Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav experimentální biologie Oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Hematopoéza.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav experimentální biologie Oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Hematopoéza."

Transkript

1 Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav experimentální biologie Oddělení fyziologie a imunologie živočichů Hematopoéza Bakalářská práce 2011 Autor: Petr Vyškovský Vedoucí práce: Mgr. Jiří Pacherník, Ph.D.

2 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma hematopoéza vypracoval samostatně na základě pokynů a rad vedoucího práce a odborné konzultantky. Veškeré použité zdroje jsem řádně citoval.

3 Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu této práce, Mgr. Jiřímu Pacherníkovi, PhD., a odborné konzultantce, Mgr. Kateřině Štefkové, za cenné rady a také za trpělivost a čas, který mi po dobu vypracovávání této rešerše věnovali.

4 OBSAH: Abstrakt Úvod Základní vlastnosti krvetvorných buněk Lokalizace krvetvorby Regulace krvetvorby Charakteristika nejranějších buněk krvetvorby Vývoj bílých krvinek - leukopoéza Lymfopoéza Vývoj B-lymfocytů Vývoj T-lymfocytů Vývoj NK-buněk Vývoj dendritických buněk Vývoj granulocytů Vývoj neutrofilů Vývoj eozinofilů a bazofilů Vývoj monocytů a makrofágů Vývoj červených krvinek - erytropoéza Tvorba hemoglobinu Vznik krevních destiček - trombopoéza Výzkum krvetvorby Testy in vitro Testy in vivo Metody třídění krvetvorných buněk Průtoková cytometrie Imunomagnetická selekce Závěr Přílohy

5 Abstrakt Všechny zralé krevní buňky mají omezenou životnost, proto musí být průběžně nahrazovány buňkami novými. Vznik krve je založen na schopnosti primitivních kmenových buněk obnovovat se a tím dávat vznik dynamickému systému, který vytváří všechny typy specializovaných krevních buněk. Cílem této práce je poskytnout přehled krvetvorných oblastí během prenatálního a postnatálního vývoje savců a shrnout součastné poznatky posloupnosti vývoje krevních buněk. Věnuji se zde také základním metodám třídění buněk a funkčním testům, které se pro poznávání krvetvorných buněk využívají. Abstract All mature blood cells have a limited lifespan. Therefore it is necessary to continually replace these cells with new cells. The hematopoiesis is based on hematopoietic stem cells that have the ability to renewal themselves. These cells give rise to a dynamic system that generates all types of mature blood cells. The aim of this report is to review the sites of hematopoiesis during mammalian prenatal development and adult life and to summarize the recent finding of hierarchical model of hematopoiesis. Also I review the main methods for enrichment and functional assay for identification of hematopoietic cells. 4

6 1. Úvod Snaha o porozumění spletitým krevním funkcím provází člověka již tisíce let. Zmínky o tomto úsilí pochází již z dob egyptské civilizace a antiky. Staří Řekové byli dokonce touto životodárnou tekutinou tak fascinování, že pili krev padlých válečníků v domnění, že od nich tak přejmou jejich udatnost a odvahu. Po dlouhé časy se krvi přisuzovaly různé vlastnosti. Teprve během minulého a současného století bylo poznání krevních funkcí a také hematopoézy, tedy krvetvorby, výrazně prohloubeno, díky efektivním výzkumným metodám. Poslední objevy přinesly do oblasti poznání krevního vývoje významné pokroky. Jednu z klíčových rolí sehrála identifikace stovek buněčných povrchových znaků a několika desítek růstových faktorů. To umožnilo rozkrytí velkého množství souvislostí hierarchického vývoje krevních buněk. Tento pokrok vedl k lepšímu boji proti nemocem a k záchraně mnoha životů. Díky úspěšné transplantaci kostní dřeně mohli být vyléčeni pacienti s poruchami, jako je leukemie nebo lymfom. Nejcennější zisk vědeckého výzkumu krvetvorby tedy představuje přínos do oblasti medicíny. Proto svou rešerši zaměřuji na savce, a to konkrétně na člověka a na myš, jejíž model krvetvorby je velmi podobný modelu lidskému. 5

7 2. Základní vlastnosti krvetvorných buněk Krevní buňky mají relativně krátkou životnost, proto musí být průběžně nahrazovány buňkami novými. Tento proces se nazývá krvetvorba (Gartner, Hiatt 2009). Je to dynamický děj (Rodak et al. 2007), při kterém v lidském těle každý den vznikají biliony nových krevních buněk. Každá z nich se odvozuje od kmenové buňky krvetvorby (HSC - hematopoietic stem cell) (Smith 2003). Na počátku krevního vývoje stojí HSC. Ty lze rozdělit do dvou podskupin. První podskupina zahrnuje dlouhodobé kmenové buňky krvetvorby (LT-HSC - long-term hematopoietic stem cell), schopné trvalé sebeobnovy. LT-HSC dávají vznik druhé podskupině HSC, která zahrnuje krátkodobé kmenové buňky krvetvorby (ST-HSC - shortterm hematopoietic stem cell). Ty jsou schopné se obnovovat přibližně jen osm týdnů (Passegue et al. 2003). Poté, co HSC vykoná mitózu, jedna z dceřiných buněk obvykle dále diferencuje, zatímco druhá dál zůstává kmenovou buňkou. Schopnost neustálého dělení, kterou vykazují LT-HSC, vyžaduje zabránění zkracování telomer. LT-HSC obsahují stejné množství telomerázy jako nádorové buňky, zatímco u ST-HSC a multipotentních progenitorových buněk je hladina telomerázy podstatně nižší (Pecka 2002). ST-HSC dávají vzniknout multipotentním progenitorovým buňkám (Passegue et al. 2003), které se nejsou schopné obnovovat déle než 2 týdny (Kuziaková 2007), schopnost diferencovat do všech krvetvorných řad, si však zachovávají po celou dobu své existence. Z multipotentních progenitorových buněk se následně vyvíjí oligopotentní progenitorové buňky, ze kterých vznikají zralé buňky. Jsou jimi erytrocyty, lymfocyty, granulocyty, monocyty/makrofágy, dendritické buňky, NK-buňky (natural killers - přirození zabíječi), megakaryocyty a buněčné fragmenty, krevní destičky (Passegue et al. 2003). 6

8 3. Lokalizace krvetvorby Krvetvorba se od vývoje embrya, přes vývoj plodu až k dospělci, vyskytuje na různých místech, která často vykazují pro tvorbu krevních buněk rozdílný potenciál (Dzierzak 2008). Velmi vhodným modelem pro zkoumání prvních krvetvorných buněk je myš (Yoder 2002). Její prenatální vývoj trvá přibližně 19 dní (Heidrich, Bulock 2004). Klíčovým momentem pro zahájení krvetvorby v embryu je okamžik, kdy mezodermální buňky dávají vzniknout hemangioblastům. Hemangioblasty jsou společné prekurzory krvetvorných a endoteliálních buněk, které migrují do oblasti žloutkového váčku, kde dávají vzniknout krevním ostrůvkům. Žloutkový váček představuje extraembryonální orgán, jehož stěny jsou formovány endodermálními buňkami, pod nimiž se nachází zmíněné krevní ostrůvky obklopené endoteliálními buňkami (Dzizerak 2008). Tento orgán (Obr. 1) je místem primitivní erytropoézy, ale i definitivní produkce myeloidních a erytroidních progenitorových buněk. Vlna primitivní erytropoézy začíná v sedm a půltém dni po oplození myši (dpc - day post coitum), kdy se zde tvoří jaderné červené krvinky. Definitvní erytroidní progenitorové buňky, označované jako BFU-E (burst-forming unit- erytrocyte) a myeloidní progenitorové Obr. 1: Část A znázorňuje migraci hemangiobalstů z oblasti primitivního proužku, díky které se vytváří žloutkový váček (Cumano, Godin 2007, upraveno P. Vyškovským). Část B znázorňuje krevní ostrůvky tvořené primitivními krvinkami. Vpravo je naznačeno schéma znázorňující žloutkový váček (Pecka 2002, upraveno P. Vyškovským). 7

9 buňky, označované jako CFU-GM (colony-forming unit-granulocyte, myelocyte), byly ve žloutkovém váčku nalezeny v osmém dpc myši. Zmíněné buňky v tomto orgánu nediferencují, putují do fetálních jater, kde zakládají definitivní erytropoézu (Lanza et al. 2009). Dalšími místy, ve kterých probíhá krvetvorba, jsou splanchnopleura a alantois. Stejně jako ve žloutkovém váčku, se v těchto oblastech krvetvorné buňky vyskytují ještě před vytvořením krevního oběhu, který vzniká v 8.25 dpc myši (Dzierzack, Speck 2008). Alantois představuje úzký slepě končící, endodermem vystlaný kanálek, ve kterém byla přítomnost prvních krvetvorných buněk potvrzena v období mezi dpc myši. Splanchnopleura je oblast na ventrální straně embrya, která se skládá z mezodermálních a endodermálních buněk. Je ohraničena ektodermem (Obr. 2). Krev začíná produkovat v období mezi dpc myši (Dzierzak, Speck 2008). Následně vytváří oblast aorta-gonádní-mezonefros (AGM) (Tam, Behringer 1997), kde jsou krvinky nalézány v období od dpc myši (Kumaravelu et al. 2002). Od 9 dpc myši je možné pozorovat formování krve také v placentě (Alvarez-Silva M. et al. 2003). Ta je odvozena od trofoektodermu a mezodermu (Rossant, Cross 2001). Placenta je schopna vytvářet krevní buňky nezávisle na jiných oblastech embrya. To bylo prokázáno díky experimentům na embryu, v němž nebyl vytvořen krevní oběh kvůli slabé kontraktilní funkci srdce. Buňky do placenty tedy nemohly putovat z jiných oblastí (Rhodes et al. 2008). Obr. 2: Část A znázorňuje oblast splanchnopleura. Část B ukazuje umístění AGM, placenty, fetálních jater a žlotkového váčku v embryu (Cumano, Godin 2007, upraveno P. Vyškovským). 8

10 Krvetvorné buňky pocházející ze žloutkového vaku, alantois, placenty a splanchnopleury, vstupují do krevního oběhu a osídlují fetální játra, odkud následně putují do brzlíku a sleziny (Dzizerak, Speck 2008). Fetální játra představují orgán, který se začíná vyvíjet z endodermu v období mezi 8-9 dpc myši (Tremblay, Zaret 2009). Prvními krvetvornými buňkami jsou osídlována ve stejném období jako brzlík, a to 11 dpc myši. Brzlík má původ v mezenchymální a epiteliální tkáni. Ve slezině, odvozující se z mezenchymu, byly první krvetvorné buňky detekovány ve 13 dpc myši. Kostní dřeň se začíná tvořit přibližně v období mezi dpc myši. Odvozuje se také z mezenchymu. Počátek krvetvorby se v tomto orgánu udává v 15 dpc myši (Lanza et al. 2009). U člověka trvá prenatální vývoj déle než u myši, průměrně 280 dní (Roztočil 2008). Načasování vývoje krvetvorného systému se tedy liší (Tab. 1) (Lanza et al. 2009). Během vývoje lidského plodu se kostní dřeň stává hlavním místem krevního rozvoje po šestém měsíci a postupně nahrazuje krvetvorbu fetálních jater (Proytcheva 2009), které přestávají tvořit krev těsně po narození (Pecka 2002). Po narození lze krvetvorné buňky nalézt také v játrech, slezině, periferní a pupečníkové krvi (Holyoake et al. 1999). Počátek krvetvorby (dny) Myš Člověk Žloutkový váček AGM Fetální játra Brzlík Slezina Kostní dřeň Tab. 1: Srovnání zahajování krvetvorby během prenatálního vývoje myši a člověka (Lanza et al. 2009) 9

11 4. Regulace krvetvorby Krvetvorba je neustálý plynulý a dynamický děj. Na jejím usměrňování se určitou měrou podílí krvetvorné růstové faktory, nervové a humorální vlivy a přívod látek potřebných pro krvetvorbu (Pecka 2002). Růstové faktory (GF - growth factors) jsou glykoproteiny, které obvykle působí ve vzájemné součinnosti. Jsou tvořeny nejrůznějšími zdroji. Zatímco některé GF působí hlavně na receptory primitivních buněk, jiné se zaměřují na odvozenější nebo zralé buňky. GF jsou vázány na povrchové receptory krvetvorných buněk. Tato spojení vyvolávají signály, jejichž zprávy jsou díky transkripčním faktorům přeloženy v jádrech cílových buněk. Díky tomu, může docházet například k aktivaci nebo inhibici transkripce určitých genů. Nebo k tomu, že buňka vystoupí z klidové fáze buněčného cyklu (Metha, Hoffbrand 2009) a případně se začne diferencovat do příslušné krvetvorné řady. GF mohou stimulovat jednu nebo i více vývojových řad (Ketley, Newland 1997). Termín růstový faktor je často užíván jako synonymum slova cytokin, ačkoli ne všechny cytokiny jsou růstové faktory. Jednotlivé cytokiny byly původně pojmenovávány s ohledem na jejich funkce. Následně se ale ukázalo, že mnoho cytokinů je multifunkčních. Proto vědci začali označovat některé cytokiny jako interleukiny (IL), v jejichž názvech se využívá číslování. IL pocházejí z nejrůznějších zdrojů (viz příl. Tab. 1), mezi které se řadí především tkáně kostní dřeně, jater nebo brzlíku. Jejich konkrétní buněčné zdroje pak představují mimo jiné lymfocyty, monocyty/makrofágy, bazofily a další. Zastávají rozmanité úlohy a během krvetvorby působí na široké spektrum buněk. Mezi GF se řadí také faktory stimulující kolonie (CSF - colony-stimulating factors), které jsou podobně jako IL produkovány nejrůznějšími zdroji, mají vysokou specificitu (viz příl. Tab. 2.) a mohou působit ve velmi nízkých koncentracích (Rodak et al. 2007). Důležitým GF je také erytropoetin. Představuje hlavní hormonální regulátor tvorby červených krvinek. Většina erytropoetinu je tvořena v ledvinách, menší množství pak vzniká také v játrech (Trojan 2003). Další GF, trombopoetin, ovlivňuje produkci megakaryocytů působením především na primitivní progenitorové buňky. Hlavní oblastí, ve které se tvoří, představují játra. Sekundární produkce byla potvrzena také v ledvinách a kostní dřeni (Bitran 2000). 10

12 Krvetvorbu též podporují růstový hormon, kortikosteroidy nadledvin, mužské pohlavní hormony a hormony štítné žlázy. Tlumící účinek mají naopak ženské pohlavní hormony. Tvorba krve je regulována také nervovými vlivy prostřednictvím hemopoetinů. Drážděním sympatického nervového systému se například zvyšuje počet bílých krvinek a naopak drážděním parasympatického nervového systému se jejich počet snižuje. Pro správnou činnost krvetvorby je také nezbytná přítomnost vitamínů a minerálů (Pecka 2002). 11

13 5. Charakteristika nejranějších buněk krvetvorby Poznávání kmenových buněk s potenciálem celý život obnovovat krvetvorbu, představuje pro vědce již desetiletí velkou výzvu. Primitivní krvetvorné buňky jsou od zralých krevních buněk rozlišovány na základě exprese nejrůznějších molekul, vytvářející povrchové znaky označované jako CD (clusters of differentiation). Sleduje se i to, které povrchové znaky buňky postrádají. Primitivní krvetvorné buňky nevykazují povrchové znaky, které jsou typické pro buňky ve fázi terminálního zrání, označované jako lin (lin - lineage markers) (Obr. 3). Mezi lin se řadí například CD3, CD4, CD8, které jsou typické pro T-lymfocyty (Wognum et al. 2003). Důležité povrchové znaky, nalézané na primitivních krvetvorných buňkách, představují zejména kinázové receptory Flk2 (fetal liver kinase-2) a ckit (Li 2007). Mezi další znaky patří například Sca1 (stem cell antigen), poprvé identifikovaný jako antigen, který hraje roli při aktivaci lymfocytů (Yutoku et al. 1974) a CD34, který představuje nejběžněji používaný povrchový znak při sledování lidské krvetvorby (Wognum et. al. 2003). CD45 je společný povrchový znak bílých krvinek, nalézaný nejen na jejich progenitorových buňkách, ale také na HSC. Naproti tomu jej ale nevytvářejí červené krvinky, krevní destičky ani jejich progenitorové buňky (Kondo 2009). Obr. 3: Srovnání fenotypů populací primitivních krvetvorných populací u myši a člověka. Zkratky: CMP - společná myeloidní progenitorová buňka (common myeloid progenitor), CLP - společná lymfoidní progenitorová buňka (common lymphoid progenitor) (Seita, Weissman 2010, upraveno P. Vyškovským) 12

14 6. Vývoj bílých krvinek - leukopoéza Bílé krvinky, neboli leukocyty, úzce spolupracují s nejrůznějšími proteiny imunitní odpovědi, imunoglobuliny a komplementem. Jejich nejdůležitější funkcí je ochrana těla před infekcí (Mehta, Hoffbrand 2009). Tvorba bílých krvinek během prenatálního vývoje začíná, s výjimkou lymfocytů, ve žloutkovém váčku a postupně se přesouvá do jater a kostní dřeně, hlavního krvetvorného orgánu v dospělosti (Rodak et al. 2007). Leukocyty lze rozdělit na agranulocyty a granulocyty. Mezi agranulocyty se řadí lymfocyty a monocyty. Do skupiny granulocytů patří neutrofily, eozinofily a bazofily (Cui et al. 2010) Lymfopoéza Lymfocyty představují jedinečný typ krevních buněk. Vytvářejí totiž různorodé antigenní receptory, které rozpoznávají široké spektrum cizorodých látek. Jejich vývoj se odvozuje od společné lymfoidní progenitorové buňky (CLP - common lymphoid progenitor) (Abbas et al. 2007), jejíž povrchový fenotyp se označuje jako lin(-)cd34(+)cd38(+)cd10(+) (Seita Weissman 2010). Vývoj lymfocytů zahrnuje fáze pro buňky, pre buňky a fáze nezralého a zralého lymfocytu (Obr. 4) (Abbas et al. 2007). Jednotlivá vývojová stádia od sebe nelze morfologicky rozlišit (Pecka 2002). Obr. 4: Vývojová řada lymfocytů (Abbas et al. 2007, Cui et al. 2010, upraveno P. Vyškovským) 13

15 Vývoj B-lymfocytů Tvorbu B-lymfocytů regulují IL1, IL2, IL4, IL5 a IL7 (Rodak et al.2007). Pro správný vývoj B-lymfocytů jsou klíčové také genetické změny, které se dějí v jádrech jejich progenitorových buněk a které vedou ke tvorbě povrchových receptorů. Během vývoje pro-b buňky se nejprve přeskupují genové segmenty pro těžký řetězec, a to segmenty D a J a po nich segmenty V, D a J. Nově tvořený těžký řetězec se pak spojuje s náhradním lehkým řetězcem a se signalizačními proteiny Igα a Igβ a vytváří komplex označovaný jako pre-b buněčný receptor. Po té dochází k přeskupení také u genových segmentů pro lehký řetězec, konkrétně V a J. Těžký a lehký řetězec se pak spojují a vzniká jejich povrchový receptor IgM (Male et al. 2006). B-lymfocyty s IgM se označují jako nezralé. Následně dokončují svůj vývoj a jako zralé přestupují do krevního oběhu (Toman et al. 2009). Během vývoje B-lymfocytů dochází k četným změnám ve tvorbě povrchových znaků (Tab. 2). Pro-B buňka Pre-B buňka Nezralý Zralý B-lymfocyt B-lymfocyt CD CD CD CD CD CD CD Tab. 2: Srovnání povrchových znaků během vývoje lidských B-lymfocytů (McCarthy et al. 2001) 14

16 Vývoj T-lymfocytů Obdobně jako vývoj B-lymfocytů se i tvorba T-lymfocytů odvíjí od CLP. Progenitorové buňky z CLP putují do brzlíku, kde dochází k vývoji T-lymfocytární řady (Male et al. 2001). Hlavní cytokiny, které se podílí na vývoji T-lymfocytů představují IL1, IL2, IL4, IL6 a IL9 (Rodak et al.2007). První prekurzorové buňky v brzlíku se označují jako dvojitě negativní, netvoří totiž zatím ani CD4 ani CD8 (Toman 2009). Vývoj těchto buněk se brzy rozděluje dvěma směry. Vyvíjí se jako populace αβ-t-buňěk nebo γδ-t-buněk. Klíčovou podmínkou vývoje αβ buněk je produktivní přeskupení genů pro β řetězec a vytvoření pre-t receptoru. Na tomto stupni vývoje již buňky nesou označení jako dvojitě pozitivní, protože již vytváří CD4 i CD8 (Tab. 3). Jakmile se přeskupí také geny pro α řetězec, vytvoří se αβ-t-receptor, vytvářející komplex s CD3. Progenitorové buňky, které se vydaly směrem k γδ-t-buňkám, konají produktivní přeskupení genů pro γδ-řetězcze a dávají vzniknout populaci, nevytvářející pre T-receptor, označované jako CD3(+). V konečné fázi zrání se αβ-t-buňka na základě jejího vytvořeného povrchového znaku stává buď CD4(+) T-lymfocytem nebo CD8(+) T lymfocytem. Zralý T-lymfocyt totiž vytváří buď CD4 nebo CD8. Během dalšího vývoje T-lymfocytů jsou odstraněny jejich autorektivní klony a ty buňky s nesprávně vyvinutým T-receptorem (Khan 2009). 15

17 T/NK (DN) DN DP CD8 CD34 +/+ + - CD1a CD CD CD CD7 +/+ + + CD8α CD8β CD33 +/- - - CD CD44 +/+ + - CD45RA + +/- - Tab. 3: Srovnání povrchových znaků během vývoje T-lymfocytů. Zkratky: T/NK - hypotetický společný prekurzor T-lymfocytů a NK-buněk. DN - dvojitě negativní progenitorové buňky T-lymfocytů, DP CD8 - dvojitě pozitivní progenitorová buňka CD8(+) T-lymfocytů (McCarthy et al. 2001) Vývoj NK-buněk Klíčovou vlastnost NK-buněk (natural killers přirození zabíječi) představuje jejich schopnost cytotoxicky působit na nádorové buňky, na buňky napadené viry nebo na buňky, mající na svém povrchu xenoantigeny (Pecka 2002). Podle hypotetického modelu vývoj NK-buněk zahrnuje fáze pre-nk buňky a nezralé a zralé NK-buňky. NK-buňky sdílí značný počet stejných povrchových znaků a podobných vlastností s T-lymfocyty (Tab. 4). Doposud nebyly identifikovány žádné povrchové antigeny, které by byly vytvářeny výhradně NK-buňkami nebo T-lymfocyty (vyjma produktů T receptoru). Tyto poznatky vedly k navržení teorie, že NK-buňky a T-lymfocyty se odvozují od progenitorové buňky T-lymfocytů. Podle hypotetického modelu se vývojová řada NKbuněk odštěpuje z dvojitě negativní progenitorové buňky T-lymfocytů (McCarthy 2001). 16

18 Pre-NK buňka Nezralá NK buňka Zralá NK buňka CD CD CD CD CD CD CD Tab. 4: Srovnání povrchových znaků během vývoje NK-buněk - hypotetický model (McCarthy et al. 2001) 17

19 6.2. Vývoj dendritických buněk Dendritické buňky (DC - dendritic cells) se velkou měrou podílí na imunitních reakcích. Sehrávají v nich roli hlavních antigen prezentujících buněk organizmu (Říhová et al. 2009). Jejich vývoj se odvozuje ze dvou různých progenitorových buněk, a to jak ze společné myeloidní progenitorové buňky (CMP..common myeloid progenitor), tak také tak také z CLP (Obr. 7). Z progenitorových buněk odvozených z CMP vznikají za působení GM-CSF Langerhansovy buňky nebo intersticiální dendritické buňky. Oba typy těchto buněk mohou vznikat jak z progenitorových dendritických buněk, tak také z monocytů za působení GM-CSF (granulocyte-macrophage colony stimulating factor) a IL4. Z CLP se vyvíjí plazmocytární dendritické buňky za působení IL3. Podle hypotetické teorie se dendritické buňky vyvíjejí z dvojitě negativní T-buňky. Fenotyp progenitorových Langerhansových a intersticiálních dendritických buněk se určuje jako CD11c(+)CD123(-). Na zralých Langerhansových dendritických buňkách je možné kromě povrchového znaku CD11c nalézt také CD11b, CD13 a CD133. Zralé intersticiální dendritické buňky kromě povrchového znaku CD11c vytváří také CD11b, CD13, CD 133 a CD1a. Fenotyp progenitorových plazmocytárních dendritických buněk se označuje jako CD11c(-)CD123(+). Na zralých plazmocytárních buňkách lze kromě CD123 identifikovat také CD4 (Wolman, Kooten 2003). Obr. 7: Schéma vývoje lidských dendritických buněk z krvetvorné buňky nesoucí povrchový znak CD34. Sledování bylo prováděno in vitro (Wolman, Kooten 2003). 18

20 6.3. Vývoj granulocytů Klíčovou vlastnost granulocytů představuje jejich schopnost fagocytózy, která se podílí na nespecifické imunitě (Toman et al. 2009). Granulocyty se dělí do tří skupin, a to na neurofily, eozinofily a bazofily. Jejich poslední společnou prekurzorovou buňku během vývoje je CFU-GEMM (colony-forming units-granulocyte, erytrocyte, monocyte, megakaryocyte). Vývoj granulocytů reguluje zejména růstový faktor stimulující kolonie granulocytů a makrofágů (GM-CSF - granulocyte-macrophage colony-stimulation factor), růstový faktor stimulující kolonie granulocytů (G-CSF - granulocyte colony-stimulating factor) a IL. Pro neutrofily je typický IL3, vznik eozinofilů reguluje IL5, zatímco na vývoji bazofilů se podílí IL3, IL4 a IL9 (Rodak et al. 2007) Vývoj neutrofilů Jako klíčový okamžik během vývoje neutrofilů lze označit moment, kdy CFU- GEMM dává vznik CFU-GM (colony-forming units-granulocyte, macrophage). Z CFU- GM následně vzniká první progenitorová buňka, která je vyhrazena jen pro vývoj neutofilů, CFU-G (colony-forming unit-granulocyte) (Rodak et al. 2007). Z CFU-G se následně vyvíjí myeloblast, první morfologicky rozpoznatelná buňka granulocytů (Obr. 8). Myeloblast vyplňuje kulaté jádro. V jeho cytoplazmě zatím nejsou patrné žádné granule. Tato buňka se dělí mitózou na dva promyelocyty. Ty obsahují oválná jádra. V cytoplazmě promyelocytu se již objevují azurofilní granule. Tato buňka se zatím morfologicky neliší od u ostatních typů granulocytů. Následně se dělí na dva myelocyty, což jsou první buňky, u kterých je možné určit typ granulocytu. Obsahují azurofilní a specifické granule. Myelocyty představují poslední buňky schopné mitózy. Nadále zrají a přechází do stádia metamyelocytů. Z těch se pak vytvářejí nesegmentované (označované jako,,tyč ) a nakonec segmentované neutrofilní granulocyty (Cui et al. 2010). 19

21 Obr. 8: Vývojová řada neutrofilů (Pecka 2002, upraveno P.Vyškovským) Na první progenitorové buňce, která je vyhrazena jen pro vývoj neutrofilů, CFU-G, byly identifikovány povrchové znaky CD13, CD15, CD33, CD111, CD112, CD116, CD123 a CD131. Všechny tyto povrchové znaky vytvářejí progenitorové buňky neutrofilů až do fáze myelocytu. Neutofil pak z těchto povrchových znaků vytváří jen CD15s, CD111, CD112, CD123 a CD131. Naproti tomu ale produkuje například CD10, CD17 a CD24 (Url.1) Vývoj eozinofilů a bazofilů První progenitorovou buňkou, vyhrazenou jen pro eozinofily představuje CFU-EO (colony-forming units-eosinophils). U bazofiů jí je CFU-BASO (colony-forming unitsbasophils). Tyto buňky dávají vznik krevním řadám, jejichž přechodné progenitorové buňky vykazují obdobné morfologické změny a nesou stejné názvy jako u vývoje neutrofilů. Jedná se o myeloblast, promyelocyt, myelocyt a metamyelocyt (Obr. 9 a Obr. 10). Evidentní rozdíly mezi eozinofily, bazofily a neutofily jsou patrné na jádrech zralých buněk. (Cui et al. 2010) Obr. 9: Vývojová řada eozinofilů (Pecka 2002, upraveno P. Vyškovským) 20

22 Obr. 10: Vývojová řada bazofilů (Pecka 2002, upraveno P. Vyškovským) CFU-EO na svém povrchu vytváří CD13, CD 33, CD34, CD116, CD123 a CD 131. Na povrchu myelocytu je pak z těchto znaků možné nalézt CD13, CD33, CD116 a CD 131. Ve stádiu eozinonofilu je pak z CD, vytvářených na CFU-EO, možné identifikovat CD116 a CD131. Eozinofily vytváří celou řadu dalších povrchových znaků, například CD10, CD24 a CD125. CFU-BASO vytváří ve srovnání s CFU-G a CFU-EO povrchových znaků nejméně, a to jen CD34 a CD123. Progenitorová buňka bazofilů si z nich ve stádiu myelocytu zachovává jen CD 123. Bazofil pak vytváří navíc také CD9, CD17 a CD33 (Url.1). 21

23 6.4. Vývoj monocytů a makrofágů Monocyty představují největší krevní buňky s obsahem granulí. V periferní krvi tráví jen jeden až dva dny. Následně vstupují do tkání, kde dokončují svoji diferenciaci. Vyskytují se v pojivové tkáni, v játrech jsou známé jako Kupfferovy buňky, v nervovém systému jako mikroglie a v kostech jako osteoklasty (Cui et al. 2010). Monocytární vývojová řada se odštěpuje z vývojové řady neutrofilů, konkrétně z buňky CFU-GM (colony-forming unit-granulocyte/monocyte). Z té pak vzniká první progenitorová buňka vyhrazená jen pro monocyty/makrofágy, kterou je CFU-M (colonyforming unit-monocyte). Z něj se vyvíjí monoblast, který dává vznik promonocytu. Z něj se následně vyvíjí zralý monocyt (Obr. 11) (Rodak et al. 2007). Během přeměny monocytu v makrofág dochází ke zmnožení lyzozymů a receptorů pro Fc fragment IgG a receporů pro C3 složku komplementu (Toman 2009). Mezi GF, které regulují vývoj monocytů až k makrofágu od buňky CFU-M se řadí GM-CSF a růstový faktor stimulující kolonie makrofágů (M-CSF - macrophage colonystimulating factor) (Rodak et al. 2007). Obr. 11: Vývoj monocytů a makrofágů (Pecka 2002, Rozenberg 2003, upraveno P. Vyškovským) CFU-M vytváří stejné povrchové znaky jako CFU-G, a to CD 13, CD15, CD 33, CD 111, CD112, CD116, 123, CD131. CFU-M kromě těchto povrchových znaků, vytváří i CD115. Všechny tyto znaky jsou zachovávány i během fází promonocytu a monocytu. Naproti tomu se žádný s těchto znaků nevyskytuje u makrofágů. Makrofágy sdílí stejné povrchové znaky s monocyty. Jsou jimi například CD11c, CD14 a CD32 (Url.1). 22

24 7. Vývoj červených krvinek - erytropoéza Erytrocyty představují nejpočetnější skupinu krevních buněk (Rodak et al. 2007). Nejdůležitější funkcí, kterou zastávají, je distribuce kyslíku do všech částí těla a následné navracení oxidu uhličitého zpět do plic (Metha, Hoffbrand 2007). Tento transport se děje prostřednictvím hemoglobinu, který červené krvinky produkují. Vnitřní struktura zralých erytrocytů je homogenní. Tyto buňky nemají jádro a ani neobsahují žádné jiné organely ohraničené membránou. Vyskytují se pouze v periferní krvi. Na rozdíl od mnoha typů bílých krvinek totiž nejsou schopny přejít přes endoteliální membránu (Rodak et al. 2007). Tvorba červených krvinek se děje ve dvou vlnách, a to během primitivní a definitivní erytropoézy. Primitivní erytropoéza se začíná v 7.5 dpc myši ve žloutkovém váčku. Jedná se o vůbec první krevní buňky, které se během prenatálního vývoje v zárodku objevují (Lanza 2009). V E8.25 vstupují do krevního oběhu, následně ve E12.5 ztrácí jádro a stávají se primitivními erytrocyty (Tsftsouglou et al. 2009). Tyto buňky již obsahují embryonální hemoglobiny, které jsou pro plod velmi důležité. V této době totiž plodu přestává dostačovat pasivní difuse kyslíku z mateřského krevního oběhu (Cumano, Godin 2001). Definitivní erytropoéza se poprvé objevuje v játrech. V období okolo narození se hlavní oblastí definitivní erytropoézy stává kostní dřeň (Asterios et al. 2009). Vývoj červené krvinky se začíná od kmenové buňky, pokračuje přes stádium CMP, ze které vzniká CFU-GEMM, a následně BFU-E (burst-forming unit-erythroid) a CFU-E (colonyforming unit-erythroid). Z CFU se vytváří první morfologicky rozlišitelná buňka této řady, kterou je protoerytroblast (Rodak et al. 2007). Protoerytroblast obsahuje mohutné jádro, čítající mnoho jadérek. Každý proerytroblast se dále dělí na dva basofilní erytroblasty (Obr. 12), které pak mitózou dávají vznik dvěma polychromním erytroblastům. Ty se dělí na dva ortochromní erytroblasty, které již mitózy schopny nejsou, ale diferencují do retikulocytů (Cui et al.). Rytikulocyt představuje přechodnou buňku mezi erytroblastem a zralým erytrocytem, u kterého v cytoplazmě po vypuzení jádra zůstávají jen zbytky některých organel. Je poslední buňkou vývojové řady červených krvinek, která je schopna syntézy hemoglobinu (Hb). Ten se pak hojně vyskytuje ve zralých erytrocytech (Pecka 2002). 23

25 Obr. 12: Vývojová řada erytrocytů (Gartner, Hiatt 2009, upraveno P. Vyškovským) Na vývoji od HSC až k erytrocytu se podílí mnoho růstových faktorů. HSC za působení IL1, IL-3, IL-6 a IL-11 dávají vzniknout CMP. Z té se pod vlivem IL3 a GM- CSF tvoří CFU-GEMM. Vývoj od CFU-GEMM až ke zralým erytrocytům stimuluje zejména erytropoetin GM-CSF a IL-3 (Rodak et al. 2007) Ke sledování vývoje červených krvinek se využívá jejich antigen Ter119. Ten představuje molekulu, spojující se gylkofirinem A (Kina et al. 2000), hlavním membránovým proteinem červených krvinek (Hakobyan et al. 2011). Samotný výzkum se provádí pomocí protilátky pro myší Ter119, která reaguje s antigenem Ter119. Ke vzájemným reakcím dochází u buněk ve stádiích proerytroblastu až po erytrocyt. Protilátka pro myší Ter119 ovšem nereaguje s buňkami vykazující typické rysy pro BFU-E a CFU-E (Kina et al. 2000). Na zralém erytrocytu lze nalézt mj. také CD35, CD44 nebo CD55 (Url. 1). 24

26 7.1. Tvorba hemoglobinu Hemoglobiny jsou tetramery obsahující čtyři polypetidové řetězce a čtyři planární prostetické skupiny známé jako hem. Během prenatálního a postnatálního vývoje červené krvinky vytvářejí postupně Hb embryonální, fetální a Hb dospělých. První dva typy mají lepší schopnost vázat kyslík než Hb dospělých. To jim usnadňuje přenos kyslíku z mateřského krevního oběhu skrz placentu. (Sarkar, Olson 2009) Pasivní difuze kyslíku z mateřského krevního oběhu přestává zárodku vyhovovat 15. den lidského prenatálního vývoje. Tuto situaci začne řešit vytvářením prvních červených krvinek ve žloutkovém váčku, které produkují embryonální Hb Gower I obsahující podjednotky ζ a ε. Označuje se jako Hb (ζ 2 ε 2) (Graf. 1). Během fáze, která trvá až do čtvrtého týdne lidského prenatálního vývoje, kdy je vytvořen krevní oběh, jsou syntetizovány také dva další embryonální Hb a to Gower II (α 2 ε 2) a Portland. (ζ 2 γ 2 ). Do 37. dne lidského prenatálního vývoje červené krvinky, pocházející ze žloutkového váčku, obsahují hlavně Gower I. Relativní poměr mezi Hb Gower I, Gower II a Portland v tomto období činí 42 %, 24 % a 21 % (Brittain 2002). Progenitorové buňky červených krvinek, pocházející ze žloutkového váčku, následně putují do fetálních jater (Dzizerak, Speck 2008). Po 10 až 12 týdnech lidského prenatálního vývoje se místo embryonálního Hb začíná vytvářet fetální Hb označovaný jako Hb F (α 2 γ 2 ). V tomto období červené krvinky přichází do kontaktu také s kyslíkem, pronikajícím skrz placentu a pupeční šňůrou (Sarkar, Olson 2008). Fetální játra a slezina následně přebírají funkci hlavních krvetvorných orgánů a začínají produkovat nejaderné červené krvinky obsahující hlavně fetální a částečně i Hb dospělých označovaný jako HbA (α 2 β 2 ). Od období mezi 16. a 18. týdnem lidského prenatálního vývoje se červené krvinky, obsahující fatální a Hb dospělých, vyskytují také v kostní dřeni. Krvinky novorozence obsahují přibližně 70 % fetálního Hb a 30 % Hb dospělých. Během pěti měsíců po narození je množství fetálního Hb v krvi dítěte zredukováno na 3 %. Po dvou letech je fetální Hb kompletně nahrazen Hb dospělých, HbA a HbA 2 (α 2 δ 2 ). Z nich HbA 2 v krvi zaujímá jen minimální množství (Brittain 2002). 25

27 Graf 1: Znázornění syntézy rozdílných řetězců α, β, γ δ ε a ζ červenými krvinkami během prenatálního a postnatálního období. Tyto řetězce vytvářejí podjednotky embryonálních Hb Gower I (ζ 2 ε 2), Gower II (α 2 ε 2), Portland. (ζ 2 γ 2 ), Hb F (α 2 γ 2 ), HbA (α 2 β 2 ) a HbA 2 (α 2 δ 2 ). Zkratky: N - narození.(metha, Hoffbrand 2009, upraveno P. Vyškovským) 26

28 8. Vznik krevních destiček - trombopoéza Krevní destičky, neboli trombocyty, jsou drobné fragmenty odvozené z megakaryocytů. Nemají jádro a nemohou se dělit. Hrají důležitou roli při poraněních cév. Vývoj trombocytů začíná od CFU-GEMM. Ovlivňuje jej řada cytokinů GF jako GM-CSF, IL-3, IL6, IL7 a IL 11. CFU- GEMM dává vznik buňce označované jako CFU- MEG (colony-forming unit-megakaryocyte, erytrocyte, granulocyte). Z nich se vyvíjí první morfologicky rozlišitelné buňky této krevní řady, označované jako megakaryoblasty (Obr. 13) (Rodak et. al. 2007). Tyto buňky vyplňují velká oválná jádra. Megakaryoblast podléhá mitóze a dává vznik dvěma promegakaryocytům. Promegakaryocyty prochází atypickou mitózou, při které dochází ke zmnožení jaderného materiálnu, jedná se o děj, který vede k polyploidii (Pecka 2002). Jádra jsou multilaločnatá, v buňkách lze také spatřit četné granule. Rozdělením cytoplazmy následně dochází ke tvorbě krevních destiček (Rodak et al. 2007). Obr. 13: Vývojová řada krevních destiček (Cui et al. 2010, upraveno P. Vyškovským) Také na buňkách vývojové řady krevních destiček lze detekovat nejrůznější povrchové znaky. CFU-MEG vykazuje CD34, CD110, CD123. U stádia megakaryocytu jsou z těchto znaků nalézány jen CD110 a CD123. Na konečném produktu trombopoézy, krevních destičkách, pak již nejsou detekovány žádné stejné povrchové znaky jako u CFU- MEG. Naproti tomu ale krevní destičky vykazují povrchových znaků široké spektrum, a to například CD9, CD17, CD61, CD81, CD92 nebo CD 41 (Url. 1). 27

29 9. Výzkum krvetvorby Schopnost znovuosídlovat ozářenou kostní dřeň byla u HSC objevena již v padesátých letech minulého století. Tehdy se studium HSC zaměřovalo hlavně na jejich morfologickou analýzu. Klíčový pokrok přišel v roce 1961, kdy Ernest Till a James McCulloch publikovali článek popisující test tvorby kolonií ve slezině. Jednalo se o vůbec první pokus kvantifikovat aktivitu kmenových buněk in vivo. Krátce na to se výzkum rozšířil i o metody in vitro (Lanza 2009) Testy in vitro Testy in vitro byly zavedeny za účelem prokázat schopnost proliferace a diferenciace primitivních krvetvorných buněk. Mezi často používané testy se řadí test tvorby krvetvorných kolonií, tzv. CFU-C (colony-forming unit in culture). Dalším testem, který je velmi podobný testu CFU-C je tzv. LTC-IC (long-term cultur-initiating cells), který však nesleduje tvorbu kolonií, ale přítomnost kmenových buněk se schopností tvořit kolonie. Test, který kombinuje oba předchozí postupy, je tzv. CAFC (cobblestone area forming cells). Test CAFC využívá schopnosti HSC růst in vitro na stromálních buňkách získaných z kostní dřeně. Princip spočívá v naočkování buněk na tuto tkáňovou vrstvu. Následně se v určitých časových sekvencích sleduje četnost jednotlivých vznikajících podskupin krvetvorných buněk označovaných jako CAFC. Ty jsou definovány jako kolonie alespoň pěti malých, nerefraktilních buněk. LTC-IC test využívá podobný postup jako CAFC assay. HSC jsou také kultivovány na vrstvě stromálních buněk kostní dřeně. Rozdíl mezi těmito metodami spočívá v tom, že za cílovou fázi této metody, se považuje moment, kdy se ve tkáňové vrstvě objevují progenitorové buňky schopné tvořit kolonie. Tak je možné prokázat určitou časovou vytrvalost krvetvorby sledovaných buněk. Nakonec, obvykle po čtyřech až pěti týdnech, jsou sledované buňky dosazeny do polotekutého média. Toto médium obsahujíce růstové faktory, které stimulují další růst progenitorových buněk. Vzniklé buněčné kolonie jsou nakonec kvantifikovány. Zatímco test CAFC a LTC-IT se zaměřuje jak na sledování HSC, tak i na sledování progenitorových buněk, klonogenní testy založené pouze na polotekutých médiích jsou 28

30 schopné sledovat jen aktivitu progenitorových buněk. Mezi tyto metody se řadí test CFU-C, který jako polotekuté médium využívá agar nebo metylcelulózu (Bunting 2008) Testy in vivo Metody in vivo mohou sledovat různé vlastností HSC. Obvykle jsou založeny na principu transplantace HSC do hostitelské kostní dřeně. Zaměřují se pak hlavně na pozorování schopnosti HSC ji osídlovat, proliferovat, diferencovat a přežívat v ní (Greer et al. 2007). Hojně se využívá kompetitivní repopulační test CRA (competitive repopulation assay). Tato metoda je založená na principu, kdy krvetvorné buňky pocházející z kostní dřeně donora znovuosídlují kostní dřeň hostitele, která byla letálně ozářena. Po znovuosídlení jsou pak v kostní dřeni hostitele přítomny, jak krvetvorné buňky donorového původu, tak původní krvetvorné buňky. Tyto frakce od sebe lze rozlišit na základě buněčných povrchových znaků. Běžně se používá například CD45 (Kondo 2009). Na základě poměru frakcí a známého ředění testovaných buněk, pak lze odvodit také počet krvetvorných znovuosídlujících složek v populaci (Greer et al. 2007). Netřeba zdůrazňovat, nemožnost provádět experimenty s HSC na lidských pacientech. Ke studiu lidských HSC se rozšířil typ CRA, označovaný jako metoda transplantace imunodeficientních myší NOD/SCID (nonobese diabetes/severe combined immunodeficiency). Princip této metody spočívá ve sledování schopnosti lidských HSC znovuosídlovat kostní dřen myši. Nevýhodou této metody ovšem zůstává to, že NOD/SCID myši stěží dokážou přežít déle než jeden rok. Není jisté, jestli je tato doba dostatečná pro poznání kompletního potenciálu HSC (Kondo 2009) Metody třídění krvetvorných buněk Identifikace a izolace HSC je důležitým krokem pro další odkrývání jejích funkcí (Stewart 2003). Za průkopníky systematického rozdělení krvetvorných buněk jsou považováni Irving Weissman a jeho kolektiv. Ti se již na sklonku osmdesátých let minulého století zaměřili na zkoumání povrchového fenotypu myších HSC. Následovaly je skupiny vědců, které ke třídění používaly hlavně průtokovou cytometrii a metody myších 29

31 transplantací. Použití nejrůznějších metod vedlo k identifikaci nejrůznějších povchových znaků (Bunting 2008). Separační metody vyžívají principu pozitivní a negativní selekce. Při pozitivní selekci se vědec zaměřuje na buňky, které na svém povrchu vytváří určitý hledaný znak. Při negativní selekci jsou naopak odstraněny buňky, které sledovanou populaci, kontaminují (Paulík 2005). Mezi široce používané separační metody se řadí zejména průtoková cytometrie a magnetické selekční techniky (Lanza 2009) Průtoková cytometrie Průtoková cytometrie představuje standardní metodu, sloužící ke sledování nejrůznějších buněčných vlastností V úvodu této metody jsou analyzované buňky nabarveny fluorescentním barvivem. Nejčastěji se používají fluorochromy, a to fluorescein nebo fykoerytrin. Tato barviva jsou konjugována s monoklonálními protilátkami, které se specificky navazují na CD antigeny sledovaných buněk (Toman 2009). Například pro CD4(+)T-lymfocyty se využívají monoklonální protilátky proti CD4, pro B-lymfocyty se využívají protilátky proti CD19 a CD20 (Url.2). Podobné komplexy buněk se poté umístí do průtokového cytometru (Obr. 14), kde jsou pak buňky pomocí přetlaku tryskány malým otvorem. Během jejich proudění jsou buňky postupně ozařovány laserovým paprskem (Toman 2009). Nejčastěji jsou průtokové cytometry vybaveny excitačním argonovým laserem (Url.3). Pokud jsou na buňky navázány nabarvené protilátky, fluorochromy se začnou excitovat. Vyzářené světlo je následně analyzováno detektory a získaná data jsou vyhodnocena počítačem. Zjištěné vlastnosti buněk, které cytometrem prošly, se zobrazují na monitoru v tečkovém grafu (Toman 2009). Díky rozdílným vlastnostem fluorochromů, je tato metoda schopná vyšetřit více vlastností sledovaných buněk vícebarevným značením. Moderní průtokové cytometry mohou rozlišovat populace při zohledňování až patnácti parametrů (Lanza 2009). 30

32 Obr. 14: Schéma cytometru (Url.2) Imunomagnetická selekce Principem imunomagnetcké selekce je použití magnetických částic, které jsou potaženy protilátkami pro povrchové znaky sledovaných buněk (Tab. 5). Po té, co se tyto protilátky na buňky navážou, je tato suspenze umístěna do magnetického pole. V tomto poli jsou buňky s navázanou protilátkou zachyceny a separovány principem negativní nebo pozitivní selekce. Za výhodnější se často považuje použití negativní selekce, díky níž je možné získat nijak nedotčené buňky. Kdežto u pozitivní selekce mohou být funkční vlastnosti navázanou protilátkou ovlivněny (Paulík 2005). Magnetická selekce představuje jednoduchou separační techniku. Její výhoda tkví v její dostupnosti zejména pro vědce, kteří nemají možnost používat sofistikované průtokové cytometry. Nicméně pro důkladnou separaci HSC je třeba používat průtokové cytometry (Lanza et al. 2009). 31

33 Povrchový znak Protilátka Krevní řada CD11b M1/70 myeloidní Sca1 RB6-8C5 myeloidní CD2 RM2.2 lymfoidní CD3 KT3 lymfoidní Ter119 Ter119 erytroidní Tab. 5: Některé protilátky proti povrchovým znakům krvetvorných buněk, které se využívají v imunomagnetické selekci (Lanza et al. 2009). 32

34 10. Závěr Krev obsahuje více než deset různých typů zralých krevních buněk, které spolu vzájemně spolupracují a tím tvoří funkční akce schopný imunitní systém, ve kterém má každá buňka svoji specifickou úlohu. Vývoj krevních buněk je ovlivňován mnoha faktory a vlivy. Jejich vzájemná kooperace dává vznik dynamickému systému. Výzkum krvetvorby přináší možnost krevní buňky rozlišovat již ve stádiu jejich raného vývoje. Je tak docíleno hlubšího poznání. Samotné sledování krvetvorných buněk spoléhá na jejich jedinečnost, kterou lze určit na základě jejich charakteristických povrchových znaků. Většinu více zralých krevních buněk lze rozlišovat také na základě jejich vnitřní struktury. Možnost buňky efektivně třídit otevírá vědcům cestu k dalšímu zkoumání. Tím se otvírá cesta k zakládání nových léčebných metod. Vypracování této kompilace pro mě znamená velký přínos. Uvědomil jsem si, jak důležitým odvětvím vědeckého poznání krvetvorba je. Ujistil jsem se také, že před vědci stále stojí řada neprobádaných zákoutí. Ne zcela rozkryta je například problematika vývoje dendritických buněk nebo NK-buněk. Při hledání podrobných informací o posledním společném prekurzoru NK-buněk a lymfocytů, se mi podařilo nalézt pouze literaturu poskytující hypotetické teorie. Hlubším poznáním a pochopením celé této problematiky bych se v budoucnu rád podílel na výzkumu a přispěl tak k úsilí o širší vědecké poznání v tomto oboru. Sledování kmenových buněk vnímám jako velmi perspektivní směr, kterým se věda může ubírat. Schopnost kmenových buněk vyhnout se svému stárnutí a znovu osídlovat letálně ozářené tkáně mě velmi zaujala. Věřím, že v nedaleké budoucnosti výzkum krvetvorby povede ke zdokonalení metod transplantací kmenových buněk a obecně ke zefektivnění léčebných metod, zejména v hematoonkologii. V neposlední řadě bych chtěl zmínit, že mě psaní této rešerše obohatilo také díky vyhledávání a čtení anglické literatury. A to jednak po jazykové stránce, ale především jsem se naučil efektivněji čerpat informace. 33

35 Použitá literatura Abbas A. K. Lichtman A. H., Pillai S Cellular and Molecular Immunology. 572 s. ISBN Bitran J. D Expert Guide to Oncology. 232 s. ISBN Braun C. A., Anderson C Pathophysiology: Functional Alterations in Human Health. 518 s. ISBN Brittain T Molecular aspects of embryonic hemoglobin function. Molecular aspect of medicine. vol. 24, no. 4. p Bunting K. D Hematopoietic Stem Cell Protocols. 326s. ISBN Cui D., Daley W., Fratkin J. D., Haines D. E., Lynch D. C. Naftel J. P., Yang G Atlas of Histology with Functional and Clinical Correlation. 496 s. ISBN Cumano A., Godin I Pluripotent hematopoietic stem cell development duringembryogenesis. Current Opinion in Immunology. vol. 13, no. 2. p Cumano A., Godin I Ontogeny of the hematopoietic system. Annual Review of Immunology. vol Dzierzak E., Speck N Of lineage and legacy: the development of mammalian hematopoietic stem cells. Nature Imunology. vol. 9, no. 2. p Gartner L., P. Hiatt J. L Color atlas of histology. 459 s. ISBN Greer J. P., Wintrobe M. M, Foerster J., Rodgers G. M., Glader B., Arber D., Means R. T Wintrobe s clinical hematology s. ISBN Hakobyan P. K., Poghosyan A. H., Shahinyan A. A The properties of glycophorin A transmembrane helices in eryhtrocyte asymmetric membráně: a molecular dynamics study. Global science press. p Heidrich H., Bullock G. R The Laboratory Mouse. 960 s. ISBN Holyoake T. L., Nicolini F. E. Eaves C. J Functional differences between transplantable human hematopoietic stem cells from fetal liver, cord blood, and adult marrow. Experimental Hematology. vol. 27, no. 9. p

36 Ketley N.J.,Newland A.C Hematopoietic growth factors Postgrad Med J Khan F. H The elements of immunology. 480 s. ISBN Kina T, Ikuta K, Takayama E, Wada K, Majumdar A. S., Weissman I.L., Katsura Y The monoclonal antibody TER-119 recognizes a molecule associated with glycophorin A and specifically marks the late stages of murine erythroid lineage. British Journal of Haematology. vol. 109 no 2. p Kondo M Hematopoietic Stem Cell Biology. 251 s. ISBN Kumaravelu P., Hook L., Morrison A. M Quantitative developmental anatomy of definitive haematopoietic stem cells/long-term repopulating units (HSC/RUs): role of the aorta-gonad-mesonephros (AGM) region and the yolk sac in colonisation of the mouse embryonic liver. Development. vol. 129, no 21. p Kuziaková K Úloha vybraných transkripčních faktorů v myeloidní diferenciaci: diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecké fakulta. 71 l., 3 l. příl., Vedoucí diplomové práce Petr Beneš. Lanza R., Gerthard J., Hogan B., Melton D., Pedersen R., Thomas E., D., Thomson J., Wilmut I Essentials of Stem Cell Biology. 680 s, ISBN Li J. Quirt J., Do H. Q., Lyte K., Fellows F., Goodyer C. G., Wang R Expression of c-kit receptor tyrosine kinase and effect on β-cell development in the human fetal pancreas. vol. 293, no. 2. p Male D. K., Brostoff J., Roitt I. M., Roth D. B Immunology. 552 s. ISBN McCarthy D. A., Macey M. G Cytometry analysis of cell phenotype and function. 413s. ISBN Metha A., Hoffbrand V Haematology at a Glance. 128 s. ISBN: Passegue E., Jamieson C. H. M., Ailles L. E., Weissman I. L Normal and leukemic hematopoiesis: Are leukemias a stem cell disorder or a reacquisition of stem cell characteristics? PNAS. vol no. 1. p Paulík M., Bartůňková J Vyšetřovací metody v imunologii. 184s. ISBN

37 Pecka M Laboratorní hematologie v přehledu: buňka a krvetvorba. 160 s. ISBN Proytcheva M. A Diagnostic Pediatric Hematopathology. 588 s. ISBN Proytcheva M. A Issue of Neonatal Cellular Analysis.American Journal of Clinical Pathology. vol. 131 no 4. p Rhodes K. E., Gekas Ch., Wang Y., Lux Ch. T., Francis C. S. Chan D. N. Conway S., Orkin S. H. Yoder M. C., Mikkola H. K. A The Emergenc of Hematopoietic Stem Cells Initiated in the Placental Vasculature in the Absence of Circulation. Cell Stem Cell. vol. 2. no. 3. p Rodak B. F., Fristma G. A., Doig K Hematology: clinical principles and applications. 816 s, ISBN Rossant J., Cross J. C Placental development: lessons from mouse mutants. Nature Reviews Genetics. p Rozenberg G Microscopic Haematology: A Practical Guide for the Laboratory. 250 s. ISBN Roztočil A Moderní porodnictví. 408 s. ISBN Říhová E., Brichová M., Heissigerová M., Jeníčková D., Šišková A. K., Svozílková P Uveitidy.136 s. ISBN Sarkar A., Olson J. S Characterization of a Recently-Discovered Mutant Fetal Hemoglobin. Catalyst. vol. 2. Seita J., Weissman I. L Hematopoietic stem cell: self renewal versus differentiation. Wiley Interdisciplinary Reviews: Systems Biology and Medicine. vol. 2, no. 6. p Silva M. A, Diabangouava P. B., Salaün J., Lièvre F. D Mouse placenta is a mayor hematopoietic organ. Development. p Smith Hematopoietic Stem Cell and Hematopoiesis. Cancer Control. vol. 10, no. 1. p Stewart S Stem Cells Handbook. 528 s. ISBN Tam P. P., Behringer R. R Mouse gastrulation: the formation of a mammalian body plan. Mechanisms of development. vol. 68, no 1-2. p Toman M., Bárta O., Dostál J. et al Veterinární imunologie s. ISBN

38 Tremblay K. D., Zaret K Distinct populations of endoderm cells converge to genetate the embryonic liver bud and ventral foregut tissues. vol. 280, no. 1. p Trojan S. Langmeier M., Krachovina V., Kittnar O., Kuthan V., Mareš J., Marešová D., Mourek J., Pokorný J., Sedláček J., Schreiber M. Trávníčková Wünch Z Lékařská fyziologie. 772 s. ISBN Tsiftsouglou A. S., Vizianakis I. S., Strouboulis J Erythropoiesis: Model Systems, Molecular Regulators, and Developmental Programs. Life. vol. 61, no. 8. p Wognum A. W., Eaves A. C., Thomas T. E Identification and isolation of hematopoietic stem cells. Archieves of medal research. vol 34, no 6. p Wolman A. M., Kooten C Functional modulation of dendritic cells to suppress adaptive immune responses. Journal of Leukocyte Biology. vol. 73, no 4. p Yoder M. C Embryonic hematopoiesis in mice and humans. Acta Paediatrica. vol 91, p Yutoku M., Grossberg A. L., Pressman D A Cell Surface Antigenic Determinant Present on Mouse Plasmacytes and Only about Half of Mouse Thymocytes. The Journal of Immunology. vol. 112, no. 5. p

Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno

Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne zcela dobře

Více

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne

Více

HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie

HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie HEMOPOESA Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy Ústav histologie a embryologie MUDr. Radomíra Vagnerová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241 Přednášky

Více

Vývoj krvetvorby. lení klinické hematologie FN Brno

Vývoj krvetvorby. lení klinické hematologie FN Brno Vývoj krvetvorby Dr. Kissová Jarmila Oddělen lení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje p proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech. Krvetvorba je nesmírn rně komplikovaný, komplexně

Více

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA SPECIFICKÁ IMUNITA = ZÍSKANÁ IMUNITA = ADAPTIVNÍ IMUNITA ZÁKLADNÍ IMUNOLOGICKÁ TERMINOLOGIE SPECIFICKÁ IMUNITA humorální - zprostředkovaná protilátkami buněčná - zprostředkovaná

Více

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ OBNOVA A REPARACE 1 VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ Příklad: Fyziologická obnova buněk: obnova erytrocytů Rychlost obnovy: 2 miliony nových erytrocytů/s (při průměrné době života erytrocytu

Více

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly

Více

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám

Více

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Formované krevní elementy: Buněčné erytrocyty, leukocyty Nebuněčné trombocyty Tvorba krevních

Více

Vaskulogeneze (časná embryonální perioda od 3. týdne) krevní ostrůvky (ephrin- B2 pro arterie, ephrin-b4 pro vény) Vznik krevních cév Angiogeneze (pre

Vaskulogeneze (časná embryonální perioda od 3. týdne) krevní ostrůvky (ephrin- B2 pro arterie, ephrin-b4 pro vény) Vznik krevních cév Angiogeneze (pre Vývoj kardiovaskulárního systému Primitivní krevní oběh Vývoj srdce a cév Fetální krevní oběh Krvetvorba prenatální i postnatální Vaskulogeneze (časná embryonální perioda od 3. týdne) krevní ostrůvky (ephrin-

Více

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako

Více

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii

Více

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým

Více

Imunitní systém.

Imunitní systém. Imunitní systém Karel.Holada@LF1.cuni.cz Klíčová slova Imunitní systém Antigen, epitop Nespecifická, vrozená Specifická, adaptivní Buněčná a humorální Primární a sekundární lymfatické orgány Myeloidní

Více

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost

Více

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně) Lymfa (míza) Tkáňový

Více

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se

Více

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

Marcela Vlková Jana Nechvátalová. FN u sv. Anny v Brně LF MU Brno

Marcela Vlková Jana Nechvátalová. FN u sv. Anny v Brně LF MU Brno Marcela Vlková Jana Nechvátalová FN u sv. Anny v Brně LF MU Brno Leukocytární subpopulace CD45 CD45 Lymfocytární subpopulace Fenotypizace základní subpopulace T a B lymfocytů a NK buněk subpopulace základních

Více

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich

Více

Krev. Krevní buňky (formované elementy)

Krev. Krevní buňky (formované elementy) Krev Krevní buňky (formované elementy) Red blood cells /RBC/ erytrocyty - 4 6 milionů/ 1 l White blood cells /WBC/ leukocyty - 5,000 9,000/ 1 l Platelets /PLT/ trombocyty - 150,000 300,000/ 1 l ERYTROCYTY

Více

Lymfatický systém. Karel Smetana

Lymfatický systém. Karel Smetana Lymfatický systém Karel Smetana Otcové zakladatelé Pasteur http://diogenesii.files.wordpress.com Metchnikoff http://www.iemrams.spb.ru Koch http://www.wired.com Ehrlich http://media-2.web.britannica.com

Více

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně

Více

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových

Více

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P., Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie Vlas T., Vachová M., Panzner P., Mechanizmus SIT Specifická imunoterapie alergenem (SAIT), má potenciál ovlivnit imunitní reaktivitu

Více

Nové metody v průtokové cytometrii. Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P.

Nové metody v průtokové cytometrii. Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P. Nové metody v průtokové cytometrii Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P. Průtoková cytometrie Analytická metoda využívající interakce částic a záření. Technika se vyvinula z počítačů částic Počítače

Více

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

OBĚHOVÁ SOUSTAVA TĚLNÍ TEKUTINY

OBĚHOVÁ SOUSTAVA TĚLNÍ TEKUTINY OBĚHOVÁ SOUSTAVA TĚLNÍ TEKUTINY obr. č. 1 TĚLNÍ TEKUTINY tkáňový mok, krev a míza = tekutá tkáň funkce: zajišťují stálost vnitřního prostředí úprava koncentrace rozpuštěných látek, ph, teploty TĚLNÍ TEKUTINY

Více

NÁLEZ DVOJITĚ POZITIVNÍCH T LYMFOCYTŮ - CO TO MŮŽE ZNAMENAT? Ondřej Souček Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové

NÁLEZ DVOJITĚ POZITIVNÍCH T LYMFOCYTŮ - CO TO MŮŽE ZNAMENAT? Ondřej Souček Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové NÁLEZ DVOJITĚ POZITIVNÍCH T LYMFOCYTŮ - CO TO MŮŽE ZNAMENAT? Ondřej Souček Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové LEUKÉMIE x LYMFOM Nádorová onemocnění buněk krvetvorné

Více

Mnohobarevná cytometrie v klinické diagnostice

Mnohobarevná cytometrie v klinické diagnostice Mnohobarevná cytometrie v klinické diagnostice Mgr. Marcela Vlková, Ph.D. Ústav klinické imunologie a alergologie, FN u sv. Anny v Brně Průtoková cytometrie v klinické laboratoři Relativní a absolutní

Více

MUDr. Renata Procházková, PhD.

MUDr. Renata Procházková, PhD. MUDr. Renata Procházková, PhD. I. Úvod do problematiky II. Krvetvorba III. Krevní buňky - funkce, morfologie IV. Růstové faktory V. Možnosti využití v praxi/výzkumu Nauka o krvi hematologie (haima krev

Více

Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové katedra biologických a lékařských věd

Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové katedra biologických a lékařských věd Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové katedra biologických a lékařských věd Hodnocení diferenciálního rozpočtu leukocytů v periferní krvi mikroskopicky a analyzátorem (bakalářská

Více

Cyklická neutropenie a její původ

Cyklická neutropenie a její původ Cyklická neutropenie a její původ Vlastimil Severa Masarykova univerzita v Brně Podlesí, 3.-6.9.2013 1 Úvod 2 Modely krvetvorby pro CN 3 Strukturovaný model krvetvorby pro CN 4 Simulace Cyclická neutropenie

Více

Experimentáln navozený radia ní syndrom u pokusného zví ete 2

Experimentáln navozený radia ní syndrom u pokusného zví ete 2 Experimentáln navozený radia ní syndrom u pokusného zví ete 2 Hemopoéza Hierarchie kmenových bun k Erytropoéza http://www.noblesmedart.com/morph.mov Vyzrávání erytrocyt erytropoetin, Fe, kys. listová,

Více

Kardiovaskulární systém a hematopoéza

Kardiovaskulární systém a hematopoéza Srdce x cévy x hematopoéza (společný původ) Kardiovaskulární systém a hematopoéza mezoderm => mezenchym hemangioblast endotel - hemocytoblast -myoblast/kardiomyoblast - myocyt -kardiomyocyt hnací motor

Více

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_11_BI1 TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY KREVNÍ BUŇKY ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY) Bikonkávní, bezjaderné buňky Zvýšený počet:

Více

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - SROVNÁVACÍ IMUNOLOGIE IMUNOLOGICKÉ VZTAHY MATKA PLOD / MLÁDĚ (FYLOGENEZE A ONTOGENEZE IMUNITNÍHO SYSTÉMU) CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU Imunitní systém obratlovců

Více

Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění

Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění O kmenových buňkách se v současné době mluví velmi často v nejrůznějších souvislostech. Je do nich vkládána naděje, že s jejich pomocí půjde vyléčit

Více

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Leden 2010 Mgr. Jitka Fuchsová KREV Červená, neprůhledná, vazká tekutina Skládá

Více

KREV. Autor: Mgr. Anna Kotvrdová 29. 8. 2012

KREV. Autor: Mgr. Anna Kotvrdová 29. 8. 2012 KREV Autor: Mgr. Anna Kotvrdová 29. 8. 2012 KREV Vzdělávací oblast: Somatologie Tematický okruh: Krev Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie, Vybrané

Více

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07 Krev je součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo

Více

HEMOPOESA II Morfologie vývojových řad krevních elementů

HEMOPOESA II Morfologie vývojových řad krevních elementů HEMOPOESA II Morfologie vývojových řad krevních elementů Ústav histologie a embryologie Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241 Přednáška 2. paralelky 25.

Více

Jaké máme leukémie? Akutní myeloidní leukémie (AML) Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) Chronické leukémie, myelodysplastický syndrom,

Jaké máme leukémie? Akutní myeloidní leukémie (AML) Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) Chronické leukémie, myelodysplastický syndrom, Akutní myeloidní leukémie (AML) Jaké máme leukémie? Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) Chronické leukémie, myelodysplastický syndrom, Chronické leukémie, mnohočetný myelom, Někdy to není tak jednoznačné

Více

Funkce imunitního systému

Funkce imunitního systému Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince

Více

Příprava krevního roztěru

Příprava krevního roztěru Příprava krevního roztěru Správně Příliš tlustý Moc krve Nerovnoměrný tah Třásla se ruka Krev se srážela Mastné sklíčko Barvení roztěrů Standardním barvením pro krevní nátěry je tzv. panoptické barvení

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_12_TĚLNÍ TEKUTINY_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

CZ.1.07/1.5.00/

CZ.1.07/1.5.00/ Projekt: Příjemce: Název materiálu: Autor materiálu: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická,

Více

Variace Vývoj dítěte

Variace Vývoj dítěte Variace 1 Vývoj dítěte 21.7.2014 16:25:04 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA VÝVOJ DÍTĚTE OPLOZENÍ A VÝVOJ PLACENTY Oplození K oplození dochází ve vejcovodu. Pohyb spermií: 3-6 mm za minutu. Životnost

Více

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA MGR. IVA COUFALOVÁ SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA i když imunitní systém funguje jako

Více

HLA - systém. Marcela Vlková

HLA - systém. Marcela Vlková HLA - systém Marcela Vlková Hlavní histokompatibilitní komplex Jedná se o genetický systém, který je primárně zodpovědný za rozeznávání vlastního od cizorodého (Major Histocompatibility Complex). U člověka

Více

Výukové materiály:

Výukové materiály: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, stavby a funkce membrán. Rozšiřuje

Více

Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký

Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký Hematologie Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie -Transfuzní lékařství - imunohematologie Vladimír Divoký Fyzikální vlastnosti krve 3-4 X více viskózní než voda ph : 7.35 7.45 4-6

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obsah přednášky IF Definice základních imunologických pojmů imunologie,

Více

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s

Více

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY 1 VÝZNAM EXTRACELULÁRNÍCH SIGNÁLNÍCH MOLEKUL V MEDICÍNĚ Příklad: Extracelulární signální molekula: NO Funkce: regulace vazodilatace (nitroglycerin, viagra) 2 3 EXTRACELULÁRNÍ

Více

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Obranné mechanismy organismu, imunita Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Prosinec 2010 Mgr. Radka Benešová IMUNITNÍ SYSTÉM Imunitní systém

Více

METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY. Veřejné zdravotnictví

METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY. Veřejné zdravotnictví METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY Veřejné zdravotnictví METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY průtoková cytometrie metody stanovení funkční aktivity lymfocytů testy fagocytárních funkcí Průtoková cytometrie

Více

Krev, složení krve, formované krevní elementy

Krev, složení krve, formované krevní elementy Krev, složení krve, formované krevní elementy Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 5.11.2013 SLOŽENÍ Celkový objem krve

Více

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové ochrana zánět poškození exogenní signály nebezpečí

Více

Intracelulární detekce Foxp3

Intracelulární detekce Foxp3 Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+

Více

Variace Soustava krevního oběhu

Variace Soustava krevního oběhu Variace 1 Soustava krevního oběhu 21.7.2014 16:08:47 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA KREVNÍHO OBĚHU KREV A KREVNÍ OBĚH Charakteristika krve Krev - složení fyzikální, chemické, biologické.

Více

RNDr K.Roubalová CSc.

RNDr K.Roubalová CSc. Cytomegalovirus RNDr K.Roubalová CSc. www.vidia.cz kroubalova@vidia.cz Lidský cytomegalovirus Β-herpesviridae, p největší HV (240 nm), cca 160 genů Příbuzné viry: myší, krysí, opičí, morčecí Kosmopolitní

Více

Kardiovaskulární systém a hematopoéza

Kardiovaskulární systém a hematopoéza Srdce x cévy x hematopoéza (společný původ) Kardiovaskulární systém a hematopoéza mezoderm => mezenchym hemangioblast endotel - hemocytoblast - myoblast/kardiomyoblast - myocyt - kardiomyocyt hnací motor

Více

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů

Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT . Ontogeneze živočichů "Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů postembryonální vývoj 1/73 Ontogeneze živočichů = individuální vývoj živočichů, pokud vznikají

Více

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o složení a funkci tělních tekutin.

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o složení a funkci tělních tekutin. Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o složení a funkci tělních tekutin. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu.

Více

Aplikace průtokové cytometrie v klinické imunologii a hematologii

Aplikace průtokové cytometrie v klinické imunologii a hematologii Aplikace průtokové cytometrie v klinické imunologii a hematologii Lukáš Kubala kubalal@ibp.cz Laboratoř patofyziologie volných radikálů BFÚ AV ČR Imunologie - Stanovení statusu imunitního systému Vrozené

Více

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty bílé krvinky = leukocyty o bezbarvé buňky o mají jádro tvar nepravidelný, proměnlivý výskyt krev, tkáňový mok, míza význam fagocytóza - většina, tvorba protilátek některé ( lymfocyty) délka života různá:

Více

Morfologie krvinek 607

Morfologie krvinek 607 Morfologie krvinek 607 Krev Objem krve přibližně 5,5 L Hematokrit - objem erytrocytů v procentech: 35 45% u žen, 40 50% u mužů 1% leukocyty a trombocyty (buffy coat) Zbytek plasma (voda, anorganické soli,

Více

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1.

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1. TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 1. Genotyp je 1) soubor genů, které jsou uloženy v rámci 1 buněčného jádra 2) soubor pozorovatelných vnějších znaků 3) soubor všech genů organismu 4) soubor

Více

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná Biochemie imunitního systému Jana Novotná Imunita Imunitní systém integrovaný systém v těle, systém využívající integraci mezi orgány, tkáněmi, buňkami a jejich produkty v boji proti různým patogenům.

Více

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU Jana Novotná Co jsou to cytokiny? Skupina proteinů a peptidů (glykopeptidů( glykopeptidů), vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové

Více

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů GENETICKÝ

Více

FORMOVANÉ KREVNÍ ELEMENTY

FORMOVANÉ KREVNÍ ELEMENTY Krev literatura : Dylevský, I.:Anatomie a fyziologie člověka. Praha, Epava, 1998. Machová,J.: Biologie člověka pro učitele. Praha, Karolinum, 2002. : Somatologie. Praha, Epava, 2004. Krev: charakteristika

Více

HEMOPOESA II KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM I

HEMOPOESA II KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM I HEMOPOESA II KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM I Hemopoesa II Morfologie vývojových řad krevních elementů. Kardiovaskulární systém I Srdce endokard, myokard, epikard. Histologická stavba převodního systému. Ústav

Více

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?

Více

KREV A KRVETVORBA. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

KREV A KRVETVORBA. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU KREV A KRVETVORBA Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU https://static.wixstatic.com/media/f7d5d5_556b193d57884373904c39dff4f187d6~mv2.jpg/v1/fill/w_646,h_363,al_c,q_80,usm_0.66_1.00_0.01/f7d5d5_556b193d57884373904c39dff4f187d6~mv2.webp

Více

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23 Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...

Více

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.

Více

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita Obsah: 5. B lymfocyty a specifická látková imunita 5.1 Protilátky (imunoglobuliny, Ig) 5.2 Receptor B lymfocytů (BCR) a další signalizační molekuly 5.3 Subpopulace a vývoj B lymfocytů 5.4 Aktivace B lymfocytů

Více

Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells)

Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells) Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells) Původ CSCs? a) somatické kmenové buňky b) TA buňky (progenitory)* Podstatou je akumulace chyb v regulaci diferenciace, proliferace a apoptósy. Tyto chyby

Více

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol T lymfocyty RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol Klasifikace T lymfocytů Lymfocyty exprimující TCR nebo Lymfocyty exprimující koreceptory CD4 a CD8 Regulační T lymfocyty Intraepiteliální

Více

Krevní plazma - tekutá složka, 55% Krev. Krevní buňky - 45% - červené krvinky - bílé krvinky - krevní destičky

Krevní plazma - tekutá složka, 55% Krev. Krevní buňky - 45% - červené krvinky - bílé krvinky - krevní destičky KREVNÍ BUŇKY Krevní plazma - tekutá složka, 55% Krev Krevní buňky - 45% - červené krvinky - bílé krvinky - krevní destičky 4,5 až 5 mil./mm3 Bezjaderné, ploché okrouhlé buňky, piškotovitý tvar, uprostřed

Více

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Srpen 2010 Mgr. Radka Benešová ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ Hormony jsou produkty

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

SOUHRNNÁ STATISTIKA SEKK. Cyklus EHK: NKDF2/15 - Nátěr kostní dřeně - fotografie. Pacient A Fotografie 1

SOUHRNNÁ STATISTIKA SEKK. Cyklus EHK: NKDF2/15 - Nátěr kostní dřeně - fotografie. Pacient A Fotografie 1 Cyklus EHK: Stop termín (uzávěrka cyklu EHK): 02.10.2015 Odborná garance: Legenda: >>> > SOUHRNNÁ STATISTIKA Česká hematologická společnost ČLS J.E.P. NKRL pro hematologii... označuje správný (očekávaný)

Více

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce . Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce Exocytóza BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace

Více

PROLIFERACE VIABILITA DIFERENCIACE (APOPTÓZA) Změna cytokinetických parametrů odráží efekt použitých modulátorů signálních drah

PROLIFERACE VIABILITA DIFERENCIACE (APOPTÓZA) Změna cytokinetických parametrů odráží efekt použitých modulátorů signálních drah CYTOKINETICKÉ PARAMETRY PROLIFERACE VIABILITA DIFERENCIACE (APOPTÓZA) Změna cytokinetických parametrů odráží efekt použitých modulátorů signálních drah PROLIFERACE Množení buněk mitózou Dostatek živin,

Více

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita

Více

Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21

Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21 Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...

Více

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4

Více

Krev a tělesné tekutiny

Krev a tělesné tekutiny Krev a tělesné tekutiny Fyziologie člověka MUDr Dagmar Brančíková, Mgr.Jana Javora Email: jajavora@seznam.cz Krev Normální objem- normovolemie 4,5-6 litrů Snížení objemu : dehydratace (krvinek stejně,

Více

Funkce oběhové soustavy

Funkce oběhové soustavy Oběhová soustava Funkce oběhové soustavy Zajišťuje oběh krve (u savců krev stahy srdce). Krev spolu s tkáňovým mokem a mízou tvoří vnitřní prostředí organismu, podílejí se na udržování homeostázy (stálého

Více

VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky

VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky PŘEDNÁŠKOVÝ BLOK VÝVOJOVÁ BIOLOGIE I. Úvod do vývojové biologie II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie III. Kmenové buňky IV. Růstové faktory a signální transdukce Kmenové buňky: definice

Více

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících

Více

Základní morfogenetické procesy

Základní morfogenetické procesy Základní morfogenetické procesy 502 Základní morfogenetické procesy Mechanismy, které se uplatňují v ontogenesi, tedy při vývoji jedince od zygoty k mnohobuněčnému organismu Buněčná úroveň diferenciace

Více

Cytometrická detekce intracelulárních signalizačních proteinů

Cytometrická detekce intracelulárních signalizačních proteinů Cytometrická detekce intracelulárních signalizačních proteinů Proč? Ačkoli značení povrchových antigenů může dobře charakterizovat různé buněčné populace, neposkytuje nám informace o funkční odpovědi buňky

Více

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy. Imunitní systém Systém tkání buněk a molekul zajišťujících odolnost organismu vůči infekčním chorobám Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Studijní materiály na: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně navazuje

Více