VÝCHODNÍ SLOVANÉ PED PÍCHODEM RUS. V kruhu soused, jež jsme poznali v KAPITOLA II. Slovan. Tam byli už za jednoty praslovanské a odtud se šíili

Transkript

1 KAPITOLA II. VÝCHODNÍ SLOVANÉ PED PÍCHODEM RUS. I. Hypothesy pedhistorické a poátky skutené historie. II. Píchod Got na Dnpr a vznik i zánik g-otského panstvi. Gotové krymští a famanští. Vliv na Slovany. III. Antové. Jejich význam, historie a zánik. IV. Píchod Hunn, Avar a Chazar. Pomr k Slovanm. I. V kruhu soused, jež jsme poznali v kapitole pedešlé, byla pi stedním Dnpru od pradávna kolébka východních Slovan. Tam byli už za jednoty praslovanské a odtud se šíili po rozpadnutí této jednoty dále po Dnpru nahoru i dol a na druhou stranu do Podesní. O jejich osudech v dob ped Kr. narozením víme pramálo. Z jazykových pomr vidíme, jak už výše bylo podoteno, že mli úzké styky se všemi sousedy, ale jakého druhu styky ty byly, není nám známo. Jan Peisker sice vytvoil z tchto jazykových styk a dále z úvah o rázu territoria a z úvah o povaze jednotlivých národ theorii, podle níž Slované poleští speciáln a odedávna byli v stídavé porob germánskoturkotatarské, v porob, jež je inila v každém hnutí a v každé existenní poteb závislé na milosti svých pán, a zárove v porob tak kruté bestiální" praví Peisker že existence jejich byla pravým peklem.^ Ale celou tuto smlou hypothesu vybudoval Peisker jen na nkolika pedpokladech, z vtší ástí neovených, ba i nesprávných, ^ Srv. co jsem o dvodech a vývodech této Peiskerovy theorie vyložil v Život Slovan II. 135, a pak v referátu Des théories nouvelles de Jan Peisker sur les anciens Slaves" v Revue des études slaves II. (1922) 19, k emuž srv. i referát v Arch. si. Phil. XXXI J. Peisker vyložil své theorie pedevším v díle Die alteren Beziehungender SlawenzuTurkotataren u. Germanen." (Sonderabdr. aus der Vierteljahrschr. fíir Soc- und Wirtschaftgesch. III.) Stuttgart 1905, dále v struném nártku Neue Grundlagen der slaw. Altertum-kurde" Stuttg. 1910, v stati The Expansion of the Slavs" v The Cambridge Medieval History II. (Cambr. 1914) a konen v knížce nadepsané Kdo byli naši pedkové a co jsme po nich zddili" (Praha 1921).

2 57 které i pi nejvtší shovívavosti tak dalekosáhlých vývod nedovolují. Dvody Peiskerovy k doložení poroby jím vylíené naprosto nestaí. Není sice vyloueno, že tak jako po dob Kristov už dávno ped tím daly se vpády turkotatarských výbojník do území slovanských, není vyloueno, že tak jako pozdji na as tito výbojníci jichž ostatn neznáme, nebo vlastní Skythové a Sarmati to nebyli ovládli kusy zemí slovanských, ale dkazu pro to není, a po njaké trvalé kruté porob, hluboko zasahující do života a kultury slovanské, není rovnž stop ani v historii, ani v praslovanské kultue. Peiskerv obraz zstává nedokázanou hypothesou. Z celého materiálu prkazného zstává mu po ruce jen nkolik málo kulturních slov, domnle pevzatých^ z nkterého jazyka turkotatarského v dob praslovanské : tvarogii a hlavn ti názvy z bohaté slovanské nomenklatury dobytí : bykh, votb, koza. A na tchto nkolika slovech buduje Peisker celou svou theorii o pravké porob turkotatarské, podobn jako na jediném slovu mléko, mile theorii o intermittující pravké porob g^ermánské. O tom, že pozdji po Kr. narození pišli Slované z ásti pod nadvládu germánskou (na západ a pod gótskou na východ), z ásti pod turkotatarské panství Hunn, Avar, Bulhar a Peeng, a že tímto stykem pešlo k nim leccos z kulturního a slovního fondu tchto národ, nikdo nepochybuje a nepopírá. Novum je v Peiskerov theorii jen pedstava strašlivé poroby a záplavy cizí, kterou prý Slované musili snášeti, a dále položení této poroby už do doby pedhistorické, do doby praslovanské jednoty a do kolébky poleské. A to jsou vci, které Peisker dokázati nemže. Kdybychom chtli takto konstruovati poátky slovanských djin, mohli bychom spíše než Peisker mluviti na p. o pedhistorickém panství iránském nad Slovany, nebo vidíme, že Praslované pevzali z iránštiny vtší adu a nemén dležitých slov, která ást dobrých filolog za iránská pokládá : bog, vatra, socha, kur, sobaka, konop, chmel, sekera, topor, chata, šaravary, s'bto atd." * Pravím výslovn domnle pevzatých", ponvadž ani u tch nkolika není vždy jisto, zdali jsou vskutku pvodu turkotatarského (tvarogt>, bykt>, vo1t>), a ješt mén lze to tvrditi o jiných Koršových analogiích (baram>, kons). Srv. co jsem o tom podrobn povdl v Život st. Slov. I. 163 a III. 146, 149 (srv. i 23, 135). Viz výše str. 47.

3 58 Mohli bychom z toho íci, že pevzali kus iránského náboženství, že pevzali hospodáství iránské, poítání s vyššími ísly, výstroj, zbran. Nebyla by zde stejná, ba vtší píina souditi, že Praslované byli v podruí Irán, že iránští kmenové je podrobili a drželi v otroctví? A mli bychom proto ješt další a lepší doklady než má Peisker pro svou porobu turkotatarskou. Nebo Skythové a Sarmati, kteí nejmén od VII. století byli sousedy Slovan, mluvili vskutku iránskou eí a ne turkotatarskou^, a za druhé nás ruská archaeologie dnes uí, že severní ást kulturní oblasti skythské mezi horním Dnstrem a horním Doncem (pes stední Dnpr od Kijeva do Kremenugfu a Charkova) nepedstavuje nám vlastní Skythy, nýbrž kulturu domácího lidu se silnými vlivy eckoskythské kultury. M. Rostovcev ví docela na existenci velké skythské íše jihoruské v VIII. III. stol. se silnou civilisací, jež vytvoila v Kijevsku adu obchodních stedisk mst.' A který národ to zde mohl býti, jejž tu Skythové ovládli, ne-li jihovýchodní ást Praslovan, pedkové pozdjších jihoruských Slovan? To jsou podstatné dvody filologicko-archaeologické, historií podporované, pro nž možno mluviti o úzkém pedhistorickém styku východních Slovan s Íránci pro analogický styk s Litevci a Finny není zatím podobných doklad ale pes to bych se neodvážil kombinovati z toho více, zejména bych se neodvážil urovati formy tohoto styku ve smyslu Peiskerov. Bylo to klidné sousední s výmnou surovin a tovar, s exogamickými styky i to byla nadvláda Skyth nad Slovany válkou zpsobená a zotroením provázená? Ci oboje, na jednom míst to, na jiném druhé? Jaká byla nadvláda skythská, jak dlouho trvala? To jsou samé otázky, na nž rozmyslný badatel nemže rozhodn odpovdti, a nemže z dosavadních fakt tohoto styku vytváeti njaký nový kus neznámé dosud historie Slovan. A ješt mén mže odpovdti, co pro tuto historii znaí ti, tyi turkotatarská slova v slovanštin Peiskerem uvedená. Výklad ^ Peisker pokládaje práv Skythy za první turkotatarské pány Slovan, je nucen k tomu cíli sáhnouti k umlé pedstav, že byli sice Turkotatai. ale iranisovaní, mluvící eí iránskou. Ale slova tvaragiy, byk'h, uolh, koza, kterými skythskou porobu dokazuje, jsou turkotatarská! ^ M. Rostovcev Les origines de la Russie kiévienne (Revue des ét. slaves. II. 5 si., 11). Pedstava ta není sice nemožná, ale že by zde byla existovala vskutku ve skythské dob jednotná a kompaktní íše proti Sarmatm, kteí ji vytvoiti už nedovedli, pro to nenalézám -dostatených dvod.

4 : 59 Peiskerv je strojený a chvílemi i násilný. Turkotatarská poroba ped Kristem prokázána vbec není, mžeme jen pipustit, že ped Kristem lokáln cos takového mohlo býti^ a pi germánské mohlo by bžeti nanejvýše o vliv doasné nadvlády bastarnské mezi polovinou V. a polovinou III. století, nebof Bastarni jen prošli slovanským územím. Jinak skutenou historii východních Slovan ped dobou Kristovou musíme omeziti jen na tato historická fakta asov seadná 1. Staí Neurové jmenovaní v V. století Herodotem (Xsjpo), jsou Slované, patrn ásti východní, sedící v té dob v Polesí, ve Volyni a v Podolí.^ Snad jsou i Slovany, k východní vtvi patícími, Herodotovi Alazoni ('AXa^cví:) na stedním Bugu a Dnstru a Budini (BojoÍvc.) v stední Rusi na Dsn a Sejmu,^ ale zde není pravdpodobnost tak zjevná jako pi Neurech, jejichž lokalisace pímo spadá do kolébky slovanské a jejichž jméno má adu ohlas v slovanské nomenklatue.* Pak by ovšem i tradice Herodotem zaznamenaná (IV. 105), že se Neurové v polovin V. století hnuli ze své starší vlasti a usadili vedle Budin, byla první historickou událostí východních Slovan, zprávou o prvním jejich sthování. Více bych si však netroufal vykládati a o tom, co kdysi F. Braun nebo Iv. Zablin z tradice té vyvodili, vyslovil jsem se negativn již na míst jiném.' 2. Ješt uritji než tuto tradici smíme na východní Slovany pipoutati zprávu, že se jich úinn dotkla výprava Dareiova roku , nebo teme u Herodota (IV. 125), že Skythové, kteí ped Dareiem couvali, pobouili i Neury do té míry, že tito ze svých sídel ustoupili do severních pustin, zatím co se Skythové a Peršané dostali až do jejich zem.*^ Není sice nijak zajištno, že by všechny detaily Herodotova vypravování byly podstatné, ale jádro zprávy popírati neteba ; ovšem událost zde naznaená byla zjevn jenom rázu pechodného; trvalých následk nemla a nepivodila ani zmny v etnografických pomrech stedního Podnpí, ^ Nevyluuji na p., že pojmu Skythú bylo již v dob Herodotov užíváno nejen etnograficky, ale i geograficky, a že už tehdy obsahoval vedle vlastních iránských Skylh i elementy cizí. (Srv. výše str. 23 a 26). (1914) 212. ^ Srv. obšírný výklad o Neurech v SS. I. 266 si. 2 Obšírnji v SS. I * SS. I Srv. i lánek Fr. Ramovše Neuroi v as. mod. fil. IV. 5 SS. I. 271, 294. «Srv. SS. I. 230.

5 60 ani njaké zmny politické. Pro vývoj východních Slovan neznamená nieho. 3. Tetí historickou událostí z doby ped Kristem je zmínný již prchod Bastarn, o nmž jsem podal podrobný rozbor v 1. díle Starožitností na str Ukázal jsem tam, že datování Braunovo do stol. VI. p. Kr. není správné, že se událost stala mezi dobou Herodotovy innosti a r , kdy se Bastarni již objevují pi dolním Dunaji,* tedy mezi polovinou V. a polovinou III. století. V té dob nkdy, spíše pozdji než díve, prošli germánští Bastarnové a Skirové od dolní Visly pes západní Bug k ernému moi, tedy patrn Volyní a Podolím, kde zastihli jižní ást východních Slovan. Co se pi tom udalo, nikde povdno není, ale je pravdpodobno, že se prchod dvou cizích kmen, z nichž aspoii Bastarni byli etní a nesmírn bojovní,^ neudal kudn a hladce a že byl, jak jsem už jinde povdl, vskutku prvním bojovným nárazem svta germánského na svt slovanský, jimž podobných zná pozdjší historie mnoho až do roku Podolští a volynští Slované byli asi ovládnuti Bastarny, jejichž ásti se v severním Podkarpatí pipomínají ješt Strabonem ( "At xovov, SiSdve?) až k dnstranským Tyregetm.^ Je proto velmi pravdpodobno, že první germánské vlivy, které spatujeme pozdji v obsahu kultury a ei slovanské, nepinesli k nim teprve Gotové, ale Bastarni, pedpokládajíc ovšem, že byli vskutku pvodu germánského. Více historických událostí, které bychom mohli vztahovati na pedky ruských Slovan v dob ped nar. Kr., neznáme. Po celou tu starší dobu jsme jinak odkázáni jen na to, abychom si sami vytvoili pibližnou a pirozenou pedstavu o jejich vývoji. Žili zajisté až do doby Kristovy celkem ješt v jednot se západními a zejména jižními Slovany, ale ovšem pokroila již i vnitní diferenciace i vnjší periferní šíení.'* A zajisté ani východní vtev nebyla jednotná. Vznikala už v ní ada nových plemenných jednotek, budoucích kmen, soustedných na výhodných místech, a tyto rody a plemena zajisté se neomezovaly jen na sídla zddná, nýbrž hledly se šíiti podél splavných ek a otevených ^ Trogus Pomp. prolog. XXVIII. 2 Plutarch. Aem. Paul. 12, 2, Appian Mithr Strabo VII. 4, 17, (srv. SS. I.' 299). Také Ptolemaios uvádí Sidony pi horm' Visle (II. 11, 10). * Srv. o tom více dále na poátku kap. V.

6 61 cest dále. Zejména bych se domníval, že postup smrem jižním, dol po Dnstru, Bugu a Dnpru, rovnž jako postup na sever k Smolensku rozvíjel se už v dobách p. Kr. Slov. korablt, pejato bylo už v tchto dobách od Rek, navštvujících limany pontských ek.^ Ze se to nedlo bez srážek a boj se staršími domácími obyvateli (Finny a Litevci, srv. výše str. 33, 46), rovnž jako bez vtších spolk a koncentrací, tvoících se na stran slovanské, je najev, ale nevíme o tom ani o prvních pohybech z historie nic mimo uvedené narážky u Herodota. Tak bylo do doby Kr. nar. a ješt v prvních stoletích po nm. Teprve od 111. století objevují se nám události, které osvtlují stav východních Slovan zpsobem podrobnjším a zajímavjším. Poíná se to invasí gótskou v III. stol. po Kr., k níž se poutají i prvé zprávy o existenci slovanských Ant, a další dležité zprávy ze VI. až VII. století o invasi a okupaci avarské a chazarské. II. GOTOVÉ V RUSKU. Gotové, silný národ germánský," jenž se sám zval Guty, jak víme z fragmentu kalendáe bobbijského,^ mli podle tradice. ^ Srv. výše str Staré theorie o slavinit Got, k nimž nkteí ped lety byli svedeni jednak podobností a astjší zámnou jména Got a Get (o slavinit tchto srv. mj výklad v SS. II. 188), jednak tím, že Goti zasáhli i do slovanských vpád na Balkán, zejména do Dalmácie, zde znovu rozbírati nepotebuji, ponvadž jsem jejich vznik a význam ocenil už v SS. II Zámnu Got s Chorvaty nalézáme už v listin splitské synody z r. 1063, dále u knze Dukljanského a arcijáhna Tomáše Spiitského a na severu optn ztotožnní Got s Poláky už na náhrobku Boleslava Chrabrého z po. XI. stol. (Bielowski MP. I. 320). * Srv. Bernhardt Wulfila oder die got. Bibel. Halle (gut-thiuda t. j. gótský lid). S touto formou Gut srovnávají se i nejstarší zachované formy klasické: Pytheovi Gutones (Plín. XXXVII. 35 a IV. 9)), Ptolemaiovi rúd-wvss (III. 5. 8) a snad i jméno u Strabona, emendujeme-li s Zeussem jeho Boútiovsí (VII. 1. 3) v To'jzoyjžZ- Také na nápisech setkáváme se s adj. guticus, gutficus (CIL. III. Suppl. 7586, 11700) a rovnž sem spadají i formy staroslovanské v ruských letopisech F^Te od *r'lthh'b (na p. letopis Kijevský k r. 862) nebo v listin novgorodské z r Fotm, raxane, rti^kt 6eperi> atd. {Sobolevskij JInHr. Ha6.^K);Ii. 81, Archiv si. Phil. XXXIi. 309). Srv. též Gut v geografii Mojžíše Chorenského (SS. II. 176). Teprve pozdji povstal tvar s O, bud širší {Gotones u Tacita. Germ. 44, Ann. II. 62) nebo obvyklý a velmi hojný tvar užší Goti, od ehož adj. goticus. Aspirovaná forma s th (rús-tovsg u Ptolemaia, a Gothi, ToO-o;, FótS-O'. pozdjších ímských a byz. spisovatel je mén správná, nebo povstala patrn ze složky Guf-Thiuda. Nejstarší tvar slovanský v legend Konstantinov z IX. stol. zní rotgii. Totožni jménem i pvodem byli s tmito vislanskými Goty

7 62 zachované Jordanisem, pravlast v Skandinávii.^ Odtud pišli pes ostrovy baltické na protilehlý beh východní Germanie, kde se objevují již ve IV. století p. Kr.,'^ smíme-li zápisu Pytheovu o Gutonech dáti pednost ped emendací Miillenhoffa, toucího zde jméno Teuton.^ První sídlo bylo pi dolní Visle, odkudž se šíili na její stední tok a pravý beh. Zde, nkde za Lyg-ií, pipomíná gótskou íši Tacitus,'* zde je umísuje Ptolemaios'^ a zde také na n ukazuje starý, Pliniem zachovaný název eky Guttalus, Guthalus, bu samé Visly nebo Pregely.*^ Posavadní šíení bylo patrn v souvislosti s celkovým šíením a tlakem Germán, vycházejícím od dolního Labe a Odry, a ponvadž tlak neustával, nýbrž stále se stupoval, hnuli se konen Gotové i z vislanských svých sídel dále k jihovýchodu. A by bychom nemohli íci, že tento postup Got stal se píinou velkého hnutí severních národ, jež podle zprávy Capitolinovy pedcházelo válku markomannskou, vzniklou r. 165,^ mžeme pece míti za to, že souviselo s gótským pohybem a že obé bylo asi skandinávští Gautové {TabzoLi, Tauioí stšv. Góihar, stisl. Gautar obyvatelé Gautlandu). Srv. Bremer Ethnographie 83. Sem bych nejlépe vložil i novjši literaturu, jednající o djinách Got vbec. Vedle píslušných statí u Pallmanna Die Gesch. der Vólkerwanderung (Weimar Gotha ) I. 36 si., a Wietersteima-Dahna Gesch. der Volkerwanderung si., I. 140 si., srv. B. Rappaport Die Einfálle der Goten in das rom. Reich bis auf Constantin. Leipzig 1899, F. Braun PasbicKania , Bremer Ethnog-raphie 81 si., 91 si. (zde uvedena i starší historická literatura), L. Schmidt Gesch. d. d. Stamme Bradley H. The Goths from the earliest Times to the End of the gothic Dominion of Spain. Lond. 1906, (I. vyd. 1883). Schónfeid M. Goti (Paulys Realenz. N. B. Suppl. 3. Stuttg ) a Diculescu C. Die Wandalen und Gothen in Ungfarn und Rumaenien (Mannus IH, Erg. Bd. 62). 1 Jordanis Get. 26. Srv. Bremer Ethn. 83, 91, Schmidt Allg. Gesch. d. germ. V. 83. V novjší dob pokoušel se Braun dovoditi, že mli prvotní svá sídla na horní Visle vedle Vandal (Pa3MCKaHÍH I. 327 si., srv. i Bremer 1. c. 92), což však nepokládám za správné. Srv. Jul. Kulakovskij HoBbie ^OMBicibi o jupceh-feuiuem-b nepioa^fe HCTopiii rotobt (Htch. oóin,. HecT. XIV., 2, 47 51). - Plín. XXXVII. 35; Pytheas Gutonibus Germaniae genti accoli aestnarium Mentonomon nemine. 3 Mullenhoff DA. I. 474 si, 484, II. 114, 282 (srv. SS. I. 384).' S tímto datováním je ovšem v odporu datování archaeologické, nebo i Almgren i Kostrzewski kladou odchod Got z Gotlandu do stedního Latnu, tedy teprve do III. II. st. {Almgreen Mannus Vlil. 290, Kostrzewski Ostgerm. Kultur 230). * Tacitus Germ. 44. '" Ptol. III. 5, 8 (7:apdc tóv OiitaxoÚAav Tto-caiidv Otio touš OOsvéSa; rú9-wv$?;). «Plín. IV. 100, Solinus 20, 2, Srv. mé Starov. zprávy 93 a Braun PasBicK. I. 30. ' Jul. Capitolinus Vita Marci 22. Srv. výklad v mých SS. I. 403, II. 105.

8 63 souasné, Tedy nejspíše v letech šedesátých II. stol. po Kr. poal se od Visly na východ nový postup Got (spolu s ástí Herul), a ten se stal jednou z nejvážnjších událostí slovanské praehistorie. Co bylo jeho bezprostední píinou, dobe nevíme. Jist jednak tlak jiných kmen germánských na psobil, ale je možné, že se pidružil k tomu i s druhé strany tlak Slovan, kteí se mocn rozpínali v Povislí, smrem na dolní Vislu. Dvojí cesta se otvírala Gotm, chtli-li na jihu hledati štstí a novou vlzist. Jedna vedla nahoru podél Visly pímo na jih, druhá podél severního Bug-u na jihovýchod do poíí Pripeti a Dnstru. První byla sice schdnjší, ale patrn peplnná jinými slovanskými a germánskými kmeny, druhá vedla územím mén schdným, ale byla asi volnjší a také jako staré obchodní spojení známjší. Gotové dali se druhou, ale jinak nevíme, kudy šli a kam, nebo o tom nás nechává i gótská tradice i ostatní historie v úplné nejistot. Gótská tradice, kterou zachoval ve svých djinách Jordanis, vypravuje pouze, že za krále Filimera Goti rozhodli se vysthovati z východní Germanie a že, hledajíce nová lepší sídla, pišli do Skythie k úrodnému, ale bain plnému kraji, zvanému Oium, podél nhož tekla jakási nesmírná eka. ást Got vedená Filimerem pekroila ji a zmocnila se zem Oium, zatím co jiní zstali.^ Jméno Oium se nikde jinde v literatue nevyskytá,* ale je nasnad, že nesmírnou ekou, u níž se Gotové rozdlili na dva proudy, je mínn buíf široký Dnpr nebo rozlitá Pripef. Podle ^ Jordaais 27: pervenit (Filimer> ad Scjrthíae tcrras, quae Unguae eonim Oium vocabantur, ubi delectatus roagna ubertate regionm haec ergo pars Gothonim quae apud Filemer dicitur in terras Oium emenso amoe transposita, optatura potiti solum nec mora iilico ad gentem Spalorum adveniunt consertoque proelio victoriam adipiscunt exindae iam velut victores ad extremam Scythiae partem, quae Ponto mari, viciua est, properant. u Jordána. ' Jméno jest úpln záhadné, vyskytujíc se v literatue pouze jednou, zde' Cod. Ambrosianus (A) má ocum, cod. Breslaviensis (B) oba z Xf. stol. ouina, jinak z nejlepších pijal Mommsen tení oium. Zprávu vyal Jordanis z gótské historie Ablabiovy, ale ta není zachována. Obyejn se vykládá jméno za dat. plur. germ. aue aajóm (got. awi. aujós jako mawi, maajós. Srv. Grienberger Zs. f. d- alt , 159, Mommsen ed. Jordána 163. Mallenhoff DA. II. 365). Ale výklad tento nepokládám za definitivní, nebof by Ablabius a Jordanis (oba znalci gótského jazyka) byli zprávu stylisovaii jinak, a neuvedli jména zem dativem plurálním od aae. Ze stylisace ostatn nevysvítá, že to musilo býti pojmenování gótské.

9 64 toho možno Oium ztotožniti bu s Volyní a Kijevskem nebo s úrodným polostepním krajem pi levém behu stedního Dnpru, na jih od vtoku Desny.^ Ale je též možno nebrati bájenou zprávu Jordanisovu zcela doslovn, a za úrodné Oium pokládati kraj na obou stranách stedního Dnpru, nebo Gotové, jak sám Jordanis praví, zstali sedti i na behu pravém. Ze se soustedili u Dnpru, nechci pi strategicky významné povaze této eky vbec pochybovati, a že pešli za Dnpr, ukazuje i sedni Herul u Azovského moe,^ i srážka Got s kmenem Spal, pvodu asi turkotatarského,^ po nichž zstalo ruským Slovanm slovo spoliwh, ispoliríh ve smyslu obra, jako zstalo. obr, pol. olbrzym v témž smyslu ze jména Avar a rus. BJiaxi., bojioti) ze jména Velt, Velet a Xuhtj, XbíHOBe ze jména Hun.'* Pi tom dostihli beh ernomoských, odkudž poali podnikati odvážné výpravy i na protilehlé behy maloasijské. Celá vylíená událost spadá patrn do poátku III. století po Kr., jak nasvdují i souasné výboje gótské na Balkán, nebo druhá ást Got, jež se ve Volyni oddlila od Filimera, t. zv. Goti západní (Wisigoti), k nimž patili i Tervingové a Tajfalové, obrátila se k jihu podél Dnstru do ímské Dacie, kde se srazila r. 214 s vojskem Caracallovým a odtud, pešedši r. 238 Dunaj, poala adu velkých výboj balkánských, jež jsem ml už píležitost jinde ^ S Volyní ztotožnil Oium Braun Pas. I. 8, 245, 246 i Hruševskij KieB. Pycb I Šachmatov s krajem pripetským (JípcBH. cy^b^ti 12 13). * Jordanis Get * Ve kmeni Spal chtli nkteh vidti Slovany (tak K. Pallmann Gesch. d. Volkerwand. Weim II. 82, J. Cuno Forsch. I. 295, R. Róssler Zeitpunct 78, 84. J. Perwolf Arch. f. si. Phil. IV. 66, VIII. 11) nebo docela koruptelu Srb (Zeuss Deutschen 67). Sr. SS. II Róssler 1. c. vbec v zmínném boji shledával první historický boj Slovan s Germány krátce ped rokem 238. Ale Slovany nebyli, nebo je Plinius uvádí v Asii na východ Donu (Spalaei VI. 7, 22),.a nepochybuji, že i IláXoi, vzpomenutí tamže Diodorem Sicilským (II. 43), jsou tito Spálové (Latyšev Scyth. I. 458). Nov AI. Šachmatov v stati Cnojiu- HCKOHHBie coci^ah CjiaBaHT> (>ICiiB. Cxap. XX. 21 si.) a OiepKT) XV. dovozuje, ze Spálové byli germánští Basterni nebo Peukini, pvodn pi Visle sedící (od germ. spell mluviti, * spala mluvící se suffixem snad keltickým -in). Proti tomuto výkladu srv. Vasmer Roczn. síaw. VI * Srv. Sobolevskij Arch. si. Phil. XXX. 474 a Veselovskij Hsb. otjs,. p. a3.*1906. III. 8. Starobulh. je spolim,, pí. spoli (Supr. 485, 10), rus, HcnoJiHHT» malor. Hcno-nbíHt, pol. petvoeno v stolin, stoíym, stwolin, pod. kaš. stolémi {Bernecker EW ).