Úterý plné zajímavostí

Transkript

1 V tomto čísle nepřehlédněte: Už jste psali Ježíškovi? 50 Jaké bylo SCIO? 59 Skončilo čtvrtletí 54 Milostná výchova 61 Oběd v galerii 58 Kolik váží klíče? 69 Úterý plné zajímavostí Není úterý jako úterý. O tom se mohli přesvědčit žáci základních škol ve Frenštátě. Na úterý jim CVČ Astra nachystalo různé přednášky, besedy. Každá třída si mohla vybrat tři přednášky, které třídu nebo učitele zaujaly. Naše třída byla nejprve na přednášce o Indonésii. Paní, která tam byla rok a učila se indonéštinu a angličtinu, nám promítala fotky a zároveň vyprávěla. Hlavními živočichy v Indonésii, které v lese můžeme nejčastěji potkat, jsou orangutani. Nachází se tam také hodně ještěrek, které můžete potkat volně pobíhající v domech. Pěstuje se tam především rýže, pšenice apod. Jako pochoutku zde mají smažené ryby. Ty se tam jí tak, jak u nás brambůrky. Také nám jeden pán popisoval celou cestu na Mt. Everest. Šel spolu se svými devíti kamarády. Promítal nám fotky a přitom vše vysvětloval, jak a kde šli. Cesty tam nebyly moc dobré, buď se šlo do kopce, nebo z kopce. Poslední beseda, co nás čekala, bylo povídání o jižní Africe. Manželé spolu jezdí už přes 20 let po světě. Od synových dvanácti let jezdí s rodiči také syn. A aby nebyla paní sama mezi chlapy, tak s nimi jezdí i kamarádka. Většinou spali v kempech, kde se setkávali s domorodci -49-

2 a viděli, jak prodávají vlastní vyrobené hrníčky. Aby se domorodci necítili uraženě, tak se jich zeptali, zda by mohli vyměnit tričko za hrníček. Ti byli šťastní a souhlasili. Manželé však vybrali ten nejmenší hrníček, dali jim tričko a šli, přestože mělo tričko o hodně větší hodnotu než hrníček. Pro mě byla nejzajímavější ta poslední beseda, tedy o Africe. Kamča Skurková 8. A Už jste psali Ježíškovi? My jsme ve 2. A nečekali na prosinec a Ježíškovi jsme napsali včas. Co kdyby na nás dárečky již nezbyly. Každý napsal svůj dopis s přáním a s otázkou pro Ježíška. Dokonce jsme se naučili napsat správně adresu na obálku (my jsme to neposílali mejlem ), nalepili jsme známku a zašli jsme na poštu, kam všichni hodili do schránky jeden dopis. Vzpomenete si, kdy jste naposledy napsali papírový dopis a šli ho vlastnoručně hodit do poštovní schránky? Naše třída nyní toužebně očekává dopis od Ježíška, jestli nám odpoví na naše zvídavé otázky a jestli někdo z nás bude ten šťastný a na adventní neděli bude jeho dopis mezi vylosovanými. Padesáti vylosovaným dětem totiž Ježíšek splní nějaké přání z dopisu. A jak psaní dopisu prožívaly děti? Když jsme psali Ježíškovi, každý napsal, co si přeje. Na obálky jsme napsali adresu do Ježíškovy dílny na Boží Dar. Paní učitelka nám slíbila, že příští den půjdeme na poštu. Následující den se stalo, jak paní učitelka řekla. U schránky jsme se vyfotili a potom jsme hodili obálky s dopisem do schránky. Anička Strakošová a Niki Krejčí Paní učitelka řekla, že budeme psát Ježíškovi. Dostali jsme ozdobný papír a už jsme psali. Mohli jsme se i na něco zeptat. Potom jsme dali dopis do obálky a museli jsme ho vzít domů, abychom se zeptali, jestli -50-

3 nám to rodiče dovolí a vyplní domácí adresu. Ve škole jsme do obálky dali jednu známku, aby nám Ježíšek odpověděl, druhou známku jsme nalepili na obálku. Pak jsme šli na poštu a dopis poslali. Renátka Hrabovská a Simonka Sotorníková Školní anketa (1. část) Kdybych mohl, donesl bych do školy, protože svého křečka, protože si s ním ráda hraju; korálky, protože mě baví je navlékat; hračky a psy, protože jich mám hodně; potkana, protože ho mám ráda; kostru dinosaura, protože se mi líbí; křečka Bobíka, protože je roztomilý; myš, protože jde dobře hladit; televizi, protože by se dalo nahrávat; bazén, protože by se mi to líbilo; živého kocoura, protože by to byla sranda; panenku, protože mi chybí; mobil, protože bych hrál hry; automat na všechno, protože by byla sranda; plameňáka, protože je pěkný. 2. A, B pumu a vyhodil ji do povětří; žirafu, je nutným exemplářem do přírodopisu; mého přítele, umí úžasnou thajskou masáž; zvířata, má je každý rád; notebook, nenudil bych se v hodinách; propisky, kdyby nás navštívil prezident; bedýnky, mohli bychom poslouchat hudbu; jablko, nevím; filmy, rozptylují. 9. C Ve škole mi chybí vyučovací předmět, který učí žáky péči o zvířátka; střílení; koukání na televizi; super zpívání; jezení v hodině; létání; péči o panenky; kouzlení; hraní se spolužáky; utrácení peněz; manikúru a pedikúru; hraní na počítači; šplhání; péči o psy 2. A, B hrát; spát; fotografovat; nechybí mi žádný; nic bych nepřidával; k poslouchání hudby; jak nic nedělat; nauka o drogách; sexuálně žít; relaxovat; smrkat; španělštinu; hrát na PC a rychle stahovat hry. 9. C -51-

4 Cesty za poznáním Výlet do planetária Je 19. října a naše třída autobusem vyjíždí do ostravského planetária. Po docela dlouhé cestě vycházíme z vyhřátého autobusu do mrazu v Ostravě před planetárium. Jakmile si svlékneme bundy a přezujeme se, jdeme do prvního sálu. Je to kruhová místnost se stropem ve tvaru polokoule, nějakým zvláštním přístrojem na podstavci uprostřed a mnoha sedadly. Přijde pán, který tu pracuje, a poví nám, že uvidíme příběh marťana Ufa, který se svojí vesmírnou lodí nabourá do Marsu, a tak se spojí se svou mateřskou planetou. Než mu někdo přiletí na pomoc, bude to dlouho trvat, tak mu obyvatelka jeho mateřské planety, s kterou se spojil, vysvětlí spoustu věcí o tom, kde je a co je kolem něj. Pak strop místnosti, který byl bílý, ztmavl a nad námi jakoby se objevila noční obloha posetá hvězdami. Příběh byl takový, jak nám ho popsal ten pán. Uf (vypadal podobně jako teletubbies) naboural do Marsu, navázal spojení a pak mu nějaký ženský hlas povídal o naší Sluneční soustavě a něco nám i ukazoval (takže se třeba na stropě ukazovaly hvězdy s čarami vyznačujícími souhvězdí). Pak jsme se odebrali do druhého sálu, kde nám promítli film o tom, jak se stavěl, letěl a spravoval raketoplán. Viděli jsme sice jen část, ale stejně to bylo zajímavé. Pak už jsme se jen oblékli a jeli zpátky do Frenštátu. Karolína Frejlichová 5. B Výlet do ZOO V pátek jsme se zúčastnili s žáky naší třídy a dalšími třemi třídami z druhého stupně soutěže v zoologické zahradě v Ostravě. Všichni jsme jeli hromadně o půl deváté autobusem. Prošli jsme první částí ZOO do budovy, kde se konala soutěž. Tam jsme se po skupinkách posadili do lavic a přivítala nás jedna velmi přísně vypadající paní, která si u nás získala velký respekt. Poté jsme dostali papíry na vyplnění. Napsali jsme tam pouze jméno kapitána našeho -52-

5 týmu a celé družstvo je zapsáno pouze pod jeho jménem. Byly tam velmi náročné otázky, které se týkaly kytovců. Nějak jsme se s nimi poprali a co jsme nevěděli, jsme popřípadě tipli. Strávili jsme tam asi půl hodiny. Zbytek času (asi hodinu) jsme se procházeli po ZOO. Mimo slonů, opic, žiraf, zeber a podobných zvířat nás zaujaly skluzavky, průlezky a houpačky, které jsme samozřejmě vyzkoušeli. Mně se tenhle výlet líbil, zvířata mám ráda a nejvíce se mi líbili tygři. Viděla jsem dva, maminku a mládě, a byli strašně roztomilí. Do ZOO můžete jet hodněkrát, klidně pořád do té samé a stejně vás tam pokaždé něco zaujme, protože zvířata jsou pokaždé jiná a jinak se chovají. Nikola Španihelová 9. A Den otevřených dveří na gymnáziu Dne byl na gymnáziu ve Frenštátě Den otevřených dveří. Naše třída tam šla na dvě hodiny. Rozdělili nás na dvě skupiny, ta naše se vydala do učebny fyziky, českého jazyka, komunikační výchovy, německého jazyka a do učebny, kde byla obrazovka připojená k počítači, na kterou se dotykem speciální tužky dalo kreslit. Ve fyzice byla plazmová koule, ve které se objevovaly blesky, protože koule reagovala na dotek, a také nám ukazovali blesky, které pomocí různých plynů měnily barvu. Byl tam také přístroj, u kterého byla páčka, kterou se točilo, a tak vznikala statická elektřina. V učebně komunikační výchovy jsme se učili správně odříkávat samohlásky a různé procvičovací básničky. V němčině jsme se naučili některá německá slovíčka s přívětivou paní učitelkou. Čeština byla také zajímavá, doplňovali jsme dva útržky z básní Kytice a řešili jsme křížovku. Bylo to moc zajímavé, škoda, že jsme toho nestihli více. Pak už jsme přišli do školy a líčili si skvělé zážitky. Karolína Frejlichová 5. B -53-

6 Fren Music Zase se v našem velkoměstě něco stalo. Z pátku ( ) na sobotu ( ) se v Domě kultury konala hudební noc (FrenMusic). Letos jste mohli v hlavním sále, kde naživo zpívali slavní zpěváci a zpěvačky, slyšet a vidět například Kristinu, Morčata na útěku, Rybičky 48 a další. Pokud jste si však spíše chtěli zatrsat, mohli jste zaskočit do nějakého sálu, kde vládli Djové (např. DJ Lucky) nebo tančit na rap Nitra a Shimyho. Našlo se tam i mnoho jedlíků, a proto byly stánky s občerstvením narvané k prasknutí, ještěže CITYFOOD bylo dobře zásobeno. A kdybyste chvilku stáli u stánku s nealkoholickým i alkoholickým pitím, mohli jste postřehnout i několik sebevědomých nezletilých, jak se marně pokouší obměkčit prodávající alespoň k prodeji piva. Byla to hodně rušná a zajímavá noc, příští FrenMusic bude doufám ještě lepší. Patricie Šimuláková 9. B Jak se mi podařilo první čtvrtletí (6. A) První čtvrtletí se mi zatím líbilo. Myslím, že jsem se poslední dva měsíce snažil. K naší třídě myslím, že by mohla být více vybavenější, mohlo by tu být více úložných prostor. Se spolužáky jsem také spokojen, ale čekal jsem, že k nám přijdou i noví kluci a ne jenom holky. Spokojený se svou třídou ne, protože 6. B tam má vše a my nic. Jo a moje známky jsou špatné, ale zato mamka přišla z třídních schůzek úplně spokojená, takže OK. Jsem s novou školou a třídou spokojená. Kamarádů tady mám dost. Nespokojená jsem jen s jednou věcí, a to jsou známky. Učitelé jsou tady fajní. Baví mě to tady, protože jsem našla hodně nových kámošek. Mně se tady moc líbí, i třída 6. A je dobrý kolektiv. Učitelé jsou -54-

7 docela hodní, někdy ne, když zlobíme. Sestra říkala, že je to dobrá škola, ale že by se tu nevrátila. Zvykám si, už stihnu vstávat bez budíku, tak si myslím, že už jsem se do toho dostal. Jak jsem přežil(a) první třídní schůzky? (6. C) V den třídních schůzek jsem byla nervózní a nevěděla jsem, jestli dostanu na zadek nebo mě mamka seřve. Když mamka asi po hodině přišla, ptala se mě, proč mám takové známky. Trošku mě seřvala, ale to mi nevadilo, protože jsem na to zvyklá, a dostala jsem aspoň týden zaracha. První věta, co padla, když přišel taťka z třídních schůzek, byla, že dostanu za uši. Dělal si samozřejmě srandu. Ale já si myslím, že je to celkem dobrý výkon, i když to mohlo být lepší. Mamka mi řekla, že si mám co nejvíc špatných známek opravit co nejdřív. Jak jsem zjistil, že budou třídní schůzky, řekl jsem si: A sakra. Mamce jsem to prvně nechtěl říct, ale nakonec jsem jí to řekl. Jak mamka přišla z třídních schůzek, řekla mi, že ty známky jdou, ale že trochu mám zabrat a taky že trochu mám zlepšit chování. Mamku jsem včera velmi naštval. Když přišla domů, ani se mnou nepromluvila. Žákovskou jsem dostal až ráno. Martinský trh Na Martiňáku byla spousta lidí, měli jsme tam stánek. Bylo tam narváno, všichni chtěli balónky, ale chodili se jen dívat. S kamarádkou jsme řvaly: Kupte si balónky! Všichni přišli, někdo chtěl červený, někdo modrý, bylo to různé. Měli jsme tam jídlo i pití, byla jsem tam až do 23. hodiny, ale myslela jsem, že umrznu. Večer tam chodili jenom mladí a do našeho stánku už nikdo nechodil, jen na pití. Pak jsme šli domů, hodně jsme si vydělali a už se těším na další Martiňák. Zuzana Jačová 5. B -55-

8 Proč se na sv. Martina peče zrovna husa? Co asi Martinovi udělala? Zeptali jsme se v 8. A sv. Martin si husu tak oblíbil, že se s ní vyfotil na erb. Od té doby se to rozneslo od husy k huse a ty ho začaly nemít rády. Martin to pak poznal a nařídil zabití husí. protože se mu vys na botu husy kdysi dávno pokousaly sv. Martina protože má dobré maso štvala ho tak svým křikem, že ji upekl a měl klid peče se proto, že si ji Martin vybral do svého znaku protože je ve znaku města Frenštátu kdysi jeden pastýř na pomstu upekl husu na sv. Martina a husa vstala z mrtvých kousla sv. Martina do brady a on si ji na oplátku opekl a snědl, od té doby se pečou každý rok Martin ji přejel na kole a od té doby se jí na sv. Martina husa poklovala sv. Martina, když jel na bílém koni, spletla si ho s husím samcem Martin se u nich někdy schoval, a proto jim to dávají za vinu Martin má přijet na bílém koni. Kdo by dnes ale jezdil na koni? Na čem by měl sv. Martin přijet (podle 7. C)? Na hnědém koni; na kole; na koloběžce obalené papírem; na motokáře; na mopedu; na bílé krosce; v bílém Ferrari; v bílém vrtulníku; v bílém vznášedle vyrobeném z karbonu; přiletět se supermanem; měl by jezdit na zemi; v husomobilu (nutno natankovat husí paštiku a dobít elektrickou pečínku, kola vypadají jako chodící husy); v papamobilu; na robotickém koni; ve formuli 1; vesmírnou lodí; na slonovi; v Toyotě Jaris. -56-

9 Tajemný Mikuláš Mikuláš je moc hodný a moudrý člověk. Všechno, co kdo provede, si píše do knihy a toho, kdo byl hodný, něčím odmění. Musí si všechno zapisovat do knihy a nevím, jak to všechno může uhlídat. Myslím, že má hodně moc pomocníků, kteří mu chodí říkat, kdo co dělá nebo udělal a Mikuláš rozhodne, jestli je to dobré nebo špatné. Těším se, Mikuláši, na tvůj příchod, jenom se netěším na čerty. Vždy se těším na 6. prosince a také jsou nějaké akce. Dominik Kuřec 4. C Mikuláš (svatý) je moc moc tajemný. Je tak tajemný, že bych musel popsat celý sešit. Některé věci bych si ani nemohl představit, ale myslím si, že teď bydlí na nebeských mracích hned vedle Ježíška, má veliký mrak, a dál rozdává své věci andělům. Všechny naše hříchy se dozví tak, že vyšla anděly a čerty na výzvědy a pak si rozdělí práci s Luciferem. To je asi vše, co si o něm myslím a těším se, až přijde. Jan Šenkýř 4. C Každý rok se na Mikuláše těším, protože vždycky u nás něco nechá. Myslím si, že se Mikuláš na nás dívá obřím dalekohledem a díky tomu dalekohledu ví, jestli jsme hodní nebo zlí. Jindřich Chovanec 4. C Já si myslím, že Mikuláš byl strašně hodný a laskavý. Navštěvoval nás doma, ve školce i ve škole. Ve škole vždycky přivedl s sebou čerty a anděly. A čerti vždycky cinkali a řičeli řetězy. Mikuláš měl hůl a zlatou knihu a v knize bylo napsáno, jak kdo zlobí a andělé rozdávali dárky. Ale nevím, jak zjistí, jak kdo zlobí. Myslím si, že Mikuláš vždy vyšle čerty a anděly a ti si píší, jak kdo zlobí. Michal Křištof 4. C -57-

10 Tak vidí činnost Mikuláše žáci I. stupně. Deváťáci řešili, odkud získává Mikuláš (a vlastně i Ježíšek) zprávy o tom, jaký kdo je a co má dostat: facebook, icq, rodiče, satelit najde informace na google, píše si SMS a y s učiteli a rodiči Mikuláš má malé ušaté špehy, kteří mají v sobě čip, který posílá Mikulášovi informace. Každé dítě má jednoho špeha. místo skřítků zaměstnává hackery, má družice v kosmu, čte Facebook a další sociální sítě. Používá odposlechy a sleduje zprávy. Oběd v galerii Určitě jste si všimli, že v jídelně na stěnách jsou místo suchých květů obrazy. Tyto obrázky kreslily děti z druhých tříd voskovkami a plakátovými barvami. Žáci museli obrázek zvládnout za dvě vyučovací hodiny. Ve 2. A kreslili kouzelné rostliny, ve 2. B pohádkové postavy a ve 2. C zvířátka. Na malování obrázků se podílely paní učitelka Dana Friedlová, Pavla Novotná a Gabriela Uvírová, které také ty nejzdařilejší vybíraly. Obrázky by v jídelně měly zůstat po celý rok, pokud je ale nebude chtít některý z učitelů vyměnit. Zeptali jsme se několika malířek, jak jsou spokojené se svými díly: Martina 2. C.: Namalovala jsem želvy a jsem ráda, že tam můj obrázek je. Daniela 2. A.: Kreslila jsem kaktus a pod svůj obrázek si sedám jen někdy, ale když obědvám, tak se na něj nedívám. Míša 2. A.: Kreslila jsem kaktus a na obrázek se někdy podívám. Markéta Petrová 8. A Den pro radost -58-

11 V rámci projektu EU peníze školám uspořádalo občanské sdružení AVE z Českého Těšína ve třech druhých třídách, třech šestých a dvou sedmých třídách čtyřhodinový program nazvaný Den pro radost. Zábavnou a zážitkovou formou jsou vytvářeny pravidla pro fungování třídy, vztahy, aby se každý žák cítil dobře v dané třídě a nevznikaly jevy, jako je ubližování, šikana. Jak tento program viděli v 7. C? jsme měli ve škole pána, který se jmenoval Petr. Moc se mi tohle odpoledne líbilo. Dozvěděla jsem se například o naší třídě, že když chceme, můžeme být kolektiv, nebo že si vzájemně věříme (př. při hře Bludiště, kde měl jeden člověk zavázané oči a kreslil cestu Bludiště a druhý ho navigoval). Nejvíce se mi líbila hra Lano (nebo nějak tak se jmenovala) taktéž o vzájemné spolupráci. Museli jsme chodit po laně a přitom se seřadit od největšího po nejmenší a pak zase naopak. Tohle dopoledne se mi doopravdy moc líbilo a doufám, že si ho ještě někdy zopakujeme. Jednou k nám do třídy přišel jeden pán, který se nás vyptával na různé otázky, třeba jak bychom se chtěli cítit v téhle třídě, co bychom chtěli změnit a podobné otázky. Potom jsme si napsali pravidla naší třídy. A pak jsme hráli hru, ve které jsme museli spolupracovat, všichni jsme si stoupli na dlouhý provaz. Na jednom konci stáli ti nejmenší a na druhém ti největší a museli jsme na opačný konec, než jsme stáli, a přitom jsme nesměli spadnout z toho provazu. Museli jsme spolupracovat. Všem se to líbilo. Scio Poprvé jako učitelka jsem seděla u SCIO testů. Jsou náročné, časově omezené a žáci mají přesně určen čas na práci i odpočinek. Při pohledu do třídy, do obličejů žáků by se dala napsat obsáhlá práce z neverbální komunikace. Co různých mimických výrazů se vystřídalo na obličeji každého žáka od zaujetí, odhodlání, soustředění, naštvání až po zděšení, -59-

12 paniku, odevzdání až bezmoc. Jeden žák dokonce používal i doping, žvýkal žvýkačku. Co poloh při sezení se dá zaujmout, je další kapitola. Některým žákům se s přibývajícím časem měnil vzhled vlasů od upravených po vrabčí hnízdo, jak hledali informace a myšlenky. Další kapitola by byla, co vše se dá dělat s propiskou, kam všude se dá umístit. S přibývajícím časem by se dala sepsat další kapitola, jaké protahovací cviky žáci používají. Další kapitola by byla ze skupinové práce nebo spíše práce ve dvojici, některé dvojice se snažily o intenzivní spolupráci. Těch kapitol by se dalo napsat daleko více. Při matematice využili všichni až na jednoho stanovený čas. Druhý test byl z českého jazyka, i zde většina pracovala a využila celých 45 minut. Pokud bych měla soudit podle pracovního nasazení, tak test obecných studijních předpokladů byl jednodušší. No a nejjednodušší podle pracovního zaujetí byl test z anglického jazyka, po 25 minutách byla polovina hotova a vymýšlela, jak si zkrátit čas do doby, než řeknu konec. Mí deváťáci, testy na vás možná zaútočily poprvé, ale ne naposled. Za čtyři týdny se dozvíte výsledky a jen čas ukáže, jestli tyto zkušenosti a informace budou pro vás přínosem. Jana Bartošová Před SCIO testy Hodinové ručičky na stěně za katedrou ukazují tři čtvrtě na osm a atmosféra ve třídě houstne. Spolužákům pomalu zamrzají úsměvy na tvářích a začíná jim docházet, co se na ně chystá. Spousta z nich s těžkou hlavou lituje, že se na scia trochu nepřipravila Po prvních SCIO testech Matematika je za námi! Nejobávanější předmět už máme odbytý, a tak se nám dýchá lépe. Nakonec se ukázalo, že matika nebyla tak těžká, jak jsme se obávali a i když jsme spoustu příkladů díky nedostatku času nestihli, jsme odhodlaní se poprat s češtinou, která většinou bývá nejlehčí. -60-

13 Po druhých SCIO testech Jak jsme si mohli myslet, že čeština bude brnkačka?! Spousta těžkých úloh a málo času zavinilo, že máme skleslou náladu. Takhle těžkou češtinu jsme vážně nečekali Alespoň už je půlka testů za námi Po třetích SCIO testech Všeobecné studijní předpoklady jsme jakž takž zvládli. Po češtině tyto testy nevypadaly tak hrůzostrašně, ale lehké taky nebyly. Pomalu rezignujeme, jsme ve stavu, kdy je nám jedno, jaké výsledky budou, hlavně ať už je to za námi Po posledních SCIO testech Angličtina byla další šok. Testy, které jsme si zkoušeli minulý týden ve škole (z loňského roku), byly naprostá brnkačka oproti tomuhle. Zadání byla oproti minulému roku v angličtině a i poslech byl daleko těžší. Snad to dobře dopadne! Hlavně, že už je tento den za námi. Ženeme se ze třídy a spěcháme na obědy. Jsem zvědavá, jak uspějeme u přijímaček! Kristýna Kampová 9. A Sexuální (milostná) výchova V současné době se na ministerstvu školství řeší otázka, zda vyučovat nebo nevyučovat sexuální výchovu, popřípadě která témata vynechat. Tak jsme se zeptali i žáků naší školy, jak to vidí. Oslovili jsme žáky sedmého, osmého a devátého ročníku a položili jim 5 otázek. Celkem odpovídalo 91 žáků naší školy (41 děvčat a 50 chlapců). Ve věku dvanácti let odpovídalo 8 děvčat a 5 chlapců, třinácti let dosáhlo 17 děvčat a 19 chlapců, čtrnáct bylo 13 děvčatům a 17 chlapcům, 3 děvčata a 9 chlapců dosáhlo 15 let. První otázka: Patří sexuální výchova do výuky? ano ne Ano odpovědělo na tuto otázku 35 děvčat a 48 chlapců, ne zvolilo 5 děvčat a 2 chlapci, jen jedno děvče odpovědělo, že neví. -61-

14 Druhá otázka: Která témata patří do sexuální výchovy? Zde mohli žáci napsat libovolné odpovědi. Jejich nejčastější odpovědi jsme uvedli v tabulce. témata děvčata chlapci antikoncepce sexuálně přenosné choroby pohlavní orgány 7 20 těhotenství hygiena 4 2 co nám hrozí 17 8 znásilnění 4 0 Další témata, která navrhovala děvčata a měla malou četnost, byla: partnerství 3x, drogy 2x, prostituce 1x, pornografie 1x, sex pod zákonem 1x, něco o tom 1x. Chlapci připsali ještě témata: sex 1x, rodina 1x. Třetí otázka: Mluvili s tebou rodiče o některém z témat sexuální výchovy? ano-ne Mluvili s tebou rodiče o některém z témat sexuální výchovy? děvčata chlapci Ano Ne neodpověděl(a) - 2 Výsledky této tabulky nejsou i jsou překvapivé. Nejsou v tom, že rodiče mluví se svými dcerami o sexuální výchově, ale rodiče chlapců nemluví o sexuální výchově. Překvapivé je, že s 10 děvčaty ve věku 12 až 15 let rodiče ještě nemluvili. I z tohoto malého vzorku je patrné, že tato témata jsou pro řadu rodičů stále tabu nebo spoléhají na školu. Na tuto otázku navazovala čtvrtá otázka: Pokud ano, o kterém? Objevovala se témata: dospívání, rodina, antikoncepce, těhotenství, sexuálně přenosné choroby, hygiena, o první souloži, promiskuita, -62-

15 všechno, co mě čeká, partnerství. Úsměv vyvolaly odpovědi dvou chlapců: o včeličkách, tož co a jak né. Poslední otázka zněla: Jak jinak by se měl předmět nazývat, aby tam nebylo cizí slovo sexuální? Sedmnáct děvčat a jedenáct chlapců neodpovědělo. Návrhy od děvčat byly: pohlavní výchova 12x, rodinná výchova 3x, nechala bych to tak 3x, výchova pro život 2x. Další dívky navrhly tyto názvy: intimita, výchova k přípravě rozmnožování a další, erotická výchova, vychovávání, společný život, výchova o dospívání. Chlapci byli daleko kreativnější, přesvědčte se: nechal bych to tak 3x, pohlavní výchova 7x, nauka o styku 5x, rodinná výchova 2x. Kreativnější návrhy: sex pro pokročilé (13letý chlapec!), pečovat o zdraví, milostná výchova, intimní výchova, poučení jak na to, souložící výchova, výchova o lidských orgánech, nauka o?, prci prci dětičky, co po 15, sex, vývoj člověka, jak to dělat, pomoc do budoucnosti, rozmnožovací výchova. V těchto odpovědích je jistě hodně inspirací úsměvných i k zamyšlení. Teď trochu vážně. Víc jak 15 let učím sexuální výchovu a shoduji se s žáky naší školy, že v 21. století sexuální výchova patří do výuky na základní škole. Vývoj ve všem jde kupředu, tak proč v sexuální výchově se vracet zpátky. Jana Bartošová Na Dušičky Byla temná podzimní noc a ve vzduchu už se vznášel příslib zimy a prvního letošního sněhu. Tu noc byl měsíc v úplňku, avšak přes husté mračno jen zřídka dopadalo jeho světlo na město mrtvých a osvětlovalo řady hrobů. Náhrobní kameny ve světle měsíce vydávaly prazvláštní lesk spolu s pohasínajícími svíčkami. Z převládající temnoty a větru šustícího v korunách stromů vám běhal mráz po zádech. Temnota a Smrt naháněla lidem hrůzu už v pravěku a dodnes se na tom nic -63-

16 nezměnilo. Nevím, proč jsem šla v tak pozdní hodinu někam, kam si lidé troufají raději jen přes den, možná za to mohla touha zažít děs, který vás naplní vždy, když si představíte, jak na vás ze tmy vyskočí nějaká zrůda a odvleče vás do temnoty, nebo snaha dokázat si, že se nebojím. Ať tak či onak, procházela jsem mezi hroby a cítila mravenčení v zátylku, které cítíte vždy, když máte pocit, že vás někdo nebo něco pozoruje. Tento nepříjemný pocit stále narůstal a narůstal, až se z něj stala ničím nefalšovaná hrůza svírající srdce ledovou pěstí, a to zrovna když jsem uviděla ze tmy karmínové oči upřené na mě. Celý hřbitov ovládlo hrobové ticho, dokonce i vítr přestal laškovat s listím, jako by se sám obával toho v té temnotě. Nevím, kdo nebo co to v té tmě na mě zíralo, ale rozhodně jsem to nehodlala zjišťovat. I když krajina zůstala ztichlá, mohli jste slyšet nějaký zvuk a to byla ozvěna mých kroků, když se zběsilým tempem dostávaly k bráně hřbitova, k bráně z města mrtvých, k bráně k živým, které už rozhodně v noci neopustím. Kristýna Maková 9. B Jeden sešit stačí - aneb Sedm v jednom! Sešit skrývající chaos i smysl. Myslíte si, že to je nesmysl? Proč by měly mít zápisky diktované učitelem chaos a současně dávat smysl, proč bychom si je jinak psali? Seznámím vás tedy s podstatou této věty, jedná se o sešit, který skrývá zápisky všech předmětů. Ano, právě toto může být trendem nedaleké budoucnosti. Začne to takovým nevinným, ale přesto podstatným podnětem. Nechci na kluky vrhat špatné světlo, avšak většinou to jsou oni, co zapomenou sešit do nějakého předmětu, a tak si poznámky napíší do toho, který mají právě po ruce. A tak to tedy začíná. Náhle si uvědomí, že je to velmi pohodlné, vždy ten sešit mají, ulehčí se jim aktovka, mohou si najít informace z požadovaného předmětu i v ty dny, kdy se daný předmět nevyučuje. Ale má to i stinné stránky, například ti, co jsou při písemkách odkázáni na opisování ze -64-

17 sešitu, nebudou příliš spokojeni, jelikož se v tomto sešitu velice špatně hledá, také si musejí sešit častěji kupovat a když jim dojde, nemají po ruce nový a jsou nahraní. A nakonec, co požadavky a následující připomínky učitelů, je opravdu nutné neustále na sebe upozorňovat? Vede to k zamyšlení, co je lepší? Inspiraci na tento článek poskytl jistý žák, který takovýto sešit vlastní, a kupodivu jediný předmět, který v něm chybí, je přírodopis, proč asi? A možná se mezi námi nachází více jedinců vlastnících tuto raritu. Ale posuďte sami, je to opravdu tak výhodné? Pokud vám to nedá a také si takovýto sešit pořídíte, doporučuji vám připravit si silné argumenty. Katka Žingorová 9. C Žraví kamarádi Pod tímto pojmem si můžeme představit mnoho věcí. Nejdříve nás asi napadnou naši lidští kamarádi, kteří hodně jí. Ale teď máme na mysli věci, které nám toho hodně sežerou a my jsme ti, kteří jejich jídlo musí zaplatit. Bavíme se o elektrospotřebičích. Dneska je má doma každý z nás (tedy až na pár výjimek), a nejspíš bychom se bez nich ani neobešli. Jistě nám někdy vrtá hlavou, jak se bez nich mohli obejít lidé v pravěku a v dávných dobách. V nemocnicích nebyly přístroje, které by informovaly o stavu pacientů a ulehčovaly či urychlovaly jejich léčbu. V případě nehody si nemohli jen tak vzít telefon a přivolat pomoc. Nemohli si jen tak uvařit čaj nebo jídlo, popřípadě uvařené jídlo ohřát. Neměli internet, kde si jednoduše vyhledali informace nebo chatovali s kamarády, večer si nemohli sednout k televizi a sledovat seriály nebo zprávy, aby věděli, co se kde ve světě stalo. Tento život musel být opravdu těžký a snad pro každého z nás nepředstavitelný. Technika jde ale dopředu a my dnes všechny tyhle vymoženosti máme. Ale zase na druhou stranu nás -65-

18 to stojí hodně peněz. Zkuste se podívat, jakou má který přístroj spotřebu. Výsledky jsem pro vás vlastnoručně změřila: nabíječka 1 W, lampička 25 W (podle žárovky), CD přehrávač 7 W, varná konvice 1750 W, televize 97 W, počítač 180 W, nabíjení notebooku 90 W, monitor 4 W. Pokud se vám to zdá málo, tak podle nejběžnějšího tarifu zaplatíme 4,54 Kč/kWh, tedy za 1000 Wattů. Můžete počítat: pustím si televizi, zapnu počítač tak na pět hodin, 365 dnů v roce Zeptala jsem se svých 16 spolužáků, jaký elektrospotřebič používají nejčastěji. Televizi a počítač (7), počítač (3), televizi (2), fén (1), ledničku (2), mobil (1). Obešel by ses bez elektrospotřebičů? ANO (3 lidé), NE (13 lidí) Nikola Španihelová 9. A Co my na to? Školský úřad v americkém státě Colorado začal prodávat prostor pro reklamy na školních vysvědčeních. Rozhodl si tak přivydělat několik tisíc dolarů v čase tvrdých úsporných opatření a tíživé ekonomické situace (zprávy IDNES, 15. listopadu 2011). Jak to vidí žáci 7. a 9. třídy? Vysvědčení pro jedničkáře: Reklama na návštěvu Itálie zdarma a poukaz do italské cukrárny. Kupte si křeslo pro své dítě budoucího ředitele do vaší kanceláře. Dívejte se do budoucna! Reklama vhodná na vysvědčení pro pětkaře: Chladící mastička na červené fleky na zadku. Nabízíme prázdniny s učitelem (učitelkou). Žák se zlepší o 100 %. Výhodný nákup za výhodné ceny krompáče a lopaty! Nejste spokojeni se svými dětmi? Nabídněte je na Aukro.cz! Prodej zdařilých padělků vysvědčení! -66-

19 Chyťte ho! Dívám se z okna a vidím, jak od sousedů utíká nějaký člověk. Měl na sobě černou kšiltovku, bílé tričko, hnědé tepláky, oranžové ponožky, zelené gumáky, tlustý ret, celý byl tlustý, vysoký asi 160 cm, na levé ruce hodinky a pásku přes oko. Byl starý asi 26 let, utíkal asi 2 km/h a byl to muž. Ondřej Malina 4. B Dívám se z okna a vidím, jak od sousedů utíká nějaký člověk. Cizí člověk! Byl to muž! Byl vysoký asi sto osmdesát centimetrů a byl pohublý. Byl starý a pokulhával na levou nohu. Měl asi padesát let. Na obličeji měl velkou jizvu. Vlasy měl dlouhé a husté. Na sobě měl rifle a šedý svetr. Šel z něho strach! Karolína Šindlerová 4. B Dívám se z okna a vidím, jak od sousedů utíká nějaký člověk. Byla to postava ženského rodu. Bylo jí asi 45 let, měla modré náušnice, modré kolečko na řetízku a z tašky jí trčela karta Magic the gathering a učebnice z českého jazyka. Neměla čepici a na vlasech se jí leskl červenofialový melír. Nosila brýle a na levé ruce jsem zahlédl prsten a hodinky. Přišla mi nějaká povědomá. Patrik Šmahlík 4. B Byl vytvořen nový školní rekord! Během třídních schůzek se odpoledne mezi bránou a vchodem nashromáždilo neuvěřitelných 17 aut. Během normálního dne (kdy nejsou třídní schůzky nebo třeba Den otevřených dveří) stojí na dvoře školy asi 8 9 aut, většinou učitelů. Kdo denně prochází kolem školy, určitě ví, jak je školní dvůr malý. Teda, není úplně malinkatý, je takový průměrný. Nechápu, jak se to tam mohlo vlézt. Barbora Štarhová 7. C Taky máte otravného spolužáka? Pozor, my máme extrém Znáte ten pocit, když učitel vysvětluje danou látku a vy neslyšíte vůbec nic? Jen kvůli tomu, že spolužák před vámi: mluví sám pro sebe, pokřikuje po třídě, krká, nadává, plive nejen po zemi, pomlouvá a při -67-

20 nejlepším hraje hry na mobilu. Neříkám, že s ním někdy není sranda, ale všechno má své meze. Učitelé už neví, co udělat, aby byl konečně ticho. Už se taky stalo, že sám o sobě prohlásil, jaký to je h***l. Někdy se nestačím divit, co všechno je schopný vymyslet a to platí i při písemkách. Budu doufat, že se aspoň trochu uklidní. Lucie Stupavská Budeme spát? Tak podzim nám pomalu odchází. Na stromech už nenajdeme skoro žádné listí, to se pěkně válí na cestách a nechává se líně unášet větrem. Barva trávy se ze zelené mění na žlutou a květiny se už taky dávno odebraly k zimnímu spánku. Příroda kolem nás se připravuje na dlouhý zimní spánek a netrpělivě očekává bílou nadílku sněhu, která ji přikryje jako peřina. I zvířátka si už hledají potravu, aby se mohla uložit k zimnímu spánku. Takový zimní spánek je velice zajímavá věc! Dovedete si třeba představit, že by naše škola musela absolvovat zimní spánek? Na podzim bychom si všichni donesli hromadu jídla, zavřeli bychom se do svých tříd, pan zástupce by nám rozhlasem popřál dobrou noc (a kdybychom ho přemluvili, možná by i zazpíval ukolébavku!) a pak bychom všichni spali a spali. Asi by to bylo dost zvláštní, ale na druhou stranu by to mohlo být i fajn, protože by to znamenalo konec učení! Dalo by se říct, že bychom v podstatě měli dvoje prázdniny letní, které bychom probděli a zimní ty bychom ve škole prospali. Myslím, že by to i prospělo školním výsledků, jelikož bychom se po zimním spánku cítili odpočatí a učení by nám jistě šlo o 100 % lépe! Na druhou stranu by to taky bylo fakt na nic, protože bychom prospali i úžasné Vánoce, které by se měly trávit v rodinném kruhu, s dobrým jídlem a samozřejmě dárečky. A o to všechno bychom přišli? Tak tedy nevím, jestli mám přírodě a zvířátkům ten dlouhý spánek spíše závidět, nebo mám být ráda za to, co máme. Čemu byste dali přednost vy? Kristýna Kampová 9. A -68-

21 I klíče můžou přibírat a hubnout Vzít váhu, posadit se do vestibulu a čekat na procházející učitele, kterým postupně vážíte klíče. No napadlo by vás to? Před více než pěti lety se vážení klíčů konalo poprvé. Našli jsme ve starším vydáni časopisu, jak se vlastně klíče vážily a který učitel měl nejvíc. Napadlo nás, že by nebylo špatné po pěti letech toto vážení znovu uskutečnit. A jak klíče hubly a přibíraly? Na to podívejte. Vážení klíčů listopad 2011 a květen 2006 XI V XI V Hoďáková 334 g --- Káňová 124 g 130 g Gróf 294 g 386 g Křištof 124 g 118 g Hrachovcová 230 g 180 g Uvírová 122 g --- Částečková 224 g --- Lavičková 120 g --- Palionová 222 g 192 g Davidová 110 g 162 g Maňasová P. 214 g --- Petrová 106 g --- Kociánová 192 g 206 g Bartošová 104 g 206 g Novotná P. 174 g 156 g Parmová 100 g 98 g Murasová 162 g 206 g Ondryáš 94 g 138 g Strakošová 158 g --- Šmírová 90 g 86 g Besedová 152 g 134 g Pavlasová 90 g --- Adámková 150 g 150 g Lazarová 90 g --- Papicová 148 g --- Ondryášová 82 g --- Straková 128 g 208 g Jurečka 54 g --- Novotná M. 128 g 144 g Rozhovor s majitelkou nejtěžších klíčů paní Hoďákovou? Jak to, že máte tak těžké klíče?! Jsou přece z kovu. A časem jich tolik přibyde? Kolik máte svých klíčů a kolik školních?! Své mám pouze čtyři a školních? To netuším.? Nepřipadáte si jako školník? S tolika klíči?! To ani ne, spíš jako kastelán. -69-

22 ? Co říkáte na to, že máte nejtěžší klíče z učitelů (které se nám podařilo odchytit)?! Jsem ráda, že aspoň v něčem jsem první Rozhovor s minulým výhercem - p. uč. Grófem? Jak je možné, že jste letos nevyhrál?! To by mě také zajímalo. Ale vzpomněl jsem si, že jsem zapomněl do vážení přidat klíčenku. Doufám, že ta nerozhodla.? Mrzí vás to?! Vždy mě zamrzí, když nevyhraju Pořád nám vrtalo hlavou, kdo má ve škole opravdu nejtěžší klíče. Bude to pan školník? Nebyl. Úplně nejvíc nejtěžší klíče měla paní Maráčková (550 gramů). Kdyby je dala do sběru, mohla by získat až dvě koruny! Pro Druhé patro Kamča Skurková, Markéta Petrová a Lucie Stupavská Příběh na 10 slov (letadlo, kočka, jedle, kalendář, houba, kámen, televize, displej, stonožka, sbalit) V jednom městě na letišti právě přistálo letadlo. Vylezla z něj černá kočka a hned utekla pryč. Z letiště běžela pod vysokou jedli. Jakmile se tam dostala, vytáhla z ruksaku kalendář a četla si. Připlazila se k ní stonožka a řekla: Co tady děláš? Ale, utekla jsem a schovala se tady. Tak se otoč a utíkej zpět do města! Něco se tam děje! Kočka si sbalila kalendář s obrázky hub a kamenů a utíkala do města. Cestou začalo pršet a tráva začala klouzat. Kočka na trávě uklouzla, spadla a dost se natloukla. Pomalu došla do města a zjistila, že se prodávají nové televize s širokoúhlým displejem. Kočka řekla: Páni, ta je super. Přepočítala si peníze a hned si ji šla koupit. Jenže jak ji nesla zpět na letiště, kočku i televizi někdo ukradl a od té doby kočku nikdo neviděl. Matěj Pitucha 6. A Stonožka a kočka jsou nejlepší kamarádky. Jako přítelkyně se rozhodly, že poletí svým letadlem, které si vyrobí, na Havaj. Stonožka poroučela -70-

23 kočce, co má přinést: Přines kámen, velkou jedli a deset hub. Kočka zavrčela: Proč musím všechno dělat já? No protože jsi větší a máš větší sílu. Kočka nakonec poslechla, obě dvě se sbalily. Stonožka si vzala mobil s rozbitým displejem, televizi a kalendář. Kočka si sbalila granule, mléko a kartáč na srst. Když měly letadlo dostavěné, začaly nakládat svá zavazadla. Zkontrolovaly letadlo a potom vzlétly. Neletěly dlouho, asi dvacet vteřin a začaly padat. Padaly a padaly, až spadly na jeden opuštěný ostrov. Tam se rozhodly zůstat a málem umřely nudou, když vtom si stonožka vzpomněla, že má sbalenou televizi. Hodně často se na ni dívaly, až se rozhodly, že začnou cvičit. Sedly na kouzelný stroj na cvičení, který tam kdysi dávno našly. Stroj se vznesl a stonožka s kočkou lítaly po celé zemi, dokud je někdo z NATO nezachránil. Aneta Havlová 6. A V jednom domě byla kočka a dívala se na televizi a na zahradě bydlela pod houbou stonožka a moc ji zajímalo, co je v domě. Vylezla na kámen, potom na jedli. Vylezla až nahoru a po větvích k oknu. Na okně uviděla mobil s velkým displejem, tak to prozkoumala a šla dál. Stonožka lezla po stole, uviděla kočku a schovala se pod kalendář. Když kočka usnula, sbalila si pár suvenýrů a šla zpátky k oknu. Kočka stonožku viděla a běžela za ní, stonožka pospíchala. Až byla u okna, zahlédla letadlo, které měl jeden kluk na dálkové ovládání. Letadlo letělo kolem okna, stonožka naskočila a letěla, kočka vypadla z okna. Až letadlo kleslo k zemi, stonožka vyskočila a šla domů. Byla ráda, že má suvenýry a že letěla letadlem. Jan Fojtík 6. A Šance pro šikovné spisovatele Napište podobné vyprávění na 10 slov (stejných, jako jsou v závorce pod nadpisem), pošlete nám je na adresu: druhe.patro@seznam.cz do 15. prosince. Autoři tří nejzajímavějších příspěvků dostanou prosincové Druhé patro zdarma. -71-

24 Ve školním roce 2010/11 jsme celkem nasbírali 86 kilogramů pomerančové a 4 kg citronové kůry. Celou soutěž vyhrála Eliška Káňová z 8. A, která nasbírala 6,80 kg pomerančové kůry. V letošním školním roce opět sbíráme kůru z pomerančů i citronů. Připojte se také a řádně usušenou kůru noste paní vychovatelce Evě Kozlovské do školní družiny. Těšíme se na vás. Milé děti, Komik s konečně přišel čas uložit se na čas k zimnímu spánku. Na vydání 93. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Markéta Petrová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Adéla Romanovská, Katka Žingorová, Barbora Štarhová Obrázky kreslili: Adéla Romanovská, An h Tranová, Kristýna Kociánová, Monika Lančová Fotografie: Dana Friedlová (str. 51), Petr Ondryáš (str. 49, 58, 71) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina druhe.patro@seznam.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno