TAXUS International s. r. o., Praha Tel.: (8001TAXUS) Martina Králíčková, Praha, 2013 Úpravy textů: Martina Králíčková, Ivo Toman,

Transkript

1

2 TAXUS International s. r. o., Praha Tel.: (8001TAXUS) Martina Králíčková, Praha, 2013 Úpravy textů: Martina Králíčková, Ivo Toman, imprimis Počítačová sazba a grafická úprava: General Design, 2013 Návrh obálky: Alexander Klinko, 2013 Ilustrace: Alexander Klinko, 2013 Vytiskla tiskárna: FINIDR, s. r. o., Český Těšín ISBN ISBN PDF 1. vydání

3 Hubnutí bez diet a cvičení Zhubnout může každý Martina Králíčková

4 Obsah: Předmluva Úvod Kapitola 1: Kapitola 2: Kapitola 3: Kapitola 4: 6 10 Proč jsou Američané tak obézní? 14 Je obezita dědičná? 18 Proč jsou obézní celé rodiny? 21 Velitel kuchyně 22 Jak velitel kuchyně ovlivňuje naše stravovací návyky 24 Co může velitel kuchyně zkazit 25 Jsme tlustí vlastní vinou? 26 Je jídlo droga? 27 Začarovaný kruh 28 Proč jídlo z fastfoodových restaurací dobývá svět? 30 Jak se dostaneme ven ze začarovaného kruhu 31 Jak vidíme sami sebe 32 Jak poznám, že jsem tlustý? 34 Skutečně vám tyto ukazatele řeknou, jak na tom jste? 35 Proč vězni tloustnou? 35 Jak tedy poznáme, zda jsme tlustí? 36 Pořádně se najíst je pojem relativní 38 Jíme více, než si myslíme 39 Snadné cesty k obezitě aneb Chyby, kterých se dopouštíme 40 Chyba číslo 1: Dvě kila navíc nejsou zase tak moc. 43 Chyba číslo 2: Síla zvyku aneb Takhle se to prostě dělá. 46 Chyba číslo 3: Abych zhubl, stačí sportovat. 49 Chyba číslo 4: Bez pohybu se zhubnout nedá. 51 Chyba číslo 5: Příliš věříme všemu, co slyšíme a čteme. 53 Chyba číslo 6: Stále myslím na jídlo. 55 Chyba číslo 7: Z pití přece ztloustnout nemůžu. 58 Chyba číslo 8: Příliš věříme různým odborníkům. 61 Chyba číslo 9: Snídaně. 64 Chyba číslo 10: Jak jíme ovoce. 69 Chyba číslo 11: Jím, dokud je co aneb Bojím se, abych o něco nepřišel. 71 Chyba číslo 12: Jenže mně to takhle chutná. 74 Chyba číslo 13: Konečně si plním svůj sen aneb Mám lednici narvanou k prasknutí. 79 Chyba číslo 14: To jídlo miluji aneb Tomu prostě neodolám. 80 Chyba číslo 15: Co mám dělat? aneb Musím se přizpůsobit svému okolí. 81 4

5 Kapitola 5: Proč se přejídáme? Kapitola 6: Kapitola 7: Kapitola 8: Kapitola 9: Nezvládáme nadbytek Vytvořte si svůj koncentrák Signály, že máme dost Množství jídla Dovolená all inclusive Velikost nádobí Co z toho vyplývá? Nadváha začíná už v obchodě Zásady při nákupu jídla Zhubnout může každý. Pokud si kolem sebe vytvoří správné prostředí Jak postupovat při jídle doma i v restauraci Hubnutí začíná v naší hlavě Jak se dělá dokonalá iluze Změňte svou identitu z Jsem tlustý na Jsem štíhlý Mějte svoji modlitbu Moje modlitba Síla myšlenky Své tělo nesmíme trápit Zákazy Oblíbené jídlo aneb Proč nám něco chutná a něco ne Jak jsem začala mít ráda fenykl Domnívejte se, že vám zdravé jídlo chutná Někteří lidé nemohou nikdy zhubnout. Proč? Být štíhlý je zvyk aneb Vystupte z role tlusťocha Oblast nevědomí Můžeme jíst méně, aniž bychom to poznali O kolik zhubnu za rok? Změňte svoje zvyky Návod, jak změníte své špatné návyky 1. Zjistěte, kde děláte chybu 2. Stanovte si cíl 3. Určete si jednu změnu 4. Uzavřete sami se sebou novou potravinovou dohodu 5. Vytvořte si překážky na cestě za jídlem Nejčastější důvody ztroskotání Závěr Použitá literatura Poznámky

6 Předmluva 6

7 Závidíte těm, kteří jsou krásně štíhlí? Já jsem jim rozhodně záviděla. Bylo mi patnáct let a měla jsem nadváhu. Vážila jsem o 14 kilogramů víc než teď. Při výšce 180 cm jsem vážila 78 kg. Ta kila navíc nebyla ve svalech, ale v tucích. Snědla jsem, na co jsem přišla. Jedno kuřecí stehno? Nestačilo, klidně jsem spořádala dvě. To druhé mělo být pro mého otce k večeři. Jedna čabajská klobása? Nestačila. Snědla jsem všechny, které matka schovala na svátky. Byla na mě pak hodně naštvaná. Mým snem bylo sníst celou čokoládu na posezení. Většinou jsem ji i snědla. Cíle se mají plnit. A pak jsem ještě snědla čokoládu své sestře. Dělala chybu. Nechávala si ji, až na ni bude mít chuť. Měla jsem také jeden pro sebe příjemný zvyk. Pokaždé, když jsem jela do centra Prahy, tak jsem si všude, kde prodávali zmrzlinu, jednu koupila. Sice těch míst tehdy nebylo tolik jako dnes, ale i tak jsem při své procházce snědla šest až sedm porcí zmrzliny. Jedla jsem, když jsem měla stres. Ten jsem měla denně, protože jsem přece chtěla být štíhlá. Jedla jsem, když jsem byla v pohodě. Jedla jsem, když mi bylo horko. Jedla jsem, když mi byla zima. Jedla jsem, když bylo v lednici jídlo (aby se nezkazilo). Jedla jsem naprosto obludně. Bez jakéhokoli důvodu. Nějakými pravidly stravování jsem se nezabývala asi do svých zhruba 23 let. Váha mi lítala nahoru a dolů. Čtyři pět kilo sem tam pro mě nebyl žádný problém. Prošla jsem si všemož 7

8 8

9 nými dietami. Myslela jsem jen na to, kolik budu ráno vážit. Tedy až potom, co si dojdu na toaletu a vysvléknu se i ze spodního prádla. I spodní prádlo přece může nějaké to deko přidat. Myslela jsem na to, že od pěti hodin odpoledne už nebudu moci nic jíst. Také jsem jako divá počítala kalorie. Naprosto zpaměti jsem znala kalorickou hodnotu téměř všech potravin. Když jsem šla s někým na večeři nebo se zúčastnila nějaké oslavy, jedla jsem jen salát. Abych neztloustla. A také aby si neřekli: Potřebovala by zhubnout, a přitom se cpe jako o život. Jedla jsem jen nízkotučné potraviny a Trpěla jsem. Jídlo bylo alfou i omegou mého života. Stále jsem myslela hlavně na jídlo. Až po letech usilovného studování a testování na sobě samé jsem přišla na to, jak být dlouhodobě štíhlá a štíhlost si udržet. Dnes diety nedržím. Nejím nízkotučné potraviny. Jím i večer. Někdy hřeším. Prostě se nacpu. Dám si i koláč, čokoládu, klobásu nebo třeba smažené brambůrky. A jsem štíhlá. Štíhlejší než před dvaceti lety. A to i přesto, že v rodině máme sklon k obezitě a většina rodiny skutečně obézní je. Jsem se svým tělem spokojená, protože teď už konečně vím, jak na to. Dodržuji jen jednoduchá pravidla. Ušetřím vám spoustu trápení s dietami. Ušetřím vám také spoustu myšlenek, které pak budete moci zaměřit na mnohem důležitější věci, než je počítání kalorií. Ušetřím vám i spoustu peněz za odtučňovací kúry. Pusťme se tedy do toho! 9

10 Úvod 10

11 V březnu 2010 jsem navštívila i s manželem a dětmi svou kamarádku Petru. Petra žije na Mauritiu. Je vegetariánka a nerada vaří. Vaření přímo nenávidí. Byla jsem přesvědčená, že když je vegetariánka, automaticky to znamená, že bude také zdravě jíst. Ovšem po několika dnech jsem byla zděšená. Její výběr stravy byl šíleně omezený. Každý den jedla palačinky s Nutellou, chleba, koláče, těstoviny, čokoládu, občas hrách a čočku. A druhý den znovu a třetí den opět. Já také nerada vařím. Hodně nerada vařím. Ale byla jsem tak zoufalá z toho, co bych u ní na návštěvě měla jíst, že jsem se rozhodla vzít stravu do svých rukou. A začala jsem připravovat jídlo pro všechny. Podotýkám, že k takovému kroku mě dohnalo čiré zoufalství. Asi po týdnu jsme tak večer všichni seděli a klábosili. Najednou mi její manžel povídá: Martino, to tvoje stravování je úžasné. Zdravé a dietní. Přitom to žádná dieta není. A ty sama jsi ukázkou toho, jak člověk vypadá, když takhle jí. Proč o tom neřekneš i ostatním? Proč o tom nenapíšeš knihu? Cože? Já? A napsat knihu? Ne, to ne, můj manžel píše knihy a nechci se mu plést do řemesla! to byla moje první reakce. Ale seděli jsme ještě druhý den a třetí a čtvrtý A on stále vedl svou. I můj manžel se k němu přidal. Nakonec jsem o tom začala přemýšlet. Hlavou mi šly takové myšlenky, jako 11

12 například: Spousta lidí se trápí dietami, a stejně nezhubnou. Naopak jim po každé dietě zůstane ještě nějaké to kilo navíc. Jedí pouze nízkotučné potraviny. Nejedí od páté hodiny večer. Stále jen myslí na to, jak zhubnout. Jdou od diety k dietě. Zápasí s jojo efektem. Tolik lidí by chtělo zhubnout! Jen to dělají špatně. Patříte i vy mezi ty, co drží už několikátou dietu? A přes všechny ty diety vážíte alespoň o deset kilo více, než byste měli vážit? Někdy zhubnete, ale hned zase přiberete? Nakonec často vážíte víc, než když jste dietu začali držet? Technický pokrok nám ulehčil každodenní dřinu: Už nechodíme pěšky, vozíme se autem. Už nezdoláváme schody, místo toho jezdíme výtahem. Už netrpíme hladem. Jídla je dost. Prostě jsme si vytvořili prostředí, kde obezita jenom kvete. Jídla je dostatek a tělesná námaha příliš bolí. Všichni víme, že obezita způsobuje obrovské množství zdravotních rizik. Začne to zadýcháváním se při námaze, zvýšeným pocením, pak bolestmi velkých kloubů a páteře. Přidají se křečové žíly, problémy se srdcem atd. Obézní trpí až několikrát častěji zhoubnými nádory. Zvláště tlustého střeva, slinivky břišní, dělohy a prsu. Častěji dochází k plicní embolii (vmetku do plicních cév). V roce 2000 bylo úmrtí v důsledku obezity a nedostatečné fyzické aktivity hned za kouřením druhou nejčastější příčinou smrti. 12

13 To všechno víme, a přesto se přejídáme. A počet obézních stále roste. Obžerství patří mezi sedm hlavních hříchů katolické církve. Obžerství a následná obezita nás pronásledují už tisíce let. A to od té doby, co jsme se naučili uchovávat potraviny. K velkému množství jídla však mělo přístup jen málo lidí. V současné době má v civilizovaném světě přístup k velkému množství jídla velké procento lidí. Kde je nejvíce obézních lidí? V bohatých zemích. Zde nedostatek jídla totiž dávno problémem není. Znamená to tedy, že jednou z hlavních příčin stále se rozšiřující obezity je prosperita? 13

14 Proč jsou Američané tak obézní? Obrovské americké kuchyně poskytují spoustu místa k tomu, aby je Američané naplnili obrovskými baleními potravin. V malých spížích a malých ledničkách, které se vejdou do malých kuchyní a malých domů, se obtížněji skladuje tříměsíční zásoba smažených brambůrků nebo zmrzliny. Větší balení ušetří Američanům peníze a časté jízdy do supermarketu. Nutí je ale připravovat větší porce a jíst víc jídla. U špaget se například zjistilo, že lidé, kteří dostali velké balení špaget, omáčky a masa, toho průměrně uvařili o 23 procent víc než ti, kteří dostali středně velká balení. To je asi 150 kalorií navíc. Snědli to všechno? Ano. Při všech pokusech se stále dokola zjišťuje, že pokud si lidé připravují jídlo sami, mají sklon sníst většinu (92 procent) toho, co si připravili. Můj šetrný manžel je lepší než Američané. Sní vždy 100 %. Spojené státy jsou zemí, kde je nesmírně levné a lehké konzumovat obrovské množství špatného jídla, tedy čokoládových tyčinek, smažených brambůrků, hamburgerů a podobně. Dejme tomu, že jedna čokoládová tyčinka stojí okolo jednoho dolaru. Jenže balík šesti takových tyčinek stojí jen dva dolary padesát. No nekupte to! Všichni jsme rádi, když si za své peníze můžeme koupit hodně jídla. V dnešních supermarketech a restauracích jsou potraviny tím dražší, čím jsou zdravější a mají méně kalorií. Jinými slovy, čím jsou potraviny levnější, tím více mají kalorií a tím jsou škodlivější. 14

15 Nejzdravější jídlo je zpravidla to nejdražší. Štíhlost je proto společně s pěknými zuby viditelnou známkou zámožných. A ti nejchudší jsou dnes nejtlustší. Nějak se nám to otočilo. Máme za sebou miliony let evoluce a stále fungující instinkt lovce mamutů, který nám říká, abychom jedli tak často, jak se dá. A v maximálním možném množství. Pokud se dostanete na americký venkov mimo velká města, okamžitě si všimnete tloušťky velkého množství lidí. Mnoho z nich už ani nechodí. Kolébají se. Po většinu života jen sedí. V Mississippi se 33 procent obyvatelstva prakticky vůbec nehýbe. Američané eliminovali nejen potřebu chodit pěšky, ale dokonce i možnost chodit pěšky. Neexistují zde chodníky pro pěší, obslouží vás přímo v autě, aniž byste museli vystoupit, a tak dále. 15

16 Právě v USA je nejlépe vidět propast mezi štíhlými a obézními. Manhattan je jedním z nejštíhlejších okresů v celých Spojených státech. Zároveň také nejbohatším. Naopak jako nejchudší americký stát je ve statistikách na prvním místě obvykle Mississippi. Více než 62 procent jeho obyvatelstva má nadváhu. 24 procent obyvatel je obézních oficiálně. Je ale pravděpodobné, že jsou tyto údaje podhodnocené. Pocházejí především z telefonních průzkumů veřejného mínění. A lidé ohledně toho, kolik váží, rádi lžou. Stoupající výskyt obezity v celém světě je skutečně alarmující. V roce 1995 se počet obézních lidí na celém světě odhadoval na 200 miliónů. V roce 2000 toto číslo stouplo na 300 miliónů obézních lidí. Za pouhých pět let stoupl počet obézních o 50 %. V současné době má téměř 500 miliónů lidí na světě vyšší než normální hmotnost. Jak opět vidíte, každých pět let se počet obézních zvýšil asi o 50 %. Česká republika se v počtu obézních propracovala na přední místo v Evropě. V České populaci se obezita vyskytuje u 25 % žen a u 22 % mužů. Nadváha nebo obezita postihuje více než 50 % populace středního věku. České ženy jsou na čtvrtém, a muži dokonce na třetím místě v Evropě ve výskytu obezity.* * Poznámka: 16

17 c 17

18 Kapitola 1: Je obezita dědičná? Motto: Ze vzduchu se netloustne. 18

19 Můj otec je obézní, moje sestra taky. Její manžel má nadváhu, stejně jako jejich dvě děti. Mám dvě tety. Jsou obézní. Obě babičky byly tlusté. Moje matka je silná (ale nebývala). Mám dva bratrance a jednu sestřenici. Všichni mají nadváhu. Máme to prostě v rodě. To v naší rodině slýchávám často. Nebo věty typu Skoro nejím, a pořád tloustnu. To je rodové. S tím nic nenadělám. A další podobné věty. Také téměř všichni příbuzní mého manželu jsou obézní. Jeho otec, matka, oba bratři, 90 % bratranců, sestřenic, tet a strýců. Zde slýchávám trochu jiné výmluvy, ale výsledek je stejný jsou tlustí. Jak už jsem zmínila, Češi jsou tlustý národ. Často vidíme tlusté celé rodiny. V průlomové studii, kterou vedl dr. Nicholas Christakis z Harvard Medical School a v níž sledoval osob po dobu třiceti dvou let, se zjistilo, že pokud se někdo stal obézním, zvýšilo se riziko dosažení obezity i u jeho nejbližších přátel na trojnásobek! Při vysvětlování těchto výsledků dr. Christakis říká: Tím, že se díváte na ostatní okolo sebe, si v sobě změníte obraz přijatelného typu postavy. * Máme nadbytek levného jídla. Za první i druhé světové války byl nedostatek jídla. Ještě dlouho poté byly potraviny na příděl. Kolik bylo v té době obézních lidí? Určitě méně. Dnes vidíte reklamy na to, jak zhubnout. Tehdy se objevo* Poznámka: Heath Chip, Heath Dan: Proměna, Jak věci změnit, když je změna zdánlivě nemožná, Jan Melvil Publishing, Brno,

20 valy reklamy na zaručené recepty na to, jak přibrat. Podívejte se například na jednu reklamu z roku Ale řekněte, kdyby se obézní rodiny dostaly do prostředí, kde je jídla nedostatek, byly by stále obézní? Rozhodně ne. Vypadaly by úplně stejně jako všichni, kteří mají nedostatek jídla. Byli by štíhlí, možná dokonce vychrtlí na kost. 20

21 Je to čistě matematická záležitost. Například pokud spotřebujeme za den kalorií a jíme pravidelně 2 500, tak těch 500 kalorií se nevypaří. Hezky se v nás hromadí kcal sníme kcal spálíme = 500 kcal si uložíme Proč jsou obézní celé rodiny? Mnoho návyků, podle kterých se chováme, nám vědomě nebo nevědomě vštípili naši rodiče. Pokud máte rodiče s nadváhou, nebo dokonce obezitou, má to samozřejmě vliv na vaši hmotnost. Proč? Protože odmala kolem sebe vidíte špatné vzorce stravování a životního stylu. Také jste se snažili mít dobré známky, abyste mohli jít do cukrárny? Snědli jste všechno na talíři, aby vám rodiče nevyčítali, že plýtváte? Každá návštěva vám přinesla balíček bonbónů? Tyto vzorce máte za ta léta zažité. Už v kočárku můžeme vidět tlustá mimina překrmovaná zejména umělou stravou. A v pěti letech malý tlouštík sní jakékoliv množství, které mu předložíte. Když mu budete dávat hodně, bude jíst hodně. Dokonce čím více jídla bude mít na talíři, tím větší sousta si bude dávat do úst. 21

22 Velitel kuchyně V každé rodině existuje osoba, která má na jídlo největší vliv. Nazvěme ji velitel kuchyně. Velitel rozhoduje, co se nakoupí, co se uvaří, a většinou sám i nakupuje. On ovlivňuje, co si rodina objedná v restauraci. Někde je to matka, jinde otec, někde babička. Velitel kuchyně má pod kontrolou většinu rozhodnutí, která v souvislosti s jídlem činí jeho děti a partneři. Pokud tento velitel kuchyně dělá špatná rozhodnutí ohledně nákupu jídla a má špatné stravovací návyky, veze se s ním celá rodina. Je neuvěřitelné, že dokonce už u čtyřletých dětí se zjistily rozlišnosti ve stravování, a to i pokud jedly mimo domov. Velitel kuchyně má prostě na naše stravovací návyky větší vliv, než bychom si chtěli připustit. Proto jsou obézní celé rodiny. Pro rodiče je totiž velmi pohodlné a časově nenáročné nechat svoje děti jíst ke svačině tatranky, koláčky a další sladkosti. Navíc mají čisté svědomí, protože v televizi nám tyto sladkosti prezentují jako kvalitní zdravé svačinky. Když je to v televizi, tak to musí být dobré, ne? Je také pohodlné a finančně nenáročnější nechat děti sedět před televizí nebo počítačem než jim platit kroužky a zajímat se, zda sportují. 22

23 23

24 Jak velitel kuchyně ovlivňuje naše stravovací návyky K tomu, abychom dostali děti tam, kde je chceme mít, můžeme použít slova, která popisují chování. Například: Když budeš jíst hodně ovoce, budeš mít spoustu energie a budeš běhat nejrychleji ze všech dětí. Když budeš jíst špenát, budeš silný jako Pepek námořník. Nebo: Když budeš jíst mrkev, uvidíš jako ostříž. Některé děti se postupně naučily mít rády rybu, protože jim rodiče říkali, že po ní budou chytré. Prostě spojíme jednotlivá jídla s něčím, co si děti přejí umět nebo jací chtějí být. Doktor Wansink ve své knize Nezřízené labužnictví píše, jak se setkal s dívkou jménem Joyce. Když ji jako dospělou poznal, netoužila po dortech ani zákuscích. Jako malé holčičce jí matka pořád dokola říkala, že sladké dobroty jedí mezi jednotlivými jídly jen lidé z nižších vrstev. Zdá se vám to extrémní? Možná ano. Ale protože nebyly žádné sladké dobroty k dispozici a protože si s nimi Joyce spojovala pocit hanby, nikdy se u ní nevyvinula k těmto jídlům chuť jako u mnohých z nás. Samozřejmě to neplatí jen u dětí. I dospělé můžeme ovlivňovat. Větami typu: Podívej se, co nakupuje ten tlouštík před námi. Samá nezdravá jídla. Proto váží 130 kilo. Zato ta paní vedle u pokladny má v košíku hodně ovoce a zeleniny. Také je krásně štíhlá. 24

25 Co může velitel kuchyně zkazit 1. Vypěstuje v nás pocit, že jídlo je odměna: Když dostaneš jedničku, půjdeme na zmrzlinu. 2. Vypěstuje v nás pocit viny, když všechno nedojíme: Dojez všechno, co je na talíři! Jídlo je drahé. Co by za to daly děti v Somálsku? Ty hladovějí. 3. Naučí nás chápat jídlo jako něco příjemného: Sněz ten puding a hned se budeš cítit lépe. 4. Vzbudí v nás odpor k určitým jídlům, protože je budeme jíst, jen abychom nebyli potrestaní: Dojez tu zeleninu, nebo se nebudeš smět dívat na televizi! Obezita není dědičná, dědičné jsou stravovací návyky. A ty můžeme změnit. 25

26 Kapitola 2: Jsme tlustí vlastní vinou? Motto: Nemůžeme zhubnout, pokud pokračujeme v jedení toho, co nám přivodilo obezitu. 26

27 Je jídlo droga? Možná vám tato otázka připadá trochu padlá na hlavu. A nejspíš se na mě sesypou všemožní odborníci. Každý přece ví, že jídlo je základní lidská potřeba. Jenže Jak to, že i když za posledních třicet let došlo k ohromnému pokroku v oblasti výživy a informovanosti, neustále narůstá počet obézních lidí? Proč postupně zvyšujeme dávky jídla? Proč jíme více a více hranolků, hamburgerů, sušenek? Proč tloustneme a nemůžeme si pomoci, i když víme, že nám to škodí? Jak to, že když si rozděláme balíček slaných brambůrek, nemůžeme ho odložit, dokud není prázdný? Jak to, že když si dáme hranolky ve fastfoodu, tak brzy poté, co je dojíme, máme chuť na další? Chuť, ne hlad. Proč pokračujeme v jídle, když už jsme sytí? Jednu možnou odpověď přinesl britský list The Independent. Přišel se zajímavou studií: totiž že přejídání nemusí být jen důsledkem nedostatku sebeovládání. Naše potraviny se pomalu, ale jistě mění v návykové látky. Milovníci hamburgerů, smažených pochoutek, cukrovinek a sycených nápojů se mohou podle odborníků stát obětí návyku, který je srovnatelný se závislostí na drogách. Závislost na potravinách obsahujících velké množství tuku a cukru může způsobit změny v mozku, který pak nedokáže říci ne. Euforie po požití takového jídla je srovnatelná, i když méně intenzivní, se zážitkem po požití heroinu nebo kokainu. 27

28 Odborníci zjistili, že cukr podle jeho neurochemických a neurobiologických účinků funguje stejně jako drogy. A platí to nejen u lidí. Psycholog John Hoebel z Princetonské univerzity zkoumal krysy, které byly krmeny stravou obsahující 25 % cukru. Poté byla tato strava nahrazena jídlem s malým množstvím cukru. Když nasadili střídmou dietu, krysy ztrácely zájem a jedly méně. Objevila se u nich úzkost a měly i klasické abstinenční příznaky, jaké známe u lidí, pokud jim odejmeme návykové látky. Cukr a pak jeho odnětí způsobily změny v části mozku zvané amygdala, která je zodpovědná za prožívání slasti. Když zrovna trpěly nedostatkem cukru, několikanásobně se u nich zvýšila hladina hormonu, který v mozku reguluje stresové reakce. Krysy byly vystresované, protože jim chyběl cukr. Když znovu dostaly svůj příděl cukru, hladina tohoto hormonu poklesla a stres zmizel.* Začarovaný kruh Jak je patrné z předchozího odstavce, vliv jednoho jídla na to, co budeme jíst jako příští jídlo, je obrovský. Protože je dnešní doba stresující, řešíme svůj každodenní stres jedením koláčů, dortíků, buchet a jiných sladkostí. Tím u nás klesne hladina hormonu, který v mozku reguluje právě stresové reakce, a stres na chvíli zmizí. Jenže to má háček. Z velkého množství cukru tloustneme. Kromě každodenního stresu tedy přichází další stres, protože * Poznámka:

29 nás trápí, že přibíráme. A protože na stres pomáhá cukr, jíme více cukru. Jsme ještě více vystresovaní z naší stoupající nadváhy, a proto jíme ještě více sladké. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Rozhodneme se zhubnout. Jenže když snížíme množství cukru v naší stravě, dostaneme abstinenční příznaky. Jak charakterizujeme závislost na jídle? Závislý jí, přestože mu to přináší problémy. Má neodolatelnou touhu po droze (jídle) a nemá to pod kontrolou. Když nepřijímá drogu (jídlo), objeví se abstinenční příznaky. Proto závislý zvyšuje své dávky drogy (jídla). Přesně tak to u většiny obézních probíhá. A nemusejí jíst pouze sladkosti. Cukr je obsažen v mnoha jídlech, o nichž to ani netušíme. Například v jídlech z fastfoodových restaurací. 29

30 Proč jídlo z fastfoodových restaurací dobývá svět? Především proto, že jsme geneticky vytvořeni, abychom ho měli rádi. Přesněji řečeno nám poskytuje chutě, po nichž nás evoluce přiměla toužit. Byli jsme naprogramováni, abychom měli rádi chuť tuku, soli a cukru. Tučná jídla poskytovala našim předkům zásoby kalorií pro zimní období, kdy počasí způsobilo nedostatek potravin. Sůl jim pomáhala zadržovat vodu. Cukr jim pomáhal rozpoznávat sladké jedlé bobule od kyselých jedovatých. Pomocí chuti tuku, soli a cukru jsme se naučili dávat přednost jídlům, která nás nejpravděpodobněji mohla udržet naživu. Fastfoodové společnosti nám poskytují chuť, kterou instinktivně chceme. A navíc za dobrou cenu a s maximálním pohodlím. My všichni chceme pohodlí a dobrou cenu. V Americe nedávné průzkumy všech jídel objednávaných v restauracích ukazují, že burgery, hranolky, pizza a mexická jídla tvoří téměř 50 procent všech koupených jídel. Žádná potravinová společnost nemá zájem na tom, abychom tloustli. Mají zájem na tom, aby prodávaly jídlo. Jestliže chceme konzumovat jídlo, po němž se tloustne, firmy nám ho dodají. Vývoj potravin, které nás přimějí k tomu, abychom fyzicky toužili po dalším a dalším soustu, je ohromný byznys. Tento byznys je dokonce výnosnější než cigarety, protože většina závisláků na nezdravém jídle si vůbec neuvědomuje, že jsou 30

31 závislí. Z milionů lidí se v dnešní době stali závisláci na nezdravém jídle. Proč? Protože jsou nám pomocí reklam podsouvány mnohé potraviny, které vedou k silné fyziologické závislosti. Navíc jsou tyto potraviny plné cukru předkládány jako zdravé svačinky a to nejlepší pro nás a pro naše děti. A my, aniž to tušíme, se chováme jako drogově závislí. Zvyšujeme dávky. Neodradí nás ani vědomí, že budeme tlustí a nemocní. Že je to cesta do hrobu. Cukr, sladkosti, pečivo a těžká jídla způsobují ospalost, lenivost, únavu, obezitu. Jenže my musíme být výkonní. Abychom zlepšili svůj stav, pijeme černou kávu, alkohol, hořký žaludeční likér nebo žaludeční kapky. Všechno tohle víme, a přesto neodoláme. Jak se dostaneme ven ze začarovaného kruhu Zaprvé si musíme přiznat, že určité potraviny se chovají jako drogy a že my jsme na nich závislí. Vyvolávají v nás touhu po další dávce. Proto se jich musíme vzdát. Navíc musíme vědět, že když se jich vzdáme, dostaví se abstinenční příznaky. Stejně jako se dostavily u pokusných krys. Ale je tu dobrá zpráva. Když se krysám nasadila střídmá dieta, krysy jedly méně. Stejně tak to platí i u nás. Když se naše tělo dostane do normálního stavu, tak se nám všechna jídla, která v nás vyvolávají závislost, budou zdát příliš sladká a příliš slaná. A budeme pak na ně mít menší chuť. 31

32 Kapitola 3: Jak vidíme sami sebe Motto: Zrcadlo, zrcadlo, jak mě vidíš? 32

33 Moje kamarádka Jana je 175 cm vysoká a vždycky vážila kolem 55 kg. Od mládí sportovala a měla velmi štíhlou vypracovanou postavu. Po tom, co se jí narodily 2 děti, 10 kg přibrala. Váží tedy 65 kg při výšce 175 cm. Je stále štíhlá. Ona však o sobě tvrdí, že je tlustá. Její manžel Honza byl od mládí obézní. Při výšce 182 cm vážil 120 kilogramů. Za poslední 2 roky se mu podařilo zhubnout na 100 kilogramů. Sám sebe nyní hodnotí jako štíhlého. Můj manžel měří 184 cm a váží kolem 85 kg, tedy o 15 kg méně než Honza. Sám o sobě však tvrdí, že má nadváhu. Jak vidíte sami sebe vy? 33

34 Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.