Konference Praha 2009 Duben 2009

Transkript

1 Duben 2009 Konference Praha 2009

2 Konferenci organizoval Pražský institut pro globální politiku - Glopolis s podporou ActionAid, Attac, Bretton Woods Project, Christian Aid, Česko proti chudobě, EURODAD, Campa per la Riforma della Banca Mondial, CEE Bankwatch Network, European Alternative Economic Memorandum, Hnutí Duha, Greenpeace Česká republika, Nadace Heinricha Bölla v Praze, International Forum on Globalization, New Economics Foundation, Third World Institute, Tax Justice Network, Third World Network, Vedegylet - Protect the Future, WEED - World Economy, Ecology & Development Association, Wuppertal Institute, Latvian Green Movement, Social Watch. Publikace vyšla s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR a Evropské Unie. Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzorů a nezakládá odpovědnost z jejich strany.

3

4 My, účastníci konference Svět v krizi: jaké reformy globální ekonomiky a politiky? z občanské společnosti jsme v Praze tři dny diskutovali o kořenech, dopadech a odpovědích na finanční krizi, hospodářský útlum, klimatické změny, nevhodné zacházení s přírodními zdroji, rostoucí nerovnosti a nestabilní ceny potravin a ropy ze systémového hlediska a především očima chudých a nejvíce zranitelných. I když nebylo naším cílem dosáhnout shody o každém rozměru těchto krizí, obracíme se společně na státy G20 a zejména na evropské ministry hospodářství a financí (Radu EU ECOFIN) s následujícími výzvami: Současná ekonomická a finanční krize je hlubokou systémovou krizí ekonomického a politického modelu, který dominoval světu poslední tři desetiletí. Dnešní krach je důsledkem selhání ekonomického paradigmatu, který kladl důraz na samoregulaci trhů. Toto paradigma bylo založeno na víře, že růst tažený finančním sektorem a založený na spekulacích vytvoří bohatství pro všechny, že plošná liberalizace a deregulace bude prospěšná pro všechny a že podřízení veřejných statků soukromému zisku povede k lepším službám pro obyvatele. Pracující, chudí a zranitelní nesou minimální odpovědnost za stávající krize, avšak jejich důsledky trpí nejvíce. Kromě rychlých kroků nutných k odvrácení krizí svět potřebuje reformu globálních politik, přechod k sociální spravedlnosti a ekologické udržitelnosti stejně jako prostor pro alternativní ekonomické a politické systémy, založené na politických i ekonomických, sociálních a kulturních (lidských) právech. Pád železné opony pomohl osvobodit miliony žen a mužů z područí autoritářských vlád. Emancipace a osvobození od překážek a nedostatků centrálně plánované ekonomiky přispěly ke zlepšení životní úrovně. Avšak kyvadlo liberalizace se až příliš vychýlilo opačným směrem. Několik zemí z bývalého sovětského bloku, jako je Maďarsko, Lotyšsko nebo Ukrajina, v současnosti čelí státnímu bankrotu, protože jejich model růstu, založený především na půjčkách v zahraničních měnách, se ukázal jako neudržitelný. Jiné země regionu, které se vydaly odlišnou cestou, si do jisté

5 míry zachovaly základní veřejné služby a udržely politickou kontrolu nad svými ekonomikami, vykazují více odolnosti. Finanční krize však postupně nakazila reálnou ekonomiku všech států a hrozí znehodnotit plody práce milionů žen a mužů. Již před krizí byla cena za globální ekonomickou a finanční liberalizaci příliš vysoká. Zatímco někteří se těšili zvýšené politické a ekonomické svobodě, tržní fundamentalismus a nadvláda finančního sektoru nad reálnou ekonomikou vedly k nespravedlivým nerovnostem a zabránily lidem demokraticky kontrolovat základní prvky jejich života: půdu, vodu, lesy, potraviny, energetické zdroje a peníze. Honba za hospodářským růstem často ignorovala ekologické náklady změny klimatu, nedostatek vody, půdní erozi a úbytek živočišných druhů. Finanční trhy bez pravidel způsobily krajní nestálost ceny ropy, zásadní pro všechny ekonomiky, půdu a potraviny proměnily v předměty spekulace a daly vzniknout obrovským dluhům, kolektivním rizikům a globálním makroekonomickým nerovnováhám. Nespravedlivá (re)distribuce zdrojů prohloubila chudobu, rozšířila hlad a polarizovala společnosti. Bez efektivní veřejné kontroly vzrostla zranitelnost a nerovnosti. Současný ekonomický model nebral v potaz klíčové veřejné zájmy. Dnes se navíc jako velmi ničivá ukazuje i jeho nestabilita. Zatímco v některých zemích ekonomické politiky zabránily nejhorším dopadům globálních krizí, jiné vlády a korupce situaci ještě zhoršily. Na úrovni jednotlivých států je tak potřeba ještě mnoho vykonat, a to i na straně občanské společnosti, aby se zlepšila udržitelnost, rovnoprávnost, odolnost a demokratická odpovědnost. Klíčové problémy dnešních krizí jsou však jednoznačně globální povahy a vyžadují okamžité kroky na mezinárodní úrovni směrem k systémové změně. Taková globální přeměna bude bezesporu složitým a nákladným procesem nelze ji uskutečnit rychle. I dlouhodobé a vytrvalé úsilí občanské společnosti však přispělo k tomu, že svět se dnes nachází v bodu, kdy změna paradigmatu a reforma klíčových institucí je blíž než kdykoli předtím. Návrat ke starým praktikám globálního řízení už není odpovědí. Nastal čas odvážných reforem. Globální ekonomiku musíme nejen oživit, ale zejména transformovat.

6 Vy zýváme světové lídry a ministry hospodářství a financí, aby: znovu zavedli účinnou regulaci trhů ve prospěch chudých, planety a veřejných zájmů včetně kontroly rizik, zavedení nového mezinárodního měnového režimu a zvýšené průhlednosti a dohledu na všech trzích; vložili ekonomiky (ekonomickou produkci, růst, obchod a finance) do služby sociálních, environmentálních a jiných životních zájmů žen, mužů, dívek a chlapců, zejména aby nastartovali přechod směrem k zeleným ekonomikám a zvýšili odolnost místních ekonomik; prolomili dominanci finančního sektoru nad reálnou ekonomikou a eliminovali současný potenciál finančního sektoru a obzvláště velkých finančních firem vydírat vlády; zajistili, že řešení finanční a ekonomické krize neodpoutá pozornost od klíčových jednání o změnách klimatu. Potřebujeme novou ambiciózní a spravedlivou klimatickou dohodu, dojednanou v Kodani, včetně podstatného omezení emisí a nových a dodatečných fondů, které rozvojovým zemím umožní předejít dalším změnám klimatu a realizovat adaptaci na jeho neodvratné změny. Bohaté země musejí snížit svou energetickou spotřebu. Všechny země musejí zvýšit energetickou účinnost a investovat do obnovitelných zdrojů; přehodnotili externí financování rozvoje, zejména aby pomohli mobilizovat domácí finanční zdroje a zvýšit jejich úlohu ve financování rozvoje chudých zemí a podporovali sílení místních a regionálních ekonomik. Je to nezbytné pro udržitelnost rozvoje, ukončení závislosti na rozvojové pomoci a prevenci příštích makroekonomických šoků. Rozvojových cílů tisíciletí se musí dosáhnout a závazky k oficiální rozvojové pomoci je nutné dodržet;

7 zajistili spravedlivou dělbu spotřeby globálních zdrojů, aby zvrátili tok zdrojů z Jihu na Sever, od lidské práce směrem ke kapitálu a z veřejných do soukromých kapes, aby zastavili nezákonný únik kapitálu z chudých zemí. To by také umožnilo zmírnit rozdíl ekologické zátěže (stopy) na hlavu mezi Severem a Jihem, snížit emise CO₂ a globální využívaní půdy, vody a přírodních zdrojů; zajistili spravedlivé zdanění včetně environmentálního zdanění tím, že omezí dramatické rozdíly mezi zdaněním příjmu fyzických osob, příjmu právnických osob a zdaněním kapitálových příjmů a podpoří progresivní zdanění každý člověk a každá firma musí platit daně v závislosti na své ekonomické síle; zavedli mezinárodní daně, obzvlášť zdanění měnových transakcí a emisí CO₂; příjmy z mezinárodních daní se musejí použít na financování globálních veřejných statků, jakými jsou životní prostředí a udržitelný rozvoj; zajistili větší průhlednost, reprezentativnost a odpovědnost mezinárodních a regionálních finančních institucí. Mezinárodní měnový fond, Světová banka a Světová obchodní organizace musejí fungovat v rámci struktur reformované OSN a hlavně samy musejí projít podstatnou reformou. Potřebují změnu svého paradigmatu. To znamená zajistit, aby ekonomická politika byla nastavena k většímu prospěchu žen a mužů, dívek a chlapců, zaručit přístup k informacím, podstatně zvýšit zastoupení a vliv chudších a menších rozvojových zemí nejen velkých vynořujících se trhů a posílit demokratickou multilaterální spolupráci; musí dojít k okamžitému zintenzivnění a podstatnému zlepšení způsobů, jakými se monitoruje financování těchto institucí s ohledem na jejich předešlá selhání a současný tlak na urychlené navýšení jejich fondů; podpořili rozvojové země při realizaci jejich národních rozvojových cílů a přestali je nutit k otvírání jejich ekonomik nadnárodním korporacím prostřednictvím nástrojů, jako jsou Dohoda o finančních službách v rámci Všeobecné d o h o d y o o b c h o d u ve s l u ž b á c h (G ATS), D o h o d y o hospodářském partnerství (EPAs) a další dohody o volném obchodu a bilaterální investiční smlouvy, které musejí být nahrazeny udržitelnými rozvojovými politikami; zajistili, že veškeré záchranné, protikrizové balíčky podpoří spravedlivou zelenou ekonomiku.

8 N a adresu Evropské unie dále vzkazujeme: Evropská unie potřebuje přehodnotit svůj ekonomický model. Lisabonská strategie je až příliš inspirovaná zdiskreditovaným neoliberálním myšlením. Další proces integrace se musí daleko více odvíjet od koncepce Sociální Evropy. Sociální rozvoj a ekologická udržitelnost musejí být harmonizovány podle pokud možno nejvyšších standardů a musí být právně závazné, a to i v přidružených institucích, jako je Evropská investiční banka (EIB) a Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD). Striktní regulace a dohled nad celým finančním sektorem jsou nezbytné. Mandát Evropské centrální banky musí být rozšířen, aby zahrnoval ekologicky a sociálně udržitelný růst a zaměstnanost. Veškeré praktiky daňového dumpingu a regulatorní arbitráže musejí být zastaveny.