Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Bakalářská práce Geobiocenologické podklady pro revitalizaci areálu slepých ramen v nivě Moravy v k.ú. Staré Město 2006 Petra Nováková 0

2 Abstrakt Petra Nováková Geobiocenologické podklady pro revitalizaci slepých ramen v nivě Moravy v k.ú. Staré Město Nejdůležitější částí je terénní průzkum území, zmapování jeho potenciálního a současného stavu vegetace s následným vyhodnocením jejich odlišností a návrhem na doplnění převážně agrární krajiny o stabilizující krajinné prvky. Práce má tímto způsobem v podstatě poukázat na problémové části řešeného území a napomoct tak vyřešit zachování posledních zbytků cenných mokřadních biotopů v nešťastně se propojující zemědělsky a průmyslově ovlivněné krajině. Došlo by tak ke zlepšení existenčních podmínek pro faunu a flóru území a lepšímu estetickému krajinnému rázu. Abstrakt Petra Novakova Geobiocenological data for a revitalization of blind channel of the Morava river in Staré Město district. The most important part is a terrain survey of the area, maping out its potential and actual state of vegetation with a following evaluation their diversites and proposal for completation predominantly agrarian landscape with stabilizing scenic elements. This work is supposed to refer to problem parts of solving area and to help to solve preservation of the last rests of precious marsh biotopes in the landscape which was influenced by agriculture and industry. Exist conditions for fauna and flora of this area and aesthetic scenic nature would get better. geobiocenologické - geobicenological slepá ramena blind channel terénní průzkum terrain survey potenciální vegetace potential vegetation aktuální vegetace actual vegetation krajinné prvky scenic elements mokřadní biotop marsh biotop

3 Anotace Cílem této práce je geobiocenologicky charakterizovat území a navrhnout ekologickou síť. Výchozím územím je areál slepých ramen Moravy u Starého Města u Uherského Hradiště. Výsledkem této práce je potom vymezení hranic a širších územních vztahů, charakteristika přírodních poměrů, na základě terénního průzkumu vymezení potenciálního stavu vegetace, aktuálního stavu vegetace, kostry ekologické stability a návrh na doplnění stávající ekologické sítě o nové prvky. Annotation The purpose of this work is a geobiocenological characterization of the area and suggestion of an ecological network. A starting area is territory of blind channel of the Morava river near Staré Město by Uherské Hradiště. There are several results of this work: delimination of boundaries and wider territorial relations characterization of natural conditions delimitation of the potential and actual state of vegetation and ecological stability sceleton on the basis of the terrain survey proposal for complete of a current ecological network with new elements

4 Obsah Abstrakt Anotace.2 1. Úvod Identifikace šetřeného území Prostorová identifikace Administrativně správní charakteristiky Historický vývoj území Historické souvislosti Přírodní poměry Geomorfologické poměry Geologické poměry Pedologicképoměry Klimaticképoměry Klimadiagram Hydrologické poměry Biogeografické poměry Přírodní lesní oblasti Potenciální vegetace Fauna Biogeografická diferenciace území Diferenciace potenciálního přírodního stavu geobiocenóz Diferenciace současného stavu geobiocenóz Ekologická stabilita krajiny Diferenciace území z hlediska ochrany a tvorby krajiny Kostra ekologické stability krajiny Ekologická síť krajiny Biocentra Biokoridory Interakční prvky Diskuze Závěr Summary Použitá literatura

5 Příloha Fotodokumentace Mapa potencionálního stavu krajiny Mapa aktuálního stavu krajiny Mapa kostry ekologické stability krajiny Charakteristika jednotlivých odstavených ramen Segmenty

6 1. Úvod Cílem této práce je geobiocenologicky charakterizovat území a navrhnout ekologickou síť. Výchozím územím bude areál slepých ramen v katastrálním území Starého Města. V dávných dobách zde působily pouze vlivy přírodní, avšak poměrně nedávno, v závislosti na rozvoji průmyslu došlo i k silnému ovlivnění území člověkem. Na mnoha místech tohoto území je možno vedle sebe pozorovat zbytky přírodního říčního systému s pestrým a bohatým životem a vedle něj zbytky lidského snažení většinou ve formě skládek a odpadů. Snad nejvíce byla slepá ramena ovlivněna přítomností podniku Colorlak, výrobce barev a nátěrových hmot, který v minulých letech, v podmínkách chybějící legislativy, nehledě na znečištění životního prostředí rozšiřoval svoji výrobu. Ani další silné vlivy, jako umístění skládek komunálního odpadu se této lokalitě nevyhnuly. Je však s podivem, že přírodní procesy jsou schopny tyto zátěže do značné míry překrýt a z estetického hlediska obrousit jejich hrany. 5

7 2. Identifikace šetřeného území 2.1. Prostorová identifikace Jedná se o areál slepých ramen na pravém břehu řeky Moravy v katastrálním území Staré Město, přesněji o okolí ramen zvaných místními Čerťák, Zasypané, Vytrávené, Zadní a Přední Morávka. Hranici tohoto území tvoří z jižní, jihozápadní a východní strany tok řeky Moravy a ze severní strany pak průmyslová zóna na pozemcích bývalého cukrovaru a souvislá zástavba. Zájmovým územím prochází jednokolejná železniční trať (Staré Město Uherské Hradiště) a nezpevněné účelové komunikace Administrativně správní charakteristiky kraj: Zlínský okres:uherské Hradiště obec: Staré Město katastrální území: Staré Město, částečně Kunovice Obr. 1: Přehledová mapka zájmového území 6

8 3. Historický vývoj území V rámci daného území a v jeho těsném sousedství se nachází řada významných archeologických nalezišť dokládajících osídlení z raně historických i pravěkých období.dnešní soustava odstavených ramen řeky Moravy vytvářela v minulosti přirozenou ochranu sídelním útvarům již od pravěku. V období rané historie tvořila řeka svým vysokým břehem (až 15 m) součást opevnění tehdejšího Starého Města, místy jej možná zcela nahrazovala. V řešeném prostoru v minulosti stávaly velice významné objekty z období Velké Moravy. Byla to zejména vstupní brána do města a kostel Na Špitálkách, jehož základy byly při objevu částečně zničeny a ani dnes jeho nedůstojné okolí neodpovídá tak významné památce. Naleziště č.1 Čertův kůt V letech zde ve vysokém neregulovaném břehu řeky Moravy, při snižování terénní vyvýšeniny pro stavbu spojky železniční trati, bylo prozkoumáno celkem 49 kostrových velkomoravských hrobů a 25 sídelních jam jak z období hradištního, tak i z období pravěku. Podařilo se tak doložit již osídlení z období paleolitu (nález čepelky, mamutí lopatky), neolitu (kultura s lineární keramikou), eneolitu (kultura jevišovická), doby bronzové (středodunajská mohylová kultura, lužická kultura), halštatu (platěnická kultura), z období římského impéria (germánské sídliště a poklad římských mincí ze století) a z období hradištního. Naleziště č.2 tzv. Miklíkovo Již při zakládání železniční trati v roce 1888 byly v severozápadní části Špitálek objevovány různé pravěké nálezy (tzv. Miklíkovo naleziště). Místní učitel F. Myklík zde prozkoumal celkem 6 sídlištních objektů označovaných jako žároviště, do kterých bylo zahloubeno cca 10 kostrových hrobů, datovaných do velkomoravského období s nálezy hradištní keramiky, železného kopí a bronzové náušnice. Naleziště č.3 Na Špitálkách základy velkomoravského chrámu Při vybírání štěrku z profilu terasy na pravém břehu slepého ramena řeky Moravy těsně za staroměstským cukrovarem byly rozkopány 3 kostrové hroby bez milodarů. Brzy na to zde při strojovém dobývání štěrku bylo zničeno nejen několik dalších kostrových hrobů s milodary, ale i celá jižní polovina základů velkomoravského chrámu. Podle 7

9 uchovaných zbytků základů měl kostel obdélníkovou loď, která byla na východní straně uzavřena polokruhovou apsidou. Její vnitřek členilo 6 podpěr. U severovýchodního rohu kostela byly zjištěny zbytky menší stavby s prohlubní, snad baptisteria. Chrám měl délku 18,5 m a šířku přibližně 8 m Historické souvislosti Řešené území z historického hlediska svým vývojem v průběhu staletí odpovídá změnám podoby měst Uherského Hradiště a Starého Města. Hlavním důvodem k zásahům do extravilánu města a úpravě říčního koryta bylo především budování fortifikace a protipovodňové zásahy. Hradištské hradby, které využívaly Moravu jako ochranný kanál, byly zbourány koncem 19. století a v krajině po nich nezůstalo ani stopy. Naopak protipovodňová opatření, která vyvrcholila regulací Moravy v 30. letech 20. století, dodnes nejsou definitivně dokončena. Jejich dopad na krajinný obraz je velmi výrazný. Charakteristická nivní krajina s meandrující řekou, břehovými porosty, rozptýlenou zelení, štěpnicemi a záhumenkami byla nahrazena velkoplošnými lány a sterilním říčním korytem. Obr. 2: Mapa z konce 19. století je vidět původní meandrování Moravy 8

10 4. Přírodní poměry 4.1. Geologické a hydrogeologické poměry Geologické podloží tvoří třetihorní magurský flyš, na němž jsou uloženy neogenní sedimenty Hradišťského příkopu (tzn. severního výběžku Vídeňské pánve), které jsou překryty čtvrtohorními sedimenty řeky Moravy (štěrky a písky říčních teras) a jejích přítoků (zahliněné štěrky náplavového kužele Salašky). (BEZDĚČKA, 2000) V nivách vodních toků (zejména Moravy) jsou tyto písčité štěrky překryty povodňovými hlínami Geomorfologické poměry Převážná část katastru se nachází v Dyjsko-moravské nivě, na západě zasahuje do Dyjsko-moravské pahorkatiny. (BEZDĚČKA, ČOUPEK, GALUŠKA, POJSL, TARCALOVÁ 2000). Nadmořská výška katastru se pohybuje v rozmezí od 178 m.n.m. (jih kú při Moravě) do 250 m.n.m. (SZ část kú). Terén katastru je v nivě Moravy plochý, v západní části převážně mírně zvlněný. První terénní vlny západní části kú jsou rozčleněné plochými údolími Zlechovského potoka a Jalubského potoka. Mezi nimi se nachází poměrně ostře zaříznuté údolí Salašky Pedologické poměry V nejvyšší vrstvě se nacházejí povodňové hlíny různé mocnosti, z nichž se vyvinuly různé typy půd s ohledem na výši hladiny spodní vody a lokální podloží (nivní půdy, nivní půdy glejové, černozemě karbonátové a lužní). (BEZDĚČKA, ČOUPEK, GALUŠKA, POJSL, TARCALOVÁ 2000) - nivní půdy na nivních uloženinách, středně těžké s příznivými vláhovými poměry - nivní půdy na nivních uloženinách, těžké až velmi těžké s vláhovými poměry příznivými ale také až se sklonem k převlhčování 9

11 - nivní půdy glejové na nivních uloženinách, středně těžké s vláhovými poměry méně příznivými - nivní půdy glejové na nivních uloženinách, těžké až velmi těžké s nepříznivými vláhovými poměry - černozemě karbonátové a lužní na slinitých a jílovitých substrátech, těžké až velmi těžké v ornici i spodině, periodicky převlhčené Vodní poměry vyskytujících se půd jsou značně rozdílné. Jsou ovlivněny jak zrnitostním složením, tak hloubkou profilu, jeho vrstevnatostí a účinky spodní vody. Zhoršené poměry mají plýtké půdy, půdy lehké a velmi lehké, jejich rozloha však v rámci katastru není příliš velká. Těžké půdy mají dobrou vláhovou údržnost ale většinou jeví sklon k přemokření. Po odvodnění se jejich vláhové poměry zlepšují. Propustnost srážkových vod do spodních vrstev je omezená. Nad nepropustným podložím třetihorních vrstev se nacházejí významné zásoby podzemních vod (CHOPAV - Kvartér řeky Moravy) Klimatické poměry Sledované území se nachází dle Quitta (QUITT 1975) v nejteplejší klimatické oblasti T4 s dlouhým až velmi dlouhým, velmi teplým a suchým létem. Přechodné období je zde velmi krátké s teplým až mírně teplým jarem a podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Klima je charakteristické slabými přízemními teplotními inverzemi Průměrné roční teploty se pohybují od 8,7 do 9,4 o C. Nejchladnějším měsícem roku je leden s průměrnou teplotou 1,9 o C až 2,2 o C, přičemž absolutní minima se pohybují v rozsahu 29 až 30 o C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou přes 19 o C a absolutním maximem 35 o C. Ledových dnů je v dlouhodobém průměru 31,5 (teplota pod 0 o C), tropických dnů bývá mezi 10-ti až 16-ti (teplota nad 30 o C). Vegetační období začíná v polovině března a končí počátkem listopadu. Roční úhrn srážek se v průměru pohybuje okolo 600 mm, přičemž v období říjen až březen spadne asi 40 % ročního úhrnu (minimálně 217 mm). První sněžení přichází obvykle v listopadu, poslední počátkem dubna. Maximum srážek připadá na červenec, minimum na únor. 10

12 Klimadiagram Klimadiagram dle Waltera - Leitha Buchlovice, 266 m.n.m Průměrná roční teplota vzduchu 7,2 o C Průměrný roční úhrn srážek 720 mm 0 C c d d c I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII mm b a měsíce a - chod průměrných srážkových úhrnů (mm) b - chod průměrných měsíčních teplot vzduchu ( C) c - měsíce s průměrnou denní minimální teplotou vzduchu menší než 0,1 C d - měsíce s absolutní min. teplotou vzduchu menší než -0,1 C 11

13 4.5. Hydrologické poměry Celé území katastru spadá do povodí Moravy. Zahrnuje části dolních toků pravostranných přítoků Moravy Jalubského potoka, Salašky a Zlechovského potoka. Podél Moravy je řada poříčních jezer vzniklá odstavením ramen Moravy při úpravách vodního toku. Zcela umělým vodním dílem je tzv. Baťův kanál, který sloužil dříve k dovozu uhlí a stavebního materiálu z jižní Moravy do Baťových závodů. Při zaústění Jalubského potoka do Baťova kanálu je vybudována řada rybníků, které zasahují i do kú Starého Města. (BEZDĚČKA, ČOUPEK, GALUŠKA, POJSL, TARCALOVÁ 2000) 4.6. Biogeografické poměry Biogeografická regionalizace Podle biogeografického členění České republiky (CULEK M. ed. 1995) leží zájmové území v Dolnomoravském úvalu, který je součástí Dyjsko-Moravského bioregionu. Podprovincie: Severopanonská Soustava: Vídeňská pánev Podsoustava: Jihomoravská pánev Celek: Dolnomoravský úval Podcelek: Dyjsko moravská niva Fytogeografické členění Podle regionálně fytogeografického členění České republiky (HEJNÝ et SLAVÍK 1988) náleží zájmové území k fytogeografické oblasti termofytika, do fytogeografického okresu č. 18. Jihomoravský úval (podokres 18b Dolnomoravský úval). fytogeografická oblast - Thermophyticum fytogeografický obvod Jihomoravský úval fytogeografický okres Dolnomoravský úval 12

14 Vegetační stupeň (SKALICKÝ 1988) je kolinní, což odpovídá vegetačnímu stupni 1. podle Zlatníka. Zoogeografické členění Z faunistického hlediska je toto území součástí severopanonské podprovincie. faunistická provincie m provincie stepí, úsek panonský faunistický obvod B Jihomoravské sníženiny faunistický okres z Bílé Karpaty (BUCHAR, 1980) 4.7. Přírodní lesní oblasti Typ oblasti: významná nížinná lužní oblast Dolnomoravský úval sníženina s plochým reliéfem měkkých tvarů na neogenních a kvartérních horninách. S Dyjskosvrateckým úvalem je spojen Věstonickou bránou. Nadmořská výška v úvalu se pohybuje mezi m. Nejnižší část úvalu zaujímá široká niva Moravy a Dyje, nad jejichž povrch vystupují nevelké ostrůvky nízkých teras. Oblast vátých písků má přesypy vysoké až 13 m, ostatní část úvalu zaujímá flyšová a sprašová pahorkatina. Lesy rostou jen v údolní nivě a na vátých píscích, sprašové pokryvy jsou využity zemědělsky Potenciální vegetace Přirozenou vegetací by v zájmovém území byly v geobiocenologickém pojetí (BUČEK, LACINA 1999) většinou měkké luhy tvořené olšovou vrbinou (Alni glutinosae saliceta inferiora) a topolojilmovou jaseninou (Ulmi-fraxineta populi inferiora), místy pak i tvrdé luhy tvořené habrojilmovou jaseninou (Ulmi-fraxineta carpini inferiora) a dubovou jaseninou (Querci roboris-fraxineta inferiora). V současnosti je však prakticky celé území odlesněno, fragmenty lužních porostů ve formě břehových porostů jsou dochovány výhradně jako lem odstavených ramen řeky Moravy. (BEZDĚČKA, ČOUPEK, GALUŠKA, POJSL, TARCALOVÁ 2000) 13

15 Dle Mapy potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ, 1998) lze na území nalézt jilmovou jaseninu (Fraxino pannonicae Ulmetum) v komplexu s topolovou jaseninou (Fraxino Populetum) Struktura a druhové složení Porosty jilmových jasenin více nebo méně přirozeného složení mají bohatou vertikální strukturu. Tvoří je tři až čtyři patra, z nichž zejména patro stromové a bylinné bývá často členěné v další vrstvy. Dominantami stromového patra jsou jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) a dub letní (Quercus robur), ve spodním stromovém patru je častá lípa srdčitá (Tilia cordata) a jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor). V příměsi se objevuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a topoly (Populus nigra, Populus alba). Olši nalezneme na vlhčích stanovištích (Alnus glutinosa), habr (Carpinus betulus) a babyku (Acer campestre) ve výše položených částech nivy. V hustém keřovém patru jsou kromě zmlazených dřevin stromového patra časté Swida sanguinea a Sambucus nigra, z lián se vyskytuje Humulus lupulus. Pod hustě zapojeným keřovým patrem dosahuje bylinné patro jen nižší pokryvnosti, v porostech s nízkým podílem keřů však tvoří souvislý kryt. Jeho dominantami jsou v jarním období Corydalis cava, Ficaria bulbifera a také vzácný diagnostický druh těchto porostů, Leucojum aestivum. V letním aspektu převládají Glechoma hederacea, Urtica dioica, Rubus caesius, ve světlých porostech Brachypodium sylvaticum. V porostech antropicky silně narušených dominují invazní druhy. Fyziognomii porostů určují hygrofyty a telmatofyty. Mechové patro bývá místy jen slabě naznačeno, jeho pokryvnost převyšuje zřídka 10 %. Tyto porosty představují cenné zbytky vegetace evropských mokřadů, ustupující vlivem převodu na kultury cizích dřevin nebo vodohospodářskými zásahy do krajiny. (HEJNÝ, SLAVÍK 1988) 14

16 4.9. Fauna V bioregionu se prolíná fauna teplomilných stanovišť kulturní krajiny blízká bioregionům sousedícím s panonskou podprovincií s faunou hájů karpatského podhůří. Významnými druhy jsou: ze savců - krtek obecný (Talpa europaea), ježek západní (Erinaceus europaeus), hraboš polní (Microtus arvalis), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), lasice kolčava (Mustela nivalis), kuna skalní (Martes foina), rejsek obecný (Sorex araneus), hryzec vodní (Arvicola terrestris), potkan (Ratus norvegicus), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), zajíc polní (Lepus europaeus), z ptáků - rehek domácí (Phoenicurus ochruros), strnad zahradní (Emberiza hortulana), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), brhlík lesní (Sitta europaea), zvonek zelený (Carduleis chloris), žluna zelená (Picea viridis), racek chechtavý (Larus ridibundus), volavka popelavá (Ardea cinerea), lyska černá (Fulica atra), kachna divoká (Anas platyrhynchos), kalous ušatý ( ), káně lesní (Buteo buteo), poštolka obecná (Falco tinnunculus), z ryb - štika obecná (Esox lucidus), plotice obecná (Rutilus rutilus), perlín ostrobřichý (Scardinius erythropthalmus), ouklej obecná (Alburnus alburnus), cejn velký (Abrannis branna), kapr obecný (Cyprinus carpio), okoun říční (Perca fluviatilis), hořavka duhová (Rhodeus serriceus), vážky motýlice lesklá (Calopteryx splendens), šidélko větší (Ischnura elegans), šídlo pestré (Aeshna mixta), vážka ploská (Libellula depressa) motýli bourovec švestkový (Odonestis pruni), martináč hrušňový (Saturnia pyri), lišaj pryšcový (Hyles euphorbieae), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), otakárek fenyklový (Papilio machaon), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), zlatokřídlec hrušňový (Atethnia ambusta) Druhy ohrožené nebo silně ohrožené Savci: veverka obecná (Sciurus vulgaris) bobr evropský (Castor fiber) Ptáci: čáp bílý (Ciconia ciconia) ledňáček říční (Alcedo athis) vlaštovka obecná (Hirundo rustica) břehule říční (Riparia riparia) 15

17 ťuhýk obecný (Labnius collurio) žluva hajní (Oriolus oriolus) kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) potápka malá (Tachybaptus ruficollis) moták pochop (Circus aeruginosus) Obojživelníci: rosnička zelená (Hyla arborea) ropucha obecná (Bufo bufo) skokan zelený (Rana esculenta) čolek obecný (Triturus vulgaris) 16

18 5. Biogeografická diferenciace území 5.1. Diferenciace potenciálního přírodního stavu geobiocenóz V řešeném území byly vymezeny tyto STG (BUČEK, LACINA, 1999): První vegetační stupeň byl vymezen z důvodu klimatických podmínek, nadmořské výšky a vegetace. Řešená oblast patří dle Quitta (QUITT, 1975) do nejteplejší klimatické oblasti T4 s průměrnou roční teplotou okolo 9 o C, nadmořská výška území je 180 m.n.m. Vegetace je teplomilná, indikující první vegetační stupeň. Aceri campestris-querceta babykové doubravy AccQ 1 BC 3 Přírodní stav biocenóz: Druhové složení synusie dřevin je podobné jako v typických doubravách, rozdílný je ovšem vzájemný poměr hlavních porostotvorných dřevin. Podstatně vyšší zastoupení má babyka (Acer campestre), častěji se vyskytuje dub cer (Quercus cerris). Často až spoludominantně se i v hlavní úrovni uplatňuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V druhově bohaté synusii podrostu s vysokou pokryvností se kromě mezotrofních teplomilných druhů typických doubrav významně uplatňují heminitrofilní až nitrofilní druhy - v jarním aspektu jsou velmi nápadné dymnivky (Corydalis cava, C. pumila). orsej jarní (Ficaria bulbifera), sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides). Často až spoludominantně se vyskytují česnáček lékařský (Alliaria petiolata), rozrazil břečťanovitý (Veronica hederifolia), kapustka obecná (Lapsana communis) aj. Aktuální stav biocenóz: Naprosto převažuje zemědělské využití, častá jsou ruderální lada s dřevinami. Ve zbytcích lesů převažují dubové pařeziny s ojedinělou babykou a akátiny, zvláště na píscích byly vysázeny borové monokultury. 17

19 U l m i - f r a x i n e t a p o p u l i i n f e r i o r a topolojilmové jaseniny nižšího stupně UFrp inf 1 C (4)5a Přírodní stav biocenóz: Ráz stromového patra určují topoly (Populus alba, P. nigra, P. canescens), vyskytující se v různém vzájemném poměru. K hlavním dřevinám dále patří jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilmy (Ulmus laevis, U. minor), pravidelně se vyskytuje i dub letní (Quercus robur), méně často i olše lepkavá (Alnus glutinosa) a především na říčních březích vrba bílá (Salix alba). Z keřů je nejhojnější bez černý (Sambucus nigra), nesnášející ovšem delší záplavy. V synusii podrostu se výrazně uplatňují nitrofilní druhy. V jarním aspektu je dominantní orsej jarní (Ficaria bulbifera), hojně se vyskytují hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia), místy je hojná pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina). Letní aspekt ovládá neobyčejně vitální kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Dále se nejčastěji vyskytují bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum), z trav se nejčastěji objevují kostřava obrovská (Festuca gigantea) a chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Aktuální stav biocenóz: Přirozené segmenty lesních biocenóz se zachovaly jen velmi vzácně, značná část lesních porostů byla přeměněna na topolové monokultury. Charakteristické biocenózy agradačních valů byly většinou zničeny při regulaci a ohrázování řek. V podrostu se masově šíří invazní neofyty, z dřevin javor jasanolistý (Acer negundo), z bylin netýkavky a hvězdnice. 18

20 Querci roboris-fraxineta inferiora dubové jaseniny nižšího stupně QFr inf 1 BC-C (4)5a Přírodní stav biocenóz: V přírodě blízkých segmentech lužních lesů této skupiny mají dominantní postavení dub letní (Quercus robur) a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), okrajově i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V hlavní stromové úrovni tvoří nepravidelnou příměs jilmy (Ulmus laevis, U. minor) a topoly (Populus alba, P. nigra, P. canescens). V podúrovni se mohou vyskytovat javor babyka (Acer campestre), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr (Carpinus betulus) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Často až souvisle je vytvořeno keřové patro, v němž se vyskytují bez černý (Sambucus nigra), hlohy (Crataegus laevigata, méně často C. monogyna), kalina obecná (Viburnum opulus), krušina olšová (Frangula alnus), brslen evropský (Euonymus europaea) a svída krvavá (Swida sanguinea). V korunách starých dubů se často vyskytuje ochmet evropský (Loranthus europaeus). Pro synusii podrostu je charakteristická společná účast nitrofilních a vlhkomilných druhů. K charakteristickým dominantám patří kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea), ostružiník ježiník (Rubus caesius) a svízel přítula (Galium aparine).s vysokým stupněm věrnosti se vyskytují kosatec žlutý (Iris pseudacorus), kostival lékařský (Symphytum officinale), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), čarovník pařížský (Circaea lutetiana) aj. Na nejvlhčích místech se mohou vyskytovat i vysoké ostřice (Carex acutiformis, C. riparia, C. gracilis, C. vesicaria) a vzácná bledule letní (Leucojum aestivum). V jarním aspektu bývá dominantní orsej jarní (Ficaria bulbifera), místy i česnek medvědí (Allium ursinum). Aktuální stav biocenóz: Díky vodohospodářským úpravám a následné změně hydrických podmínek (vyloučení pravidelných záplav, pokles hladiny podzemní vody) dochází v rámci této skupiny k posunu k sušším typům, což indikuje ústup mokřadních druhů a nástup hájových druhů v synusii podrostu. S výjimkou tzv. lanžhotských pralesů v oblasti soutoku Dyje s Moravou, které jsou zbytkem původních pastevních lesů, byla naprostá většina přírodě blízkých porostů 19

21 lužního lesa této skupiny založena umělou obnovou dubu letního a jasanů. Pro vysokou kvalitu dřeva byl často vysazován dub letní slavonského původu (z lužních lesů nivy Sávy). Poměrně často se vyskytují porosty severoamerického ořešáku černého (Juglans nigra), část porostů byla nevhodně přeměněna na topolové plantáže. V posledních desetiletích se dominantami podrostu stávají neofyty, především vysoké byliny netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), hvězdnice (Aster novi-belgii, A. lanceolatus aj.), celíky (Solidago gigantea, S. canadensis), slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus), z dřevin se v podúrovni často vyskytuje javor jasanolistý (Acer negundo). Převážná část kdysi rozlehlých nivních luk s rozptýlenými soliterními duby se společenstvy, náležejícími do svazů Alopecurion a Cnidion venosi, byla po vodohospodářských úpravách zorněna. Ulmi-fraxineta carpini inferiora habrojilmové jaseniny nižšího stupně UFrc inf 1 BC-C (3)4 Přírodní stav biocenóz: Přirozené biocenózy habrojilmových jasenin představují přechod mezi společenstvy lužního lesa a společenstvy doubrav na hydricky normálních stanovištích. Proto se vyznačují výjimečnou druhovou pestrostí jak v dřevinném, tak v bylinném patře. Hlavními dřevinami stromového patra jsou v hlavní úrovni dub letní (Quercus robur), jasany (Fraxinus angustifolia i F. excelsior), topoly (Populus alba, P. nigra, P. canescens), dříve byly hojné i jilmy (Ulmus laevis, U. minor). Pravidelnou příměs tvoří lípy (Tilia cordata, méně často T. platyphyllos), v podúrovni jsou často hojné babyka (Acer campestre), habr (Carpinus betulus) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Ve vyspělých porostech je výrazně rozvinuto keřové patro, v němž jsou nejhojnější svída krvavá (Swida sanguinea), bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaea), hloh obecný (Crataegus laevigata), trnka obecná (Prunus spinosa), kalina obecná (Viburnum opulus). V synusii podrostu obvykle zcela chybí bahenní a mokřadní druhy, dominují mezofyty, velmi často s nitrofilní tendencí. Druhová pestrost podrostu se projevuje 20

22 zvlášť nápadně v časném jarním aspektu, kdy zde rozkvétají jarní geofyty - orsej jarní (Ficaria bulbifera), sasanky (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), dymnivky (Corydalis cava, C. solida), křivatec žlutý (Gagea lutea), místy i sněženka předjarní (Galanthus nivalis) a ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia). Poněkud později v některých typech bývá dominantní česnek medvědí (Allium ursinum). V letním aspektu dominují nitrofilní druhy kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea), ostružiník ježiník (Rubus caesius), svízel přítula (Galium aparine), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). Vždy se vyskytují alespoň některé z hájových druhů s těžištěm výskytu mimo lužní lesy. Patří k nim válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), srha mnohomanželná (Dactylis polygama), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), violka lesní (Viola reichenbachiana) aj. O druhové pestrosti této skupiny svědčí skutečnost, že v synusii podrostu bylo zjištěno více než 100 druhů bylin a trav. Aktuální stav biocenóz: Převažují rozlehlé agrocenózy, jen velmi vzácně zůstaly zachovány nivní louky svazů Alopecurion a Cnidion venosi. Ve zbylých lužních lesích převažují uměle založené porosty s přírodě blízkou dřevinnou skladbou, s převahou dubu letního a jasanů, obvykle s pestrou příměsí dalších dřevin. V důsledku grafiózy z hlavní stromové úrovně téměř vymizely jilmy. Poměrně často je pěstován severoamerický ořešák černý, na lehčích půdách jsou pěstovány kultivary severoamerických topolů v plantážích. Alni glutinosae-saliceta inferiora olšové vrbiny nižšího stupně AlS inf 1 BC 5b Přírodní stav biocenóz: Hlavní dřevinou je vrba bílá (Salix alba), velmi často se uplatňuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), ve vyspělejších stádiích vývoje nastupuje jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), případně i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Iniciální stádia biocenóz této 21

23 skupiny zaujímají postupně zazemňované přechody mezi mokřadními a terestrickými společenstvy. Z dřevin se v nich výrazně uplatňuje vrba popelavá (Salix cinerea). V podrostu dominují mokřadní a bahenní druhy. Obvykle se vyskytují s vysokou pokryvností ostřice (Carex acutiformis, C. riparia, C. gracilis), dále chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), rdesno peprník (Polygonum hydropiper) aj. Ze vzácných druhů zde mají optimální podmínky např. bledule letní (Leucojum aestivum), pryšec bahenní (Euphorbia palustris), pryšec lesklý (Euphorbia lucida). Přes lem rákosin přecházejí často olšové vrbiny do vodních společenstev s leknínem bílým (Nymphaea alba), stulíkem žlutým (Nuphar lutea), žebratkou bahenní (Hottonia palustris), šmelem okoličnatým (Butomus umbellatus), žabníkem jitrocelovým (Alisma plantago-aquatica) a dalšími bahenními druhy. Aktuální stav biocenóz: V zachovalých segmentech převažují v lužních lesích porosty vrby bílé, místy se zachovaly porosty hlavatých vrb. V iniciálních a vývojových sukcesních stádiích bývá dominantní rákos obecný (Phragmintes australis), z dřevin vrba popelavá. Jen výjimečně jsou zachovány zbytky kosených luk s vlhkomilnými a mokřadními druhy, často s dominancí zblochanu velkého (Glyceria maxima). Velmi vzácně se zachovala škála mokřadních a vodních společenstev poříčních jezer a tůní Diferenciace současného stavu geobiocenóz Volná krajina Oproti přirozenému stavu (100% pokryto lesem mimo vodních toků) je cca 98% rozlohy sledovaného území odlesněno. Torza porostů lesního charakteru zůstala pouze při mrtvých ramenech Moravy. Zhruba 20% je zastavěno. Ze zůstávající plochy jsou asi 4/5 zorněny, zbytek tvoří louky, sady, humna a zahrady. Stávající úprava vegetačního krytu má za následek zejména zhoršení odtokových poměrů = zrychlení odtoku vody z krajiny se všemi negativními důsledky, zejména větší erozní ohrožeností ploch a zvýšenou dispozicí ke vzniku záplav. K tomu výrazně přispívá i vodohospodářskými úpravami značně zkrácený tok Moravy a plošné odvodnění většiny okolních polních ploch. Pro celou moravní nivu mají velký ekostabilizující význam lužní lesy při Moravě. Ty se táhnou od Hodonína (s menším přerušením u Moravského Písku) 22

24 prakticky nepřetržitě až k Uherskému Hradišti. Až aglomerace Uherského Hradiště tento pás jednoznačně a pro většinu bioty téměř nepřekonatelně přerušuje. Na pravém břehu Moravy je to městská zástavba Starého Města, zasahující až téměř ke břehu Moravy. Ostatní plochy v nivě, které byly ještě do nedávna loukami jsou přeměněny na ornou půdu a prostupnost územím především pro lesní biotu je téměř znemožněna. Nezastupitelný význam pro udržení mokřadní bioty v kú. Staré Město mají zejména dochovaná slepá ramena Moravy. Typy biotopů: Břehové porosty jedná se o porosty, kde je kostra dřevin tvořena různým poměrem a zastoupením přirozených listnatých dřevin, zejména topolu bílého (Populus alba), vrby křehké (Salix fragilis), jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia), vzácně i jilmu (Ulmus sp.), olše lepkavé (Alnus glutinosa), dubu letního (Quercus robur) aj. V keřovitém patře je hlavně bez černý (Sambucus nigra), méně často svída krvavá (Cornus sanguinea), ostružiník (Rubus sp.). V bylinném patře se objevuje česnek medvědí (Allium ursinum), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), svízel přítula (Galium aparine), orsej blatoucholistý (Ficaria bulbifera), kosatec bahenní (Iris pseudacorus) Remízky jedná se o železniční násep trati Staré Město Uherské Hradiště. Z dřevin zde můžeme vidět javory (Acer sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), ořešák královský (Juglans regia), jabloň domácí (Malus domestica), třešeň ptačí (Prunus avium), trnka obecná (Prunus spinosa), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), růže šípková (Rosa canina) Ruderální lada místa s přirozeným náletem, nesečeny, neudržovány Sady, štěpnice - místa, kde zůstaly dochovány staré ovocné stromy 23

25 Ostatní plochy skládky, sklady - bývalý sklad obalů podniku Colorlak, dnes skládka stavebního odpadu - navážka stavebního odpadu do prostoru slepého ramene - sklad materiálu Trvalé travní porosty zabírají hráz kolem řeky Moravy a do ní přitékajícího potoka Salašky, jsou pravidelně sečeny s výskytem těchto druhů: kostival lékařský, kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), lipnice luční (Poa pratensis), máta dlouholistá (Mentha longifolia), řebříček obecný (Achillea millefolium), srha laločnatá (Dactylis glomerata) Vodní plochy - dochovaná mrtvá ramena Moravy mají nezastupitelný význam pro udržení mokřadní bioty v kú Staré Město, plní částečnou funkci biokoridoru, scházejí zde přirozené niky pro přežití řady organismů např. kořeny olší a vrb na rozhraní břehu a vodní hladiny, padlé kmeny a větve ve vlastním toku, štěrkovité a písčité mělčiny, bahnité naplaveniny v zátočinách a podobně. Bydlení Staré Město postrádá významnější plochu veřejné zeleně, uspokojivá situace je právě v jižní části města, kde přímo k zastavěné části přiléhají mrtvá ramena Moravy s dosti kvalitními břehovými porosty a také doprovodná zeleň kolem železniční trati Staré Město Uherské Hradiště Zahrady, oplocenky členitý krajinářsky estetický prostor, tvoří je zejména mladé či letité ovocné stromy, ale také nevhodná okrasná výsadba Orná půda zemědělsky intenzivně využívaná půda pro pěstování zejména obilí a kukuřice Záhumenky soukromá políčka obdělávaná pro vlastní potřeby, tedy pěstování zejména brambor a obilí Průmysl areál bývalého Colorlaku, jenž byl po revoluci rozčleněn na mnoho menších firem. Ve značné části území zasahují staré chátrající zdi a průmyslově 24

26 využívané plochy až do těsné blízkosti slepých ramen. Na takovýchto místech je pak značně ohrožena už tak nízká ekologická stabilita, z hlediska estetiky jsou důsledky ještě horší Ekologická stabilita krajiny Současný, ekologicky značně labilní stav krajiny neumožňuje udržení či zlepšování různými antropickými vlivy narušeného životního prostředí. Ekologická stabilita krajiny (určitého území) je schopnost místních přirozených ekologických systémů uchovat a reprodukovat své podstatné charakteristiky pomocí autoregulačních procesů. Jedná se o schopnost těchto ekosystémů vyrovnávat se s nepříznivým působením vnějších i vnitřních činitelů a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. (Atelier zahradní a krajinářské architektury) Jednotlivé krajinné segmenty byly při terénním průzkumu hodnoceny dle stupnice ekologické stability koeficientem 0 5, kde stupeň 5 je území ekologicky nejvíce stabilní Obecně lze konstatovat, že číslem 4 5 je možné označit lesy s relativně přirozenou dřevinou skladbou, lesy s pozměněnou druhovou skladbou mají koeficient roven 3. Stejně jsou ohodnocena plošná křovinatá společenstva tvořená místními druhy. Hodnotu koeficientu 2 3 dostávají květnaté louky a křovinaté meze. Obdobnou hodnotu mají ve většině případů i humna a zahrady. Intenzivní louky s redukovanou druhovou skladbou mají koeficient 2. Stupeň 1 náleží orné půdě. Nejnižší koeficient 0 mají umrtvené plochy zastavěné části, odstavné plochy, holé plochy půdy devastované např. dlouhodobým skladováním hnojiv, otevřené močůvkové jímky aj. Ekologicky nejhodnotnější (nejstabilnější) segmenty (označené zejména koeficientem 4 5) pak tvoří kostru ekologické stability krajiny. (Atelier zahradní a krajinářské architektury) 25

27 5.4. Diferenciace území z hlediska ochrany přírody Ve sledovaném území se nenachází žádné maloplošné, zvláště chráněné území 5.5. Kostra ekologické stability krajiny Popis ekologicky významných segmentů krajiny vhodných pro plnění funkce lokálních biocenter Ramena (soubor odstavených ramen pod Starým Městem) Hodnotné krajinné segmenty částečně však poničené dřívějším využíváním do části z nich byly vypouštěny odpadní vody z cukrovaru to vedlo k redukci některých prvků bioty. Bohatý stromový a keřový porost na březích, a to jak z původních, tak i nepůvodních lesních dřevin a ovocných stromů, doprovázený četnými bylinnými druhy zejména rumištních rostlin. Dřeviny - vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis), topol černý (Populus nigra) a bílý (linda) (Populus alba), topol kanadský (Populus canadensis Moench), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur), javor babyka (Acer campestre), trnka obecná (Prunus spinosa), slivoň obecná (Prunus insititia), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jabloň domácí (Malus domestica), svída krvavá (Cornus sanguinea), líska obecná (Corylus avellana), hloh obecný (Crataegus laevigata), růže šípková (Rosa canina), ostružiník (Rubus sp.), cizorodé dřeviny objevuje se ořešák královský (Juglans regia), javor jasnolistý (Acer negundo) a taky akát (Robinia pseudoacacia) Salaška Zasypané rameno Moravy, kterým protéká říčka Salaška před zaústěním do řeky Moravy. Původně vodní rameno byla v nedávné minulosti (cca 15 roků) zasypáno materiálem vytěženým z toku Salašky a zalesněno výsadbou jasanu a topolu. Ponecháno bylo úzké koryto pro říčku Salašku, která na dolním konci bývalého ramene Baraňák ústí do řeky 26

28 Moravy. Tam, kde se výsadby neujaly a na neošetřovaných březích Salašky se nacházejí především plevelové a rumištní, méně pak luční druhy bylin a travin. Dřeviny - vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis), topol bílý (linda) (Populus alba), topol kanadský (Populus canadensis Moench), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bříza bělokorá (Betula pendula), javor babyka (Acer campestre), slivoň obecná (Prunus insititia), bez černý (Sambucus nigra), ostružiník (Rubus sp.), také cizorodé dřeviny ořešák královský (Juglans regia), javor jasnolistý (Acer negundo) a taky akát (Robinia pseudoacacia) Podrost bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), mochna plazivá (Potentilla reptans), opletník plotní (Calystegia sepium), chmel otáčivý (Humulus lupulus), slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), kakost luční (Geranium pratense), jitrocel větší (Plantago major), silenka nadmutá (Silene vulgaris), jetel plazivý (Trifolium repens), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), srha laločnatá (Dactylis glomerata), přeslička rolní (Equisetum arvense), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), kyprej vrbice (Lythrum salicaria) Rybníky Dva rybníky včetně břehových porostů (původně součást ramene Baraňák dnes někdy zvaná Havaj) Probíhá zde intenzivní chov ryb s každoročním výlovem. Typická vegetace eutrofizovaných mělkých vodních nádrží (rybníků) nižších poloh. Hodnotnější vegetace se vyskytuje na březích i v samé vodní ploše rybníka blíže řece Moravě, druhý rybník je z tohoto hlediska bezvýznamný. Dřeviny - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrba (Salix sp.), ořešák královský (Juglans regia), bez černý (Sambucus nigra), slivoň švestka (Prunus domestica) Podrost řebříček obecný (Achillea millefolium), lopuch větší (Arctium lappa), podražec křovištní (Aristolochia clematitis), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa pastoris), bodlák obecný (Cardus acanthoides), ježatka kuří noha (Echinochloa crusgalli), okřehek hrbatý (Lemna gibba), okřehek menší (Lemna minor), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum) 27

29 Popis ekologicky významných segmentů krajiny vhodných pro plnění funkce lokálních biokoridorů Železniční násep Jedná se o železniční násep trati Staré Město Uherské Hradiště. Z dřevin zde můžeme vidět javory (Acer sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), ořešák královský (Juglans regia), jabloň domácí (Malus domestica), třešeň ptačí (Prunus avium), trnka obecná (Prunus spinosa), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), růže šípková (Rosa canina) V podrostu potom - řebříček obecný (Achillea millefolium), plamének plotní (Clematis vitalba), čekanka obecná (Cichorium intibus), svlačec rolní (Convolvulus arvensis), přeslička rolní (Equisetum arvense), máčka ladní (Eryngium campestre), svízel povázka (Galium mollugo), kuklík městský (Geum urbanum), chmel otáčivý (Humulus lupulus), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), hluchavka bílá (Lamium album), tolice setá (Medicago sativa), mochna plazivá (Potentilla reptans), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), lnice květel (Linaria vulgaris), lipnice roční (Poa annua) Hráz řeky Moravy Hráz pravého břehu řeky Moravy od železničního mostu až po silniční most obchvatu Uherského Hradiště. Bylo by vhodné doplnění výsadby ovocných stromů na koruně hráze řeky Moravy, převážně švestka obecná (Prunus domestica), jabloň domácí (Malus domestica.), třešeň ptačí (Prunus avium). Ty byly v nedávné minulosti pokáceny a dosud nenahrazeny. Vyskytující se dřeviny - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor jasanolistý (Acer negundo), ořešák královský (Juglans regia),jabloň domácí (Malus domestica), bez černý (Sambucus nigra), slivoň švestka (Prunus domestica) Podrost řebříček obecný (Achillea millefolium), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), bodlák obecný (Carduus acanthoides), čekanka obecná (Cichorium intibus), psárka luční (Alopecurus pratensis), ovsík vyvýšený pravý (Arrhenaterum elatius), opletník plotní (Calystegia sepium), přeslička rolní (Equisetum arvense), svízel přítula (Galium aparine), netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera), hluchavka bílá (Lamium album), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), kopretina bílá 28

30 (Leucanthemum vulgare), komonice lékařská (Melilotus officinalis), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), svízel povázka (Galium mollugo), mrkev obecná (Daucus carota), kakost luční (Geranium pratense), ječmen myší (Hordeum murinum), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), máta dlouholistá (Mentha longifolia), bojínek luční (Phleum pratense), jitrocel větší (Plantago major), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), mochna husí (Potentilla ), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), šťovík kyselý (Rumex acetosa), šalvěj luční (Salvia pratensis), mydlice lékařská (Saponaria officinalis), chrpa luční (Centaurea jacea), srha laločnatá (Dactylis glomerata), čistec bahenní (Stachys palustris), jetel plazivý (Trifolium repens), vratič obecný (Tanacetum vulgare), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), lipnice luční (Poa pratensis), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), locika kompasová (Lactuca serriola), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) Popis ekologicky významných segmentů krajiny vhodných pro plnění funkce interakčních prvků Bývalé hřiště Ruderální plocha u moravní hráze se vzrostlými topoly a bývalým hřištěm (cca 50 m 2 ). Dřeviny javor jasanolistý (Acer negundo), javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bříza bělokorá (Betula pendula), topol kanadský (Populus canadensis), ořešák královský (Juglans regia), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bez černý (Sambucus nigra), hloh obecný (Crataegus laevigata), šeřík obecný (Syringa vulgaris) Podrost - opletník plotní (Calystegia sepium), hluchavka bílá (Lamium album), pcháč oset (Cirsium arvense), srha laločnatá (Dactylis glomerata), lipnice roční (Poa annua), lipnice luční (Poa pratensis), lebeda rozkladitá (Artiplex patula), sadec konopáč (Eupatorium cannabium), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), jitrocel větší (Plantago major), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), ptačinec žabinec (Stelaria media), kostival lékařský (Symphytum officinale) 29

31 6. Ekologická síť krajiny Ekologická síť krajiny je tvořena biocentry, biokoridory a interakčními prvky. Vysvětlení jednotlivých pojmů: 6.1. Biocentra (centrum biotické diverzity) je skladebnou součástí ÚSES. Biocentra by měla svým stavem a velikostí zabezpečovat trvalou existenci určitých pro území charakteristických ekosystémů = prostoru pro vývoj populací rostlin a živočichů typických pro odpovídající ekosystémy, které jsou v biocentrech uchovávány 6.2. Biokoridory (biotickýkoridor) biokoridory jsou v návaznosti na biocentra potenciálními migračními cestami. Biokoridor je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Biokoridory tedy zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existencí všech druhů zastoupených společenstev. Funkčnost biokoridorů podmiňují jejich prostorové parametry (délka a šířka), stav trvalých ekologických podmínek a struktura i druhové složení biocenóz Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně vlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním územním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Interakční prvky jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování, a pro orientaci. Přispívají ke vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních vazeb v kulturní krajině.tím podmiňují vznik regulačních mechanismů, zvyšujících ekologickou stabilitu krajiny. (Maděra, Zimová) Kromě biocenter a biokoridorů jsou základními skladebními prvky lokální úrovně ÚSES i tzv. interakční prvky. Interakční prvky jsou významné části krajiny, 30

32 neboť upevňují lokálně ekologickou stabilitu tím, že poskytují úkryt a potravu živočichům a zároveň přinášejí možnost výskytu některým dalším druhům rostlin.vytvářejí existenční podmínky pro řadu druhů bioty a zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Jsou přechodnými články mezi ÚSES a hospodářskými plochami a vyznačují se polyfunkčním charakterem vedle funkce ekostabilizující vykonávají většinou i některou další estetickou, krajinotvornou, rekreační, protierozní apod. V zemědělsky intenzivně využívané krajině plní funkci interakčních prvků prakticky každá dochovaná zeleň ( křovinaté meze, stromořadí, solitérní zeleň, remízky, doprovodné lemy vodotečí atd. )., pokud obsahují místní druhy dřevin a bylin. Počet a rozložení interakčních prvků výrazně ovlivňuje (snižuje) riziko ohrožení zemědělských půd vodní a větrnou erozí a současně zvýšení ekologické stability krajiny Stávající ŮSES V daném území byla doposud vymezena tři lokální biocentra Lesní (nivní) LBC Ramena odstavené mrtvé rameno Moravy s přiléhajícími porosty Výpis z generelu k.ú. Staré Město Plocha: 12ha Existenční stav: vymezené Funkčnost: funkční Skupiny typů geobiocénů: 1 BC 3-4, 1 BC 5b Významný krajinný prvek nivy toků ze zákona 114/92 Ohrožení: intenzivní hospodářská zemědělská činnost na přilehlých pozemcích, včetně zahrádkářské činnosti, necitlivá činnost správce břehových porostů, ohrožení možným zásahem při výstavbě obchvatu UH, možnost poškozování odpady z cukrovárenského provozu resp. jiných provozů, intenzivní rybářské využívání Aktuální stav bioty: kostra porostu je tvořena kříženci topolů, vrbou bílou, olší lepkavou, topolem býlím, javorem jasanolistým, jasanem úzkolistým, jilmem vazem, v okrajích i švestky, líska, lokálně i akát, třešeň ptačí, střemcha, trnka 31

33 V keřovém patře dominuje bez černý, méně brslen evropský a růže šípková. Z bylin se objevují zejména druhy snášející bohatou zásobu živin v půdě (bršlice kozí noha, vlaštovičník větší, pelyňky, lopuchy, kopřiva dvoudomá, svízel přítula, kuklík městský, kostival lékařský, orsej jarní, chmel obecný, svlačec rolní, pýr, hluchavka skvrnitá, pcháč oset, pohanka svlačcovitá, netýkavka malokvětá, merlík bílý, ve vodní ploše i rákos, orobinec, šmel okoličnatý, lakušník sp., okřehek a jiné Cílový stav: Vrbová olšina s přechodem do habrojilmové jaseniny Opatření: Postupně nahrazovat cizorodé dřeviny domácími druhy dle příslušného STG Lesní (nivní) LBC Salaška odstavené mrtvé rameno Moravy s torzem břehových porostů Výpis z generelu k.ú Staré Město Plocha: 3 ha Existanční stav: vymezené Funkčnost: částečně funkční Skupiny typů geobiocénů: (1 BC (3)-4), 1 BC 5b Významný krajinný prvek nivy toků ze zákona 114/92 Ohrožení: intenzivní hospodářská zemědělská činnost na přilehlých pozemcích, ohrožení možným zásahem při pokračující výstavbě, divoké skládkování, intenzivní rybářská činnost Aktuální stav bioty: značně zazemněné rameno s lokálními zbytky břehových porostů (kříženci topolů, vrba bílá, javor jasanolistý, jasan úzkolistý, Z bylin se objevují zejména druhy snášející bohatou zásobu živin v půdě (bršlice kozí noha, vlaštovičník větší, pelyňky, lopuchy, kopřiva dvoudomá, svízel přítula, kuklík městský, kostival lékařský, orsej jarní, svlačec rolní, pýr, hluchavka skvrnitá, pcháč oset, pohanka svlačcovitá, Ve vodní ploše lokálně orobinec, šmel okoličnatý, lakušník (sp.), okřehek a jiné Část jako orná půda Cílový stav: olšová vrbina s přechodem do habrojilmové jaseniny Opatření: Postupně dosazovat dřeviny dle STG, citlivě upravovat vodní režim, rameno alespoň částečně pročistit. Na orné půdě provést výsadbu odpovídajících druhů dřevin 32

34 Lesní (nivní) LBC Habeš ústí Salašky s přilehlými plochami Výpis z generelu k.ú Staré Město Plocha: 3 ha Existenční stav: vymezené Funkčnost: částečně funkční Skupiny typů geobiocénů: 1 BC (3)-4, 1 BC 5a Významný krajinný prvek nivy toků ze zákona 114/92 Ohrožení: intenzivní hospodářská zemědělská činnost na přilehlých pozemcích, ohrožení možným zásahem při pokračující výstavbě, Aktuální stav bioty: Ústí Salašky se zbytky břehových porostů (kříženci topolů, vrba bílá, javor jasanolistý, jasan úzkolistý, jilm ladní, ) Na části záhumenky 33

35 7. Diskuze Navrhovaná KES Z hlediska lepší kompatibility krajiny, funkčnosti, využitelnosti a vůbec celkového rázu bych doplnila řešené území další výsadbou zeleně, která by tak přispěla ke zvýšení ekologické stability území a posílila by dosavadní kostru ekologické stability. 1. Doplnění výsadby ovocných stromů na koruně hráze řeky Moravy, převážně švestka obecná (Prunus domestica), jabloň domácí (Malus domestica.), třešeň ptačí (Prunus avium) 2. Pole mezi železniční tratí, řekou Moravou a slepými rameny jedná se o větší nestabilní nečleněnou plochu orné půdy s nízkým stupněm ekologické stability Z části plochy by bylo vhodné vytvořit zatravněný ovocný sad jabloň domácí (Malus domestica), třešeň ptačí (Prunus avium), hrušeň obecná (Pyrus communis), rybíz červený (Ribes rubrum), nebo provést parkovou úpravu (příměstská zeleň) a vytvořit zde jeden nebo dva mokřady. Došlo by tak ke zvýšení ekologické stability, zlepšení krajinného rázu a lepšímu propojení mezi potenciálními biokoridory, tedy železničním náspem a hrází řeky Moravy. Vytvořily by se tak lepší existenční podmínky pro řadu živočichů. 34

36 8. Závěr Cílem této práce bylo geobiocenologicky charakterizovat území a navrhnout ekologickou síť Zpracovávaným územím byl areál slepých ramen Moravy v k.ú. Staré Město u Uherského Hradiště. U této lokality byly vymezeny hranice a širší územní vztahy, charakterizovány přírodní poměry, zpracován přehled potenciálního stavu vegetace tohoto území v grafické podobě a na základě terénního průzkumu vymezena vegetace aktuální čili typy biotopů a to také v podobě grafické. Byla provedena charakteristika jednotlivých typů biotopů doplněna fotodokumentací, určena kostra ekologické stability a navržena ekologická síť, kterou tvoří lokální biocentra, biokoridory a interakční prvky. Z mapy aktuální vegetace vyplývá, že se vegetace z 95% změnila, neboť převážná část území byla zcela odlesněna a dále využívána k zemědělským účelům, tedy přetvořena na ornou půdu. Z tohoto důvodu je potřeba posílit kostru ekologické stability tak, aby se zbytek hodnotné vegetace břehových porostů vyvíjel správným směrem a životní prostředí v této oblasti bylo vhodné pro zde žijící organismy. Protože tato oblast je přírodní oázou v zemědělské krajině, je potřeba udělat veškerá opatření k tomu, aby se tato společenstva udržela v rovnováze, zabránilo se znečišťování prostředí a zanášení nepůvodními druhy. 35

37 Summary The purpose of this work was a geobiocenological characterization of the area and suggestion of an ecological network. Working territory was the area of blind channel of Morava river in Staré Město district by Uherské Hradiště. In this location was defined boundaries and wider area relations, characterized natural conditions, on the basis of terrain survey made a knowledge of potential and actual state of vegetation and processed in graphical design. Characterization of separate types of biotopes was done and supplied by photos, ecological stability sceleton was identified and proposed an ecological network, which is formed by local biocentres, biocorridors and interactive elements. As for a map of actual vegetation, we can say that 95 % of this vegetation has changed, because most of this territory was completely disforested and used in agriculture. It means that this teritory was transforme on arable soil. For this reason there is a need to strengthen a ecological stability sceleton so that the rest of precious vegetation of a bank growth developed the rigt way and the environment in this area was fit for here living organisms. This region is a natural oasis in agriculture landscape. There is a need to take measures to prevent pollution of this environment and silting up with derivative sorts. This way we can keep these ecosystems in a required balance. 36

38 Použitá literatura Buček, A., Lacina, J. (1999), Geobiocenologie II, Geobiocenologická typologie krajiny České republiky, MZLU Brno Buček, A., Lacina, J. (1992), Ekologická stabilita krajiny - Gú.ČAV, Praha Bezděčka P., Čoupek J., Galuška L., Pojsl M., Tarcalová L. (2000), Satré Město v proměnách staletí Culek,M a kol. (1995), Biogeografické členění ČR (mapa) - vydavatelství ENIGMA,Praha Číhař, J. a kol. (1988), Příroda v ČSSR - vydavatelství Práce a nakladatelství ROH, Praha Fusan, O. (1967), Geologická mapa ČSR (mapa) - GÚ Praha Hejný S.,Slavík B (1988), Květena ČSSR 1 - vydavatelství Práce, nakladatelství ROH, Praha KÖNIGOVÁ K. & KÖNIG M. 2005: Stopy Moravy, studie využití areálu slepých ramen řeky Moravy v k.ú. Starého Města.- MěÚ Staré Město Maděra,P., Zimová,E., Metodické postupy projektování lokálního ÚSES - Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně, Löw a spol. Brno Neuhäslová, Z. - Moravec, J. /eds./ akol. (1997): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Měř. 1: Botanický ústav AV ČR. Plíva K., Žlábek I. (1986), Přírodní lesní oblasti ČSR (mapa) - Státní zemědělské nakladatelství, Praha Quiit, E. (1975), Klimatické oblasti ČR (mapa) - GÚ,ČSAV, Brno Tabulky Podnebí ČSSR (1961) - Hydrometeorologický ústav,praha) Taxonomický číselník podle Kubát J. et. al. (eds.) (2002) Klíč ke květeně České republiky Academia, Praha Vlček, A. Regiony povrchových vod v ČSR (1971) - GÚ,ČSAV, Brno 37

39 Příloha Charakteristika jednotlivých odstavených ramen (převzato z podkladů Povodí Moravy s. p.): Číslo M 62 a Název Zadní Morávka Hydrologické pořadí Okres Uherské Hradiště Katastrální území Staré Město Břeh p.b. Říční odbočení v km Říční zaústění v km Délka km Charakter ramene Uzavřené, zavodněné Břehový porost Původní Poznámka Číslo M 62b Název Přední Morávka Hydrologické pořadí Okres Uherské Hradiště Katastrální území Staré Město Břeh p.b. Říční odbočení v km Říční zaústění v km Délka km Charakter ramene Uzavřené, zavodněné Břehový porost Původní, silně redukovaný Poznámka Páchne, v odbočení patrně propojení s M 63 Číslo M 63a Název Čerťák-Vytrávené Hydrologické pořadí Okres Uherské Hradiště Katastrální území Staré Město Břeh p.b. Říční odbočení v km Říční zaústění v km Délka km Charakter ramene Uzavřené, zamokřené Břehový porost Původní Poznámka Voda zahnívá, u zaústění skládka, pod tratí propustek

40 Číslo M 63b Název Čerťák 2 (zvané Zasypané) Hydrologické pořadí Okres Uherské Hradiště Katastrální území Staré Město Břeh p.b. Říční odbočení v km Říční zaústění v km Délka km Charakter ramene Uzavřené, částečně zavodněné Břehový porost Původní, silně redukovaný Poznámka Skládka prům.odpadu, koryto zúženo pozemkem cukrovaru Číslo M 63c Název Čerťák 1 Hydrologické pořadí Okres Uherské Hradiště Katastrální území Staré Město Břeh p.b. Říční odbočení v km Říční zaústění v km Délka km Charakter ramene Uzavřené, zavodněné Břehový porost Původní, redukovaný Poznámka Nápust z Moravy, odběr do závodu, v náspu propustek Číslo M 64a Název Baraňák Hydrologické pořadí Okres Uherské Hradiště Katastrální území Staré Město Břeh p.b. Říční odbočení v km Říční zaústění v km Délka km Charakter ramene Jednostranné, zavodněné Břehový porost Náhradní, silně redukovaný Poznámka Přeměněno na koryto Salašky, která ústila původně do Moravy ve vrcholu meandru

41 Číslo M 64b Název Havaj Hydrologické pořadí Okres Uherské Hradiště Katastrální území Staré Město Břeh p.b. Říční odbočení v km Říční zaústění v km Délka km Charakter ramene Uzavřené, zavodněné- dva rybníky Břehový porost Silně redukovaný Poznámka V odbočení napouštění z Moravy

42 Segmenty Segment č. 1 Vymezení: Baraňák zasypané rameno Moravy, kterým protéká říčka Salaška před zaústěním do řeky Moravy Přehled zjištěných druhů Acer negundo L. javor jasanolistý Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha Arctium tomentosum Mill. lopuch plstnatý Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Betula pendula Roth bříza bělokorá Calamagrostis epigejos (L.) Roth třtina křovištní Calystegia sepium (L.) R.Br. opletník plotní Carduus acanthoides L. bodlák obecný Cirsium arvense (L.) Scop. pcháč oset Convolvulus arvensis L. svlačec rolní Dactylis glomerata L. srha laločnatá Equisetum arvense L. přeslička rolní Erigeron strigosus Willd. turan větevnatý Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý Geranium pratense L. kakost luční Helianthus tuberosus L. slunečnice topinambur Heracleum sphondylium L. bolševník obecný Humulus lupulus L. chmel otáčivý Hypericum perforatum L. třezalka tečkovaná Chaerophyllum bulbosum L. krabilice hlíznatá Juglans regia L. ořešák královský Lactuca serriola L. locika kompasová Lythrum salicaria L. kyprej vrbice Plantago major L. jitrocel větší Populus alba L. topol bílý (linda) Populus x canadensis Moench topol kanadský Potentilla anserina L. mochna husí Potentilla reptans L. mochna plazivá Prunus domestica L. slivoň švestka ( nová výsadba) Robinia pseudacacia L. trnovník akát Rubus sp. ostružiník Rumex thyrsiflorus Fingerh. šťovík rozvětvený Salix alba L. vrba bílá Salix fragilis L. vrba křehká Sambucus nigra L. bez černý Sanguisorba officinalis L. krvavec toten Silene vulgaris (Moench) Garcke silenka nadmutá Solidago canadensis L. zlatobýl kanadský Trifolium pratense L. jetel luční Trifolium repens L. jetel plazivý Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá

43 Segment č. 2 Vymezení: odstavené rameno Čerťák (obě zvodnělé části propojené propustkem pod tratí včetně břehových porostů) Přehled zjištěných druhů Acer campestre L. javor babyka Acer negundo L. javor jasanolistý Achillea millefolium L. řebříček obecný Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha Alisma plantago-aquatica L. žabník jitrocelový Alnus glutinosa (L.) Gaertn. olše lepkavá Arctium lappa L. lopuch větší Arctium tomentosum Mill. lopuch plstnatý Aristolochia clematitis L. podražec křovištní Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Ballota nigra L. měrnice černá Berteroa incana (L.) DC. šedivka šedá Bidens frondosa L. dvouzubec černoplodý Calystegia sepium (L.) R.Br. opletník plotní Carduus acanthoides L. bodlák obecný Cichorium intybus L. čekanka obecná Cirsium arvense (L.) Scop. pcháč oset Convolvulus arvensis L. svlačec rolní Conyza canadensis (L.) Cronquist turanka kanadská Cornus sanguinea L. svída krvavá Corylus avellana L. líska obecná Crataegus laevigata (Poiret) DC. hloh obecný Dactylis glomerata L. srha laločnatá Daucus carota L. mrkev obecná Equisetum arvense L. přeslička rolní Erigeron strigosus Willd. turan větevnatý Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý Galeopsis pernhofferiwettst. konopice Pernhofferova Galium mollugo L. svízel povázka Geranium pratense L. kakost luční Helianthus tuberosus L. slunečnice topinambur Heracleum sphondylium L. bolševník obecný Humulus lupulus L. chmel otáčivý Hypericum perforatum L. třezalka tečkovaná Impatiens glandulifera Royle netýkavka žláznatá Juglans regia L. ořešák královský Lactuca serriola L. locika kompasová Lamium album L. hluchavka bílá Lathyrus tuberosus L. hrachor hlíznatý Lotus corniculatus L. štírovník růžkatý Lycopus europaeus L. karbinec evropský Lythrum salicaria L. kyprej vrbice Malus domestica Borkh. jabloň domácí Melilotus albus Med. komonice bílá Melilotus officinalis (L.) Pallas komonice lékařská Myosoton aquaticum (L.) Moench křehkýš vodní Pastinaca sativa L. pastinák setý Plantago major L. jitrocel větší Plantago media L. jitrocel prostřední

44 Poa palustris L. lipnice bahenní Populus alba L. topol bílý (linda) Populus x canadensis Moench topol kanadský Potentilla anserina L. mochna husí Potentilla reptans L. mochna plazivá Prunus domestica L. slivoň švestka Prunus insititia L. slivoň obecná (slíva) Prunus spinosa L. trnka obecná Quercus robur L. dub letní Rosa canina L. růže šípková Rubus sp. ostružiník Rumex hydrolapathum Huds. šťovík koňský Salix alba L. vrba bílá Salix fragilis L. vrba křehká Silene latifolia Poiret subsp. alba (Mill.) Greuter et Burdet silenka širolistá bílá Solidago gigantea Ait. - zlatobýl obrovský Symphytum officinale L. kostival lékařský Tanacetum vulgare L. vratič obecný Tripleurospermum inodorum (L.) Schultz-Bip. heřmánkovec nevonný Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá Vicia cracca L. vikev ptačí Segment č. 3 Vymezení: zasypaná část ramene Čerťák, v její dolní části se nachází otevřený vodní příkop navazující níže na zvodnělou část ramene, nazývanou již Čerťák Vytrávené Přehled zjištěných druhů Acer negundo L. javor jasanolistý Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha Arctium lappa L. lopuch větší Arctium tomentosum Mill. lopuch plstnatý Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Ballota nigra L. měrnice černá Calystegia sepium (L.) R.Br. opletník plotní Carduus acanthoides L. bodlák obecný Conyza canadensis (L.) Cronquist turanka kanadská Dactylis glomerata L. srha laločnatá Equisetum arvense L. přeslička rolní Erigeron strigosus Willd. turan větevnatý Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý Galeopsis pernhofferi Wettst. konopice Pernhofferova Galium aparine L. svízel přítula Geum urbanum L. kuklík městský Helianthus tuberosus L. slunečnice topinambur Heracleum sphondylium L. bolševník obecný Humulus lupulus L. chmel otáčivý Chelidonium majus L. vlaštovičník větší Impatiens parviflora DC. netýkavka malokvětá Juglans regia L. ořešák královský Lamium album L. hluchavka bílá Lamium maculatum L. hluchavka nachová Lycopus europaeus L. karbinec evropský

45 Malus domestica Borkh. jabloň domácí Myosoton aquaticum (L.) Moench křehkýš vodní Plantago major L. jitrocel větší Populus alba L. topol bílý Populus x canadensis Moench topol kanadský Robinia pseudacacia L. trnovník akát Rubus sp. ostružiník Salix alba L. vrba bílá Salix fragilis L. vrba křehká Sambucus nigra L. bez černý Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, H.Ollgaard et Štěpánek pampeliška Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá Segment č. 4 Vymezení: obě zvodnělé části ramene Čerťák Vytrávené včetně břehových porostů Přehled zjištěných druhů Acer negundo L. javor jasanolistý Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha Alisma plantago-aquatica L. žabník jitrocelový Arctium lappa L. lopuch větší Arctium tomentosum Mill. lopuch plstnatý Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Ballota nigra L. měrnice černá Bolboschoenus sp. kamyšník Butomus umbellatus L. šmel okoličnatý Calystegia sepium (L.) R.Br. opletník plotní Carduus acanthoides L. bodlák obecný Conyza canadensis (L.) Cronquist turanka kanadská Dactylis glomerata L. srha laločnatá Epilobium hirsutum L. vrbovka chlupatá Epilobium tetragonum L. vrbovka čtyřhranná Epilobium parviflorum Schreb. vrbovka malokvětá Equisetum arvense L. přeslička rolní Erigeron strigosus Willd. turan větevnatý Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý Galeopsis pernhofferi Wettst. konopice Pernhofferova Galium aparine L. svízel přítula Geum urbanum L. kuklík městský Heracleum sphondylium L. bolševník obecný Humulus lupulus L. chmel otáčivý Chelidonium majus L. vlaštovičník větší Impatiens parviflora DC. netýkavka malokvětá Juglans regia L. ořešák královský Lamium album L. hluchavka bílá Lamium maculatum L. hluchavka nachová Lemna gibba L. okřehek hrbatý Lemna minor L. okřehek menší Lycopus europaeus L. karbinec evropský Lythrum salicaria L. kyprej vrbice Malus domestica Borkh. jabloň domácí Mentha longifolia (L.) L. máta dlouholistá Myosoton aquaticum (L.) Moench křehkýš vodní Phalaris arundinacea L. chrastice rákosovitá

46 Poa palustris L. lipnice bahenní Plantago major L. jitrocel větší Populus alba L. topol bílý Populus x canadensis Moench topol kanadský Potamogeton natans L. rdest plovoucí Robinia pseudacacia L. trnovník akát Rorippa palustris (L.) Besser rukev bažinná Rorippa amphibia (L.) Besser rukev obojživelná Rorippa sylvestris (L.) Besser rukev obecná Rubus sp. ostružiník Rumex crispus L. šťovík kadeřavý Rumex thyrsiflorus Fingerh. šťovík rozvětvený Sagittaria sagottifolia L. šípatka střelolistá Salix alba L. vrba bílá Salix fragilis L. vrba křehká Sambucus nigra L. bez černý Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, H.Ollgaard et Štěpánek pampeliška Typha latifolia L. orobinec širolistý Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá Segment č. 5 Vymezení: lužní louka zcela zarostlá náletem javoru jasanolistého mezi Vytráveným, Zadní Morávkou a železniční tratí. Přehled zjištěných druhů Acer negundo L. javor jasanolistý Agrimonia eupatoria L. řepík lékařský Arctium lappa L. lopuch větší Calamagrostis epigejos (L.) Roth třtina křovištní Carduus acanthoides L. bodlák obecný Carduus crispus L. bodlák kadeřavý Cirsium arvense (L.) Scop. pcháč oset Convolvulus arvensis L. svlačec rolní Conyza canadensis (L.) Cronquist turanka kanadská Equisetum arvense L. přeslička rolní Epilobium angustifolium L. vrbovka úzkolistá Erigeron strigosus Willd. turan větevnatý Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý Galeopsis pernhofferi Wettst. konopice Pernhofferova Geranium pratense L. kakost luční Glechoma hederacea L. popenec obecný Helianthus tuberosusus L. slunečnice topinambur Humulus lupulus L. chmel otáčivý Hypericum perfotatum L. třezalka tečkovaná Impatiens parviflora DC. netýkavka malokvětá Lamium album L. hluchavka bílá Mentha longifolia (L.) L. máta dlouholistá Myosoton aquaticum (L. Moench křehkýš vodní Potentilla reptans L. mochna plazivá Rosa canina L. růže šípková Silene latifolia Poiret subsp. alba (Mill.) Greuter et Burdet silenka širolistá bílá Solidago gigantea Ai zlatobýl obrovský Tussilago farfara L. podběl lékařský Rubus sp. - ostružiník

47 Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá Vicia cracca L. vikev ptačí Segment č. 6 Vymezení: odstavené rameno Přední Morávka (včetně břehových porostů) Přehled zjištěných druhů Acer campestre L. javor babyka Acer negundo L. javor jasanolistý Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha Amaranthus powellii S.Watson laskavec zelenoklasý Amaranthus retroflexus L. laskavec ohnutý Arctium lappa L. lopuch větší Arctium minus (Hill) Bernh. lopuch menší Arctium tomentosum Mill. lopuch plstnatý Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Bidens frondosa L. dvouzubec černoplodý Calamagrostis epigejos (L.) Roth třtina křovištní Calystegia sepium (L.) R.Br. opletník plotní Campanula rapunculoides L. zvonek řepkovitý Cirsium arvense (L.) Scop. pcháč oset Convolvulus arvensis L. svlačec rolní Cornus sanguinea L. svída krvavá Crataegus sp. hloh Echinochloa crus-galli (L.) P.B. ježatka kuří noha Elymus caninus (L.) L. pýrovník psí Fallopia dumetorum (L.) Holub opletka křovištní Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý Helianthus tuberosus L. slunečnice topinambur Heracleum sphondylium L. bolševník obecný Humulus lupulus L. chmel otáčivý Lamium album L. hluchavka bílá Lamium maculatum L. hluchavka skvrnitá Lythrum salicaria L. kyprej vrbice Myosoton aquaticum (L.) Moench křehkýš vodní Persicaria lapathifolia (L.) Delarbre rdesno blešník Persicaria maculosa S.F.Gray rdesno červivec Poa annua L. lipnice roční Polygonum arenastrum Bor. truskavec obecný Populus alba L. topol bílý (linda) Populus x canadensis Moench topol kanadský Populus nigra L. cv. Italica topol černý (pyramidální) Portulaca oleracea L. subsp. oleracea šrucha zelná pravá Potentilla reptans L. mochna plazivá Prunus avium (L.) L. třešeň ptačí Prunus cerasifera Ehrh. slivoň myrobalán Prunus domestica L. slivoň švestka Prunus spinosa L. trnka obecná Rosa canina L. růže šípková Salix alba L. vrba bílá Sambucus nigra L. bez černý Tripleurospermum inodorum (L.) Schultz-Bip. heřmánkovec nevonný Tussilago farfara L. podběl lékařský Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá

48 Segment č. 7 Vymezení: odstavené rameno Zadní Morávka (včetně břehových porostů) Přehled zjištěných druhů Achillea millefolium L. řebříček obecný Aegopodium podagraria L. bršlice kozí noha Alnus glutinosa (L.) Gaertn. olše lepkavá Arctium lappa L. lopuch větší Arctium minus (Hill) Bernh. lopuch menší Armoracia rusticana G., M. et Sch. křen selský Arrhenatherum elatius (L.) J.Presl et C.Presl subsp. elatius ovsík vyvýšený pravý Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Atriplex prostrata DC. subsp. latifolia (Wahlenb.) Ruschert lebeda hrálovitá širokolistá Ballota nigra( L.) DC. šedivka šedá Betula pendula Roth bříza bělokorá Bidens frondosa L. dvouzubec černoplodý Calystegia sepium (L.) R.Br. opletník plotní Carduus acanthoides L. bodlák obecný Carduus crispus L. bodlák kadeřavý Cichorium intybus L. čekanka obecná Conyza canadensis (L.) Cronquist turanka kanadská Daucus carota L. mrkev obecná Echinochloa crus-galli (L.) P.B. ježatka kuří noha Euonymus europaea L. brslen evropský Euphorbia esula L. pryšec obecný Falcaria vulgaris Bernh. srpek obecný Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý Galium mollugo L. svízel povázka Glyceria maxima (Hartman) Holmberg zblochan vodní Helianthus tuberosus L. slunečnice topinambur Heracleum sphondylium L. bolševník obecný Chelidonium majus L. vlaštovičník větší Chenopodium polyspermum L. merlík mnohosemenný Impatiens parviflora DC. netýkavka malokvětá Lactuca serriola L. locika kompasová Lamium album L. hluchavka bílá Lamium maculatum L. hluchavka skvrnitá Lycopus europaeus L. karbinec evropský Lythrum salicaria L. kyprej vrbice Persicaria mitis (Schrank) Asenov rdesno řídkokvěté Picea abies (L.) Karsten smrk ztepilý Pimpinella major (L.) Huds. bedrník větší Pinus sylvestris L. - borovice lesní Plantago lanceolata L. jitrocel kopinatý Plantago major L. jitrocel větší Plantago media L. jitrocel prostřední Poa annua L. lipnice roční Poa palustris L. lipnice bahenní Poa trivialis L. lipnice obecná Polygonum arenastrum Bor. truskavec obecný Polygonum rurivagum Bor. truskavec vesnický Populus x canadensis Moench topol kanadský Potentilla reptans L. mochna plazivá

49 Prunus avium (L.) L. třešeň ptačí Prunus domestica L. slivoň švestka (zplanělá) Pyrus communis L. hrušeň obecná Ribes uva-crispa L. srstka angrešt (zplanělý) Robinia pseudacacia L. trnovník akát Rosa canina L. růže šípková Rubus sp. ostružiník Salix alba L. vrba bílá Sambucus nigra L. bez černý Silene latifolia Poiret subsp. alba (Mill.) Greuter et Burdet silenka širolistá bílá (knotovka) Symphytum officinale L. kostival lékařský Tanacetum vulgare L. vratič obecný Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, H. Ollgaard et Štěpánek pampeliška Trifolium repens L. jetel plazivý Tripleurospermum inodorum (L.) Schultz heřmánkovec nevonný Typha latifolia L. orobinec širokolistý Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá

50 Fotodokumentace Obr. 1. Zahrádkářské kolonie Obr. 2. Doprovodná liniová zeleň železničního náspu

51 Obr. 3. Břehový porost ramene Přední Morávka Obr. 4. Pohled na Přední Morávku

52 Obr. 5. Zůžení ramene Vytrávené při přechodu na zasypanou část Obr. 6. Zbytek vodního koryta ramene Zasypané

53 Obr. 7. Rameno Vytrávené má v řešeném území nejhodnotnější porosty

54 Obr. 8. Pohled na rameno Vytrávené Obr. 9. Rameno Vytrávené porosty rákosu

55 Obr. 10. Pohled na rameno Čerťák Obr. 11. Břehový porost Čerťáku

56 Obr. 12. Rameno Vytrávené Obr. 13. Zadní Morávka