Apoštolská církev v České republice

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky Obor: Religionistika Název bakalářské diplomové práce: Apoštolská církev v České republice Vypracovala: Barbora Kulihová Vedoucí práce: PhDr. David Václavík, Ph.D.

2 Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Apoštolská církev v České republice jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a další materiály uvádím v přiloženém seznamu použitého materiálu. V Brně dne 30.dubna 2006 Podpis

3 Děkuji všem pastorům sborů Apoštolské církve a Petru Szlaurovi, pastorovi Centra víry El Šaddaj, za poskytnutí informací. Dále také Petru Pokornému, pastorovi sboru Apoštolské církve ve Frýdku-Místku, za pomoc při sběru informací.

4 Obsah 1. Úvod Charakteristika pojmu letniční hnutí, charismatická hnutí Apoštolská církev v České republice Počátky a historie Organizace církve Bohoslužby (shromáždění) a Večeře Páně Věrouka Učení Vyznání víry Vzdělání Letniční biblická akademie Vyšší odborná škola misijní a teologická SZŠ v Kutné Hoře Mezinárodní korespondenční univerzita (ICI University) Sbory a misijní stanice v České republice Sbory Misijní stanice Projekty při Apoštolské církvi ACET ČR Misijní společnost Život Nadační fond Nehemia Nakladatelství křesťanský život Royal Rangers Diakonie Teen Challenge Odbor sester Centrum víry El Šaddaj Závěr Použitý materiál:... 48

5 1. Úvod Podle údajů Sčítání lidí, domů a bytů 2001, má Česká republika celkem obyvatel. Z tohoto celkového počtu zaškrtlo kolonku věřící lidí. Lze dojít k závěru, že Česká republika patří mezi silně sekularizované státy. Přesto se stále zvyšuje počet členů tzv. nových náboženských hnutí. Obyvatelé České republiky se denně setkávají se zástupci různých náboženských denominací. Většina z nich odmítá letáčky, které jedinci roznášejí v rámci misie a považuje členy skupiny za pomatené. Do kategorie nové náboženské hnutí se řadí také tzv. letniční hnutí, které zasáhlo území České republiky na počátku 20. století. Na území našeho státu působí několik skupin hlásících se k letničnímu nebo charismatickému hnutí. Má práce se zaměřuje na jedno z nich, na působení Apoštolské církve v České republice. Práce by měla představovat medailon Apoštolské církve. Její počátky, kdy se začali scházet první následovníci, vývoj vytvoření nové náboženské denominace, stav skupiny v období totalitního režimu, pokusy o vytvoření státem schválenou církev. Nastíněn je také současný stav. Především prostřednictvím představení jednotlivých sborů, tzn. u většiny z nich stručná historie, vznik, vývoj, současné vedení, počet členů a aktivity; také uvádím seznam misijních stanic. Stručně je nastíněn problém, se kterým se potýkal sbor Apoštolské církve ve Frýdku Místku. V nedávné době se odpojila skupinka lidí. Založila vlastní novou denominaci pod názvem Centrum víry El Šaddaj. Vztahy mezi frýdecko-místeckým sborem a El Šaddaj jsou dodnes velmi napjaté. Obě strany se k této záležitosti velmi nerady vyjadřují. Skupina El Šaddaj je silně ovlivněna působením tzv. Hnutí víry, jemuž je věnována také částečná pozornost v závěrečné části práce. 1

6 2. Charakteristika pojmu letniční hnutí, charismatická hnutí Letniční hnutí, známé také jako pentékostální, má dlouhou tradici v křesťanství. Nejedná se většinou o formu nového náboženství, ale díky aktualizovanému působení ve 20. století, je řazeno mezi nová náboženská hnutí. Letniční hnutí má své kořeny v tzv. hnutí za posvěcení v americké metodistické tradici poslední třetiny 19. století. První letniční sbory vznikaly na počátku 20. století v USA, jejich členy byli především afroameričané aj. Den 9.duben 1906 se zapsal jako významný okamžik do dějin letničního hnutí. Proběhlo shromáždění pod vedením afroamerického kazatele Williama Seymoura ( ). Tato událost byla popsaná jako vylití Ducha svatého. Následovaly další podobné akce a úkazy na území celých Spojených států a později i na ostatních světadílech. V USA se vytvořily jako první dvě společnosti, jednalo se o Boží církev - Church of God a Boží shromáždění - Assemblies of God. Během doby přibývaly další. Hnutí se rychle šířilo také v Evropě, Latinské Americe a v Asii. Prochází napříč řadou křesťanských církví, specifickou podobu získává v Africe a v Jižní Americe. Na území afrického kontinentu splývají s tzv. africkými nezávislými církvemi, např. Církev Ježíše Krista na zemi podle proroka Simona Kimbangu. Dnes na území USA působí velké množství skupin, mezi nejznámější patří Pentescopal Holiness Church, Boží církev - Church of God, Church of God in Christ, Boží shromáždění - Assemblies of God, Pentescopal Church of God a Unitarian Pentescopal Movement. Velkou oblibu zaznamenalo letniční hnutí po 2. světové válce, během působení Orala Robetse, Davida du Plessis, Demose Shakariana. Hlavním představitelem této éry byl Dennis Bennet, který v 60. letech 20. století zažil mluvení jazyky, následně opustil mateřskou církev a působil samostatně, získal velkou podporu veřejnosti. Letniční hnutí nemá celosvětovou organizaci. Od roku 1974 se v pravidelných tříletých intervalech pořádají světové konference. Název letniční je odvozen od svatodušních svátků letnice. Podle Nového zákona se jedná o den sestoupení Ducha svatého na apoštoly. Jedná se o desátý den po svátku Nanebevzetí Páně a padesátý den po Božím hodu velikonočním (z řec. pentékosté hémera padesátý den). Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (SK 2, 1-4) 2

7 Základním učením letničního hnutí je existence dvojí časově a věcně odstupňované náboženské zkušenosti. Jedná se o obrácení a křest v Duchu svatém. Druhá zkušenost bývá manifestována modlitbou v Duchu svatém (glosolálií) nebo jiným okázalým projevem působení Ducha svatého. Jedinec, který prošel druhou zkušeností je obdařen dary milosti nebo-li charismaty k misii. Tyto dary byly přítomny v apoštolské církvi prvních generací. Jedná se o proroctví, uzdravování, mluvení v cizích jazycích apod. Nejčastěji se objevují ve formě glosolálií. Glosolálie (dosl. mluvení jazyky). Projevy zaujetí Ducha sv. (charismata) ve formě artikulovaného projevu, který však není kódován v žádném známém jazyku. Určité osoby jej však dovedly interpretovat. Jinde snad projev povelikonočního entuziasmu, dle Sk 2 šlo o zázračné mluvení nebo rozumění cizím jazykům o letnicích v Jeruzalémě. Jde o jev, který má obdoby v jiných náboženstvích a v některých kř. skupinách se projevuje dodnes. Apoštol Pavel jej zprvu cenil, ale žádal tlumočení (1K 14), v Ř 12 jej však neuvádí mezi dary Ducha. 1 V této souvislosti se většinou odvolávají na výše zmiňovaný novozákonní list Korintským. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. (1K 12, 8-10) Osoby, které neprošly druhou zkušeností nemohou vykonávat misii, přesto budou spaseny. Jednotlivé skupiny se od sebe liší ve formě schématu. Některé mají trojstupňové schéma, tzn. mezi obrácení a křest v Ducha je vložena intenzivní příprava na přijetí Ducha svatého, tzv. posvěcení. Výklad bible je doslovný nebo selektivní, kdy dochází k vynechávání míst, které se neslučují se systémem. Bohoslužby a zbožnost mají entusiastický ráz a jsou velmi spontánní. Společenství je vedeno v psychických, fyzických, verbálních i neverbálních projevech Duchem svatým. Skupiny, které působily v poválečném období často získávají označení neoletniční (neo-pentecostal) hnutí nebo hnutí charismatické obnovy či pouze charismatici. Charismatická obnova je zaměřena na vnitřní část existující církve a jejím cílem je prohloubení náboženských prožitků a osobní religiozity. Charismatická hnutí však 1 Pavlincová, Helena; Horyna, Břetislav: Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc, str

8 tlumí některé příliš jednostranné důrazy církví letničních; nezakládají také samostatné církevní útvary, nýbrž chtějí působit na stávající církve zevnitř. 2 Charismatická hnutí představují novou vlnu letničního hnutí od 60. let 20. století. Charisma pochází z řeckého slova dar milosti. Tato vlna zasáhla téměř všechny současné církve a vytvořily se také nové útvary. Na počátku 90. let vzniklo Křesťanské společenství jako sdružení téměř všech charismatických sborů v České republice. Můžeme najít několik sborů, které dodnes působí samostatně, jedná se např. o Křesťanský sbor Praha Jih, brněnský sbor Ježíš přijde, opavskou Cesareu nebo Dobrou zprávu v Jablonci nad Nisou. Křesťanská misijní společnost se pokouší spojit charismatiky z různých církevních útvarů. Někteří charismatici projevují zájem o židovský národ s ohledem na naplňování proroctví bible, která se týkají Izraele, prostřednictvím sdružení Operace Esther a Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém. V České republice působí také ženská charismatická organizace Aglow. V Kostelci nad Orlicí působila několik let charismatická škola Harvest International Ministries. Společenství kolem Centra obrody v Trutnově představuje zahraniční misii. V České republice je v současné době přibližně 10 tisíc křesťanů letničního proudu. Z letničních proudů působících v České republice lze jmenovat např. Apoštolskou církev, sbor Slovo života apod. Působí u nás laická organizace Mezinárodní sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium, vycházející také z letničního prostředí. 3. Apoštolská církev v České republice Apoštolská církev představuje protestantskou církev sdružující část křesťanů letničního hnutí. Její středisko se nachází v Kolíně. Dle vnitrocírkevní statistiky měla k celkem členů včetně dětí a čekatelů, 39 sborů 55 stanic a 72 diaspor. 3 Biskupem se stal Rudolf Bubik, bývalý horník z Albrechtic u Karviné. Zakladatelé skupiny se inspirovali klasickým presbyteriánským modelem, tzn. sbory jsou samostatné, nikoliv však nezávislé. Má kongregačně presbyteriální zřízení. 2 Filip, Pavel, Křesťanstvo, CDK: Brno 1996, str Sbory apoštolské církve, in: Apoštolská církev v České republice (online), dostupné na ( ). 4

9 Základní jednotku tvoří sbor v čele se staršovstvem 4. zajišťována dobrovolnými desátkami. Ekonomická stránka sborů je Apoštolská církev sdružuje všechny své členy ve sborech, které tvoří svazek Apoštolské církve. Jednotlivé sbory se seskupují do správních oblastí a společně tvoří církev. Reprezentuje a spravuje ji Rada Apoštolské církve a její orgány. Za jedinou věroučnou základnu přijímá Písmo svaté jako měřítko víry a křesťanského života. Podle 7 zák. č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a po změně některých zákonů je rovnoprávná s ostatními registrovanými církvemi v České republice. Apoštolská církev tvoří součást celosvětového letničního hnutí. Je sdruženo ve Světové letniční konferenci (World Pentecostal Conference) a v rámci Evropy ve společenství Pentecostal European Fellowship. Stala se členem společenství evangelikálních církví ve světě. Apoštolská církev je členkou Ekumenické rady církví 5. Spolupracuje s obdobnými církvemi a jejich organizacemi u nás i v zahraničí. Jak již bylo řečeno, Apoštolská církev je tvořena sbory, které představují společenství věřících Apoštolské církve v určitém místě. Tyto oblasti jsou po duchovní a mravní stránce autonomní. Jednotlivé sbory jsou hospodářsky samostatné, mají právní subjektivitu. Každý samotný sbor je zastupován a spravován pastorem a druhým pastorem. Všechny sbory Apoštolské církve mají nedělní shromáždění, délka a průběh je individuální záležitostí každého sboru. Na shromáždění uctívají Boha hudbou, zpěvem, 4 Staršovstvo lze také jinak nazvat presbytery. Presbyter (z řec. Presbyteros starší) 1. V protest. církvích volený zástupce věřících. P. je členem presbyteria (rady starších, staršovstva), orgánu, který stojí v čele náb. obce. In: Horyna, Břetislav; Pavlincová, Helena: Judaismus, křesťanství, islám, Nakladatelství Olomouc: Olomouc 2003, str Ekumenická rada církví v ČR (ERC v ČR) Ekum. sdružení církví a náb. společností působících na území ČR (římskokat. církev má statut pozorovatele). ERC byla zal s cílem vyvíjet a podporovat ekum. iniciativy, koordinovat veřejné působení církví, práci s biblí. In: Horyna, Břetislav; Pavlincová, Helena: Judaismus, křesťanství, islám, Nakladatelství Olomouc: Olomouc 2003, str Dalšími členy Ekumenické rady jsou Bratrská jednota baptistů, Církev bratrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání v ČR, Evangelická církev metodistická, Jednota bratrská, Pravoslavná církev, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev. Římsko katolická církev je přidružená a mezi pozorovatele je zařazena Církev adventistů sedmého dne a Federace židovských obcí v České republice. 5

10 modlí se a předávají si své praktické zkušenosti ze života. Na shromáždění se mohou při bohoslužbě projevit tzv. dary Ducha svatého. Většinou se tak stává ve formě mluvení cizími jazyky, proroctvími a uzdravováním. Součástí činnosti sboru je také pastorace. Cílem je uvolnění lidí z předchozích závislostí, např. na hracích automatech, alkoholu, drogách apod. Poskytují také rady v oblasti manželských a rodinných problémů, při hledání životního partnera nebo také ve výchově dětí. Oblíbenou součástí jsou domácí skupinky. Většinou se jedná o společenství 3 až 15 osob. Lidé si předávají zkušenosti, svědectví o tom, co Bůh dělá v jejich životě. Cílem je také zabránit samotě všech členů sboru. Mladí lidé vytváří ve sborech samostatné skupinky, které mají vlastní aktivitu. V některých sborech, v době, kdy mají dospělí bohoslužbu, ji mají také děti. Rozvíjí svou víru prostřednictvím biblických příběhů, praktické služby a různých her. Jednou z aktivit Apoštolské církve je Royal Rangers, tento program má přivést děti a mládež ke Kristu a udržet je v Kristu. Apoštolská církev klade důraz na rozvoj čtyř oblastí lidského života: duch, duše, tělo, mezilidské vztahy. Biblické vyučování probíhá v rámci distribuce publikací s křesťanskou tématikou pro všechny věkové kategorie. V církvi je celosborové modlitební shromáždění, kde se členové modlí za vládu, český národ, působení Apoštolské církve, potřeby lidí a sboru. Apoštolská církev finančně a materiálně podporuje různé projekty, mimo jiné např. nadaci Nehemia - Sběr ošacení pro trpící v oblastech bývalého Sovětského svazu, podpora sirotčince na Ukrajině, Teen Challenge, ACET a další Počátky a historie V roce 1904 se vyvinulo z evangelické církve v Těšíně Křesťanské společenství v důsledku evangelizace z Německa. Na této evangelizaci se podíleli Urban, Holzmann, Wiswede, Monsky a další. První letniční sbory vznikaly na severní Moravě a ve Slezsku. Scházeli se členové různých křesťanských denominací ke studiu Božího slova a k modlitbám. Členové Křesťanského společenství se brzy začali scházet mimo sbor v soukromých domech. Svou práci omezili výhradně v rámci Evangelické církve, aby nedošlo k nepříjemnostem s pastory. Za krátkou dobu vystoupili kazatelé pastor Paul z Berlína, Regele z Wroclavi, Edela z Břehu a jiní. Hlásali poselství o Duchu svatém a jeho skutcích. Několik členů skupiny navštívilo Německo za účelem výzkumu. Po návratu svědčili o tom, co viděli, slyšeli a zažili. Nebyli přijati těšínskou komunitou, 6

11 došlo k vyloučení ze skupiny. Byli vyloučeni tito lidé: Jan Kajfosz z Třince, Josef Kajfosz z Nebor, Pavel Kupka z Těšína, Jan Brozda z Tyry, Pavel Wawroš z Ropice, Jan Filípek z Ropice, Anna Kotasová z Ropice, Anna Temel z Koňské, Anna Gogolková z Ropice,Anna Kajfoszová (manželka Josefa Kajfosze z Nebor), Emilie Kajfoszová (manželka Jana Kajfosze z Třince), Marie Sliwková z Těšína, Marie Kupková z Těšína a Anna Wawrošová (manželka Pavla Wawroše z Ropice). 6 Tato skupina lidí se začala scházet po domech ke čtení Božího slova a ke společné modlitbě. Na společných schůzkách také jednali o zásadních rozdílech v otázkách křtu Duchem svatým, ustanovení Večeře Páně, vodního křtu dospělých 7 apod. Na základě těchto problémů docházelo k nedorozuměním mezi vedením církve a Křesťanským společenstvím a k pronásledování. Proto tato skupinka uvažovala o vytvoření nového náboženského společenství pod názvem Svaz rozhodných křesťanů se sídlem v Těšíně. Zásadním důvodem této situace (odloučení od Křesťanského společenství) byl fakt, že několik výše uvedených bratří a sester prožilo křest Duchem svatým po vzoru prvních křesťanů, jak se píše ve Skutcích apoštolských, tj. se znamením mluvení novými jazyky, výkladem těchto proroctví, viděním, atd., stejně jako to uvádí apoštol Pavel v Listu Korintským. 8 Následovníci Apoštolské církve věří, že zakladatelé prosili o zmocnění k duchovní práci. Bůh je vyslyšel, pokřtil je v Duchu svatém a oni získali dar mluvení v jazycích. V čele skupinky, která byla vyloučena z Evangelické církve, stál Jan Kajfosz z Třince. V roce 1910 vznikl první letniční sbor na severní Moravě nezávisle na vnější misii. Zakladatelem byl Karel Wojnar. Nové hnutí se rychle šířilo, vznikly spolky v Brně, v Praze a na jiných místech. Vypracované stanovy byly předány úřadům ke schválení. Dne je těšínský starosta schválil v souladu s Ústavou Rakouska-Uherska. Nová denominace byla nazvána Svaz rozhodných křesťanů s přídomkem letniční hnutí. Skupina se rychle rozrůstala a šířila. Během období první republiky se šířily především na Těšínsku a v okolí Prahy, zde pod názvem Záchranný spolek Tábor, vůdčí osobností byl Josef Novák. 6 Bubik, Rudolf, Historie letničního hnutí I., Albrechtice: Křesťanský život 2005, str Odmítají křest dětí, kladou důraz na vlastní svobodné rozhodnutí. 8 Bubik, Rudolf, Historie letničního hnutí I., Albrechtice: Křesťanský život 2005, str.6. 7

12 Jan Kajfosz během 1. světové války přehodnotil své jednání a rozhodl se vrátit zpět do Křesťanského společenství. V roce 1917 přijel Karel Kupka z Těšína spolu s Karlem Sniegoněm z Těšína. Za jejich přítomnosti proběhlo členské shromáždění, na kterém se Jan Kajfosz definitivně rozhodl opustit sbor. Přestože byl velice oblíben odešel sám. Po uskutečnění zázraků v domě Františka Žwaka začala v jeho obydlí pravidelná shromáždění, vždy ve středu a neděli. Členů rychlým tempem přibývalo, proto se v roce 1922 rozhodli postavit sál pro shromáždění. Sál byl oficiálně otevřen roku 1923, při této příležitosti proběhla konference. Zúčastnili se věřící z celého Slezska, Polska i Německa, pastor Paul, Kweke, Foget, Szel. Konference se poté konala každoročně a měla vždy velkou účast. Během druhé světové války byla jejich činnost zakázána a po roce 1948 byly spolky zrušeny. Někteří členové hnutí byli odvedeni do koncentračních táborů, jednalo se např. o Josefa Mrázka (starší ve sboru v Suché), Josefa Mrázka mladšího (manžel Anny Žwakové), Pavla Mrázka (manžel Heleny Prymusové), Rozbroje a jeho syna, rodinu Valáškovu (otec a jeho dva synové), jiní byli odvedeni na nucené práce do Německa. Po roce 1948 bylo doporučeno členům, aby se připojili k jiné denominaci. Připojili se k Jednotě českobratrské (dnešní církev Českobratrská). Kromě krátkého období okolo roku 1968 působilo letniční hnutí ilegálně. Členové hnutí se snažili začlenit do jiných duchovních sdružení, ale příliš se rozcházeli v otázce věrouky. V počátcích byli pod záštitou Církve bratrské, ale z důvodu vzrůstajícího napětí s vedením církve se rozhodli obnovit vlastní denominaci. Docházelo k rozkolům mezi skupinou vycházející z letničního hnutí a vedením tradiční církve. Vrcholem bylo rozdělení těšínských sborů na dvě části. V roce 1963 se pokusili založit novou církev. Následovníci letničního hnutí svolali konferenci, když předtím dva sbory, v Žukově a v Neborech, část sboru ze Suché a část z Hrádku založily církev Rozhodných křesťanů letničních se zkratkou RKL. Tato denominace byla od počátku pronásledována, i přesto byla svolána konference do Nebor. Z celého přípravného výboru a staršovstva zůstali pouze dva lidé. Všichni ostatní byli buď vyšetřováni nebo ve vězeňských celách v Ostravě. Shromáždění bylo prohlášeno za nezákonné předsedou národního výboru v Neborech za přítomnosti zástupců ministerstva kultury z Prahy, krajského a okresního církevního tajemníka. Následující den proběhlo setkání zástupců konference a státu 8

13 v Ostravě. Z tohoto důvodu měl být vybrán tým lidí, který by jel do Ostravy pod dohledem okresního církevního tajemníka. Byly rozdány delegátům volební lístky se jmény Rady církve, nechali odhlasovat ústavu, usnesení o založení církve. Většina z delegátů byla zatčena. První pokus o založení církve zkrachoval. Členové začali pracovat v podzemí, scházeli se potají po domech. Během let 1963 až 1968 byli krátce prozatímně povoleni. Ve sborech docházelo k doktrinálním neshodám, v roce 1973 byli opět zakázáni. Téměř všechny sbory byly v rozkladu. V roce 1973 začínali od znova, pracovali na založení nové církve. Stalo se tak roku 1977, pod názvem Církev rozhodných křesťanů letničních. Usilovali o legalizaci vlastního hnutí, což vedlo až k soudním procesům, kdy byl žalován stát za nedodržování a rozdílnou interpretaci Ústavy v obou částech federace. 9 Dne 19. března 1977 byla podána první oficiální žádost o založení církve. Na prvním setkání, které se konalo v létě roku 1976 byl Rudolf Bubik zvolen do čela společenství. Spory byly ukončeny v lednu roku 1989, proběhla oficiální registrace letničních křesťanů u nás pod názvem Apoštolská církev. Do roku 1984 byl uváděn název ilegální církve Rozhodných křesťanů letničních (RKL), název oficiální církve byl převzat od slovenské Apoštolské církve. 3.2.Organizace církve Odbory Apoštolské církve 10 Odbory Apoštolské církve jsou určeny ke koordinaci různých oblastí církevní práce. Především se jedná o pomoc pro pastory. V současné době jsou v církvi ustaveny tyto odbory: Diakonie Evangelizační a misijní odbor Odbor mládeže Odbor mužů Odbor pro práci s dětmi Odbor sester 9 Na Slovensku byly letniční sbory dovoleny již dříve. 10 Odbory Apoštolské církve, in: Apoštolská církev v České republice (online), dostupné na ( ). 9

14 Povinnosti pastora: 11 a) Spravuje sborové bohoslužby, přípravu pracovníků, biblické vyučování, křty a vysluhování Večeře Páně, pohřby, svatby, požehnání dětem, pastorační péči o členy a vykonávání kázně. b) Vede setkání Rady starších. Ve spolupráci s Radou starších a se sborem vykonává duchovně výchovnou, pastorační a evangelizační činnost ve sboru i mimo něj a zodpovídá za ni. c) Setkání Rady starších, na němž se jedná o pastorovi, vede senior dané oblasti (je-li pastor zároveň seniorem, musí být přizván biskup). d) Ustanovuje do služby starší a diákony. e) Zodpovídá za administrativní práci sboru a jeho hospodaření. f) Společně s druhým pastorem a delegáty zastupuje sbor na konferenci AC (Sk 20,28 12 ; 1Pt 5, ). Členství jak se mohou stát členy, práva a povinnosti členů Členem Apoštolské církve se může stát každý na základě svobodného rozhodnutí. Je nutné podat písemnou přihlášku pastorovi v místě příslušného sboru a splnit základní podmínky pro přijetí do sboru. Tzn. uchazeč musí veřejně vyznat víru v Boha a Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a Pána, přijmout odpuštění hříchů, v jeho životě by měly být zřejmé důkazy biblického znovuzrození a měl by postoupit křest ponořením do vody. V případě, že žadatel nedosáhl ještě 15-ti let, jeho přihláška musí být podána se souhlasem obou zákonných zástupců. Ve zvláštních případech rozhoduje Rada starších. Uchazeč je přijat do sboru poté co je obeznámen s vedením, učením, a vizí sboru i církve Radou starších. Rozhodnutí o přijetí potvrdí uchazeči písemně pastor sboru. Stane-li se, že člen na přechodnou dobu změní bydliště, zůstává stále členem původního sboru. V otázce správy a kázně podléhá sboru, v jehož obvodu se dočasně nachází. V tomto případě je povinností mateřského sboru oznámit tuto skutečnost písemně 11 Ústava Apoštolské církve, 7, odst Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, v kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. (SK 20,28) 13 Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. (1Pt 5,1 3) 10

15 pastorovi příslušného sboru. Pokud chce člen přestoupit do jiného sboru, musí předložit vlastní žádost společně s písemným doporučením pastora mateřského sboru. V případě, že se jedinec rozhodne opustit trvale sbor, nemá nárok na vrácení příspěvků a darů, které byly sboru či církvi dány. Své rozhodnutí o zrušení členství podává písemně pastorovi svého sboru. Členové se podílejí na úhradě provozu a činnosti sboru dobrovolnými příspěvky ve formě desátek, darů, obětin apod. Právo zúčastňovat se rozhodování o správních záležitostech sboru a církve získávají členové dovršením věku 18-ti let. Otázka sborové kázně. Předmětem sborové kázně se členové stanou porušením duchovní a mravní zásady Písma svatého. Sbor používá dva stupně kázně podle zásad Písma svatého. První stupeň je rozdělen na tři podstupně: a) napomenutí mezi čtyřma očima ze strany svědka hříchu, b) napomenutí s přiznáním 1-2 dalších svědků, c) v případě, že provinivší se nepřijme napomenutí na úrovni I., předá svědek hříchu celou věc vedení sboru, které postupuje podle úrovně II. Druhý stupeň má pouze dvě části: a) napomenutím starším (staršími) sboru, b) napomenutí před sborem, které se souhlasem starších ( 10) vykoná pastor nebo druhý pastor sboru. Jde-li o čin veřejného pohoršení, odvolá pastor kázněného ze služby a vyloučí ho z účasti na Večeři Páně. 14 V případě, že provinilý nepřijme napomenutí ani kázeň je vyloučen ze sborového obecenství, tzn. úplné přerušení styků a zbavení členství (Mt 18, 15-17) 15. Poté je vyloučený považován za objekt misijního působení Bohoslužby (shromáždění) a Večeře Páně 16 Shromáždění 1. Náplň shromáždění a. Obsahem shromáždění AC jsou kromě zvěstování evangelia skrze čtení Písma a kázání i služba dary Ducha svatého, volná svědectví bratří a sester, modlitby, zpěvy, proroctví, v biblických hodinách případně i 14 Ústava Apoštolské církve 5, odst Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal si svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď. Jestliže ani jeden neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. (Mt 18, 15 17). 16 Bohoslužby Apoštolské církve, in: Apoštolská církev v České republice (online), dostupné na ( ). 11

16 rozhovory spojené s vedením lidí ke Kristu. Součástí těchto shromáždění bývají také modlitby za uzdravení. V rámci shromáždění se konají křty, Večeře Páně, požehnání dětí i svatby. Ve shromáždění je dána příležitost k dobrovolné sbírce. b. Z hlediska liturgického mají shromáždění značnou volnost. Kázání a svědectví mají být srozumitelná, zaměřená nejen ke vzdělání církve, ale i misijně. K veřejným modlitbám usměrňovaným vedoucím shromáždění má být dána příležitost všem bratřím a sestrám. Kromě zpěvu celého shromáždění se zařazuje i služba hudební skupiny. c. Podle povahy, obsahu a zaměření zvěsti jsou shromáždění nedělní, evangelizační, shromáždění mládeže, biblické a modlitební hodiny a shromáždění příležitostná, jako jsou sborové dny, svatební, pohřební, instalační a ordinační pobožnosti. 2. Vedení shromáždění a. Vedením shromáždění je pověřen pastor nebo jiný k tomu obdarovaný bratr, ve výjimečných případech také obdarovaná sestra. Dbáme biblické zásady, aby se v církvi dělo vše slušně a podle řádu (1K 14,40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně), a proto volná shromáždění bez vedení pověřeným bratrem nekonáme. b. Pastoři nemají předepsán zvláštní bohoslužebný oděv, avšak jsou povinni být oblečeni způsobem odpovídajícím vážnosti shromáždění. Pro nedělní a slavnostní shromáždění je vhodný společenský oblek s kravatou, motýlkem, popř. s rolákem. 3. Různá ustanovení a. Shromáždění se konají v modlitebnách, v pronajatých místnostech, bytech a zejména při křtech ponořením je možné, aby se konala i ve volné přírodě. Evangelizační shromáždění se mohou konat i na ulicích a veřejných prostranstvích. b. Modlitebny jsou zřizovány účelně a prostě, bez nákladné a okázalé výzdoby. V interiérech se doporučuje použití zejména biblických veršů. c. K duchovnímu vzdělávání a z misijních důvodů se konají i menší shromáždění v domácnostech členů nebo na jiných vhodných místech. Tato shromáždění ve skupinkách by neměla kolidovat se shromážděními sboru a jejich vedením jsou pověřeni osvědčení bratři nebo sestry. 12

17 Večeře Páně 1. Všeobecná ustanovení a. Večeře Páně se koná ve sboru nejméně šestkrát do roka. Ve větších misijních stanicích dle potřeb a možností. O datu rozhoduje Rada starších sboru; doporučuje se pravidelnost. Večeře Páně se slaví zpravidla při nedělním shromáždění, stanoví-li Rada starších jinak, možno i při jiné příležitosti (např. na domácí skupince). b. Večeři Páně zpravidla slouží pastor. V jeho nepřítomnosti může Rada starších pověřit touto službou i jiného staršího bratra. 2. Příprava K Večeři Páně se mají účastníci duchovně připravit. V AC se jí účastní zpravidla členové sboru spolu s uchazeči o členství, o jejichž účasti rozhoduje jmenovitě Rada starších sboru. Obvykle se umožňuje také účast znovuzrozeným hostům z jiných křesťanských církví, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Ti, kdo přistupují poprvé, jsou řádně poučeni a všichni účastníci jsou vybízeni, aby odstranili překážky k požehnané účasti u stolu Páně. Pokud někdo není připraven nebo nemůže odstranit překážky slavení, zvláště odpustit druhým lidem, je mu doporučeno, aby se neúčastnil a neodkladně vyhledal pomoc zkušenějších křesťanů. Pastor s Radou starších mají napomínat ty, kdo nežijí v pokoji se svými bližními..." 3.4. Věrouka Učení17 Poslání Za měřítko víry a křesťanského života přijímá Apoštolská církev Písmo svaté, jako jedinou věroučnou základnu. Navazuje na učení Ježíše Krista a apoštolů. Křtí ponořením ty, kteří jsou způsobilí věřit a vyznávat svou víru v Ježíše Krista jako Božího syna, svého Pána a Spasitele. V učení a praxi se kromě klasických axiómů křesťanské teologie zdůrazňuje osoba Ducha svatého v životě jednotlivce a církve. Cílem je zvěstovat Ježíše Krista v moci Ducha svatého. Pokud jde o vztah k jiným církvím, považuje AC ty, kteří uvěřili v Ježíše Krista, prožili odpuštění hříchů a jsou následovníky Ježíše, za Kristovu církev, tedy za své braty a sestry. 17 Učení Apoštolské církve, in: Apoštolská církev v české republice (online), dostupné na ( ). 13

18 Eklesiologie Církev je společenstvím všech vpravdě znovuzrozených věřících, kteří žijí pod autoritou Ježíše Krista a jsou spojeni Duchem svatým a Slovem Božím. Christologie Kristus je plně Bůh a člověk, který se narodil z panny Marie a svým zrozením se pokořil, aby učinil Boží dokonalou vůli - záchranu člověka. Přišel na svět, aby nám zjevil Boha Otce, ukázal nám cestu spasení a vzal naše hříchy na sebe, zlomil moc satana a osvobodil nás z moci smrti a hříchu. Zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby ospravedlnil všechny, kdo věří v něho. Řekl: Dokonáno jest, tzn. nic není nutno ke spasení přidat. Nyní se přimlouvá, zachraňuje, křtí Duchem svatým, udílí služebnosti, vládne nad celou církví skrze Ducha svatého, Slovo a duchovní správce. Soteriologie Všichni zhřešili a odvrátili se od Boha. Nedokonalý člověk se nemůže sám spasit. Potřebuje činit pokání ze svých hříchů a musí uvěřit v Ježíše jako svého Pána a Spasitele. V zásadě má AC dva hlavní obřady: křest ve vodě a Večeři Páně. Slovem Božím rozumí 66 knih Bible bez Apokryfů. Toto slovo je plně inspirováno Duchem svatým, je neomylné, v originálu nejsou chyby a je pravidlem pro křesťanský život a učení Vyznání víry VYZNÁNÍ VÍRY Apoštolské církve 18 Věříme, 1. že Bible Písmo svaté je jediným, vdechnutým a neomylným autoritativním Slovem Božím, 2. že je jeden věčně existující trojjediný Bůh: Bůh Otec, Syn a Duch svatý, 3. že Bůh je věčný, všemohoucí Stvořitel nebe i země, celého vesmíru a veškerého života, 4. v Božství Ježíše Krista, jeho početí z Ducha svatého, narození z panny Marie, jeho bezhříšné lidství a dokonalý život, ve věčnou postačitelnost jeho smírčí a zástupné 18 Vyznání víry Apoštolské církve, in: Apoštolská církev v České republice (online), dostupné na ( ). 14

19 smrti na kříži, v jeho zmrtvýchvstání v těle, v jeho nanebevstoupení na pravici Otcovu a v jeho druhý příchod na zem v moci a slávě, 5. v Ducha svatého jako Boží osobu, který byl seslán na věřící v den Letnic, což bylo počátkem živé Kristovy církve na zemi, a že Duch svatý působí dodnes ve stejné moci. Boží plán s člověkem 1. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Sveden satanovou lží zhřešil neposlušností a ztratil tak obecenství s Bohem, čímž uvedl na celé lidstvo duchovní i tělesnou smrt. 2. Ježíš Kristus smířil svou obětí lidstvo s Bohem a umožnil tak člověku návrat k původnímu stavu a k životu věčnému.. 3. Osobní vírou v Ježíše Krista má každý člověk možnost stát se z Boží milosti opět Božím dítětem a dosáhnout života věčného. 4. Duch svatý usvědčuje i dnes svět z hříchu, zjevuje tajemství evangelia a zmocňuje Kristovu církev k plnění jejího poslání na zemi. 5. Oběť Ježíše Krista pojí věřící v jednu rodinu Boží, církev Kristovu na zemi. 6. Církev Kristova bude přenesena do Boží slávy. 7. Zřízení tisíciletého království na zemi 8. Poslední soud 9. Spasení všech, kteří přijali dílo spasení v Kristu a vytrvají věrně až do konce. Takoví budou žít v nebeské slávě. 10. Existuje věčná záhuba ohnivé jezero pro ty, kteří odmítli Krista jako Spasitele. Člověk tedy potřebuje poznat a prožít: 1. svou hříšnost a ztracenost ve světle Slova Božího, 2. pokání, tj. změnu smýšlení, lítost nad hříchem, jehož se dopustil, i nenávist k němu, 3. obrácení se ve víře k Bohu, očištění krví Ježíše Krista a Boží ospravedlnění, 4. znovuzrození v Ježíši Kristu přijetí Božího synovství, 5. křest ve vodě ponořením na základě osobní víry, 6. křest v Duchu svatém s biblickým znamením mluvením novými jazyky, 7. naplňování Duchem svatým 15

20 a) k nesení živého svědectví Ježíši Kristu b) k tomu, aby dary Ducha svatého sloužily ke společnému budování církve Kristovy na zemi, c) k plnění velikého poslání církve Kristovy na zemi. Církev Kristova v biblickém významu 1. Hlavou církve je Ježíš Kristus a tvoří ji znovuzrození lidé, kteří žijí pod autoritou Ježíše Krista a jsou spojeni Duchem svatým a Slovem Božím. 2. Byla založena v den Letnic vylitím Ducha svatého na učedníky. 3. Boží vůlí je, aby věřící žili v posvěcení skrze krev Ježíše Krista, moc Ducha svatého a poslušnost Božího slova a v neustálém růstu ve víře a nesli ovoce života naplněného Duchem svatým.. 4. Podílem věřících jsou dary Ducha svatého, které zmocňují k životu a službě v moci Ducha svatého. 5. V odpověď na modlitbu víry Pán nadpřirozeně uzdravuje nemocné. 6. Církev Kristova je obecenství těla a krve Ježíše Krista, což je vyjádřeno slavením památky Večeře Páně podáváním chleba a vína. Přijímat Večeři Páně přísluší jen těm, kteří jsou očištěni a vykoupeni krví Kristovou a tím připojeni k jeho církvi. 7. Ve vztahu k ostatním znovuzrozeným křesťanům jsou členové vázáni povinností respektovat zásadu ztotožnění se s viditelnou církví Kristovou Vzdělání Letniční biblická akademie Letniční biblická akademie v Kolíně byla zřízena Radou Apoštolské církve (bývalá Ústřední rada starších Apoštolské církve v České republice roku 1991). Do sítě církevních škol byla zařazena Ministerstvem školství a tělovýchovy ČR (MŠMT) ke dni Již dne , během probíhající rekonstrukce, začalo deset studentů navštěvovat vzdělávací program Light Force Europe. Dva a půl měsíce probíhalo intenzivní studium a po dobu devíti měsíců studenti pracovali evangelizačně v některých sborech Apoštolské církve, pod dohledem pastora a lektorů. Prvním ředitelem školy byl ThDr. J. Brenkus, předseda Apoštolské církve na Slovensku, později jej nahradil Mgr. M. Buban. Apoštolská církev zajišťovala teologické vzdělání svých duchovních také v období totalitního režimu. Jistý čas působila v podzemí, později bylo zřízeno čtyřleté pomaturitní studium ve dvou stupních pod názvem 16

21 Letniční biblická akademie (LBA). První stupeň, dva roky ve formě denního studia, byl ukončen maturitní zkouškou a druhý stupeň, také dvouletý, ve formě dálkového nebo kombinovaného studia, ukončen absolutoriem Vyšší odborná škola misijní a teologická Dvouletá církevní škola internátního typu poskytuje studentům vyšší odborné vzdělání v oboru misijní a teologická činnost se zaměřením na biblistiku a teologii a připravuje je pro výkon duchovního povolání a činností v církvi i pro výkon diakonických povolání v církvi i sekulární sféře. Byla založena Radou Apoštolské církve a zařazená do sítě škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky k Navázala na působení Letniční biblické akademie, ta byla v souladu s novelou školního zákona vyřazena ze sítě škol MŠMT ČR ke dni a ročníkem 1996/97 ukončila svou činnost. Každoročně jsou studenti přijati k řádnému dennímu studiu absolventů středních škol s maturitou nebo k mimořádnému studiu absolventů středních škol bez maturity. Jedná se o školu pentékostální, jejíž cílem je poskytovat studentům biblické vzdělání a zkušenosti klasického letničního hnutí ve srovnání s ostatními křesťanskými tradicemi. Zvláštní důraz je kladen na modlitbu, diakonickou službu a na misijní a teologickou činnost v moci Ducha svatého. Zájemci o studium jsou vysíláni svými komunitami. Jednou z hlavních vstupních podmínek pro přijetí ke studiu je doporučení vedoucího daného sboru, společenství, farnosti, apod. Vyšší odborná škola misijní a teologická se nachází v Kolíně a jejím ředitelem je Mgr. Milan Buban SZŠ v Kutné Hoře SZŠ byla založena Apoštolskou církví v České republice. Prvotní podmět k uskutečnění projektu dala Květa Mašínová, která vyučovala předmět zdravotně sociální péče na Letniční biblické akademii v Kolíně, v roce Ve spolupráci s Červeným křížem a nemocnicí v Kolíně se podařilo zajistit studentům zkoušku k získání kvalifikace NZP, tzn. nižší zdravotní pracovník. V červnu a červenci roku 1995 bylo zahájeno jednání s MZČR o zřízení samostatné zdravotnické školy. Dne rozhodnutím MZČR byla SZŠ AC zařazena do sítě středních zdravotních škol v České republice. Škola 17

22 nabízela dva obory, všeobecná sestra, určeno absolventům středních škol s maturitou, a ošetřovatel/ka, pro absolventy základních škol. SZŠ byla otevřena dne , nastoupilo celkem deset studentů. Koncem roku 1996 došlo k přeřazení školy pod správu MŠMaT v ČR. Ministerstvo v této době pozastavilo schvalování vyšších odborných zdravotnických škol. SZŠ se proto zaměřila pouze na obor ošetřovatel/ka. V roce 1997, po prvním ročníku, ukončila svou činnost a dodnes nebyla obnovena. V době činnosti zaujímala post ředitele Květa Mašínová Mezinárodní korespondenční univerzita (ICI University) Tato organizace poskytuje vzdělávání ve formě pro děti až po kurzy vysokoškolského stupně. V roce 1967 ICI University založil misijní odbor církve Assemblies of God ve Spojených státech. Její kurzy jsou využívány ve více něž 160 zemích a vyučovány v 97 jazycích. Student má více možností, jsou nabízeny kurzy pro skupinové biblické studium a také individuální korespondenční studium. V roce 1989 vznikla Česká národní kancelář. ICI University nabízí několik studijních programů: Evangelizační program; Program pro děti; Program křesťanský život; Program křesťanská služba; Centrum vysokoškolského studia. Česká pobočka ICI university sídlí v Českém Těšíně. 3.6 Sbory a misijní stanice v České republice Sbory Sbor je společenství věřících Apoštolské církve v určité lokalitě. Po duchovní a mravní stránce je autonomní, po hospodářské stránce soběstačný. Má právní subjektivitu a je zastupován a spravován pastorem sboru a druhým pastorem. Ústava Apoštolské církve vymezuje práci sborů i jejich vzájemné vztahy a dále je koordinují příslušné orgány církve. Sbory vznikají na základě několika možností. Pokud mateřský sbor podá žádost Radě církve nebo na základě žádosti věřících toužících se stát součástí Apoštolské církve, adresované Radě církve. V tomto případě je nutné doporučení OR. Z právního hlediska může pod sbor spadat větší počet misijních stanic a diaspora 19. Za sbor nese odpovědnost pastor, druhý pastor a Rada starších. Správu sboru a vykonávání jeho práv zajišťuje pastor, druhý pastor, Rada starších a sborové shromáždění. 19 Pokud v místě bydliště členů není sbor ani misijní stanice, vytvářejí následovníci diasporu. Po duchovní a hmotné stránce jsou odkázáni na sbor nebo misijní stanici. 18

23 Církev bez hranic Sbory bez hranic jsou součástí Apoštolské církve. Jejich posláním je šířit evangelium modernější formou. První Církev bez hranic byla založena v Chomutově v roce 1996, poté následovaly další sbory v různých oblastech. Zaměřují se na rozvíjení vedoucích pomocí konferencí, seminářů a vztahů. V roce 1997 byl založen čtvrtletní žurnál pro vedoucí pod názvem Překročit hranice. Přináší nový pohled na rozvoj církve skrze vyučující články mnoha světových i českých autorit v oblasti vůdcovství, růstu církve nebo evangelizace. S Církví bez hranic je spojena Misijní společnost Život (viz 4.3.). Vedení Církve bez hranice představuje několik mužů, zapojených také do jiných projektů. Pastorem Církve bez hranic v Praze je Stanislav Bubik, založil a vede Misijní společnost Život, organizaci zakládající sbory a vychovávající nové vedoucí. Členem Řídící rady Misijní společnosti Život a vedoucím redakce časopisu pro vedoucí Překročit hranice je Lukáš Targosz. V současné době zakládá novou Církev bez hranic v Hradci Králové. Pastorem Církve bez hranic v Chomutově je Martin Huňát. Pavel Vimr je dalším členem Řídící rady Misijní společnosti Život. V čele jihlavské Církve bez hranic stojí pastor Slavoj Raszka. Sbory nabízejí zájmové skupiny a vzdělávací kurzy. Působí ve sborech v těchto městech: Hradec Králové, Blansko, Chomutov, Jihlava, Jindřichův Hradec, Louny, Most, Praha, Tábor, Teplice, Třebíč. Seznam sborů Apoštolské církve v České republice Bohumín; Břeclav; Čáslav; České Budějovice; Český Těšín - Křesťanské centrum; Český Těšín - Agapé; Frýdek-Místek; Havířov; Hlinsko; Hodonín; Hradec Králové; Hustopeče; Chomutov; Jihlava; Karviná; Kladno; Kolín; Kopřivnice; Kroměříž; Kutná Hora; Lysá nad Labem; Oldřichovice; Olomouc; Ostrava; Polička; Praha - 1. sbor; Praha Maranatha; Praha Sbor bez hranic; Praha Sbor otevřených dveří; Prostějov; Třinec; Uherský Brod; Valašské Meziříčí; Varnsdorf; Vyškov; Zábřeh; Zlín; Znojmo Bohumín Pastorem je Tadeusz Gaura. Pod sbor spadá misijní stanice v Orlové. Brno Sbor v Brně byl založen v 60. letech 20. století po vyloučení několika členů z jisté denominace za používání darů Ducha svatého. Časem přibývali další lidé. Sbor byl založen a veden Bohuslavem Tetivou. Brněnský sbor paří mezi čtyři zakládající sbory. 19

24 Pastorem je od roku 1992 František Apetauer. V rámci sboru jsou pravidelná nedělní shromáždění a pondělní shromáždění mládeže. Dnes má sbor celkem 160 dospělých členu a spravuje misijní stanice v Blansku, v Dačicích, ve Velké Bitéši a ve Velkém Meziříčí. Diaspory má v Kuřimi, v Oslavanech, v Neolovicích, v Neslovicích, v Slůvkách a na dalších místech. Břeclav Kořeny sboru sahají do roku 1965, v Nejdku se v tomto období začaly scházet dvě rodiny. V letech 1968 až 1972 se vytvořila malá skupina. Členové se setkávali v rodinných domech nebo soukromých bytech, vždy tajně, jelikož církev byla pronásledována komunistickým režimem. Členů přibývalo a v roce 1971 zde vznikla stanice. Za odpovědnou osobu byl zvolen František Cupal. Přicházeli noví následovníci z okolních vesnic, ale největší skupinu tvořili obyvatelé Břeclavi. V roce 1989 byl ustanoven sbor AC Lednice-Nejdek s Františkem Cupalem jako pastorem. Od roku 1989 prošel sbor mnoha změnami a kritickými momenty. V roce 1991 se sbor přemístil do Břeclavi a v roce 1993 se změnil název sboru na AC Břeclav. V roce 1992 odešla ze sboru skupinka osmi lidí, což představovalo pro sbor těžkou zkoušku. V roce 1996 měl sbor sto členů a byl rozdělen do šesti domácích skupinek, jedné stanice Hodonín a tři diaspor Lanžhot, Moravský Žižkov a Rakvice. Několik stanic se změnilo v samostatné sbory, jedná se o Hodonín (r.1997), Znojmo (r.1993), Hustopeče (r.1996). V současné době spadají pod AC Břeclav stanice Moravský Žižkov, Velké Bílovice, Rakvice a Sedlec. Dnes má sbor 100 až 110 dospělých členů a 58 až 65 dětí. Během pravidelných nedělních shromáždění probíhají kroužky pro děti, mládež, seniory i rodiny. Sbor má na šesti místech domácí skupinky, nedělní shromáždění v části Poštovná, pravidelné schůzky žen a mužů, nedělní školku, setkávání maminek s dětmi, schůzky mládeže, malou hudební skupinu. Vedení sboru je pětičlenné. Prvním pastorem je František Cupal, druhý pastor je Karel Káňa, pastor mládeže Petr Rathai, vedoucí evangelické misie je Petr Bartoš a vedoucím práce s muži Bohuslav Cupal. Čáslav Sbor v Čáslavi byl založen přibližně před deseti lety manžely Pavlem a Evou Dolejšími z Kutné Hory. Spolu s dalšími uskutečnili veřejnou evangelizaci na čáslavském náměstí a ve školách. Během deseti let prošel sbor mnoha změnami. Zpočátku byl Křesťanským 20

25 společenstvím, které není dosud registrovanou církví. Manželé Dolejší odešli na jiné místo v jižních Čechách misijně působit. Současným pastorem je Mirek Kliment. České Budějovice V roce 1984 přišel do Českých Budějovic Michal Beran se svou manželkou a začali zde působit. Při svém příchodu už měli určité kontakty s malou charismatickou skupinou. Byly zde určité rozpory, které vyvrcholily až v odchod některých členů, přesto se skupina udržela. Během let 1985 až 1990 přicházeli noví členové, jiní odcházeli. Dne byl v Českých Budějovicích ustanoven pastorem Michal Beran, v té době měl sbor přibližně 12 členů. Na konci roku 1990 prošel sbor krizí, odešla velká část a zůstalo pouze třináct dospělých. Od počátku roku 1991 byl pastor uvolněn ze zaměstnání pro kazatelskou činnost, díky finanční podpoře ze zahraničí. Členové AC Brno působili ve Vyšším Brodě. Ve sboru probíhalo také několik evangelických akcí (např. evangelický koncert černošské skupiny BASAKOLI, práce v ulicích s týmem HARVEST INTERNATIONAL či studenty biblických škol ze Švédska a Holandska, evangelizace s R.Cilwikem na zemědělské výstavě Země živitelka, apod.). V této době vznikly dvě diaspory Vyšší Brod a Vlachovo Březí. Ve sboru toho roku došlo k mnoha organizačním změnám a byly také zavedeny domácí skupinky. Po roce 1991 byl postupně budován sbor. Byl zaveden Royal Rangers, rozvíjela se služba skupinek, začala spolupráce s misijní organizací OM a místními reformovanými církvemi, pořádaly se další evangelizace. V té době prožíval sbor postupný růst a přibyly další diaspory. V roce 1996 se připojila malá skupina z Nýrska u Klatov, která je v dnešní době již misijní stanicí sboru. Tehdejší pastor Michal Beran byl počátkem roku 1997 požádán biskupem církve o převzetí služby seniora Východočeské oblasti po J.Vrzalíkovi a sbor čítající v roce 1997 celkem 62 členů tedy převzal současný pastor Petr Škopek. Počet členů je stále okolo šedesáti. V současné době spadají pod sbor dvě misijní stanice ve Vyšším Brodě a v Nýrsku. Jedná se o jediný sbor v Jihočeském kraji. Sbor se zaměřuje především na práci domácích skupinek. Český Těšín - Agapé Řeka Současným pastorem sboru je J. Šelong. Narodil se v adventistické rodině, časem se začal rozcházet s názory své denominace. Po odhalení těžké nemoci u svého syna se setkal s rodinou vycházející z letničního hnutí. Podstoupil spolu s manželkou křest. V adventistické církvi nenašel pochopení. Od roku 1983 proto navštěvoval skupiny 21

26 v Čechách, v Liberci, kde byl vedoucím Votrubec, kazatel JB Liberec. Díky svému zaměstnání J. Šelong vytvářel malé skupinky po celém Československu. Později se setkal s Rudolfem Bubikem. S jeho pomocí se blíže seznámil s učením letničního hnutí. Na konci 80. let J. Šelong oficiálně opustil adventistickou církev. V roce 1991 vznikl sbor v Českém Těšíně, pastorem se stal J. Šelong. Ze sta lidí, kteří se pravidelně scházeli na skupinkách, se jich oficiálně jako členové sboru přihlásilo patnáct. Mnozí z ostatních dále navštěvovali skupinky a později i shromáždění. Stále však nebylo místo ke scházení, z tohoto důvodu pokračovaly skupinky. První shromáždění bylo v aule těšínského gymnázia již Sbor se rychle rozrůstal a o rok později měl padesát členů. V roce 1998 čítal okolo 126 řádných členů ve sboru Český Těšín a dvou stanicích: Siloe-Třinec a Orlová. Český Těšín Křesťanské centrum Křesťanské centrum je členem České Evangelikální Aliance v České republice a Křesťanské misijní společnosti. Sbor má pravidelné nedělní shromáždění, řadu menších setkání, skupinek, týmů a studijních tříd pro různé věkové kategorie, zájmové skupiny. Poskytují službu dětem, dorostu, mládeži, ženám, svobodným i manželským párům, seniorům a dalším. V rámci sboru působí Royal Rangers, ICI University. Domácí skupiny jsou v centru města, na sídlišti a také v okolních satelitech. Frýdek-Místek V období 80. let 20. století končí rozsáhlejší pronásledování křesťanů. Během roku 1984 přijímá křesťanskou víru skupinka vysokoškoláků, mezi nimi i H. Pokorná. V tomtéž roce přijal víru také Petr Pokorný. Jeho duchovní autoritou se stal tehdejší pastor těšínského sboru Rudolf Bubik. Skupinka byla začleněna pod sbor v Českém Těšíně a začala navštěvovat nedělní shromáždění. Ta probíhala v rodinných domech, kde se scházelo sto i více osob. Kázání probíhala v českém a polském jazyce. V letech 1985 až 1986 se vytvořila kolem manželů Pokorných větší skupina, byla převedena pod sbor v Třinci. Odtud v pravidelných čtrnácti denních intervalech přijížděli duchovní, kteří pomáhali nově se formujícímu společenství v duchovním růstu. V tomto období již skupinu vedl Petr Pokorný. Ve stejné době se seznámil s Jaroslavem Lofítkem a jeho ženou. Vedoucími další skupinky křesťanů ve Frýdku-Místku patřící pod, do té doby nelegalizovaný, ostravský sbor budoucího Křesťanského společenství. Skupinu kolem Petra Pokorného tvořili především studenti vysokých škol. Na konci 90. let dochází 22