ISBN Jiří Reichert, Dalibor Musil Lyžování od začátků k dokonalosti. Spoluautor Matěj Najman

Transkript

1

2

3

4 Jiří Reichert, Dalibor Musil Lyžování od začátků k dokonalosti Spoluautor Matěj Najman Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel , fax: jako svou publikaci Grada Publishing, a.s., 2007 Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová Sazba Grafické studio Hozák Návrh a grafická úprava Grafické studio Hozák Fotografie Miroslav Šneberger, archiv autorů, archiv Helia sport s.r.o, archiv Event Concept, archiv Fotografie na obálce Miroslav Šneberger Počet stran 192 První vydání, Praha 2007 Vytiskla tiskárna TAVA Graphical, s.r.o., Sladovnická 4, Brno ISBN

5 Obsah 1. Úvod 9 2. Krátce z historie Materiálové vybavení Lyže Boty Vázání Podložky Hole Ochranné pomůcky Oblečení a doplňky Vybavení pro děti Bezpečnost Bílý kodex Vnější a vnitřní vlivy prostředí Rozcvičení Bezpečnost při carvingu 41

6 5. Základní technika sjíždění První lyžařské zkušenosti Jízda přímo Pluh Zatáčení v pluhu Jízda na vleku Traverz Oblouky z pluhu Oblouky z přívratu vyšší lyže Používání holí Snowblades Pokročilá technika sjíždění Oblouk s paralelním přestoupením Základní paralelní oblouk Paralelní oblouk dlouhý, střední a krátký Oblouk z přívratu nižší lyže Oblouk s přibrzděním Oblouk s přeskočením Oblouky v hlubokém sněhu Oblouky v boulích Rozvoj lyžařské všestrannosti Diferenciace Rovnováha Orientace Rytmus Reakce Carving Základní carving Funcarving Racecarving 138

7 9. Speciální lyžování Závodní lyžování Freeskiing Extreme carving Skialpinismus Telemark Slovníkl základních pojmů 183 Literatura 187 O autorech 192

8

9 1 Úvod Sjezdové lyžování patří již mnoho let k nejrozšířenějším zimním sportům. Česká republika se řadí mezi lyžařsky nejvyspělejší země, přestože nemáme vysoké hory a lyžařská sezona většinou trvá maximálně čtvrt roku.

10 1 LYŽOVÁNÍ V čem tedy spočívá ona lyžařská vyspělost Čechů? Vždyť závodní úspěchy světového formátu jsou v naší dlouhé lyžařské historii spíše ojedinělé! Hledejme je především v množství sportovně-rekreačních lyžařů, které je vzhledem k počtu obyvatel naší země obdivuhodné, a v kvalitě jejich lyžařských dovedností. Češi, jako sportovní lyžaři, mají ve světě dobrou pověst a my to z vlastních mnohaletých zkušeností můžeme jenom potvrdit. A nezáleží na tom, jestli se na tomto stavu podíleli více rodiče, učitelé, lyžařští instruktoři nebo trenéři. Jim všem patří náš dík a hluboká poklona za to, že jsou české hory stále plné dětí a mládeže na lyžích. Široké lyžařské veřejnosti je také určena tato kniha. Uvědomujeme si obtížnost předávání ucelených informací pro tak velkou a různorodou skupinu. Snažili jsme se o názornost a logickou návaznost jednotlivých úrovní dovedností, tak, aby kniha byla přínosem pro začínající i pokročilé lyžaře, lyžařské instruktory i samouky, rekreační lyžaře i potencionální divoké freeskiery... Psaný text doplňuje množství fotografií akinogramů zachycujících průběh pohybu, kniha tak často přebírá vlastnosti výukového filmu. Navazujeme tímto na náš film Škola carvingu, který pro nás byl zdrojem zkušeností a inspirace. Náš názor na výuku sjezdového lyžování ovlivnilo mnoho lidí a není v našich silách je zde všechny vyjmenovat. Za všechny bychom rádi poděkovali Láďovi Němečkovi, Břéťovi Rubošovi a všem instruktorům z týmu Sportovní kurzy.cz, kteří se podílejí na organizaci a vedení zimních kurzů a lyžařských škol. Knihu zásadním způsobem ovlivnili také hlavní fotograf a lyžař Mirek Šneberger a Pavel Potůček z olomouckého Helia sportu. Skol! Jirka, Dalibor a Matěj 10

11 2 Krátce z historie Dějiny lyžování můžeme rozdělit do dvou významných epoch. Jednak na období zhruba pětitisíciletého vývoje na severu Evropy a Asie, a na dobu přibližně posledních 125 let, kdy lyžování zachvátilo civilizované země tam, kde byly vhodné klimatické a geografické podmínky.

12 2 LYŽOVÁNÍ 12 Nejstarší sporty v historii lidstva jsou ty, které vznikly z potřeb člověka v boji o zlepšení životních podmínek a o přežití. Před pěti tisíci lety byla zimní příroda velice krutá a člověk si musel pro přežití zhotovit potřebné předměty nejprve sněžnice, později lyže. Malby v jeskyních svědčící o používání lyží pocházejí z let 2500 př. n. l. Nejstarší nálezy nástrojů, podobných lyžím, se datují do roku 4500 př. n. l. Všechna naleziště pocházejí se Skandinávie a z Ruska. Pro kočovníky byly lyže prostředkem, jak nejlépe a nejrychleji překonat náročný terén a ulovit zvěř zapadající do sněhu. O používání lyží ve středověku se můžeme dočíst v severských bájích, eposech a v četných dílech historiků. O lyžování Finů a Laponců vypráví dánský historik Saxo Gramaticus v předmluvě ke svému dílu Historie Dánska, která vyšla kolem roku 1200 n. l. Píše v ní: Východně těchto zemí (myšleny jsou Norsko a Švédsko) bydlí Skridfini, lyžující Laponci. Tento národ používá nezvyklých dopravních prostředků, s jejichž pomocí vystoupí v zápalu lovu na jinak nepřístupné vrchy a v hadovitých stopách se dostanou, kam chtějí. V roce 1199 potvrdil, že v bitvě o Oslo vysílali Skridfini průzkumné hlídky na tzv. kluzkých prknech. Lyže hrály také důležitou roli v mocenské historii severských národů. Mezi nejznámější historky patří záchrana krále Haakona-Haakonsona, jenž byl uznáván jako jeden z nejvýznamnějších norských králů ( ). Byl unesen jako dvouletý chlapec, když se dostal do rukou nebezpečných rivalů, usilujících o trůn jeho otce. Malého synka zachránili dva výborní lyžaři, kteří za husté vánice převezli dítě na lyžích přes pohoří Dovre do bezpečí. Na jejich počest se v Norsku pořádá dálkový běh, obdoba Vasova běhu ve Švédsku. Druhý příběh se týká právě krále Wasy, který prchal roku 1521 před Dány. Na lyžích ho dohonili dva poslové, aby mu předali zprávu o podpoře sedláků, ochotných bojovat pod jeho vedením proti Dánům. Po slavném vítězství se stal králem celého Švédska a založil královskou dynastii Wasů. Král Wasa se však, na rozdíl od poslů, pohyboval na sněžnicích. Až do 17. století bylo lyžování omezeno pouze na sever Evropy. Výjimkou byla oblast Kraňska (dnešní Slovinsko), kde podle historiků používali místní lidé (tzv. smuci) lyže a sjížděli zasněžené kopce neuvěřitelnou rychlostí. Sedláci v této oblasti využívali lyže pro práci, návštěvu kostela apod., ale také k místním závodům mezi sebou. Na jiná místa v Evropě se zmínky o lyžování dostávají sporadicky. Na přelomu 18. a 19. století se Gerhard A. Vieth a J. Ch. F. Guts- Muths zasazují o to, aby bylo lyžování praktikováno také v Německu. Oba dva se ve svých dílech zmiňují o lyžování jako o výborném sportovním odvětví. Guts- Muths sám lyžování provozuje v Durynském lese, kde působí jako pedagog. Ve své době bohužel nenalezli následovníky, ale můžeme říct, že předstihli vývoj lyžování o celé jedno století. Zajímavou zmínku o lyžařství má i Honoré de Balzac.Tento známý francouzský spisovatel ve svém románu líčí vycházku dvou žen na lyžích po norském pobřeží lemovaném fjordy. Užitné lyžování lovců, sedláků a vojáků se postupem času měnilo ve sportovní lyžování. Nejznámější oblastí se stala Kristiania (oblast dnešního Norska), která je kolébkou dvou nejdůležitějších norských disciplín běhu na lyžích a skoku, nazývaných dnes severským lyžováním. Tento sportovní

13 KRÁTCE Z HISTORIE 2 trend nenalezl ani v Norsku širokou odezvu. Po zrušení lyžařských jednotek v armádě (1826) přestávalo být lyžování pro mnoho lidí zajímavým. Výjimkou byla provincie Telemarken. Tam používali sedláci sněžnice nejen k dopravě, ale i k zábavě. O nedělích pořádali různá zábavná cvičení pro spoluobčany, např. slalom, nebo hoppelom, což byly první pokusy skoků, a uvörslom, jenž byl předchůdcem sjezdu. Zlomem je rok 1860, kdy telemarčané zdokonalili techniku běhu i skoku na lyžích a propracovali techniku zatáčení telemark a kristianii. Roku 1861 byl založen nejstarší lyžařský klub v Norsku i na světě. Začala se pořádat spousta závodů, z nichž nejznámějším se stal klasický závod v Holmenkollenu. Počátky lyžování v Čechách spadají do druhé poloviny 19. století. Nejznámějšími průkopníky byli dr. Miroslav Tyrš, dr. Jiří Guth-Jarkovský a Josef Rössler-Ořovský. Propagace tělovýchovy, která souvisela s jejich pokrokovým myšlením, ovšem narážela na konzervativní myšlení veřejnosti a na nedůvěru c. k. úřadů Rakousko-Uherska. V roce 1862 zakládá M. Tyrš organizaci Sokol. Vznikají nová sportovní odvětví. Také lyžování zažívá velký rozmach a jeho největším propagátorem se stal velký sportovní nadšenec, závodní rychlobruslař a veslař J. Rössler-Ořovský. Ten dostal při objednávce bruslí i nabídku lyží. Při jeho životním krédu pohyb, sport, dobrodružství neváhal a objednal i dva páry lyží. Šlo o norský typ s vázáním z rákosu a finský typ s dlouhými řemeny. První zkouška lyží proběhla na dvoře Ořovského domu a vzápětí druhá na Václavském náměstí. To jsou tedy první, historicky ověřené kroky na lyžích v Čechách. Sjezdové lyžování bylo zpočátku jen výsadou Norů. S příchodem lyžování do střední Evropy a s využíváním jiných terénů, než mírných kopcovitých svahů v okolí Osla především v Alpách, se začaly prosazovat i jiné techniky než norská. Průkopníkem byl Matthias Zdarsky. Jeho obrovským přínosem bylo, že zvolil vědecký přístup k technice lyžování. Právě v jeho knize Lillienfeldská lyžařská technika se zrodilo novodobé sjezdové lyžování. Původem Čech a sportovní nadšenec se po přečtení Nansenovy knihy Napříč Grónskem pro lyžování nadchl. Prostudoval norskou školu, ale zároveň poznal i její slabiny. Sám začal konstruovat nová vázání, lyže, ale především zkoušel novou lyžařskou metodiku. Jeho kniha se během několika let dočkala neuvěřitelných 14 vydání. Zdarsky začal jako první používat pluh a oblouky z přívratu a zavrhl dlouhé norské lyže. Kvůli bezpečnosti navrhoval lyže skoro dnešních délek ( cm). Zavrhoval také tzv. šusy (jízda rovně z kopce) končící ve většině případů pádem. Protože byl ve svých výpadech proti norské technice až nelítostný, spor mezi oběma tábory neměl konce. Zdarsky chtěl svou techniku obhájit v praxi, proto vyzval Nory na přímý souboj. Ten se odehrál v Dolním Rakousku a jeho soupeřem byl Hassu Horn, jeden z tehdy nejlepších norských lyžařů. Ve své zprávě Horn po porážce uvedl, že neviděl nikoho na prudkých svazích lyžovat tak jistě a bezpečně jako právě Zdarskeho. Po 25 letech došlo ke smíření mezi oběma protivníky. Na pomníku Zdarskeho v Rakousku je epitaf, že nebude nikdy svržen z pozice otce sjezdového lyžování. Mezi roky 1860 až 1914 zažilo lyžování obrovský boom, který byl přerušen v obdobím první světové války. Dalším vývojovým mezníkem byla léta 1918 až 1939, kdy se v alpských zemích stalo lyžování, 13

14 2 LYŽOVÁNÍ a to především sjezdové, obrovským fenoménem. Trávit dovolenou v Alpách patřilo k módě smetánky. Druhá světová válka tento vývoj opět zbrzdila, ale po tomto fiasku moderní doby se lyžování dostalo znovu na výsluní. Od konce války jde vývoj lyžování stále dopředu. Velkou změnu prodělaly samozřejmě materiály, lyže však propagují především lidé. A jsou to právě osobnosti závodníků, kterým se chce každý vyrovnat a lyžování tím získává obrovskou popularitu. Zmiňme jen ty nejslavnější sjezdaře a slalomáře po druhé světové válce: K. Schranz, B. Russi, Jean-Claude Killy, G. Thoni, P. Mahre, A. Moserová- Prollová, L. Stock, I. Stenmark, F. Klammer, A. Tomba., M. Girardelli a další. Z našich pak Bohumír Zeman, Olga Charvátová, Jana Gantnerová-Šoltýsová a další. Roku 1924 vznikla Mezinárodní lyžařská federace (FIS), v roce 1936 se sjezdové lyžování poprvé objevilo v programu olympijských her a v roce 1967 vznikl každoroční Světový pohár v alpském lyžování. Koncem 90. let prošlo sjezdové lyžování díky novým revolučním materiálům obrovským vývojem. Byly vyvinuty carvingové lyže a nastal nový boom lyžování, které se zdálo být utlumeno nástupem snowboardingu. V současnosti je lyžování jedním z nejmasovějších sportů. 14

15 3 Materiálové vybavení Materiálové vybavení pro sjezdové lyžování se neustále vyvíjí, každým rokem jsou lyže lepší a boty pohodlnější. Lyžařský byznys je obrovský celosvětový kolos, uvádí se například počet čtyři a půl milionů párů sjezdových lyží prodaných za poslední rok. Lze najít hranici mezi opravdovou kvalitou a nablýskaným brakem, mezi vlastnostmi důležitými, nebo již zbytečnými, mezi láskou ke sportu a závislostí na novém materiálu? Myslíme si, že ano, je ovšem potřeba množství informací a zkušeností.

16 3 LYŽOVÁNÍ 3.1 Lyže 16 S nástupem carvingu se zhroutil starý dobrý systém kategorizace lyží SAL (S sportovci, A pokročilí, L začátečníci), který o vlastnostech lyží v dané kategorii mnohé napovídal. Nastalo divoké období mnoha názvů kategorií, které o konkrétní lyži nic neřeknou a které vpodstatě trvá (bohužel) dodnes. Nezbývá nám, než se řídit parametry, které najdeme přímo na lyžích, v literatuře, v katalogu, na internetu nebo vlastním vyzkoušením. Podle nich odhadneme vlastnosti lyží hodící se pro náš způsob lyžování. Při výběru vhodného vybavení je třeba položit si tři základní otázky: 1. Jaká je úroveň mých lyžařských dovedností, případně jak rychle se vyvíjejí (začátečník mírně pokročilý pokročilý expert)? 2. Jaký styl jízdy preferuji (rychlá jízda, pomalá jízda, krátké oblouky, dlouhé oblouky atd.)? 3. V jakém terénu se budu převážně pohybovat (upravené sjezdovky, volný terén, naše hory, alpské svahy)? Nejdůležitější parametry moderních sjezdových lyží Délka lyží prošla v carvingové revoluci velkým vývojem, lyže se radikálně zkrátily. Urostlý lyžař, dříve používající klasické slalomky o délce 205 cm, nyní běžně jezdí na 160 cm dlouhých lyžích. U dospělých lyžařů není nutné bát se délek až o 30 cm kratších, než je výška postavy. Výběr délky lyží nejvíce ovlivňuje charakter jejich použití, především typ oblouků, rychlost jízdy a preferované terény. Rádius udává míru bočního vykrojení lyže. Velké vykrojení, tzn. malý rádius, je známkou moderní lyže a zásadně ovlivňuje charakter jízdy, především velikost oblouků. Klasické lyže mívaly rádius okolo 50 m, u dnešních carvingových lyží je to v průměru asi 15 m. Velikost rádiusu úzce souvisí s délkou lyže, stejný typ má v různých délkách různé rádiusy (delší lyže = větší rádius). Velikost rádiusu se obvykle uvádí v designu lyže. Tvar moderní lyže mají v designu uvedeny, kromě délky a rádiusu, také šířku lyže ve špičce, ve středu a v patce. Celkově širší lyže (šířka středu) jsou univerzálnější, mají dobré vlastnosti na sjezdovce i v neupraveném terénu nebo v hlubokém sněhu. Široká špička umožní rychlejší a radikálnější nakrojení (zahájení) oblouku. Široká patka má tendenci se zařezávat na konci oblouku, projevuje se silným carvingovým efektem a naopak problematičtějším smýkáním. Tuhost v torzi současné materiály umožňují vyrábět lyže o vysoké torzní tuhosti (ve zkrutu), což oceníme v řezaných obloucích a na tvrdých tratích. Můžeme tak využít celou efektivní hranu lyže. Naopak lyže torzně měkké se kroutí a přestože jsou správně postavené na hrany, opravdu spolehnout se můžeme pouze na střední část, špička a patka jsou zahraněny málo. Bohužel neexistuje univerzální index tvrdosti lyže, musíme vycházet z dané kategorie. Podélná tuhost zde je záměr výroby opačný, alespoň pro běžného lyžaře. Čím je lyže podélně měkčí, tím snadněji ji

17 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 lyžař při jízdě prohne a tím ochotněji lyže zatáčí. Měkčí lyže jsou tedy vhodné pro zatáčení v pomalejší jízdě, pro lehčí a silově méně vybavené lyžaře. Zvláště se hodí pro výuku lyžování, především carvingu, kdy ve spojení s malým rádiusem (pod 13 m), kratší délkou (pod 150 cm) a dobrou torzní tuhostí umožní jízdu řezanými oblouky i méně technicky vyspělým lyžařům. Naopak tvrdé lyže vyhledávají rychlí a těžcí sportovní jezdci a závodníci na tvrdých tratích. Kategorie lyží Již jsme se zmiňovali o nejednotnosti názvů kategorií lyží. Ovšem pro základní orientaci je kategorizace lyží potřebná a stačí, že je víceméně uznávaná alespoň na českém trhu a v komunitě našich lyžařů. Celkem logicky lze lyže rozdělit na univerzální, sportovní, závodní a speciální. Univerzální lyže Jedná se o velice širokou skupinu lyží. Vzhledem k tomu, že snaha o univerzálnost prostupuje napříč všemi kategoriemi, ne všechny univerzální lyže jsou nazývány univerzálkami. Jak takové lyže vypadají? Jsou spíše širší (ve středu 70 mm i tím vhodnější v neupraveném nebo v málo upraveném terénu. Jsou tolerantnější k chybám jezdců, na rozdíl od úzkých závodních žiletek (šířka středu do 65 mm). Jsou měkčí, takže se hodí pro pohodové lyžování, výuku, ženy a mládež, seniory. Neznamená to ovšem, že nejsou schopny sportovní jízdy. Měkkost lyží oceníme i ve volném terénu. Jsou více vykrojené, tedy dobře krájející, ovšem nebrání jízdě smýkanými oblouky. Délky těchto lyží se pohybují mezi cm pro muže a cm pro ženy. Rádius je od 12 do 17 m, průměrně asi 14 m. Typickým představitelem univerzální lyže je kategorie nazývaná allround, nebo allroundcarver, česky univerzálky. Ty se ještě dál mohou dělit na vyšší ( top ) a nižší ( performance ), rozhoduje cena (vyšší cena = dražší materiály = blíž ke sportovním lyžím). Pro ženy je určena kategorie ladycarver, původně v podstatě univerzálka s nižší hmotností, podélně měkčí a se speciálním dámským designem. Nyní jdou dámské lyže napříč celou modelovou nabídkou Kategorie allround top 2. Kategorie allround performance 3. Kategorie allround pro mládež 4. Dětské lyže 5. Kategorie allround pro ženy 17

18 3 LYŽOVÁNÍ * 18 V současnosti je velmi oblíbená také kategorie univerzálek zvaná allmountain, což jsou lyže především díky své šířce (střed mm) určené do měkkého, hlubokého, případně neupraveného sněhu na sjezdovce a ve volném terénu. Jsou více zaměřeny na jízdu mimo sjezdovku než allroundcarvery, rádius je tedy větší, nejčastěji m (někdy až 22 m) a doporučená délka je až 185 cm Kategorie allmountain 2. Kategorie allmountain pro ženy Sportovní lyže Sportovní lyže vycházejí ze závodních modelů. Nazýváme je někdy odladěné, což však v žádném případě neznamená ošizené závodní lyže. Jedná se o velmi oblíbenou kategorii, do níž patří lyže typu racecarver, slalomcarver a skicross. Lyže kategorie racecarver jsou určeny velmi dobrým lyžařům, kteří preferují jízdu středními až dlouhými oblouky ve vyšší rychlosti. Jejich vlastnosti se nejlépe projeví na tvrdších a upravených tratích. Rádius se pohybuje obvykle mezi 15 až 19 metry, délka by měla být cm pro muže a cm pro ženy. Pokud chceme jezdit vysokou rychlostí, měly by se parametry blížit uvedeným horním hranicím. Pro slalomcarvery se velmi často používá název odladěné slalomky. Jsou vhodné pro sportovní a dravé jezdce preferující jízdu krátkými oblouky, především po upravené sjezdovce. Bývají často širší a více vykrojené než jejich závodní vzory. Svou univerzálností zase často konkurují allroundcarverům, proto je důležité promyslet především délku lyže a s ní související rádius. Krátké lyže kolem 150 cm s rádiusem pod 10 m nadchnou lyžaře, kteří se vyžívají ve velkých náklonech a spíše nižších rychlostech (funcarving), nižší modely o této délce jsou výborné i pro výuku lyžování (carvingu). Mírně delší lyže okolo 160 cm s rádiusem 11 m využijí draví vyznavači krátkých oblouků. Upozorňujeme však, že krátké lyže ve spojení s vyšší tuhostí jsou náročné na fyzickou kondici. V současné době jsou materiály natolik kvalitní, že jsou na trhu i slalomcarvery o délce 170 cm a přitom velmi vykrojené, s rádiusem okolo 13 m. Takové lyže jsou velmi univerzální a zvládnou i střední a delší oblouky jako racecarvery. Lyže z kategorie skicross byly původně určené především pro použití při závodech ve skicrossu. Dnes už mají širší zaměření a také název se zkrátil na cross. Jsou to dravé sportovní lyže koncipované na upravené tratě a s kompromisním rádiusem pro kratší i delší

19 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 oblouky. Od dalších sportovních lyží se liší větší šířkou a tedy sklonem k větší univerzálnosti, ochotně zvládnou i lehčí terén. Délky se pohybují obvykle mezi cm, rádiusy jsou v hodnotách m. Obřačky jsou relativně úzké lyže o rádiusu splňujícím minimální limit FIS 21 m. Jsou velmi tuhé, především ve střední části, přední a zadní část je měkčí. Při správné technice, rychlosti a síle lze lyže prohnout a zkrátit jejich konstrukční rádius. Délky se pohybují od 180 do 195 cm. Skutečné kvality těchto lyží oceníme v expertní jízdě ve vysoké rychlosti, na tvrdé trati a v delších obloucích, kdy nás jejich klid a spolehlivost přímo ohromí. Ovšem jejich využitelnost, především v našich horách, je opravdu nízká Racecarver 2. Slalomcarver 3. Skicross Závodní lyže Závodní lyže by se daly rozdělit na katalogové a nekatalogové. Trendem posledních let je totiž vyčlenění závodních lyží z komerční nabídky. A ty, které v komerčních katalozích zůstaly, se od pravých závodních modelů liší. Jestliže uneseme krutou pravdu, že nikdy nebudeme mít stejné lyže jako Hermann Maier, můžeme si plnými doušky vychutnat opravdu dravé náčiní. Závodní lyže můžeme rozdělit na obřačky a slalomky. 1. Obřačka 2. Slalomka Závodní slalomky nemají organizací FIS regulovaný rádius, ale minimální délku a šířku. U žen je to 155 cm, u mužů 165 cm, u žactva 130 cm 19

20 3 LYŽOVÁNÍ 20 a šířka je jednotná minimálně 60 mm (údaje z roku 2006). Také komerční závodní slalomky tyto limity splňují. Opět lze říci, že se jedná spíše o úzké lyže vhodné na dokonale upravenou pistu. Rádius se pohybuje okolo 11 m. Jsou to lyže tuhé a přitom pružné, které při rychlé jízdě krátkými oblouky dokonale drží na hraně a vystřelují jako péro z oblouku do oblouku. Při nedostatku síly a techniky jsou ovšem jejich vlastnosti spíše na obtíž. Speciální lyže Opačným trendem, než je zvyšování univerzálnosti lyží, je jejich specializace, a to především pro moderní lyžařské aktivity. Aktuálně in jsou freestylovky a freeridovky. Do stejné škatulky jsme zařadili také krátké a telemarkové lyže. Na první pohled nás na speciálních lyžích pro freestyle zaujme tzv. twin-tip, tzn. že je lyže ohnutá nahoru na obou koncích, ve špičce i v patce. Jedná se spíše o měkčí lyže, středně velkého krojení a šířky středu mezi mm. Některé mají speciálně naprofilované hrany ve středu lyže, kvůli lepšímu klouzání (grindování) po zábradlí ve snowparcích. Délky lyží se pohybují od 140 do 180 cm. Důležité je zvolit lyže podle naší převažující disciplíny. Pokud se budeme soustředit na U-rampu, vybereme si lehké, středně široké a kratší lyže ( cm), pro lepší manipulaci v omezeném prostoru U-rampy). Jestliže se vyžíváme ve větších skocích, zvolíme lyže spíše delší, po oči až po výšku naší postavy. Delší, širší a měkčí lyže dovolují mnohem větší kontrolu při dopadech po vysokých a dlouhých skocích. Navíc dobře poslouží i ve volném terénu, většina freestylistů je totiž zároveň freeridery. Běžný lyžař vyhledávající volné terény v bezprostředním okolí sjezdovek zcela vystačí s lyžemi kategorie allmountain (které jsme zařadili mezi univerzální lyže). Opravdová freeridová speciálka se liší především šířkou, ve středu lyže je to běžně 90 mm a více. V nabídce firem se objevují prašanové speciálky se 100 až 130 mm. Dále jsou freeridové lyže charakteristické větší délkou, převyšující výšku lyžaře, a malým vykrojením, rádius se pohybuje v rozsahu m. Firmy nabízejí také freeride/skitouringové lyže, u kterých se klade z pochopitelných důvodů důraz na hmotnost. Extrémem v tomto smyslu jsou závodní skialpinistické lyže, které jsou natolik odlehčené, že ztrácejí univerzálnost (užší, minimálně vykrojené) a další potřebné vlastnosti (např. tlumení). Používají se pouze na závody a nejnáročnější túry a přechody. Skialpinisté se vždy dělili do dvou skupin, na ty, kteří více chodí, a na ty, kteří více sjíždějí. První skupina bude vyhledávat uvedené lehčí skitouringové lyže, druhá se vrhne na lyže freeridové. Snowblades (supershorties, kraťasy ) jsou krátké lyže, obvykle o délce do jednoho metru. Vývojově navazují na big footy, které se na našich svazích objevovaly počátkem 90. let. Nepsaným pravidlem, které ovšem dodržují víceméně všechny firmy, je absence bezpečnostního vázání na lyžích o této délce. Upozorňujeme, že toto pravidlo se vztahuje na dospělé lyžaře, pro děti je bezpečností vázání nutné i na lyžích těchto délek. Jedná se o náčiní vhodné pro výuku základního lyžování, carvingu a rozvoj lyžařských dovedností. Snowblades jsou lehké, více krojené (rádius do 7 m) a pružné. Můžeme je doporučit školám, lyžařským školám a klubům pro alternativní výuku či trénink formou průpravných cvičení, her, lehkých triků, partnerských cvičení (ve

21 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 dvojicích) apod. Snowblades nelze v žádném případě doporučit jako jediné lyže, ovšem jako doplněk jsou opravdu výborné. Někdy se uvádí také skupina lyží o délce cm, zvaná shorties, nebo short carver. Jejich použití je podobné, jako u snowblades Freestylovky (New School ski, slopestyle ski) 2. Freeridovky Původní telemarské lyže byly dlouhé 2,5 metru. V současnosti se pro telemark používají lyže z nabídky pro alpské lyžování, na které se namontuje speciální telemarské vázání. Nejvhodnější kategorií jsou univerzálky, spíše méně vykrojené (rádius nad 15 m), o 5 10 cm delší, než bychom si vybrali pro snožnou techniku lyžování. Dále je výběr lyží ovlivněn stylem jízdy a terénem. Na telemarských lyžích se dá také carvovat, pro tento případ lze doporučit lyže o menším rádiusu a spíše kratší. Pro volný terén doporučujeme širší lyže (allmountain). 21

22 3 LYŽOVÁNÍ Péče o lyže Pravidelná údržba je předpokladem dlouhodobé a kvalitní služby sjezdových lyží. Mazání skluznice a jednoduché přebroušení hran patří mezi základní údržbu každého sjezdaře. Mazání skluznice lyže není pouze záležitostí závodních sjezdařů. Dobře namazaná lyže má kvalitnější skluz, lépe zatáčí a je více chráněna před mechanickým poškozením. Šedá, vyschlá a doslova chlupatá skluznice je ostudou každého lyžaře, tím větší, čím dražší jsou lyže. Skluznici nejdřív zbavíme zbytků starého vosku a jiných nečistot smývacím roztokem, nebo ji opakovaně napustíme základním parafinem a stáhneme za tepla. Pak necháme lyže odvětrat. Mírně nahřátý vosk nanášíme na skluznici pravidelně, místo vedle místa, 22

23 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 a pak ho zažehlíme žehličkou. Nemusí být speciální lyžařská, stačí obyčejná bez napařování. Vosk můžeme na skluznici také nakapat, přiložíme jej na žehličku a necháme stékat. Lyže by měly být vodorovně, nejlépe v lyžařských svorkách, nebo na dvou židlích. Čím déle zažehlujeme, tím lépe, nesmíme ovšem cítit zápach spáleniny. Pak necháme lyže zchladnout a přistoupíme ke stažení přebytečného vosku, nejlépe rovnou plastikovou stěrkou. Stahování provádíme od špičky k patce po menších úsecích. Stěrku držíme naklopenou směrem k patce lyže. Posledním úkonem je vykartáčování skluznice a její případné vyleštění. Nanášení vosku horkou cestou je nejtrvanlivější. Existují ovšem vosky ve spreji nebo ve formě pasty, které sice nevydrží tak dlouho, ale nanášejí se mnohem jednodušeji postřikem, nebo hadříkem, případně houbičkou. Skluznice se pak nechá vytvrdnout a přeleští se jemným hadříkem nebo filcovou houbičkou. Odbornější činností je broušení hran. Jestliže toto umění neovládáme, určitě bychom se ho neměli učit na drahých lyžích a tuto činnost raději přenecháme specializovaným servisům. V případě, že se chceme o hrany naučit pečovat sami, musíme se vybavit vhodnými pomůckami: pilníky různé hrubosti s nastavitelným úhlem broušení, lyžařskými svěráky (svorkami), brusnou pryží, brusným kamenem a papírem. Ze strany skluznice hrany jen vyhladíme plynulými tahy jemného nebo diamantového pilníku, případně na pilník upevníme brusný papír (zrnitost ). Potom přistoupíme k broušení hran z boku lyže. Lyži upneme do svěráků hranou nahoru a skluznicí od sebe. Nastavíme úhel pilníku vůči skluznici, nejčastěji Brousíme plynulými tahy bez většího tlaku na pilník a za neustálého přitahování k tělu, abychom udrželi nastavený úhel. Hranu pak vyhladíme diamantovým pilníkem nebo brusným kamenem. Na závěr srazíme hranu brusnou pryží přibližně 5 10 cm od špičky a 5 cm od patky a vykartáčujeme nečistoty ze skluznice. Lyže bychom měli pravidelně kontrolovat také během lyžování. V případě výraznějšího poškození skluznice u hrany nebo hrany samotné bychom měli lyže opravit, nebo navštívit specializovaný servis. Hrozí totiž vytržení hrany a pak již není lyžím pomoci. Zalití menších děr ve skluznici zvládneme sami v amatérských podmínkách. Nejběžnější je oprava skluznice pomocí polyetylenové svíčky. Skluznici v okolí defektu zbavíme nečistot (starého vosku a mastnoty) smývacím roztokem. Zapálíme opravnou svíčku, na poškozené místo nakapeme hmotu a necháme zcela vychladnout. Pro odstranění přebytečné hmoty se používá nástrojová ocel (Radeko), nebo pilník. Zakapané místo stáhneme do roviny skluznice a dorovnáme jemným brusným papírem. Místo můžeme ještě vyhladit měděným kartáčem ve směru jízdy. Pokud je defekt rozsáhlejší nebo blízko hrany, doporučujeme nechat ve specializovaném servisu vyseknout část skluznice a profesionálně ji nahradit (tzv. velký servis). Amatérské opravy většinou dlouho nevydrží a jsou především provizorním řešením například při vícedenním lyžování v zahraničí. Stále více lyžařů využívá služeb profesionálních servisů. Měli bychom si ověřit používané stroje, kvalifikovanost obsluhy a specifikovat služby, které vyžadujeme. Odborný servis je pochopitelně dražší než domácí práce. Ty ovšem vyžadují zručnost, znalosti a čas. 23

24 3 LYŽOVÁNÍ 3.2 Boty Boty jsou stejně důležitou částí výzbroje jako lyže. Carvingová revoluce, která zásadním způsobem změnila tvar lyží, se bot na první pohled nijak nedotkla. Tak zvané carvingové modely bot a soft boots ( softy plastový skelet není celistvý, převládají měkké materiály jako textil a kůže, stahují se přezkami i tkaničkami) postupně vymizely, nebo jsou ve výrazné menšině, podobně jako boty se zadním nástupem. Zůstal nám tedy starý dobrý přezkáč, tak jak ho známe již desítky let? Ač to na první pohled není patrné, boty se přece jenom mění. Víceméně nezměněn je základní tvar s čtyřmi až pěti přezkami a horním (předním) nástupem. Pro výrobu skeletu se ovšem používají nové materiály, které jsou trvanlivější a nedochází u nich k příliš velkým změnám tvrdosti vlivem změny teploty. Jako největší změnu týkající se bot bychom mohli označit změkčování do nákleku (dopředná flexe), jako reakce na změny techniky jízdy na carvingových lyžích. Neznamená to ovšem, že se lyžáky kroutí jako bačkory. Celková pevnost je zachována a bota v nákleku klade přiměřený progresivní odpor. Výsledkem je možnost sníženého dynamického postoje a zároveň dostatečně přesný přenos síly na lyže. Míru tuhosti nákleku udává index flexe, který se nově objevuje v základní charakteristice boty, ale bohužel se u jednotlivých výrobců liší a různé značky bot tedy není možné porovnat. Musíme se proto spolehnout na svůj pocit a porovnat index flexe konkrétní boty s indexem flexe např. top modelu dané firmy. Nové materiály se dotkly také vnitřní botičky, její celkové pohodlí je se starými lyžáky nesrovnatelné. Trendem je zachování pevné paty přesným (také individuálním) tvarováním a současné rozšíření části kolem prstů, kde vzniká prostor pro jemné balanční pohyby chodidla, které pomáhají při stavění lyže na palcovou a malíkovou hranu apod. Ovšem pozor, neznamená to, že si budeme kupovat příliš volné a velké lyžáky, což je nejčastější chybou českého lyžaře. Stále můžeme být v obchodech svědky zkoušení bot se dvěma a více ponožkami. Materiál botičky totiž vždy trochu povolí a po týdnu nám nechtěné pohyby nohy v příliš volné botě způsobí problémy při lyžování a také otlaky a puchýře. 24

25 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 Tipy pro nákup lyžařských bot při nákupu se nezaměřujeme na jediného výrobce, tvar skeletu jednotlivých firem se může ve stejné kategorii značně lišit; nové boty zkoušíme na jednu, nejlépe lyžařskou ponožku; před zapnutím boty bychom měli cítit lehký dotyk nejdelšího prstu přední stěny botičky a po zapnutí přezek by se měl dotyk přerušit; je třeba počítat s tím, že bota venku v zimě spíše ztuhne, pokud si nejsme jisti velikostí nákleku, vybereme si model s nižším indexem flexe; při maximálním nákleku v zapnuté botě se nesmí nadzvedávat pata; boty si v obchodě necháme na nohou delší dobu a pátráme po sebemenším nepříjemném tlaku; v případě, že máme výrazně atypické chodidlo, necháme si skelet individuálně upravit Dětská bota se zadním nástupem 2. Dětská bota s předním nástupem 3. Bota pro děti a mládež 4. Komfortní bota pro ženy 5. Univerzální sportovní bota pro ženy 6. Univerzální sportovní bota pro muže 7. Praktický vak na boty 7. 25

26 3 LYŽOVÁNÍ 3.3 Vázání Sjezdové vázání musí s maximální spolehlivostí upnout botu k lyži. Pevnost tohoto spojení zaručuje přesný přenos řídicích impulsů. V případě potřeby je spojení přerušeno, vázání musí bezpečně uvolnit botu z lyže v jakémkoliv směru. Velmi důležité je nastavení vypínací síly podle sjednocené normy DIN. Pro hrubý odhad platí pravidlo, že stupeň nastavení vypínacích sil by měl odpovídat jedné desetině hmotnosti lyžaře. Tato hodnota se zvyšuje u fyzicky zdatných a technicky vyspělých lyžařů, naopak se snižuje u dětí, seniorů, začátečníků a u lyžařů po zranění (např. kolene). Rozsah stupnice nastavení vypínací síly na vázání odpovídá cílové skupině: do 3 DIN děti; do 6 DIN mládež (10 15 let); do 9 DIN rekreační lyžaři a ženy; do 12 až 14 DIN muži, sportovní lyžaři; do 24 DIN závodní lyžaři. Přesné nastavení vypínacích sil bychom měli přenechat odbornému servisu. Kvalitní vázání by mělo také zabraňovat nechtěnému vypnutí, mělo by mít jistou míru vypínací pružnosti. V případě vypnutí lyže přicházejí na řadu bezpečnostní brzdičky, které musí být dostatečně dlouhé, aby ji účinně zastavily. V poslední době se těší přízni tzv. rentalová vázání, původně vyvinutá pro lyžařské půjčovny. Vedle odolnosti a trvanlivosti přinášejí velkou výhodu v možnosti rychlého přizpůsobení vázání botě o jiné velikosti. U těch nejdokonalejších se současně posouvá špička i patka vázání, jednoduše nastavujeme na stupnici velikost skeletu boty (hodnotu najdeme na patě boty). Výměna lyží ve skupině, v družstvu nebo v rodině je tak otázkou chvilky. Dětské vázání Sportovní vázání 26

27 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 Podložky 3.4 Podložka je společně s lyžemi a vázáním součástí lyžařského setu. V době výrazně krojených lyží se stala samozřejmostí z několika důvodů: zvyšuje botu nad sněhem, tím umožňuje větší úhel hranění (větší náklony) čím výše je bota nad povrchem, tím méně hrozí její dotyk se sněhem při náklonu a následné podklouznutí; zesiluje tlak do hran lyží, zlepšuje pákové poměry, při větším tlaku lyže lépe drží na hraně; respektuje plynulý průhyb lyže, podložky jsou montovány na lyže pomocí různých flexibilních systémů; tlumí nežádoucí vibrace některé desky jsou vybaveny pružnými bloky, lyže jsou klidnější a jízda je komfortnější; umožňuje předozadní posun vázání; obvyklé jsou tři polohy: přední lyže snáze točí, neutrální a zadní lyže se lépe ovládá v hlubokém sněhu. Naopak nevýhodou používání podložek je zvyšování hmotnosti setu. V případě velké výšky nad sněhem může při pádu dojít k načítání sil a k vážnému poranění, především kolen. Výška nad sněhem je dána součtem výšky lyže, podložky a nástupní části vázání. U setů se pohybuje okolo 4 5 cm, podle kategorie lyže. Tato výška je bezpečná a vyhovuje většině lyžařů. Dokupování sólo podložek je záležitostí fajnšmekrů, vyžívajících se ve velkých náklonech (vhodná výška nad sněhem je 6 7 cm), nebo rozšiřujících pole působnosti svých lyží. Příkladem jsou lyže kategorie allmountain, které mají pro terén podložky nízké a v případě namontování podložky vyšší poskytnou spoustu zábavy při carvingu na upravené sjezdovce. Výška nad sněhem by neměla přesahovat 8 cm, a to ani pro funcarvery. V alpském lyžování omezují výšku boty nad sněhem pravidla FIS, pro dospělé je maximum 55 milimetrů, pro žákovské kategorie 50, resp. 45 mm (měřeno od skluznice po podrážku boty, údaje z r. 2006). 27

28 3 LYŽOVÁNÍ 3.5 Hole Hole byly, jsou a budou nedílnou součástí lyžařské výzbroje. Funcarving bez holí se výrazněji neprosadil a zůstal zálibou menšiny. Naopak obliba freeridingu jejich důležitost zvyšuje. Jaké hole vybrat? Hůl by především měla sednout do ruky (nejlépe v lyžařské rukavici), proto je důležitá její lehkost, rozložení hmotnosti (těžiště blízko rukojeti), tvarování, ergonomie a materiál rukojeti, tvar poutka atd. Hole se vyrábějí z měkkých materiálů s neklouzavými plochami. Freeridisté potřebují hole pevné (nad F55), časté jsou kompozitní materiály a stavitelná délka. Potřebnou délku hole zjistíme výpočtem výška postavy 0,7, nebo vyzkoušením při normálním úchopu by mělo být předloktí rovnoběžně se zemí. Hole pro freeride se stavitelnou délkou 28

29 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 Ochranné pomůcky 3.6 Přilba Je všeobecně známo, že nejčastější příčinou smrtelných úrazů na lyžích a snowboardu je poranění hlavy (většinou spodiny lebeční). Přesto se nošení přileb v lyžování prosazuje pozvolna a například cyklisté jsou v tomto ohledu mnohem důslednější. Vzhledem k tomu, že jezdíme na lyžích většinou rychleji než na kole a technický sníh má tvrdost asfaltu, je to paradox. Naštěstí platí tento stav spíše pro dospělé, dětí s přilbami vídáme v poslední době přece jenom více. Používání přileb, nebo spíš jejich nepoužívání, doprovází mnoho mýtů a vžitých nepravd, které pocházejí z dávných dob přilbového pravěku. Zde jsou některé znich doplněné informacemi o moderních přilbách. 29

30 3 LYŽOVÁNÍ Mýty a vžité nepravdy o přilbách Přilba je nepohodlná Vnitřní polstrování prošlo velkým vývojem. Současné přilby jsou dobře tvarované a dostatečně komfortní. Důležitou vlastností moderních materiálů je přizpůsobivost, takže časem nám přilba sedne lépe a lépe. Přesto je potřeba při nákupu vyzkoušet více značek, tvary se liší a zcela určitě najdeme tu svou. Pod přilbu není potřeba nosit huňatou čepici, většina lyžařů jezdí i ve velké zimě bez ní, zimomřivější mohou použít tenké přiléhavé kukly. Oblíbené jsou přilby snowboardového (freestylového, freeridového typu) s měkkými kryty uší, které komfort ještě zvyšují. V přilbě je zima V ochraně proti chladu nemá přilba konkurenci. Ve spojení s uzavíratelnými větracími otvory a také lyžařskými brýlemi je dostačující pro velké mrazy i silný vítr. Přilba je těžká Kvalitní přilba dnes díky moderním materiálům nemusí vážit více než 500 gramů. Častěji se ovšem blíží hmotnosti 300 gramů, čímž se dostává na hmotnostní úroveň přilby cyklistické. Všechny dnes vyráběné přilby splňují poměrně přísné normy a jsou opravdu bezpečné. V přilbě je horko Nedávné změkčení evropské normy umožnilo výrobu větracích otvorů, které jsou dostatečné pro odvětrání přilby při obvyklém sportovně rekreačním lyžování. Vzhledem k tomu, že pot z přilby nevylévají ani závodníci v letní přípravě na ledovcích, nebude přehřívání hlavy nijak dramatické. V přilbě není slyšet Tvarování moderních přileb je kolem uší výborné a sluch není nijak omezen. Nemluvě o výše uvedených přilbách s měkkými kryty uší. Na trhu jsou i přilby s integrovanými sluchátky pro přehrávání hudby nebo pro mobilní telefony. Přilba nesluší Přilby přestaly být pouhou pracovní pomůckou a staly se v dobrém slova smyslu módním doplňkem. Všechny lyžařské firmy nabízejí přilby mnoha tvarů, stylů, dostatečně ladících s ostatní výbavou. 30

31 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 Brýle Brýle jsou ochranou proti slunci i povětrnosti a chrání oči před mechanickým poškozením. Důležitá je jejich schopnost zlepšit vidění za snížené viditelnosti, jako je mlha nebo ztráta kontrastů. Lyžování se odehrává v rychlosti a proměnlivých světelných podmínkách, je tedy na přesné vidění velmi náročné. Nejkvalitnější jsou velké lyžařské brýle, které se uplatní za každého počasí. V omezené míře je mohou zastoupit sluneční brýle. Pro lyžaře s dioptrickými brýlemi jsou určeny modely over the světlejší (oranžové, žluté i růžové). Ideální univerzální zorník neexistuje, specializované jsou vzhledem k rozdílným podmínkám vždy lepší. Situaci můžeme řešit kompromisním univerzálním zorníkem, nebo dvojími brýlemi. Výměna zorníků v jednom rámu brýlí je činností velmi těžkopádnou, takže ji i vzhledem k ceně zorníků nedoporučujeme. Brýle bychom měli při nákupu vyzkoušet, každý má jiný tvar obličeje, doporučujeme také zkoušet brýle v přilbě, do ní se totiž nemusí všechny tvary hodit. Chrániče Mezi chrániči je nejoblíbenější tzv. páteřák, chránič páteře. Hodně ho používají závodníci v alpském lyžování, freestylisté a freerideři. Mívá různé délky, od krátkých (okolo 20 cm), které chrání bederní část páteře, až po dlouhé, celopáteřové. Úrazů páteře nebývá mnoho, ale jsou velmi nebezpečné a mnohdy s následky na celý život. Páteřáky jsou velmi účinné v ochraně páteře, přesto nijak nepřekážejí, nebrání pohybu v žádném směru, kopírují záda a navíc dobře zateplují. glass, dostatečně prostorné a upravené pro překrytí civilních brýlí. Moderní brýle jsou vybaveny větráním, dvojitými zorníky a anti fog úpravou skel, což by dohromady mělo zabránit zamlžování. Jsou ovšem situace, kdy nepomůže nic, jako např. při vysoké vlhkosti vzduchu, při silném pocení nebo po pádu, když se nám dostane sníh pod brýle. Velmi pestré je zbarvení zorníků. Různé barvy propouštějí různé množství světla a podle toho se hodí do různých světelných podmínek. Slunečné Alpy snesou tmavší zorníky, do našich často pošmourných hor v pásmu lesů se více hodí 31

32 3 LYŽOVÁNÍ 3.7 Oblečení a doplňky Nebudeme si namlouvat, že lyžování není otázkou módy a vysoce estetickou záležitostí. Moderní materiály a speciální sportovní střihy nás zasáhly v plné síle a dnešní nabídka je více než dostatečná. Dobrou zprávou pro nás všechny je související rostoucí funkčnost sportovního oblečení a zlepšující se cenová dostupnost nejmodernějších materiálů. My si uvedeme jen velmi obecné informace o možné skladbě oblečení pro lyžování. První vrstva mnoho lyžařů vyměnilo bavlněná trika za spodní funkční prádlo nebo termoprádlo. Jedná se o moderní tkaniny určené k nošení přímo na kůži, ze které odvádějí vlhkost do dalších vrstev oděvu. Zajišťují tedy stálý pocit sucha a tepla, navíc jsou lehoučké a příjemné na dotyk. Vrstvy můžeme samozřejmě zdvojovat. Druhá vrstva druhou vrstvu zpravidla tvoří oblíbené flísky, které jsou lehké, prodyšné, rychle se zbavují vlhkosti a vytvářejí výbornou tepelně izolující vrstvu. Základní rozdělení určuje zvolená gramáž od stovky (100 g/m 2 ) až ke dvoustovkám a třístovkám. Čím silnější, tím teplejší. Fleecová bunda ovšem nechrání proti větru, pokud nemá integrovanou větruodolnou membránu (např. Windstopper). Sportovní střihy umožňují volnost pohybu a zároveň dostatečně přilehlý tvar bundy. Míru nepromokavosti určuje výška tzv. vodního sloupce. Moderní materiály obsahují různé membrány nebo zátěry, které zajišťují kromě nepromokavosti a větruvzdornosti také prodyšnost (např. membrána Gore-Tex). V případě tepla pomohou také větrací otvory pod pažemi. Naopak v opravdovém zimním počasí oceníme teplou podšívku a vysoký límec, popř. odnímatelnou kapuci. Kalhoty jsou z hlediska střihu stejně různorodé jako bundy. Musíme najít ty své. Doporučujeme volný, ale neplandavý střih, praktický je zvýšený pas a lacl. Praktické je zesílení na hýždích a na kolenou, vytvarovaná oblast kolen, nastavitelné větrání na vnější straně atd. Nohavice musí být dostatečně dlouhé a s všitými vnitřními nohavičkami, které překrývají horní kraje bot a chrání před sněhem. 32 Na lyžování se používají rukavice spíše prstové než palcové, nejlépe z trvanlivého, nepromokavého a prodyšného materiálu. Důležitý je kompromis mezi odolností (kontakt se sněhem, ostrými hranami lyží) a zachováním relativně jemné motoriky (seřizování vázání v mrazu).

33 MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ 3 Doplňky Součástí výbavy každého lyžaře a především lyžařského instruktora by měly být praktické doplňky pro případ nouze. Žádné lyžařské vybavení není bezporuchové a čas od času musíme použít jednoduché nářadí. Jestliže máme na starosti skupinu, je navíc velice pravděpodobné, že budeme muset upravovat vázání (např. vypínací síly). V takových situacích nám pomohou multifunkční krizové šroubováky. Jsou skladné, lehce se vejdou do kapsy, ty kvalitní nemají ostré hrany, takže nás nezraní ani neponičí oblečení. Dále doporučujeme kousek univerzálního vosku, ochranný krém s UV faktorem a pro skupinu lékárničku. Bohužel ani lyžování se nevyhnou krádeže, kterým může zabránit lehký lankový zámek na lyže. Multifunkční nářadí Vybavení pro děti 3.8 Lyžařská výzbroj dětí může být vlastní, nebo z půjčovny. Obecně do začátků nedoporučujeme velké investice. Dítě může velmi rychle vyrůst, můžeme se zmýlit vnačasování výuky, kterou dítě odmítne atd. Převratné změny v konstrukci se postupně projevují i v kategorii dětských lyží. Můžeme tak sledovat trend zkracování, většího vykrojení a měkkosti lyží. Při výběru hrají rozhodující roli věk a výška postavy. Pro tří až pětileté dítě se používají lyže délky do podpaždí. Rádius, který udává míru vykrojení, nebývá u těchto lyží uveden, ale pohybuje se v rozmezí pěti až deseti metrů. Lyže by měly být měkké, ale s hranami a skluznicí. Plastové lyže bez hran a s řemínkovým vázáním nejsou vhodné. Pro děti starší pěti let většinou vybíráme lyže v délkách cm. Začátečník tohoto věku by měl mít lyže dlouhé také do podpaždí. Mírně pokročilému lyžaři již doporučujeme délku k ramenům až k bradě a pokročilému lyžaři, vyznávajícímu sportovní způsob jízdy, délku k nosu, maximálně po výšku postavy. Rádius se pohybuje kolem 8 12 m a začíná se v technice jízdy výrazně projevovat. Dospělí používají pro výuku především řezaných oblouků krátké lyže, označované jako snowblades, shorties nebo supershorties. Přestože svou délkou do 1 m odpovídají dětským 33

34 3 LYŽOVÁNÍ lyžím, nejsou pro výuku dětí vhodné. Důvodem je jejich podélná tvrdost, větší šířka ve středu lyže pod vázáním a hlavně to, že nemají bezpečnostní vázání. V dnešní době je používání bezpečnostního vázání samozřejmostí a naprostou nutností kvůli prevenci zranění, přestože jsou děti pružnější a pohyblivější než dospělí. Základní vlastností vázání je možnost nastavení vypínací síly, která se uvádí v jednotkách DIN. Dětská vázání mají rozsah většinou 1 4 DIN, juniorská až 7 DIN. Podle váhy a úrovně dovedností dítěte necháme vázání seřídit v servisu, minimálně vždy před zahájením lyžařské sezony. Lyžařské boty jsou často podceňovanou součástí výbavy. Malé děti ovšem mají lyžáky na nohou mnohonásobně déle než lyže, hrají si v nich v době odpočinku, při rozcvičení a při soutěžích. Pro děti předškolního věku se hodí boty se zadním nástupem, které se po odklopení zadní stěny lehce obují. Boty jsou také nižší, pohodlnější a nemají tak výrazný náklon, což začátečníkům, kteří častěji stojí, vyhovuje. Pokročilejším lyžařům bychom měli koupit vícepřezkové boty vhodné pro sportovnější lyžování. Při získávání prvních lyžařských zkušeností děti hole nepotřebují. Podle našich zkušeností je to bezpečnější, ruce jsou navíc volné pro provádění různých cviků a her. Hole zapojíme až v pozdějších fázích výcviku. 34

35 4 Bezpečnost Bezpečnost při zimních sportech je jedním ze základních předpokladů pro to, aby se naše nádherné zážitky ze sportování na horách nezměnily v noční můru. Jízdu na lyžích po sjezdovce můžeme přirovnat k jízdě po silnici v běžném provozu, v obou situacích platí určitá pravidla. Zatímco pro získání řidičského oprávnění musíme absolvovat kurz autoškoly, ukončený závěrečnou zkouškou, pro jízdu na lyžích po sjezdovce žádné přezkoušení ani povolení nepotřebujeme. Stačí nasadit si lyže a můžeme se stát králem lyžařských svahů.

36 4 LYŽOVÁNÍ Bohužel se na horách dosti často potkáváme s lidmi, kteří se po sjezdovkách pohybují stejně bezohledně jako někteří řidiči po silnicích. Znalost pravidel chování, vzhledem ke stále rychlejšímu a agresivnějšímu stylu lyžování, se v současnosti stává naprostou nutností. Bezpečná jízda a ohleduplnost k ostatním lyžařům to jsou hlavní pravidla, kterými bychom se měli při pobytu na horách řídit. Bez ohledu na charakterové vlastnosti lyžaře. Velkou roli hrají lyžařské dovednosti a zkušenost. Musíme zde vyzvednout určité plus českých lyžařů, z nichž většina prošla lyžařskými kurzy a má alespoň obecnou představu o tom, jak se na sjezdovce chovat. Totéž se bohužel nedá říci o zahraničních návštěvnících hor. V této kapitole se pokusíme obecná pravidla bezpečnosti shrnout. Doufáme, že pomohou lyžařům a snowboardistům zorientovat se v někdy dosti složitých situacích na sjezdovkách. V posledních letech, s nástupem carvingového lyžování, vznikla další pravidla, o kterých se rovněž zmíníme. Turista, který se vydává lyžovat do ciziny, by se měl zcela jistě pojistit. Pojištění by se mělo vztahovat na léčebné výlohy, úraz a neměli bychom zapomenout ani na pojištění odpovědnosti. Při uzavírání pojistky si musíme pozorně přečíst pojišťovací smlouvu. Pojištění se ve většině případů nevztahuje na jízdu mimo vyznačené sjezdové tratě. Překvapení lyžařů, kteří se zraní mimo sjezdovou trať, bývá pak hodně nákladné. 4.1 Bílý kodex Všeobecná pravidla chování na sjezdových tratích sestavila Mezinárodní lyžařská federace FIS nazývají se Bílý kodex: Ohled na jiné Každý uživatel lyžařské trati se musí chovat tak, aby neohrozil nebo nepoškodil ostatní uživatele nebezpečným stylem jízdy, nevhodným materiálem, špatně odloženým materiálem, sníženou schopností reakce a odhadu (únava, nemoc, alkohol, drogy apod.). 2. Kontrola rychlosti a způsobu jízdy Uživatel lyžařské trati musí přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a lyžařským dovednostem, terénu, sněhovým a povětrnostním podmínkám, stejně jako počtu lyžařů na sjezdovce. 3. Volba stopy Pravidlo říká, že lyžař přijíždějící shora je odpovědný za všechny lyžaře jedoucí pod ním, proto musí volit takovou stopu, aby nikoho neohrozil. To znamená udržovat dostatečný odstup a předvídat pohyb lyžaře jedoucího níže.