Studenti z Janských Lázní? Pohodáři! strana 18

Transkript

1 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 1/2014 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Studenti z Janských Lázní? Pohodáři! strana 18

2

3 EDITORIAL Změny Když jeden americký tiskový magnát před lety prohlásil, že papír je mrtev, měl na mysli noviny. V žádném případě nešlo o bankovky, řekne si někdo. V době elektronických pomůcek (a nemusí jít jen o média) lze však charitu uchopit dokonce i bez nich. Pokladničkám na dary totiž s trochou nadsázky zvoní hrana. Vzpomeňme český vynález dárcovskou SMS nebo v Americe oblíbenou aplikaci na chytré mobilní telefony, kdy při každém posunutí budíku směrem vpřed je automaticky odeslána určitá částka na zvolený účet. V Česku existuje i facebooková aplikace Zahradník, pomocí které dostane dárce po odeslání DMS kód, jehož prostřednictvím pak může na facebookovém profilu zalít květináč s projektem, který právě podpořil. Informaci o tomto daru zveřejní zároveň na svém profilu. Konto BARIÉRY získává čím dál častěji prostředky i díky těm, kteří při oslavách životních jubileí nechtějí od přátel klasické dárky, ale žádají je o pomoc potřebným (viz str. 27). Prakticky vše probíhá tak, že si vyberou člověka, kterému chtějí pomoci, a hosté pak posílají elektronicky na účet sumu, jakou uznají za vhodné. Z vlastní zkušenosti vím, že tak lze vybrat za večer několik tisíc korun, ale třeba při oslavách bankéřů i statisíce. Přesná čísla o tom, kolik se v České republice vybere ročně na charitu, neexistují. Relevantním ukazatelem jsou pouze data ministerstva financí, která zahrnují veškeré dary, jež si Češi odepsali z daní. Je z nich patrný jasný trend: zatímco v roce 2000 darovaly fyzické osoby necelých sedm set milionů korun, v roce 2013 šlo zhruba o dvojnásobek. Tato čísla jasně svědčí o změně v myšlení Čechů. Proto se změnám v širším slova smyslu věnujeme i v prvním letošním vydání. Osob s postižením se totiž kromě jiného významně dotýká od 1. ledna platný nový občanský zákoník. A protože mnozí rádi tvrdí (v české kotlině jde o poměrně rozšířený zvyk), že každá změna je k horšímu, dali jsme slovo odborníkům. Důležité novinky v zákoníku vysvětlují a docházejí v podstatě k závěru, že stejně jako v možnostech pomoci potřebným jde o změny k lepšímu. Na začátek roku 2014 je to hodně dobrá zpráva. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek obsah Dobré zprávy Zájezd do Dudinců Modrý slon MBA zdarma Praha 12 průkopníkem Ples Čmeláčka 4 5 Anketa Co pro vás znamená nový občanský zákoník? 6 Téma: Nový občanský zákoník Michaela Hendrychová: Potřebujeme moderní zákony 8 10 Je třeba bát se občana? I my jsme občané 13 Brána se nezavírá, naopak let Konta BARIÉRY Ke státnicím závějemi sněhu Škola pro děti s postižením Akademie Janské Lázně Nové zahraniční technologie Soubory a myšlenky vždy a všude Umělci Konta BARIÉRY Eduard Ovčáček: Má generace je posedlá poezií Poradna Co nás čeká v novém občanském zákoníku Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Dvě výročí 27 Na cestách Madridem na vozíku: Není se čeho bát Vaše fotografie O podzimu a štěstí Auto- Moto Úpravci mají novinky Tip na výlet iqpark: Inteligentní zábava pro malé i velké SENSEN Senior roku poprvé 37 Křížovka o ceny 38 Michaela Hendrychová: Potřebujeme moderní zákony str. 8 Škola pro děti s postižením: Akademie Janské Lázně str. 18 Na cestách: Madridem na vozíku: Není se čeho bát / str. 28 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek ( jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků ( zdenek.jirku@muzes.cz), Pavel Hrabica ( pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek ( radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch ( jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová ( katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, Praha 1 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN Toto číslo vychází v lednu Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Tip na výlet: iqpark: Inteligentní zábava pro malé i velké str. 34 Partneři redakce: 3

4 DOBRÉ ZPRÁVY časopis pro ty, kteří se nevzdávají Zájezd do Dudinců Nejen Dudince, ale i další slovenské lázně jsou oblíbenou destinací. Foto: archiv Svaz postižených civilizačními chorobami v České republice je občanské sdružení působící na celém území státu. Sdružuje lidi postižené civilizačními chorobami, další zdravotně postižené občany, jejich rodinné příslušníky a jiné fyzické i právnické osoby, které mají zájem o spolupráci. Základní organizace SPCCH v Mladé Boleslavi pořádá ledna zájezd do slovenských lázní Dudince. Jedná se o jeden z řady každoročních zájezdů na různá místa doma i v zahraničí. Cena 3700 Kč zahrnuje ubytování v Hotelu Park, plnou penzi, volný vstup do bazénů a 10 léčebných procedur. Více o činnosti organizace SPCCH najdete na www. spcch-mb.cz. Modrý slon Sdružení Artefaktum.cz a Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje vyhlašují IX. celostátní soutěž o ceny Modrého slona 2014 v rámci projektu Tvoříme duší Motto projektu je Bez bariér v duši i v životě. Soutěžit se bude v 10 následujících kategoriích: malba keramika fotografie textilní tvorba kombinovaná technika (ruční práce) literární tvorba divadlo (malé formy, loutky apod.) tanec hudební tvorba (hudební přednes apod.) jiné formy zajímavé umělecké tvorby (řezbářství apod.) Vyplněnou přihlášku je nutno písemně nebo osobně doručit nejpozději do 30. dub- Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis. Čtěte Můžeš na Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, Praha 1. na 2014 na adresu: Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o.p.s., Zahradní 415/10, Liberec. Bližší informace a přihlašovací formuláře naleznete na Vystavovatelé berou na vědomí, že jejich díla budou vystavena na veřejnosti v liberecké zoo. Organizátoři se zavazují, že jejich díla budou použita pouze k výstavním účelům v rámci akce Modrý slon. Z důvodu přehlednosti a k řádnému navrácení děl vystavovateli je zapotřebí, aby jednotlivá díla byla opatřena vhodným obalem, který bude řádně označen adresou vystavovatele. Jednou z disciplín kreativní soutěže je i práce s keramikou. Foto: Ladislav Polnický Projekt Tvoříme duší... se stal součástí kulturních tradic, ve kterých Sdružení Artefaktum.cz s Centrem pro zdravotně postižené Libereckého kraje představuje široké veřejnosti tvůrčí činnost občanů se zdravotním postižením a jejich přátel. Nad soutěží převzala patronát řada významných osobností naší kultury, které aktivně pomáhají při její realizaci. Setkání se stala vyhledávanou událostí i pro širokou veřejnost. Ve spolupráci se zoo Liberec se v exteriérech a interiérech zahrady uskuteční přehlídka oceněných soutěžních prací a kulturních vystoupení vybraných přihlášených souborů. MBA zdarma Bezplatně může získat titul MBA jeden člověk s postižením. Foto: Ladislav Polnický Master of Business Administration (MBA) je vysokoškolský postgraduální studijní program zaměřený na získání znalostí v oboru managementu. Central European Management Institut (neboli CEMI) podporuje organizace a projekty, které se snaží usnadnit život těm, pro něž není vzdělání jednoduše dosažitelné. Rozhodl se poskytnout jedinečnou šanci zdravotně handicapovaným lidem a vybranému uchazeči umožnit studium MBA na CEMI zcela bezplatně za podmínek definovaných níže. Žadatel musí v první řadě splňovat všeobecné podmínky pro přijetí ke studiu na institutu; tj. vysokoškolské vzdělání (s doložením diplomu) či středoškolské vzdělání s maturitou a odpovídající manažerská praxe. Žadatelem o stipendium se rozumí zdravotně handicapovaný člověk vlastnící průkaz TP, ZTP či ZTP/P nebo jinak doložené potvrzení o zdravotním postižení. Za žádost se považuje zaslání vlastního životního příběhu žadatele v rozsahu maximálně jedné strany formátu A4, který bude popisovat vlastní životní situaci a způsob, jak mu získání profesního titulu MBA či LL.M. pomůže k lepšímu uplatnění v životě a proč by právě on měl toto stipendium získat. Vyhodnocení a výběr vhodného studenta proběhne do 31. ledna Zahájení studia je v únoru Více informací hledejte na 4

5 M11_2013.indd 1 M11_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 10/17/ :06:06 AM Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 10/17/ :06:06 AM Z REDAKČNÍ POŠTY Tablety budou pomáhat při komunikaci s neslyšícími na Praze 12. Foto: Petr Hrubý Praha 12 průkopníkem Odbor sociálních věcí ÚMČ Praha 12 zahájil testování služby simultánního přepisu on- -line pro osoby se sluchovým postižením. Přepis budou využívat sociální pracovníci odboru při návštěvách svých klientů v jejich domácnostech nebo v nemocnicích. Služba bude přístupná i při komunikaci neslyšících přímo na úřadu. Testování přepisu bude probíhat až do poloviny ledna 2014, a to na tabletu s předplaceným internetem a nainstalovanou aplikací pro on-line přepis, který pro tyto účely zapůjčila společnost Transkript. Cílem je ověřit si zájem a využitelnost přepisu ve státní správě a ulehčit komunikaci jak neslyšícím, tak i sociálním pracovníkům. Transkript on-line, s. r. o., je sociálně zaměřená firma, která zajišťuje přes internet pomocí své aplikace a vlastních přepisovatelů simultánní přepis řeči. Hlavním cílem firmy je odbourávat komunikační bariéry osob se sluchovým postižením a umožnit jim lepší začlenění do běžného života. Právě proto Transkript usiluje o zavedení on-line přepisu mimo jiné i ve státní správě a na všech dalších místech, kde se může vyskytovat větší počet osob se sluchovým postižením. Ples Čmeláčka Občanské sdružení Čmeláček Klub rodičů a přátel postižených dětí pořádá 1. společenský ples. Akce se koná 17. ledna od hod. v kulturním domě K-Trio, Dr. Martínka, Ostrava-Hrabůvka. Cena vstupného činí 200 Kč a zahrnuje i večeři. Další informace i o samotném sdružení najdete na Do plesové sezony se vlastní akcí zapojí i sdružení Čmeláček. Foto: Ladislav Polnický Nedůstojný prezident Vážená redakce, jistě se i k Vám donesl další ze slavných výroků prezidenta republiky. Nechtěl předat pověření k sestavení vlády, dokud je na vozíku, což nepovažuje za důstojné. Ohradil se pan Krása, ohradili se i jiní. Přesto v sobě prezident nenašel dost pokory a slušnosti, aby se omluvil. Vzkázal přes mluvčí, že to tak nemyslel, že se nikoho dotknout nechtěl, ale neodpustil si dodat, že reakci považuje za přehnanou. Obyčejné lidské slovo promiňte nezaznělo. To by asi ztratil ještě víc důstojnosti. Sama jsem na vozíku. Jeho výrok mě nepotěšil, ale asi bych kvůli němu samotnému do médií nekřičela. Daleko víc mi vadí neschopnost uznat chybu, která se mohla někoho dotknout, a omluvit se za ni. Proto Vám píši tento list, abych si mohla někomu postěžovat a dostat ze sebe nepříjemné pocity. S pozdravem Klára Černá, Prostějov Vážená paní Černá, jistě nejste ve svém postoji sama. Řada lidí si myslí, že jakékoliv spojování nedůstojnosti s vozíkem není vůbec vhodné, ať už to bylo myšleno jakkoliv. Může to otevřeně i podprahově vysílat nevhodné signály k většinové společnosti, která si pak utváří určité postoje k lidem na vozíku. Ovšem výjimkou nejsou ani opačné názory z řad našich čtenářů, jak dokládá i jeden z dalších dopisů. (red) Odvolací kouzlo Dobrý den, přátelé, určitě je to náhoda, ale nemohl jsem si nevšimnout, že jakmile se s někým začnete bavit o Janských Lázních, tak za chvíli končí ve své funkci. Nejprve jste byli za ministrem Hegerem, který záhy padl s celou vládou. Pak jste navštívili dosazeného ředitele lázní Šimurdu, a než stačil rozhovor s ním vyjít, vystřídal ho nový ředitel Bubla. Asi máte nějakou kouzelnou moc spojenou s tématem Janských Lázní. Tak mě tak napadá: Náš pan prezident má poslední dobou různé zdravotní neduhy pohybového aparátu. Nechcete si s ním také promluvit na téma Janské Lázně? Třeba by mu to tam pomohlo. S pozdravem Tomáš Trousil, Brno Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 11/2013 Zrušíme ústavy? strana 12 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 11/2013 Zrušíme ústavy? strana 12 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Vážený pane Trousile, i my v redakci jsme si všimli této náhody. A to ještě nevíte, že jsme ani nestihli otisknout rozhovor s předchůdcem pana Šimurdy. To bylo asi naše první kouzlení v tématu Janské Lázně. Pan prezident Miloš Zeman by se s námi jistě na téma Janské Lázně nebavil, takže v tom do nás své naděje vkládáte marně. Shodou okolností se téma jeho zdravotního stavu nedávno postaralo o menší rozruch mezi lidmi s postižením. Reagují na to i naši čtenáři v uvedených dopisech. Především panu Horákovi by se asi váš ironický komentář moc nelíbil. (red) Hysterie postižených Dobrý den, jistě se i k vašim uším donesla hysterické reakce některých postižených na slova pana prezidenta Miloše Zemana. Nevím, proč musí být mezi postiženými taková hysterie kolem jednoho neúmyslného výroku. Sám jsem dlouhá léta na vozíku, takže mě nemůže nikdo obviňovat, že jsem nějaký neonacista, který nemá rád mrzáky. Připadá mi, že by naší komunitě postižených slušela větší tolerance, kterou sami očekáváme od druhých směrem k nám. Myslím, že neurotická vystoupení pana Krásy nám spíš v očích veřejnosti škodí. Navíc mě už nebaví mediální štvanice pod heslem: Kopneme si do Zemana! Hrstka pražských pseudointelektuálů si žije ve své sociální bublině a odmítá uznat, že obyčejní lidé mají stále hlouběji do kapsy. Ohánějí se křupanstvím hlavy státu, ale zcela pomíjejí skutečné problémy této země. Asi mají málo starostí a dost času řešit takové nesmysly, jako je jedno uřeknutí. Václav Horák, Příbram Vážený pane Horáku, dovolím si odpovědět jakožto člověk sedící rovněž na vozíku. Ponechám bez komentáře vaše slova o pražských pseudointelektuálech. Ani nevím, jestli do nich počítáte mou osobu. V demokratické společnosti má každý právo říci svůj názor. Vy jste tak učinil. Někdo třeba bude souhlasit, někdo možná ne. Rozhodně s vámi souhlasím v tom, že by i naší komunitě slušela větší tolerance. A dodávám také sebereflexe. Určitě máme sami co zlepšovat. Nemusíme se však ani stydět ozvat se, když se nám něco nelíbí. Tak to v demokracii chodí. Radek Musílek Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova Praha 1. 5

6 ANKETA časopis pro ty, kteří se nevzdávají Jitka Fučíková Život bez bariér, Nová Paka Pro nás to znamená především administrativní zátěž a finanční náklady spojené např. s právní pomocí. Spolek má nejasné parametry, z našeho pohledu není dořešen statut veřejné prospěšnosti. Může se stát, že při odeslání nových stanov nebudou schváleny, může se stát, že budou určité dosavadní dotace zrušeny nebo direktivně nastaveny takové parametry, aby donutily nově vzniklé i stávající zapsané spolky k transformaci. Bude zřejmě nutné informovat o změnách všechny sponzory a dárce, měnit formuláře a další věci. Z našeho pohledu výhody pro organizace našeho typu nevidíme žádné. Milan Pešek KŘIŽOVATKA handicap centrum, o. s., výkonný ředitel Přemýšlím, v čem se našeho občanského sdružení změna občanského zákoníku nejvíce dotkne, protože my přecházíme z občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost. Pravděpodobně jen v tom, jak budou obecně prospěšné společnosti po účinnosti nového občanského zákoníku brány. Pak budou moci vznikat jen ústavy. Co pro vás znamená nový občanský zákoník? JUDr. Josef J. Veselý Handicap Lyceum, Praha Málokdo si uvědomuje, že nový občanský zákoník, o kterém se říkalo, že se občanských sdružení dotkne jen úpravou stanov a změnou názvu, znamená nemalou administrativní zátěž spolků při plnění podmínek na zápis do soudního rejstříku; nejen jednorázově, ale i při změnách zapisovaných skutečností. Největší práce čeká střechové či celorepublikové spolky, které mají více pobočných spolků (dříve organizačních jednotek). Na druhé straně to přispěje k transparentnosti spolků. Velkou neznámou je existence budoucích ústavů; proto se řada občanských sdružení poskytující sociální služby snažila do konce roku 2013 založit obecně prospěšnou společnost, jejíž činnost je v praxi ověřená. Lenka Zimmermannová Easy Handicap Help, Liberec Změna z občanského sdružení na jiný subjekt je pro nás velkou zátěží a je administrativně náročná. Již od května 2012 se zúčastňujeme všech seminářů k novému OZ. Poškodí nás to v registraci sociálních služeb, která je nepřenosná, jelikož jsme poskytovatel. Musíme se rozdělit na tři subjekty: ústav, kde budeme poskytovat sociální služby, na OPS se startovacími byty pro osoby v krizi s těžkým zdravotním postižením a na nestátní neziskovou organizaci za jednu Kč (zaměstnávání OZP). To je pro nás časově i finančně zatěžující. Pokud tento krok neuděláme, nemáme od r nárok na dotace MPSV, jelikož spolky mají zajištěny dotace pro rok 2014, ale není pro ně jistý dotační titul pro rok DOBRÉ ZPRÁVY Internet a můj handicap. Již desátý ročník literární soutěže Internet a můj handicap vyhlásilo pro autory se zdravotním postižením BMI sdružení. Soutěžící mají literární formou ukázat, jak jim internet nebo telefon pomáhají čelit jejich zdravotnímu handicapu. Vítěz získá od Era Poštovní spořitelny 10 tisíc korun. Zvláštní ceny udělí časopisy Můžeš, Gong a Vozíčkář. Soutěžní práci je třeba poslat v elektronické podobě nejpozději do 16. února 2014 na adresu info@helpnet.cz. Tichý kalendář. Zpěvák, ale také fotograf světa přírody Dan Bárta přispěl do letošního kalendáře APPN (agentura pro neslyšící) svými snímky vážek. Tichý svět 2014, což je název kalendáře, spolupracoval při návrhu kalendáře a výběru fotografií s Martinem Pustelníkem, dalším fotografem věnujícím se tomuto podivuhodnému hmyzu. O vydání se mj. zasloužila společnost Raiffeisen Leasing. Kalendář je stále k zakoupení buď v pražských kavárnách Mammacoffee, nebo na e-shopu stejnojmenné firmy. Jihlavský úspěch. Krajské město Vysočiny se probojovalo ze 102 účastníků mezi 33 oceněných evropských měst soutěže Access City Award Evropská komise každoročně uděluje ocenění pro bezbariérově přístupná města. Cena je uznáním těm městům, která se snaží zajistit přístupné prostředí zdravotně postižením a starším lidem. Vyzkoušeli novinky. Nevidomí a slabozrací měli v závěru roku 2013 možnost vyzkoušet si na vlastní hmat nejnovější trendy v pomůckách pro nevidomé a slabozraké. Společnost Dinasys jim zajistila praktickou prezentaci nových informačních systémů využívajících Braillovo písmo, elektronický informační systém Dinasys, nové plastické orientační mapy, vodicí linie z nejrůznějších materiálů či nové aplikace písma pro nevidomé do kovu, plastu a dřeva sluchových knih. Digibook, digitální knihovna, má sídlo na Slovensku, ale občanské sdružení Infoblind nabízí publikace pro nevidomé i pro Českou republiku. Na konci roku přesáhl počet publikací a jen za rok 2013 jich přibylo asi Pět šestin digitalizovaných knih, publikací, návodů, manuálů a časopisů je v českém jazyce. V novém ponovu. V rekonstruo vaném Centru denních služeb v Brně v Bzenecké ulici 23 se sešli jak klienti a členové Ligy vozíčkářů, tak lidé s lehkým mentálním postižením a jejich kombinacemi. Kromě propagace bezbariérového Divadla Barka přispělo předvánoční setkání k lepšímu pochopení světa zdravých a světa lidí s handicapem, protože pozvání patřilo všem bez ohledu na zdravotní stav. Lidé bez handicapu si například mohli vyzkoušet jízdu na vozíku, přesedání z vozíku na toaletu a další každodennosti zdravotně postižených. Naděje pro postižené. Především zapojení lidí s handicapem vedlo k zahájení spolupráce pobočky centra Naděje s městem Otrokovice. V koordinaci s Technickými službami Otrokovice byla vyčleněna lokalita sídliště Štěrkovice, kde se klienti Naděje především se zdravotním znevýhodněním starají o čistotu dětských hřišť a trávníků. (ph) 6

7 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 12/2013 M12_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 11/12/2013 9:21:05 AM Soutěž o kartu Handy Card! Jaké jsou výhody automatických parkovacích systémů v automobilech? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. ledna 2014 na adresu redakce: Melantrichova 5, Praha 1 nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděl Josef Štrobl z Krabčic. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty. Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč. Objednávám předplatné časopisu Můžeš JMÉNO a příjmení: Časopis pro ty, kteří se nevzdávají Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry 1/2014 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č Studenti z Janských Lázní? Pohodáři! strana 18 Kristýna Ševčíková: Nesedím doma v depresích, že nemám partnera strana 10 ulice: M01_2014.indd 1 12/16/2013 9:22:10 AM Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Zrušíme ústavy? strana 12 M11_2013.indd 1 10/17/ :06:06 AM Časopis pro ty, kteří se nevzdávají Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry 11/2013 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č číslo popisné: roční předplatné za 240 Kč název organizace: PSČ: město: dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady: složenkou převodem fakturou telefon: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, Praha 1 Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card. Chcete-li roční předplatné změnit na zvýhodněné dvouleté, kontaktujte bezplatnou linku České pošty

8 Téma: Nový občanský zákoník Občanský zákoník: Konec světa se nekoná. Zákony mají svobodě pomáhat. Podstatné změny v posuzování právní způsobilosti. Michaela Hendrychová: Potřebujeme moderní zákony Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Nový občanský zákoník vyvolává nervozitu. Je oprávněná, nebo zbytečná? Odpovím jednoduše: Je zbytečná. Pod čarou bych řekla: nervozitu vyvolávají hlavně lidé, kteří se prostě nesmířili s moderním pojetím soukromého práva. Šedesát let byli zvyklí na právo podle sovětského vzoru a nic jiného neumějí. Často nemají ani ponětí, jak to na západ od nás funguje. Nový občanský zákoník je prostě velký krok ke standardnímu pojetí, jak se osvědčilo a podtrhuji osvědčilo! ve vyspělých zemích. Je to jen navázání na tisícileté tradice, jistě mnohokrát na základě obrovských zkušeností změněné a vylepšené, v pojetí ochrany majetku, podmínek pro každodenní život, třeba co se týká uzavírání smluv, a ve spoustě dalších běžných situací, ale nová jsou třeba také pravidla o náhradě škody na zdraví, za tzv. nemajetkovou újmu atd. Jsem docela ráda, že naši studenti, nezatížení minulou teorií a praxí, nemají s tímto novým kodexem problém. Takže je-li jaká potíž, pak ne v občanském zákoníku, ale jen ve stereotypech našeho myšlení. Snad nejčastějším argumentem je nová nebo i staronová terminologie. Má sloužit jen k symbolickému návratu, anebo má lépe vystihnout podstatu věci? Obojí. Někdy jde o nápravu stavu, který trval po desítiletí. Například: do roku

9 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Nový občanský zákoník je prostě velký krok ke standardnímu pojetí, jak se osvědčilo a podtrhuji osvědčilo! občanského i obchodního zákoníku přesně říkala, co si můžete smluvit a za jakých podmínek. Takže když jste se domluvili se svým smluvním partnerem jinak, než stanovil zákon, šlo o neplatnou smlouvu. Dnes máme přesně opačný stav není-li pro konkrétní právní vztah stanoveno, jak má vypadat, a to je jen výjimečné, je jen na vás a osobě, s níž smlouvu uzavíráte, jak si věci domluvíte. Takže bude i velmi těžké dokazovat, že je smlouva je neplatná, a hlavně soudy samy z vlastní iniciativy nebudou moci o neplatnosti rozhodnout, což bylo nejen možné, ale hodně často se skutečně stávalo. Ale nevydáváme se tak na cestu, kde silní, mazaní a rafinovaní budou bezohledně vítězit? Ne, to si nemyslím. Obecně platí, že smlouva nesmí být ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, a naopak musí být v souladu s veřejným pořádkem, to jest s tím, na čem se musí bezvýhradně trvat, mají-li být zachovány základy společnosti a státu. Pak jsou tu pravidla, která nelze překročit kdy se kdo narodil, kdy zemřel, kdy je možné a nemožné uzavřít manželství, kdy info Kdo je JUDr. Michaela Hendrychová, CSc. Spoluautorka nového občanského zákoníku. Od 1994 vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Narozena 1949, absolventka pražské právnické fakulty. Začínala sice jako praktická právnička, ale brzy přešla na Ústav státu a práva Akademie věd a v roce 1994 pak začala vyučovat občanské právo zase na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2000 se autorsky podílela na přípravě nového občanského zákoníku. Publikovala na šedesát prací učebnic, monografií, časopiseckých statí, komentářů k zákonům, příspěvků do sborníků atd. V odborné veřejnosti je známa pod dřívějším jménem Zuklínová, které stále užívá jako pseudonym. jsme měli nájem i pacht. Pak se to obojí společně změnilo na tzv. osobní užívání bytu, pozemku atd. V roce 1991 jsme se vrátili k nájmu. Jenomže je přece rozdíl, jestli si byt, auto nebo třeba polohovací postel najmete pro svou potřebu a prostě tu věc užíváte anebo jestli si najmete např. zemědělskou půdu, obděláváte ji, provozujete výrobu s cílem dosáhnout zisku; to už není pouhé užívání, to není prostý nájem. Už je to pacht. To platilo už od římských dob. Takže oba pojmy mají svůj vlastní smysl. Stejně důležitý je například návrat výminku, služebností, opuštěné věci, věci bez pána aj. Dobře. Bude se tedy člověk, obyvatel této země, cítit s novým zákonem komfortněji? Jistě. Především proto, že má daleko větší svobodu, víc možností. A je daleko víc chráněn. Míra svobody každého, pokud jde o to, co si mohu dohodnout, zařídit, udělat, je mnohem širší, než byla dosud. Například: dřívější úprava soukromého práva tedy a jak vznikne právnická osoba, jak jedná, pravidla o svéprávnosti atd. To jsou pravidla statusová, a ta obejít nelze. Takže jestliže zletilost nastává v osmnácti, není možné dohodnout něco jiného. Plnou svéprávnost také člověk získá v osmnácti, ale výjimečně ji může nabýt i dříve emancipací nebo taky sňatkem. Pak jsou tu ještě dvě velké oblasti, kde je výslovně chráněna, jak vy říkáte, objektivně slabší strana spotřebitel a nájemník v bytě nebo třeba domku. 9

10 Téma: Nový občanský zákoník SLOUPEK Lii Vašíčkové Michaela Hendrychová zná právo i velmi prakticky dosud působí jako advokátka. Tam si sice strany také mohou dohodnout něco jiného, než stanoví zákon, ale taková dohoda nikdy nesmí zhoršit postavení spotřebitele nebo nájemce bytu, které mu garantuje zákon. Zastavme se nyní u problému zvlášť důležitého pro některé naše čtenáře. Nový občanský zákoník přichází s úplně novým pojetím svéprávnosti, s jiným pohledem na způsobilost k právním úkonům. Jde o velmi důležitá ustanovení občanského zákoníku včetně těch přechodných. A ještě nás čeká jeden důležitý zákon o opatrovnictví. Nevím přesně, jaké bude jeho finální znění, ale už se rýsuje např. objektivní potřeba značného množství opatrovníků. A nejspíš bude zavedena i funkce profesionálního opatrovníka. Ale zpět ke svéprávnosti. Dosud byla bohužel běžná praxe, že každá tzv. abnormálnost v chování anebo schopnostech člověka mohla vést a příliš často vedla ke zbavení svéprávnosti. Starý sovětský model. Víte, není to jen problém zákona, ale především schopností a reálných možností konkrétního soudce. Zatím se to také soustřeďovalo především na majetkové otázky, což je hluboký omyl. Soukromí člověka přece nezahrnuje jen majetek a jeho nabytí či pozbytí. Skončila doba, kdy šlo prostě o nezpůsobilost nad dva tisíce nebo nad dvě stovky. Soudce bude mít před sebou těžký úkol: především nebude moci nikoho zcela zbavit svéprávnosti, bude moci svéprávnost jen omezit, a v každém případě bude muset bedlivě zvažovat, v jakém rozsahu svéprávnost dotyčného člověka omezí. Zda mu třeba také odejme právo dávat souhlas k osvojení jeho dítěte. Protože toto právo je v zásadě nezcizitelné a vyplývá ze zcela biologického vztahu. Navíc o svéprávnosti bude soudce rozhodovat každé tři roky znovu, vždycky znovu posoudí zdravotní stav člověka. Takže také bude třeba neprodleně rozhodnout o všech, kteří dosud byli zbaveni svéprávnosti, a rozhodnout, v jakém rozsahu bude jejich svéprávnost nadále omezena. Je dost soudců, kteří to budou umět? To si netroufám posoudit, ale věřím, že ti, kdo to ještě neumějí, se to postupem doby naučí. Jsme zřejmě na prahu obtížného období. Zákon nově například stanoví, že soudce smí rozhodnout až poté, co shlédne dotyčnou osobu. To znamená vydat se osobně do léčebny nebo jiného zařízení, s tím člověkem mluvit tedy pokud to stav dotyčného dovoluje a udělat si svůj obraz. Stát bude muset najít dost soudců právě s touto specializací. To není a nebude jednoduché. K té svéprávnosti ještě konkrétněji: běžné každodenní úkony jako obyčejný nákup, návštěva restaurace, kulturního zařízení apod. nemohou být omezeny. To je novinka, kterou vycházíme vstříc i evropským předpisům. Další žádnému člověku nesmím vzít věc jeho osobní obliby. Už z toho vidíte, že napříště není možné někoho zbavit svéprávnosti úplně. Přiřadila byste právě tyto změny k novému prostoru svobody člověka, o které jste už mluvila? Ano, a právě to je cílem nového zákoníku. Proto by i jeho odpůrci měli co nejdříve pochopit, že rozšíření svobody člověka není nic jen pomyslného, nepraktického nebo symbolického. V tomto případě zkrátka stát plní zásadní věc slouží nejdůležitějším zájmům člověka. Bylo by skvělé, kdyby to platilo i ve všech ostatních zákonech. Běžné každodenní úkony jako obyčejný nákup, návštěva restaurace, kulturního zařízení apod. nemohou být omezeny. To je novinka, kterou vycházíme vstříc i evropským předpisům. Adoptujte si svého poslance byl název mailu, který mi přišel. Upřímně jsem se vyděsila. Adopci mám spojenou s adopcí dítěte a s projektem finanční podpory studia dětí v Ugandě, Indii a dalších zemích. Že by naši politici měli málo peněz? Mail mi poslala kamarádka. Jedná se o křesťanskou aktivitu, kdy si každý adoptuje jednoho konkrétního politika a modlí se za něj. Ale co mají dělat ti, kteří se nemodlí? Každý z nás jistě zažil, že si něco velmi přál, hodně na to myslel. A často se podařilo to zrealizovat. Potom dávali v TV pořad o atentátu na J. F. Kennedyho i s citací jeho slov: Neptej se, co země může udělat pro tebe, ale co ty můžeš udělat pro svoji zemi. Myšlenka se mi opakovaně vracela, až se vše propojilo. Nemohu jen nadávat, jak je všechno špatné, že jsou politici úplatní, veřejně lžou, že se krade ve velkém však to znáte. Co mohu udělat konkrétně já jako jedinec, aby bylo u nás lépe? Ano, mohu si vybrat jednoho svého politika, modlit se za něj, myslet na něj, aby udělal správná rozhodnutí, na internetu si někdy zjistit, jak pracuje a čím se v parlamentu zabývá. Mohu mu poslat i mail, když se mi některá jeho aktivita líbí, a pochválit ho. Nebo naopak s ním písemně nesouhlasit a napsat mu proč. A mně to nezabere mnoho času. Když víme, že někdo jiný sleduje naši práci, že nejsme anonymní, tak se většinou všichni snažíme pracovat lépe. To je cesta, po které nějakou formou může jít úplně každý z nás. Když si představím, že ze zhruba 10,5 milionu obyvatel naší země je více než polovina dospělých a poslanců je jen 200, tak to už je pořádná síla myšlenek na jednoho poslance! Chci, aby v naší zemi bylo lépe, aby bylo bezpečno, aby na sebe lidé nezahlíželi, abychom si neničili přírodu, abychom si všímali, co se děje okolo nás, aby nevládla blbá nálada a skepse. I když jsem slabá žena, mám možnost něco udělat a mít dobrý pocit, že jsem alespoň drobným malým kamínkem přispěla do této stavby. Každá stavba má svůj základní kámen, každá cesta začíná prvním krokem či otočením kola. Cesta je dlouhá a ne vždy víme dopředu, kam přesně nás zavede. Ale je třeba začít, protože bez prvního kroku či záběru obručí žádná cesta není. Jdu do toho. A co vy? Už máte adoptovaného svého poslance? Autorka je lékařka, členka rady Konta BARIÉRY. 10

11 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Co přináší právní úprava neziskovým organizacím? Žádné velké komplikace nehrozí. Ani registrace nebudou problém. Je třeba bát se občana? Text: Petr Jan Pajas Ilustrační foto: Jan Šilpoch Zrůzných stran přicházejí dotazy plné obav z data , kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ). Část stížností vyznívá jako odpor k použití některých pojmů, které se vrací do slovníku práva po více než sedmdesáti letech z dob první republiky a dřívějších fundace, spolek, pobočný spolek, ústav, svěřenský fond a mnoho dalších. Často lze také slyšet, že NOZ je příliš obsáhlý, vždyť má jen paragrafů přes tři tisíce! Ale přitom se zapomíná na to, že NOZ jako kodexová právní úprava přebírá celou úpravu práva rodinného, sjednocuje úpravu vlastnického a závazkového práva až dosud rozděleného v občanském zákoníku a obchodním zákoníku, přebírá úpravu právnických osob dosud obsaženou v samostatných zákonech občanská sdružení, nadace a nadační fondy a přináší novou ústavy. Například se objevuje až panická obava z toho, že NOZ údajně ničí úspěšně rozvinutou občanskou společnost tím, že bude nutit desítky tisíc dnes na ministerstvu vnitra evidovaných občanských sdružení k údajné transformaci na spolky a s tím spojeným byrokratickým úkonům a omezením, a kvůli tomu dojde ke ztrátě svobodného chování těchto organizací. Podobně se šíří vlna obav o osud dosavadních obecně prospěšných společností (o. p. s.), nadací a nadačních fondů, protože NOZ ruší dosavadní právní úpravu těchto právnických osob. Ano, právnické osoby s označením občanská sdružení již nebude podle NOZ možné zakládat. Ale bude možné v mnohem větší šíři svobod a v důsledně liberálně koncipovaném novém právním rámci nadále svobodně rozvíjet spolkovou činnost. Nicméně na stávající občanská sdružení bude v souladu s ustanovením 3045 NOZ nahlíženo jako na spolky založené podle NOZ. Nedojde tedy k zániku občanských sdružení, nepůjde ani o žádnou transformaci občanských sdružení na spolky, ale o pokračování Nedojde k zániku občanských sdružení, nepůjde ani o žádnou transformaci občanských sdružení na spolky, ale o pokračování téže právnické osoby nesoucí si nadále své identifikační číslo a veškeré právně platné smlouvy a závazky. téže právnické osoby nesoucí si nadále své identifikační číslo a veškeré právně platné smlouvy a závazky. Základním požadavkem na zachování právní formy občanského sdružení, na který bude nahlíženo jako na spolek, je existence funkční spolkové samo- Po 1. lednu letošního roku se dosavadní občanská sdružení také budou moci rozhodnout o změně své právní formy na ústav nebo na sociální družstvo. Pro ty, kteří tato zařízení využívají, se však prakticky nic nezmění. 11

12 Téma: Nový občanský zákoník Fungování ústavu se velmi podobá fungování obecně prospěšných společností. správy, tj. zjednodušeně řečeno svobodně rozhodujících členů sdružení. Pokud jde o nutnost úpravy stanov sdružení za účelem přizpůsobení se požadavkům NOZ, nebude se u těch sdružení, která mají podrobně upraveno fungování svých orgánů, jednat o nijak rozsáhlou úpravu. Organizační jednotky dosavadních občanských sdružení oprávněné jednat vlastním jménem se ale stanou pobočnými spolky, a tedy přijdou o dosavadní plnou právní nezávislost na své mateřské organizaci. Mateřská organizace, tzv. spolek hlavní, bude moci rozhodnout o rozsahu oprávnění pobočného spolku, pokud jde o jednání jeho jménem. To je třeba mít na vědomí a vzájemné vztahy hlavního spolku a jeho spolků pobočných řešit úpravou stanov. Tam, kde jsou nyní v občanském sdružení sdružena samostatná občanská sdružení, se bude na takové sdružení pohlížet jako na spolek spolků. Žádné složité přeregistrace K jedné zásadní změně ale dochází z hlediska dosavadního způsobu evidence: NOZ požaduje, aby spolky byly registrovány ve veřejném rejstříku spolků vedeném místně příslušným rejstříkovým soudem a aby se i svým názvem nezpochybnitelně odlišily od jiných forem právnických osob. Tomu lze ve lhůtě dvou let od nabytí účinnosti NOZ vyhovět buď zahrnutím slova spolek do názvu, nebo připojením slov zapsaný spolek, případně jen zkratky z. s. za dosavadní název. Zároveň je třeba počítat s tím, že podle zákona č. 304/2013, o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, bude nutné ve lhůtě tří let doplnit údaje přenesené do rejstříku spolků z evidence občanských sdružení vedené ministerstvem vnitra. Všechny v rejstříku zapsané údaje bude nutné nadále aktualizovat. Jak zápis údajů do rejstříku, tak jejich aktualizace se má odehrávat cestou vyplnění jednoduchého formuláře a jeho zaslání rejstříkovému soudu v elektronické formě nebo poštou. Doplnění údajů do spolkového rejstříku však pro občanská sdružení neznamená, že se zbavují možnosti své transformace na ústav nebo sociální družstvo popsané dále. I nadále platí, že soudní řízení ve věcech spolkového rejstříku, stejně jako řízení ve věcech nadačního rejstříku, rejstříku ústavů a rejstříku obecně prospěšných společností, je osvobozeno od soudních poplatků. Po 1. lednu letošního roku dosavadní občanská sdružení také budou moci v souladu s ustanovením 3045 NOZ rozhodnout o změně své právní formy na ústav nebo na sociální družstvo. Pokud jde o sociální družstvo, to má smysl zvažovat v případě, kdy sdružení své členy zaměstnává nebo má dobrovolníky a klienty, kteří se chtějí stát družstevníky, a přitom zároveň slouží výrobou produktů nebo poskytováním služeb pracovní a sociální integraci znevýhodněných osob do společnosti s přednostním Fungování ústavu se velmi podobá fungování obecně prospěšných společností. Ústavy budou registrovány rejstříkovým soudem v rejstříku ústavů. uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů. Členové sociálního družstva se svým družstevním podílem stávají spoluvlastníky sociálního družstva. Detaily týkající se této nové právní formy lze najít v zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech. Pokud jde o obecně prospěšné společnosti, těm NOZ nabízí tři možnosti další existence: ústav, nadaci nebo nadační fond. Namísto relativně striktně vymezené právnické osoby o. p. s. určené výhradně k poskytování obecně prospěšných služeb za předem daných a pro všechny stejných podmínek nabízí NOZ v ustanoveních možnost založení nové právní formy nazvané ústav. Pravda, v našem povědomí je pod pojmem ústav často vnímáno cosi jako státní ústav pro handicapované nebo jiné speciální státní zařízení zavedené za doby nesvobody. Nadace a jejich majetek Dosavadní nadační zákon č. 227/1997 Sb., který prošel řadou úprav, je nahrazen ustanoveními NOZ, jimiž se nadace a nadační fondy zařazují do širšího právního typu nazvaného fundace, odpovídajícího jako dosud právnické osobě vytvořené vyčleněním majetku z vůle zakladatele k tomu, aby svojí činností sloužila k zakladatelem určenému účelu. Na rozdíl od současnosti to však může být účel prospěšný nejen v zájmu veřejném, ale případně může jít i o účel dobročinný, určený ve prospěch určité skupiny osob, tedy prospěšný v zájmu soukromém. Nadace je v nové úpravě povinna tak jako dosud dbát o svůj majetek členěný na nadační jistinu a ostatní majetek. Nadace může s jistými omezeními a se souhlasem zakladatele podnikat, pokud výnosy z podnikání slouží jejímu účelu, a hlavně může vedle poskytování nadačních příspěvků třetím osobám také sama provádět činnosti sloužící účelu, pro který byla založena. Nová úprava nadačního práva také dává možnost přijímat do správy nadace přidružené fondy sloužící určitým okruhům osob v souladu s požadavky vkladatelů prostředků do takového fondu. NOZ pojímá nadační fond podobně jako nadaci, jen s tím, že u nadačního fondu neplatí nutnost vytváření nadační jistiny a udržování hodnoty nadačního kapitálu, a proto lze k plnění účelu nadačního fondu vyčerpat celý jeho zakladateli vložený a dárci dále průběžně doplňovaný majetek. Jestliže nadace a nadační fondy jsou typově fundacemi, pak spolky jsou v pojetí NOZ příkladem korporace, tj. právnické osoby fungující na základě vůle své členské základny. Vedle spolků se mezi korporace počítají také odborové organizace a organizace zaměstnavatelů a jejich pobočné organizace, na něž se ustanovení spolkového práva uplatňují přiměřeně, pokud to neodporuje jiným právním předpisům. Naproti tomu politické strany a politická hnutí, církve a náboženské společnosti se i nadále řídí samostatnými zákony, obchodní společnosti a družstva nově od zákonem č. 90/2012, o obchodních korporacích a družstvech. (Redakčně kráceno) 12

13 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Další možnosti porozumět nejen mentálně postiženým. Postupně začne přibývat občanů s méně omezenou svéprávností. Umíte připravit informaci, kterou každý pochopí? I my jsme občané! Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Vnaší zemi žije na 25 tisíc dospělých lidí, kteří byli zbaveni svéprávnosti. Nemohou si nic vyřídit na úřadech, doslova vzato si nemohou koupit ani rohlík nebo pivo. Nový občanský zákoník podstatně mění jejich situaci a (od nynějška už většinou jen částečné!) omezení svéprávnosti bude podléhat přezkoumání soudem, které se pak bude opakovat každé tři roky. Do běžného života tak vstoupí občané, jimž se docela běžně otevře cesta na všemožné úřady, katastry nemovitostí, policii, notářství atd. Budou jim tam rozumět, pochopí, co potřebují? To není úplně jisté. Když k tomu připočteme další, např. mentálně postižené, stojíme před úplně novým problémem, který může zaskočit doslova každého. Projekt Cesty Už několik let se Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením (SPMP ČR) snaží učit nás, zdravé, porozumět lidem, kterým vrozená vada nebo postižení brání v běžné komunikaci s okolím. K dispozici jsou, zejména pro úředníky samospráv, policisty, pracovníky bank i veřejné dopravy, přehledné instruktážní materiály, které učí, jak jasně a srozumitelně komunikovat s mentálně postiženými, jak jim nejen naslouchat, ale i předat důležitou informaci. Jde vlastně o novou dovednost, nutnou a nezbytnou pro zlepšení situace postižených. Koordinátorka mezinárodního projektu Cesty Eva Kremlíková k tomu říká: I velká metodická a finanční podpora této aktivity od Evropské unie ukazuje, jak vyspělé země chápou lidská práva. A nejen postižených, ale i seniorů nebo lidí, kteří dobře neznají místní jazyk. Mají-li být skutečně lidé s mentálním postižením součástí lidské společnosti, je dobré pomoci jim usnadnit pohyb v denní realitě a alespoň částečně je zbavit závislosti na druhých. Především je nutné, aby společnost rozuměla jejich požadavkům a potřebám. To je výhodné pro všechny. První zkušenosti jsou dobré. Projekt vzbudil zájem na některých radnicích, u institucí, které poskytují celoživotní vzdělávání, jako jsou knihovny, muzea a galerie, a také u poskytovatelů sociálních služeb. Každý zájemce se může snadno přesvědčit, zda umí vytvořit jasný a srozumitelný text, zda dokáže informaci předat ve formě opravdu dostupné pro všechny. A může si otestovat, jestli se nepřeceňuje. Mezi lidmi s mentálním postižením existuje skupina Eva Kremlíková prosazuje projekt srozumitelné komunikace s mentálně postiženými jako úplnou samozřejmost. Ale jak dlouho to bude trvat? tzv. sebeobhájců. Někteří z nich se naučili hodnotit, zda formulář, dotazník, pokyn, vyhláška nebo jízdní řád nebo jakákoliv veřejná informace je pro ně dostatečně srozumitelná osloví i je. Cesta k Cestám Naučit se vytvářet opravdu srozumitelná veřejná sdělení není jen pomoc postiženým. Kolik úředních dokumentů je v naší zemi nepochopitelných i akademicky vzdělaným lidem, kolik hatmatilky, která má často jen zakrýt absenci myšlenky, naše společnost denně produkuje! Takže projekt snadno srozumitelné informace by mohl postupně ulehčovat život nám všem. Projekt snadno srozumitelné informace by mohl postupně ulehčovat život nám všem. Ale dnes je připraven na pomoc novým občanům, lidem, kterým nový občanský zákoník otevírá cestu k jejich obyčejným přirozeným právům. SPMP je připraveno touto cestou provázet, ale nemůže ji nikomu nařizovat. Jaká je dosavadní zkušenost? Eva Kremlíková shrnuje: Semináře o tvorbě snadno srozumitelných informací pro lidi s mentálním postižením jsme zorganizovali a budeme v nich pokračovat. Každá instituce se může naučit, jak tvořit snadno srozumitelné informace a dokumenty, jak zapojit lidi s mentálním postižením do psaní a vytváření dokumentů a vyzkoušet si převádění textu do snadno srozumitelné podoby včetně využití moderních technologií. Pomůžeme i s návaznými tematickými instruktážemi a workshopy. Pořádáme semináře pro pracovníky v sociálních službách a pedagogy s cílem rozšířit toto téma do dalších organizací pracujících s lidmi s mentálním postižením, zajistit jim co největší přístupnost k celoživotnímu vzdělávání, tedy prakticky vytvářet podmínky pro opravdu efektivní integraci. Při přípravě textů spolupracujeme s už zmíněnými sebeobhájci. Možná leckde o tomto projektu nevědí, možná jim nepřipadá důležitý. Ale podpora postižených, to zdaleka nejsou jen předvánoční sbírky a kasičky na náměstích. Od roku 1989 jsme se naučili, že charita neznamená jen dary a lítost. Projekt Cesty je příkladem, jak můžeme pomáhat tím, že my sami se alespoň trochu změníme. 13

14 Téma: Nový občanský zákoník Právní úprava není pro o. s. Portus strašákem. Otevření se lidem a okolí přináší ovoce. Práce s mentálně postiženými není prací podle šablony. Dnes již slavné nakládané hermelíny a utopenci se staly základem sociálního podnikání chráněné dílny Portusu na Slapech. Brána se nezavírá, na Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch Tomáš Masopust, ředitel občanského sdružení Portus, na otázku, jak moc či málo je zastihl nový občan, tedy občanský zákoník, krčí rameny. Někdo s příchodem novelizované normy čeká potopu, jiní obrat o sto osmdesát stupňů (k dobrému). Ředitel Portusu zůstává někde mezi oběma krajními body. Prvního ledna 2014 jsme automaticky přešli na spolek stejně jako všechna občanská sdružení. A pak se, jak jsme se rozhodli, přetransformujeme na ústav, říká neutrálně. Je si vědom, že jako ředitel už nebude členem správní rady, že řadu věcí budou muset spolupracující právníci teprve naformulovat a upravit. Čekají nás nové stanovy odpovídající statutu ústavu, asi formulace cílů, které ústav jako nová organizace musí naplňovat, ale že bychom museli jakkoli měnit faktické cíle a činnost, kterou se naše občanské sdružení od svého založení zabývalo, to opravdu nepředpokládám, shrnuje. Dvě stěžejní aktivity Portusu, sociální bydlení a sociálně-terapeutická dílna, které fungují ve známém centru ve středočeských Slapech, zůstávají jako základní kameny na svém místě. Z (některých) klientů zaměstnanci Prvního ledna 2014 jsme automaticky přešli na spolek stejně jako všechna občanská sdružení. Sociální bydlení pro devatenáct klientů ve středočeských Slapech se podle Tomáše Masopusta nebude ani měnit, ani rozšiřovat. Tím, co však výrazně pohne Portusem dopředu, je nová výrobna potravin v Davli, kterou se po dlouhých letech podařilo z roviny myšlenek a vizí přetransformovat do hmatatelného výsledku. Slapský Portus a jeho chráněná dílna vyrábějící nakládané hermelíny a utopence se už stala dostatečně známou i díky dobře propagované a úspěšné Akci cihla. V listopadu 2013 k ní přibyla i nová výrobna, která už není dotovanou sociální službou pro klienty s mentálním postižením, ale nově provozovaným sociálním podnikáním se všemi pravidly, která pro tento druh činnosti platí. Část našich klientů z chráněné dílny, kteří jsou schopni se zapojit do takového pracovního procesu, bude mít klasické pracovní smlouvy, mezi nimi a Portusem dojde k běžnému zaměstnaneckému poměru, vysvětluje Tomáš Masopust. Zdůrazňuje, že v novém provozu nenajdeme nic nového, žádné nové podnikání. Když už léta něco dělají dobře a mají zavedený okruh odběratelů na své výrobky, bylo by riskantní se pouštět do neznámých věcí. Jsem zastáncem toho, že se člověk má pouštět do nových věcí, jen pokud je nositelem nápadu, ale opačně, říci si co třeba zkusit to a to a začít na to shánět člověka či lidi, nevede k výsledku. I chráněná dílna je podnikání Nová výrobna nakládaných sýrů už rozšířená o další druhy, nejen se zavedenými hermelíny je vedle praktického podnikání a zisku také nositelem obecných zkušeností. Ty od info Co je Portus Cílem občanského sdružení Portus se v roce 2001, kdy bylo založeno jako pokračovatel původního sdružení z Horního Maxova (založené 1998), stalo vytváření plnohodnotného životního prostoru pro lidi s mentálním či jiným postižením. Portus působí v současnosti především na Slapech, kde vzniklo v roce 2001 chráněné bydlení pro 19 obyvatel a následně i chráněná dílna. Portus byl iniciátorem známé Akce cihla, kdy prodej již téměř cihel za třináct let přinesl prostředky pro podporu lidí s mentálním postižením v různých regionech Česka. 14

15 časopis pro ty, kteří se nevzdávají SLOUPEK Jiřiny Šiklové opak Už více než patnáctileté zkušenosti s klienty v chráněném bydlení a chráněných dílnách začíná letos Portus předávat dál. letoška Portus šíří v rámci zpracovaných a MPSV akreditovaných kurzů. Jedním z nich je totiž Práce s riziky klienta, protože dlouholetá praxe s lidmi s mentálním handicapem už pomohla těm, kteří se na Slapy přijeli poradit. Byli u nás už lidé, kteří se chtěli pustit do sociální služby či podnikání. Ale když na vlastní oči viděli, co zřízení a vybavení a další skutečnosti sociálně-terapeutické dílny znamenají, že je to více podnikání než sociální služba, rozhodli se v tomto ohledu podnikat v jiné než potravinářské branži, říká ředitel Portusu Tomáš Masopust. Podotýká, že se setkává někdy s představou, že možnost zařazení klienta s handicapem do nějakého pracovního procesu je rovnice, kde malé postižení = odbornější a složitější práce, velké postižení = práce jednoduchá. Tahle šablona prý na lidi s handicapem neplatí, a to je jedna ze zkušeností, kterou mohou zájemcům o akreditované kursy předávat vedle řady dalších zkušeností. Letos budou své zkušenosti předávat již nasmlouvaným poskytovatelům sociálních služeb v neziskových organizacích ve středních a severních Čechách v rámci jejich povinného odborného vzdělávání. Časem by se rádi s kurzy prosadili i na volném trhu jako s placenou aktivitou. Vodit za ručičku, nebo riskovat? Tady se oklikou vracíme k nově otevřenému výrobnímu objektu v Davli, který je praktickým vyústěním zkušeností s riziky, která práce s mentálním postižením přináší. Práce s rizikem klienta, poznat, kde jsou jeho hranice. Kde je přiměřené riziko? Je naším úkolem klienta chránit od všech nástrah běžného života, nebo stanovit přiměřenou míru rizika a tomu klienta vystavit? Podle čeho poznat hranici rizika u jednotlivého klienta? formuluje Tomáš Masopust. Podle něho dojíždění těch klientů, kteří se ze slapské dílny přesunuli do davelské výrobny, je obdobnou prací s riziky. V případě Portusu podloženou dlouholetými praktickými zkušenostmi ze života. Pokud se na podobnou cestu chtějí vydat i jiní, Portus jim může i se zkušenostmi jiných neziskovek, které se na přípravě kurzů podílely (v kurzech je zapojeno sedm specialistů z jiných organizací) podat vyčerpávající informace, aby nestavěli úplně na zelené louce. Novinkou, pokud to bude do budoucna možné a reálné, je úvaha přibrat mezi zaměstnance nového provozu i klienty s jinými typy handicapů než mentálními. Nemůžeme jim zajistit místo v našem chráněném bydlení, nepředpokládáme ani jeho rozšíření, uzavírá ředitel Portusu Tomáš Masopust s tím, že právě větší prolnutí klientů jejich uzavřeného světa s tím okolním je jedna z účinných terapií k jejich většímu osamostatnění. Tomáš Masopust, ředitel Portusu, chce nabídnout práci v nové provozovně v Davli i lidem s jiným, než mentálním postižením. Právo versus nárok V dětství se mi líbilo, jak někam přicházel šerif a prohlašoval: Se mnou přichází zákon. Pozdější formulace, jménem zákona republiky vás zatýkáme, již tak hezky nezněla, i když to taky bylo pro občany. V té současné variantě, která platí od letoška, oceňuji jasné rozlišování mezi právem a nárokem. Nárok je něco nezcizitelného, co musí dostat každý, protože je občanem této republiky. I kdyby v životě nikdy nepracoval, dostane ve stáří určitou finanční částku, aby přežil, a nárok má i na ošetření v případě úrazu či nemoci. Ale o další již musí žádat nebo se nějak pojistit či zasloužit. Jinými slovy: na co má člověk nárok, to musí dostat bez nějaké osobní zásluhy. Právo, jak jsem pochopila, je to, co můžeme jako občané chtít a prosazovat a nikdo nám v tom nemá bránit. Ale pokud o to neusilujeme, nežádáme, neprosazujeme to, tak to také nezískáme. Automaticky to prostě nedostaneme. Mám právo usilovat a prosazovat svůj životní styl, pokud tím neohrožuji ani neruším ostatní občany nebo osoby, třeba děti, které jsou na mně závislé. Mám právo usilovat o vlastní zisk, mohu být různě aktivní, ale nebudu-li se sama snažit, tak mi to společnost nebude vnucovat. Musím rozlišovat, na co mám právo a na co mám nárok, a vědět, že do demokratického systému patří obojí. Rozlišovat to dělá potíže mnoha lidem. Domnívají se, že v demokratickém státě člověk nemusí o nadstandardní věci nebo o zájmy skupinové, třeba národnostní, žádat, protože společnost se o to automaticky postará. Postará, ale jen o minimum, dostane jen to, na co má nárok. K dosažení toho, na co má právo, musí vynaložit úsilí. Mnozí nevědí, že mají právo žádat i o nadstandardní sociální dávky, že mají právo prosazovat své skupinové zájmy. Teprve když se zorganizují, sepíší požadavky a získají spoluobčany, mohou se jejich přání realizovat. Nejen zde, ale i v jiných zemích trvá rozdíl mezi nárokem a právem občana. Pokud usiluji o to, na co mám právo, tak mě za to nikdo nesmí zavřít, ale nikdo mi to automaticky nedá. Pokud nový občanský zákoník toto jasně vysvětluje, pak splnil účel. Lidé snad už nebudou stále jen nadávat, že je to či ono nespravedlivé a nedemokratické, aniž by zkusili prosazovat své právo. Svoboda člověka není nárok, ale jen právo! Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. 15

16 20 let Konta BARIÉRY Rodiče se rozhodli, že Kláře umožní studium v běžné škole. S financováním plošin ve školách pomohlo Konto BARIÉRY. Na asistenčních službách pro studentku chtěli někteří lidé vydělat majlant. Ke státnicím závějemi sněhu Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch Den před naším setkáním v Praze absolvovala Klára Zikmundová na pražské filozofické fakultě poslední státnici a stanula na vrcholu mnohaletého úsilí. S maminkou Bohuslavou, která jí byla po většinu školní docházky od základní školy až po vysokou nejen rodičem, ale i asistentkou, se pustily do líčení své klopotné cesty životem. Roky bez úsměvu Klára se narodila v Praze v roce Maminka pracovala jako fyzioterapeutka v motolské nemocnici, její tatínek tady po dokončení vysoké školy chvíli pracoval. I když jsem znala z nemocnice všechny příznaky spinální muskulární atrofie, Klára nic z učebnicových projevů této nemoci nevykazovala, vzpomíná paní Zikmundová. Až po roce i lékaři vyřkli verdikt. Klářiným rodičům se zhroutil svět. Vím, že jsem se několik let vůbec nedokázala smát, vybavuje si období po neradostném poznání. Krátce před tímto zjištěním se rodina s téměř roční Klárou navíc přestěhovala do Jablonce nad Nisou. Přiznávám, že jsem zpočátku hledala marně nějaký smysl života, nechtělo se mi ani žít. Jenže pak jsem se jednoho dne něčemu zcela automaticky zasmála a v ten okamžik jsem si uvědomila, že má cenu se snažit a rvát dál. První měsíce v Jablonci byly pro rodinu složité, nikoho tu neznali, neměli přátele, nevyznali se v prostředí. Klára byla naštěstí i přes postižení velmi komunikativní dítě. Dokázala si k sobě přitáhnout pozornost zdravých dětí, ačkoli trávila čas i venku na hřišti v kočárku. Izolace? Nikdy! Asi od čtyř let začala navštěvovat nový sta cionář, kde navíc hledali rehabilitační sestru, takže maminka spojila zaměstnání s péčí o dceru. Když Klára prošla ve stacionáři psychologickým vyšetřením v době, kdy se blížila školní docházka, konstatovali psychologové, že je vysoko nad průměrem. Tehdy jsme si s manželem řekli, že Klárce pomůžeme k nejlepšímu možnému vzdělá- I přes časté zdravotní problémy zdolala Klára na jaře 2013 studium na FF UK Praha. ní, jaké jí budeme schopni poskytnout, na jaké bude Klára mít a na jaké budeme mít i finančně. A nikde v ústavu nebo speciální škole, ale mezi,normálními dětmi. Na toto období se vážou první Klářiny vzpomínky. Vybavuji si z té doby například neurologa, který neustále radil, že nemám sedět, ale ležet, aby se mi nehroutila páteř. Ale to jsem odmítala já i rodiče, nebyla jsem dítě, které by se samo chtělo izolovat a zpacifikovat, říká i po letech s odhodláním. Složité však bylo už jen hledání základní školy. Zikmundovi měli papír od psychologů, že Klára zvládne učení se zdravými dětmi. Všude to pochválili, ale vždy dodali, že lepší by to bylo určitě tam a tam Skončili jsme až na periferii a v okrajových vesnicích, až jsme na doporučení natrefili na skvělého pana školního inspektora, který nám řekl, ať neobcházíme nikde daleko, když máme téměř přes ulici základní školu, říká Bohuslava Zikmundová. A tam se nakonec Kláře školní vrata otevřela. Školní začátky: Budíček v půl páté a první plošina Vozíčkář mezi zdravými žáky, to byla v roce 1989, kdy Klára začala základní školní docházku, malá senzace. Něco podobného se v tehdejším Československu ani zdaleka nenosilo. Když tedy škola kývla, začali Zikmundovi, jak říká maminka, vychytávat maličkosti. Dnes to zní dost neuvěřitelně, ale nájezd přes pět vstupních schodů do výrazně bariérové školní budovy vyrobil z prken Klářin tatínek. Nájezd sloužil dlouhé roky, později i dalším vozíčkářům, kteří po Kláře ve škole převzali štafetu. Zimní období znamenalo pro rodiče nastavit si budík na půl pátou ráno a zkontrolovat, jestli už napadl sníh, případně kolik ho zase připadlo. Jako první vyběhl ještě před odchodem do zaměstnání otec, proházel cestu od domu až do nedaleké školy. Pak případně nastoupila s lopatou i máma, to když vyhrabanou cestu přes silnici zahrnula projíždějící auta. Kolik tun sněhu za devět let základní školy to bylo, se Zikmundovi neodváží ani odhadnout. Celý první stupeň nosila maminka Kláru z patra do patra. Byl to vynikající trénink, když jsme si pak v zimě někdy s manželem vyrazili na běžky, byl naštvaný, že mu bez problémů ujedu, směje se Bohuslava Zikmundová. Když už bylo nošení dcery nahoru a dolů po školní budově i na trénovanou maminku moc, začala se shánět, jak by se dala v objektu vystavět pojízdná plošina. Tehdy došlo k prvním kontaktům Zikmundových a Konta BARIÉRY, které přispělo na vybudování první školní plošiny na Jablonecku. Klára tak prošlapala do této školy pěšinku i dalším dětem na vozíku, ona sama byla vůbec první vozíčkářkou v běžné škole široko daleko. Podobně to bylo o pár let později, když se chystala na přijímací zkoušky na gymnázium. Akce Kulový blesk Nechtěli jsme předem nic organizovat, nevěděli jsme, jestli Klára u přijímaček uspěje. Když se to povedlo, začali jsme se teprve starat, jak i na střední škole vyřešit Klářin pohyb po budově, vzpomíná Klářina maminka. 16

17 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Maminka Bohuslava fungovala řadu let nejen jako rodič, ale taky jako asistentka. Trvalo roky, než se dokázala opět smát. Složité bylo už jen hledání základní školy. Zikmundovi měli papír od psychologů, že Klára zvládne učení se zdravými dětmi. Všude to pochválili, ale vždy dodali, že lepší by to bylo určitě tam a tam. Cesta k plošině a financím na ni byla v tomto případě složitější. Ministerstvo školství nejdřív řeklo ne, jedna z oslovených nadací paní Zikmundové vzkázala, že nadace tu nejsou od toho, aby suplovaly stát. Pak ale jako první dalo peníze opět Konto BARIÉRY, další pomoc přislíbilo město Jablonec, a když Zikmundovi oznámili na ministerstvu, že už mají značnou část peněz k dispozici, úředníci přislíbili zbytek. Byly prázdniny, i pro firmu, která stavěla už tu první plošinu, to byl šibeniční termín. Prvních čtrnáct dní v září jsme vyřešili schodolezem, ale jak Kláře, tak mně a hlavně pedagogům se hrůzou ježily chlupy, když viděli, že by se Klára mohla ze schodů zřítit. Dokonce doporučovali, ať raději ty dva týdny ještě do školy nechodí, ale nakonec si všichni zvykli, popisuje Bohuslava Zikmundová první středoškolské zážitky. Klára k tomu poznamenává, že po ní se díky plošině otevřely dveře gymnázia i dalším studentům na vozíčcích. Mamince pak jiní rodiče říkali, že by neměli tolik odvahy a síly absolvovat všechna ta jednání, běhání po úřadech, žadonění o peníze. Že nebýt toho, že gymnázium už plošinu mělo, jejich děti by nejspíš do běžné školy nechodily. Na Vánoce přišla ponorková nemoc Vysokoškolské začátky v Praze, kde Kláru přijali na češtinu a literaturu na filozofickou fakultu, také nebyly snadné. První a pak i částečně druhý semestr absolvovala Klára téměř nepřetržitě s maminkou, která jí pomáhala se zápisky z přednášek, s přesuny mezi budovami fakulty v centru města. Systém asistentů ještě neexistoval, až později si paní Zikmundová našla v Praze práci u firmy Meyra a mohla tak financovat i pomoc asistentek, které sehnala. Sice to stálo víc, než jsem si měsíčně v práci vydělala, ale dodnes to považuji za nejlepší investici. Jak se ona i Klára shodují, po několika měsících, které spolu v Praze trávily od rána do večera, se už na sebe na Vánoce nemohly ani podívat. To, že jsem měla najednou asistenci, nám dalo svobodu, mohly jsme si od sebe odpočinout, potvrzuje Klára. Později, kdy už se síť asistenčních služeb rozvinula, si Klára sama přes internet a telefon zajišťovala pomoc. Někdy ji jeden asistent dovezl z bytu do školy, tam jí mezi přednáškami s přesuny pomáhal jiný, domů se vracela zase s dalším. Maminka připomíná, že když začala Klára využívat specializovaných asistenčních služeb, setkaly se obě i s odvrácenou stranou mince. Paní Zikmundová říká, že Klára posloužila zprostředkovatelům jako dojná kráva. Ukázalo se, že vedle plateb, které jim dávala ona sama na ruku, inkasovala organizace peníze i od fakulty a ještě žádala o velké částky úřady v Jablonci. Velkou pomoc pro rodinu představovalo naopak stipendium Konta BARIÉRY, které Klára dostávala po část svých vysokoškolských studií. Studium s pauzami, ale vítězné Studium se Kláře protáhlo z pěti na deset let, nejen proto, že si k češtině a literatuře přibrala ještě obecnou lingvistiku a fonetiku. Bývala jsem nemocná, když přišel zápal plic, zameškala jsem i několik měsíců. Onemocnění má také za vinu, že píšu pomaleji, jsem i rychleji unavená, neudržím hlavu, nezvednu ruce. Naštěstí si studium zorganizovala tak, aby mohla informace kromě přednášek shánět i po knihovnách a samostudiem. I přes velké problémy a progresivní charakter onemocnění pracovala už během studia Klára pro jedno východočeské nakladatelství. Hodně pomohlo, že má maminka vstřícné kolegy v práci, respektují, že má na starosti i mě, a mohla si pracovní dobu upravit, aby mi v případě potřeby pomáhala, oceňuje Klára Zikmundová matčinu obětavost. 17

18 Škola pro děti s postižením Obchodní akademie Janské Lázně slaví 20 let od svého založení. Nová ředitelka Jana Marešová má velké plány. Od letošního roku ponese škola jméno Olgy Havlové. Součástí školního komplexu je i krytý bazén, který se mezi studenty těší veliké oblibě. Výuka v méně početných třídách umožňuje individuálnější přístup než na většině škol. Boccia není zdaleka jediným sportem, kterému se zdejší studenti věnují. Akademie Janské Lázně Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH Krkonošské městečko Janské Lázně se proslavilo především léčbou obrny, ale i jiných neduhů pohybového aparátu. V posledních měsících se hodně mluví o budoucnosti zdejších státních lázní. Pro turisty a lyžaře představují malebné horské středisko s lanovkou na Černou horu a sjezdovkou. Pro nemálo lidí s postižením je to však také místo, kde vystudovali střední školu. Před dvaceti lety zde totiž vyrostla speciální obchodní akademie spojená s obchodní a praktickou školou pro tělesně postižené. Akademie je s lázněmi provázána Akademie nemá s lázeňským podnikem formálně nic společného. Provázanost je však jasná. Mladí lidé, kteří prošli dětskou Odpoledne na intru po skončení školy tráví mladí lidé různými volnočasovými aktivitami. léčebnou Vesna, znají Janské Lázně a o akademii vědí často právě díky léčebnému pobytu. Úpadek lázní by tak mohl představovat potíže i pro samotnou školu, přestože ta nedostatkem studentů momentálně netrpí. Současný počet 102 se blíží plnému stavu. Většina ze studentů zde zároveň bydlí na internátu, a to často skoro celý rok. Domů nezřídka jezdí jen na významnější prázdniny, tedy tak pětkrát šestkrát do roka. Pocházejí z různých koutů republiky, někdy i dost vzdálených. Ovšem denně většinou nedojíždějí ani ti, kteří to mají za humny, protože dopravní obslužnost není nejlepší. Tohle místo je vůbec tak trochu stranou a žije si svým životem. Důvodů je hned několik. Janské Lázně samy o sobě nejsou tepající velkoměsto. Čas tu plyne poklidným tempem, zejména mimo lázeňskou sezonu. A akademie má uvnitř toho ještě svůj vlastní svět. Tvoří ji komplex budov architektonicky zdařile zabudovaných do stráně nad centrálním náměstím. Jednotlivé stavby propojují prosklené chodby, které vzhledem ke své délce a sklonu fungují jako dobrá posilovna. Kopce čekají studenty uvnitř i venku. Elektrický vozík se tak stává dvojnásob užitečnou pomůckou. Přesto studenty odpoledne potkáte na různých místech Jánek, kavárny a hospůdky nevyjímaje. 18

19 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Studium čtyřleté obchodní školy je rozloženo do pěti let. Absolventka Iva Zemková na akádu vzpomíná hezky. Nabyté školní znalosti se jí dnes hodí v praxi. Obrazně ani doslova se tu nikdo netopí. Akademie své studenty podporuje, jak potřebují. Sportovci jsou tu aktivní To však neznamená, že by se zde studenti nudili. Právě naopak. Na akádě, jak své škole familiárně říkají, se odehrává celá řada mimoškolních aktivit. Nejvýrazněji vyčnívají především ty sportovní. Janské Lázně se díky zdejšímu sportovnímu klubu staly centrem florbalu na vozíku a lyžování na monoski. Působí tu ale také divadelní spolek Arnošt, pořádají se módní přehlídky, vznikají různé rukodělné výrobky atd. Pravidelnou tradicí se staly Vánoční akademie nebo Velikonoční dělánky pro veřejnost. Na své působení zde vzpomíná bývalá studentka Iva Zemková. Já během studia v Jánkách trávila většinu roku, protože jsem bydlela v Chomutově, což je na častější dojíždění daleko. Nejprve jsem se toho bála malé město, tuhá zima, kopce, ale nakonec to bylo docela dobré. Fajn bylo hlavně propojení celého komplexu. Škola, rehabilitace, bazén, tělocvična a internát pod jednou střechou. Zdejší studium vlastně hodně ovlivnilo Ivin budoucí život. Seznámila jsem se tu s florbalem na elektrických vozících, kterému se dnes věnuji nejen jako hráčka, ale i pracovně, vypráví předsedkyně klubu EWSC Jaguars Praha. Využije tak znalosti z účetnictví i dalších ekonomických předmětů. Dnes žije v Praze, kde také vystudovala magisterský obor veřejná správa na Metropolitní univerzitě. Vysoká jako cíl Na vysokou školu by rád jednou šel i současný student 2. ročníku obchodní akade- Janské Lázně se díky zdejšímu sportovnímu klubu staly centrem florbalu na vozíku a lyžování na monoski. Působí tu ale také divadelní spolek Arnošt. mie Jiří Valeš. Na první pohled se zdá, že tenhle sympatický mladý muž ani žádný handicap nemá. Před časem ovšem prodělal vážnou operaci nádorového onemocnění. Vyhovuje mi místní individuální přístup, který je možný díky méně početným třídám. Tempo je pomalejší a učitelé jsou v pohodě, poukazuje na fakt, že čtyřletý obor s maturitou je rozvržen do pěti let. Ale určitě se tu nenudíme. Sportujeme a jezdíme za kulturou, usmívá se dvacetiletý Plzeňák, který si dovede i představit, že by ve zdejším kraji zakotvil natrvalo. Přestože současní i bývalí studenti jsou spokojení, nová ředitelka Jana Marešová vidí stále prostor ke zlepšování a má velké plány. Chceme do budoucna naše vzdělávací obory hodně přizpůsobit konkrétním požadavkům trhu práce, vysvětluje žena, jejímž minulým profesním působištěm byl právě úřad práce. Zatím jsme stihli přistoupit spíš k vnějším úpravám. Interiér školy i pokojů dostává barevnější kabát a rozhodli jsme se také pro změnu názvu. Od ledna 2014 tak naše škola nese jméno Obchodní akademie Olgy Havlové. Jméno první manželky prezidenta Václava Havla je spojeno se začátky školy. Na tu dobu vzpomíná Karel Nosek, který byl na akademii donedávna ředitelem a dnes zde působí jako vedoucí speciálního pedagogického centra. V Janských Lázních existovala malá a velmi nevyhovující obchodní škola pro tělesně postižené. Do situace šťastně zasáhl listopad Díky němu padl plán na vybudování megalomanského rekreačního zařízení a uvolněné prostředky bylo možné využít na výstavbu velkoryse pojaté speciální školy. Troufám si říci, že dnes by něco takového vybudováno nebylo. Dodejme, že zřizovatelem je ministerstvo školství. Za uplynulých dvacet let si škola vybudovala renomé především díky komplexnosti svých služeb. Lokální propojení se známým lázeňským městem jí dosud také velmi svědčilo. Věřme, že akademii, lázním i městu samotnému se bude dařit i v budoucnu. Bylo by to užitečné pro všechny zúčastněné, především pro lidi s tělesným postižením, kterých se to týká nejvíc. 19

20 Nové zahraniční technologie Internetová úložiště ulehčují práci s počítačem. Soubory i poznámky s sebou můžete mít všude. Základní verze bývají zadarmo. Soubory a myšlenky Text: Štěpán Beneš Foto: archiv autora První magické ráno v novém roce 2014 bylo jistě plné optimistických předsevzetí, a protože se nacházíme v prvním novoročním vydání Můžeš, jedno předsevzetí si dal i autor této rubriky. Pokud máte nějaký handicap, je poměrně jasné, jakou roli může ve vašem profesním i osobním životě hrát počítač s připojením na internet. A protože jsme různé aspekty výpočetní techniky v této rubrice tak trochu zanedbávali na úkor různých velkých pomůcek, slibuje tímto její autor, že se odteď budete s touto tematikou setkávat častěji. Po vánočním a silvestrovském rozmarném volnu přichází na některé z nás zmar z návratu k pracovním povinnostem, v jiných probudí čas na přemýšlení a naopak motivaci k novým cílům. Ať už patříte k těm nebo oněm, jistě nepohrdnete jakoukoli cestou, jak si práci s počítačem zpříjemnit ve svém pracovním i osobním životě. Utrpení s výpočetní technikou může nabývat různých podob. Neustálé vytahování přenosného počítače kvůli přístupu k jednomu či dvěma souborům, starost o přenosné flash disky, stohy nepraktických papírových poznámek různě roztroušených jako naschvál vždy tam, kde zrovna nejste a kde je zrovna nepotřebujete. Na to vše sice není potřeba handicapu, pokud jej však máte, umějí se tyto drobnosti na křehké cestě za realizací proměnit v ukázkovou frustraci. Pojďme se podívat na několik moderních nástrojů, které mohou různým počítačovým příkořím ulehčit. Evernote poznámky vždy a všude Program Evernote si lze nejsnáze představit jako internetovou poznámkovou službu. Má jednoduché grafické rozhraní připomínající práci s ovým klientem, jednotlivé poznámky si uživatel píše na lístečky, lístečky může organizovat do šanonů, šanony do celých polic. Žádná velká věda v tom není. Máte-li nějaké nápady, místo na papír si je můžete zapsat do Evernote stejně jako na obyčejný list papíru. Výhoda však přichází hned vzápětí. Program vaše virtuální poznámkové lístečky odešle do internetu na své vlastní úložiště, kde je zašifrované uchová. Přístup k nim máte přes svůj účet pouze a jen vy. Dostat se k nim je velmi snadné: jde to z jakéhokoli počítače pomocí internetového rozhraní, ze speciálního programu-klienta na vlastním počítači/počítačích, dokonce i z aplikace pro chytré mobilní telefony. Ve všech jmenovaných zařízeních je možné Dropbox je virtuální krabicí, do které si naskládáte potřebné dokumenty. Bezpečně je tím uchováte v internetu. Krabice je navíc magická: vložíte-li do ní dokument, je okamžitě přístupný ve všech ostatních krabicích, na vašem počítači i chytrém telefonu. poznámky i vytvářet a třídit, obsah se synchronizuje se servery společnosti Evernote a je v každé chvíli stejný na všech zařízeních, jako byste je měli v jednom poznámkovém bloku. Pravděpodobnost, že zapomenete blok, je však v dnešní době větší, než že u sebe nebudete mít žádný kousek počítačové techniky. Pokud se navíc technika rozbije, žádná data se neztrácejí, jsou bezpečně uchována v internetu. Využití navíc dalece přesahuje příměr k poznámkovému bloku. Ukládat lze do poznámek fotografie, videa, celé dokumenty v různých formátech (Word, Excel, PDF), dokonce i zvukové poznámky, když zrovna není po ruce klávesnice. Máte-li fantazii, lze program využít jako velmi mocný pracovní nástroj pro různé profese. Pro ilustraci: je znám případ člověka, který s pomocí Evernote napsal celou knihu. Do 20