podkladu doplněného akcenty červeného a černého pigmentu, líčení rtů a obočí vychází ze zvýraznění požadovaných rysů daného typu. V starověkém Řecku se pantomima objevila nejen jako součást mimických, tanečních a zasvěcovacích mystérií, ale také jako lidový a oficiální dramatický projev. Z řeckého názvu divadla (mimos) bylo odvozeno pojmenování jeho herce mim. Mimické řecké komické výstupy, které parodovaly klasické náměty (báje, mýty i tragédie tehdejších dramatiků), ovlivnily rozvoj jihoitalské improvizované frašky (atellácká a flyácká), která se hrála v maskách (typy lakomce, poživačného žrouta, starce aj.). V římské pantomimě se objevil typ bílého mima, který inspiroval pozdější líčení Pierota, předchůdcem Harlekýna byl Centunculus v sešívaném plášti. Na počátku 16. stol. získala oblibu komedie dell arte, která se z Itálie rozšířila po celé Evropě. Vystupují v ní pevně stanovené typy masky např. Harlekýn, Colombina, Pantalone, Pedrolíno, Pulcinella, Dottore a další. Pantomima postupně získávala popularitu také v Anglii, postava Harlekýna se zde postupně transformovala do komické role klauna, nový vizuální typ vytvořil mim, který vystupoval pod jménem Joe Grimaldi ( ). Oděv inspirovaný postavou šaška tvořil volný kostým kombinézového střihu s aplikacemi a kanýrem kolem krku, který doplňovalo bílé líčení s výraznými červenými a černými akcenty. Několik generací následovníků ovlivnil mim českého původu Jean-Baptist Gaspard Deburau ( ), který z nešikovného smolaře Pedrolína vytvořil nové pojetí Pierota. K charakteristice postavy patřily široké kalhoty a halena s knoflíky, bílé líčení doplňovaly zvýrazněné oči, obočí a ústa. V průběhu 19. století se pantomima přesunula z divadel do cirkusů, baletu a filmové grotesky. V němém filmu si získal popularitu Charles Chaplin ( ), který používal bílou líčenou maskou s výrazně podmalovanýma očima a knírkem a smutný klaun Frigo s bíle nalíčenou tváří a kloboukem Buster Keaton ( ). 24

25 ÚVOD Za zakladatele moderní pantomimy bývá označován Marcel Marceau ( ), jeho autorské pantomimy jsou nadčasové, vyjadřují všelidské radosti i bolesti. Ve svých 24 letech vytvořil postavu mima Bipa s bíle nalíčenou tváří a vysoko namalovaným obočím, jeho stylizované etudy měly filozoficko-romantické náměty (Bip malíř, Výrobce masek). Moderní škola české pantomimy je spjatá s mimem, choreografem, režisérem a pedagogem Ladislavem Fialkou, který v letech ( ) vedl skupinu Pantomima Na zábradlí. U zrodu souboru stáli Fialkovi spolužáci z taneční konzervatoře Jiří Kaftan, Zdena Kratochvílová a Ludmila Kovářová. V souboru se vystřídalo mnoho talentovaných mimů, vedle tradičního líčení se v představeních uplatnily také masky klaunů a komedie dell arte. K nejvýraznějším osobnostem současné pantomimy patří Jan Sládek, Ctibor Turba, Boris Hybner a Boleslav Polívka, kteří v mnoha rolích vytvořili autentické herecké a vizuální typy. Díky úctyhodným projektům zmíněných umělců byla založena nejen studia a divadla pantomimy, ale také ojedinělé cirkusové projekty a festivaly, na kterých se podíleli další spolupracovníci. Významným činem bylo také vybudování vysokoškolského studia pantomimy. Klauniáda představuje komický divadelní žánr jehož ústřední postavou je groteskní postava klauna nebo šaška, vystoupení se odehrává většinou v cirkuse, varieté nebo v divadle malých forem. Pozoruhodné jsou umělecké projekty souborů La Putyka a Cirque du Soleil. Málokterá z masek na nás působí tak archetypálně jako postava klauna, která má své kořeny v komických antických postavách. Typické líčení vychází z bíle nalíčené tváře, červeného nosu, podmalovaných očí, které dotváří charakteristický účes a barevný kostým. Postavu Bílého klauna přejal cirkus z francouzského divadla pantomimy, bíle nalíčenou tvář obvykle oživuje pouze jedno výrazně nalíčené obočí, na hlavě nosí klaun homolovitý klobouk, kostým zdobí flitry. Zrzavý klaun se poprvé objevil na jevišti v roce 1837, vytváří často partnera Bílému klaunovi. Například Emment Kelly si líčil tvář do podoby klauna tuláka, se smutně vytaženým obočím, červeným nosem a oválně líčenými širokými ústy. Bílé líčení, zvýrazněné oči a červeně nalíčené rty patřily s drobnými modifikacemi k charakteristickému vzhledu Jiřího Voskovce a Jana Wericha v představeních Osvobozeného divadla. Prostředí cirkusu ovlivnilo mnoho umělců, například spisovatele Eduarda Basse Cirkus Humberto, režiséra Federica Felliniho Klauni. Malíř Henri de Toulouse- -Lautrec navštěvoval pařížský dřevěný cirkus Fernando, Pablo Picasso ve svých kresbách zachytil neopakovatelnou atmosféru cirkusu Medrano. Svět klaunů a dalších cirkusových umělců ovlivnil také tvorbu Františka Tichého. Líčení mima Jiřího Kaftana Většina klaunů si pro svá vystoupení vytvořila ustálený typ líčení Kašírovaná maska klauna z basilejského karnevalu,

26 MASKY Samurajská ochranná zbroj s obličejovou maskou. Ze sbírek Městského muzea Čáslav Maska ochrana tváře a těla Masky jsou spojeny také s ochrannými funkcemi, především při práci, boji a sportu. S maskami určenými k ochraně tváří bojovníků se setkáváme ve starověku a středověku, nejčastěji se jednalo o typy přilbic s odklápěcí obličejovou částí. Uměleckými díly jsou bojové masky Thráků nebo japonských samurajů. V období první světové války se začaly používat plynové masky s filtry, které sloužily při ochraně vojáků a civilistů před bojovými plyny. Masky s různými typy filtrů využívají při zásahu požárníci, na rušných křižovatkách některých měst používají ochranné roušky dopravní policisté. Zajímavý design mají historické potápěčské skafandry. Z pracovních ochranných pomůcek jsou patrně nejznámější masky pro sváření a broušení kovů. Masky využívají také výškoví piloti a potápěči. Také v medicinské oblasti se používá velké množství různých typů ochranných masek. Mezi předchůdce chirurgických obličejových roušek patřily středověké dlouhé masky zobákovitého tvaru naplněné bylinami, které měly lékaře ochránit před morovou nákazou. Roušky bývají nošeny také při epidemiích nebo v zamořených prostorech. Pro léčebné účely se používá kyslíková maska, dále pak maska na zajištění dýchání během srdeční zástavy, případně dechu, obličejový štít chrání tvář zubaře atp. Bojovníci při římských gladiátorských zápasech používali přilbice s obličejovými maskami nejen pro ochranu tváře, ale také k zastrašení protivníka. Ve středověké Evropě a Japonsku nosili vojáci a samurajové ochranné brnění, které doplňovaly expresivní až děsivé masky. 26

27 ÚVOD Součástí potapěčského skafandru byly masky Fenomén zastrašování soupeře se uplatnil také u většiny masek používaných hokejovými a florbalovými brankáři. U dalších sportů se v designu setkáme s klubovými a národními motivy, případně reklamou. Masky se používají při bojových sportech kendo a taekwondo, u softballu a baseballu, kde ji nosí catcher. Další typy masek se vyskytují u amerického fotbalu a šermu. Textilní a kožené masky (kukly) se používají ve wrestlingu (druh profesionálního zápasu) v Mexiku a Japonsku, kde navazují na tradice maskování. Zajímavé je, že v USA, kde je wrestling také velice populární, se masky nepoužívají, diváci chtějí vidět tvář zápasníka a spoluprožívat jeho emoce. Při sportování někdy dochází k poranění hlavy, a to i v těch druzích sportu, kde se běžně ochranné masky nepoužívají. Proto se můžeme setkat s obličejovými maskami například u fotbalistů, kteří s nimi hrají po úrazech hlavy způsobených například při hlavičkovém souboji, během kterého někdy dochází k poraněním v oblasti spánkových kostí, ale i v obličeji. Proto používají fotbalisté po dobu rekonvalescence ochranné masky, které jsou jim zhotovovány na míru podle doporučení lékaře. Příkladem je brankář londýnské FC Chelsea Petr Čech, který po úrazu hlavy a nosu hrál určitý čas v upravené přilbě doplněné o speciálně upravenou obličejovou masku. Také automobiloví a motocykloví závodníci používají nehořlavé ochranné masky, aby je chránily v případě požáru při havárii. Ve výše uvedených případech se jedná o masky funkční, bez speciálního výtvarného řešení. Baseballová ochranná maska catchera, hokejového brankáře a helma motorkáře 27

28 MASKY Ku-klux-klan v minulosti pořádal obřady plné rituálů a symbolů, kterými upoutal mnoho stoupenců, neuznávajících občanská práva černochů. Aby členové organizace nebyli při akcích poznáni, používali k maskování těla i tváře dlouhý, většinou bílý oděv s kápí Železné masky sloužily k potupení delikventů, další typy se používaly při středověkých torturách. Současné repliky Maska organizace, hnutí, zločin Maskování bývá používáno při snaze o utajení identity účastníků náboženských, nacionálních, politických nebo ideologických shromáždění a průvodů. Většinou se jedná o akce spojené s násilím, při kterých chtějí zůstat jejich účastníci v anonymitě. V některých případech zakrytí tváře nesměřuje pouze k policii nebo skupině s opačnými názory, ale také k zatajení identity uvnitř skupiny. Mnohdy se za maskovanými manifestacemi zaštítěnými různými ideologiemi a náboženstvím ukrývá prostý vandalismus, rabování nebo další formy kriminálního chování. Díky těmto skutečnostem se maska může stát veřejnou výhrůžkou a potencionálním nebezpečím, neboť utajená identita demonstrantů, případně teroristů, se může stát ventilem, který uvolní vlnu násilí. Také fanatici, fundamentalisté a radikálové se při účasti na pouličních manifestacích maskují kuklami a šátky. Jedním z nejznámějších typů maskování je středověká pokrývka hlavy kápě, která byla běžnou součástí středověkého oděvu, a také ji používali kněží při náboženských procesí ve Španělsku. Červená kápě se stala symbolem kata, který bývá zobrazován také s černou nebo červenou škraboškou. Špičaté kápě, opatřené pouze malými otvory pro oči, nosili také příslušníci Ku-klux-klanu (KKK), americké, krajně pravicové organizace s rasistickou, teroristickou a protižidovskou orientací. KKK byl založen ve státě Tennessee po skončení občanské války (1865), jeho členy byli především spořádaní občané střední a vyšší třídy. Zločinci se často maskují do profesních oděvů, například policisty, protože tento typ maskování vytváří jejich metamasku. Lidé si tak většinou zapamatují pouze oděv nikoliv tvář. 28

29 ÚVOD Psí maska a kostým z lakované látky od oděvní návrhářky Adriene Maska erotické oblečení a fetiš Anonymita masky poskytuje utajení identity a nabízí prostor pro sexuální fantazie a vstupování do rolí. Na rozdíl od etnických nebo divadelních, jsou masky v sexuálním kontextu spojeny především s aspekty submisivity, dominance a sexuálního fetiše. Škrabošky zakrývají pouze partie kolem očí, kukly celou hlavu. Existují i typy zcela uzavřené, které mají pouze perforování v místech úst a nosu. Kožené masky bývají doplněny zipy, šněrováním, cvočky a bodci. Pro submisivní jedince nabízejí výrobci masky ve tvaru psí, prasečí nebo koňské hlavy, některé z nich mají oka pro připojení vodítka. Sexuální masky medializoval Gaston, muž, který používá koženou psí masku, kterou doplňuje černým přiléhavým latexovým kostýmem. Další typy erotických masek jsou doplněny roubíky, existují i modely připomínající plynové masky. Maskování používají také dominantní ženy. Masky zajišťují dominám anonymitu a umocňují jejich převahu nad submisivním návštěvníkem S/M studia, který se stylizuje do role otroka. Erotické masky mohou plnit i exhibicionistickou nebo fetišovou roli, pokud jsou použity v jiném kontextu, například ve formě extravagantního módního doplňku na večírku nebo diskotéce. Fetiš se často prolíná s módou. Latexové a gumové oblečení se začalo vyrábět především proto, že pro mnoho lidí mělo erotický náboj. Pro některé jedince jsou masky a oděvy z latexu neodolatelným fetišem, vnímají jej jako druhou kůži, která kopíruje každý pohyb, a díky tomu vytváří iluzi o neprodyšné separaci od okolního světa. Vedle latexu bývá na tvorbu erotických masek používána také guma a kůže. V barevné škále dominuje černá, červená a růžová. Maska Star od oděvní výtvarnice Adriene, latex, 2009 Sériový typ masky z latexu 29

30 MASKY Tetování mladopaleolitické ledové mumie nazvané Ötzi mohlo plnit magickou, ochrannou nebo léčebnou funkci Skalní malba, rentgenový styl Uctívání kultu předků probíhá u příslušníků kmene Dani dosud. Vysušenou mumii drží muž s černou obličejovou malbou, Papua-Nová Guinea Metamorfózy tváře líčení, bodyart Dokladem tvrzení, že zdobení těla je kulturní univerzálií, která provází člověka napříč kontinenty od počátku jeho existence, dokumentují nejen jeskynní malby, sošky a hrobové nálezy, ale také tetování mumií. Různé způsoby přechodných nebo trvalých úprav tváře a těla měly v dlouhém historickém vývoji mnoho důvodů a funkcí. Některé se uplatnily samostatně, jiné se navzájem prolínaly. Nejčastěji se jednalo o motivace rituálně magické, statusově přechodové, náboženské, etnické, sexuální a estetické. U preliterárních kultur se objevuje zdobení těla také na plošných a trojrozměrných zobrazeních ženských kultovních idolů venuší, které vytváří vzory sestavené z rytých linií, vypichovaných motivů, otisků šňůr, případně jsou vytvořené malbou. U výrazně stylizovaných venuší z mezinského období jsou patrné meandrovité ornamenty, které evokují skarifikační jizvení. V oblasti saharské Tasíli byly objeveny na skalních malbách lidské postavy ozdobené geometrickými motivy, datované asi př. n. l. Nevíme však, zda představují tělovou malbu, tetování nebo skarifikaci, mohlo se jednat i o jejich propojení. Také na nálezech z Anatolie, Mezopotámie a území současného Ruska se objevují ženské neolitické hliněné idoly s ornamentálními motivy. Archeologické objevy z Jericha z doby asi př. n. l. dokládají nálezy koster zasypaných červeným pigmentem a lebek vytvarovaných směsí sádry s přídavkem pigmentu oxidu železitého, který vytvořil narůžovělý odstín. Do vyplněných očních důlků byly zasazeny mušličky kauri, v několika případech byly lebky dotvořeny malbou vlasů a vousů. Z nalezišť v Judské poušti pocházejí kultovně upravené lebky pokryté vrstvou asfaltu, dochovalo se zde i několik kamenných masek. V hrobových výbavách z Dolních Věstonic byly objeveny na tvářích zesnulých obličejové masky vytvořené z vrstvy hlíny, která obsahovala červený pigment. Rumělka mohla symbolizovat krev nebo obětní dar. Objevila se také na kosterních nálezech i v dalších lokalitách, například v Jordánsku, Itálii, Rusku, ale také v mezoamerických mayských hrobkách. U jednotlivých kultur byla malba tváře a těla realizována pro ochranu před démony a černou magií, ale také pro vyjádření kmenové příslušnosti, statusu, nebo pro zastrašení nepřátel. Některé tělové malby chránily své nositele před sluncem, měly léčivé nebo repelentní účinky, například v Amazonii červené barvivo získané ze semen oreláníku barvířského (Bixa orellana). Maskování poskytovalo svému nositeli možnost identity s komunitou, totemovým zvířetem, duchy předků nebo démonickými silami. Použití tělových barev vycházelo nejčastěji z místních zdrojů, pouze 30

31 ÚVOD některá barviva byla dovážena. Rostlinné šťávy a výluhy se obvykle získávaly z listů, plodů a kůry. Přírodní barviva se používala přímo nebo byla pojena vodou, mízou či tukem. Zdroje tělových barev: křída bílá, limonit žlutá, jíl světle okrová, henna oranžovo hnědá, hematit a Oreláník barvířský červená, Genipa americká (huito) modročerná, oxid manganu, saze, uhel, popel ze spálených mušlí černá atp. Nejčastěji se tělová malba realizovala pomocí prstů, dřívka, kosti nebo jednoduchými štětci ze zvířecích chlupů. Symbolickými významy ikonografie masek a tělové malby u jednotlivých etnik a náboženských skupin v různých kulturních oblastech se podrobně zabývali etnologové a antropologové. Francouzský filozof a antropolog Claude Lévi-Strauss ( ), který se věnoval studiu kulturních struktur a myšlení přírodních národů, uvádí, že barevná symbolika u kmenových kultur nemusí mít vždy archetypální výpověď, opozice barev sice mohou být shodné, ale nemusí se shodovat jejich výklad. V mnoha kulturách se setkáváme s bílým pigmentem, který symbolizuje svět mrtvých, objevuje se na tělové malbě truchlících pozůstalých, maskách a dalších předmětech, které zastupují duše zemřelých a předků. Se stejným výkladem bílé barvy se setkáváme nejen u mnoha afrických kmenů, ale také u domorodých Austrálců, kteří ji považovali za barvu smrti, kterou používali během pohřebních rituálů, díky tomu byli první bílí cestovatelé považováni za zlé duchy. Také v některých oblastech Amazonie si válečníci natírali tělo bílou barvou, aby u nepřátel vyvolali dojem, že proti nim stojí přízraky. Na území Papuy-Nové Guiney ve vesnici Asaro v povodí stejnojmenné řeky, se pozůstalí v období smutku a během rituálů provázených zpěvem potírali bahnem jejich maskování doplňovaly naddimenzované celohlavové masky s malými otvory pro oči. Démonický vzhled mužů umocňují prasečí kly a ruce s prsty prodlouženými nástavci z bambusu. Dokud nebyl zesnulý s okázalou úctou vyprovozen na onen svět, tvořilo maskování symbolický úkryt příbuzných před duchem zemřelého. Stejné typy celohlavových masek používali muži ozbrojeni luky v průběhu boje. Děsivá podoba bahenních mužů odstrašovala nepřátele, neboť bílá barva symbolizovala svět mrtvých a duchů. Na ostrově Papua-Nová Guinea (Irian Jaya) se na územích podél řeky Sepik vyskytují jak masky, tak i tělová malba. Příslušníci kmene Dani používají na své tělové malby bílý a okrový pigment a černý popel pojeným tukem, často se vyskytují motivy linek, kruhových a oválných tvarů. V období smutku si ženy potírají tvář bílým pigmentem. Bílé a okrové motivy zdobí ženy papuánského kmene Dani Irian Jaja, PNG Papuánští bahenní muži mudmans mají tělo i masku potřené jílem. Mount Hagen, PNG Etnické líčení etiopských chlapců 31

32 MASKY Slavnostní účes a etnické líčení etiopského mladého muže Ašaninky z peruánské Amazonie si malují na tvář symbolické motivy, které mají ochranné poslání U etnického zdobení tváře a těla dominuje geometrický styl, význam jednotlivých symbolů, motivů a barev lze pochopit pouze při dobré znalosti místní ikonografie. Líčení provázelo jak iniciační, tak i taneční a léčebné rituály, svým nositelům dodávalo sílu džungle a jejích zvířat, především hadů a jaguárů. Amazonští Bororové (Rybí lidé), používali geometrické motivy v kontrastní světlé a tmavé barevnosti především v oblastech beder, hýždí a stehen. Nativní obyvatelé Amazonie dodnes chrání sebe a své děti před nebezpečnými duchy a nástrahami pralesa symbolickými ornamenty. V minulosti si amazonští indiáni před účastí na válečných výpravách vytvořili maskování černým barvivem, které získali ze stromu Genipa americana huito, které je spjato s kosmologií a mýty amazonských indiánů. Modročerným pigmentem, získaným z nezralých plodů huito si Borové, Šipibové, Ašaninkové vytvářejí krásné ornamenty, případně natírají celé tělo. Červené barvivo získávají amazonští indiáni ze semen plodů oreláníku barvířského (Bixa orellana), na malbu tváře je používali příslušníci etnika Yagua, díky tomu byli označováni jako lidé barvy krve. Zvláštní typ malby těla používají brazilští indiáni kmene Kajapó (Kayopó). Na nahém těle si vytvářejí ornamentální oděv, nenalíčené jsou pouze nohy od poloviny lýtek a část předloktí. S malbou tváře a těla se setkáme také u příslušníků etiopských kmenů Mursi, Surmo, Karo a Hamar v povodí řeky Omo. Malba obličeje, případně i těla byla používána nejen v kmenových a náboženských rituálech, ale také jako zastrašující prostředek v boji. Dlouhou tradici má u Řeků, Germánů a rodových klanů na území dnešní Velké Británie. Nejčastěji bývaly tváře, případně i další odhalené části těl bojovníků, malovány modrou, černou, ale také rudou barvou. V předchozím textu byla pozornost věnována zdobení těla v kontextech magických rituálů, ochrany, iniciace, pohřbu a boje, kde plnilo především magicko-ochranné funkce. Krátce zmíníme barviva, které se používala v dekorativním líčení. V hrobních výbavách starověkých Egypťanek byly nalezeny palety na roztírání pigmentů (malachitu, galenitu aj.). K líčení tváře používaly načervenalý nebo okrový make-up, oční linky, obočí a řasy si líčily černou barvou z galenitu, na rty nanášely sytě červené líčidlo. Na barvení paruk a nehtů byla používána henna. Tradice zdobení těla převažovala u žen, ale je doložena i u mužů. Setkáme se s ním na tělech mumií, sochách, reliéfech a malbách. Výrazné líčení tváře dokumentuje sochařský portrét královny Nefertiti a také vyobrazení jejích dcer na malbě v královském sídle (Tel-Amara). 32

33 ÚVOD Také antické ženy se věnovaly péči o své tělo, tvář a vlasy, používaly oleje, vonné masti, parfémy a barviva. Módní byl světlý tón pleti, proto se proti slunci chránily slunečníky a krémy. K docílení žádoucího odstínu používaly olovnatou bělobu, pouze tváře oživovaly okrem, případně červení z moruší a dalších rostlinných barviv. Make-up se nanášel nejen na obličej, ale také dekolt a paže. Mezi další kosmetické a dekorativní přípravky patřily krémy proti vráskám, pudry a rtěnky. Na oční linky se používala směs popela a antimonu, víčka byla zdobena stíny. K odlíčení pleti se nejspíše používala směs uhličitanu sodného a popela. V antickém divadelním líčení se vedle masek používaly pudry a pigmenty pojené tuky. U čínských a japonských žen byla ceněna světlá barva pleti, která byla považována za znak urozenosti a elegance. V prostředí císařských dvorů bylo bílé líčení označením příslušnosti k vyšší vrstvě, dobová vyobrazení dokumentují, že v některých historických obdobích si tvář líčili také muži. Na výrobu pudrů se z Číny do Japonska dovážela již od 8. století olovnatá běloba, která zakrývala přirozený odstín pleti. Podle některých pramenů se vedle jemného rýžového prášku do líčidla přidával také suchý ptačí trus. K znakům dívčí krásy a dospělosti patřilo černění zubů, vyskytovalo se také u některých vysoce postavených mužů v období století. Provádělo se pomocí roztoku jemného železného prášku a rozemletých duběnek rozmíchaných v čaji nebo víně, agresivní pigment někdy obarvil i dásně. Na bílý podklad tváře si Japonky malovaly rty výraznou červenou barvou do módního tvaru růžového poupěte, obočí si vyholovaly a o něco výše nad něj líčily stíny, případně linii jiného tvaru než mělo původní obočí. Móda bílého líčení tváře, krku a dekoltu se u vyšších vrstev udržela až do 17. století a byla součástí divadelní kultury. Malba těla i obličeje patří mezi dávné tradice v Indii, Nepálu a Indonésii a uplatňuje se především v období konání místních rituálů a slavností. Barevná symbolika a ornamentika má jasně stanovený archetypální význam. Často se zde vyskytuje podmalba celého obličeje bílým, žlutým nebo modrošedým pigmentem. Malba bývá provedena kurkumou, šafránem, posvátným popelem nebo santalovou pastou. Hlavní zdobení je v oblasti čela, často se jedná o tři pruhy v bílé nebo zlaté barvě s centrální červenou tečkou. V oblasti Káthmándú je každý desátý rok slaven významný svátek mateřského božstva, kterého se účastní malé holčičky z buddhistických rodin zástupkyně živého božstva na zemi. Dívky mají výrazně černě podmalované oči s linkami protaženými až ke spánkům, na čele mají nalíčeny zlatočervené ornamenty s centrálním motivem mandlového tvaru. Papuánský chlapec s etnickým líčením vytvořeným pro slavnosti v Mount Hagenu Hinduisté si malují do středu čela posvátný symbol (tilak), motiv tří horizontálních linií (tripundru) používají Šivovi oddaní sádhuové. Symbolický otisk šlépěje se objevuje u vyznavačů Višnua. 33

34 MASKY Líčení gejši Masami vzala stříbrnou šablonu a přitiskla ji zezadu na dívčina ramena. Velkým plochým štětcem jí nalíčila i tuto část těla na bílo až nahoru k uším a dolů k páteři. Když sundala šablonu, objevily se tři jazýčky nenalíčené kůže. Lesley Downerová Historické japonské líčení a účes, signováno Utamaro, kolem roku Ze sbírky Joe Hlouchy Tradiční líčení gejši připomíná nasazenou masku S fenoménem maskování a převleků je spjata Izumo no Okuni, tanečnice, která vystupovala kolem roku 1600 v mužských kostýmech, často bývá označována za zakladatelku divadla kabuki. Z důvodu morálního úpadku hereček bylo v r veřejné vystupování žen zakázáno, jejich role převzali chlapci, ale ani ti však situaci výrazně nezlepšili, posléze se divadlo kabuki stalo doménou dospělých mužů. Aby byli herci schopni přesvědčivě vyjádřit křehké ženské postavy, začali používat pastózní bílý podklad pro další výrazné líčení rtů a očí. Divadlo kabuki se stalo tradičním japonským fenoménem, jeho expresivní pojetí, kostýmy i líčení okouzlilo také mnohé další země. Během dvouletého zahraničního turné sklidilo kabuki nesmírný úspěch také na Světové výstavě v Paříži (1900), představení shlédli i významní umělci Auguste Rodin a Pablo Picasso. Přestože máme postavu gejši spojenou s křehkou ženou, v historii Japonska byla již od 17. stol. spjata s funkcí mužských společníků otoko gejša. Za první gejšu ženu bývá označována dívka z kjótského nevěstince (kolem r. 1750). Postavení gejš se v období století různě proměňovalo od vydržovaných kurtizán, lázeňských společnic, až k profesionálním umělkyním. Výchovu a postavení ženských gejš provází množství historicky stanovených pravidel a tabu, která se vztahovala k líčení, účesu, typu kimona, chůzi, sociálním kontaktům a výuce uměleckých disciplín. V mnoha případech však byly holčičky nemajetnými rodinami prodávány majitelkám domů gejš. Dívky bydlely s matkou gejš ve čtvrti hanamači, nazývané svět květů a vrb. Termín gejša lze volně přeložit jako ženu, která předvádí tradiční umění (gej umění, dovednost, sha označení pro osobu, přítomnost). Doménou gejš je především umění konverzace a etikety, zároveň jsou profesionálkami v oborech čajového obřadu, tance a hry na dlouhokrkou loutnu šamisen. Teprve od poloviny 18. stol. se postavení gejši postupně stalo výlučně ženskou profesí, která byla často předávána z matky na dceru. V poměrně uzavřené lokalitě se nacházely školy pro budoucí gejši, divadla, čajovny, šintoistické svatyně a buddhistické chrámy. Tradice doporučovala začít s výukou na gejšu již v raném věku, prameny uvádí rozmezí tří až šesti let. 34

35 ÚVOD Holčičky musely absolvovat dlouholetý hierarchický postup od maiko tančící dívky, kolem 14 let se staly učednicemi, přibližně v 18 letech se staly kvalifikovanými gejšami. Po roce 1890 se gejši vyčlenily jako profese a začaly vznikat samostatné čtvrti gejš. Jejich společenský statut se zlepšil natolik výrazně, že se stávaly žádanými manželkami vlivných mužů. Počet gejš postupem času natolik vzrostl, že docházelo ke konkurenčním sporům s pracovnicemi veřejných domů. Pověst gejš poškozovaly prostitutky, které pro zvýšení vlastní atraktivity kopírovaly jejich image, lišil se však způsob vázání (obi) pásu kimona u prostitutek byl uzel na přední části těla. Před druhou světovou válkou byl uváděn počet až gejš, avšak po jejím skončení jich radikálně ubylo a tento trend stále pokračoval. Zlomem byl rok 1959, kdy byla zakázána prostituce a prodej dívek, profese gejši se tak stala pouze otázkou jejich svobodné volby. V současné době existuje několik škol pro gejši, např. v Kjótu a Tokiu, kde se dívky starší patnácti let učí tradičnímu umění konverzace, čajovému obřadu, hře na šamisen, tanci, ale také pravidlům oblékání a líčení. K umění líčení jsou dívky vedeny již od postavení maiko. V první fázi se nanese transparentní podkladová olejová báze, poté se štětcem na obličej, krk, dekolt a šíji nanáší bílé líčidlo šironuri, někdy s přídavkem růžové barvy. Pouze na krku pod vyčesanými vlasy zůstává ornament nenalíčené pleti ve tvaru písmena W, na jeho přesné vymezení se používají šablony. Obočí je zvýrazněno černou linkou, oční linky jsou červené. Gejši si na nabílené rty malují karmínovou barvou tvar růžového poupěte, maiko si líčí pouze spodní ret. Líčení maiko a gejš v nás evokuje vzhled masky také tím, že není dotaženo až ke kořínkům vlasů. Vzhled gejš dotvářejí nádherné paruky a umělecky zpracovaná kimona. Díky výraznému bílému líčení tváře byly zakryty vrásky a ženy tak mohly profesi gejši vykonávat do poměrně vysokého věku. V Kjótu probíhají různé festivaly masek, od roku 1895 se koná průvod Džidai Matsuri, ve kterém vystupují také postavy významných středověkých kurtizán, mimo jiné i výše zmíněné tanečnice Izumo no Okuni. Interkulturnímu antropologickému výzkumu zaměřenému na postavení gejš v současném Japonsku se věnovala Lesley Downerová, která v románu Gejša popsala uzavřený svět těchto žen, který poznala v letech , když se sama stala gejšou. Různé typy líčení a kimon zobrazuje výpravná kniha Gejša, jejímž autorem je John Gallagher. Román s názvem Gejša od Artura Goldena byl inspirací pro stejnojmenný velmi úspěšný film. Ukázka tradičního japonského líčení a slavnostních kostýmů na jednom z velkých kjótských festivalů Mifune Matsuri jarní slavnost s tisíciletou tradicí. Dvořané s hudebníky vyjíždějí na řeku Oi, kde vypouštějí na hladinu vějíře popsané verši oslavujícími jaro, Kjóto 35

36 MASKY Realizace bodypaintingu, Vladimír Kokolia a Ivan Komárek Projekt na tělo, kterého se účastnilo dvanáct umělců se uskutečnil v roce Bodypaintingovou akci koncipoval a ve fotografickém cyklu dokumentoval Alexandr Janovský Bodyart Kolem roku 1960 západní kultura znovuobjevuje techniky zdobení tváře a těla - bodyart a bodypainting, které úzce souvisely nejen s pocity vnitřní svobody, ale také s liberálními postoji k subkulturám, např. hippies. Rozdíly mezi termíny bodypainting a bodyart nejsou jednoznačně definované, často se používá terminologie bodypainting dočasný charakter (smývatelná malba a kresba), bodyart trvalý charakter (tetování, piercing, skarifikace, branding, tělové implantáty aj.). Ve výtvarném umění bývají termínem Body-Art (bodyart) označena všechna díla, které souvisí s tělovým uměním otisky těla, malba těla, tetování, piercing. Tělové umění může mít podobu předem koncipované, případně improvizované akce organizované umělcem v daném časoprostoru. Objektem uměleckého zájmu se stává vlastní nebo cizí tělo (těla). Škála uměleckých projevů může být poměrně široká, od minimalistických změn vzhledu (líčení, účesu, oděvu), přes různé techniky maskování těla kresbou, malbou, omotáváním, obalováním, polepováním, odlitkům částí těla, až k tetování a skarifikaci. Bodyart se objevuje po roce 1960 a jak bylo již výše zmíněno, objektem umělecké tvorby se stává lidské tělo, které se může proměnit v živé plátno nebo štětec. Po dokončení malby se může stát výsledným exponátem, případně je dále použito jako materie pro další tvůrčí postupy, otisky, frotáže, odlitky, atp. Bodyart nabízí téměř neomezenou škálu možností, jak s tělem experimentovat. Nejčastěji se bodyart odehrává formou performance (představení) s přítomností diváků, případně pouze osob (osoby), které akci dokumentují. Pokud se akce aktivně účastí i diváci, bude se jednat o formu happeningu (příhody), která může probíhat v exteriéru i interiéru. S bodyartem úzce souvisí i různé varianty záznamů jednotlivých akcí formou scénáře, deníku, fotografie, videa aj. bodyart volně navazuje na akční neilustrativní malbu a nový realismus. Za nejvýraznější změnu, která provází nové umělecké formy, můžeme považovat vystoupení umělce z anonymity a v mnoha případech i jeho přímý kontakt s pozvanými nebo náhodnými diváky. Za zakladatele bodyartu bývá považován Yves Klein ( ), avantgardní představitel nového realismu, který se věnoval monochromatickým (jednotónovým) malbám. Kleinův body art vycházel z kompozic, které vytvářel otiskováním namalovaných těl na položená nebo zavěšená plátna, otisky posléze dotvářel dalšími malířskými technikami. Dalším východiskem pro nové umělecké formy mohou být masky a živé sochy. 36

37 ÚVOD Bodypainting Tělové malby navazují na animistické tradice, některé se dosud udržují, jiné byly znovuobjeveny. Bodypainting může svému nositeli poskytnout nejen novou image a identitu, ale může jej učinit i neviditelným díky mimikrové malbě, která splyne s určitým prostředím. Bodypainting může představovat nejen specifickou formu uměleckého vyjádření, ale také kreativní zábavnou činnost, vhodnou pro dospělé i děti. Na tělové malby se používají speciální barvy odstranitelné teplou vodou a mýdlem, před malbou je vhodné kůži ošetřit mastným krémem. Oblíbená je především airbrushová technika, ve stříkací pistoli je barva smíchána s regulovatelným přísunem vzduchu, díky tomu lze docílit pravidelné rozptýlení barvy a jemné přechodové valéry. Při technice airbrush (americká retuš) se mohou použít také různé vykrývací šablony. Jedná se o průhledné fólie, pásky a tekuté masky, které ohraničí požadované tvary. Jak dokládají jeskynní malby z Lascaux a dalších lokalit, první airbrushová díla pocházejí již z pravěku, tehdejší tvůrci používali jako vykrývací masky své ruce, kolem kterých nafoukali pigment pravděpodobně skrze dutou kost nebo stéblo. V současném bodypaintingu jsou využívány nejen ornamentální, květinové, rostlinné a zvířecí motivy, ale také malby imitující oděv, struktury a tvarové klamy. Vedle fantazijních maleb se uplatní také abstraktní a geometrické náměty, poměrně oblíbený je tribal (kmenový) styl, evokující etnické motivy. Zajímavou bodypaintingovou technikou je malba UV barvami, viditelnými pouze pod UV osvětlením, které se používá nejen v černém divadle, ale také v klubech nebo na diskotékách. UV malbě se věnuje grafik Petr Šamberger Alienjedna. Na tělovou malbu je možné využít také hennu, která na kůži vydrží několik dnů, případně týdnů. Cesty k bodypaintingu mohou být různé, autorka reprodukovaných tělových maleb Simona Janíčková se s technikou airbrush setkala při lakování a designové malbě aut, motorek a motocyklistických helem. Snahou autorky je, aby malba harmonicky splynula s křivkami ženského těla. Například u modelky v modrém, byla inspirací pro malbu rychlost, na zadní části těla je namalovaná motorka při pohledu shora. Většina tělových maleb a účesový design si vyžádá celodenní soustředěnou práci. Výtvarníky zabývající se malbou těla sdružuje asociace EBPA (European Body Painting Association), založená v roce Národní i mezinárodní soutěže pořádá výše zmíněná EBPA, k prestižním akcím patří WBF (World Bodypainting Festival). Současné trendy v bodypaintingu jsou představovány na Airbrush Art Festivalech a dalších soutěžích Simona Janíčková získala na soutěži v bodypaintingu první a druhé místo 37

38 MASKY Tetování Proč jste tak hloupí? ptali se Kaďuvejové misionářů. A proč máme být hloupí? Odpovídali misionáři. Protože se nemalujete jako Eyiguayeguiové. Člověk musel být omalovaný, aby byl člověkem, ten, kdo zůstal v přirozeném stavu, nelišil se nijak od zvířete. Claude Lévi-Strauss Složité tetované vzory doplňuje bohatý piercing a extravagantní oděv Citace C. L. Strausse vysvětluje pohled amazonských Kaďuvejů na funkci a estetiku malby těla a tetování a nabízí zamyšlení nad relativitu názorů na zdobení těla v kontextech odlišných kultur. Odpověď na otázku, proč se lidé rozhodnou změnit svůj vzhled tetováním, skarifikací, brandingem či piercingem není jednoznačná. Důvody mohou pramenit z hluboké vnitřní potřeby vyjádřit aktuální životní postoj nebo příslušnost k některé subkultuře. Vedle dekorativní funkce, například ornamentiky japonských nebo maorských vzorů, je tetování i prostředkem sdělení o svém nositeli, případně jeho názorech a postojích a odvaze při překonání bolesti. V posledních letech se nejčastějším důvodem k pořízení tetování stává módní image nositele napodobením celebrit z řad herců, zpěváků a sportovců. Tetování těla a piercing byly Evropany znovuobjevovány v několika vlnách. První proběhla po vynálezu tetovacího strojku na konci 19. století, druhá v šedesátých letech, třetí v posledních deseti letech, kdy se obě formy zdobení stávají součástí módní image, především u mladých lidí. Specifické odvětví tetování představuje permanentní make-up, na očních víčkách, obočí a konturách rtů. Trvalé líčení však není moderním vynálezem, tetování očních linek používaly již starověké Egypťanky. Tetování patří k tradičním technikám zdobení těla a tváře. Vyskytovalo se již u preliterárních kultur, které vyznávaly animismus a totemismus. V kmenových společenstvích tetování symbolizovalo ikonografické archetypy a společenský status. Tetování, společně s piercingem, skarifikací a vkládáním předmětů pod kůži, bylo realizováno během kmenových přechodových rituálů, nejčastěji v období iniciace. U většiny etnik byly výše zmíněné techniky zdobení spojeny s rituální obřízkou a tanečními obřady. Překonání bolesti dokazovalo statečnost iniciantů a zvyšovalo jejich prestiž. Není náhodné, že tetování, malba těla a další formy zdobení probíhaly především v období pohlavního dospívání. Tetování souviselo se sexuální přitažlivostí a plodností; tetované vzory proto byly často umístěny v oblasti ňader, břicha a klína. U většiny kmenů byl sexuální život a vstup do manželství povolen teprve po završení iniciace. Konkrétní symboly na 38

39 ÚVOD určitém místě těla plnily magicko-ochranný význam, odrazovaly zlé duchy a chránily před uřknutím (např. u berberských žen). Vzhled tetování prezentuje tradiční ikonografii a ornamentiku, které jsou úzce vázány k mnohobarevné figurální tetuáži s jemným stínováním (horimono), které jsou doloženy na dobových malbách a grafikách, jenž vytvářeli japonští umělci na mytologická témata. Díla vytvořená talentovanými tatéry patří k sofistikovaným vyjadřovacím prostředkům postmoderní společnosti. Tetování v oblasti důležitých energetických bodů a drah (např. v oblasti páteře) mohlo plnit také zdravotně-terapeutické funkce. Tetování lze definovat jako proces dílčího narušení integrity těla, jehož cílem je dosažení permanentní pigmentace kůže v monochromním, případně polychromním provedení. Po penetraci kůže ostrým předmětem je do vpichu zaneseno barvivo, které nejčastěji pojila tuková báze, případně voda nebo sliny. Jednotlivá etnika používala osvědčené přírodní pigmenty, mezi které patřily popel, saze, indigo, purpur, kurkuma, smůla, sezamový olej, extrakty ze spálených plodů, kůry, rostlinné výtažky atp. Tetovací nástroje můžeme rozdělit podle počtu hrotů na jednohroté a vícehroté. Během dlouhé historie tetování se v jednotlivých historicko-kulturních oblastech používaly různé nástroje a barviva. K jednohrotému tetování byly používány snadno dostupné materiály např. trny kaktusů, dikobrazí ostny, zbroušené zuby, kosti, mušlovina, želvovina či větvičky. S postupem času byly nahrazeny kovovými hroty a tetovacími strojky a pistolemi (patentována v roce 1891). Mezi nejstarší nálezy, které dokládají existenci tetování, patří tělo mladoneolitické mumie Ötziho, které bylo konzervované v ledovci přes 5000 let. Jeho tetování tvoří několik skupin souběžných linií v oblasti bederní páteře a na nohách. V předdynastickém Egyptě byly nalezeny ženské sošky s geometrickými ornamenty v oblasti podbřišku, které mohly souviset s plodnostními rituály. U tanečnic a konkubín se tetování vyskytovalo na nohou, pažích a v oblasti břicha. V dochovaných nálezech převládaly motivy teček řazených do různých geometrických motivů, ale objevily se i figurální náměty, například ptáka a boha Bese. Rituálně-náboženské tetování bylo praktikováno také v Číně a Japonsku, kde se rozšířilo také jako prostředek označování zločinců a trestanců. Japonské tetování směřovalo k uměleckému zdobení těla. Jeho kvalita je doložena na dřevorytech z 18. století, které zachycují dobové vzory tetování. S určitou mírou nadsázky bychom mohli tradiční japonská horimona označit za specifický projev maskování, které však nesouvisí se změnami identity. Horimona představují složité figurální kompozice, které pokrývaly celou plochu Maor Haora Tipa Koinaki na obraze Bohumíra Lindauera Ikonografie maorského tetování moko sdělovala status svého nositele Současné tetování inspirované novozélandskými maorskými vzory 39

40 MASKY Umělecká figurální kompozice japonského horimona, 1867 Tetování ainských žen probíhalo postupně od dětství, ve starším věku vytvořilo iluzi kníru, 1900 Etnolog N. N. Miklucho-Maklaj ( ) zachytil etnické tetování Papuánky zad, části paží a nohou. Tato mnohobarevná tetování představovala časově náročný proces, který začal provedením monochromních obrysových linií a stínování. Sofistikovaná díla s modročernou lineární kresbou byla završena polychromní pigmentací. Horimona byla tvořena pomocí jemných valérů a filigránského stínování, díky tomu byla vytvořena iluze trojrozměrných postav. Některá horimona bývala inspirována herci v líčených maskách, kteří vystupovali v divadle kabuki. Mezi časté náměty patřily motivy draka a mytologické postavy, tetování se vyskytovalo na celém těle mimo obličeje. Motivy bývaly zpracovány v několika barvách, nejčastěji černé, modrofialové, červené, žluté, a zelené. Jemné motivy se v 19. století staly módou i u mladých žen, především kurtizán a gejš, vzory si nechávaly zhotovovat na paže a stehna. V některých kulturních regionech bylo tetování tváří doménou žen. V následujícím textu budou porovnány tři výrazně odlišné typy zdobení obličeje u eskymáckých, ainských a kaďuvejských žen. Vedle tradičních technik tatuáží, které vznikaly bodovou nebo vícebodovou penetrací kůže ostrým nástrojem, se setkáme také s neobvyklými postupy, mezi které patří eskymácké techniky prošívaných vzorů. Tento typ tetování obličejů byl objeven u zmrzlých mumií žen kultury Thule pravděpodobně z 15. stol. Proces vytváření vzorů spočíval v prošívání kůže pomocí slabých kostěných jehel s navlečenými nitěmi potřenými pigmentem. Stopa po barvivu v propíchané kůži vytvořila vzor připomínající jednoduchou výšivku. U Eskymáků byly tatérkami převážně starší ženy, barvivo připravovaly ze sazí, smíchaných se zvířecím tukem, případně používaly popel pojený rostlinným extraktem. U několika sibiřských kmenů se k tetování, vedle kostěných hrotů a jehel, používaly také ostré zuby z rybí čelisti. U ainských žen na severu ostrova Hokkaidó probíhalo tetování v několika fázích, první bylo realizováno ihned po narození děvčátka, po něm následovalo několik dalších, až do období puberty. Tetovaný vzor několikanásobně zvětšil původní kontury rtů a vytvořil tak permanentní úsměv, proto nám tváře ainských žen mohou připomínat masky. Také u indiánů kmene Mundurukú v Amazonii byla uplatňována tmavá tatuáž s výrazným rozšířením rtů. Malba tmavým pigmentem výrazně zvětšujícím ústa se objevuje i u Peruánek kmene Amahuaků, hypoteticky se původně mohlo jednat také o tetování. V Brazílii, u indiánského kmene Kaďuvejů, se u ženské části populace vyskytovaly tetované a malované geometrické ornamenty, především v obličejových partiích. Kaďuvejská ornamentika se vyznačuje naprosto originálními vzory a nezvyklou kombinací 40

41 ÚVOD jednotlivých motivů. Ačkoliv u většiny kmenových kultur převládají osové kompozice, pro Kaďuveje jsou naopak typické asymetrické a diagonální vzory. Tetování postupně nahradila malba slabou bambusovou tyčkou, namáčenou do rostlinné šťávy z Genipy americké (genipapo, jenipapa, huito). Francouzský etnolog Claude Lévi-Strauss v knize Smutné tropy popisuje proces kaďuvejského zdobení těla následovně: Malířka zdobí obličej nebo tělo nějaké družky, občas také nějakého malého chlapce. Muži od tohoto zvyku upouštějí rychleji. Jemnou bambusovou špachtlí omočenou ve šťávě jenipapa, která je zpočátku bezbarvá, ale okysličením dostává modročernou barvu umělkyně improvizuje přímo na živém těle, bez modelu, bez náčrtu a bez vyznačení jakýchkoli orientačních bodů. Horní ret ozdobí obloukovitým motivem vyúsťujícím ve dvě protilehlé spirály, pak rozdělí obličej svislým tahem, někdy navíc vodorovně přeťatým. Tvář rozdělená na čtvrtiny bez ohledu na umístění očí, nosu, tváří, čela a brady. Tyto umné kompozice, asymetrické a přitom vyvážené, jsou rozvíjeny od kteréhokoli bodu a dovedeny až do konce bez jediného zaváhání a bez jediné opravy (C. Lévi-Strauss, 1966, str. 128). Maorové na Novém Zélandu, při zdobení používali nejčastěji spirálovité vzory. Muži si tetovali celý obličej, ženy pouze partie rtů a brady, zcela výjimečně kopírovaly i mužské moko. Moko bylo tvořeno ornamentálním vyřezáváním proužků kůže, svoji technikou hlubokého tetování se blíží spíše skarifikačnímu jizvení. Moko prezentovalo kmenovou identitu a status bojovníka, mělo však i psychologický význam zastrašit nepřítele. Tradiční typy maorského moka byly realizovány do hloubky 3 mm. Tatéři k němu používali duté zvířecí kosti, upravené do tvaru rydla a malá kladívka. Barva se získávala smísením kokosového oleje, rostlinné báze a jemně rozemletého pigmentu získaného z popela. Kulturní antropolog, etnolog a autor knihy Tetování a jiné zdobení těla Martin Rychlík se problematice různých typů etnických i současných typů úprav těla věnuje mnoho let. Symbolické významy maorské tetuáže podpodrobně popisuje následovně: Vrchol čela znamenal hodnost, levá a pravá strana nad obočím pozici, levé a pravé znaky pod očima vyjadřovaly genealogii, obě lícní strany k uším značily manželství, prostor mezi nosem, obočím i ústy individualizoval a nahrazoval podpis, místo pod ušima sloužilo k vyjádření zaměstnání, oblast brady pak moc a sílu a část vedoucí ke krku naznačovaly sociální postavení při narození. Jednotlivé komponenty tetování měly své jméno, (M. Rychlík, 2005, str. 107). Z archivu M. Rychlíka pocházejí také některé ilustrační fotografie použité v této kapitole. Složité celotělové tetování Markézana připomíná oděv Etnické motivy zdobí tělo Polynésana Tetování má ve většině kultur symbolické nábožensko-statusové významy, Kambodža 41

42 MASKY První tři fotografie dokumentují varianty geometrického stylu, na čtvrté je portrét Velkého Omiho V oblasti Melanésie na Nových Hebridách, v Nové Kaledonii a Šalamounových ostrovech se praktikovalo nejen tetování obličeje, ale také skarifikace a malba těla přírodními pigmenty. Také v Malajsii a na Filipínách byly na tvářích dospívajících tetovány zoomorfní a geometrické motivy. Na Tchaj-wanu si nechávaly ženy zhotovit ornamenty geometrického charakteru tři soustředné pruhy vedoucí od lícních kostí k hornímu rtu uzavíral srdcovitý tvar obkružující spodní ret. Tetování obličeje bylo kulturní zvyklostí také v některých částech Indie (např. Gondwana aj.). V předcházející části textu byla věnována pozornost etnickému tetování se zvláštním akcentem na zdobení tváří. Dále se budeme věnovat inspiračním motivům masek pro soudobé tetování a fenoménu tetované masky při hledání nové identity. V stálé nabídce tetovacích studií se motiv masek nevyskytuje často, pokud ano, většinou se jedná o motivy inspirované etnickými maskami (tzv. tribal style). Objevují se náměty masek Tlingitů a Kwakiutlů (severozápadní oblast Severní Ameriky) nebo Irokézů (severovýchodní oblast Ameriky). Používají se také motivy japonských dřevěných divadelních masek bugaku a nó, dále pak námět posmrtných masek egyptských faraónů. Inspirativní jsou motivy klaunů a šašků z cirkusového prostředí. Nejčastěji se můžeme setkat s fantaskními a hororovými maskami, vycházejícími ze symbolu lebky. Přestože většina mimoevropských bodyartových technik byla evropskou kulturou přijímána jako specifický kulturní vzorec, tetování Evropanů se jeví jako exotická a výstřední záležitost. Obličejové tetování se v 19. stol. objevovalo zcela sporadicky, například u cestovatelů, námořníků, cirkusáků a osob žijících na okraji společnosti. Tetované tělo se v některých případech stalo předmětem komerčního zájmu a bylo degradováno na pouťovou nebo cirkusovou atrakci, za jejíž zhlédnutí byli lidé ochotni zaplatit. Na druhou stranu je však nutné konstatovat, že díky těmto vystoupením se tetování dostalo do popředí zájmu. Na přelomu 19. a 20. stol. vystupoval v cirkuse tetovaný Řek Géorgios Konstantin pod pseudonymem Princ Konstantin. Precizně provedené tetování tváře a těla získal údajně během svého zajetí v Asii, tato hypotéza však nebyla potvrzena. Pro radikální změnu v Zebřího muže se na počátku 20. stol. rozhodl Horace Ridler, který vystupoval pod pseudonymem Velký Omi. V londýnském studiu George Burchetta si v průběhu třicátých let nechal v obličeji i na těle vytetovat pruhy. Později se rozhodl pro skarifikaci ušních boltců a nosní přepážky, úpravy zubů a nehtů. V soukromém životě byl Velký Omi velmi spokojený, společně se svojí manželkou vystupovali v cirkusovém šapitó a projeli mnoho zemí světa. V posledních letech svého života se úspěšně živil reklamou na prostředky na růst vlasů a nehtů pro firmu Olufsen. 42

43 ÚVOD V bolestivých mnohahodinových metamorfózách získal novou identitu Dennis Avner, který se postupně proměnil v kočkovitou šelmu. Obdobnou transformaci prodělali i další muži, Tom Leppard do leoparda, Eric Sprague v ještěra a Paul Lawrence, s přízviskem Pan puzzle, v Enigmu. Patrně nejvýraznější metamorfózu do podoby divoké šelmy podstoupil americký počítačový programátor Dennis Avner Catman (*1968). Během dlouholetého bolestivého procesu prodělal mnoho tetuáží těla a obličeje, včetně skarifikací a plastických zákroků ve formování lebky. Kontrastní oranžovočerné tetování zdobí tělo, vzory má také na dlaních, vzhled šelmy umocňují dlouhé nehty vytvarované do ostrých špiček. Catman má v tvářích voperované transdermální implantáty, do kterých si každý den upevňuje napodobeniny kočičích vousů. Plastika horního rtu způsobila permanentní odhalení zubů vypilovaných do ostrých špiček. V horní i dolní čelisti má na zubech nasazeny implantáty tesáků. Z rozhovorů pana Smitha s médii vyznívá, že se ve své nové identitě cítí nesmírně šťastný a nemá problémy s reakcemi okolí. Touha po jedinečnosti přivedla Toma Lepparda (*1936) k naprosto dokonalé metamorfóze v leoparda. Během několika let podstoupil dlouhý a bolestivý přerod, během kterého získal tetování po celém těle. Za svoji image zaplatil více než 5000 liber. Na rozdíl od Smithe si bývalý voják Leppard zvolil dobrovolně odloučení od společnosti. Již více než dvě desetiletí žije v harmonii s přírodou na skotském ostrově Skye, nepoužívá oděv a do civilizace se vrací pouze v nejnutnějších případech. Zajímavou cestu k totální změně vzhledu podnikl absolvent filozofie Eric Sprague (*1972) z USA, který se rozhodl přiblížit svůj vzhled ještěrce. Složité celotělové tetování se skládá z drobných šupin s modrozelenou pigmentací, špičky některých šupin jsou zvýrazněny plastickou skarifikací. V nadočnicových obloucích má na každé straně vsazeno pět kulovitých silikonových podkožních implantátů. Vzhled ještěrky umocnilo zbroušení zubů do špiček a rozeklaný jazyk, který si nechal rozříznout laserem. Po univerzitě Sprague vystupoval s hudebně cirkusovou skupinou Jima Roseho. Vedle prezentace vzhledu předvádí polykání nožů a dalších předmětů. Proměně zevnějšku věnoval více než 600 hodin. Svoji identitu se rozhodl změnit také americký hudebník Paul Lawrence (*1968). Koncem roku 1992 navštívil tetovací studio a našel tatérku, která byla ochotna provést zásadní změnu jeho vzhledu. Muž, který si říká Enigma má po celém těle vytetované puzzle, ďábelský vzhled umocňují růžky nad čelem z teflonových implantátů. Tatérka Katzen se na několik let stala Lawrencovou manželkou, také ona má bohatou tygří tatuáž. Proměny vzhledu vznikly tetováním, skarifikací, vkládáním implantátů a dalšími úpravami tváře 43

44 MASKY Kombinace tetování, piercingu, skarifikace a podkožních implantátů Ukázka skarifikace z party v klubu Deep zone, Kladno 2007 Skarifikace, podkožní implantáty, branding Skarifikace je velmi stará technika zdobení tváře (těla), při které je žádaný vzor vyříznut do pokožky. Skarifikace má různé motivace příslušnost ke kmeni, etniku, subkultuře, magicko- -ochranné působení, estetika, erotické přitažlivosti, rituální oběť, odstrašení nepřítele (Maorové). Podle kulturních zvyklostí se měnily typy motivů, použité nástroje, způsoby provedení, hloubka řezu a přípravky používané do ran pro jejich pomalé hojení. Existují dva základní typy skarifikace. První typ mensuarizace spočívá ve vyřezávání úzkých proužků kůže a podkožní tkáně do hloubky 1,5 3 mm, tento typ používali Maorové na Novém Zélandu. Druhý způsob keloidizace vytváří vzory různě dlouhými řezy a body, které byly u různých etnik zasypávány pigmenty, popelem nebo prachem smíchaným s vodou, slinami nebo močí. Záměrem této metody je, aby se po dlouhém průběhu hojení vytvářely plastické jizvy. Vystouplé tvary jizev byly vytvářeny implantáty z drobných předmětů, které se umístily do otevřených ran. Po skarifikaci často docházelo k těžkým infekcím a bakteriálním zánětům provázených horečnatými stavy. Skarifikační plastické jizvení se vyskytuje u kmenů v oblastech Zairu, Nigérie a Súdánu, pravděpodobně nejznámější je u Jorubů. Skarifikace je doložena také v oblastech Nové Irsko, Papua-Nová Guinea, Nová Kaledonie aj. Je otázkou, zda by bylo možné za třetí typ skarifikace označit vyřezávání větších ploch kůže z obličeje, které je dokladováno v předkolumbovských plastikách a maskách z mixtéckých a teotihuacánských nalezištích. V současné době je skarifikace prováděna v profesionálních salónech při dodržení zdravotních předpisů, operatér používá sterilní nástroje, s jejichž pomocí vzor vyřezává do kůže. Nejčastěji se uplatňují geometrické a ornamentální obrazce. Po zahojení zůstávají na kůži jizvy po řezech, které vytvářejí předkreslený motiv. Vkládání implantátů se stalo módním trendem v devadesátých letech, dosud nebyla ale vyloučena všechna zdravotní rizika, která mohou nastat při jejich případném nežádoucím putování tělem. Další staronovou formou zdobení je branding, kdy vzory na kůži vznikají vypálením žhavými nástroji, případně poleptáním chemikáliemi. Když se spálenina zahojí, zůstane po ní jizva v podobě ornamentu. Vypalovací technika neumožňuje vytvářet příliš jemné vzory jako u tetování. Vypalování cejchů (branding) existovalo již v Egyptě za vlády Ramesse v souvislosti s označováním otroků. 44

45 ÚVOD Piercing Piercing propichování různých částí těla slouží k vytvoření otvoru pro vložení šperku, případně předmětu rituálního, náboženského nebo symbolického charakteru. V minulosti byla k vytvoření otvoru používána zbroušená kost nebo trny, v současnosti se používá chirurgická ocel nebo teflon. Piercing bývá prováděn z důvodů náboženských, rituálních, zdravotních, estetických, módních, sexuálních, příslušnosti k etniku nebo subkultuře či k posílení individuality. Piercing se objevil již v mladší době kamenné, archeologické nálezy z Afriky dokládají zdobení uší a nosu artefakty z kostí, zubů a želvoviny. Existenci piercingu ve starověkém Egyptě dokládají otvory v uších mumií a náušnice na některých posmrtných maskách. Také příslušníci předkolumbovských kultur Zapotéků, Mixtéků, Mayů a Aztéků si zdobili tělo šperky a rituálními předměty. Někteří příslušníci nejvyšších kast Mayů a Aztéků praktikovali rozříznutí spodního rtu, do vzniklého otvoru vkládali zlaté destičky labrety, které byly ozdobeny obsidiánem a jadeitem. Aztékové při svých rituálech prováděli také piercing jazyka a genitálií, silné krvácení představovalo symbolické obětování božstvu. Ženy etiopského kmene Mursi a Surmo si vytvářely do uší a rtu otvory, do kterých vkládaly terakotové kruhové talířky zdobené malbou, glazurou, rytím, případně opatřené otvorem. Velikost retních ozdob může dosáhnout až 15 cm, aby talířek nevypadl, musí si ženy odstranit dva až čtyři přední zuby. Podobný způsob vkládání terčových talířků do uší a rtů se vyskytuje i u dalších kultur, například u amazonských kmenů Kajapó (Kayapó) a u příslušníků kmene Botokudů (Botocudo portugalský název odvozený od dřevěného kotouče, který si vkládali do uší a úst). Ženy z kmene Dajaků na Borneu si do proříznutých boltců zavěšují těžké kovové kroužky, které je vytahují až do délky dvaceti centimetrů. Zdobení nosu je nejnápadnější u kmenů na Jávě (dřevěný kolík) a Nové Guineji, přepážka bývá ozdobena kousky kosti nebo prasečími tesáky. Piercing rtu bývá praktikován u některých kmenových etnik a kastovních společenství. Také piercing nosních křídel patří k archaickým zvykům, v Bibli je uvedena zmínka, že Izák daroval Rebece zlatý kroužek. V Indii bývá ozdobeno převážně levé nosní křídlo kroužky nebo kruhovými čočkami. V posledních 15 letech se piercing, podobně jako tetování, stal součástí módních trendů, u mladých lidí byl zájem ovlivněn také punkovou módou a inspirací celebritami popkultury. Performerka ze salónu Hell.cz na Hell Industrial Party Performer ze salónu Hell.cz na Hell Industrial Party. Kladno

46 AFRIKA Starověký Egypt Africké kmenové masky Nigérie Západní Afrika centrální část Západní Afrika pobřeží Povodí Konga Východní Afrika Etnické zdobení tváře a těla

47 Hřebíková maska se stopami patiny a fetišovou schránkou umístěnou nad čelem, Demokratická republika Kongo (Zair)

48 MASKY 48

49 AFRIKA Starověký Egypt Přišel jsem k vám, ó mocní Soudcové, přebývající v Tunelu, neboť vám přivádím Osirise Aniho, abyste mu dali chleby, vody, vzduch i domovské právo na Polích Blažených, jak (přísluší) následovníkům Hóra. Písař Ani (Aniho papyrus, J. Kozák, str. 92) Úvodní kapitola věnovaná africkému kontinentu je zaměřena na starověký Egypt, vyspělou civilizaci, která po sobě zanechala bohaté kulturní dědictví. Vedle monumentální architektury, sochařských, malířských, uměleckořemeslných a literárních památek k nim nepochybně patří také masky, které souvisely s náboženskými a pohřebními kulty. Víra ve znovuzrození na onom světě byla podmíněna uchováním fyzického těla a správným vykonáním funerálních kultů. V egyptské Knize mrtvých 154. magická formule říká: Mé tělo je věčné, v této zemi se nerozloží, ani nebude zničeno. Maska položená na tváři zesnulého, společně s jeho zobrazením na rakvi, zajistila duši nalezení správného těla i v případě poškození mumie. Nejstarší doklady o pohřební kultuře a přirozené mumifikaci dokládají těla, která byla pochována ve skrčené poloze do jam vyhloubených v písku. Nálezy těchto písečných mumií pocházejí z doby asi 3200 př. n. l. a to, že se jednalo o rituální pohřeb dosvědčují nálezy keramických nádob, sošek, šperků a břidlicových palet na líčidla. V období Střední říše se začaly na uložení ostatků vyrábět dřevěné obdélníkové rakve. V jedné z nich spočívá úředník Ankhef z 12. dynastie, s tváří zakrytou kartonážovou maskou, který byl pohřben kolem roku 1855 př. n. l. Mumiové rakve sloužily nejen k ochraně těla, ale také jako příbytek pro duši zesnulého. Aby měla duše zajištěný volný pobyt mezi oběma světy, byly na boční straně rakve namalovány falešné dveře. Způsob zdobení mumiových rakví dokumentuje nástěnná malba v hrobce sochaře Ipúja, který žil v období 19. dynastie. Rakve faraonů a dalších významných osob byly po vykonání obřadů uloženy do kamenných sarkofágů, umístěných v pohřebních komorách. Proces balzamování byl zobrazen na rakvích a nástěnných malbách. Balzamování, jako autentický zážitek, kterého se zúčastnil, popsal historik Hérodotos v roce 450 př. n. l. V průběhu mumifikace byly používány aromatické látky myrha, olivový a cedrový olej, natron (uhličitan sodný), cedrová pryskyřice, vosky a další látky. Mumifikace trvala přibližně 70 dní, po vyjmutí mozku a břišních orgánů bylo tělo vypláchnuto palmovým vínem. Helmovitá maska, Anubise z Pozdní doby (asi př. n. l.) Anubis, božstvo s maskou šakala. Kresba zachycuje balzamování Maska Anubise z kartonáže se zachovanou polychromií (asi př. n. l.) Maska z kartonáže se štukem, zlacením a polychromií 49

50 MASKY Z hrobky v Gíze pochází pozoruhodný nález realisticky pojednané hlavy ze sádry, která patřila některému z členů rodiny faraona Rachefa, kromě kultovních účelů mohla sloužit také jako forma pro zhotovení pohřební masky. Egyptské muzeum, Káhira 50

51 AFRIKA Plíce, střeva, játra a žaludek byly uloženy do pohřebních nádob (kanop), ponecháno bylo pouze srdce, potřebné pro rituál vážení srdce. Balzamovači potírali tělo, po tomto ošetření těla následovala fáze vysoušení natronem a potírání kůže směsí, která měla zabránit jejímu praskání. Po vytvarování vnitřního prostoru těla látkou napuštěnou pryskyřicí, pokračovala mumifikace bandážováním vrstvami rubášů a pruhů plátna slepovaných horkou pryskyřicí. Balzamování, jež bylo doprovázeno litaniemi, vedl strážce mrtvých bůh Anup (Anúbis), zastoupený osobou v šakalí masce. Obřad vyvrcholil magickým aktem otevírání úst, který umožnil používat tělo i smysly v záhrobí, a byl ukončen smutečním průvodem na místo posledního odpočinku. Duchovní podstatu člověka tvořilo pět složek, ba nezávisle se pohybující vědomí člověka (pták s lidskou tváří), ka životní síla (vztažené paže), ach posmrtný duch oslavující mrtvého (ibis), šut stínový obraz těla a ren jméno, které tvořilo identitu. Egyptské knihy mrtvých, Egypťany nazývané Říkání k odchodu do dne, obsahovaly modlitby, magické formule a rady, určené zesnulým během putování na onen svět. Rakve mumií zdobily výjevy z Knihy mrtvých, zoomorfní božstva a symboly. V mnoha případech bylo na rakvích uvedeno také jméno i postavení zesnulého a nápis nezemři podruhé. Na některých zobrazeních se bůh smrti Osiris objevuje jako kormidelník, který na voru nebo loďce převáží mrtvého do věčného království. Posláním masek bylo nejen zajištění magické ochrany mrtvého, ale také dochování jeho podoby, aby duše mohla nalézt správné tělo i v případech poškození mumie. Estetické ztvárnění, materiály a technologie masek se během dlouhého trvání starověké egyptské civilizace měnily, setkáme se s mnoha artefakty vytvořenými z kartonáže, dřeva i drahých kovů. Obdobně jako v monumentálním sochařství, také u masek byl při zobrazení panovníků uplatněn idealizující kánon, který byl stále realističtější. Pohřební masky s portrétními rysy se objevují především v pozdním a řeckořímském období. Na tvorbu masek se používala kartonáž, jejím základem byla drť z textilu nebo papyru, která se pojila sádrou nebo pryskyřicí. Kartonážové masky bývaly vyrobené také z lněného plátna s povrchovou štukovou vrstvou, která byla po vysušení pozlacena a polychromována. Artefakty kartonážových posmrtných masek zachycují faraony, jejich manželky, kněžky a další významné osoby z doby staroegyptské, řecké i římské. Dřevěné masky byly pojednány obdobně jako artefakty z kartonáže, uplatnily se na tvářích mumií a na rakvích. Nepochybně nejznámější jsou masky vytepané ze zlatého nebo stříbrného plechu. Bůh Slunce Cheprer s maskou skarabea a bůh mrtvých Usire (Osiris) Výjevy a texty z Knihy mrtvých byly zobrazeny na nástěnných malbách pohřebních komor, na rakvích, později i na papyrech. Bohem nebes a ochráncem faraona byl Hor, bůh se sokolí hlavou, syn Usira. Tyto výjevy dokumentují putování zemřelého k Osirisovi (Usirovi) Pánu věčnosti, aby zde podstoupil akt Posledního soudu a vážení srdce Mumii doprovází Anup v šakalí masce, který sleduje vážení srdce a Thovt s maskou ibise, který zapisoval pozemské hříchy zesnulého. Netvor Ammitis s krokodýlí hlavou byl připraven pozřít srdce mumie, která neobstála při rituálu vážení srdce 51

52 MASKY Zlatá pohřební maska, v. 30 cm, zdobená polodrahokamy a sklovinou, pochází z pohřební výbavy faraona Amenemope, panovníka 21. dynastie. Byla nalezena v Tanidě roku 1940 Zlacená a polychromovaná maska z kartonáže pochází z řecko-římského období Ve starověkém Egyptě zlato symbolizovalo boha Slunce Re, který byl ztotožňován s dalšími božstvy Cheprerem, Horem, Harachtejem. Bývá zobrazován s hlavou sokola, na níž je umístěn kruh symbolizující slunce. Zlato bývalo nazýváno masem bohů, stříbro pak jejich kostmi. Tutanchamonova hrobka byla objevena egyptologem Howardem Carterem v roce Pohřební komora byla naplněna předměty pro život v záhrobí, stěny pokrývaly výjevy z faraónova života a hieroglyfické nápisy. Tutanchamonovo tělo bylo uloženo v kamenném sarkofágu a sadě tří antropoidních rakví vyrobených z cypřišového dřeva. Třetí zlatá rakev zobrazuje faraona v tradičním egyptském funerálním stylu se zkříženýma rukama, ve kterých držel odznaky královské moci důtky a žezlo. Tutanchamonova maska, položená na tváři mumie, byla vytvořena z ryzího zlata, doplněného polodrahokamy a inkrustací ze skla. Hlavu panovníka pokrývá tradiční pruhovaná pokrývka nemes, členěná do střídavých zlatých a tmavomodrých pruhů. Na bradě má připevněnou ceremoniální bradku, nad čelem nese symboly božstev Horního a Dolního Egypta bohyni supici Nechbet a posvátnou kobru Vadžet. Hrudní ozdoba (pektorál) tvoří ozdobný límec, který se skládá z dvanácti soustředných pásů drahých kamenů osazených do zlata. Maska, jejíž celková váha přesahuje 11 kilogramů, představuje vrcholnou ukázku umělecké práce, vedle zlata byly při její tvorbě použity také další materiály tyrkys, lazurit, amazonit a karneol. Tutanchamonova maska se nachází v Egyptském muzeu v Káhiře, kde jsou umístěny také další artefakty, například zlatá maska faraona Pasbachenniuta, jenž vládl v letech př. n. l. Sarkofág panovníka Pasbachenniuta byl vyroben ze stříbra, které bylo ve starověkém Egyptě velice vzácné, zlatý akcent vytváří čelenka s posvátnou kobrou. Ze stejného období pochází zlatá tepaná obličejová maska vojevůdce Vendžebavendžada. Panovníci z období Nové říše byli ukládáni do skalních hrobek v Údolí králů, kde však byla pohřebiště opětovně vykrádána. Thébští kněží, ve snaze o záchranu pohřbených panovníků, přemístili jejich mumie z původních pohřebních komor na nová místa. Díky tomu byly mumie nalezeny v neporušeném stavu. Jednalo se o panovníky, kteří zesnuli v období asi př. n. l. (Amenhotepa I, Thutmose II, Ramesse II, Sethiho I, Merenptaha a Thutmose IV), spolu s nimi bylo nalezeno i několik dalších neporušených mumií. 52

53 AFRIKA Jedna z nejslavnějších masek starověkého světa byla nalezena v hrobce v Údolí králů, patřila faraonovi, kterého známe pod jménem Tutanchamon Žijící podoba Amona. Byl dvanáctým panovníkem 18. dynastie v období Nové říše, faraonem se stal již v devíti letech, období jeho vlády však bylo poměrně krátké, zemřel v mladém věku kolem roku 1339 př. n. l. 53

54 MASKY Africké kmenové masky Africká maska není ustáleným výrazem lidské tváře, ale zjevením Sochař v ní negeometrizuje neznámý přelud, ale pomocí geometrie jej přivolává, jeho maska nepůsobí tolik tím, v čem se podobá člověku, jako tím, v čem se mu nepodobá; zvířecí masky nejsou zvířata sama; antilopí maska není antilopa, ale duch antilopy, a to právě díky slohovému pojetí. M. Maulaux Kmen Suku, Demokratická republika Kongo Kmen Bwa, Burkina Fasso Kmen Kuba, Demokratická republika Kongo Masky souvisely s animistickými magickými rituály a obřadními praktikami spjatými s prosperitní a loveckou magií, léčením a čarováním. Obřady se vztahovaly také k sociálně-integračním přechodovým rituálům, jež byly spojeny se zlomovými životními okamžiky (narození, iniciace, svatba, porod, smrt). Podle způsobu umístění na těle můžeme masky rozdělit na typy obličejové, přilbovité, nástavcové, čepelovité, ramenní, hrudní a štítové. Vyskytovaly se i miniatury ve tvaru masky, které se nosily na těle jako rituální přívěsek, případně zdobný prvek oděvu. V období dlouhé historie afrických masek se setkáme s antropomorfními (lidskými), zoomorfními (zvířecími), antropozoomorfními (smíšenými) a abstraktními typy. Obřadní masky mají především magické a náboženské poslání. Animistický koncept vnímání světa vychází z víry v nadpřirozené síly, existenci dobrých a zlých duchů, kteří obývají jak živé bytosti, tak i neživé předměty. Víra v možnost navázání kontaktu se světem duchů a ochrana před působením zlých démonům patří k častým důvodům pro konání maskovaných rituálů. Především šaman, a společně s ním i vybraní členové kmene, ovládali schopnost pohybovat se mezi jednotlivými světy. Stav transu a nová identita maskované osoby zajistily šamanům komunikaci s dušemi zemřelých, totemovými zvířaty a božstvy, které vycházely z etnické kosmologie. Maska má mít vzhled podobný vzhledu ducha, kterého chce ovládnout, aby posedl nositele masky. Maska je prostým zjevením ducha a člověk v masce se neztotožňuje s duchem, kterého vzývá, nýbrž duch se zmocňuje jeho osoby, a to do té míry, že nositel masky, jenž je mimo sebe při momentální ztrátě vlastní osobnosti, čistě freneticky, dokonce ve stavu transu, jedná, pohybuje se, hovoří, gestikuluje a tančí jinak, než je u něho obvyklé, stává se nástrojem, jehož prostřednictvím se duch projevuje (J. Pijoan, 2000, s ). Součástí lovecké magie bývá obrazné předvedení znázorněného/domnělého zabití zvířete, které má být uloveno a představoval je šaman, případně jiné maskované osoby. Během obřadů lovci imitovali typické pohyby a zvuky zvířete, někteří tanečníci se 54

v proměnách času a kultur

v proměnách času a kultur Kateřina Ebelová M A S K A v proměnách času a kultur Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Kateřina Ebelová MASKA v proměnách času a kultur Kateřina Ebelová Maska v proměnách času a kultur

Více

Kateřina Ebelová. v proměnách času a kultur

Kateřina Ebelová. v proměnách času a kultur Kateřina Ebelová M A S K A v proměnách času a kultur Kateřina Ebelová MASKA v proměnách času a kultur Kateřina Ebelová Maska v proměnách času a kultur Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha

Více

Estetická výchova výtvarná Seznámení se s výtvarnou kulturou a uměním prostřednictvím obrazně vizuálních vyjádření

Estetická výchova výtvarná Seznámení se s výtvarnou kulturou a uměním prostřednictvím obrazně vizuálních vyjádření Předmět: Náplň: Třída: Počet hodin: Pomůcky: Estetická výchova výtvarná Seznámení se s výtvarnou kulturou a uměním prostřednictvím obrazně vizuálních vyjádření 1. ročník a kvinta 2 hodiny týdně Projektor,

Více

Seznámení se s výtvarnou kulturou a uměním prostřednictvím obrazně vizuálních vyjádření Kvinta a první ročník

Seznámení se s výtvarnou kulturou a uměním prostřednictvím obrazně vizuálních vyjádření Kvinta a první ročník Předmět: Náplň: Třída: Počet hodin: Pomůcky: Estetická výchova výtvarná (EVV) Seznámení se s výtvarnou kulturou a uměním prostřednictvím obrazně vizuálních vyjádření Kvinta a první ročník 2 hodiny týdně

Více

VÝTVARNÁ KULTURA. 1. Pravěk. 9-Výtvarná kultura. Vytvořil: Lenka Tichá. DUM číslo: 1 Pravěk Strana: 1

VÝTVARNÁ KULTURA. 1. Pravěk. 9-Výtvarná kultura. Vytvořil: Lenka Tichá.  DUM číslo: 1 Pravěk Strana: 1 VÝTVARNÁ KULTURA 1. www.isspolygr.cz Vytvořil: Lenka Tichá Strana: 1 Škola Ročník Název projektu Číslo projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Název DUM 1. ročník (SOŠ, SOU) Interaktivní

Více

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace Výtvarná výchova - 6. ročník prvky kresebného vyjádření světlo, stín, polostín textura, měkká modelace a šrafura jejich uspořádání v ploše a prostoru základní kresebné techniky např. kresebné studie, figurální

Více

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace Výtvarná výchova - 6. ročník prvky kresebného vyjádření OSV rozvoj schopnosti tvar, objem a prostor poznávání světlo, stín, polostín textura, měkká modelace a šrafura OSV sebepoznání a jejich uspořádání

Více

GYMNÁZIUM OSTRAVA ZÁBŘEH, VOLGOGRADSKÁ 6a. Mgr. Marcela Gajdová. Tematické plány pro školní rok 2016/2017

GYMNÁZIUM OSTRAVA ZÁBŘEH, VOLGOGRADSKÁ 6a. Mgr. Marcela Gajdová. Tematické plány pro školní rok 2016/2017 GYMNÁZIUM OSTRAVA ZÁBŘEH, VOLGOGRADSKÁ 6a Mgr. Marcela Gajdová Tematické plány pro školní rok 2016/2017 Estetická výchova výtvarná výchova (prima B ŠVP) Estetická výchova výtvarná výchova (sekunda - ŠVP)

Více

PRAVĚKÉ UMĚNÍ VY_32_INOVACE_ září 2012

PRAVĚKÉ UMĚNÍ VY_32_INOVACE_ září 2012 PRAVĚKÉ UMĚNÍ VY_32_INOVACE_160105 15. září 2012 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Nová. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace. Vzdělávací materiál

Více

QUILLING. papírový filigrán nejen pro svátek. Jana Maiksnar Vašíčková

QUILLING. papírový filigrán nejen pro svátek. Jana Maiksnar Vašíčková QUILLING papírový filigrán nejen pro svátek Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U

Více

Výtvarná výchova Ročník TÉMA

Výtvarná výchova Ročník TÉMA Výtvarná výchova Ročník TÉMA 1. 2. Výtvarná výchova Vlastní tvorba Metodika emocionalní Vlastní tvorba Metodika popíše vhodné společenské chování v dané situaci; dokáže projevit kladné vztahy k umění,

Více

6.1. I.stupeň. Vzdělávací oblast: 6.1.7. Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň

6.1. I.stupeň. Vzdělávací oblast: 6.1.7. Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň 6.1. I.stupeň Vzdělávací oblast: 6.1.7. Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň Vzdělávání ve vyučovacím předmětu Výtvarná výchova : - směřuje k podchycení a

Více

A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu

A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučovací předmět: VÝTVARNÉ ČINNOSTI A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Volitelný předmět Výtvarné činnosti má časovou dotaci 2 hodiny v u. Výuka

Více

Konkretizovaný výstup Konkretizované učivo Očekávané výstupy RVP

Konkretizovaný výstup Konkretizované učivo Očekávané výstupy RVP Ročník: I. III. - rozeznává různé přírodní materiály - seznamuje se s rozličnými technikami přechází od hry k experimentu Experimenty s nástroji - kresba: rukou, tužkou, rudkou, uhlem, dřívkem, fixy, malba

Více

Mezi námi draky. Hynek GRADA PUBLISHING. ilustrace Zdeňka Študlarová

Mezi námi draky. Hynek GRADA PUBLISHING. ilustrace Zdeňka Študlarová Mezi námi draky Hynek Klimek ilustrace Zdeňka Študlarová GRADA PUBLISHING Hynek Klimek STRAŠIDLÁŘ Mezi námi draky Ilustrace Zdeňka Študlarová TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu

Více

Tabulace učebního plánu

Tabulace učebního plánu Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: výtvarná výchova Ročník: Kvinta, I.ročník Tématická oblast Obrazové znakové systémy ilustrace povídky z díla anglicky mluvících autorů interakce

Více

ZS1BP_IVU1 Interpretace výtvarného umění 1. Mgr. Alice Stuchlíková katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno

ZS1BP_IVU1 Interpretace výtvarného umění 1. Mgr. Alice Stuchlíková katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno ZS1BP_IVU1 Interpretace výtvarného umění 1 Mgr. Alice Stuchlíková katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 26. 10. 2011 Slovníček V. DICKINSOVÁ, Rosie GRIFFITHOVÁ, Mari.

Více

MALÍŘSTVÍ PALEOLITU MALÍŘSTVÍ PALEO

MALÍŘSTVÍ PALEOLITU MALÍŘSTVÍ PALEO MALÍŘSTVÍ PALEOLITU VY_32_INOVACE_DVK1102 Autor: Vznik: Téma: Předmět: Anotace: Mgr. Jan Souček 09 / 2012 Pravěké umění DVK / 1. ročník Obrazová prezentace vývoje malířství v období paleolitu MALÍŘSTVÍ

Více

ZÁKLADNÍ STUDIUM VÝTVARNÉHO OBORU

ZÁKLADNÍ STUDIUM VÝTVARNÉHO OBORU ZÁKLADNÍ STUDIUM VÝTVARNÉHO OBORU Vzdělávání na I. stupni základního studia je sedmileté a je určeno žákům, kteří dosáhli věku 7 let. Tato věková hranice platí bez ohledu na skutečnost, zdali žák navštěvoval

Více

Žánr fantasy jako zdroj inspirace pro současné umělecké obory Představení vlastní oblíbené fantasy literatury a její převedení do výtvarného díla

Žánr fantasy jako zdroj inspirace pro současné umělecké obory Představení vlastní oblíbené fantasy literatury a její převedení do výtvarného díla Maturitní práce z Estetické výchovy 2014 1. Témata maturitních prací 1. Fantasy a umění, aneb od knihy k obrazu Žánr fantasy jako zdroj inspirace pro současné umělecké obory Představení vlastní oblíbené

Více

CZ.1.07/1.4.00/ VY_32_INOVACE_ 120_VV9 ZÁTIŠÍ. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace

CZ.1.07/1.4.00/ VY_32_INOVACE_ 120_VV9 ZÁTIŠÍ. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace CZ.1.07/1.4.00/21.2490 VY_32_INOVACE_ 120_VV9 ZÁTIŠÍ Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace Ing. Ladislav Straka ZÁTIŠÍ Zátiší je umělecké dílo, které vkusně zobrazuje neživé

Více

Pro školní rok 2012/13 vyhlašuji následující témata povinné a nepovinné profilové části maturitní zkoušky:

Pro školní rok 2012/13 vyhlašuji následující témata povinné a nepovinné profilové části maturitní zkoušky: Pro školní rok 2012/13 vyhlašuji následující témata povinné a nepovinné profilové části maturitní zkoušky: Platí pro profilovou část maturitní zkoušky jarního a podzimního zkušebního období. Termíny konání

Více

Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT ZŠ Břežany zpracovala v rámci projektu DUMY: 6. ročník, výtvarná výchova Tematický blok: Výtvarné umění autor: Mgr. Alžběta Sousedíková sousedikova.obl@seznam.cz duben 2011 Název projektu: Inovace a zkvalitnění

Více

Realizace modelových kolekcí

Realizace modelových kolekcí Realizace modelových kolekcí výukový modul Renata Pušová HLEDÁNÍ INSPIRACE Inspiraci můžete najít všude kolem vás. Je důležité všechno vnímat. Co se jednomu může zdát hloupé a neuchopitelné, může druhý

Více

Kouzelné. Anna Šmalcová Z PAPÍRU 2 KRAJKY

Kouzelné. Anna Šmalcová Z PAPÍRU 2 KRAJKY Kouzelné Anna Šmalcová KRAJKY Z PAPÍRU 2 ˇ krabicky a dekorace Ȭ ǰȱ Ȭȱ Ȭ Ć ȱ þ ę Çȱ ȱ ² stiȱ ȱ ȱ+ Ç ȱ»ȱ ȱ»ǰȱ ǰȱ ǰȱ»ȱ² ȱ grafika: Martin Ondra, www.martinondra.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Více

Štěpán Svačina, Miroslav Souček, Alena Šmahelová, Richard Češka METABOLICKÝ SYNDROM. Nové postupy

Štěpán Svačina, Miroslav Souček, Alena Šmahelová, Richard Češka METABOLICKÝ SYNDROM. Nové postupy Štěpán Svačina, Miroslav Souček, Alena Šmahelová, Richard Češka METABOLICKÝ SYNDROM Nové postupy Štěpán Svačina, Miroslav Souček, Alena Šmahelová, Richard Češka METABOLICKÝ SYNDROM Nové postupy Grada

Více

Umělecké kovářství 2. přepracované vydání

Umělecké kovářství 2. přepracované vydání Umělecké kovářství 2. přepracované vydání Pavel Révay, Šimon Vondruška Autoři s vděčností vzpomínají na zesnulého Karla Goňu, mistra uměleckého řemesla, který je autorem perokreseb. Autoři děkují za úpravy

Více

kovæ_tanełn -pohybovæ terapie.qxd 9.1.2005 16:32 Page 1 TRITON

kovæ_tanełn -pohybovæ terapie.qxd 9.1.2005 16:32 Page 1 TRITON TRITON Klára Čížková TANEČNĚ-POHYBOVÁ TERAPIE TITULNÍ LIST (DODÁ GRAFIK) Klára Čížková Tanečně-pohybová terapie Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez

Více

Kouzelné. Anna Šmalcová Z PAPÍRU 2 KRAJKY

Kouzelné. Anna Šmalcová Z PAPÍRU 2 KRAJKY Kouzelné Anna Šmalcová KRAJKY Z PAPÍRU 2 ˇ krabicky a dekorace Ȭ ǰȱ Ȭȱ Ȭ Ć ȱ þ ę Çȱ ȱ ² stiȱ ȱ ȱ+ Ç ȱ»ȱ ȱ»ǰȱ ǰȱ ǰȱ»ȱ² ȱ grafika: Martin Ondra, www.martinondra.cz ze:6pt;font-style:normal;color:grey;font-family:verdana,geneva,kalimati,sans-serif;text-decoration:none;text-align:center;font-variant:no

Více

Volitelné dějiny umění

Volitelné dějiny umění školní vzdělávací program ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM DR. J. PEKAŘE V MLADÉ BOLESLAVI PLACE HERE ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM DR. J. PEKAŘE V MLADÉ BOLESLAVI Název školy Adresa Palackého 211, Mladá Boleslav

Více

5.2.2 Studijní zaměření: Komplexní výtvarná tvorba

5.2.2 Studijní zaměření: Komplexní výtvarná tvorba 5.2.2 Studijní zaměření: Komplexní výtvarná tvorba Obsahem komplexní výtvarné tvorby je teoretické i praktické zvládnutí jednotlivých výtvarných technik, poznávání moderních technologií a seznámení se

Více

Co všechno víme o starším pravěku?

Co všechno víme o starším pravěku? Co všechno víme o starším pravěku? Starší pravěk Starší paleolit Starší doba kamenná Co víme o starším pravěku? Které vývojové stupně člověka známe? člověk zručný člověk vzpřímený člověk rozumný nejstarší

Více

České divadlo po 2. světové válce

České divadlo po 2. světové válce České divadlo po 2. světové válce Tematická oblast Datum vytvoření 1.9.2012 Ročník Stručný obsah Způsob využití Autor Kód Česká divadelní ocenění Čtvrtý Nejznámější česká divadelní ocenění Práce v divadelním

Více

Specializace z výtvarné výchovy ročník TÉMA

Specializace z výtvarné výchovy ročník TÉMA Specializace z výtvarné výchovy 2-4 Seznamování s uměním v praxi 2 Teorie výtvarného a samostatně vyhledává informace o dané tematice, autorovi; aktivně se podílí na programu exkurzí; vyjádří vlastní prožitky

Více

Pracovní listy k výstavě Afrika umění a život a k tvůrčím prázdninovým dílnám. srpen-září 2006

Pracovní listy k výstavě Afrika umění a život a k tvůrčím prázdninovým dílnám. srpen-září 2006 Pracovní listy k výstavě Afrika umění a život a k tvůrčím prázdninovým dílnám srpen-září 2006 Ahoj, jmenuji se Kirikou a jsem z konga. jak se jmenuješ ty?. Na tomto obrázku BAREVNĚ OBTÁHNI světadíl odkud

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ ZŠ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro 7. ročník? Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) ZŠ

Více

Test kulturně historických znalostí. pro učební umělecké obory

Test kulturně historických znalostí. pro učební umělecké obory Celé jméno uchazeče: Test kulturně historických znalostí pro učební umělecké obory 1. Do kterého uměleckého oboru patří stavba chrám sv. Barbory v Kutné Hoře? a) užité umění b) architektura c) malířství

Více

MUZEJNĚ PEDAGOGICKÁ PRÁCE METODICKÉHO CENTRA MUZEJNÍ PEDAGOGIKY SE ZNEVÝHODNĚNÝMI SKUPINAMI NÁVŠTĚVNÍKŮ MGR. PAVLA VYKOUPILOVÁ

MUZEJNĚ PEDAGOGICKÁ PRÁCE METODICKÉHO CENTRA MUZEJNÍ PEDAGOGIKY SE ZNEVÝHODNĚNÝMI SKUPINAMI NÁVŠTĚVNÍKŮ MGR. PAVLA VYKOUPILOVÁ MUZEJNĚ PEDAGOGICKÁ PRÁCE METODICKÉHO CENTRA MUZEJNÍ PEDAGOGIKY SE ZNEVÝHODNĚNÝMI SKUPINAMI NÁVŠTĚVNÍKŮ MGR. PAVLA VYKOUPILOVÁ Muzeum je svými expozicemi a aktuálními výstavami velmi vhodným místem setkávání,

Více

VY_32_INOVACE_07_DIVADLO A JEHO ŽÁNRY_34 Autor: Mgr. Světlana Dlabajová Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace Název

VY_32_INOVACE_07_DIVADLO A JEHO ŽÁNRY_34 Autor: Mgr. Světlana Dlabajová Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace Název VY_32_INOVACE_07_DIVADLO A JEHO ŽÁNRY_34 Autor: Mgr. Světlana Dlabajová Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace Název projektu: Zkvalitnění ICT ve slušovské škole Číslo projektu:cz.1.07/1.4.00/21.2400

Více

Student/ka: MgA. Nikola Čulík Školitel/ka: Mgr. Lenka Sýkorová, Ph.D.

Student/ka: MgA. Nikola Čulík Školitel/ka: Mgr. Lenka Sýkorová, Ph.D. Doktorský studijní program Výtvarná umění, obor Vizuální komunikace FUD UJEP - seznam studentů a školitelů - rámcová témata disertačních prací - stručné anotace disertačních prací - studijní plány Studijní

Více

VÝTVARNÁ VÝCHOVA. A/ Charakteristika předmětu

VÝTVARNÁ VÝCHOVA. A/ Charakteristika předmětu VÝTVARNÁ VÝCHOVA A/ Charakteristika předmětu Obsahové vymezení Vyučovací předmět Výtvarná výchova rozvíjí tvořivé schopnosti, které žáci získali na prvním stupni ve vyučovacím předmětu Tvořivost a prostřednictvím

Více

Výtvarná výchova 6. ročník

Výtvarná výchova 6. ročník Výtvarná výchova 6. ročník Období Ročníkový výstup Učivo Kompetence Mezipředmětové vztahy,průř.témata Pomůcky, literatura září-červen Vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných

Více

Kouzlení S RAZÍTKY. Sylva Šporková

Kouzlení S RAZÍTKY. Sylva Šporková Kouzlení S RAZÍTKY Sylva Šporková Sylva Šporková Kouzlení s razítky Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako

Více

Multikulturní ošetřovatelství 2

Multikulturní ošetřovatelství 2 Multikulturní ošetřovatelství 2 Studijní opora Mgr. Kateřina Mařanová Liberec 2014 Cíle předmětu Předmět navazuje na znalosti studentů získané v rámci předmětu Multikulturní ošetřovatelství 1. Cílem předmětu

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

Charakteristika vyučovacího předmětu výtvarná výchova

Charakteristika vyučovacího předmětu výtvarná výchova Charakteristika vyučovacího předmětu výtvarná výchova Obsahové vymezení Výtvarný obor navazuje na výtvarnou výchovu základní školy a vychází ze vzdělávacího obsahu Výtvarného oboru v RVP G. Časové vymezení

Více

Pro školní rok 2013/14 vyhlašuji následující témata povinné a nepovinné profilové části maturitní zkoušky jarního a podzimního zkušebního období:

Pro školní rok 2013/14 vyhlašuji následující témata povinné a nepovinné profilové části maturitní zkoušky jarního a podzimního zkušebního období: Pro školní rok 2013/14 vyhlašuji následující témata povinné a nepovinné profilové části maturitní zkoušky jarního a podzimního zkušebního období: Termíny konání profilových zkoušek jarního období 1. 4.

Více

Dokončující zpracování

Dokončující zpracování Dokončující zpracování Historický www.isspolygr.cz Vytvořil: Bc. Eva Veselá 24. 11. 2012 Interaktivní 1 Strana: 1 Škola Brno, Šmahova 110 Ročník 1,3 (SOŠ, SOU) Název projektu Interaktivní metody zdokonalující

Více

TEMATICKÝ PLÁN. září říjen

TEMATICKÝ PLÁN. září říjen TEMATICKÝ PLÁN Předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA Týdenní dotace: 2h/týden Vyučující: Mgr. Lenka Roubalová Vzdělávací program: ŠVP Umím, chápu, rozumím Ročník: 6. (6. A, 6. B) Školní rok 2016/2017 UČIVO 1. Ve světě

Více

Projekt IMPLEMENTACE ŠVP. Druhy druzích a prostředcích. zaměřením na dějiny užitého umění a na. schopen pracovat s informacemi.

Projekt IMPLEMENTACE ŠVP. Druhy druzích a prostředcích. zaměřením na dějiny užitého umění a na. schopen pracovat s informacemi. Střední škola umělecká a řemeslná Evropský sociální fond "Praha a EU: Investujeme do vaší budoucnosti" Projekt IMPLEMENTACE ŠVP Evaluace a aktualizace metodiky předmětu Dějiny umění Druhy výtvarného umění

Více

Psychospirituální transformace 1

Psychospirituální transformace 1 Věra Bučilová, Marie Nestěrová Psychospirituální transformace 1 Nekonečné možnosti na planetě Zemi Věra Bučilová, Marie Nestěrová Psychospirituální transformace 1 Nekonečné možnosti na planetě Zemi Upozornění

Více

Výstup předmětu Učivo Přesahy a vazby

Výstup předmětu Učivo Přesahy a vazby Ročník: šestý Žák vytvoří a pojmenuje prvky vizuálně obrazných vyjádření a jejich vztahy Žák vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření, hodnotí jeho účinky s účinky již existujících vizuálně obrazných

Více

Smlouva byla schválena 1972, v platnost vstoupila 1975 1975 ČSSR, 1990 ČSFR, 1993 přešla úmluva na ČR Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního

Smlouva byla schválena 1972, v platnost vstoupila 1975 1975 ČSSR, 1990 ČSFR, 1993 přešla úmluva na ČR Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage. Smlouva byla schválena 1972, v platnost vstoupila 1975 1975

Více

Dramatická výchova. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA Rozvoj poznávacích, komunikačních a sociálních dovedností dětí

Dramatická výchova. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA Rozvoj poznávacích, komunikačních a sociálních dovedností dětí Dramatická výchova ročník 1 Dramatická výchova a její postavení v oboru předškolní a mimoškolní pedagogika Nonverbální komunikace, pohyb a pantomima charakterizuje cíle a prostředky oboru dramatická výchova

Více

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST DĚJEPIS Dějepis 6. ročník. ŠVP Školní očekávané výstupy

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST DĚJEPIS Dějepis 6. ročník. ŠVP Školní očekávané výstupy PRŮŘEZOVÁ TÉMATA ČLOVĚK V DĚJINÁCH RVP ZV Obsah RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo D-9-1-01 uvede konkrétní příklady důležitosti a potřebnosti dějepisných poznatků

Více

ZS1BP_IVU1 Interpretace výtvarného umění 1. Mgr. Alice Stuchlíková katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno

ZS1BP_IVU1 Interpretace výtvarného umění 1. Mgr. Alice Stuchlíková katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno ZS1BP_IVU1 Interpretace výtvarného umění 1 Mgr. Alice Stuchlíková katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 9. 11. 2011 Slovníček XII. DICKINSOVÁ, Rosie GRIFFITHOVÁ, Mari.

Více

Víra a sekularizace VY_32_INOVACE_BEN38

Víra a sekularizace VY_32_INOVACE_BEN38 Víra a sekularizace M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Víra Je celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Můžeme také mluvit o důvěře např. v poznatky nebo vzpomínky, v to, že nás neklamou

Více

Výroční zpráva předmětové komise výtvarné výchovy za školní rok 204-15

Výroční zpráva předmětové komise výtvarné výchovy za školní rok 204-15 Výroční zpráva předmětové komise výtvarné výchovy za školní rok 204-15 Ve školním roce 2014-15 probíhala výuka výtvarné výuky v časových dotacích: Prima celá třída, 2 hodiny týdně Sekunda celá třída, 2

Více

PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Forma: povinná ústní zkouška. MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Sociální činnost pro národnostní menšiny TÉMATA

PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Forma: povinná ústní zkouška. MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Sociální činnost pro národnostní menšiny TÉMATA PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Forma: povinná ústní zkouška Předmět MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Obor vzdělání: Sociální činnost pro národnostní menšiny Kód oboru: 75-41-M/01 Školní rok: 2014/2015 Třída: SČ4A

Více

Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vyučovací předmět: Výtvarná výchova Ročník: (1. období)

Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vyučovací předmět: Výtvarná výchova Ročník: (1. období) Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vyučovací předmět: Výtvarná výchova Ročník: 1. 3. (1. období) Žák: rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty),

Více

6.2. II.stupeň. Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Charakteristika vyučovacího předmětu 2.

6.2. II.stupeň. Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Charakteristika vyučovacího předmětu 2. 6.2. II.stupeň Vzdělávací oblast: Umění a kultura 6.2.12. Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA Charakteristika vyučovacího předmětu 2. stupeň Obsahové vymezení Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké

Více

Masopust. Základní škola Kladno, Vašatova 1438 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Irena Paulová

Masopust. Základní škola Kladno, Vašatova 1438 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Irena Paulová VY_32_IN OVACE_PRV_488 Masopust S2 Autor: Irena Paulová, Mgr. Použ ití: 2. ročník Datum vypracování: 10. 2. 2013 Datum pilotáže: 19. 2. 2013 Metodika: Žáci s ledují obráz ky, učitel popř. ž ácičtou doplňující

Více

Egyptská hrobka hrobka Sennedjema v podzemních chodbách Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě

Egyptská hrobka hrobka Sennedjema v podzemních chodbách Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě Egyptská hrobka hrobka Sennedjema v podzemních chodbách Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě společná práce studentů Gymnázium Havlíčkův Brod Gymnázium zve do podzemí města! Návštěvníci Muzea Vysočiny si

Více

větší pozornost návštěvníků však přitahují například metopy s motivy kentauromachie

větší pozornost návštěvníků však přitahují například metopy s motivy kentauromachie ŘECKÉ UMĚNÍ umění řecké antiky ve sbírkách Britského muzea vrcholí v sále se sochařskou kolekcí, pocházející z athénského Parthenonu vraťme se však k počátkům vlevo detail jednoho z kykladských idolů rané

Více

Očekávaný výstup: Žáci si uvědomí, že člověk během staletí vybudoval množství krásných architektonických objektů. Zopakují si a doplní hlavní znaky

Očekávaný výstup: Žáci si uvědomí, že člověk během staletí vybudoval množství krásných architektonických objektů. Zopakují si a doplní hlavní znaky České památky v UNESCU Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice Projekt č. CZ. 1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. Dumu: VY_32_INOVACE_15_18 Tematický celek: Umění a kultura Autor: PaedDr.

Více

Klasicismus ve světové literatuře

Klasicismus ve světové literatuře Klasicismus ve světové literatuře Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Číslo a název šablony klíčové aktivity: Identifikátor: Škola: Předmět: Tematická oblast: Název: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

Gaby Scholz. Dobrodružství u lesního jezera

Gaby Scholz. Dobrodružství u lesního jezera Gaby Scholz Dobrodružství u lesního jezera Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I

Více

Scénická umění a kultura

Scénická umění a kultura Scénická umění a kultura Opakování: scénická umění Scéna: událost, kterou někdo pozoruje Uměle pro diváka vytvořená scéna může být základní částí uměleckého díla: mluvíme o scénických uměních (drama, film,

Více

LOKALIZAČNÍ FAKTORY (ČÁST PRVNÍ) Ing. Kateřina Šugárová

LOKALIZAČNÍ FAKTORY (ČÁST PRVNÍ) Ing. Kateřina Šugárová LOKALIZAČNÍ FAKTORY (ČÁST PRVNÍ) Ing. Kateřina Šugárová Lokalizační faktory rozhodují o konkrétní lokalizaci, o funkčním vyuţití konkrétní oblasti cestovním ruchem z hlediska přírodních moţností nebo z

Více

Zánik lidských kultur, přírodních národů multikulturní svět

Zánik lidských kultur, přírodních národů multikulturní svět Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd Člověk a příroda 8.ročník červenec 2012 Zánik lidských kultur, přírodních národů Anotace: Kód: VY_52_INOVACE_ Čap-Z 8.,9.33 Vzdělávací oblast: Autor:

Více

Studijní zaměření: Komplexní výtvarná tvorba

Studijní zaměření: Komplexní výtvarná tvorba 5.2.1.1 Studijní zaměření: Komplexní výtvarná tvorba Obsahem komplexní výtvarné tvorby je teoretické i praktické zvládnutí jednotlivých výtvarných technik, poznávání moderních technologií a seznámení se

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. České výtvarné umění na přelomu 19. a 20. století VY_32_INOVACE_21_05

CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. České výtvarné umění na přelomu 19. a 20. století VY_32_INOVACE_21_05 Průvodka Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Příjemce

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Český jazyk,

Více

1

1 www.zlinskedumy.cz 1 PŘEHLED ČESKÉHO GOTICKÉHO MALÍŘSTVÍ MISTR TŘEBOŇSKÉHO OLTÁŘE EU peníze středním školám, Gymnázium Valašské Klobouky na sklonku 14.stol. vznikl tzv. krásný sloh Po smrti Karla IV. přichází

Více

Zkrácený obsah učiva a hodinová dotace

Zkrácený obsah učiva a hodinová dotace Prima A 2 hodiny týdně Zkrácený obsah učiva a hodinová dotace Jmenovka linie, bod, plocha, písmo Portrét kresba, šrafování, kánon lidské hlavy Keramika modelování základních tvarů, lepení, glazování; plastika

Více

K K. Zuzana Pospíšilová Ilustroval Michal Sušina

K K. Zuzana Pospíšilová Ilustroval Michal Sušina ŘÍKANKY & BÁSNIČKY K K & BÁSNIČKY Zuzana Pospíšilová Ilustroval Michal Sušina ŘÍKANKY & BÁSNIČKY Zuzana Pospíšilová Ilustroval Michal Sušina Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva

Více

Vyrábíme glycerinová. Jaroslav Šabatka Hana Svatoňová

Vyrábíme glycerinová. Jaroslav Šabatka Hana Svatoňová Vyrábíme glycerinová Jaroslav Šabatka Hana Svatoňová Jaroslav Šabatka Hana Svatoňová Vyrábíme glycerinová mýdla Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420

Více

Člověk a společnost. 10. Psychologie. Psychologie. Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová. www.isspolygr.cz. DUM číslo: 10. Psychologie.

Člověk a společnost. 10. Psychologie. Psychologie. Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová. www.isspolygr.cz. DUM číslo: 10. Psychologie. Člověk a společnost 10. www.isspolygr.cz Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová Strana: 1 Škola Ročník Název projektu Číslo projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Název DUM Pořadové číslo DUM

Více

LIDOVÁ ARCHITEKTURA A DESIGN

LIDOVÁ ARCHITEKTURA A DESIGN LIDOVÁ ARCHITEKTURA A DESIGN Stavitelství venkova a okrajových částí zejména venkovských měst. Obytná, hospodářská i kultovní stavení určená funkcí i kulturní tradicí. V širším pojetí stála lidová architektura

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Zkušební okruhy SZZ studia VV

Zkušební okruhy SZZ studia VV Okruhy otázek ke státní závěrečné zkoušce z výtvarné výchovy společné pro obory Učitelství výtvarné výchovy pro 2.st. základních škol, Učitelství výtvarné výchovy pro střední školy a Učitelství výtvarné

Více

Cufflinks. www.luilui.cz. Accessories. LUI LUI Made to measure Petr Bucher petr.bucher@luilui.cz +420 603 165 426. www.luilui.cz

Cufflinks. www.luilui.cz. Accessories. LUI LUI Made to measure Petr Bucher petr.bucher@luilui.cz +420 603 165 426. www.luilui.cz LUI LUI Made to measure Petr Bucher petr.bucher@luilui.cz +420 603 165 426 www.luilui.cz www.luilui.cz STRANA 01 Základní použitý materiál pro manžetový kno lík a zapínání manžetového knoflíku tvoří stříbro.

Více

Výtvarná výchova 6. ročník

Výtvarná výchova 6. ročník Výtvarná výchova 6. ročník Období Ročníkový výstup Učivo Kompetence Mezipředmětové vztahy,průř.témata Pomůcky, literatura Vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření

Více

Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA CASOVÁ DOTACE

Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA CASOVÁ DOTACE Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA 2 Základy teorie vysvětlí pojem dramatická výchova, předmět dramatické výchovy, její vztah k dramatické výchovy charakterizuje její kontext a využití ve estetické

Více

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.7 UMĚNÍ A KULTURA VÝTVARNÁ VÝCHOVA Výtvarná výchova 1. období 2.

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.7 UMĚNÍ A KULTURA VÝTVARNÁ VÝCHOVA Výtvarná výchova 1. období 2. Obsah Kód Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo VÝTVARNÁ VÝCHOVA VV-3-1-01 VV-3-1-02 rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty);

Více

ROMANTISMUS. Bartoníčková Eliška, Tercie C

ROMANTISMUS. Bartoníčková Eliška, Tercie C ROMANTISMUS Bartoníčková Eliška, Tercie C Vznik a charakteristika slohu umělecký a myšlenkový směr časově souběžný s klasicismem a empírem (1.pol.19.stol.) reakce na studenou racionalitu klasicismu příčiny

Více

PRAVĚKÉ UMĚNÍ. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace

PRAVĚKÉ UMĚNÍ. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace CZ.1.07/1.4.00/21.2490 VY_32_INOVACE_114_VV6 PRAVĚKÉ UMĚNÍ Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace Mgr. Andrea Slavíková PRAVĚKÉ UMĚNÍ Umění je nám vrozené. Nezačíná v historii,

Více

Výtvarná výchova charakteristika předmětu

Výtvarná výchova charakteristika předmětu charakteristika předmětu Časové, obsahové a organizační vymezení Ročník prima sekunda tercie kvarta kvinta sexta septima oktáva Hodinová dotace 2 2 1 1 2 2 - - V rámci předmětu Výtvarná výchova RVP ZV

Více

i1uslroval "DR.:hlloM.íl{ T ŤAN

i1uslroval DR.:hlloM.íl{ T ŤAN i1uslroval "DR.:hlloM.íl{ T ŤAN U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 2 2 5 3 2 9 Tato kniha je věnována Adélce Wolné, která mě

Více

Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA CASOVÁ DOTACE

Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA CASOVÁ DOTACE Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA 2 Základy teorie vysvětlí pojem dramatická výchova, dramatické výchovy charakterizuje její kontext a využití ve výchově a vzdělávání; vymezí obsah dramatické

Více

VÝROČNÍ ZPRÁVA 2014 DĚTSKÉ DIVADELNÍ STUDIO PRAHY 5

VÝROČNÍ ZPRÁVA 2014 DĚTSKÉ DIVADELNÍ STUDIO PRAHY 5 VÝROČNÍ ZPRÁVA 2014 DĚTSKÉ DIVADELNÍ STUDIO PRAHY 5 OBSAH Co je DDS?...3 Co je soubor KLAP?...4 Kdo si hraje s DDS?...5 Skupiny DDS 6 Repertoár DDS.7-9 Odehraná představení ve Švandově divadle...10-11

Více

12. Křesťanství... 106 12.1 Místo křesťanství v současném světě... 106 12.2 Křesťanství na pozadí jiných náboženství... 107 12.

12. Křesťanství... 106 12.1 Místo křesťanství v současném světě... 106 12.2 Křesťanství na pozadí jiných náboženství... 107 12. Obsah 1. Úvod.... 11 1.1 Situace oboru... 11 1.2 Místo této práce v oborové souvislosti... 12 1.3 Vztah k dosavadní literatuře... 13 1.4 Jaké cíle si klade tato práce?... 14 1.5 Poznámkový aparát a práce

Více

Humanistické modely Madeleine Leininger Teorie transkulturní péče. Mgr. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Humanistické modely Madeleine Leininger Teorie transkulturní péče. Mgr. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Humanistické modely Madeleine Leininger Teorie transkulturní péče Mgr. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Biografie Sestra, profesorka ošetřovatelství a antropologie 1960 poprvé definovala pojem

Více

Umělecké aspekty larpu

Umělecké aspekty larpu Umělecké aspekty larpu Pavel Gotthard Anotace Film i divadlo jsou obecně chápány jako potenciálně umělecké formy. Proč tak nechápeme i larp? Tato přednáška se zaměří na potenciál larpu coby plnohodnotné

Více

6.15 Výtvarná výchova

6.15 Výtvarná výchova 6.15 Výtvarná výchova 6.15.1 Charakteristika vyučovacího předmětu Charakteristika vzdělávací oblasti Obsahové vymezení vyučovacího předmětu: je založen na tvůrčích činnostech-tvorbě,vnímání a interpretaci

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PLNÁ POHODY

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PLNÁ POHODY Základní škola a mateřská škola Veleň, Hlavní 46, 20533 Mratín, okres Praha východ, IČO 71004530,telefon/fax 283931292 ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PLNÁ POHODY UČEBNÍ OSNOVY VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Umění

Více

DIVADLO POSTMODERNÍ A POSTDRAMATICKÉ. Vývojové trendy v divadle na konci 20. a na počátku 21. stol.

DIVADLO POSTMODERNÍ A POSTDRAMATICKÉ. Vývojové trendy v divadle na konci 20. a na počátku 21. stol. DIVADLO POSTMODERNÍ A POSTDRAMATICKÉ Vývojové trendy v divadle na konci 20. a na počátku 21. stol. MODERNA / termín, užití termín moderna se používá v různých oblastech historie, politika, umění moderna

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 8 1 3 3 7 PhDr. Daniela Sedláčková

Více

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO Seznam výukových materiálů III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast: Předmět: Vytvořil: Osobnosti české a světové literatury 20. a 21. století Český jazyk a literatura Pavla

Více