Masarykova univerzita Lékařská fakulta. Bakalářská práce v oboru zdravotní laborant

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Masarykova univerzita Lékařská fakulta. Bakalářská práce v oboru zdravotní laborant"

Transkript

1 Masarykova univerzita Lékařská fakulta IMUNOHISTOCHEMICKÉ VYŠETŘENÍ V DIAGNOSTICE TUMORŮ MLÉČNÉ ŽLÁZY Bakalářská práce v oboru zdravotní laborant Vedoucí bakalářské práce: MUDr. Antonín Večeřa Autor: Marika VACULOVÁ Brno, duben 2014

2 Jméno a příjmení autora: Marika Vaculová Název bakalářské práce: Imunohistochemické vyšetření v diagnostice tumorů mléčné žlázy Pracoviště: oddělení patologie, Uherskohradišťská nemocnice a.s. Vedoucí bakalářské práce: MUDr. Antonín Večeřa Rok obhajoby bakalářské práce: 2014 Souhrn: Karcinomy mléčné žlázy jsou v současné době nejčastějším maligním onemocněním žen v České Republice. Z terapeutického hlediska je důležitý přesný histologický staging tohoto onemocnění. Práce je zaměřena na přínos imunohistochemického vyšetření v diagnostice a především v predikci těchto nádorů. Metodika je prováděna na formalínem fixovaných a v parafinu zalitých tkáních. Klíčová slova: mléčná žláza, diagnóza, imunohistochemie, predikce Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením MUDr. Antonína Večeři a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne

4 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu své práce a primáři oddělení patologie, Uherskohradišťské nemocnice a.s. MUDr. Antonínu Večeřovi, který se mě ujal a umožnil mi realizovat tuto práci na svém pracovišti. S trpělivostí odpovídal na kladené dotazy a poskytl mi cenné rady a odborné vedení.

5 ABECEDNÍ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ABC Avidin - biotin komplex AEC 3-amino-9-ethylkarbazol CEA Karcinoembrionální antigen CK 7 Cytokeratin 7 CK 20 Cytokeratin 20 DAB 3,3 diaminobenzidin tetrahydrochlorid DCIS Duktální karcinom in situ DNA Deoxyribonukleová kyselina EDTA Kyselina ethylendiamintetraoctová EGFR Receptor epidermálního růstového faktoru EHK Externí hodnocení kvality EMA Epitel membránový antigen ER Estrogenový receptor ERK Extracelulární signál regulované kinázy FISH Flouresceinční in situ hibridyzace HER Receptor pro lidský epidermální růstový faktor HMW Hight molecular weight (vysokomolekulární) HRP Peroxidáza HSA Hladkosvalový aktin HST Hormonální substituční terapie IDC Infiltrující duktální karcinom IgA Imunoglobulin A IgD Imunoglobulin D IgE Imunoglobulin E IgG Imunoglobulin G IgM Imunoglobulin M IHC Imunohistochemie ILC Infiltrující lobulární karcinom LCIS Lobulární karcinom in situ MAP Mitogen aktivované kinázy nemuh Uherskohradišťská nemocnice a.s.

6 NIS PAP PBS PR TDLJ TOP2A TRIS TTF1 WHO Nemocniční informační systém Peroxidáza-antiperoxidáza Fosfátový pufr Progesteronový receptor Terminální duktolobulární jednotka Topoisomeraza Tris(hydroxymethyl)aminomethan Thyroid transcription factor-1 Světová zdravotnická organizace

7 OBSAH 1 Úvod Cíl Mléčná žláza Embryonální vývoj a anatomie mléčné žlázy Histologická stavba Žlázové těleso (corpus mammae) Prsní bradavka (papila mammae), dvorec (areola mammae) Patologie mléčné žlázy Reaktivní změny a záněty Fibrózní a fibroepitelové nenádorové léze Epitelové nenádorové léze Benigní epitelové nádory Intraduktální proliferující léze a lobulární neoplazie Maligní epitelové nádory Smíšené nádory Myoepitelové léze Imunohistochemie Historie imunohistochemie Antigeny Protilátky Struktura imunoglobulinů Polyklonální protilátky Monoklonální protilátky Typy imunohistochemických metod k průkazu antigenu Přímá metoda

8 Metoda dvoustupňová nepřímá Trojstupňové nepřímé metody Imunohistochemický protokol Demaskování epitopů revitalizace antigenů Blokování endogenní aktivity enzymů Blokování nespecifického pozadí Vazba protilátek a detekčního systému Vizualizace komplexu antigen protilátka Barvení pozadí a montování preparátů Role imunohistochemie v diagnostice tumorů mléčné žlázy Diferenciálně diagnostické markery a význam jejich stanovení Prognosticko - prediktivní markery a význam jejich stanovení Rozdělení karcinomů podle výsledků imunohistochemických vyšetření Metodika Charakteristika Preanalytická fáze Typy odběrů bioptických vzorků prsu Fixace tkáně Analytická fáze Obecná pravidla a doporučení při zpracování bioptických vzorků prsu Příprava preparátů pro imunohistochemii Vlastní imunohistochemická reakce Chyby v metodice Postanalytická fáze Interpretace výsledků Diskuze Závěr

9 7 Seznam použitých reagencií, pomůcek a přístrojů Použitá literatura

10 1 ÚVOD Karcinom prsu je v rozvinutých zemích, včetně České Republiky, nejčastější zhoubné onemocnění žen. Proto je tomuto onemocnění věnována významná pozornost a to zvláště v oblasti terapie a rychlé, přesné diagnostiky. Histopatologické vyšetření se stanovením stupně diferenciace a pokročilosti nádoru, vztah nádoru k resekčním okrajům, vyšetření sentinelových uzlin, apod. je nezbytné pro stanovení správné diagnózy a pro volbu optimální léčby karcinomu prsu. Zásadní význam při volbě léčby mají dnes speciální molekulární znaky, pomáhající onkologovi lépe se rozhodnout jaká léčba bude pro danou pacientku optimální. Výsledky těchto prognosticko-prediktivních znaků (exprese hormonálních receptorů, antigenu Ki-67 a onkoproteinu HER-2/neu) jsou zahrnuty do rutinního diagnostického standardu při vyšetření infiltrujícího karcinomu prsu. Imunohistochemické metody se široce využívají k získávání dalších informací, které nejsou k dispozici po barvení hematoxylin-eosinem. Jsou uplatňovány ve výzkumných laboratořích i v oboru patologické anatomie. Napomáhají k přesnému stanovení histologických diagnóz neoplazií a jejich podtypů, charakterizují primární místo maligní léze, zkoumají prognostické faktory a terapeutické indikace řady nemocí. Imunohistochemické techniky se uplatňují při hledání buněčných a tkáňových antigenů pomocí vazby antigenu a specifické protilátky s následnou vizualizací komplexu antigen-protilátka. 1.1 Cíl V bakalářské práci bych se chtěla zaměřit na imunohistochemické vyšetření diagnostických a především prognosticko-prediktivních markerů u karcinomů mléčné žlázy, s využitím znalostí z mé dosavadní praxe na patologickém oddělení. 10

11 2 MLÉČNÁ ŽLÁZA U člověka je mléčná žláza uložena ve vazivovém stromatu prsu. (Martínek, aj. 2009) Je to zvláštní typ apokrinní kožní žlázy a její činnost je pod neurohumorální kontrolou. Embryonálně se zakládá stejně u ženy i u muže. (Dvořák 1989) 2.1 Embryonální vývoj a anatomie mléčné žlázy Základ mléčné žlázy je tvořen od 6. týdne zárodečného života jako párové zduření epidermis mléčná lišta. Probíhá od přední axilární čáry přes hrudník a břicho do ingvinální krajiny. Kaudální konec u člověka podléhá regresi. V hrudní krajině plodu se ve druhém trimestru vyvíjí epitelové čepy, které dávají vznik budoucím ductus lactiferi. Zbytek mléčné lišty poté zaniká. V době porodu je u plodu vytvořen základ mléčné žlázy, která je u obou pohlaví stejná. U muže podléhá po narození involuci, ale při různých endokrinních poruchách se může měnit. U muže se zvětšená mléčná žláza nazývá gynekomastie. Ženám se mléčná žláza rozvíjí v období pohlavního dospívání a vrcholu dosahuje na konci těhotenství a v období laktace. (Dvořák 1989, Junqueria, aj. 1997) Jde o největší kožní žlázu, která podmiňuje vyklenutí na přední straně hrudníku ženy. Prs dospělé ženy se vyskytuje v několika antropologických tvarových typech, které se v průběhu života střídají. Poloha a velikost mammy ve funkčním stavu sahá vertikálně od 3. do 6. žebra a horizontálně od parasternální čáry do přední čáry axilární. Rozměry a poloha závisí na populaci, podnebí a na věku, přičemž velikost prsu není vždy proporční k velikosti vlastní žlázy. (Čihák 1997) Kůže prsu je světlá, tenká a je bohatě inervovaná. Na vrcholku prsu je růžový až temně hnědý dvorec o průměru 3 až 5cm (areola mammae). Při obvodu dvorce jsou drobné hrbolky vyzdviženy žlázkami glandulae areolares. Uprostřed areoly je prsní bradavka (papilla mammae ), která je mírně vyvýšena, někdy i lehce vkleslá. Na hrotu papily ústí z hloubky žlázy mlékovody (ductus lactiferi). Papila má mazové žlázky vylučující sekret, který chrání její kůži před macerací mlékem a slinami kojence. Hladká svalovina dvorce probíhá v areole paprsčitě, v papile šroubovitě jako protiběžné spirály. Na hrotu bradavky a na okraji areoly se svalovina upíná do kůže. Tím smršťuje areolu a vyzdvihuje papilu. (Čihák 1997) Těleso žlázy (corpus mammae) tvoří vlastní žláza, uložená uvnitř prsu. Jde o laločnaté, tuhé těleso s nerovným povrchem. Žlázové těleso se skládá z laloků mléčné žlázy (lobi 11

12 mammae), které se dále člení na lalůčky (lobuli mammae) složené ze žlázových alveolů. Mléčné vývody z lalůčků (ductus lactiferi) se spojují v jeden ductus lactifer a v době laktace se na nich objevují rozšířená místa - sinus lactiferi, kde se hromadí mléko před odchodem z papily. (Čihák 1997) Obal mléčné žlázy v prsu tvoří tukový polštář, který sestává ze dvou vrstev premammární a retromammární vrstva. Mízní cévy prsu vytvářejí pleteň pod areola mammae (subareolární plexus) a dále sbírají další sítě ze žlázy a odtékají ke spodině žlázy. Lymfatické cesty odvádějí lymfu do axilárních uzlin, méně do supraklavikulárních uzlin. (Čihák 1997) 2.2 Histologická stavba Žlázové těleso (corpus mammae) Mléčná žláza je složená tubuloalveolární žláza, rozdělena vazivovými septy s množstvím tukové tkáně na laloků. Každý lalok (lobus) ústí na prsní bradavce vlastním mlékovodem (ductus lactifer) vystlaným vrstevnatým dlaždicovým epitelem. (Dvořák 1989, Martínek, aj. 2009) Poblíž svého vyústění na bradavce se mlékovody v období laktace rozšiřují a vytvářejí sinus lactiferi, které jsou v těchto místech vystlány jednovrstevnatým kubickým až cylindrickým epitelem. Základní stavební a funkční složkou mléčné žlázy je lobulus (lalůček) tvořený hroznem váčků (acinů) napojených na boční stranu i terminální část intralobulárních duktulů. Toto spojení je označováno jako tzv. terminální duktolobulární jednotka TDLJ. Z terminálních duktulů se vidlicovitě větví vývody (ductus interlobularis) vyúsťující do ductus lactiferi. (Junqueria, aj. 1997) Luminální výstelku acinů, duktulů a terminálních duktulů tvoří vrstva sekrečních cylindrických buněk. Druhou epitelovou vrstvu tvoří bazální myoepitelové buňky schopné kontrakce. Bazální membrána je ostře ohraničená, její hodnocení je často významné v diagnostice zhoubných bujení. Lalůčky obsahují řídké intralobulární vazivo s fibroblasty bez tukových buněk, které je ostře ohraničeno od interlobulárního stromatu s tukovými buňkami. (Dvořák 1989) Terminální sekreční úseky mají u žen, které doposud nerodily, charakter pupenovitých výrůstků bez lumina a v histologických řezech nelze alveolární struktury identifikovat. (Martínek, aj. 2009) 12

13 Do puberty setrvává mléčná žláza na nízkém stupni vývoje. V době dospívání dívek je vývoj žláz důležitou druhotnou sexuální charakteristikou. Během tohoto období se prsy zvětšují v důsledku hromadění tukové a vazivové tkáně, doprovázené růstem a větvením mlékovodů. To vše se děje během puberty v důsledku zvýšené produkce ovariálních estrogenů. U mužů zůstávají prsy za normálních okolností ploché. (Junqueria, aj. 1997) Oživení aktivity buněk mléčné žlázy vlivem hormonů se pozoruje v průběhu menstruačního cyklu. Během menstruačního cyklu dochází ke změnám, jako je proliferace buněk vývodů v období ovulace díky vyvrcholení hladiny estrogenů. V premenstruační fázi se mléčná žláza zvětšuje díky větší hydrataci vaziva. (Martínek, aj. 2009) V těhotenství dochází vlivem synergického působení hormonů (estrogenů, progesteronu, prolaktinu a placentárního laktogenu) k proliferaci vývodů i sekrečních alveolů, vývody se luminizují. Intra- i interlobulárního vaziva ubývá. Ve stromatu se zmnožují kapiláry a buňky kulatobuněčného infiltrátu. V luminu se objevuje sekret, v němž jsou kapénky lipidů, v jiných buňkách se uvolňuje mléčný protein - kasein. (Junqueria, aj. 1997) Změny v menopauze souvisí s poklesem estrogenů a progesteronu a dochází k apoptóze buněk. Stávající lobuly jsou v důsledku atrofie méně buněčné. Současně dochází ke ztluštění bazálních membrán a ke kolagenizaci intralobulárního stromatu. Jednotlivé buňky TDLJ zůstávají dlouho zachovány, včetně citlivosti na hormonální signály. (Martínek, aj. 2009) Prsní bradavka (papila mammae), dvorec (areola mammae) Epidermis bradavky a dvorce má značně dlouhé, větvené papily a obsahuje mnoho pigmentových buněk. V průběhu těhotenství se množství pigmentu melaninu zvyšuje a způsobuje ztmavnutí areoly. V papilární vrstvě dermis je hladká svalovina. Zde se svalové buňky upínají na elastická vlákna a jejich činnost podmiňuje erektibilitu bradavky. Na povrch a do vývodů se otevírají četné mazové žlázky, které jsou při okraji dvorce vázané na folikuly a žlázky Montgomeryho. Montgomeryho žlázky tvoří podklad makroskopicky patrných drobných hrbolků ve dvorci. (Dvořák 1989, Junqueria, aj. 1997) 13

14 2.3 Patologie mléčné žlázy Reaktivní změny a záněty K reaktivním změnám řadíme tukovou nekrózu vzniklou po traumatu, po antikaogulační terapii vzniká hemoragická nekróza, z hypoxických příčin vzniká ischemická nekróza (infarkt prsu). Dále sem patří např. galaktokéla, duktální ektázie, ukládání amyloidu. (Povýšil, aj. 2007) Nejčastější typ zánětu je puerperální mastitida vyskytující se ve týdnu laktace. Další varianty zánětu jsou např. plazmocytární mastitida, granulomatózní lobulární mastitida, silikonová mastitida, sarkoidóza, a další. (Povýšil, aj. 2007) Fibrózní a fibroepitelové nenádorové léze K této skupině patří fibrózní cystická mastopatie (fibrocystická nemoc). Jedná se o nejčastější změny v mléčné žláze. Mikroskopicky bývají nacházeny až u 90 % žen a jsou považovány za důsledek opakované stimulace žlázy cyklickými hormonálními změnami. Jde o ložiskové postižení mléčné žlázy, projevující se klinicky hmatnými ložisky. Makroskopicky jde o tužší šedobělavá ložiska s cystami velikosti několika milimetrů až centimetrů. Mikroskopicky se nachází hyperplazie epitelu v lobulech a duktech, cystické dilatace duktů a fibrotizace ve stromatu. (Povýšil, aj. 1997) Dalšími jednotkami jsou radiální jizva a komplexní sklerotizující léze makroskopicky napodobující karcinom hvězdicovitého tvaru. (Povýšil, aj. 2007) Epitelové nenádorové léze Tyto hyperplastické nenádorové léze patří k velmi častým patologickým změnám žlázového tělesa mammy. Řadí se sem cysty, epitelióza a adenóza. Adenóza je hyperplazie epitelové, myoepitelové komponenty TDLJ a rozeznáváme několik variant adenózy (floridní adenóza, sklerozující adenóza, mikroglandulární adenóza, duktální adenóza). (Povýšil, aj. 2007) 14

15 2.3.4 Benigní epitelové nádory Adenom - histogeneticky příbuzné, benigní, pravidelné tubulární léze, které se liší uspořádáním. Tubulární adenom se skládá z kulatých či oválných tubulů s minimálním množstvím okolní vazivové tkáně. Subtypem vyskytujícím se v těhotenství či laktaci je laktační adenom, který se vyznačuje nadměrně sekretorickou a vakuolizovanou cytoplazmou. (Kinkor, aj. 2008) Apokrinní adenom je varianta složená pouze z buněk apokrinního typu. Duktální adenom určuje intraduktální lokalizace a některé adenomy mají rysy sklerotické adenózy. Pleomorfní adenom je obdobou smíšeného tumoru slinných žláz. (Motlík, aj. 2001) Papilom - stromkovitě či paprskovitě větvené benigní léze, které vznikají proliferací epitelu vývodů různého kalibru. Dosahují různých rozměrů, od mikroskopických až po makroskopicky patrné a hmatné léze. (Abrahámová 2000) Intraduktální papilom je nádor lokalizovaný většinou ve velkých vývodech včetně mlékových sinusů v subareorální oblasti. (Abrahámová 2000) Intraduktální proliferující léze a lobulární neoplazie Jedná se o skupinu relativně častých lézí s potenciálem progrese směrem k invazivnímu růstu, do které patří atypická hyperplazie a duktální (lobulární) karcinom in situ. (Povýšil, aj. 2007) Atypická hyperplazie v lobulech i duktech je spojená se vzestupem relativního rizika vzniku infiltrujícího karcinomu. (Povýšil, aj. 2007) Duktální in situ karcinom sestává z histologického uspořádání buněk s různou diferenciací: solidní, papilární, mikropapilární, kribriformní a komedonové. DCIS mají nádorově změněnou výstelku bez porušení bazální membrány, avšak představují rizikový faktor pro vznik infiltrujícího karcinomu. (Kinkor, aj. 2008) Lobulární karcinom in situ je charakterizován zmnožením malých pravidelných nekohezivních buněk v terminální části lalůčků a duktů, bez porušení bazální membrány. LCIS představuje rizikový faktor pro vznik lobulárního karcinomu prsu. Nekrózy a kalcifikace jsou ojedinělé, mitotická aktivita nízká. Vrstva myoepiteliálních buněk je ve své bazální lokalizaci neporušená. (Kinkor, aj. 2008) 15

16 2.3.6 Maligní epitelové nádory Předpokládá se, že 90 % karcinomů mléčné žlázy vychází z buněk TDLJ na podkladě existující premaligní léze. (Kolář, aj 2003) Vyvíjejí se na základě molekulárních poruch na buněčné úrovni. Dochází ke hromadění poruch genů regulující buněčný růst, diferenciaci, reparaci poškozené genetické informace a apoptózu v buňkách mléčné žlázy. Důsledkem je autonomie nádorových buněk. Pokud se nádorově změněné buňky nešíří dál do těla, mluvíme o neinvazivních - in situ karcinomech. Pokud dojde k šíření do okolí, do lymfatických uzlin a dále do těla, mluvíme o infiltrujících (invazivních) karcinomech. (Karlíková, aj. 2012) Karcinomy se častěji vyskytují v levém zevním kvadrantu mléčné žlázy. Klinicky se jeví jako hmatné, tuhé, nepohyblivé ložisko, v pozdějším stádiu s prorůstáním do kůže. Mohou postihovat také bradavku. V 70 % případů, ze všech karcinomů prsu, se jedná o duktální infiltrující karcinom. Infiltrující lobulární karcinom se vyskytuje přibližně v 10 %. (Povýšil, aj. 1997) Epidemiologie karcinomů Karcinomy mléčné žlázy jsou nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním žen v České republice. Incidence zhoubných nádorů prsu v České republice neustále stoupá, snižuje se však mortalita (obrázek 1). Díky pravidelnému mammografickému screeningu žen a díky pokročilejším vyšetřovacím metodám s efektivnější léčbou, umírá méně žen, které onemocněly touto závažnou chorobou. Incidence zhoubného nádoru prsu se v různých geografických oblastech podstatně liší. Do skupiny s vysokým rizikem patří ženy ze západní Evropy, pobřeží Severního moře a USA. Naopak Asiatky jsou touto nemocí postiženy méně často. (Abrahámová, aj. 2000) Podle statistických údajů je Česká Republika v incidenci karcinomu prsu na 26. místě na světě. (Dušek, aj. 2005) Tato čísla ukazují vysokou zátěž české populace nádory prsu a Česká republika si trvale drží přední místo ve výskytu těchto zhoubných onemocnění. 16

17 Obrázek 1: Graf zobrazuje časový vývoj hrubé incidence (počet nových případů na osob) a hrubé mortality (počet úmrtí na diagnózu na osob) pro karcinom prsu v celé populaci. Zdroj: Etiologie Etiologie karcinomu mléčné žlázy není, jako u jiných zhoubných nádorů, známá. Přesto existují rizikové faktory, u kterých je prokázáno, že zvyšují relativní riziko rakoviny prsu. Je s nimi spojená délka expozice endogenního estrogenu. (Karlíková, aj. 2012) Prokázané rizikové faktory Pohlaví - jednoznačně největším rizikem je být ženou. Muži mohou také onemocnět zhoubným nádorem prsu, ale stává se to jen velmi vzácně. (Abrahámová, aj. 2000) Věk - riziko vzniku karcinomu prsu stoupá se zvyšujícím se věkem. Nejčastější výskyt je po 50. roce života. (Abrahámová, aj. 2000) Věk v době menarche a menopauzy - ženy, které začaly časně menstruovat (před 11. rokem) nebo u nich menopauza nastala po 54. roce života, mají riziko výskytu zhoubného nádoru prsu dvojnásobně zvýšené. (Abrahámová, aj. 2000) Nultiparita a pozdní věk prvního těhotenství - vyšší riziko též platí pro ženy prvorodičky po 35. roce věku. Totéž platí i pro ženy, které nikdy nerodily. (Abrahámová, aj. 2000) 17

18 Rodinná anamnéza a genetické faktory - riziko karcinomu prsu je mnohonásobně větší u žen s výskytem této choroby v první příbuzenské linii (vertikální nebo horizontální) před 50. rokem života. Nádorová predispozice je děděna autozomálně dominantně s různou penetrací. Pokud má zhoubný nádor prsu matka, sestra či dcera, je riziko onemocnění skoro dvojnásobné než u ostatní populace. Okolo 5 % až 10 % zhoubných nádorů prsu může vzniknout na základě dědičné dispozice. Je známo, že ženy, které zdědily mutaci v genu BRCA1 nebo BRCA2, mají mnohonásobně vyšší riziko onemocnění karcinomem prsu nebo vaječníku a to především v mladším věku. U ženy se zhoubným nádorem v jednom prsu je také vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru v druhém prsu. Ženám, které byly vyšetřovány pro benigní změny v prsní tkáni, hrozí vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru prsu. (Abrahámová, aj. 2000) Ozařování prsu - zdvojené riziko zhoubného nádoru prsu mají ženy, které byly v dětském nebo dívčím věku pod vlivem ionizujícího záření. Rizikové se také jeví časté mamografické vyšetření u žen nad 50. let. Toto riziko je však vyvážené včasným záchytem nádorového bujení. U mladších žen není toto riziko zcela objasněno. (Abrahámová, aj. 2000) Hormonální substituční terapie v klimakteriu - podle řady studií se předpokládá, že aktuální a dlouhotrvající hormonální substituční léčba estrogeny a gestageny, za účelem zmírnění klimakterických potíží, může mírně zvýšit riziko vzniku zhoubného nádoru prsu. Avšak HST pravděpodobně urychluje růst již existujícího tumoru, než nese odpovědnost za vznik karcinogenních změn v prsu. Důležité je sledování pacientek léčených HST v pravidelných intervalech. Indikace HST by se měla důkladně zvažovat u žen s pozitivní rodinnou anamnézou nebo již léčených pro karcinom. (Jeníček 2001) Pravděpodobné rizikové faktory Antikoncepční pilulky - poslední studie zjistily mírně zvýšené riziko u žen užívajících antikoncepční pilulky. U žen, které je přestaly brát před deseti a více lety, je riziko stejné, jako by je nikdy neužívaly. (Konopásek, aj. 1997) Alkohol a kouření - abúzus alkoholu může znamenat zvýšené riziko vzniku zhoubného nádoru prsu, ale míra rizika není přesně známa. Uplatňuje se nejspíše ve spojitosti s jinými faktory. Význam kouření není dosud zcela objasněn. (Konopásek, aj. 1997) Obezita - nadváha se jeví jako riziková v incidenci karcinomu prsu, zvláště pro ženy v postmenopauze. Onkologická společnost doporučuje udržovat si zdravou váhu a omezit požívání vysoce tučných jídel, zejména živočišných tuků. (Konopásek, aj. 1997) 18

19 Fyzická aktivita předpokládá se, že cvičení v mládí může poskytnout celoživotní ochranu před zhoubným nádorem prsu. Dokonce mírná tělesná aktivita v dospělosti by mohla snížit riziko zhoubného nádoru prsu. (Konopásek, aj. 1997) Prevence Samovyšetření prsu, vyšetření prsu lékařem, nad 40 let pravidelný mamografický screening jsou důležité úkony, které pomáhají ke včasnému záchytu rakoviny Klasifikace karcinomů mléčné žlázy Nádory rozdělujeme podle různých kritérií, které prochází změnami ruku v ruce se zaváděním nových diagnostických metod (např. molekulárně genetické metody). (Feit 2013) Ke klasifikaci nádorů prsu se běžně používá klasifikace podle Světové zdravotnické organizace (WHO) publikované v roce 2003, zohledňující poznatky molekulární podstaty nádorů. (Tavassoli, aj. 2003) Další možné dělení karcinomů (Feit 2013): podle vývoje léze: atypická hyperplazie (lobulární, duktální), karcinom in situ (LCIS, DCIS), invazivní karcinomy podle toho, zda exprimují některé markery nebo receptory, což má zásadní význam pro léčbu a prognózu: luminální karcinomy A, luminální karcinomy B, HER-2 pozitivní karcinomy, nádory triple-negativní. podle histologického vzhledu tumoru: infiltrující duktální karcinom, infiltrující lobulární karcinom, atd. podle stupně diferenciace: dobře, středně a špatně diferencovaný, grade I. III. podle pokročilosti procesu Duktální karcinom infiltrující V běžném bioptickém materiálu představuje infiltrující duktální karcinom nejčastější variantu invazivního karcinomu prsu. Histologickou strukturou je velmi variabilní, většinou vzniká ze struktur TDLJ. V mikroskopickém obraze se mohou vyskytnout všechny struktury: 19

20 solidně trabekulární, tubulární, kribriformní, papilární, atd. Stromální komponenta je také variabilní. Podle vzájemného poměru parenchymu a stromatu rozlišujeme karcinomy medulární, prosté a skirhotické. Duktální diferenciaci lze demonstrovat pozitivní expresí membránového antigenu E-cadherinu. (Kinkor, aj. 2008) Pagetův karcinom kůže bradavky není samostatný typ, jedná se o projev duktálního infiltrujícího karcinomu, který postihuje mlékovody. Klinicky se jeví jako zánětlivé onemocnění kůže bradavky. Mikroskopicky jsou mezi epidermálními keratinocyty světlé, atypické nádorové buňky. (Feit 2013) Lobulární karcinom infiltrující Infiltrující lobulární karcinom (ILC) se vyskytuje ve více variantách (klasický, solidní, alveolární, velkobuněčný, pleomorfní, histocytární). Často je doprovázen typickou in situ lobulární komponentou. Klasický infiltrující lobulární karcinom je tvořen malými pravidelnými buňkami se ztrátou kohezivity. Nádorové buňky vytvářejí jednobuněčné pruhy ve stromatu, které jsou někdy uspořádané koncentricky kolem zachovaných mamárních vývodů (tzv. indiánský pochod). Mitózy nejsou časté, nádorové buňky jsou v 70 95% pozitivní na estrogenní receptory a progesteronové receptory s absencí E-cadherinu. ILC má méně často metastázy v uzlinách axily než IDC. Metastazuje do kostí, gastrointestinálního traktu, orgánů vnitřního genitálu a do plic. (Kinkor, aj. 2008) Speciální formy infiltrujících karcinomů Tubulární karcinom Jde o vysoce diferencovanou variantu infiltrujícího duktálního karcinomu s příznivou prognózou. Je charakterizován přítomností tubulárních struktur se zejícím lumen, vystlaným jednou řadou buněk s malou mitotickou aktivitou. Zevní myoepiteliální vrstva a bazální membrána chybí. To je důležitý diferenciálně diagnostický znak pro odlišení od sklerozující adenózy. Dalším důležitým znakem je desmoplastické buněčné stroma. Tubulární karcinom prsu představuje 2 % všech karcinomů. WHO doporučuje diagnostikovat tubulární karcinom pouze, pokud tubulární komponenta tvoří alespoň 75% karcinomu. (Kinkor, aj. 2008) 20

21 Kribriformní karcinom Dobře diferencovaná varianta infiltrujícího duktálního karcinomu s poměrně příznivou prognózou, sestávající z kribriformních struktur. Infiltrující kribriformní karcinom je poměrně vzácný, představuje asi 3 % všech IDC. (Kinkor, aj. 2008) Papilární karcinom Invazivně rostoucí duktální karcinom s převažující papilární strukturou v primárním nádoru i v jeho metastázách. Makroskopicky jde o nádor ohraničený i opouzdřený, často výrazně prokrvený. Mikroskopicky převládá malá buněčná polymorfie, nízký počet mitóz a kalcifikace. Exprimuje hormonální receptory a nevykazuje overexpresi HER2/neu. (Kinkor, aj. 2008) Medulární karcinom Medulární karcinom je dobře ohraničený, solitární nádor sestávající z velkých, málo diferencovaných buněk, které proliferují v solidních ložiscích bez žlázových struktur obsahující masivní lymfoplasmocytární infiltrát. Tento typ nádoru má dobrou prognózu a je častější u pacientek s mutací genu BRCA1. (Kinkor, aj. 2008) Je třeba odlišit karcinom označovaný jako atypický medulární karcinom, který se vyznačuje solidním růstem nediferencovaných buněk s hojným lymfoidním stromatem. Tento typ je prognosticky nepříznivý. (Kinkor, aj. 2008) Mucin produkující karcinomy Jedná se o karcinomy prsu charakterizované masivní přítomností extracelulárního hlenu. Patří sem mucinózní karcinom, mucinózní cystadenokarcinom a karcinom z prstenčitých buněk. Diagnóza mucinózního karcinomu prsu vyžaduje vyšetření celého nádoru. Pouze čistý mucinózní karcinom (75% podíl z celkového nádoru) má příznivou prognózu. (Kinkor, aj. 2008) 21

22 Apokrinní karcinom Jakýkoliv typ karcinomu prsu (duktální invazivní, tubulární, medulární nebo lobulární karcinom) může mít ložiskovou apokrinní diferenciaci. Apokrinní karcinom charakterizují buňky s hojnou eosinofilní granulární cytoplasmou. (Kinkor, aj. 2008) Metaplastický karcinom Tyto polymorfní maligní tumory jsou ve skutečnosti primární epiteliální léze. Metaplastická součást karcinomu může být zjevná až v metastáze. Makroskopicky je nádor dobře ohraničený, solidní, tuhý a nodulární. Převažující je lymfogenní způsob metastázování. Jedná o velmi maligní tumory. (Kinkor, aj. 2008) Neuroendokrinní karcinomy Morfologicky heterogenní skupina in situ a invazivních karcinomů, ve kterých lze imunohistochemicky prokázat známky neuroendokrinní diferenciace u více jak 50 % buněčné populace. Ve skupině karcinomů s neuroendokrinní diferenciací lze vymezit vzácný primární malobuněčný a velkobuněčný karcinom (mikroskopicky identické s jejich analogy v plicích či jinde). Jsou agresívní a důležité je vyloučit metastázu z jiného zdroje - mohou exprimovat TTF1 a negativně reagují s CK20. (Kinkor, aj. 2008) Smíšené nádory Fibroadenom je nejčastější benigní tumor, který je ostře ohraničený, tuhý a pohyblivý. Vyskytuje se převážně mezi rokem. Podle vzájemného uspořádání mezenchymální a epitelové složky se rozlišují dva typy. Se štěrbinovitě uspořádanou epitelovou složkou je to intrakanalikulární typ a s tubulárním uspořádáním epitelové komponenty se jedná o perikanalikulární typ. (Povýšil, aj. 1997) U mladých dívek se vyskytuje juvenilní fibroadenom s celulárním stromatem a proliferující epitelovou složkou, avšak bez zřetelných atypií či mitotické aktivity. (Povýšil, aj. 1997) 22

23 Phyllodes tumor (cystosarcoma phyllodes) je častým smíšeným nádorem. Nádory se prezentují jako ohraničená ložiska, často rychle rostoucí. Svou architektonikou se podobají intrakranikulárnímu fibroadenomu s členěnými papilami vtlačujících se do dilatovaných duktů. Podle vzhledu stromatu se nádory dělí na benigní, hraniční a maligní. O malignitě svědčí zvýšená buněčnost vazivové komponenty, vysoké množství buněčných atypií a mitóz. (Povýšil, aj. 1997) Myoepitelové léze Z bazálních buněk myoepitelových (charakteristické přítomností aktinu) mohou vznikat smíšené nebo čistě myoepitelové hyperplazie a novotvary. Jsou to například adenomyoepitelová hyperplazie, adenomyoepiteliom, myoepiteliom, myoepitelový karcinom. (Povýšil, aj. 2007) 23

24 3 IMUNOHISTOCHEMIE Principem imunohistochemických metod je základní imunologická reakce antigenu s protilátkou za vzniku komplexu antigen protilátka. Reakce probíhající na tkáňových řezech slouží k detekci antigenu pomocí specifických protilátek. Po aplikování značené protilátky se její molekuly, díky specifickým interakcím mezi antigenem a protilátkou, umístí pouze v místech antigen - protilátkových komplexů. Nejčastěji a nejběžněji používanou protilátkou v IHC je molekula IgG. Rozložení značek koresponduje s distribucí hledaného antigenu. Toto rozložení značek se hodnotí buď ve světelném, nebo elektronovém mikroskopu, avšak vzhledem k zaměření této práce se zaměřím pouze na světelnou úroveň. (Dvořák, aj. 2008) Imunohistochemie je od poloviny 90. let 20. století hojně využívána v diagnostice tumorů mléčné žlázy. Především jako základna pro prognostické nástroje v nádorovém onemocnění prsu. 3.1 Historie imunohistochemie Imunohistochemie původně vycházela z histochemie histologie, analytická chemie a biochemie a postupně se rozvíjela díky objevovaným imunologickým reakcím. (Beranová, aj. 2002) Od 40. let 20. století se datují první zmínky o IHC, kdy se poprvé detekovaly antigeny pomocí protilátky značené fluoresceinem. Od 50. let se tyto techniky postupně dostávaly do patologické diagnostiky. (Beranová, aj. 2002) V roce 1975 vyvinuli Köhler a Mistein novou technologii na přípravu specifických monoklonálních protilátek. Spojení enzymu s protilátkou, na konci 70. let, zavedlo IHC do praxe u tkáňových řezů fixovaných formolem a zalitých do parafínu. (Lukáš, aj. 1997) Na začátku 80. let byly, pro zlepšení detekce primárních protilátek a pozitivního signálu, zavedeny metody využívající tzv. PAP komplexy. (Gomolčák 1997) V roce 1991 publikoval Shi a jeho kolegové novou demaskovací techniku. Jednalo se o revitalizaci antigenu pomocí mikrovln a vysoké teploty. (Shi, aj. 1991) Díky technickému rozvoji byly vytvářeny citlivé detekční systémy. Od nejjednodušších přímých metod, přes vícestupňové nepřímé metody, až po vysoce citlivé polymerázové detekční systémy. 24

25 3.2 Antigeny Antigen je struktura, která reaguje s imunitním systémem a je schopna vyvolat tvorbu protilátky. Oblast antigenu, na který se protilátka váže, se nazývá antigenní determinanta neboli epitop. Ve tkáních rozlišujeme antigeny endogenní (například cytoskeletární nebo membránové antigeny, produkty onkogenů, apod.) a exogenní (bakteriální nebo virové antigeny). Kompletní antigen imunogen je struktura schopna vyvolat imunitní odpověď. Hapten je nekompletní antigen, to znamená, že reaguje s protilátkou, ale nevyvolá imunitní odpověď. (Hořejší, aj. 2009) 3.3 Protilátky Protilátky (imunoglobuliny) jsou specifické glykoproteiny produkované plazmatickými buňkami vzniklé aktivací B lymfocytů. K antigenním epitopům se připojují na základě vzájemné komplementarity v místech označovaných jako variabilní domény. Na vazbě mezi antigenem a protilátkou se podílejí vodíkové můstky, elektrostatické síly a van der Waalsovy síly. (Hořejší, aj. 2009) Struktura imunoglobulinů Základní jednotka imunoglobulinu se skládá ze dvou identických lehkých a dvou identických těžkých řetězců spojených disulfidickými vazbami. Lehké i těžké řetězce tvoří na N-konci variabilní doména (Fab), ostatní domény jsou konstantní (Fc). Středová oblast, zvaná pantová, je flexibilní a umožňuje v omezeném rozsahu pohyb variabilní části. Zde lze protilátku štěpit proteolytickým enzymem papainem za vzniku dvou identických Fab fragmentů (dvou lehkých a dvou těžkých řetězců) obsahující vazebná místa pro antigen. Dále vznikne fragment Fc, tvořený dvěma těžkými řetězci, který plní efektorovou funkci imunoglobulinu. Při štěpení molekuly pepsinem vznikne jeden Fab2 fragment, se dvěma vazebnými místy pro antigen, a Fc část rozložena na peptidy bez efektorové funkce. (Hořejší, aj. 2009) Imunoglobuliny lze podle zastoupení aminokyselin v těžkých řetězcích rozdělit do pěti tříd na izotopy IgG, IgA, IgM, IgE, IgD. Lehké řetězce rozlišujeme kappa a lambda, lišící se primární strukturou konstantních domén. (Hořejší, aj. 2009) 25

26 3.3.2 Polyklonální protilátky Antiséra se získávají z krve zvířat hyperimunizovaných opakovaným podáváním antigenu. Po dostatečné imunizaci se z odebrané krve izoluje sérum, které se dále upravuje, aby se poté mohlo použít k reakcím. Tato séra obsahují směs protilátek namířených proti různým epitopům antigenů, což se může projevit interferencí v dané metodě. Kvalitu sér je možné vylepšit například afinitním čištěním polyklonální protilátky. (Litzman, aj. 2011) Monoklonální protilátky Problémy nespecifičnosti polyklonálních protilátek pomohla vyřešit nová technologie výroby protilátek, kterou v roce 1975 vyvinuli Köhler a Mistein. (Lukáš, aj. 1997) Hybridomová technologie umožňuje in vitro růst buněčné populace jednoho klonu produkujícího specifické protilátky. Při přípravě monoklonálních protilátek se nejdříve imunizuje myš příslušným antigenem. Po dostatečné imunizaci se myši vyjme slezina, ze které je připravena suspenze B lymfocytů. Suspenze se nechá fúzovat s nesmrtelnými myelomovými buňkami za vzniku hybridomu obsahujícího DNA B lymfocytů i myelomu. Vzniklý hybridom má schopnost dělit se a vytvářet klon. Následně se vyhledává klon obsahující žádané protilátky, izoluje se a pěstuje na kultivačním médiu. (Litzman, aj. 2011) 3.4 Typy imunohistochemických metod k průkazu antigenu Imunohistochemické metody využívají ke značení protilátky enzym. Nejčastěji používaný enzym je křenová peroxidáza, případně alkalická fosfatáza nebo glukózooxidáza. Enzymy mění, za přítomnosti peroxidu vodíku, barvu vhodného chromogenu. Chromogen je látka sloužící k vizualizaci antigenu, protože samotná vazba antigenu a protilátky probíhá bez viditelné reakce. (Beranová, aj. 2002) 26

27 3.4.1 Přímá metoda Je nejjednodušší enzymatická metoda lokalizace antigenu ve tkáni. Primární protilátka je přímo označena enzymem. Tuto metodu jde využít pouze tehdy, je-li antigen ve tkáni přítomen v dostatečném množství. U parafinových řezů, je tato metoda málo citlivá. (Beranová, aj. 2002) Metoda dvoustupňová nepřímá Využívá vazbu sekundární značené protilátky na protilátku primární a je citlivější než metody přímé, což je způsobeno tím, že na každou primární protilátku může být navázáno několik molekul značené sekundární protilátky. (Dvořák, aj. 2008) Na tkáňový řez se nejdříve aplikuje neznačená primární (specifická) protilátka proti prokazovanému antigenu. V dalším kroku se nanáší druhá (sekundární) protilátka proti Fc fragmentu primární protilátky, na který se naváže. Sekundární protilátka je značena enzymem. (Beranová, aj. 2002) Metoda PAP (peroxidáza-antiperoxidáza) využívá rozpustný komplex skládající se z tří molekul peroxidázy a dvou králičích protilátek proti peroxidáze (Kpap). Tento komplex se váže na primární protilátku. Primární protilátka je králičí, proti lidským antigenům (K antihum), sekundární protilátka je prasečí, zaměřená proti primární králičí protilátce (anti-k). (Dvořák, aj. 2008) V běžné praxi je používanou dvoustupňovou metodou průkaz antigenu pomocí polymerního řetězce s navázanými molekulami enzymu (peroxidáza nebo alkalická fosfatáza) a sekundární protilátky (EnVision, Novolink Polymer, aj.). Polymer se s primární protilátkou, navázanou na tkáňový antigen, spojí pomocí sekundární protilátky (obrázek 2). Jde o vysoce citlivé a spolehlivé detekční systémy, které nahrazují trojstupňové nepřímé metody. (Dvořák, aj. 2008) Obrázek 2: Schéma EnVision Dako Zdroj: Dako 27

28 3.4.3 Trojstupňové nepřímé metody Trojstupňová sendvičová metoda je založená na vazbě třetí značené protilátky na značenou sekundární protilátku. Trojstupňová ABC metoda (avidin - biotin komplex) využívá k detekci protilátky s vysokou vazebnou afinitou mezi avidinem a biotinem. Na primární protilátku se naváže sekundární protilátka konjugovaná s biotinem. Třetím stupněm je komplex avidin - biotin -peroxidáza, který se pevně naváže a v dalším kroku vhodně vizualizuje. Avidin je glykoprotein vaječného bílku a váže 4 molekuly biotinu. Biotin vitamín H, je běžně přítomný v organismu. Citlivější reakci docílíme použitím avidinu získaného z bakterie Streptomyces Avidini. Vznikne komplex streptavidin biotin. (Beranová, aj. 2002) 3.5 Imunohistochemický protokol Demaskování epitopů revitalizace antigenů V průběhu fixace a v dalším zpracování tkáňových bloků dochází k maskování a někdy k zablokování antigenních determinant. Tím dochází ke zkreslení výsledků IHC falešnou negativitou. (Beranová, aj. 2002) Nepříznivé vlivy lze zmírnit ošetřením tkáňových řezů těmito revitalizačními postupy: využití mikrovln využití tlaku a vysoké teploty kombinace tlaku, teploty a mikrovln využití teploty proteolytická digesce trypsin, pepsin, aj. (Beranová, aj. 2002) Ve všech případech, kromě proteolytické digesce, jsou tkáňové řezy ponořeny v pufrech o různém ph (ph 6, ph 6,1, ph 9 aj.), dle doporučení výrobce dané protilátky (obrázek 3). 28

29 Obrázek 3: Digitální vodní lázeň Dako, revitalizační pufry Zdroj: autor Blokování endogenní aktivity enzymů Při detekci vazby antigenu a protilátky jsou používány enzymy, vyskytující se přirozeně ve zpracované tkáni. Tyto endogenní enzymy je nutno zablokovat, aby nedošlo ke znehodnocení reakce ve smyslu falešné pozitivity. Zablokování se dosáhne dodáním substrátu daného enzymu. V případě použití peroxidázy je použit 3% roztok peroxidu vodíku v destilované vodě nebo v metanolu. Při použití alkalické fosfatázy se používá lavamizol. V případě potřeby lze blokovat i endogenní avidin a biotin. (Beranová, aj 2002) Blokování nespecifického pozadí Zdrojem nežádoucích vazeb mohou být: kontaminace řezů nebo reagencií cizorodými látkami zkřížená reaktivita protilátky s podobnými epitopy na různých antigenech nespecifická vazba primární protilátky na kolagen, elastin, proteoglykany, keratin, tukovou tkáň a jiné pojivové struktury v důsledku nekovalentních hydrofobních interakcí 29

30 elektrostatické interakce (jejích vliv lze částečně eliminovat použitím pufrů s vyšší iontovou silou) poškození řezu vyschnutím vedoucí k reaktivitě pozadí pohlcení antigenu fagocyty nekróza tkáně spojená s vylitím cytoplazmatického obsahu do intercelulárních prostor (Beranová, aj. 2002) Nespecifickým vazbám lze částečně předejít aplikací normálního séra před podáním primární protilátky. Při používání ředícího roztoku (slouží k ředění koncentrovaných protilátek), není nutná aplikace blokačních sér. (Beranová, aj. 2002) Vazba protilátek a detekčního systému Po předcházejících krocích následuje vlastní reakce tkáňového antigenu s protilátkou. Pokud není protilátka dodána ve formě k přímému použití, je nutno protilátku naředit, dle výrobce dané protilátky. Ředění je nutné provádět velmi pečlivě. Vysoká koncentrace protilátky by mohla zvýšit nespecifické zabarvení pozadí. (Bartůňková, aj. 2005) Doba inkubace s primární protilátkou závisí na citlivosti a koncentraci použité primární protilátky, stejně jako na kvalitě řezu tkáně. Vlastní vazba tkáňového antigenu s primární protilátkou probíhá optimálně po dobu 30 minut při pokojové teplotě ve vlhké komoře. (obrázek 4). I když nedochází k celkovému vysušení preparátu, může vlivem odpaření roztoku protilátky dojít k následnému zvýšení koncentrace protilátky, což může vést ke vzniku nežádoucího barevného pozadí. Detekční systém se inkubuje při pokojové teplotě 30 minut. (Dabbs 2006) U všech metod je nutné provádět, současně s vyšetřovaným vzorkem, pozitivní a negativní kontrolu. Jako pozitivní kontrola slouží komerčně dostupný, či ověřený řez, o němž víme, že hledaný antigen skutečně obsahuje. U negativní kontroly použijeme namísto primární protilátky ředící roztok nebo pufr. (Beranová, aj. 2002) Při provádění metody se nejprve řídíme doporučením výrobce, kde najdeme vhodný čas inkubace a ředění protilátky. 30

31 Obrázek 4: Sestava primárních protilátek, detekční systém, ředící roztok, promývací pufr a vlhká komůrka Zdroj: autor Vizualizace komplexu antigen protilátka Vazba antigenu a protilátky je specifická, pevná a ve tkáni probíhá bez viditelné reakce. Abychom mohli preparát pozorovat ve světelném mikroskopu, musíme tento komplex vizualizovat. (Beranová, aj. 2002) Pokud jako značku používáme enzym, dodáváme v konečné fázi pracovního postupu substrát a chromogen. Peroxidáza reaguje s peroxidem vodíku a oxidací chromogenu vzniká hnědý, stabilní produkt. Ten je odolný vůči organickým rozpouštědlům, proto se během dehydratace nevyplaví. Je ale třeba vyvarovat se použití roztoků s azidem sodným, neboť ten je inhibitorem peroxidázy. (Beranová, aj. 2002) Kromě DAB - 3,3 diaminobenzidin tetrahydrochlorid (obrázek 5), je možno použít i jiné chromogeny, např. 3-amino-9-ethylkarbazol (AEC) karmínově červené barvy. Nevýhodou AEC je rozpustnost produktu v alkoholu. (Dvořák, aj. 2008) 31

32 Obrázek 5: Liquid DAB+ Substrate, Chromogen System Zdroj: autor Barvení pozadí a montování preparátů Konečným krokem imunohistochemickéhé reakce je dobarvení jaderných struktur hematoxylinem a montování preparátu. Čas expozice udává každá laboratoř individuálně podle zkušeností. U AEC se používá montovací médium mísící se s vodou. DAB tvoří produkty nerozpustné v alkoholu, proto lze použít montovací médium nemísící se s vodou. Před vlastním zamontováním preparátů se musí tkáňové řezy odvodnit ponořením do vzestupné řady alkoholů (70% a 90%), do acetonu, aceton-xylenu a poté vložit do čistého xylenu. (Dabbs 2006) 3.6 Role imunohistochemie v diagnostice tumorů mléčné žlázy Práce patologa přináší zásadní informaci pro rozhodování o tom, zda léčit či neléčit a jakým způsobem. Cesta k diagnóze je složitá, probíhá postupným potvrzováním a vylučováním znaků a vyžaduje kvalifikovaného patologa. (Dvořák, aj. 2008) Prvním krokem patologa je analýza histologické stavby tkáně. Hodnocením standardně barvených preparátů hematoxylin - eosinem, lze většinou přímo pojmenovat typ nalezeného nádoru nebo jiné změny. Pokud je zařazení podle morfologických znaků nejisté, přichází na 32

33 řadu imunohistochemie. Detekcí tkáňového původu nádoru lze rozpoznat, zda se jedná o lymfatickou, epiteliální či mezenchymální neoplazii. (Dvořák, aj. 2008) Dalším krokem je hledání bližších znaků jednotlivých tkání, ze kterých by nádor mohl vycházet. Těmito znaky jsou orgánově či tkáňově specifické diferenciační antigeny nebo speciální sekretorické produkty. U některých tumorů lze také, při nálezu specifického markeru, pojmenovat nádor z metastázy. (Dvořák, aj 2008) V případě diagnostiky tumorů mléčné žlázy se při diagnostice používají markery (tabulka1), vycházející z poznatků, v jakých složkách se ve zdravé, či patologicky změněné tkáni vyskytují. Diagnóza Myoepiteliální markery: Hladkosvalový aktin Cytokeratin 14 Calponin p63 S100 protein Bazální membrána - kolagen IV Cytokeratin 5/6 CEA E-cadherin EMA Cytokeratin HMW CK 8; 18; 7; 19; 20 Predikce Estrogenový receptor Progesteronový receptor ps2 protein Receptor epidermálního růstového faktoru HER2/neu TOP2A p53 protein Ki-67 Tabulka 1: Přehled všeobecně používaných protilátek 33

34 3.6.1 Diferenciálně diagnostické markery a význam jejich stanovení Duktální i lobulární složka mléčné žlázy, je tvořena dvěma typy buněk: vnitřním epitelem sekrečním a zevními myoepiteliálními buňkami. Spolehlivými markery sekrečních buněk jsou cytokeratiny 18; 19 a epitel membránový antigen (EMA). Myoepiteliální buňky obsahují cytokeratin 14, avšak lepším markerem je hladkosvalový aktin (HSA), případně S-100 protein a HMW cytokeratin. Nověji jsou tyto markery nahrazovány specifičtějšími markery jako je calponin (cytoplazma), P-cadherin a p63 (jádra). (Dvořák, aj 2008) Při rozlišení, zda se jedná o duktální či lobulární karcinom se uplatňuje E-cadherin. Ten je pozitivní v duktálních karcinomech i v in situ lézích. V karcinomech lobulárních nebo in situ lézích je E-cadherin negativní. (Goldstein, aj. 2001) Lobulární karcinomy in situ stejně jako invazivní karcinomy exprimují cytokeratiny 7; 8; 18; 19, dále EMA a zhruba v 60 % i S100 protein. V LCIS je možno prokázat markery bazálních a myoepiteliálních buněk, např. HSA, calponin a p63. (Dvořák, aj. 2008) Infiltrující duktální karcinomy také exprimují cytokeratiny 7; 8; 18; 19 a EMA. Malé procento těchto karcinomů reaguje na vimentin, 10 až 45 % je pozitivních na S100 protein. V duktálních karcinomech je pozitivní také karcinoembrionální antigen (CEA). Nádorové tubuly nemají zevní vrstvu myoepiteliálních buněk, což se znázorní pomocí protilátky HSA nebo S100 proteinu. Soustavné chybění myoepiteliálních buněk v tumoru svědčí téměř vždy pro malignitu. (Dvořák, aj. 2008) Od in situ karcinomů lze infiltrující karcinomy odlišit i nepřítomností či diskontinuitou bazální membrány. (Dvořák, aj. 2008) Duktální hyperplazie při fibrocystické nemoci je charakterizovaná silnou imunoreaktivitou na cytokeratin HMW a cytokeratin 5/6 a slabší reakcí na S100 protein. (Dvořák, aj. 2008) Problematické bývá odlišení tubulárního karcinomu od různých forem adenózy. Mikroglandulární adenóza postrádá myoepiteliální buňky, exprimuje však pozitivní S100 protein a kolagen IV. U sklerozující adenózy jsou přítomny myoepiteliální buňky, reakce na S100 protein a kolagen IV jsou negativní. Tubulární karcinom má negativní všechny tyto markery. Antigeny proti myoepiteliálním buňkám se také uplatňují při diagnóze vzácných myoepiteliálních karcinomů. (Dvořák, aj. 2008) Buňky Pagetovy choroby bradavky exprimují cytokeratiny o nízké molekulové hmotnosti a EMA, na rozdíl od okolních dlaždicových buněk. Protein S100 je v Pagetových buňkách negativní. Nádory s neuroendokrinní diferenciací vykazují pozitivitu na chromogranin A. (Dvořák, aj. 2008) 34

35 Při diagnostice se také nesmí zapomenout na nádory, které nevychází primárně z prsu, ale jsou to metastázy jiných nádorů. Metastatická infiltrace mléčné žlázy jako první příznak maligního onemocnění je vzácná, většinou jde již o infiltraci při rozsáhlé generalizaci maligního nádoru známého primárního ložiska. Nejčastějším zdrojem jsou leukemie, nodální lymfomy a melanom. Vzácněji mohou metastazovat některé solidní nádory, např. karcinom plic, ovaria, ledvin nebo žaludku. (Kinkor, aj. 2008) Kombinace markerů, jako je například o cytokeratin 5/6; 7, cytokeratin 20, EMA, TTF1 pomáhají rozlišit metastatický karcinom na základě jejich přítomnosti v jiných typech karcinomů. Většina tumorů mammy je pozitivní na CK 7, pozitivita na CK 20 je zpravidla slabá. (Dvořák, aj. 2008) Charakteristika diagnostických protilátek použitých v metodice E cadherin jde o transmembránový protein, který je za normálních okolností přítomen v membráně epitelových buněk a je zodpovědný za jejich kohezivitu a za udržování mezibuněčných kontaktů. Ztráta E-cadherinu vede k volnému růstu nádorových buněk se šířením do okolní tkáně prsní žlázy. (Ryška 2010a) Vimentin je protein o hmotnosti 57 kda, původně izolovaný z kultury fibroblastů. V diferencovaných tkáních je proteinem středních filament pojiva, mezenchymálních a mezoblastových derivátů. Imunoreaktivita není v jednotlivých tkáních stejnoměrná. Výrazně jsou označeny mj. myoepiteální buňky slinných a potních žláz a buňky prsu. (Dvořák, aj. 2008) Cytokeratiny (CK) - jsou markery epiteliálních tkání. Na základě gelové elektroforézy bylo provedeno rozdělení cytokeratinů na základní podskupiny: kyselé (typ I) a bazické (typ II). Určité kombinace cytokeratinů jsou charakteristické pro různé typy epitelií. Jednoduché epiteliální buňky (na jedné straně jsou v kontaktu s bazální membránou, na druhé tvoří hranici lumina) exprimují CK 8; 18; 7; 19; 20. Všechny bazální buňky exprimují CK 5 a 14. (Dvořák, aj. 2008) Karcinoembryonální antigen (CEA) - je onkofetální protein exprimován fetálními tkáněmi, zatímco v diferencovaných tkáních se nachází v daleko nižším množství. V průběhu neoplázie dochází k obnovení genu a k silnější imunoreaktivitě. (Dvořák, aj. 2008) 35

36 Aktin - je důležitý pro řadu buněčných funkcí, jako je změna buněčného tvaru, pohyb buňky a účastní se buněčného dělení v průběhu mitózy. Spojení mezi aktinem a membránovou složkou cytoskeletu posilují a tvarují plazmatickou membránu. (Dvořák, aj. 2008) Skládá se ze šesti izoforem. Jedna z nich je hladkosvalový aktin (HSA) exprimovaný v buňkách myoepiteliálních, ale také ve stromálních myofibroblastech. (Baslev) S100 protein - je kyselý protein, který dostal své jméno na základě své stoprocentní rozpustnosti v síranu amonném. V diferenciaci myoepiteliálních buněk postrádá protein S100 specificitu. Pomocí S100 lze identifikovat i varianty dalších novotvarů, včetně některých karcinomů, periferních nervových nádorů. S100 je specifický a cenný nástroj pro vyhledávání melanocytových nádorů a jejich metastáz v prsu. Jelikož se ale S100 vyskytuje i v některých nádorech prsu, je nutné spolu použít i protilátky proti cytokeratinům. (Lukáš, aj. 1997) Chromogranin patří do skupiny kyselých proteinů, které jsou přítomny v matrix sekrečních granulí neuroendokrinních buněk. Rozlišujeme tři hlavní skupiny proteinů: chromogranin A, chromogranin B, a sekretogranin. Chromogranin A je přítomen ve většině neuroendokrinních buněk i nádorů. (Dvořák, aj. 2008) Prognosticko - prediktivní markery a význam jejich stanovení V poslední době se prokazuje, že rozdíly v biologickém chování mezi duktálním a lobulárním karcinomem jsou méně významné. Při volbě adekvátní terapie nemají příliš velký význam. Mnohem důležitější pro prognózu onemocnění a volbu vhodné léčby je molekulární profil nádorových buněk a exprese některých specifických proteinů. (Ryška 2010a) Mezi prognostické a prediktivní markery běžně používané v klinické praxi patří imunohistochemické vyšetření proliferace Ki-67, estrogenových a progesteronových receptorů a exprese HER-2/neu. Rating - exprese hormonálních receptorů (estrogenových a progesteronových) a status HER-2/neu (c erbb - 2) se provádí vždy v případě nově diagnostikovaného infiltrujícího karcinomu. Záleží na dohodě s onkologem, zda je rating prováděn již v punkční biopsii nebo z definitivního vzorku. Na pracovišti, kde jsem prováděla praktickou část této práce se 36

37 markery vyšetřují již v core - cut biopsii. Za zajištění imunohistochemického vyšetření ER, PR i HER-2/neu jsou zodpovědná patologická pracoviště, která jako první určí diagnózu invazivního karcinomu prsu. (Ryška 2009) Význam stanovení hormonálních receptorů Při sledování hormonální závislosti nádorů mléčné žlázy bylo zjištěno, že estrogenové buňky mohou po stimulaci produkovat řadu specifických proteinů. Jedním z nich je progesteronový receptor, který má lepší prognostickou validitu než receptor estrogenový. U karcinomů prsu se aktivita obou receptorů snižuje při vzestupu autonomie nádoru. Pacientky s ER/PR pozitivními nádory neléčené po počátečním chirurgickém výkonu, mají prokazatelně delší interval remise i celkovou dobu přežití než pacientky ER/PR negativní. (Lukáš, aj. 1997) Nádory s pozitivitou hormonálních receptorů jsou hormonálně dependentní, tumor si zachovává závislost na regulaci ženskými pohlavními hormony. Pozitivita nádoru určuje možnost léčby pomocí antihormonální terapie. V případě, že buňka tyto receptory již nevytváří, ztrácí se závislost na hormonální regulaci a tato léčba je neúčinná, nádory jsou méně diferencované a jsou agresivnější. (Abrahámová, aj. 2000) Význam stanovení HER-2 HER-2 (HER-2 neu, c-erbb-2) je protoonkogen lokalizovaný na dlouhém raménku chromozomu 17, který kóduje transmembránový receptor, patřící do širší skupiny HER receptorů. Molekula HER-2 obsahuje extracelulární doménu sloužící jako vazebné místo pro dosud neznámý ligand, transmembránovou doménu a intracelulární doménu, která se vyznačuje tyrozinkinázovou aktivitou. (Esteva, aj. 2004) Za normálních okolností je HER-2 přítomen v každé epiteliální buňce prsní žlázy. U nádorů, které vykazují overexpresi HER-2, jsou v jedné nádorové buňce přítomny až 2 miliony těchto receptorů. Overexprese je v naprosté většině důsledkem amplifikace genu HER-2. (Ryška 2010a) Po stimulaci receptoru na membráně nádorových buněk dochází ke zrychlení růstu nádorových buněk, ke zvýšení šíření v těle, k celkovému zhoršení prognózy a významně kratšímu přežití bez ohledu na postižení uzlin. Exprese HER-2 vzájemně souvisí s některými 37

38 prognostickými faktory, jako je velikost nádoru, vysoký proliferační indexe a nízký stupeň diferenciace nádoru. (Ryška 2010a) Do 90. let minulého století byla zvýšená exprese HER-2/neu považována pouze za negativní prognostický faktor. Nyní je pozitivita HER2 ukazatelem úspěšnosti či neúspěšnosti odpovědi na léčbu trastuzumabem (Herceptin), což je monoklonální protilátka proti tomuto receptoru. Pro zahájení terapie trastuzumabem je proto vyžadováno potvrzení overexprese nebo amplifikace HER-2 v nádorových buňkách. O použití této léčby však nerozhoduje patolog, ale ošetřující onkolog. Ten se opírá nejen o výsledky vyšetření patologem, ale i o další klinická data. (Ryška 2010) Stanovení HER-2/neu je třeba provádět a interpretovat ve vzájemném kontextu histologického, imunohistochemického a hybridizačního vyšetření. Hodnocení je prováděno imunohistochemicky na úrovni proteinu nebo in situ hybridizací na úrovni DNA. (Ryška, aj. 2009) Receptor pro lidský epidermální růstový faktor HER-2 je nadměrně exprimován přibližně ve 20 až 30% nádorů prsu. (Mitri, aj. 2012) Mezi Společností českých patologů, Českou onkologickou společností a zdravotními pojišťovnami existuje dohoda, že pokud bude výsledek imunohistochemického vyšetření HER-2/neu 2+ nebo 3+ pozitivní, budou se vzorky opakovaně vyšetřovat na některém ze specializovaných referenčních pracovišť doporučených Společností českých patologů. Opakované imunohistochemické vyšetření a vyšetření FISH je v těchto laboratořích prováděno pomocí certifikovaných kitů a postupů. Důvodem tohoto opatření je zajištění dostatečně vysoké spolehlivosti výsledků vyšetření kvůli extrémní nákladnosti této biologické léčby. (Ryška, aj. 2009) Karcinomy prsu, které jsou jiné než tubulární, lobulární nebo mucinózní a současně vykazují ztrátu exprese hormonálních receptorů, mají být také ověřeny v referenční laboratoři. A to i v případě, kdy je výsledek IHC 0 nebo 1+. Mohou totiž vykazovat tzv. diskordantní fenotyp, tzn. IHC-/FISH+. V případě, že se u nich najde amplifikace genu HER-2, jsou také vhodné k zahájení terapie trastuzumabem. ( HER2_update_final_web.pdf) 38

39 Význam stanovení mitotické aktivity Mitotickou aktivitou sledujeme rychlost buněčné proliferace. K jejímu vyhodnocení zcela postačí přehledné barvení hematoxylinem eozinem. Při nádorové proliferaci je mitotická aktivita přímo úměrná malignímu procesu. Avšak v různých tkáních a nádorech nemá stejnou výpovědní hodnotu a u některých maligních procesů není vysoká mitotická aktivita známkou malignity. Počítání se provádí v těch oblastech tumoru, kde jsou mitózy nejpočetnější. (Lukáš, aj. 1997) Dobrým ukazatelem buněčné proliferace je protein Ki-67. Jde o jaderný antigen, který je exprimován v buněčných fázích G1, S, G2 a M, s výjimkou G0. Jedná se o důležitý prognostický faktor pro pacientky s časným stádiem karcinomu prsu. Pacientky, jejichž nádory prokazují expresi Ki-67 více než 50 % buněk, mají vysoké riziko vzniku rekurentního onemocnění. (Esteva, aj. 2004) Další prediktivní markery Existuje mnoho dalších markerů, které nám mohou pomoci charakterizovat rakovinu prsu a poskytují informace o výběru léčby a prognóze. V běžné praxi se však nevyšetřují často, proto se o nich zmíním jen okrajově. Protein ps2 - jedná se o malý (6,4 kda) treefoil protein, detekovatelný v % nádorů prsu, který má hodnotu v predikci hormonální reakce. (Baslev) Protein p53 - abnormality v genu p53 jsou důležité u mnoha typů rakoviny, včetně prsu. Přítomnost proteinu p53 byla nezávisle spojena s horší prognózou. (Baslev) Receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) je členem rodiny receptorů s tyrozinkinázovou aktivitou, známý jako HER-1. (Baslev) Topoisomeraza (TOP2A) - je gen lokalizovaný na chromozómu 17 v blízkosti genu HER2. Kóduje enzym podílející se na regulaci buněčné proliferace. Zvýšená exprese TOP2A je spojena s nadměrnou expresí HER-2. Delece genu TOP2A může být spojena s horší prognózou rakoviny prsu. Stanovuje se metodou FISH. (Baslev) Protein p27 reguluje přechod buněčného cyklu z G1 fáze do S fáze. V případě rakoviny prsu, jsou vysoké hladiny spojeny s lepším výsledkem léčby, zatímco u nízké hladiny lze předvídat endokrinní odpor. (Baslev) 39

40 Protein ERK 1/2 - je členem rodiny proteinů mitogenem aktivované kinázy (MAP), který hraje ústřední roli v buněčné proliferaci. ERK 1/2 jsou považovány za klíčové regulační prvky interakce mezi estrogenem a růstovým faktorem. Detekcí aktivní formy je dán endokrinní odpor. (Baslev) Estrogenový receptor β jedná se o druhou formu ER, která má širší tkáňovou distribuci než ER α. V normálním prsu je přítomen v buňkách stromatu a myoepiteliálních buňkách. (Baslev) Rozdělení karcinomů podle výsledků imunohistochemických vyšetření Podle exprese různých molekulových markerů a podle jejich vyšetření pomocí IHC lze karcinomy rozdělit do následujících skupin. (Ryška 2010a) 1. Luminální karcinomy A (ER/PR pozitivní, HER-2 negativní) vykazují expresi hormonálních receptorů, nízkou proliferační aktivitu a nízký grade. Procento jejich recidivy je velice malé. 2. Luminální karcinomy B (ER/PR pozitivní, HER-2 pozitivní) proliferují výrazně více, jsou hůře diferencované a častěji recidivují. 3. Nádory HER2 pozitivní (ER/PR negativní, HER-2 pozitivní) se zvýšenou proliferační aktivitou a agresivním chováním tumoru přináší pacientkám nepříznivou prognózu onemocnění. 4. Nádory triple-negativní (ER/PR negativní, HER-2 negativní) jsou vysoce agresivní a mají špatnou prognózu. Bazální nádory mají i zvýšenou expresi cytokeratinů (5, 6, 14, 17) a EGFR. V roce 2007 byl na základě exprese genů identifikován další molekulární podtyp, označovaný jako ClaudinLow. Tento podtyp patří do skupiny triple-negativních karcinomů a je charakteristický nízkou expresí E-cadherinu, Claudinu a HER-2/neu. (Ryška 2010a) Rozdílné molekulární mechanismy, které vedou ke vzniku nádorů v jednotlivých skupinách, jsou také příčinou toho, že spontánní progrese karcinomů ze skupin s nízkým grade do skupin s vysokým grade je mimořádně vzácná. (Ryška 2010a) 40

41 4 METODIKA 4.1 Charakteristika Praktickou část své bakalářské práce jsem zpracovávala na patologickém oddělení Uherskohradišťské nemocnice a.s. v období od do Z parafinových bločků byla pomocí panelu primárních protilátek provedena imunohistochemická reakce s následnou vizualizací proběhlé reakce. První imunohistochemicky vyšetřovanou skupinu tvořily vzorky morfologicky posouzené jako infiltrující karcinomy, u nichž se rutinně provádí IHC vyšetření prognosticko prediktivních markerů pomocí monoklonálních myších protilátek proti ER, PR, Ki-67 a pomocí polyklonální králičí protilátky proti C-erbB-2. Za rok 2013 se na oddělení patologie takto vyšetřilo 79 pacientek. Druhý vyšetřovaný soubor tvořily vzorky, u kterých se potvrzovala diferenciální diagnóza na základě imunohistochemického vyšetření pomocí monoklonálních myších protilátek proti E-cadherinu, hladkosvalovému aktinu, Cytokeratinu 5/6, Vimentinu, a CEA a pomocí polyklonálních králičích protilátek proti S-100 proteinu a Chromograninu A. Za rok 2013 se na oddělení patologie takto vyšetřilo 35 pacientek s různým zastoupením těchto protilátek, podle stanovované diagnózy. Třetí vyšetřovaný soubor tvořily vzorky sentinelových uzlin vyšetřovaných pomocí monoklonální myší protilátky AE1/AE3. Za rok 2013 se na oddělení patologie takto vyšetřilo 25 pacientek. 4.2 Preanalytická fáze Typy odběrů bioptických vzorků prsu V případě nálezu hmatného nebo zobrazovacími metodami prokázaného ložiska, jsou bioptické vzorky odebírány pro určení diagnózy a další charakteristiku léze. Podle typu odběru lze biopsie rozdělit na primárně diagnostické vzorky, vzorky z peroperační biopsie a na definitivně diagnostické vzorky.

42 Primárně diagnostické vzorky Jedná se o punkční biopsie a excize, které slouží hlavně ke stanovení či ověření diagnózy. Většinou se jedná o punkční biopsii tenkou jehlou (core-cut, core needle, tru cut). Excize jsou prováděny jen ve výjimečných případech. (Ryška, aj. 2009) Vzorky z peroperační biopsie Jsou to vzorky získávané ze zmražených kousků tkání, sloužící k předběžnému určení diagnózy a ke zjištění rozsahu léze. Na jejich základě se rozhoduje o rozsahu chirurgického výkonu a jsou nevhodné k diagnostice ložisek nehmatných a menších jak 10 mm. (Ryška, aj. 2009) Definitivně diagnostické vzorky Vzorky jsou získávány z radikálních operačních výkonů, při kterých je léze odebrána buďto s celou mléčnou žlázou nebo se vyjme pouze léze s nejbližším okolím zdravé tkáně. (Ryška, aj. 2009) Lumpektomie představuje tzv. konzervativní chirurgický výkon (výkon zachovávající prs), kdy se exstirpuje tumor s lemem nepostižené tkáně. Je nutná kontrola totální exstirpace tumoru s průkazem tumoru prostých okrajů této exstirpace. Kvadrantektomie patří také k výkonům zachovávající prs. Odstraňuje se tumor s celým kvadrantem. (Abrahámová, aj, 2000) V obou případech je operace doplněna exstirpací sentinelové uzliny první spádové. Extirpace sentinelové uzliny je založena na předpokladu, že se nádorové buňky šíří lymfatickou cestou z primárního nádoru do spádové uzliny v příslušném regionu a jsou v ní zachyceny. Pokud je sentinelová uzlina infiltrována nádorovými buňkami, je míra rizika postižení ostatních uzlin v regionální oblasti vysoká a je třeba axilární disekce. (Prausová 2010) Mastektomie je stále častým operačním výkonem. Jde o resekce celého prsu nebo jeho části, která zaujímá celou oblast léze nebo kvadrantu prsu, ve které se léze nachází. V současné době se provádí modifikovaná radikální mastektomie, doplněna axilární lymfadenektomií. Požadavkem při mastektomii je odstranění a histopatologické vyšetření alespoň 10 uzlin. ( 42

43 4.2.2 Fixace tkáně Biologický materiál je do laboratoře dodán ve fixační tekutině nebo, v případě peroperačního vyšetření, v nefixovaném stavu. Pro imunohistochemické vyšetření je fixace velmi důležitou součástí a musí být vždy prováděna 4% neutrálním formolem. Abychom co nejlépe zachovali strukturu, barvitelnost a antigenicitu tkáně, je třeba vzorek okamžitě vložit do fixačního roztoku a je nutno dbát na dostatečný nadbytek fixační tekutiny. Důležitý je také čas fixace, který je nejméně 6 hodin a neměl by výrazně nepřesáhnout 24 hodin. (Ryška, aj. 2009) Primární vzorek se s průvodním listem zašle na patologické oddělení, kde je zkontrolována správnost údajů na nádobce s primárním vzorkem a průvodním listem. Po kontrole údajů jsou vzorky přijímány pod laboratorním číslem do NISu. 4.3 Analytická fáze Po příjmu vzorku lékař makroskopicky popíše vzorek a přikrojí (blokuje) z tkáně části, dle doporučení, která vypracovali Ryška a kolektiv. Imunohistochemickému vyšetření předchází barvení hematoxylin eosinem, na základě kterého patolog určí panel protilátek pro IHC, který se bude stanovovat. Odebraný materiál pro imunohistochemické vyšetření je velmi cenný, proto se klade důraz na jeho odběr a zpracování. Manipulace s materiálem musí být rychlá a šetrná Obecná pravidla a doporučení při zpracování bioptických vzorků prsu Punkční biopsie silnou jehlou Popis při zpracování punkčních biopsií vždy zahrnuje počet punkčních válečků a je nutno zpracovat veškerý materiál. Není-li vzorek podle patologa reprezentativní z hlediska zastižení léze, je nutné, aby toto bylo do výsledku uvedeno. Rating je možné provést i v punkční biopsii, ale přesný výsledek je jednoznačně až z definitivního vzorku. (Ryška, aj. 2009) 43

44 Excizní biopsie Při popisu excizí se uvádí velikost, barva, konzistence a viditelné ložiskové změny. U malých diagnostických excizí je nutno zpracovat veškerý materiál. Staging léze (ptnm) je možné provést jen tehdy, pokud je léze kompletně odstraněna a je jasný vztah k okolním strukturám. (Ryška, aj. 2009) Lumpektomie a kvadrantektomie Zaznamenává se celkový tvar, velikost a charakter vzorku. Pokud je přítomna makroskopicky patrná léze, popisuje se její tvar, konzistence, velikost, vzdálenost od okrajů. Vždy je nutno materiál vyšetřit tak, aby byl jednoznačně patrný vztah nádoru k resekčním okrajům. Počet bloků je v závislosti na velikosti léze a odebrané tkáně. (Ryška, aj. 2009) Mastektomie Do popisu uvádíme údaje o typu a velikosti vzorku, vzhledu bradavky, kůže a okrajích resekátu. Dále je nutné zaznamenat lokalizaci, tvar, barvu, konzistenci a velikost suspektních ložisek. Spodní část resekátu zahrnující fasciální okraj by měla být označena tuší, laterální okraje značíme v případě blízkosti tumoru. Pozornost je třeba věnovat axilárnímu pólu resekátu, kde mohou být uloženy 1-2 lymfatické uzliny. Mělo by se provést i vyšetření bradavky a dvorce. (Ryška, aj. 2009) Axilární disekce Pří popisu je třeba zaznamenat počet lymfatických uzlin, který se pohybuje okolo V případě nápadných odchylek i velikost, barvu a konzistenci nalezených lymfatických uzlin. Pro stanovení stádia onemocnění, tedy míry pokročilosti onemocnění, je nutné znát, kolik uzlin z celkového počtu odebraných a vyšetřených uzlin je infiltrováno nádorovými buňkami. V případě nálezu metastázy je vhodné alespoň u jedné uzliny provést vyšetření hormonálních receptorů a HER-2/neu, protože metastatické ložisko může mít díky klonální selekci jiný fenotyp než primární ložisko nádoru. (Ryška, aj. 2009) Exstirpace sentinelových uzlin Uzlina je dodána samostatně s označením jako sentinelová. Je zaznamenán počet sentinelových uzlin, případně zbarvení modří. Sentinelová uzlina se zpracovává celá, do maximální velikosti 2-3 mm se nemusí půlit. Větší uzliny se rozdělí v podélné ose na bloky max. 3mm silné a řadí se do bločků se zachováním topické následnosti. Z každého bloku se 44

45 zhotoví 3 základní řezy s odstupem 5-10 mikromů barvené hematoxylin - eozinem, které jsou doplněny o imunohistochemický preparát s barvením na cytokeratiny (klon AE1/3). ( Příprava preparátů pro imunohistochemii Při imunohistochemickém vyšetření antigenů je kladen důraz na informace vyplívající z doporučení výrobce, což je v případě patologického oddělení NemUH firma Dako. ( Materiál je zpracován způsobem popsaným v kap a po dostatečné fixaci jsou tkáňové bločky umístěny do tkáňového procesoru. Zde se tkáně proplachují od formalínu a zároveň odvodňují v 6 lázních alkoholu. Poté jsou prosyceny xylenem (3 lázně) a nakonec se prosycují ve třech lázních horkého parafínu. Tento proces trvá cca 16 hodin. Takto odvodněné a prosycené tkáně jsou zality do parafínu, krájí se na mikrotomu a napínají na podložní sklíčka. Pro účely IHC jsou sklíčka potažena silanem (Superfrost Plus) a tloušťka řezu je 4 µm. Připravené preparáty musí pořádně proschnout, z toho důvodu se dávají přes noc do termostatu vyhřátého na 45-50ºC Vlastní imunohistochemická reakce Při IHC nesmí v žádném kroku preparáty vyschnout! Musí se dbát na dostatečné oplachy preparátů mezi jednotlivými kroky! Jelikož jsou protilátky a detekční systém skladovány při 2 8ºC, musíme je před použitím temperovat při pokojové teplotě a veškeré kroky reakce probíhají také při pokojové teplotě. Před každým imunohistochemickým vyšetřením kontrolujeme ph pufrů. V prvním kroku se preparáty ponoří na 10 minut do xylenu, kde dochází k deparafinaci. Dále se preparáty re-hydratují sestupnou řadou etanolů (96%, 70%) a převedou se do destilované vody. Následuje vložení nosiče do nádobky s revitalizačními pufry o ph 9 a 6,1, které jsou umístěny ve vodní lázni. Zde dochází k demaskování epitopů při teplotě 96 C po dobu 40 minut. Každá protilátka má v manuálu určeno, vhodné ph pufru k demaskaci. Po uplynutí této doby se nádobka s nosičem vyjme a nechá se 10 minut chladnout při pokojové teplotě. Poté provedeme oplach preparátů destilovanou vodou. 45

46 Dalším krokem je zablokování endogenní peroxidázy, kdy se preparáty ponoří do 3% vodného roztoku peroxidu vodíku na 15 minut. Po uplynutí stanovené doby se preparáty vyjmou a oplachují destilovanou vodou a promývacím pufrem. Pufr se z okolí řezu odstraní a na jednotlivé řezy se aplikují v nadbytku primární protilátky uvedené v seznamu použitých protilátek. Takto nanesené primární protilátky inkubujeme 30 minut ve vlhké komoře. Následuje opět oplach promývacím pufrem. Tak jako v předchozím kroku odstraníme přebytek pufru z okolí řezu a aplikujeme značený polymer Dako Envision + Dual Link System- HRP, se kterým necháme řezy inkubovat 30 minut ve vlhké komoře. Po uplynutí doby opláchneme preparáty v promývacím pufru a v čisté lázni s pufrem je necháme 5 minut. Po odstranění přebytku promývacího pufru, nanášíme na tkáňové řezy směs substrátového pufru a DAB+ chromogenu. Preparáty se ponechají ve vlhké komoře 10 minut. Pokud tkáňový řez obsahoval prokazovaný antigen, výsledkem je hnědé zbarvení vytvořených imunokoplexů. Poté se preparáty oplachují v kyvetě s vodovodní vodou. V další fázi barvíme preparáty Mayerovým hematoxylinem po dobu 3 minut, ke zvýraznění jader. Poté následuje modrání jader 3 minuty ve vodovodní vodě. V posledním kroku se preparáty odvodňují v 70% a 96 % etanolu, acetonu, acetonu s xylenem a v xylenu, zde se nechají 10 minut, aby došlo k řádnému projasnění. Po vyjmutí z xylenu preparáty uzavíráme pod krycí sklo pomocí Solakrylu Chyby v metodice Nedostatečná fixace materiálu Nedostatečná deparafinace preparátů Nezablokování endogenní peroxidázy s nespecifickým přibarvením pozadí Chybná nebo nedostatečná revitalizace antigenů Dlouhý nebo příliš krátký čas inkubace primární protilátky Špatné ředění protilátky Nevhodný detekční systém, chybná aplikace chromogenu Prošlá exspirace reagencií a protilátek Vyschnutí řezu 46

47 4.4 Postanalytická fáze Interpretace výsledků Před předáním preparátů patologovi, provede laborantka orientační kontrolu v mikroskopu, zda došlo k reakci a zbarvení buněk v kontrolách. Výsledná topika je popsána v příbalovém letáku každé protilátky. ( Pokud je metodika provedena správně a pozitivní kontroly jsou pozitivní a negativní kontroly negativní, mohou být preparáty dány do složek a předány patologovi ke stanovení diagnózy. Výslednou topiku použitých protilátek přehledně shrnuje tabulka 2. Na obrázcích 6 10 jsou zobrazeny pozitivní výsledky některých IHC markerů. Výsledky barvení myoepiteliálních a epiteliálních buněk shrnuje tabulka 3. Tabulka 4 shrnuje výsledky exprese E-cadherinu a cytokeratinů při diagnostice lobulárních a duktálních karcinomů. U prognostických markerů je interpretace složitější a vyžaduje zkušenosti erudovaného lékaře. Interpretace zabarvení Použitá protilátka Cytoplazmatický vzor barvení HSA, Vimentin, AE1/AE3, CK 5/6 Cytoplazmatický a membránový vzor barvení Cytoplazmatický a jaderný vzor barvení Cytoplazmatický, granulární vzor barvení Jaderný vzor barvení Cytoplazmatický a/nebo membránový vzor CEA S100 Chromogranin A ER, PR, Ki-67 E- cadherin Tabulka 2: výsledná topika zabarvení buněk Myoepiteliální buňky Epiteliální buňky S HSA + - Tabulka 3: Výsledky barvení myoepiteliálních a epiteliálních buněk 47

48 Cytokeratiny E- cadherin IDC DCIS ILC LCIS Pagetova choroba Tabulka 4: Výsledky barvení v diagnostice IDC, DCIS, ILC, LCIS a Pagetovy choroby bradavky s protilátkami proti cytokeratinům a E-cadherinu Obrázek 6: IDC, membránová pozitivita E-cadherinu, zvětšeno 200x Zdroj: autor Obrázek 7: Cytoplazmatická pozitivita chromograninu A, zvětšeno 200x Zdroj: autor 48

49 Obrázek 8: Bazální buňky LCIS, cytoplazmatická pozitivita HSA, zvětšeno 100x Zdroj: autor Obrázek 9: Myoepiteliální buňky LCIS, cytoplazmatická pozitivita S100, zvětšeno 100x Zdroj: autor 49

50 Obrázek 10: IDC, cytoplazmatická pozitivita CK 5/6, zvětšeno 100x Zdroj: autor Hodnocení hormonálních receptorů Při hodnocení se stanovuje procento buněk s nálezem receptoru pro estrogeny či progesterony. Detekce hormonálních receptorů může být negativně ovlivněna prodlouženou fixací ve formalínu, případně autolýzou. Při stanovení negativního výsledku vyšetření receptorů je vždy nutné přihlédnout, pokud je přítomna, k vnitřní pozitivní kontrole v řezu. Jestliže je vnitřní kontrola rovněž negativní, mělo by se vyšetření opakovat s agresivnějším demaskováním antigenu či z jiného bloku. Pokud je opakovaně výsledek negativní i ve vnitřní kontrole, jde o neinterpretovatelný výsledek. (Ryška, aj. 2009) Do výsledků se doporučuje zaznamenat zdroj, u monoklonálních protilátek i klon použité protilátky. (Ryška, aj. 2009) Ve srovnání s biochemickým metodami nemůže imunohistochemie kvantifikovat hladiny receptoru. Byly ale vyvinuty semikvantitativní systémy, které dávají výsledek na základě procenta obarvených buněk a intenzity zbarvení. (Baslev) ER a PR buňky vykazují jaderné barvení (obrázek 11; 12). Práh pozitivity ER a PR doporučujeme stanovit na 5% pozitivních jader nádorových buněk. (Ryška, aj. 2009) V případě, že po dohodě s kliniky je použit i jiný skórovací systém, například jednoduché H-skóre (procento pozitivních jader krát intenzita barvení vyjádřena subjektivně 3 stupni: 1 - slabá, 2 - střední, 3- silná), apod., musí se vždy uvést rozsah škály možných hodnot výsledného skóre. (Ryška, aj. 2009) 50

51 Obrázek 11: Kribriformní karcinom, jaderná pozitivita ER 3+, zvětšeno 100x Zdroj: autor Obrázek 12: Kribriformní karcinom, jaderná pozitivita PR 2+, zvětšeno100x Zdroj: autor 51

52 Hodnocení C-erbB-2 Při vyšetření karcinomů mléčné žlázy se HER-2/neu hodnotí pouze v infiltrujícím karcinomu. V případě, že nádor tvoří invazivní i neinvazivní složky, in situ komponenta se nehodnotí. (Ryška, aj. 2009) Imunohistochemie slouží k určení overexprese proteinu HER-2/neu. Při hodnocení se používá skóre 0 3+, založené na membránové pozitivitě (obrázek 13-16). Stupně 0 a 1+ se považují za negativní výsledek. Výsledek 2+ je slabě pozitivní (hraniční), 3+ je silně (jednoznačně) pozitivní a oba výsledky musí být vždy doplněny FISH vyšetřením, které stanoví, zda je zvýšen počet kopií genu HER-2. Do výsledků se musí zaznamenat zdroj, u monoklonálních protilátek i klon, použité protilátky. (Ryška, aj. 2009) Ve většině případů koreluje overexprese proteinu s amplifikací genu HER-2/neu. U některých nádorů se však můžeme setkat s výsledky neshodnými, kdy je jedno z vyšetření pozitivní, druhé negativní. Neshodné výsledky nemusí nutně znamenat falešnou pozitivitu či falešnou negativitu. Příčiny mohou být důsledkem biologických vlastností daného nádoru. Nádory IHC+/FISH- mají zvýšenou expresi proteinu způsobenou polysomií chromosomu 17 v nádorové buňce, nikoli amplifikací genu. U nádorů IHC-/FISH+ se mohou nacházet změněny struktury proteinu, který je pak imunohistochemicky nedetekovatelný. Problém může také nastat při nesprávně provedené fixaci v preanalytické fázi. Přefixovaná tkáň může způsobit falešnou negativitu vyšetření, naopak nedofixovaná tkáň falešnou pozitivitu. Důležité je proto používání validované metodiky s ověřováním výsledků s pozitivní a negativní kontrolou. V postanalytické fázi může být zdrojem chyb nedostatečně proškolený patolog, který chybně vyhodnotí úroveň exprese proteinu v nádorových buňkách. (Ryška, aj. 2009) V laboratoři se zavedeným systémem kontroly kvality dle normy ISO 15189, podléhá metoda povinnosti externího hodnocení kvality (EHK). (Ryška 2014) 52

53 Obrázek 13: Membránováá pozitivita C-erbB-2, skóre 3+, zvětšeno 400x Zdroj: autor Obrázek 14: Membránováá pozitivita C-erbB-2, skóre 2+, zvětšeno 400x Zdroj: autor 53

54 Obrázek 15: Membránová pozitivita C-erbB-2, skóre 1+, zvětšeno 400x Zdroj: autor Obrázek 16: Negativní C-erbB-2, zvětšeno 400x Zdroj: autor 54

55 Hodnocení Ki-67 Pouze jaderné barvení se započítává do Ki-67 skóre (obrázek 17). To je definováno jako procento pozitivně obarvených buněk z celkového počtu maligních buněk. (Dowsett 2011) Obrázek 17: IDC, jaderná pozitivita Ki-67-20%, zvětšeno 100x Zdroj: autor 55

1.1 Nadpočetný prs nebo bradavka

1.1 Nadpočetný prs nebo bradavka Hypertextový atlas patologie: Patologie mammy 1 Eva Jandáková 1 Kongenitální anomálie 1.1 Nadpočetný prs nebo bradavka Občas se vyskytující kožní morfa ventrálně v průběhu mléčné lišty. Nadpočetná bradavka

Více

Gynekopatologie III. (mléčná žláza) P. Škapa

Gynekopatologie III. (mléčná žláza) P. Škapa Gynekopatologie III. (mléčná žláza) P. Škapa Vrozené vývojové vady mléčné žlázy nadpočetná mamma (polymastie) nebo bradavka (polythelie) - v průběhu mléčné lišty (z axily na perineum) - zpravidla rudimentární

Více

Přehled histologických barvení včetně imunohistochemie

Přehled histologických barvení včetně imunohistochemie Přehled histologických barvení včetně imunohistochemie Výukový materiál pro praktická cvičení z histologie Anna Malečková Vytvořeno v rámci projektu OP VVV Zvýšení kvality vzdělávání na UK a jeho relevance

Více

Patologie a klasifikace karcinomu prostaty, Gleasonův systém. MUDr. Marek Grega. Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole

Patologie a klasifikace karcinomu prostaty, Gleasonův systém. MUDr. Marek Grega. Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole Patologie a klasifikace karcinomu prostaty, Gleasonův systém MUDr. Marek Grega Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole Nádory prostaty v z každé buňky, která vytváří komplexní uspořádání

Více

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako

Více

IMUNOCYTOCHEMICKÁ METODA JEJÍ PRINCIP A VYUŽITÍ V LABORATOŘI

IMUNOCYTOCHEMICKÁ METODA JEJÍ PRINCIP A VYUŽITÍ V LABORATOŘI IMUNOCYTOCHEMICKÁ METODA JEJÍ PRINCIP A VYUŽITÍ V LABORATOŘI Radka Závodská, PedF JU v Českých Budějovicích Imunocytochemická metoda - použítí protilátky k detekci antigenu v buňkách (Imunohistochemie-

Více

Mezenchymální nádory. Angiomyolipom Medulární fibrom Reninom (nádor z juxtaglomerulárních buněk)

Mezenchymální nádory. Angiomyolipom Medulární fibrom Reninom (nádor z juxtaglomerulárních buněk) Nádory ledvin Mezenchymální nádory Angiomyolipom Medulární fibrom Reninom (nádor z juxtaglomerulárních buněk) Angiomyolipom Nejčastější mezenchymální nádor ledviny Vznik z perivaskulárních vřetenitých

Více

Klasifikace nádorů varlat

Klasifikace nádorů varlat Klasifikace nádorů varlat MUDr. Marek Grega Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole Nádory varlat v různorodá skupina nádorových afekcí, která odpovídá komplikované histogenezi orgánu

Více

Patologie prsu. záněty fibrocystické změny - neproliferativní - proliferativní nádory - epitelové - fibroepitelové

Patologie prsu. záněty fibrocystické změny - neproliferativní - proliferativní nádory - epitelové - fibroepitelové Patologie prsu Patologie prsu záněty fibrocystické změny - neproliferativní - proliferativní nádory - epitelové - fibroepitelové Puerperální mastitis výskyt obvykle 2-3 týdny po začátku laktace může být

Více

Informační hodnota core cut biopsií mammy. I. Julišová, Trnková M., Juliš I. Biolab Praha V. Pecha DTC Praha

Informační hodnota core cut biopsií mammy. I. Julišová, Trnková M., Juliš I. Biolab Praha V. Pecha DTC Praha Informační hodnota core cut biopsií mammy I. Julišová, Trnková M., Juliš I. Biolab Praha V. Pecha DTC Praha Datový audit mamografického screeningu v praxi Brno, 18.11.2005 Informační hodnota core cut biopsií

Více

Variace Soustava tělního pokryvu

Variace Soustava tělního pokryvu Variace 1 Soustava tělního pokryvu 21.7.2014 16:11:18 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA TĚLNÍHO POKRYVU KŮŽE A JEJÍ DERIVÁTY Kožní ústrojí Pokryv těla: Chrání každý organismus před mechanickým

Více

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky Imunochemické metody na principu vazby antigenu a protilátky ANTIGEN (Ag) specifická látka (struktura) vyvolávající imunitní reakci a schopná vazby na protilátku PROTILÁTKA (Ab antibody) molekula bílkoviny

Více

Předmluva 11. Seznam použitých zkratek 13. Úvod 17

Předmluva 11. Seznam použitých zkratek 13. Úvod 17 Obsah Předmluva 11 Seznam použitých zkratek 13 Úvod 17 1 Anatomie, fyziologie a estetická hlediska (O. Coufal V. Fait) 19 1.1 Vývoj mléčné žlázy a vývojové vady 19 1.2 Anatomie mléčné žlázy 20 1.3 Svaly

Více

histopatologické klasifikace karcinomu prsu

histopatologické klasifikace karcinomu prsu P ehled histopatologické klasifikace karcinomu prsu MUDr. Markéta Zají kov ková MUDr. Eva Veselá 1 Radioterapeuticko onkologické odd len lení pro dosp lé,, FN Motol, Praha 1 Ústav patologie a molekulárn

Více

Ilona Zajíčková, DiS. Barbora Kamencová, DiS.

Ilona Zajíčková, DiS. Barbora Kamencová, DiS. Autor: Ilona Zajíčková, DiS. Barbora Kamencová, DiS. mobilní nebo-li softwarová aplikace je aplikace vytvořená speciálně pro chytré telefony, tablety nebo jiná zařízení je to programové vybavení zařízení,

Více

Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta managementu Jindřichův Hradec. Institut managementu zdravotnických služeb.

Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta managementu Jindřichův Hradec. Institut managementu zdravotnických služeb. Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu Jindřichův Hradec Institut managementu zdravotnických služeb Diplomová práce Bc. Petra Češkovičová 2012 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu

Více

Bioptická laboratoř s.r.o. a Šiklův ústav patologie Lékařské fakulty UK v Plzni

Bioptická laboratoř s.r.o. a Šiklův ústav patologie Lékařské fakulty UK v Plzni Genové fúze NCOA4-RET a TRIM27- RETdiferencují intraduktální karcinom slinných žláz na duktální a apokrinní podtyp: analýza 18 případů pomocí sekvenování nové generace (NGS) Skálová A, Baněčková M, Martínek

Více

Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky

Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky P. Žáčková Pneumologická klinika 1. LFUK Thomayerova nemocnice Úvod a definice Každá buňka obsahuje informace

Více

Prevence nádorových onemocnění v primární péči. Kyasová Miroslava Katedra ošetřovatelství LF MU

Prevence nádorových onemocnění v primární péči. Kyasová Miroslava Katedra ošetřovatelství LF MU Prevence nádorových onemocnění v primární péči Kyasová Miroslava Katedra ošetřovatelství LF MU Prevence nádorových onemocnění v primární péči Význam časné detekce Multidisciplinární přístup v prevenci

Více

Intraduktální proliferující léze mléčné žlázy. Dušan Žiak

Intraduktální proliferující léze mléčné žlázy. Dušan Žiak Intraduktální proliferující léze mléčné žlázy Dušan Žiak Bioptický seminář FN a CGB Ostrava 5.2.2014 2013 Definice Intraduktální proliferujíce léze jsou skupinou cytologicky a architektonicky rozmanitých

Více

ONKOLOGIE. Laboratorní příručka Příloha č. 3 Seznam vyšetření imunochemie Verze: 05 Strana 23 (celkem 63)

ONKOLOGIE. Laboratorní příručka Příloha č. 3 Seznam vyšetření imunochemie Verze: 05 Strana 23 (celkem 63) ONKOLOGIE NÁZEV : PSA POUŽITÍ : kvantitativní stanovení celkového PSA (volného PSA i PSA v komplexu s alfa-1-antichymotrypsinem) v lidském séru. Společně s digitálním rektálním vyšetřením (DRE) se u mužů

Více

Benigní endometriální polyp

Benigní endometriální polyp Nádory dělohy POLYPY přisedlé nebo polokůlovité útvary, které vyklenují sliznici zdroj krvácení etiologicky funkční, hyperplastické, nádorové (riziko maligní transformace hyperplastického polypu je však

Více

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Obecné principy reakce antigenprotilátka 1929 Kendall a Heidelberg Precipitační reakce Oblast nadbytku protilátky

Více

Části postižených tkání či orgánů / záněty, benigní či

Části postižených tkání či orgánů / záněty, benigní či Zdravotnická laboratoř VELAB s.r.o. LP 01 příloha 1: Seznam vyšetření laboratoře Název vyšetření: Cervikovaginální histologické vyšetření a diagnostika PAP Metoda slouží k záchytu prekanceróz a malignity

Více

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček Modul IB Histochemie CBO Odd. histologie a embryologie MUDr. Martin Špaček Histochemie Histologická metoda užívaná k průkazu různých látek přímo v tkáních a buňkách Histochemie Katalytická histochemie

Více

Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M.

Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M. Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M. Ústav klinické a molekulární patologie LF UP a FN Olomouc Úvodem -vzácná jednotka i pro patologa Statistika Ústavu klinické a

Více

Histochemie. Histochemie. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty

Histochemie. Histochemie. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty Modul IB CBO Odd. histologie a embryologie MUDr. Martin Špaček http://www.lf3.cuni.cz/histologie Histologická metoda užívaná k průkazu různých látek přímo v tkáních a buňkách Katalytická histochemie Imunohistochemie

Více

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření Příloha č.6 Laboratorní příručka Laboratoří MeDiLa, v05 - Seznam imunologických Příloha č.4 Seznam imunologických Obsah IgA... 2 IgG... 3 IgM... 4 IgE celkové... 5 Informační zdroje:... 6 Stránka 1 z 6

Více

Modul obecné onkochirurgie

Modul obecné onkochirurgie Modul obecné onkochirurgie 1. Principy kancerogeneze, genetické a epigenetické faktory 2. Onkogeny, antionkogeny, reparační geny, instabilita nádorového genomu 3. Nádorová proliferace a apoptóza, důsledky

Více

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření Obsah IgA... 2 IgG... 3 IgM... 4 IgE celkové... 5 Informační zdroje:... 6 Stránka 1 z 6 Název: IgA Zkratka: IgA Typ: kvantitativní Princip: turbidimetrie Jednotky:

Více

Aktualizace klasifikačních systémů pro registraci onkologických onemocnění MKN-O-3 a TNM8

Aktualizace klasifikačních systémů pro registraci onkologických onemocnění MKN-O-3 a TNM8 Aktualizace klasifikačních systémů pro registraci onkologických onemocnění MKN-O-3 a TNM8 Miroslav Zvolský Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR Oddělení klinických klasifikací DRG miroslav.zvolsky@uzis.cz

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0527

CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

Nádory parenchymových orgánů

Nádory parenchymových orgánů Nádory parenchymových orgánů Plíce Maligní nádory Nemalobuněčné karcinomy Malobuněčný karcinom Dlaždicový karcinom plic Dlaždicový karcinom plic Adenokarcinom plic Adenokarcinom plic Malobuněčný karcinom

Více

Poruchy menstruačního cyklu

Poruchy menstruačního cyklu Poruchy menstruačního cyklu MENSTRUAČNÍ CYKLUS Reprodukční systém u žen vykazuje cyklické změny opakovaná příprava k fertilizaci a těhotenství. Pohlavní cyklus u primátů = menstruační cyklus. Hlavní

Více

Identifikace postupu vyšetření Klinická biochemie SOP-OKB-01 SOP-OKB-03 SOP-OKB-04 SOP-OKB-05 SOP-OKB-06 SOP-OKB-07

Identifikace postupu vyšetření Klinická biochemie SOP-OKB-01 SOP-OKB-03 SOP-OKB-04 SOP-OKB-05 SOP-OKB-06 SOP-OKB-07 Pracoviště zdravotnické laboratoře: Oddělení klinické biochemie (OKB) Podolské nábřeží 157, Praha 4 Podolí 2. Oddělení klinické hematologie a krevní banka (OKH) Podolské nábřeží 157, Praha 4 Podolí 3.

Více

LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY

LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY Pokud čtete tento text, pravděpodobně jste v kontaktu s odborníkem na léčbu mnohočetného myelomu. Diagnóza mnohočetného myelomu je stanovena pomocí četných laboratorních

Více

Protokol 04. pšeničná bílkovina. masné výrobky. zkrácená verze

Protokol 04. pšeničná bílkovina. masné výrobky. zkrácená verze 1 Popis vzorku Podle protokolu č. 04 lze vyšetřit vzorky různých druhů masných výrobků na přítomnost pšeničné bílkoviny. 2 Detekční limit vyšetření Přítomnost pšeničné bílkoviny lze spolehlivě prokázat,

Více

Histologické nálezy v core-cut biopsiích prsní ţlázy. Hitological finds in core cut biopsies of mammal gland

Histologické nálezy v core-cut biopsiích prsní ţlázy. Hitological finds in core cut biopsies of mammal gland Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové katedra biologických a lékařských věd Histologické nálezy v core-cut biopsiích prsní ţlázy Hitological finds in core cut biopsies of mammal

Více

PERSONALIZACE INDIVIDUALIZACE DIAGNOSTIKY A LÉČBY NOVINKA V MEDICÍNSKÉM UVAŽOVÁNÍ

PERSONALIZACE INDIVIDUALIZACE DIAGNOSTIKY A LÉČBY NOVINKA V MEDICÍNSKÉM UVAŽOVÁNÍ PERSONALIZACE INDIVIDUALIZACE DIAGNOSTIKY A LÉČBY NOVINKA V MEDICÍNSKÉM UVAŽOVÁNÍ? STARÁ CESTA NOVÝ NÁZEV PERSONALIZACE INDIVIDUALIZACE LÉČBY ROLE INTERVENČNÍCH VÝKONŮ ROLE MINIINVAZIVNÍ VAKUEM KONTROLOVANÉ

Více

Struktura a skladba potravin Magisterský studijní program. Přednáška 4.

Struktura a skladba potravin Magisterský studijní program. Přednáška 4. Struktura a skladba potravin Magisterský studijní program Přednáška 4. Zobrazovací techniky a jejich využití při studiu struktury a skladby potravin. Téma 1. Světelná mikroskopie Přehledné a cílené barvící

Více

Úskalí diagnostiky kožních nádorů

Úskalí diagnostiky kožních nádorů Úskalí diagnostiky kožních nádorů Vojáčková Naděžda Dermatovenerologická klinika UK 2. LF a Nemocnice Na Bulovce, Praha Přednosta: prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc Things we knew, things we did Things we

Více

Patologie výpotků. samotest. Jaroslava Dušková 1-3, Ondřej Sobek 3. Ústav patologie 1.LF UK a VFN, Univerzita Karlova, Praha 2. CGOP s.r.o.

Patologie výpotků. samotest. Jaroslava Dušková 1-3, Ondřej Sobek 3. Ústav patologie 1.LF UK a VFN, Univerzita Karlova, Praha 2. CGOP s.r.o. Patologie výpotků samotest Jaroslava Dušková 1-3, Ondřej Sobek 3 1 Ústav patologie 1.LF UK a VFN, Univerzita Karlova, Praha 2 CGOP s.r.o., Praha 3 Topelex s.r.o., Praha Patologie výpotků samotest V následujících

Více

SPOLUPRÁCE MEZI CHIRURGEM A PATOLOGEM PŘI DIAGNOSTICE A LÉČBĚ ZHOUBNÝCH NÁDORŮ KŮŽE

SPOLUPRÁCE MEZI CHIRURGEM A PATOLOGEM PŘI DIAGNOSTICE A LÉČBĚ ZHOUBNÝCH NÁDORŮ KŮŽE SPOLUPRÁCE MEZI CHIRURGEM A PATOLOGEM PŘI DIAGNOSTICE A LÉČBĚ ZHOUBNÝCH NÁDORŮ KŮŽE MUDr. Dimitar Hadži Nikolov Fingerlandův ústav patologie Fakultní nemocnice Hradec Králové Lékařská fakulta UK Hradec

Více

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?

Více

Histochemie a imunohistochemie, elektronová mikroskopie

Histochemie a imunohistochemie, elektronová mikroskopie Histochemie a imunohistochemie, elektronová mikroskopie Příprava histologických preparátů pro vyšetření světelným mikroskopem je sled pracovních úkonů v laboratoři, které mají za cíl vytvořit co nejlépe

Více

Rozbor léčebné zátěže Thomayerovy nemocnice onkologickými pacienty a pilotní prezentace výsledků péče

Rozbor léčebné zátěže Thomayerovy nemocnice onkologickými pacienty a pilotní prezentace výsledků péče Rozbor léčebné zátěže Thomayerovy nemocnice onkologickými pacienty a pilotní prezentace výsledků péče Výstupy analýzy dat zdravotnického zařízení a Národního onkologického registru ČR Prof. MUDr. Jitka

Více

Evropský den onemocnění prostaty 15. září 2005 Aktivita Evropské urologické asociace a České urologické společnosti

Evropský den onemocnění prostaty 15. září 2005 Aktivita Evropské urologické asociace a České urologické společnosti Evropský den onemocnění prostaty 15. září 2005 Aktivita Evropské urologické asociace a České urologické společnosti prim. MUDr. Jan Mečl Urologické oddělení Krajská nemocnice Liberec Co je to prostata?

Více

Vybrané prognostické faktory metastáz maligního melanomu

Vybrané prognostické faktory metastáz maligního melanomu Vybrané prognostické faktory metastáz maligního melanomu Bukvová M., Mejzlík J. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Pardubická krajská nemocnice a.s Maligní melanom neuroektodermální původ

Více

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)

Více

ProGastrin-Releasing Peptide (ProGRP) u nemocných s malobuněčným karcinomem plic

ProGastrin-Releasing Peptide (ProGRP) u nemocných s malobuněčným karcinomem plic ProGastrin-Releasing Peptide (ProGRP) u nemocných s malobuněčným karcinomem plic FONS Symposium klinické biochemie Pardubice, 23.9. 25.9.202 M. Tomíšková, J. Skřičková, I. Klabenešová, M. Dastych 2 Klinika

Více

Personalizovaná medicína Roche v oblasti onkologie. Olga Bálková, Roche s.r.o., Diagnostics Division Pracovní dny, Praha, 11.

Personalizovaná medicína Roche v oblasti onkologie. Olga Bálková, Roche s.r.o., Diagnostics Division Pracovní dny, Praha, 11. Personalizovaná medicína Roche v oblasti onkologie Olga Bálková, Roche s.r.o., Diagnostics Division Pracovní dny, Praha, 11. listopadu 2013 Personalizovaná vs standardní péče Cílená léčba Spojení diagnostiky

Více

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis Charakteristika epitelů Epitelová tkáň Textus epithelialis buňky podkladem je bazální lamina těsně nahloučené s minimem mezibuněčné hmoty množství pevných mezibuněčných spojů různé tvary určující pro klasifikaci

Více

BIOPTICKÝ SEMINÁŘ FN Poruba a CGB laboratoře Ostrava DNE

BIOPTICKÝ SEMINÁŘ FN Poruba a CGB laboratoře Ostrava DNE BIOPTICKÝ SEMINÁŘ FN Poruba a CGB laboratoře Ostrava DNE 27.2.2013 Případ číslo biopsie 14286/2012 vcgb a 14939/2012 v FN Poruba MUDr Jan Nieslanik Prof.MUDr.Jirka Mačák CSc Doc.MUDr. Martin Tichý Šlo

Více

Patologie. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.

Patologie. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Patologie Napsal uživatel Marie Havlová dne 12. Leden 2010-0:00. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník Obecná

Více

Funkce imunitního systému

Funkce imunitního systému Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince

Více

Biopsie č /2012. Referuje: MUDr. Beáta Ostárková Odčítající: MUDr. Petr Buzrla FN Ostrava Ústav Patologie

Biopsie č /2012. Referuje: MUDr. Beáta Ostárková Odčítající: MUDr. Petr Buzrla FN Ostrava Ústav Patologie Biopsie č. 14580/2012 Referuje: MUDr. Beáta Ostárková Odčítající: MUDr. Petr Buzrla FN Ostrava Ústav Patologie Klinické údaje 5-měsíční holčička 22.10.2012 plánovaně přijata k došetření pro těžkou periferní

Více

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám

Více

Registr Herceptin Karcinom prsu

Registr Herceptin Karcinom prsu I. Primární diagnostika Registr Herceptin Karcinom prsu Vstupní parametry Rok narození Věk Kód zdravotní pojišťovny (výběr) o 111 o 201 o 205 o 207 o 209 o 211 o 213 o 217 o 222 Datum stanovení diagnózy

Více

VNL. Onemocnění bílé krevní řady

VNL. Onemocnění bílé krevní řady VNL Onemocnění bílé krevní řady Změny leukocytů V počtu leukocytů Ve vzájemném zastoupení morfologických typů leukocytů Ve funkci leukocytů Reaktivní změny leukocytů Leukocytóza: při bakteriální infekci

Více

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější

Více

VĚDA A VÝZKUM V PERIOPERAČNÍ PÉČI. Mgr. Markéta Jašková Dana Svobodová Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Ostrava

VĚDA A VÝZKUM V PERIOPERAČNÍ PÉČI. Mgr. Markéta Jašková Dana Svobodová Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Ostrava VĚDA A VÝZKUM V PERIOPERAČNÍ PÉČI Mgr. Markéta Jašková Dana Svobodová Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Ostrava VĚDA A VÝZKUM NA GOS Detekce mutace genu BRCA1 a BRCA2, a to přímo z nádorové

Více

Změny ve vyšetřovacích postupech nemalobuněčných plicních karcinomů: Never-endingstory -verze 2018

Změny ve vyšetřovacích postupech nemalobuněčných plicních karcinomů: Never-endingstory -verze 2018 Změny ve vyšetřovacích postupech nemalobuněčných plicních karcinomů: Never-endingstory -verze 2018 R. Matěj, H. Hornychová, I. Tichá, A. Ryška, P. Dundr Ústav patologie a molekulární medicíny 3.LF UK a

Více

SOUSTAVA KOŽNÍ. PhDr. Jitka Jirsáková, Ph.D.

SOUSTAVA KOŽNÍ. PhDr. Jitka Jirsáková, Ph.D. SOUSTAVA KOŽNÍ PhDr. Jitka Jirsáková, Ph.D. Kůže (cutis, derma) pevná, pružná a tažná; odolná proti mechanickému působení (tlak, náraz, tření apod.) plošný orgán pokrývá tělo (u dospělého člověka 1,5 1,8

Více

HE4 a CA125 na společné cestě s jasným cílem. Milada Nezvedová Oddělení klinické biochemie Nemocnice Znojmo

HE4 a CA125 na společné cestě s jasným cílem. Milada Nezvedová Oddělení klinické biochemie Nemocnice Znojmo HE4 a CA125 na společné cestě s jasným cílem Milada Nezvedová Oddělení klinické biochemie Nemocnice Znojmo Tumorové markery Definice nádorového markeru substance produkována nádorem nebo okolními tkáněmi

Více

Praktický návod na používání hodnotících kategorií dle BI-RADS

Praktický návod na používání hodnotících kategorií dle BI-RADS Praktický návod na používání hodnotících kategorií dle BI-RADS KOMD 2008 (určeno screeningovým mamografickým centrům) Úvodní poznámky: a) Hodnotící kategorie se používají ve screeningu i v diagnostickém

Více

Zkušenosti se stanovením HE4. Petrová P., OKB FN Olomouc

Zkušenosti se stanovením HE4. Petrová P., OKB FN Olomouc Zkušenosti se stanovením HE4 Petrová P., OKB FN Olomouc HE4 lidský epididymální protein 4 Skupina proteinů označovaných WFDC (whey acidic disulfide core) s vlastnostmi podobnými trypsinu Poprvé zjištěn

Více

Suchá krevní skvrna (Suchá krevní kapka, Dried Blood Spot)

Suchá krevní skvrna (Suchá krevní kapka, Dried Blood Spot) Suchá krevní skvrna (Suchá krevní kapka, Dried Blood Spot) Kapka kapilární krve nanesena na testovací kartičku filtračního papíru a vysušena odběr z prstu ušního lalůčku z patičky (u novorozenců) odběrová

Více

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Dnešní přednáška: Koncept uspořádání tkání Embryonální vznik tkání Typy tkání a jejich klasifikace Orgánové soustavy

Více

Funkční poruchy. hypofunkce hyperfunkce. Eufunkční struma Záněty Nádory

Funkční poruchy. hypofunkce hyperfunkce. Eufunkční struma Záněty Nádory Funkční poruchy hypofunkce hyperfunkce Eufunkční struma Záněty Nádory Hypofunkce Chronická autoimunitní tyreoiditis (a-tpo, a-tg) RT na oblast krku Th levotyroxinem, celoživotní Většinou není indikace

Více

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Organismy se skládají z molekul rozličných látek Jednotlivé látky si organismus vytváří sám z jiných látek,

Více

Obsah. Autoři. Předmluva. Introduction. Úvod. 1. Patogeneze a biologie metastatického procesu (Aleš Rejthar) 1.1. Typy nádorového růstu

Obsah. Autoři. Předmluva. Introduction. Úvod. 1. Patogeneze a biologie metastatického procesu (Aleš Rejthar) 1.1. Typy nádorového růstu Obsah Autoři Předmluva Introduction Úvod 1. Patogeneze a biologie metastatického procesu (Aleš Rejthar) 1.1. Typy nádorového růstu 1.2. Šíření maligních nádorů 1.3. Souhrn 1.4. Summary 2. Obecné klinické

Více

Metody testování humorální imunity

Metody testování humorální imunity Metody testování humorální imunity Co je to humorální imunita? Humorální = látková Buněčné produkty Nespecifická imunita příklady:» Lysozym v slinách, slzách» Sérové proteiny (proteiny akutní fáze)» Komplementový

Více

Kožní pokrývka integumentum commune

Kožní pokrývka integumentum commune Kožní systém Kožní pokrývka integumentum commune Epidermis Cutis Dermis Kůže tenkého typu - rhombická políčka (areae cutaneae) - vlasy, potní a mazové žlázy Potní žlázy Kůže tlustého typu - s hmatovými

Více

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita

Více

Interpretace serologických výsledků. MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o.

Interpretace serologických výsledků. MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o. Interpretace serologických výsledků MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o. Serologická diagnostika EBV Chlamydia pneumoniae Mycoplasma pneumoniae EBV - charakteristika DNA virus ze skupiny

Více

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich

Více

Proč jsme zavedli cytometrické vyšetření uzlin. Tomáš Zajíc Oddělení klinické mikrobiologie a imunologie KNL a.s.

Proč jsme zavedli cytometrické vyšetření uzlin. Tomáš Zajíc Oddělení klinické mikrobiologie a imunologie KNL a.s. Proč jsme zavedli cytometrické vyšetření uzlin Tomáš Zajíc Oddělení klinické mikrobiologie a imunologie KNL a.s. Proč jsme zavedli cytometrické vyšetření uzlin? Protože nás o to požádali patologové Limitace

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně

Více

EPITELIE. Vnější nebo vnitřní povrch organizmu je kryt epitelem. Epitelové buňky se mohou dostávat do moče.

EPITELIE. Vnější nebo vnitřní povrch organizmu je kryt epitelem. Epitelové buňky se mohou dostávat do moče. EPITELIE Vnější nebo vnitřní povrch organizmu je kryt epitelem. Epitelové buňky se mohou dostávat do moče. DLAŽDICOVITÉ: Dlaždicové epitelie, zvané dle staršího překladu z angličtiny též skvamózní, mají

Více

Přínos molekulární genetiky pro diagnostiku a terapii malignit GIT v posledních 10 letech

Přínos molekulární genetiky pro diagnostiku a terapii malignit GIT v posledních 10 letech Přínos molekulární genetiky pro diagnostiku a terapii malignit GIT v posledních 10 letech Minárik M. Centrum aplikované genomiky solidních nádorů (CEGES), Genomac výzkumný ústav, Praha XXIV. JARNÍ SETKÁNÍ

Více

Feochromocytom u Recklingausenovy neurofibromatosy. Anetta Jedlovská Nemocnice Jablonec nad Nisou, endokrinologie 21.9.

Feochromocytom u Recklingausenovy neurofibromatosy. Anetta Jedlovská Nemocnice Jablonec nad Nisou, endokrinologie 21.9. Anetta Jedlovská Nemocnice Jablonec nad Nisou, endokrinologie 21.9.2018 Řevnice 36 letá pacientka RA: matka + v 50 letech CMP, sestra na zástavu srdce ve 37 letech, dvě děti m. Recklingausen, dcera 2009

Více

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým

Více

Rozdělení imunologických laboratorních metod

Rozdělení imunologických laboratorních metod Rozdělení imunologických laboratorních metod Aglutinace Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU Rozdělení imunologických laboratorních

Více

Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21

Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21 Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...

Více

Poruchy spojené s menstruačním cyklem a jejich léčba. MUDr. Zdeňka Vyhnánková

Poruchy spojené s menstruačním cyklem a jejich léčba. MUDr. Zdeňka Vyhnánková Poruchy spojené s menstruačním cyklem a jejich léčba MUDr. Zdeňka Vyhnánková Hormonální změny během menstruačního cyklu do ovulace stoupá hladina estrogenů 10x, hladina progesteronu je nulová v druhé polovině

Více

Biologická léčba karcinomu prsu. Prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. Onkologická klinika 1.LF UK a TN KOC (NNB+VFN+TN)

Biologická léčba karcinomu prsu. Prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. Onkologická klinika 1.LF UK a TN KOC (NNB+VFN+TN) Biologická léčba karcinomu prsu Prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. Onkologická klinika 1.LF UK a TN KOC (NNB+VFN+TN) Cílená léčba Ca prsu Trastuzumab (HercepNn) AnN HER2 neu pronlátka LapaNnib (Tyverb)

Více

Příloha č. 1 PK 01 Seznam vyšetření laboratoře Zdravotnická laboratoř VELAB s.r.o.

Příloha č. 1 PK 01 Seznam vyšetření laboratoře Zdravotnická laboratoř VELAB s.r.o. Příloha č. 1 PK 01 Seznam vyšetření laboratoře Zdravotnická laboratoř VELAB s.r.o. Název vyšetření: Cervikovaginální histologické vyšetření a diagnostika PAP Metoda slouží k záchytu prekanceróz a malignity

Více

CADASIL. H. Vlášková, M. Boučková Hnízdová, A. Loužecká, M. Hřebíček, R. Matěj, M. Elleder

CADASIL. H. Vlášková, M. Boučková Hnízdová, A. Loužecká, M. Hřebíček, R. Matěj, M. Elleder CADASIL analýza mutací v genu NOTCH3 H. Vlášková, M. Boučková Hnízdová, A. Loužecká, M. Hřebíček, R. Matěj, M. Elleder Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN Oddělení patologie a nár. ref.

Více

Současné trendy v epidemiologii nádorů se zaměřením na Liberecký kraj

Současné trendy v epidemiologii nádorů se zaměřením na Liberecký kraj Institut biostatistiky a analýz, Lékařská a přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno Současné trendy v epidemiologii nádorů se zaměřením na Mužík J. Epidemiologie nádorů v ČR Epidemiologická

Více

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly

Více

Rakovina tlustého stfieva a koneãníku. Doc. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. MUDr. Ludmila Boublíková MUDr. Drahomíra Kordíková

Rakovina tlustého stfieva a koneãníku. Doc. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. MUDr. Ludmila Boublíková MUDr. Drahomíra Kordíková TRITON Rakovina tlustého stfieva a koneãníku Doc. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. MUDr. Ludmila Boublíková MUDr. Drahomíra Kordíková Jitka Abrahámová, Ludmila Boublíková, Drahomíra Kordíková Rakovina tlustého

Více

VYBRANÁ TÉMATA Z PATOLOGICKÉ ANATOMIE MOČOPOHLAVNÍHO TRAKTU

VYBRANÁ TÉMATA Z PATOLOGICKÉ ANATOMIE MOČOPOHLAVNÍHO TRAKTU VYBRANÁ TÉMATA Z PATOLOGICKÉ ANATOMIE MOČOPOHLAVNÍHO TRAKTU MUDr. Václav Eis Ústav patologie, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady 1 Ledvina 1.1 Karcinom

Více

BENIGNÍ TUMORY PANKREATU. Litavcová, A., Bohatá, Š. KRNM FN Brno a LF MU Brno Přednosta: prof. MUDr. V. Válek, CSc., MBA, EBIR

BENIGNÍ TUMORY PANKREATU. Litavcová, A., Bohatá, Š. KRNM FN Brno a LF MU Brno Přednosta: prof. MUDr. V. Válek, CSc., MBA, EBIR BENIGNÍ TUMORY PANKREATU Litavcová, A., Bohatá, Š. KRNM FN Brno a LF MU Brno Přednosta: prof. MUDr. V. Válek, CSc., MBA, EBIR Rozdělení Cystické tumory Běžné cystické tumory: SCN- serózní cystadenom MCN-

Více

OBROVSKOBUNĚČNÝ KOSTNÍ TUMOR ŽEBRA - NEOBVYKLÁ KASUISTIKA

OBROVSKOBUNĚČNÝ KOSTNÍ TUMOR ŽEBRA - NEOBVYKLÁ KASUISTIKA OBROVSKOBUNĚČNÝ KOSTNÍ TUMOR ŽEBRA - NEOBVYKLÁ KASUISTIKA MUDr.Jana Dvořáčková Ph.D.1,2, MUDr. Tomáš Waloschek1, MUDr. Markéta Pernicová3 1Ústav patologie FNO Ostrava 2CGB laboratoř a.s. 3 Ústav radiodiagnostiky

Více

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů GENETICKÝ

Více

Informovanost žen o nádorovém onemocnění prsu

Informovanost žen o nádorovém onemocnění prsu MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Valéria Procházková Informovanost žen o nádorovém onemocnění prsu Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Marie Marková, Ph.D. Brno 2012 Prohlášení:

Více

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se

Více

Onkogynekologie. Ascites se nejčastěji vyskytuje u karcinomu: ovaria hrdla děložního těla děložního vulvy

Onkogynekologie. Ascites se nejčastěji vyskytuje u karcinomu: ovaria hrdla děložního těla děložního vulvy Apoptóza je: terminální proces buněčné diferenciace vedoucí k zániku buňky klonování buňky cytostatický efekt proces vyjadřující metastázování Ascites se nejčastěji vyskytuje u karcinomu: Carcinoma in

Více

Nativní a rekombinantní Ag

Nativní a rekombinantní Ag Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace Nativní a rekombinantní Ag Ag schopna vyvolat I odpověď, komplexní, nekomplexní Ag, hapten, determinanty, nosič V laboratořích: Stanovení Ab proti:

Více