Lenka, 20 let, studuje učitelství pro střední školu v Brně. Na chatu pracuje tři měsíce. Délka rozhovoru: 36 minut.

Transkript

1 Lenka, 20 let, studuje učitelství pro střední školu v Brně. Na chatu pracuje tři měsíce. Délka rozhovoru: 36 minut. T: Tak já se tě nejdřív zeptám, jak dlouho pracuješ na chatu? L: Tři měsíce to teďka budou. Nejdřív jsem pracovala na jednom, ale není moc práce tak jsem teď přemýšlela a zjišťovala a asi půjdu ještě na jeden. Těch holek je teďka strašně moc. T: A jsi spokojená s tou prací? L: No, dá se říct, jako není to jednoduchý, že jo, není to úplně normální práce jak si asi většina lidí představuje, ale jo, baví mě to zatím. T: A myslíš, že je to práce které by ses chtěla věnovat i v budoucnu? L: No tak to ne (smích) to určitě ne. To je teď, abych nemusela pracovat za pade na hodinu. Ale rozhodně chci dostudovat a věnovat se pak nějak té škole. T: Takže máš už představu, co by jsi chtěla dělat? L: No tak jak jsem říkala, studuj pajdák, takže bych chtěla učit někde na gymplu nebo na střední, pokud by to šlo. To by mě bavilo, s děckama mladejma. T: A třeba když bys sis představila ideální zaměstnání? L: Tohle, sice ty prachy nic moc, ale tohle chci dělat, bude mě to bavit. T: A třeba ještě k tomu videochatu, je něco, co tě na té práci zklamalo? L: No není to tak, jak slibujou, to nikdy, to jsem se i bavila s holkama a není to tak prej nikde. To seš ráda, že si najdeš jednu holku, se kterou se dá normálně bavit a zbytek se snažíš nevnímat. Tam je strašná konkurence, takže hnedka každej vyzvídá, koho si tam měla a jestli tam nechodí ten její a tak. T: Jako klient? L: No to je zlo, když třeba jeden, co chodí k jedný, jde pak i ke druhé, tak to jsou drby a řeči. Tak tohle je blbý, že musíš být pořád ve střehu, co se vykládá. Ale jinak dobrý, už jsem v tom, tak od toho odcházet nebudu, peníze bych takhle nikde nevydělala. T: No a co třeba na začátku, jaký to bylo, tam takhle nastoupit? L: No nic jednoduchýho (smích), ale člověk si musí zvyknout, ono je to ze začátku divný a nevíš, co přesně dělat a jak a co musíš a nemusíš a třeba víš, co jiný holky říkají, jak ti nad tebou vyhrožují, že musíš a tak, ale já jsem se s tím naštěstí nesetkala. Na začátku jsem byla nervózní, ale teď je to jenom na mě a dá se to. T: No a co tě k tomu vedlo, že si tam začala pracovat L: Peníze, jak jsem říkala. A taky asi nějak se hecńout, jaký to bude a vyšlo to. Ale bála jsem se, že mě třeba nevezmou, to je přece jenom jiný, vybírají si tě podle vzhledu, tak když tě nevezmou tak by se člověk asi cítil fakt blbě. T: Mhh. A experimentuješ třeba někdy? L: Jasně a ráda. Jak v práci tak i třeba v oblíkání, v zážitcích, ráda si něco zkusím, ale zase nerada riskuju, to jako ne, ale tak prostě nedělat pořád to stejný. T: A má to pro tebe nějakej význam třeba?

2 L: Možná si říkám, že dokud to jde, tak si vyzkoušet co nejvíc věci, abych pak nelitovala. To mi přijde třeba i u chlapů, když mají víc holek za život, tak pak můžou bejt v životě v klidu, že jim nic neuteklo, že vlastně na tom nakonec není nic tak zvláštního. Prostě zkoušení si věci, aby člověk pak nekoukal, co všechno mu uteklo. T: A řekla bys, že ses třeba nějak změnila od té doby, co tam pracuješ? L: Tak vzhledově určitě, makám na sobě, abych se v práci nemusela stydět a to si pak i víc troufáš, když si aspoň trochu věříš, že vypadáš dobře. T: A psychicky třeba? L: No tak to taky, tak nějak jsem se otrkala, já jsem se styděla tam i jít, pak jsem se rozhodla a šla tam a teď už to beru jako normální, prostě práce a snažím se, aby to s mým osobním životem nemělo nic společnýho. T: A nemá? L: (Smích) nemá. Teda zatím ne, ale když vidím některý ty holky, jak tím žijou, tak doufám, že tohle se mi nestane. T: Svěřila ses někomu s tím, že tam pracuješ? L: Bývalej přítel to ví, my jsme právě měli nějaký problémy a už jsme spolu byli strašně dlouho, tak jsem začala přemýšlet nad různejma věcma a i nad touhle prací a on to moc nebral, tak to pak skončilo. Ale já jsem ráda, už to nebylo ono a asi kdybych neudělala tohle, tak by to stejně dopadlo špatně, a pro mě ještě hůř. Takhle to bylo více méně z mojí strany a už jsem z toho venku. T: A ještě někdo o tom ví? L: Pár kamarádek, ségra, ta už možná ví něco, té to časem řeknu, ale nemám odvahu takhle najednou, ale nikomu jinýmu to moc neříkám, jakože bych říkala: ahoj, já pracuju na chatu (smích). A rodiče, to by byla katastrofa, to bych fakt nechtěla, ty by to asi nepobrali vůbec, ale ti se to snad nemají jak dozvědět. Oni bydlí za Brnem, tak neví, co dělám, kde jsem a tak. Snad, no. T: Já se tě teď zeptám, čeho by jsi chtěla v životě dosáhnout? L: Mhhh, chtěla bych si najít pořádného, správnýho chlapa, to se mi zatím ještě nepodařilo (smích) a chtěla bych učit, to by mě fakt bavilo, tak uvidíme, jestli to v té škole zvládnu. T: Myslíš si, že jsi nezávislá? L: Teď jo, jak finančně i celkově, dřív jsem byla hodně závislá na příteli, všechno bylo podle něho, ale to už nechci, to už jsem zažila a nebylo to nic moc, pořád se omezovat a podřizovat, on dokázal být zlej, když nebylo po jeho a já jsem se na něho tak nějak upla. Tak mi to tak přijde, že jsem si teď dokázala, že to zvládnu i sama. T: A jsi spokojená teď? L: Jo, jsem. Tak smutek je občas, taková ta samota, ale zatím jsem nikoho nepotkala, tak to snad přijde, ale je to těžký, najít si někoho. Teda aspoň pro mě, moc nad tím asi přemýšlím, nebo nevím. T: Co je pro tebe v životě důležitý? L: eee, mít rodinu, najít si chlapa na celej život a být s ním, aby nám to klapalo a děti, dobrou práci, lidi kolem sebe, který mě mají rádi a kterým můžu důvěřovat. To mi teď trochu chybí.

3 Myslela jsem si, že mám kamarády a po maturitě, jak se to rozprchlo po světě, tak se to nějak zvrtlo. A taky některý holky se třeba nedostaly na školu a už je tam ta závist a tak. Prostě vidím, že lidi umí závidět a umí být zlý a vymýšlet si věci, to mi vadí. T: A když si představíš sebe, třeba před rokem, je to rozdíl, s tím, jaká jsi teď? L: Určitě. Já jsem byla taková naivní, dlouho s přítelem a všechno zaběhnutý, naplánovaný. Teď jsem podle mě pochopila plno věcí, že si musím dávat pozor na to, komu důvěřovat, co komu říct. A že rodina a ti nejbližší lidi, jsou nejdůležitější, tak na tom si teď asi zakládám víc, než předtím. Takový to hádání s rodičema na střední, to už je pryč, teď s nima vycházím fakt dobře. T: Myslíš, že ti ten videochat nějak pomohl pochopit samu sebe, že se teď znáš třeba líp? L: Já nevím, asi ne. Možná víc vím, co si můžu dovolit u chlapů a tak nějak, co ti chlapi vlastně chtějí. Ale doufám, že to tak není u všech (smích). T: A myslíš teda, že to má nějakej vliv na sex, ta práce? J: Určitě, tak jako, ta práce je o sexu vlastně, že jo. Já jsem na začátku měla problém, že jak se to tomu mýmu nelíbilo, tak jsem si pořád říkala, že si určitě představuje, jak to tam dělám před těma chlapama a tak. Ale teď je to v pohodě a když jsem třeba někoho potkala, tak to bylo právě spíš tak, jak jsem říkala. Tak nějak víc vím, co si můžu dovolit, co se těm chlapů líbí. T: Zkus si představit chlapa, kterej by tě perfektně doplňoval, jakej by byl? L: Mhh, tak společenskej, hodnej, chytrej, cílevědomém --- a vzdělanej, na tom mi hodně záleží a i naši by asi těžko se smiřovali s klukem, co nemá vysokou. T: No a když se tě zeptám, zkus si třeba představit, jaká je podle tebe ideální ženská? L: Ideální ženská? Pěkná, chytrá, soběstačná, má svoji práci, ale zvládá i rodinu, tolerantní, toleruje všechno, co chlap dělá, dá mu volnost, ale zase zároveň ho umí nasměrovat a podpořit. A aby se k tomu všemu o něho uměla postarat, bez toho to asi nejde. T: Myslíš si, že jsi taková? L: Jak v čem, a asi jo (smích). T: A když bych se tě zeptala, tak kdo seš? L: Myslím si, že jsem docela chytrá, občas trochu naivní, ale teda normální holka prostě. T: A jaká seš podle tebe ve vztahu? L: já nevím popravdě. Byla jsem hodně taková povolná nebo jak to říct, přítel si se mnou dělal, co chtěl, prostě jsem se bála třeba říct, že nechci jít tam a tam, že bych radši zůstala doma a třeba když mě něčím štval, tak jsem se bála mu to říct, abychom se nehádali a tak. Teď bych to tak už nechtěla, tak uvidíme. T: A myslíš si, že seš sebevědomá? L: No tak takhle asi jo, třeba si věřím, že můžu něco dokázat. V tom vztahu nevím, tehdy jsem nebyla teda moc, pořád jsem se bála, že se na mě vykašle, to bych už nechtěla zažít, je to strašnej stres. T: A jaká by jsi chtěla být?

4 L: Určitě teda sebevědomější, pokud potkám nějakýho kluka, abych už se nemusela pořád bát. A jinak určitě hezčí, hubenější, společenštější --- mám sice ráda lidi, ale občas nevím, o čem se bavit a je mi třeba trapně někdy mezi cizíma lidma. T: A vzhledově si se sebou spokojená? L: Jako jo, ale změnila bych, jak říkám, hezčí bych mohla být určitě, ještě trochu zhubnout, já se na to cvičení vždycky vykašlu, u ničeho nevydržím. Teď jsem si obarvila vlasy. T: A jaká by jsi nechtěla být? L: No určitě tlustá (smích) ale jako vlastnostma tak to určitě závistivá, to je to nejhorší, jak pro ostatní tak i pro toho člověka, pak z ničeho nemá radost a chce jenom to nejhorší pro ostatní a svých věcí si neváží, takovejch pár znám, je to hrůza. T: Je třeba něco, v čem si podle tebe doopravdy dobrá? L: No, myslím si, že umím dobře vařit, umím si popovídat s lidma, když je potřeba a tak, já nevím teď. T: No a máš třeba nějaký sny? L: Jasně, rodina, šťastný manželství, krásný děti, barák se psem, prostě šťastnej život. T: Teď bych se třeba zeptala, kdyby ses měla charakterizovat pěti slovy, vlastnostma. L: (Smích) no, jsem docela hezká myslím, přitažlivá, přátelská, opatrná - a nevím, rodinnej typ asi. T: Myslíš si, že se nějak lišíš od ostatních lidí? L: Já myslím, že ne. Nijak výrazně. V práci s těma holkama asi jo, mně přijde, že oni si kolikrát neváží samy sebe, to já mám hranice, co udělám, co ne. Někdy čučím, na co všechno přistoupí kvůli prachům. Asi ti přijde, že i to, co dělám jinak nejde, ale já si fakt hlídám, co udělám a co ne, co by už bylo za těma hranicema, na který jsem ochotná přistoupit. Nenechám se ponižovat. A taky ty holky tam, oni tím žijou. Třeba aj fotí a točí něco, prostě si sebe neváží mně přijde, neznají nic jinýho. T: A co pro tebe ta práce znamená? L: Asi si dokázat, že na to mám. Vydělat peníze a asi i si zvyšovat sebevědomí, ono je to na palicu někdy s těma chlapama tam, ale někdy fakt odcházím a připadám si nejlepší. Že umí být i milí a slušní a to je potom sranda. T: A jak myslíš, že působíš na ostatní lidi? L: No tak snad příjemně T: Záleží ti na tom? L: No jasně, tak nikdo nechce, aby ho ostatní neměli rádi podle mě. T: A seš spokojená s tím, jaká seš? L: Jo, jsem, někdy mě štve, že jsem se sebou nechala zametat, ale taková už nejsem. Nechci být, to už ne. T: A čeho si na sobě ceníš? L: Nepodrážím. To si hlídám, abych nepomlouvala, nepodrážela ostatní, aby se na mě mohli spolehnout ostatní lidi. To mně osobně u hodně lidí chybí.

5 T: Tak jo, já ti moc děkuju, je třeba ještě něco, co by jsi chtěla dodat? L: Ne, já myslím, že jsem řekla všechno (smích).