Systémy ozelenění vinic využívané ve vinohradnictví

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Systémy ozelenění vinic využívané ve vinohradnictví Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Pavel Pavloušek Ph.D. Vypracoval Ivo Padalík Lednice 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Systémy ozelenění vinic využívané ve vinohradnictví vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne.. Podpis diplomanta..

3 Motto: Úrodná půda je největším bohatstvím země, a člověk tím bohatstvím neustále mrhá. Poděkování Děkuji, tímto mé manželce a dětem za podporu a toleranci, díky níž, jsem se mohl věnovat studiu, jenž-mi umožnilo pochopit děje, které nás vinaře, obklopují v každodenním životě.

4 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ OZELENĚNÍ Klima Teplota Vodní bilance Půda Půdní struktura Pórovitost, půdní druh Humus, důležitá složka půdy Kořenový systém SYSTÉMY OZELENĚNÍ VINIC Hlavní funkce a význam ozelenění vinic Zelené hnojení Spontánní ozelenění Sezónní ozelenění Rotační ozelenění Ozelenění každého druhého meziřadí Ozelenění meziřadí s kultivací příkmenného pásu Celoplošné ozelenění včetně příkmenného pásu ROSTLINY A JEJICH SMĚSY POUŽÍVANÉ PRO OZELENĚNÍ Rostliny vhodné pro ozelenění Bobovité Leguminózy Lipnicovité Brukvovité... 23

5 5.2 Směsi rostlin vhodné pro ozelenění vinic GreenMix-multi GreenMix-mini Wolfova směs Wolf mischung Rebenfit Jetelotravní směs do vinic VHODNÉ SYSTÉMY OZELENĚNÍ VINIC JIŽNÍ MORAVY Vinařské oblasti a podoblasti České republiky Klimatické, geologické a půdní podmínky Doporučení vhodného ozelenění Možné varianty ozelenění vinic jižní Moravy Agrotechnika ozelenění Výsev ozelenění Údržba ozelenění Likvidace ozelenění ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA... 42

6 1. ÚVOD Péče o půdu ve vinicích je často opomíjenou stránkou vinohradníků. Používání některého ze systémů ozelenění ve vinici je jednou ze základních podmínek k získání nejen vysoké kvality následně vyrobeného vína, ale především přispívá k trvalé udržitelnosti a vzájemné harmonii v přírodě. V posledních dvaceti letech prošlo vinohradnictví na Moravě a Čechách velkými změnami. Mezi takové změny patří i péče o půdu ve vinicích. Dnes již téměř nenajdeme vinařství, které by produkovalo svá vína jinak nežli v rámci systému integrované produkce či ekologickém systému. Poslední baštu konvenčního systému představují drobní vinaři, ale s nastupující mladou generací se postupně upouští od tohoto dlouhodobě používaného systému charakterizovaného především používáním celoplošného černého úhoru, případně celoplošnou aplikací herbicidů a jsou postupně nahrazován různými systémy ozelenění, Tyto změny nastartoval program Integrované produkce, který vznikl ve Švýcarsku a na základě těchto zahraničních zkušeností byl aplikován u nás a funguje již více než dvacet let. Abychom pochopili, proč je ozelenění jako hlavní složka péče o půdu tak důležité, je nutno se vrátit do poloviny minulého století, kdy dochází k postupnému zvyšování produkčních ploch vinic a tím i zavádění mechanizace do vinařského odvětví. Mění se krajina, kdy zakřivené vinice, dříve respektující přirozený ráz krajiny, se začínají přetvářet do větších celků, vznikají vinice, které jsou pro lepší dostupnost techniky napřímené téměř podle pravítek, objevují se první herbicidy pro boj s plevely, požadavky na vysoké výnosy je potřeba uspokojovat vysokými dávkami minerálních hnojiv, tím jde ruku v ruce intenzivnější chemická ochrana používající neselektivní preparáty, podíl ruční práce se podstatně snížil a časté pojezdy mechanizace po černém úhoru zvýšilo utužení půdy hlavně v příkmenném pásu. Těmito, ale i jinými postupy začalo docházet k postupnému nárůstu negativních vlivů. Důsledky tohoto počínání jsou patrné dodnes. Vlivem tohoto hospodaření docházelo k degradaci půdních vlastností. Rapidními úbytky organické hmoty, půdních organismů, docházelo k snížení retenční schopnosti půdy, eroze markantně snížila vrstvy úrodné půdy a z vinic se staly striktní monokultury, které hůře odolávají stresům, výkyvům počasí 1, jsou citlivější na napadení chorobami, a škůdci ztratili mnoho 1 Dnes již můžeme hovořit o výkyvu klimatu. 6

7 přirozených nepřátel. Všechna tato negativa lze považovat za jakousi nemoc a podstata této nemoci spočívá v minimální péči o půdu. Chceme-li tuto nemoc léčit, je nejvyšší čas začít co nejdříve. Systémy ozelenění vinic jsou prvním a zásadním krokem ke stabilizaci a zlepšování půdních vlastností biologickou cestou. 7

8 2. CÍL PRÁCE V této bakalářské práci se chci zaměřit na možnosti ozelenění vinic, zvláště pak vysvětlit, proč je ozelenění vinic důležité nejen pro pěstování révy vinné, ale i pro vytváření rázu krajiny nehledě na obrovský vliv na ekologizaci vinohradnictví a zvyšování biodiverzity. Prvním cílem je shromáždit z dostupné literatury údaje týkající se půdních a klimatických podmínek pro využívání ozelenění ve vinicích. Druhý cíl je zaměřen na zmapování různých systémů používaných pro ozelenění vinic, nejen u nás, ale i ve světě. Třetí cílem je uvést příklady druhů rostlin a směsí těchto rostlin používaných pro ozelenění vinic. Čtvrtým a posledním cílem je doporučení vhodných systémů pro ozelenění vinic na jižní Moravě. 8

9 3. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ OZELENĚNÍ Réva vinná se pěstuje v rozsáhlých oblastech po celém světě, výsadby lze najít v tropickém, subtropickém i mírném pásmu. Řadí se k teplomilným dřevinám a výběr stanoviště pro její pěstování je proto velmi důležitý (PAVLOUŠEK, 2011c). Podle místa stanoviště je nutno zvolit i optimální systém ozelenění. Pro správně zvolené ozelenění je nutné brát do úvahy faktory jak klimatické a půdní, tak i faktory topografické. 3.1 Klima Mezi klimatem a počasím je zásadní rozdíl. Pojem počasí označuje aktuální stav atmosféry na malém území a může se ihned změnit, klima lze definovat jako dlouhodobý zpravidla průměrný stav atmosféry v dané oblasti. Na rozdíl od počasí se změny klimatu projevují až za několik desítek let. Optimální klimatické podmínky má vinná réva v oblasti Středozemního moře, kde se také nachází přibližně polovina světových vinic. Mezi nejvýznamnější klimatické faktory patří průměrná roční teplota. (SEDLO, 1994) Pro vinohradnické účely rozeznáváme tři stupně klimatu. - Makroklima, rozlohou největší sledovaná oblast na úrovni našich podoblastí. - Mesoklima, lze vnímat jako rozlohou větší oblast na úrovni viniční trati či vinařské obce. - Mikroklima, prostředí přímo v dané vinici, na daném místě. Lze jej ovlivnit správně zvolenou výsadbou, ve smyslu respektování topologie, orientace jednotlivých řádků, sponu, dále agrotechnickými zásahy, jako je vhodná volba výšky a zahuštění listové stěny a v neposlední řadě i volbou správného systému ozelenění. (PAVLOUŠEK, 2011c) Teplota Réva vinná vyžaduje minimální průměrnou teplotu kolem 9 C, za optimální je považována teplota 11 až 16 C (SEDLO, 1994). 9

10 Samotná teplota nemá až tak zásadní vliv na ozelenění, ale jak uvádí HLUCHÝ a kol. (1997), ozelenění má významný vliv na mikroklima v nejteplejších letních dnech. Při teplotách nad 30 C zvyšuje bylinná vegetace až o 20 % relativní vzdušnou vlhkost a až o 1,3 C snižuje teplotu vzduchu na povrchu listů révy vinné. Tento rozdíl mikroklimatu způsobuje v nejteplejších letních dnech až čtyřicetiprocentní zvýšení fotosyntetické aktivity ve srovnání s vinicemi s černým úhorem. PAVLOUŠEK (2011c) uvádí, že při výskytu jarních mrazíků, ale i na podzim, může přítomnost ozelenění ovlivňovat mikroklima a může vést ke snížení teploty v zóně hroznů Vodní bilance Příjem vody pro révu je naprosto zásadní. Voda slouží k transportu živin v révovém keři a účastní se všech fyziologických procesů. Při nedostatku vody lze pozorovat na keřích oslabení a žloutnutí spodních listů na letorostu. Může docházet i k negativnímu ovlivnění vývoje hroznu, kdy se vlivem nedostatku vody tvoří malé bobule. Nadbytek vody taktéž nepůsobí příznivě na vývoj keře. Při silném utužení vlhkých půd v meziřadí může docházet ke vzniku chloróz, což je důsledek špatného příjmu železa. Voda je přijímána jednak kořenovým systémem z půdy, tak i zelenými částmi keře. Dostupnost vody ovlivňuje půdní druh a jímavost půdy (PAVLOUŠEK, 2011c). Za optimální množství srážek pro révu je považováno 600 mm za rok, avšak je možné pěstovat révu vinnou bez snížení množství nebo kvality hroznů i při 300 mm. V našich podmínkách se pohybuje roční úhrn srážek mezi mm. Samozřejmě je důležité rozdělení srážek během roku (SEDLO, 1994). Réva vinná má v průběhu vegetace tři období zvýšené spotřeby vody. První období nastává ve fenofázi rašení oček, kdy množství vody může ovlivnit jejich počet. Po odkvětu nastává druhé období, které může mít vliv na nasazování bobulí a tím i hustoty hroznu. V této fázi začíná i intenzivní dělení buněk bobule a dostatečný příjem vody přispívá k jejich zvětšení ve fázi nalévání. Třetím obdobím zvýšené spotřeby vody je těsně před zaměkáním, kdy dochází k plnému nalévání bobulí (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2000). REUTHER aj. (2004) uvádí, že v kritickém období, květen říjen je pro aplikaci jakéhokoliv ozelenění potřeba minimálně 300 mm srážek, ale přitom je důležité si 10

11 uvědomit, že každý typ ozelenění vinice spotřebovává jiné množství vody. Samotné ozelenění spotřebuje mm vody a vinice celkově tím pádem při celoplošném ozelenění spotřebuje asi 700 mm za rok. Pro porovnání vinice s černým úhorem spotřebuje vody přibližně jen 400 mm. Pro zamezení ztrát vody v půdě vlivem transpirace v období velmi suchých měsíců a zvýšené spotřeby révy vinné, kde je aplikováno ozelenění, je nutno provést agrotechnické opatření v podobě válení bylinné vegetace, mulčování nebo podřezání vegetačního drnu. Zajímavé je i přispění mykorhizních hub, které se mohou v ozeleněných vinicích vyskytovat. Mezi houbou a kořenovým systémem se vytvoří symbiotický vztah, kdy rostlina poskytuje houbě energii získanou fotosyntézou ve formě cukrů a houba zase poskytuje rostlině minerální látky ve formě iontů rozpuštěných ve vodě ( HLUCHÝ, aj. (1997) k tomu uvádí, že mycelium mykorhizních hub je schopno dodat kořenům révy vinné v období sucha až o 20 % více vody a celoročně více než 50 % fosforu. 3.2 Půda Půdu lze definovat jako samostatný přírodní útvar vzniklý z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných faktorů. Je životním prostředím půdních organismů, stanovištěm planě rostoucí vegetace, slouží k pěstování kulturních rostlin. Je regulátorem koloběhu látek, může fungovat jako úložiště, ale i zdroj potenciálně rizikových látek. Půda je dynamický, stále se vyvíjející živý systém. Přežití a prosperita všech suchozemských biologických společenstev, přirozených i umělých, závisí na tenké vrchní vrstvě Země. Půda je proto bezesporu nejcennější přírodním bohatstvím ( Půdní struktura Půdní struktura je souhrnný název, který vyjadřuje kvalitu půdy. Tato kvalita je dána mechanickou skladbou půdy a množstvím humusu. Optimální půdní struktura by měla obsahovat dostatečné množství pórů, které zajišťují výměnu půdního vzduchu 11

12 a dostatečný pohyb vody v půdě. Nejvhodnější podmínky pro růst kořenového systému zajišťuje drobtovitá struktura půdy Pórovitost, půdní druh Póry v půdě hrají velmi významnou roli, umožňují růst kořenového systému a zároveň zásadním způsobem ovlivňují hospodaření s vodou v půdě. Hrubé póry jsou významné pro provzdušnění půdy a pro příjem vody během deštivých period. Střední póry obsahují převážnou část vody, která je dostupná pro rostlinu. Jemné póry obsahují nedostupnou, mrtvou vodu, zhoršují růst kořenového systému a jsou pro rostlinu bezcenné (PAVLOUŠEK, 2010a). Půdní druh se určuje na základě procentního zastoupení jednotlivých frakcí zrnitých částic obsažených v půdě. Částice větší než 2 mm se označuj jako skelet a částice menších než 3 mm se označují jako jemnozem. Jak uvádí JANDÁK a kol.(2010) tato zrnitost má vliv na sorpční schopnost půd. Různý obsah částic různé velikosti v druhově odlišných půdách má za následek rozdíly ve schopnosti půd sorbovat (poutat, zadržovat) rozpustné součásti půdního roztoku, ionty, molekuly a peptizované koloidy. Půdy hlinité a zvláště jílovité mají větší sorpční schopnost danou velkým obsahem jílovitých částic než půdy písčité. Kamenité půdy jsou pro pěstování révy vinné velmi vhodné. Jsou propustné pro vodu, na svazích netrpí tolik erozí, jsou záhřevné. Tím, že jsou chudé na živiny, dávají nižší sklizně, ale o to jakostnější vína. Štěrkovité půdy mají podobné vlastnosti jako kamenité, poskytují révě vinné více živin, mají však menší záhřevnost. Písčité půdy se vyznačují dobrou propustností pro vodu a velmi výhodnými podmínkami pro růst kořenů. Nevýhodou je nízká nabídka živin, a proto vyžadují časté hnojení. Jílovité půdy obsahují dostatek živin, réva na nich roste bujně, ale jakost vín je střední až nízká. Pro své fyzikální vlastnosti jsou snadno uléhavé a erozivní (SUK, STEKLÍK, 1995) Humus, důležitá složka půdy Humus je organická půdní hmota procházející neustálými změnami. Je tvořen zbytky rostlinných a živočišných organizmů, které jsou v různém stupni rozkladu. 12

13 Humus se svými složkami aktivně spoluúčastní na stavbě půdního sorpčního komplexu. Zvýšení sorpční schopnosti půd se příznivě projevuje jednak v možnosti vytváření větší zásoby živin v půdě, jednak v omezení jejich ztrát, které mohou vzniknout vyplavením slabě poutaných živin do spodních vrstev půdy, mimo dosah kořenového systému (JANDÁK a kol., 2010). Na přeměně organické hmoty na humus jsou neodmyslitelnou součástí půdní organismy. PAVLOUŠEK, (2011a) uvádí, že intenzivní prokořenění podporuje vlivem výměšků rostlin také rozvoj půdních organizmů, které pozitivně působí při přeměně organické hmoty na humus. Za optimální obsah humusu je pro lehké půdy považováno 1,5 1,9 %, pro střední půdy 1,8 2,4 % a pro těžké půdy 2,0 2,9 %. Základním předpokladem pro tvorbu humusu ve vinici je dostatečné množství organické hmoty. V produkčních vinicích lze obsah humusu zvyšovat vysévání ozeleňovacích směsí, nastýláním slámy, popřípadě hnojení statkovými hnojivy. Důležité je i zpětné navracení všech organických zbytků po skončení vegetačního období do vinice. Ořezané réví se mulčuje přímo ve vinici, třapiny, výlisky, matoliny a kvasnice je možno zkompostovat. Velmi vhodné při kompostování je využití hybridních druhů žížal a získat tak velmi hodnotný vermikompost 2. V současné době se v důsledku hledání alternativních zdrojů energie objevují technologie na využití odpadního réví. Zavádění těchto systémů se jeví jako kontraproduktivní. Cílem vinohradníka by mělo být zvyšování množství organické hmoty ve vinici a ne se jí nákladně zbavovat. 3.3 Kořenový systém Úkolem kořenového systému a jednotlivých kořenů je upevňovat révový keř v půdě, zajišťovat rostlině příjem vody, živin, ukládat zásobní látky v podobě minerálů a sacharidů a v neposlední řadě tvořit rostlinné hormony (PAVLOUŠEK, 2011c). Kořeny nejen přijímají různé látky z půdy, ale na druhou stranu půdě předávají látky bohaté na energii, které slouží k vytváření půdní struktury a jako výživa pro mikroorganismy (SEDLO, 1994). 2 Vermikompost, též používaný pojem naturhumus nebo biohumus, je výsledným produktem po zpracování organických zbytků pomocí násady hybridních druhů kalifornských žížal (Eisenia andrei). 13

14 Kořenový systém révy vinné může být dvojího druhu v závislosti na způsobu množení. Generativní množení révy se používá pouze v šlechtitelských podmínkách. Zde má réva vinná typický kůlový kořen. Ve vinohradnické praxi se réva vinná množí zásadně vegetativně pomocí podnožového řízku. Ten tvoří kořenový kmen, z něj pak začnou vyrůstat tři typy kořenů. Hlavní kořeny se nachází v nejspodnější části též zvané jako patní. Prorůstají do značných hloubek a zabezpečují příjem vody z hlubších vrstev půdy. Vedlejší kořeny ve střední části kořenového kmene mají hustý systém kořenového vlášnění a hrají nejdůležitější roli při příjmu živin a vody. Těsně pod povrchem půdy vyrůstají povrchové neboli rosné kořeny. Ty je nutno v prvních letech po výsadbě pravidelně odstraňovat aby se rostlina nestala pravokořennou (SEDLO, 1994; PAVLOUŠEK, 2009). Ozelenění půdy ovlivňuje hustotu kořenů v horní vrstvě zeminy. Vysoký podíl travních druhů (Poaceae), které odebírají větší množství vody, může negativně působit na vývoj kořenové soustavy v horních cm půdního horizontu. Také častá kultivace meziřadí vinici formou černého úhoru nepříznivě účinkuje na vývoj kořenů v horních vrstvách zeminy. Častá kultivace růst kořenů prakticky neumožňuje (PAVLOUŠEK, 2011c). Ozeleněním vinic je možno mělce kořenící révu přinutit konkurencí bylinného porostu kořenit hlouběji (HLUCHÝ, 2009). 14

15 4. SYSTÉMY OZELENĚNÍ VINIC 4.1 Hlavní funkce a význam ozelenění vinic Základem vinohradnické produkce je udržení a zvyšování přirozené úrodnosti půdy. Půdní úrodnost je dána pozitivním společným působením horniny, půdních organizmů, humusu a organické hmoty v půdě. Ty ovlivňují strukturu půdy, vodní kapacitu a vododržnost půdy a v konečném důsledku i významně determinují růst rostlin, v půdě rostoucích. Vyloučení nebo alespoň minimalizace aplikací pesticidů toxických vůči jednotlivým složkám půdního edafonu a ozelenění meziřadí vinic jsou z tohoto pohledu významnými prvky péče o půdu (HOFMANN, HLUCHÝ, 2008). V souvislosti s termínem ozelenění je nutno připomenout, že se jedná o druhově bohaté společenstvo bylin. Pojmem zatravnění jak napovídá samotný název je nutno chápat jako travní druhy čeledi lipnicovitých (Poaceae). Tyto travní druhy vytvářejí hustý kořenový systém a zabraňují tak erozi půdy, ale jen velmi zanedbatelnou měrou prokořeňují půdní horizont do hloubky cca 10 cm. Mají poměrně vysoké nároky na vodu, kterou dále nepropouští do hlubších horizontů. Některé travní druhy jsou přesto v malé míře zastoupeny v některých bylinných směsích (PAVLOUŠEK 2010b). Celá péče o půdu ve vinici by měla být složena z opatření sestávajících z osevu a z regulace rostlin působících jako kypřič půdy, z regulace rostlin dodávajících do půdy potřebné živiny a vytvářejících vhodné prostředí pro hmyz a z nezbytných mechanických opatření, především z kypření půdy bez obracení (URBAN, ŠARAPATKA, 2003). Shrnutí pozitivního vlivu ozelenění vinic: ochrana před větrnou a vodní erozí možnost vjezdu techniky krátce po dešti ochrana půdy před vysycháním podpora vzniku mykorhizy na kořenech révy vinné ochrana před vyplavováním dusíku z půdy v zimním období prokořenění půdy a tím její oživení, zlepšení struktury, půdních pórů významný zdroj humusu 15

16 postupné rovnoměrné uvolňování živin, hlavně dusíku zdroj výživy pro půdní edafon obohacení půdy o dusík u bobovitých rostlin fytosanitární účinky, eliminace škůdců a původců houbových chorob odstranění půdní únavy snižování utužení půdního horizontu potlačení růstu plevelů, pýr plazivý, svlačec rolní (zdroj stolburu), pcháč oset poskytnutí dostatečného množství potravy užitečným druhů organizmů konkurencí kořenů nutí kořenit révu vinnou hlouběji snižování acidifikace a kontaminace postřikovými látkami cesta k ekologizaci vinohradnictví Shrnutí negativů ozelenění vinic: konkurence kořenů o vodu, u révy vinné může docházet ke stresovým situacím finanční náročnost, zvýšení nákladů na osiva časová i finanční nákladovost na výsadbu při provádění zelných prací, komplikovaný pohyb v bujném porostu meziřadí při květu bylin a ručně prováděných zelených pracích riziko bodnutí hmyzem možné zvýšení počtu hrabošů při používání metody nastýlání slámy, možný výskyt osenic (Noctuinae) snížení výnosu, zvláště při přechodu z konvenčního vinařství možné snížení extraktu vína 4.2 Zelené hnojení Před výsadbou vinice se provádí řada meliorační opatření ke zlepšení půdní struktury a zvýšení množství živin. K těmto opatření se řadí i celoplošný výsev směsí pro zelené hnojení. Za jeden ze základů kvalitního ozelenění je třeba považovat obsah organické hmoty v půdě. Význam humusu pro pěstování révy vinné a ozelenění vinic si je třeba uvědomit nejlépe před výsadbou vinice. Před výsadbou totiž existuje nejlepší možnost, jak zvyšovat obsah organické hmoty v půdě (PAVLOUŠEK, 2011b). 16

17 Pod pojmem zelené hnojení se rozumí záměrné pěstování plodin pro jejich následné zapravení do půdy jako organického hnojiva. Důsledkem toho je zvýšení obsahu rychle rozložitelné organické hmoty v půdě, zvýšení aktivity edafonu, fixace dusíku a zlepšení fyzikálních a chemických vlastností půdy (URBAN, ŠARAPATKA, 2003). Ve vinohradnictví se aplikují dva základní způsoby zeleného hnojení: Při prvním způsobu se rostliny na zelené hnojení vysévají před založením vinice celoplošně. Zapravení do půdy spolu s aplikací minerálních hnojiv má za cíl zvýšit množství humusu, živin, odstranění půdní únavy a celkového prokořenění půdního horizontu. Samotné přípravě půdy na stanovišti by měla být věnována náležitá pozornost, a to již 2 3 roky před samotnou výsadbou vinice. PAVLOUŠEK (2011c) mimo jiné uvádí, že v období mezi vyklučením staré vinice a výsadbou nové lze vhodnou kombinací rostlin na zelené hnojení potlačit populaci háďátek v půdě, která jsou nebezpečnými přenašeči virových chorob. Druhým způsobem je výsev zeleného hnojení v produkční vinici. Zpravidla se vysévá ve vinicích chudých na organickou hmotu do meziřadí. Výsev se provádí v březnu a koncem května se zapravuje do půdy nebo se v srpnu vysévají ozimé směsky a na jaře příštího roku se zapravují do půdy. Zapravení je nutno provádět mělce nejlépe pomocí rotačního kypřiče nebo půdních disků. Mělkým zapravením organické hmoty zvláště v těžších půdách dochází k lepší mineralizaci a tím k rychlejšímu uvolňování přístupných živin. Tab. 1: Příklad vhodných směsí pro zelené hnojení (upraveno dle Směs Výsevní množství kg.ha -1 Hořčice bílá / řepka ozimá 8 / 6 Vikev setá / hořčice bílá / 5 6 Hořčice bílá / řepka ozimá / svazenka vratičolistá 5 / 5 / 3 Peluška / hořčice bílá / řepka ozimá 50 / 5 6 / 6 Ve směsi lze použít i další plodiny (bob, lupina, pohanka, vikev huňatá, vikev setá, aj.) 17

18 4.3 Spontánní ozelenění Spontánní ozelenění je samovolné ozelení přirozeně vyskytujícími se bylinnými a travními druhy v dané lokalitě. Může být provedeno systémem přirozeného náletu vanoucím větrem nebo cíleně. Vhodné pro půdy s vysokým podílem skeletu nebo v dobře humózních půdách, časově ani finančně nenáročné, vhodné do svažitých poloh. Nevhodné do chudých půd, v takto provedených ozelenění se nevyskytují zástupci leguminóz a tím nedochází k obohacování půdy vlivem mykorhizy o dusík, taktéž nedochází k prokořeňování půdního horizontu. Spontánní ozelenění má svůj význam při aplikaci systému černého úhoru. Od jara do srpna se provádí kultivace a od srpna se ponechá přirozeně ozelenit. Toto ozelenění je ponecháno po celou zimu a na jaře v období dubna se zapraví do půdy. 4.4 Sezónní ozelenění Dalo by se definovat jako ozelenění v určité části vegetačního období, kdy je převážnou dobu část vinice udržována v systému černého úhoru a na určité období, zpravidla na podzim nebo z jara, je aplikováno ozelenění do meziřadí (PAVLOUŠEK, 2011c). Tento typ ozelenění chrání povrch půdy přes zimu a snižuje vymývání dusíku. Zapravení do půdy na jaře naopak podporuje mineralizaci zelené hmoty a zásobování živinami. Meziřadí s černým úhorem je proto vhodné začátkem srpna spontánně ozelenit nebo koncem srpna až začátkem září oset ozimou směsí např. obilovinami, respektive rostlinami s rychlou tvorbou zelené hmoty (PAVLOUŠEK, 2010b). 4.5 Rotační ozelenění Jedná se o systém, u kterého probíhá vždy po třech letech rotace ozeleněných meziřadí s černým úhorem. Jeví se jako vhodné pro přechod od černého úhoru k částečnému ozelenění a následně k trvalému. Principem rotačního ozelenění je vždy ponechání jednoho meziřadí v podobě černého úhoru. Každé druhé meziřadí se oseje směsí bobovitý rostlin a ozimých obilovin. Druhým rokem se provádí válení nebo mulčování. Ve třetím roku se z jara 18

19 provede zorání a ozelení se meziřadí, kde byl ponechán černý úhor, tím dochází k obměně tedy rotaci. (BAUER, FOX, ZIEGLER, 2004). 4.6 Ozelenění každého druhého meziřadí Typ ozelenění nejvíce používaný v systému integrované produkce. V pěstitelské praxi se používá termín ozelenění ob řádek. Principem je osetí každého druhého meziřadí bylinnou směsí. Systém vhodný do sušších podmínek, kdy je možno kombinovat s nastýláním slámy v neosetých meziřadích až do výše 20 cm (v čerstvém stavu). Takto navrstvená sláma zadržuje půdní vláhu, brání intenzivnímu růstu plevelů, čímž kompenzuje zvýšenou transpiraci bylin v ozeleněných meziřadích. Po třech až čtyřech letech dochází k selekci a z různorodého bylinného pokryvu se stává travní monokultura. Ozelenění se ponechá na stanovišti 3 5 let, následně se zaorá a oseje se vedlejší meziřadí. Kvetoucí bylinná vegetace ovlivňuje pozitivně množství užitečného hmyzu (Ekovín - Směrnice IP, 2000). 4.7 Ozelenění meziřadí s kultivací příkmenného pásu Spotřeba půdní vláhy vlivem ozelenění meziřadí je značná. Snahou každého vinohradníka by mělo být zabránění vzniku stresových situací v důsledku snížení půdní vláhy. Jednou z možností je udržování příkmenného pásu v bezplevelném stavu. Veškerá kultivační opatření ve vinohradnictví jsou ovlivněna půdními a klimatickými podmínkami daného stanoviště. Příkmenný pás je ve vinici tvořen prostorem o šířce mm pod keři v ose řádku. Podle způsobu likvidace plevelů rozlišujeme dva systémy, mechanickou a chemickou kultivaci. Mechanická kultivace představuje jednostrannou hydraulickou výkyvnou sekci uchycenou mezinápravově nebo čelně tak, aby obsluha mohla snadno kontrolovat její činnost. Nejvíce rozšířené jsou v našich podmínkách stranové výkyvné sekce, jejímž pracovním orgánem je nůž, který pracuje v hloubce mm a v pracovní poloze zajišťuje podřezání plevelu rostoucí v příkmenném pásu (ZEMÁNEK, BURG, 2010). Na obdobném principu pracuje i hydraulická výkyvná sekce, u které je pracovním orgánem rotační kypřič, který svými hroty půdu prokypří, rozmělní a dojde tak 19

20 k narušení půdního pokryvu a likvidaci plevelů. Rotační kypřič může být nahrazen i soustavou půdních disků pracující na obdobném principu ( Chemická kultivace příkmenného pásu pomocí herbicidů se provádí nejen v konvenčním systému hospodaření, ale i v omezeném množství v integrované produkci dle stanovených pravidel. V ekologickém systému je aplikace herbicidů v jakékoliv formě vyloučena. Pro aplikaci se používá herbicidní rám zpravidla čelně uchycen na traktoru. Na obou stranách je umístněna tryska společně s clonou, která zabraňuje nežádoucímu úletu a usměrní postřikovou látku do prostoru příkmenného pásu (ZEMÁNEK, BURG, 2010). 4.8 Celoplošné ozelenění včetně příkmenného pásu Hlavním cílem ozelenění příkmenného pásu je eliminovat rostoucí plevele. Mezi nejagresivnější plevele ve vinicích patří pýr, pcháč oset a svlačec rolní. Ozelenění lze provádět cíleně výsevem vhodné směsi, nebo nechat spontánně vysemenit druhy přirozeně se vyskytující v dané lokalitě. K aplikaci ozelenění příkmenného pásu je vhodné přistupovat až po nějakém čase. Nejdříve se provede ozelenění meziřadí vinic, tím se zlepší půdní vlastnosti a poskytne révě čas, aby se kořenový systém přizpůsobil konkurenci v příjmu vody. Jako nejvhodnější je jeví použití cíleného výsevu směsi suchovzdorných kostřav. Dále pak HLUCHÝ, aj. (2011a) uvádí zajímavé výsledky s měřením půdní vlhkosti s variantami pod zatravněnými a s kultivovanými příkmennými pásy. V rámci mezinárodního projektu ECOWIN 3 byly založeny pokusy s různými variantami funkčních směsí bylin, pro ozelenění meziřadí i příkmenného pásu vinic. Z těchto pokusů prozatím vyplývá, že v půdním horizontu 0 30 cm sice došlo v některých variantách k poklesu půdní vlhkosti na úroveň blízkou bodu vadnutí, v hlubších horizontech cm a 60 cm a více se však tento deficit neprojevil. V těchto hlubších horizontech byla půdní vlhkost ozeleněných variant srovnatelná s variantou černého úhoru, dokonce i ve vinicích s osetým příkmenným pásem. Závěrem tedy konstatuje, že v podmínkách roku 2011 nezpůsobily použité směsi bylin pro ozelenění z hlediska vláhy problémy. 3 Program přeshraniční spolupráce RAKOUSKO - ČESKÁ REPUBLIKA , ochrana přírody ekologizací vinohradnictví. 20

21 5. ROSTLINY A JEJICH SMĚSY POUŽÍVANÉ PRO OZELENĚNÍ Pro systémy ozeleňování vinic se využívají především druhově bohaté směsi bylin. Páteř těchto směsí tvoří čeleď bobovitých (Fabaceae), brukvovitých (Brassicaceae), a svůj význam mají i některé druhy lipnicovitých (Poaceae). Významnou přidanou hodnotu tvoří ve směsích také dvouděložné kvetoucí byliny, poskytující potravu mnoha druhům užitečných organizmů. Uplatnění, zde nacházejí druhy jako: měsíček lékařský, heřmánek pravý, rmen barvířský, zlateň osenní, kopretina bílá, vratič obecný, řebříček obecný, pelyněk pravý, kozí brada luční, čekanka obecná, koriandr setý, andělika lékařská, kerblík lesní, kmín kořenný, fenykl obecný, mrkev obecná, petržel, libeček lékařský, kozlíček polníček, brutnák lékařský, len setý, len vytrvalý, jitrocel kopinatý, třezalka tečkovaná, krvavec menší, slunečnice rolní, svazenka vratičolistá, pohanka obecná, sléz lesní (PAVLOUŠEK, 2011c). 5.1 Rostliny vhodné pro ozelenění Bobovité Leguminózy Dusík je pro výživu révy vinné nenahraditelný. Rostliny z čeledi bobovitých (Fabaceae) nebo též leguminózy mají schopnost dodávat a akumulovat do půdy dusík obsažený ve vzduchu díky symbióze s hlízkovými bakteriemi rodu (Rhizobium). MILLER aj., (1989) uvádí, že množství dusíku jaké jsou schopné leguminózy v půdě vázat, záleží na druhu rostliny, půdních podmínkách a na početním zastoupení těchto leguminóz. Množství takto vázaného dusíku se může pohybovat v rozmezí mezi kg N.ha -1. Dále uvádí, že bobovité mají schopnost regulace tohoto příjmu v závislosti na obsahu přístupného dusíku v půdě a tento příjem omezit nebo zcela zastavit. Praktické zkušenosti ukazují, že ve vinicích, kde jsou bohatě zastoupeny bobovité druhy lze úplně vyloučit hnojení minerálním dusíkem, ba naopak v některých případech mohou být i přehnojeny. Proto je nutno v tomto případě činnost hlízkových bakterií omezit buď podrýváním, nebo i zaoráním zeleného pokryvu (PAVLOUŠEK, 2011b). 21

22 Díky svým vlastnostem mají nezastupitelné místo ve směsích pro ozelenění vinic a při výběru vhodné směsi je nutno vycházet z toho, že bobovité druhy jsou jednoleté, dvouleté a víceleté. Tab. 2 Bobovité rostliny vhodné pro ozelenění (upraveno dle PAVLOUŠEK, 2011c) Jednoleté druhy Dvouleté druhy Víceleté druhy Bob obecný Vikev huňatá Jetel luční Hrách setý Úročník bolhoj Jetel plazivý Hrachor Komonice lékařská Tolice dětelová Vlčí bob žlutý Štírovník růžkatý Vlčí bob bílý Vojtěška Vikev setá Vičenec setý Jetel pochybný Jetel zvrhlý Vičenec lirgus Lipnicovité Jedná se o jednoleté, ale i vytrvalé byliny, které jsou u nás většinou známy jako trávy. Čeleď lipnicovitých (Poaceae) má i přes svá negativa svůj význam v ozeleňování vinic. Jejich množství ve směsích by nemělo být dominantní a množství by mělo být menší než 50 %. Travní druhy svým mělce kořenícím systémem dostatečně neprokořeňují půdu a svými nároky na vodu konkurují révě vinné hlavně tím, že nepropouští srážky do spodních vrstev půdy. Ve směsích pro trvalá ozelenění plní převážně úlohu zpevňovací, tedy protierozní. Mimo travní druhy se používají i obiloviny, které se využívají k částečnému jednoletému ozelenění. Jejich hustý kořenový systém prokořeňuje půdní horizont až do hloubky 600 mm (HLUCHÝ, Konference - VINOENVI 2011). Trávy z čeledi lipnicovitých vhodné pro trvalé ozelenění: Kostřava luční, kostřava ovčí, bojínek luční, jílek vytrvalý, kostřava červená, psineček výběžkatý, lipnice smáčknutá, lipnice luční, srha laločná, ovsík vyvýšený, sveřep bezbranný, sveřep vzpřímený, jílek mnohokvětý. 22

23 Obiloviny využívané ke krátkodobému ozelenění: pšenice setá, ječmen setý, oves setý, žito seté. Množství osiva je vzhledem k velikosti semen stejné pro všechny druhy a pohybuje se v dávce od kg.ha -1 (PAVLOUŠEK, 2011c) Brukvovité Význam čeledi Brukvovitých (Brassicaceae) ve směsích pro ozelenění je dán schopností vysoké a rychlé tvorby biomasy. Pro samostatný výsev, ale i do směsí se používají především hořčice bílá, řepka ozimá, ředkev olejná, lnička setá, vodnice. Jejich nevýhodou je poměrně vysoká náročnost na vodu, a proto jsou vhodné pro aplikaci sezonního ozelenění zvláště přes zimu. Jsou hojně využívány do směsí na zelené hnojení pro zvýšení obsahu organické hmoty v půdě. Svůj význam mají i v době květu produkcí pylu jako zdroje potravy pro užitečné organizmy. Typickým zástupcem je dravý roztoč Typhlodromus pyri. Ten v období výskytu škůdců napadá svilušky, vlnovníky a hálčivce. Pokud se na rostlině tito škůdci nevyskytují, živí se pylem rostlin, případně vydrží dlouhodobě hladovět. ( 5.2 Směsi rostlin vhodné pro ozelenění vinic K ozelenění vinic se využívá široké spektrum rostlinných druhů. Při jejich výběru do směsí je třeba respektovat požadavky jednotlivých systémů ozelenění a také nároky révy vinné (PAVLOUŠEK, 2011c). Pro přípravu směsí pro dlouhodobé ozelenění, měly být dodrženy následující poměry: minimální podíl travních druhů ( < 50 %) minimálně 3 druhy různých rodů nejméně 33 % leguminóz v zastoupení by měly být 1 až 2 hluboko kořenící druhy výsev by měl být proveden tak, aby byl ponechán dostatečný prostor pro růst přirozené flóry na daném stanovišti ne příliš hustá výsadba (ZIEGLER, 23

24 Pro správnou funkci bylinné vegetace je nutné dodržovat následující pravidla: první mulčování provádět při výšce porostu cm, při trvalém suchu i dříve neprovádět mulčování v době, kdy hlavní ozelenění kvete podpora užitečného hmyzu neprovádět mulčování celoplošně, ale jen každého druhého meziřadí (ZIEGLER, GreenMix-multi Jedná se o druhově bohatou směs určenou k víceletému ozelenění meziřadí vinic. Svými vlastnostmi je směs předurčena jako velmi vhodné ozelenění do ekologicky obhospodařovaných vinic. Jedná se o novou směs bylin, která vznikla v rámci mezinárodního projektu ECOWIN. Autorem směsi je z rakouské strany dr. Hartl a z české dr. Hluchý. Obr. 1: GreenMix-multi v prvním roku po výsadbě 24

25 Předpokládané trvání porostu na stanovišti je 3 8, popřípadě i více let. Směs je složena z 13. bylin, které tvoří velké množství organické hmoty jak v nadzemní části, tak svým kořenovým systémem. Směs svojí pestrostí zabezpečuje intenzivní prokořenění půdního horizontu až do hloubky jednoho metru a současně vytváří konkurenční prostředí pro révu a nutí ji kořenit hlouběji. V důsledku zvýšeného přísunu organické hmoty se v takto ozeleněných meziřadích několikanásobně zvětšuje počet žížal, které dále zúrodňují a prokypřují půdu a zpřístupňují révě potřebné živiny. Obr. 2: Detail osiva směsi GreenMix-multi Byliny obsažené ve směsi svými vlastnostmi významně přispívají k rozvoji mykorhizních hub žijících symbióze s kořeny révy vinné. Různě kvetoucí byliny zajišťují po celou dobu vegetačního období dostatečnou produkci nektaru a pylu a tím podporují stovky druhů užitečného hmyzu ve vinici. Kosení se provádí cca 2 x za vegetaci. Doporučené výsevní množství v případě setí každého druhého meziřadí je celkem kg.ha -1. Složení GreenMix multi: Vičenec ligrus (Onobrychys vicifolia L.), tolice dětelová (Medicago lupulina L.), jetel plazivý (Trifolium repens L.), čičorka pestrá (Sicurigera varia L.), štírovník růţkatý (Lotus corniculatus L.), svazenka vratičolistá 25

26 (Phacelia tanacetifolia L.), hořčice bílá (Sinapis alba L.), kostřava ovčí (Festuce ovina L.), kostřava červená (Festuca rubra L.), lipnice luční (Poa pragensia L.), sléz krmný (Malva verticillata L.), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.), mrkev setá (Daucus carota subs. sativus). Výsev by měl proběhnout co nejdříve na jaře, v měsících březen až duben, případně v září ( M., 2012) GreenMix-mini Směs GreenMix-mini je určená k dlouhodobému ozelenění příkmenného pásu vinic pod keři révy vinné, a to v pásu o šíři cca cm. Účelem této směsi je potlačit širokolisté agresivní plevele, eliminovat aplikaci herbicidů, při mechanické kultivaci zamezit možnému poškození zvláště mladých kmínků révy vinné. Ozelenění směsí v prostoru příkmenného pásu přispívá k vytvoření pozitivního mikroklimatu a výrazně snižuje v době primárních infekcí počáteční infekční tlak plísně révové (Plasmopara viticola). Obr. 3: GreenMix mini, směs pro ozelenění příkmenného pásu ( Konference-VINOENVI 2011) 26

27 Směs obsahuje plazivé a nízko rostoucí byliny a proto se kosení nebo mulčování provádí 1 2 x za vegetaci. Výsev se provádí v období dostatečné půdní vláhy ihned po tání sněhu v měsících únor až březen a v množství kg.ha -1. Při ručním výsevu je vhodné namíchat osivo v poměru 1 : 3 s jemným zahradním substrátem. Složení směsi GreenMix-mini: Kostřava ovčí (Festuce ovina L.), kostřava červená (Festuca rubra L.), lipnice luční (Poa pragensia L.), jetel plazivý (Trifolium repens L.) ( HLUCHÝ. M., 2012) Wolfova směs Wolf mischung Jedná se o druhově bohatou směs pro celoroční, ale i víceleté ozelenění meziřadí vinic s životností do 3 let. Hodí se pro zatravnění ob řádek s rotací po uplynutí 2 3 let. Obr. 4:Wolfova směs po výsadbě (Konference VINOENVI 2011) 27

28 Při dostatečných vláhových poměrech je vhodná i k celoplošnému ozelenění. Obsahuje déle kvetoucí byliny, které poskytují ideální potravu užitečným druhům hmyzu. Dobře prokořeňuje půdní horizont. Zabraňuje erozi půdy. Směs je velmi vyhledávanou směsí pro ekologické hospodaření. Originální složení Wolfovy směsi: Celkových 80 % ve směsi tvoří vikev ozimá 20 %; vičenec ligrus 15 %; jetel egyptský 7,5 %; jetel inkarnát 7,5 %; vojtěška 7,5 %; komonice lékařská 7,5 %; tolice dětelová 5 %; jetel zvrácený 5%; svazenka vratičolistá 2,5 %; jetel zvrhlý 7,5 %. Zbývajících 20 % je rozděleno na polovinu, kde 10 % tvoří směs kvetoucích bylin jako pohanka, koriandr, měsíček lékařský, kmín, ředkev olejná, sléz lesní, brutnák lékařský, kopr, slunečnice a druhou polovinu tvoří kořeninové rostliny jako krvavec menší, kmín, jitrocel kopinatý, čekanka, řebříček, divoká mrkev, petržel, pastiňák, štírovník růžkatý (PAVLOUŠEK, 2011c). Složení směsi se může měnit dle půdních a vláhových požadavků daného stanoviště. Výsev se provádí v období březen-duben popřípadě v průběhu srpna. Výsevní množství 40 kg.ha -1 při výsevu do každého druhého meziřadí je dávka poloviční Rebenfit Krátkodobá směs bylin určená pro výsev do meziřadí. Doba setrvání na stanovišti se pohybuje mezi cca 2 4 roky. Použitím této směsi dochází ke zlepšení bilance živin díky vysokému zastoupení bobovitých rostlin z čeledi (Fabaceae), které jsou schopny poutat vzdušný dusík, hluboce koření, vytváří dostatek organické hmoty a tím následně obohacují půdu o humus. (PAVLOUŠEK, P., 2011c) Zvláštním zástupcem čeledi brukvovitých (Brassicaceae) je lnička setá, která sice nepřezimuje, ale zajišťuje protierozní ochranu již krátce po výsevu díky vysokým přírůstkům zelené hmoty. Pro tuto směs je v době květu charakteristické červené zbarvení, které způsobuje jetel inkarnát. V rámci projektu příhraniční spolupráce ECOWIN ochrana přírody ekologizací vinohradnictví probíhají pokusné výsevy v několika vinařství zapojených do tohoto projektu. 28

29 Obr. 5: Směs pro ozelenění Rebenfit Složení směsi: Jetel plazivý (Trifolium repens L.), tolice dětelová (Medicago lupulina L.), lnice setá (Camelina sativa L.), jetel inkarnát (Trifolium incarnatum L.) Jetelotravní směs do vinic Jedná se převážně o komerčně dostupné neprodukční směsi se zastoupením čeledi lipnicovitých (Poaceae) a bobovitých (Fabaceae). Charakteristické jsou pomalým růstem a dobrou pokryvností a nízkou náročností na vodu. Dobrá pokryvnost zabraňuje erozi, šíření nežádoucích plevelů a zvyšuje únosnost půdy. Je vhodná na sušší stanoviště. Pro vysoké zastoupení čeledi lipnicovitých nejsou vhodné pro výsevy do meziřadí zvláště v místech, kde nehrozí vznik eroze půdy. Při častém mulčování se během 2 3 letech vyselektuje travní monokultura. 29

30 Tab. 3: Směs pro vinice a sady ( Druh rostliny Druh Procentní zastoupení ve směsi Kostřava červená Tagera 40% Jílek vytrvalý Bača 30% Lipnice luční Lato 10% Festulolium Felina 15% Jetel plazivý Vysočan 5% Ve vinohradnictví, mají tyto směsi význam pro zatravnění ploch zemědělsky málo využívaných, určených převážně k otáčení vinohradnické mechanizace (úvratí), zvláště pak v deštivém období umožňují pojezd mechanizace a zamezují vzniku eroze. Obr. 6: Detail jetelotravní směsi 30

31 6. VHODNÉ SYSTÉMY OZELENĚNÍ VINIC JIŽNÍ MORAVY Pěstování révy vinné má na Moravě dlouhou tradici. Historické prameny uvádí jako pravděpodobný počátek pěstování révy vinné na našem území období let První sazenice révy vinné přivezli vojáci římské X. legie Gemina, Pia Fidelis z Vindobony, císaře Marca Aurelia Proba ( dobrý, pořádný ). V prostoru Pálavských vrchů vybudovali jeden z nejseverněji položených opěrných bodů římské říše a současně vysadili první vinice (KRAUS a kol., 1999). 6.1 Vinařské oblasti a podoblasti České republiky V České republice se nacházejí vinařské oblasti Česká a Moravská. Česká oblast je tvořena dvěma podoblastmi: Litoměřickou a Mělnickou. Do vinařské oblasti Morava náleží čtyři podoblasti: Slovácká, Mikulovská, Velkopavlovická a Znojemská. Na Moravě se nachází 96 % vinic z celkové plochy vinic registrovaných v celé České republice. 6.2 Klimatické, geologické a půdní podmínky Oblast jižní Moravy se rozprostírá mezi severní šířky v jižním cípu Moravy a mezi v okolí Brna. Klima zde převládá kontinentální s občasnými vpády vlhkého atlantického větru proudícího od západu. V zimě se občas vyskytují náhlé vpády ledového vnitrozemského vzduchu proudícího od východu. Díky vpádům mrazivého vzduchu lze v některých letech vyrábět přírodně sladká ledová vína. Současně jižní Morava patří do oblasti s nejvyšším slunečním svitem s hodinami dle průměru za posledních 75. let. Celá oblast je velmi chudá na srážky, které dosahují průměrně 510 mm (KRAUS, Z hlediska celosvětového pěstování révy vinné se celá oblast řadí do chladného vinohradnického pásma cool climate viticulture. V tomto pásmu dochází v období dozrávání ke střídání teplých dnů s chladnými nocemi, což má velmi pozitivní vliv na vývoj a koncentraci aromatických látek v hroznech. Díky těmto podmínkám je 31

32 aromatický profil bohatší a vína z takto vyrobených hroznů jsou vysoce jakostní ( PAVLOUŠEK, 2011c). Obr. 7: Přehled srážkových úhrnů (ČHMU) Geologické podloží jižní Moravy se skládá v převážné části z čtvrtohorních usazenin, které představují hlíny, spraše, štěrky, písky a z části usazenin třetihorních zastoupených jíly, písky, pískovci a místy břidlicemi. Půdní podmínky jižní Moravy jsou velmi pestré a většinou na jedné lokalitě nebo i v jedné vinici je zastoupeno několik typů půd. Převládají zde půdy jílovité, jílovitohlinité a hlinité či písčité. Na některých lokalitách se mohou vyskytnout i úlomky zvětralých hornin, ale většinou patří k černozemnímu typu. Vzhledem k dlouhodobému intenzivnímu obdělávání nejsou v půdách vyvinuty půdní horizonty. 32

33 Svrchní vrstva je tvořena ornicí, která vznikla ze dvou až tří horizontů bývalých lesních půd převážně hnědozemního typu (SUK, STEKLÍK, 1995). Obr. 8: Geologická mapa ČR (zdroj mapy.cz) 33

34 6.3 Doporučení vhodného ozelenění Při doporučení vhodného ozelenění nutno především vycházet z vláhových poměrů dané lokality. ZIEGLER (2004) sestavil pořadí různých systémů ošetřování půdy ve vinicích v závislosti na půdní vláze. Množství půdní vláhy Obr. 9: Náročnost různých systémů ozelenění na půdní vláhu upraveno dle ZIEGLERA (2004) Dalším a velmi důležitým parametrem, ze kterého je nutno vycházet pro určení vhodného typu ozelenění jsou parametry stanoviště uvedené v Tab

35 Tab. 4: Hodnocení možností ozelenění daného stanoviště (PAVLOUŠEK, 2011 in ZIEGLER, ( Hodnotící kritérium Bodové ohodnocení Průměrný roční úhrn srážek < 600 mm mm mm 3 > 700 mm 5 Půdní druh Písčitá 0 (mezistupně jsou možné) Hlinitopísčitá 1 Písčitohlinitá 3 Hlinitá 5 Jílovitá 3 Podíl skeletu v půdě < 10 % 2 (kamenité, štěrkovité) % 1 > 30 % 0 Mocnost půdy < 50 % % 2 > 100 % 4 Obsah humusu v horním půdním horizontu < 1,5 % 0 1,5 2,0 % 1 2,0 2,5 % 2 2,5 3,0 % 3 > 3 % 5 Struktura půdy prokypřená 4 lehce utužená 2 silně utužená 0 Součet minimálního počtu bodů pro volbu určitého systému ošetřování půdy 35

36 Systém ošetřování půdy v meziřadí Minimální počet bodů Ozelenění půdy přes zimu s jarním zapravením do půdy jako zeleným > 5 hnojením (ve všech meziřadích je přes léto černý úhor) Rotační ozelenění (dvouleté ozelenění) > 10 Trvalé ozelenění každého druhého meziřadí > 12 (ve zbývajících je udržován černý úhor) Trvalé ozelenění v každém meziřadí > 15 Pozn.: Uvedený minimální počet bodů se vztahuje na vinice s neozeleněným příkmenným pásem. Při jeho ozelenění se musí počítat 3 až 5 bodů navíc. 6.4 Možné varianty ozelenění vinic jižní Moravy Jednoznačně základní variantou ozelenění v každé jihomoravské vinici by mělo být sezónní ozelenění, kde dochází ke kombinaci černého úhoru s ozeleněním vinice v určitém vegetačním období, a to na jaře, ale nejlépe pak na podzim. Podzimní ozelenění by mělo být uplatňováno v každé vinici buď cíleným výsevem ozimé směsky, nebo alespoň přirozeným spontánním ozeleněním. Zvláště pak je nutno věnovat této variantě patřičnou pozornost jako přechod od celoplošného černého úhoru k systému trvalého ozelenění. Druhou variantou je ozelenění každého druhého meziřadí. Nevýhodou této varianty je, že se nehodí do svažitých poloh. V případě přívalových srážek dochází k erozi půdy v meziřadích s udržovaným černým úhorem. Na rovinatých a mírně svažitých stanovištích se jeví jako nejvýhodnější varianta v kombinaci s trvalými směskami např. GreenMix-multi. Oblast příkmenného pásu by v této oblasti měla být udržována v podobě černého úhoru. Třetí variantou, zvláště pak v mladých vinicích vysazených ve svažitých, tedy nejvhodnějších a nejkvalitnějších polohách, je celoplošné ozelenění s udržovaným černým úhorem v příkmenném pásu. Pro své vlastnosti se jeví jako vhodná směs Rebenfit obsahující lničku setou, která svými rychlými přírůstky zabraňuje erozi již krátce po výsadbě. Pro vysoké zastoupení leguminóz v této směsi lze zcela vyloučit aplikaci minerálního dusíku. Po třech letech je vhodné tyto svažité plochy oset směsí pro trvalé ozelenění GreenMix-multi. Po dobrém zakořenění, a pokud nebude docházet 36

37 ke vzniku stresových situací z nedostatku vláhy, lze osít i oblast příkmenného pásu směsí GreenMix-mini. Na stanovištích s vysokým obsahem skeletu či s velmi mělkým půdním profilem je vhodné aplikovat spontánní ozelenění s typicky vyskytujícími se druhy rostlinných společenstev. 6.5 Agrotechnika ozelenění Výsev ozelenění Pro jarní výsev je důležité zachytit zimní vláhu, a proto by měl být proveden co nejdříve, jakmile to podmínky stanoviště dovolí, maximálně do konce dubna. Za termín letního výsevu se považuje konec června, pro podzimní zpravidla září. Samotný výsev se provádí buď ručně, nebo za pomocí speciálních secích strojů 4. Tyto stroje jsou uzpůsobeny pro výsev různě velikých semen ve směsích. Důležitá je příprava seťového lůžka. Výsev se provádí do prokypřené půdy, optimální hloubka je v závislosti na osivu 2 5 cm, následně se výsev zaválí. (PAVLOUŠEK, 2011) Údržba ozelenění Pod pojmem údržba ozelenění je nutno chápat operace, které za pomocí mechanizace přispívají k regulaci či likvidaci ozelenění v různých fázích růstu v závislosti na vláhových poměrech. Ozelenění vytváří silnou konkurenci révě vinné a v případě vláhového deficitu se musí této konkurenci zabránit. Mezi základní operace patří mulčování a sežínání porostu. Nově se v ozeleněných vinicích můžeme setkat s válcováním zelené hmoty vhodné pro vyšší a intenzivně rostoucí rostliny, které se polámou a přitlačí do půdy, tím může nastat mineralizace. U travních monokultur se toto míjí účinkem. Vhodnější je rozrušit povrchovou vrstvu talířovými bránami nebo mělce podrýt. Pohyb mechanizačních prostředků zvyšuje utužení půdy zvláště v kolejových stopách. Pro snížení utužení a celkového zlepšení vzdušného a 4 V současné době speciálním výsevným strojem disponuje sdružení ekologických vinařů Ekovín. 37

38 vlhkostního režimu se používají hloubkové kypřiče, které umožňují hloubkové prokypření půdního horizontu v hloubkách mm. Často bývají kombinovány s hloubkovým přihnojováním minerálními hnojivy. Nejvhodnější termínem je na podzim po vinobraní nebo na jaře před růstem kořenů. Hloubkovým prokypřením se výrazně zasahuje do kořenového systému révy vinné. Není vhodné provádět kypření každoročně, ale s odstupem 3 let a to vždy pouze v každém druhém meziřadí. (ZEMÁNEK, BURG, 2010; PAVLOUŠEK, 2011) Likvidace ozelenění Životnost trvalých ozeleňovacích směsí se většinou pohybuje dle použité směsi v horizontu 3 7 let. Bohaté bylinné společenstvo se časem omezí na vytrvalé travní druhy. Pro výsev nové směsi je vhodné provést likvidaci stávajícího porostu a hluboké prokypření půdy bez jejího obracení. Toto se běžně provádí pomocí hloubkových kypřičů a povrchových rotačních kypřičů. ZEMÁNEK a BURG, (2010) uvádí, že v současné době se jako nejprogresivnější jeví použití mechanizace, při kterých nedochází k úplnému obracení půdních vrstev v celém horizontu. Za použití rotačních a rýčových pluhů je půda v meziřadí vinic zpracovávána do hloubky mm a kvalitně prokypřena. Výhodou těchto zařízení je zachování příznivé půdní struktury. Nevýhodou je konstrukční složitost a malá výkonnost. 38