MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Využití Vojtova principu ve speciální pedagogice Bakalářská práce Brno 2010 Autor práce: Petra Schubertová Vedoucí práce: PhDr.Mgr. Ilona Fialová

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury.... podpis

3 Děkuji PhDr. Mgr. Iloně Fialové za odborné vedení mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi umoţnili realizaci výzkumu a rodičům za vyplnění dotazníků.

4 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA Osobnost Václava Vojty Reflexní lokomoce jako léčebná metoda motorické rehabilitace Pouţití reflexní lokomoce u kojenců a malých dětí Pouţití reflexní lokomoce u starších dětí a dospělých VOJTOVA METODA REFLEXNÍ LOKOMOCE Spoušťové zóny Reflexní plazení Reflexní otáčení Význam a vyuţití reflexní lokomoce KVALITA ŽIVOTA ČLOVĚKA Kvalita ţivota Spolupráce rodiny s odborníky a její význam Význam vztahu a komunikace pacienta, lékaře a rehabilitačního pracovníka PRAKTICKÁ ČÁST Hlavní cíl výzkumu, dílčí cíle a metodologie výzkumného šetření, stanovené hypotézy Charakteristika výzkumného prostředí a výzkumného souboru Interpretace dotazníkového šetření Závěry šetření a doporučení pro speciálně pedagogickou praxi ZÁVĚR LITERATURA PŘÍLOHA

5 - 4 - ÚVOD,,Bez svalového pohybu by nebylo člověku možno ani přírodu poznávat, ani ji prací přetvářet, nebo dokonce sebe sama výchovou zdokonalovat." (Sečenov) Odedávna se v kulturních zemích starala společnost o postiţené spoluobčany, kteří trpěli různými tělesnými, smyslovými nebo psychickými onemocněními. Existovalo mnoho ústavů, které se pasivně nebo aktivně staraly o dlouhodobě nemocné. V dnešní době se klade důraz na vyuţívání pr ostředků nejen léčebných, ale i sociálních, výchovných, pracovních atd. Rehabilitace nastupuje v období, kdy porucha daného orgánu nebo systému je tak velká, ţe sníţí osobní aktivitu, a tím zmenší moţnost integrace do společenského ţivota. Pak mluvíme o handicapu. Jde o velmi důleţitou oblast lidského snaţení, která směřuje k odstranění nebo alespoň k zmírnění zdravotního postiţení. Rehabilitace vţdy začíná ve zdravotnickém prostředí, a proto je velmi důleţité, jak celý proces léčby nastartuje a nasměruje. Na tom pak je závislý celý další vývoj jedince. V září roku 2003 jsem se poprvé setkala s rehabilitační metodou reflexní lokomoce, Vojtovou metodou. Tento druh terapie mě velice zaujal a začala jsem se o něj zajímat podrobněji. Zaujal mě zejména proto, ţe zde není nutná spolupráce ze strany dítěte a je moţné ho pouţít u nejrůznějších tělesných poruch a vad. Proto jsem se rozhodla věnovat se mu i ve své bakalářské práci. Tato práce je rozdělena na dvě části, na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsem se snaţila uvést základní informace o Vojtově metodě. To znamená, ţe jsem se zde zabývala pouţitím reflexní lokomoce u kojenců, malých dětí a dospělých, dále významem rodiny při léčbě, vztahem

6 - 5 - mezi pacientem a rehabilitačním pracovníkem, vyuţitím Vojtovy metody, kvalitou ţivota jedince a stručným popisem jednotlivých fází a spoušťových zón. V praktické části jsem se zaměřila na vyuţití Vojtovy metody pro rozvoj všech oblastí lidské osobnosti. Výzkumnou metodou dotazníku jsem se snaţila ověřit si informace, které jsem získala studiem literatury při zpracovávání teoretické části. Závěrem této praktické části je shrnutí dotazníku, potvrzení hypotéz, závěry šetření a doporučení pro speciálně pedagogickou praxi

7 - 6-1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1 Osobnost Václava Vojty Autorem reflexní lokomoce je český lékař, specializací dětský neurolog, Václav Vojta, po kterém se tato metoda nazývá v celém světě Vojtův princip. Výrazně se zaslouţil o rozšíření znalostí v oblasti dětské neurologie a kineziologie. Narodil se v jiţních Čechách. Od roku 1938 studoval na lékařské fakultě v Praze. Studium musel přerušit kvůli německé okupaci a dokončil ho aţ v roce Mezi léty působil jako asistent na neurologické klinice prof. Hannera. Mezitím si dokončil atestaci a v roce 1957 se stal dětským neurologem, byl jmenován do vedení dětského neurologického centra na 4. neurologické klinice LF UK v Praze, kde působil aţ do roku Poté nastoupil jako ordinář pro dětskou neurologii na Fakultní polikliniku v Praze na Karlově náměstí. V letech vedl Dětskou léčebnu pro děti s DMO v Ţeleznici. V té době začal objevovat a zkoumat hybné vzory, coţ vedlo aţ k vývoji jeho vlastní diagnostické a terapeutické metody. V roce 1968 Václav Vojta emigroval i se svou rodinou do Německa, kde mu bylo nabídnuto místo vědeckého pracovníka na Ortopedické klinice v Kolíně. Roku 1975 odešel do Mnichova, kde se dostal do vedení Dětského centra. V roce 1984 vznikla v Mnichově Vojtova společnost v čele s prof. Dr. Vojtou, která usilovala o mezinárodní prosazení Vojtovy metody a o její další rozvoj. Tato společnost se stala roku 1998 společností mezinárodní (Internationale Vojta Gesselschaft). V roce 1995 ukončil prof. Dr. Vojta svoji lékařskou sluţbu, ale dále působil v Dětském centru v Mnichově. Do Čech se vrátil aţ po revoluci. Roku 1991 se účastnil mezinárodní konference o DMO. V letech pořádala jeho společnost teoretická školení pro širokou odbornou veřejnost, kde přednášel osobně. Roku 1992 začal působit na akademické půdě. Prof. Vojta zemřel dne v Mnichově.

8 - 7 - Dnes se pořádají kurzy Vojtovy metody po celém světě. V České republice se tímto tématem zabývá společnost RL-Corpus s.r.o., která má sídlo v Olomouci. Prof. Vojta publikoval více jak 100 vědeckých prací. Mezi ty nejznámější patří např. Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku a Vojtův princip. Václav Vojta získal také řadu ocenění a vyznamenání (např Cena Heinrich-Heine, nejvyšší vyznamenání Německé ortopedické společnosti, 1985 Cena Ernst v. Bergmann od Spolkové lékařské komory, 1992 Jmenování docentem na Univerzitě Karlově v Praze a další). ( 1.2 Reflexní lokomoce jako léčebná metoda motorické rehabilitace Metoda reflexní lokomoce je terapeutický systém, který vychází z toho, ţe v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované motorické vzory. Dosavadní pohybová reedukace spočívala vţdy na moţnosti kontaktu s nemocným, který musel porozumět příkazům terapeuta. Léčba reflexní lokomocí ale nepotřebuje instruovat nemocného řečí. Pouţívá stimulace spoušťových zón a čeká na výsledky, které se dostaví i bez volní účasti postiţeného. Reflexní lokomoce je aktivační systém centrálního nervového systému, prostřednictvím kterého je moţné vrátit do funkce svaly, které člověk při svém pohybu nedokáţe vědomě pouţívat. Tento systém umoţňuje zapojit oslabené a nepouţívané svaly a podporuje souhru protilehlých svalových skupin. Vyuţívá vrozeného pohybového programu centrálního nervového systému, který je při poruše funkce blokován. Při aplikaci reflexní lokomoce pouţíváme dva aktivační modely: reflexní otáčení a reflexní plazení. To ale neznamená, ţe by se pacient učil, jak se otáčet nebo plazit. Tyto modely obsahují prvky z lidské chůze, které je třeba vybavit z podvědomí. Profesor Vojta dokázal, ţe pravidelným intenzivním opakováním je moţné tyto správné modely postupně ukládat do centrálního nervového systému a tím potlačit patologické hybné vzory.

9 - 8 - Aplikace Vojtovy metody je zcela specifická pro diagnózu infa ntilní cerebrální parézy (dětské mozkové obrny). Nejenţe umoţňuje relaxaci (uvolnění) spastického svalstva, ale nabízí i zařazení blokovaných svalů do funkce, coţ je velmi důleţité hlavně u těch nejmladších pacientů. Totéţ platí u diagnózy CKP (centrální koordinační porucha), která je specifická právě pro kojence a malé děti. Další diagnózy, u kterých se Vojtova meto da s úspěchem pouţívá jsou: vadné drţení těla dětí i dospělých, skoliózy, periferní parézy, stavy po mozkové mrtvici, roztroušená skleróza, bolesti hlavy způsobené špatným postavením krční páteře, poúrazové stavy (Vojta, V., Peters, A. 1995).. Použití reflexní lokomoce Je známo, ţe s rostoucím věkem klesá schopnost učit se novým znalostem a dovednostem. Toto pravidlo platí i pro léčbu reflexní lokomocí. Včasná diagnostika a léčba hybné poruchy je velice důleţitá pro další motorický vývoj. Při cvičení se zlepšuje i psychický stav. Léčbu reflexní lokomocí lze pouţít i u klientů s dětskou mozkovou obrnou (DMO) s přidruţeným mentálním postiţením. Jedná se totiţ o aktivní cvičení, ve kterém není nutná spolupráce ze strany dítěte. Nutným předpokladem efektivní léčby je kvalitní a včasná diagnostika, na jejímţ základě jsou pak realizovány příslušné terapeutické postupy. 1.3 Použití reflexní lokomoce u kojenců a malých dětí Rehabilitace v dětském věku má velký význam a je důleţité zahájit ji co moţná nejčasněji. Většinou se u rizikových novorozenců začíná jiţ v nemocnici a později se pokračuje v rehabilitaci v ambulantní péči. U kojenců léčených pomocí reflexní lokomoce v prvních měsících ţivota lze často pozorovat ihned po cvičení řadu změn v odpovědích jednotlivých polohových reakcí. Abnormální odpovědi se mění na normální.

10 - 9 - Lepší výsledky terapie u malých dětí jsou proto, ţe plasticita centrálního nervového systému je v raném věku dítěte největší. Pokud dítě začíná komunikovat se svým okolím a nemá k dispozici normální motoriku, pak zcela automaticky pouţije náhradní (patologické) motorické projevy. V tomto okamţiku jiţ lze viditelně pozorovat motorické postiţení dítěte, které většinou rozpozná i laik. Hrozí zde velké nebezpečí, ţe se tato náhradní motorika začne častým pouţíváním fixovat a definitivně znemoţní nástup normální motoriky. První náhradní motorické modely můţe zkušený diagnostik pozorovat jiţ v š esti týdnech věku dítěte, kdy jiţ většina z nich komunikuje s okolím. Náhradní motorika se v prvních třech měsících plně rozvine a začne se fixovat. Začínat odstraňovat hybnou poruchu po šestém měsíci věku dítěte můţe být u váţnější hybné poruchy jiţ příliš pozdě. Následky jsou daleko větší, neţ u dítěte, u kterého je terapie zahájena do třech měsíců po narození. Odhalení hybné poruchy po jednom roce věku dítěte s sebou nese velké následky. Dítě, které by při včasně zahájené terapii mo hlo mít minimální a nebo ţádné problémy, zůstává trvale postiţeno a v kaţdé stresové situaci se vrací zpět k primitivní motorice. U dětí s abnormálním vývojem se při správné terapii dostávají do centrálního nervového systému informace ze svalů, kloubů a z oblasti vnitřních orgánů, které jsou typické pro zdravé děti. V centrálním nervovém systému tak vzniká obraz normální svalové činnosti, vzpřimovacích mechanismů, jemn é motoriky atd. Další vývojové změny odpovídají vývoji normálního dítěte, jen trvání jednotlivých fází je jiné. Pouţití léčby reflexní lokomocí je moţné i u dětí s mentálním postiţením. Velkým kladem je zde hlavně to, ţe se jedná o aktivní cvičení bez nutnosti spolupráce ze strany dítěte. Účelným cvičením lze některým komplikacím předejít, ale nelze tím vyvolat pohybovou motivaci. Ta je omezena především pro mentální postiţení, které tak brání lepším terapeutickým úspěchům. (Vojta, V. 1993).

11 Použití reflexní lokomoce u starších dětí a dospělých Léčba reflexní lokomocí je moţná i u starších dětí a dospělých. Musí být ale zaujata stejná výchozí poloha jako u novorozence. Pouţívají se i stejné spouštěcí zóny. Jediný rozdíl v provedení u dospělých je v tom, ţe je nutné provádět pohyb proti odporu. Důleţité je také přesné nastavení výchozí polohy pro reflexní plazení a reflexní otáčení. U starších dětí a dospělých jsou jiţ náhradní motorické vzory fixovány. Pomocí reflexní lokomoce je moţné tyto fixované patologické vzory ovlivňovat. U dospělých je moţné pouţít i slovního příkazu. Ten by ale měl být nespecifický, aby se klient soustředil na stimulační tlak. U dětí postiţených infantilní cerebrální parézou se nesmí pouţít ţádný příkaz pro konkrétní pohyb, protoţe tyto děti normální pohyby neznají. Automaticky pouţijí náhradního vzoru, jako by byl normální. U dospělých a velkých dětí nemusí dojít k výrazné aktivitě jiţ při prvním cvičení tak jako u malých dětí. Obsah lokomočního vzoru v jednotlivých svalových skupinách je ale stejný. Výsledná svalová aktivita je závislá na neuronální hmotě v centrálním nervovém systému. Důleţitou roli zde hraje i mentální vyspělost klienta. (Vojta, V. 1993)

12 VOJTOVA METODA REFLEXNÍ LOKOMOCE Vojtova metoda je zaměřená především na děti postiţené dětskou mozkovou obrnou. Velmi uţitečná je i u některých ortopedických vad, které jsou způsobeny špatným svalovým tahem, a lze ji pouţít i u dospělých osob. Cílem terapie pomocí Vojtovy metody je podpora vývoje vzpřimování, která vede k bipedální chůzi. Hlavní myšlenkou je, ţe určitý podnět vyvolá celou řadu reakcí. Ty jsou základem pro vývoj vzpřimování. Při léčbě se usiluje o vytvoření určitého pohybového vzoru, který působí proti patologiím v koordinaci a drţení těla. (Vítková, M. 2006) Praktická aplikace v terapeutické praxi vyţaduje velmi dobré znalosti rehabilitačního pracovníka z oblasti vývojové kineziologie, to znamená pohybového vývoje od narození do jednoho roku dítěte. Důleţitá je také dobrá znalost jednotlivých poloh, ze kterých jednotlivé fáze pohybů nebo pohybových komplexů vycházejí a jak na sebe navazují. Při vyšetřování dítě te je třeba sledovat spontánní hybnost, polohové reakce a primitivní reflexologii. Podle toho se posuzuje, kam aţ se motorický vývoj uskutečnil podle normálního ontogenetického vývoje a kde zaostává nebo kde se přímo projevuje patologicky. Reflexní lokomocí se odstraňují u pohybově postiţených dětí patologické pohybové vzorce a děti se takto připravují pro vertikalizaci. Ovlivňuje se postavení pánve, vzpřímení a udrţování rovnováhy. Často opakovaným a dlouhodobým cvičením reflexní lokomoce se navodí správné vzpřímení od šíje aţ po hýţdě a stabilita ve stoji. Reflexní terapie vyuţívá reflexů, které vyvolávají stah ochrnutých svalů (facilitace) nebo také útlum svalů, které jsou ve zvýšeném napětí (inhibice). (Jankovský, J. 2001) Pohybové vzorce vyvolané Vojtovou metodou musí být vybavitelné u všech zdravých dětí a to kdykoli. Nelze pouţívat vzorec, který by bylo moţné vyvolat jen občas. Kaţdý vzorec by měl být vyvolatelný z více spouštěcích zón. Reflexní lokomoce ovlivňuje i funkční nedostatky vnitřních orgán ů, leţících v hrudníku a v břišní dutině. Při reflexní lokomoci dojde ke stahu břišní stěny a ke zvýšenému tlaku v břiše, a to působí na vnitřní orgány. Vede to k

13 zesílení nádechu, k rozvinutí hrudníku, vyprázdnění močového měchýře a zlepšení průchodu stolice. Základem metody jsou dva pohybové komplexy, reflexní otáčení a reflexní plazení, které nelze vzájemně nahradit. Reflexní otáčení je součástí normálního pohybového vývoje, zatímco reflexní plazení je zaloţeno na reflexních podnětech z tzv. spoušťových zón. Ve skutečnosti nejde o opravdový pohyb z místa na místo, ale o přípravu trupu a končetin na normální pohyb. Reflexním otáčením lze zrušit vadný pohybový vzorec, který pohybově postiţené dítě pouţívá ke změně polohy ze zad na břicho. Reflexním plazením pak lze posílit začátek vývoje vzpřimování. Reflexní plazení a reflexní otáčení se vybavují za pomoci tzv. spoušťových zón. To jsou přesně vymezená místa na končetinách a na trupu. Jejich podráţděním se uvedou dané svaly do aktivity. Pro aktivaci reflexn í lokomoce je také nutné, aby se dítě uvedlo do dané polohy, která je východiskem k následujícímu pohybu a aktivaci určitých svalů a svalových skupin. (Vojta, V. 1993) Léčbou reflexní lokomocí se uvede centrální nervový systém do aktivovaného stavu. Tento aktivovaný stav trvá ještě nejméně třicet minut po ukončení stimulace spoušťových zón. Aby bylo dosaţeno lepších výsledků, musí být terapie vykonávána několikrát denně. Tím se také prodluţuje aktivovaný stav centrálního nervového systému. Léčba reflexní lokomocí má nejen kladnou, ale i zápornou stránku. Tou je hlavně časová náročnost, bolest a jiné nepříjemné vjemy, které při léčbě vznikají. Principy obsaţené ve Vojtově metodě reflexní lokomoce jsou univerzální. Z tohoto důvodu se stala reflexní lokomoce významným přínosem pro oblast kinezioterapie poruch pohybového systému.

14 Spoušťové zóny Rozeznávají se dva druhy spoušťových zón - hlavní a vedlejší (viz obr. 1). Tyto zóny lze pouţít na obou polovinách těla. Hlavní zóny leţí na končetinách a z jejich uloţení vyplývá, ţe stimulují oblast okostice, coţ je vazivová blána pokrývající zevní povrch kosti s výjimkou místa pokrytého chrupavkou. Je bohatě zásobena nervovými vlákny. Vedlejší zóny leţí v oblasti ramenního a pánevního pletence. Stimulace okostice je kombinována s protaţením určitých svalových skupin. Výjimkou je vzhledem k lokalizaci trupová zóna. Obr. 1: Zóny (Vojta, V. 1993) Tyto rozdíly mezi hlavními a vedlejšími zónami nemají při pouţití v terapeutické praxi ţádný význam. Např. u zdravého novoroz ence je celý koordinační komplex rychleji a lépe vybavován ze zóny hlavní neţ z vedlejší. Vedlejší zóny aktivují hlavně dílčí vzory na koncích končetin. Pouţitím více stimulačních zón a nasazením odporu dojde k pohybu mnohem rychleji a lépe. Tento postup je označován jako časoprostorová sumace vybavujících podnětů. (Vojta, V. 1993)

15 Reflexní plazení Tento globální vzor se neobjevuje v motorice dítěte spontánně. Je umělým vzorem pohybu vpřed, který lze vybavit jen reflexně. Z toho tedy plyne, ţe jde o provokovaný komplex pohybu vpřed. Nejde zde o opravdový pohyb z místa na místo, ale o přípravu základních souhybů trupu a končetin. Při reflexním plazení se objevují takové svalové souhry, které se vyskytují i u nejniţších obratlovců, a to plazů. Vzniká antigra vitační pohyb, při kterém se trup nadzdvihne nad podloţku, aby se břicho o ni netřelo, a končetiny se pohybují ve zkříţené koordinaci. Páteř se prohýbá do stran, a tím přenáší vţdy dvě šikmo proti sobě stojící končetiny dopředu. Jde vţdy o jednu končetinu horní a jednu dolní. Zbylé dvě končetiny slouţí jako opěrné body. U těch druhů plazů, kteří nemají nohy, jsou těmito pevnými body ţebra. Reflexní plazení aktivizuje všechny příčně pruhované svaly. U zdravého dítěte lze vyvolat plazení v prvních týdnech ţivota z jedné spouštěcí zóny. Později lze tento pohyb získat kombinací více zón. U postiţeného dítěte je nutné k aktivaci celého komplexu pouţít podráţdění z více zón, jinak probíhá aktivizace neúplně. Výchozí postavení reflexního plazení je v poloze na břiše s hlavou stočenou k jedné straně. Končetiny se označují podle otočení hlavy. Horní a dolní končetina na straně obličeje se nazývají čelistní a na straně, kde je týl se nazývají záhlavními končetinami. Čelistní horní končetina je poloţena tak, ţe dlaň je před obličejem přibliţně ve výšce očí. Ruka leţí dlaní k podloţce. Při léčbě se dává do dlaně čelistní ruky tvrdý předmět, který zajistí pasivní rozšíření dlaně. Záhlavní horní končetina je poloţena podél trupu. Horní končetiny jsou nastaveny v takové poloze, která připomíná plavání kraulem. Čelistní i záhlavní dolní končetina jsou v mírné zevní rotaci v kyčelních kloubech a mírně ohnuty v kolenních kloubech. Postavení dolních končetin u dospělého je trošku jiné neţ u kojence a malého dítěte. Je to proto, ţe dospělý má jinou pohyblivost pánve a dolních končetin neţ kojenec. (Vojta, V., Peters, A. 1995)

16 Reflexní otáčení Reflexní otáčení je takový komplex pohybů, který probíhá otáčením ze zad na bok, dále do polohy na břicho a jeho cílem je lezení po čtyřech. Reflexní otáčení odpovídá spontánnímu otáčení ze zad na břicho, které probíhá u zdravého dítěte v době šesti měsíců po narození. Toto otáčení začíná otočením hlavy stranou ve vzoru postavení šermíře. Po otočení z polohy na zádech do polohy na břiše se od šestého měsíce vyvíjí vertikalizace a dítě se pohybuje lezením po čtyřech. Reflexní vzor otáčení obsahuje také komponenty vertikalizace, které v motorickém vývoji patří aţ k chůzi stranou. Koordinované otáčení je tedy předpokladem k lezení, coţ je první stupeň lidské lokomoce. Průběh reflexního otáčení je rozdělen do dvou fází. První fáze vychází z polohy na zádech a končí v poloze na boku. To je výsledkem stimulace hrudní zóny. Pohyb z polohy na boku do polohy na břiše se označuje jako druhá fáze reflexního otáčení a jeho cílem je lezení po čtyřech. Definici reflexního otáčení umoţnil teprve objev hrudní zóny. Při stimulaci této zóny se objevily zvláštní reakce, jako otáčení hlavy, pohyb dolních končetin, otočení pánve, otevření rukou, prohloubení dýchání a rozšíření hrudníku. I u jiných dětí s různými hybnými poruchami, u kterých byla tato zóna stimulována, vznikaly stejné motorické odpovědi. Hrudní zóna se nachází na pomyslné čáře, která je rovnoběţná s podélnou osou těla, a která prochází prsní bradavkou. Leţí ve výši šestého ţebra, a to buď mezi pátým a šestým, nebo šestým a sedmým ţebrem v místě úponu bránice. Stimulací hrudní zóny je moţné vybavit průběh otáčení jak u novorozence, tak také u dospělého. Tato zóna se pouţívá pro vybavení první fáze ref lexního otáčení a stimuluje se vţdy na té straně, ke které je otočena hlava. To znamená na čelistní straně. V druhé fázi reflexního otáčení se kromě hrudní zóny pouţívají i jiné spouštěcí zóny. Např. zóny leţící na lopatce, rameni, na loketním kloubu, na boční straně kolenního kloubu a na patě atd.

17 Pokud se bude vybavovat reflexní otáčení u zdravého dítěte a bude se klást odpor proti pohybu hlavy, začne pohyb v pánevním pletenci. Ve směru otáčení hlavy se pohybují i oči, ústní koutek a celá spodní čelist. R ozvine se jazyk (to má vliv na rozvoj řeči) a špička směřuje ve směru otáčení hlavy. Tyto pohyby nejsou následkem otočení hlavy, ale předchází mu. Lze je pozorovat při kladení odporu proti otáčení hlavy. Stimulací hrudní zóny dojde ke stahu bránice. Tento stah působí přes ţebra na hrudník a dojde tak k zvětšení nitrobřišního tlaku zesílením břišního lisu. To má vliv na dýchání a vylučování. (Vojta, V., Peters, A. 1995) 2.4 Význam a využití reflexní lokomoce Vojtova metoda (princip) umoţňuje postiţeným jedincům lepší začlenění do pracovního i společenského prostředí. Pomáhá jim překonávat obtíţe, které vyplývají z jejich postiţení a přispívá k jejich zdravotní, psychické a sociální rehabilitaci. Dodává sebedůvěru a chuť k činnosti. Má vliv i na poznání, myšlení a řeč. Umoţňuje a ověřuje poznávání okolního prostředí. Bez moţnosti pohybu by byl člověk vázán jen na určité místo a mohl by získat jen velmi málo poznatků o svém okolí. Pohybem a hmatem si člověk doplňuje představy o okolním světě. Člověk je dnes vnímán a definován jako bio-psycho-sociální bytost a je důleţité vnímat ho vţdy jako celek. Všechny tyto oblasti osobnosti člověka se navzájem prolínají a tvoří jeho integritu. Nelze je proto navzájem oddělovat a zabývat se jen jednou oblastí. Pokud je tedy nějakým způsobem postiţen motorický vývoj, pak je narušen i vývoj psychický a sociální, coţ je způsobeno menšími pohybovými moţnostmi, které brání poznávání prostředí a omezují moţnost styku s vrstevníky. Pohybové a dorozumívací schopnosti jsou nezbytným předpokladem pro výchovu, vzdělávání, přípravu na budoucí povolání a pracovní a společenské zařazení postiţených dětí. Řeč, rozumová činnost a práce jsou tři specificky lidské činnosti, pomocí kterých se člověk zařazuje a udrţuje ve společnosti.

18 Proto jsou poruchy rozumové činnosti, řeči a hybnosti nejtěţšími překáţkami při výchově, vzdělávání a při přípravě na budoucí povolání. Nejčastějšími příčinami poruch řeči jsou poruchy hybnosti mluvních (řečových) orgánů, které mají vliv na jednotlivé sloţky řečového p rojevu, jako je dýchání, artikulace, plynulost řeči atd. Dítě nemůţe vytvářet správně jednotlivé hlásky, protoţe mu v tom brání spasticita nebo nepotlačitelné mimovolní pohyby. Je to následek poškození hybných funkcí svalstva artikulačních orgánů, především rtů a jazyka. Pokud se dítě naučí artikulovat jednotlivé hlásky, nedovede je však spojit ve slova a ty pak v plynulé věty. Odstranění nebo zmírnění těchto poruch cvičením je předpokladem pro zlepšení mluvního projevu a to je pak zase podmínkou pro lepší integraci dítěte do společnosti (Pipeková, J. 1998). Léčba reflexní lokomocí má vliv i na motoriku jazyka, ţvýkacích svalů a na polykání. Jestli-ţe chybí moţnost jazyka rozvinout se, pak je porušen nejen příjem potravy, ale také vývoj řeči. Pouţitím vzorce reflexního plazení se jazyk rozvíjí a mění svůj tvar a tím umoţňuje lepší výslovnost a polykání. Také dýchání má velký vliv na tvorbu řeči. Křečovité a mělké dýchání způsobuje to, ţe vydechovaný vzduch nepostačuje k vytváření dostatečně znělé řeči a delším mluvním projevům. Aktivací reflexního otáčení se roztáhne hrudní koš a tím se zvětší i obsah plic. Z nedostatečného a převáţně břišního dýchání se stává dýchání hlubší a intenzivnější a to ovlivňuje mluvní projev. Poruchy v oblasti motoriky brzdí také rozvoj samostatnosti. Takto postiţený jedinec se stává zcela závislý na péči svého okolí. To má negativní důsledky v oblasti sebehodnocení a identity a můţe to vést aţ k neţádoucí defektivitě. Rehabilitace se proto musí snaţit o to, aby k defektivitě vůbec nedocházelo. Imobilita nebo sníţená schopnost pohybu omezuje moţnosti ve výchově a vzdělávání. Ztěţuje nebo úplně brání dítěti účastnit se některých dětských her a dalších forem školní i mimoškolní činnosti v širším kolektivu dětí. Tato situace má nepříznivý vliv na celkový tělesný i duševní stav dítěte. Nedostatek

19 základních pohybových dovedností brání dalšímu tělesnému i psychickému rozvoji. (Pipeková, J. 1998) Imobilní dítě má omezené moţnosti v docházce do školy i v dopravě. Je omezeno i ve všech sloţkách výchovy a ve vyučovacích předmětech. Jeho ţivotní prostředí je zúţeno na pobyt na invalidním vozíku, na jedinou místnost a v nejlepším případě na nejbliţší okolí domova. Neschopnost správně vykonávat některé pohyby a srozumitelně se vyjadřovat má vliv i na oblast vzdělání. Omezuje nebo úplně znemoţňuje dítěti psaní, kreslení, výtvarné práce i mluvní projevy. Proto, ţe nemohou být splněny výchovné a vzdělávací podmínky tak, jako u zdravých dětí, omezují se nebo zcela vylučují moţnosti přípravy na některá povolání a pracovní obory. Tato situace je pro dítě velice obtíţná, protoţe mu nedovoluje zvolit si činnosti podle svých zálib. Tím vznikají další problémy. Ke zdravotnímu, tělesnému a pohybovému postiţení se přidávají i psychické a společenské konflikty a vytvářejí se neţádoucí povahové rysy. Není-li takovému člověku poskytnuta včasná pomoc, můţe se z něj vyvinout aţ člověk nevyrovnaný, nespokojený, se sklony k depresím. Tuto pomoc nabízí léčba reflexní lokomocí, která léčí tělesný a tím i duševní stav člověka. (Jankovský, J. 2001) Vývoj myšlení je spjat se senzomotorickou činností. Veškeré poznání je závislé na smyslovém vnímání a toto vnímání je závislé na pohybových dovednostech, které léčba reflexní lokomocí pomáhá rozvíjet. Celkový motorický rozvoj tvoří totiţ základ pro zdokonalování jednotlivých poznávacích procesů. Rozvoj vnímání u dítěte začíná na základě motorické činnosti, kdy dítě ohmatává a zkoumá předměty kolem sebe. Tělesné postiţení omezuje jeho pohyb, a tím u něj nedochází ke zdokonalování v oblasti poznání. To má vliv na rozumovou stránku jeho osobnosti. Pohyb a vnímání umoţňují lepší orientaci, poznávání předmětů, učení se novým dovednostem a i uspokojování některých potřeb. To vše má velký vliv na duševní vývoj člověka.

20 KVALITA ŽIVOTA ČLOVĚKA 3.1 Kvalita života Studiem kvality ţivota se začala společnost zabývat v posledních deseti letech. Důvodem pro toto studium a jeho nejdůleţitějším cílem je podporovat ţivotní podmínky, které by lidem umoţňovaly ţít způsobem, ve kterém nacházejí smysl a uspokojení.,,kvalita ţivota není stav, ale proces, který je závislý na mnoha proměnných, zejména pak na úrovni rozvoje osobnosti kaţdého člověka. Utváření vlastní osobnosti je vţdy dlouhou a nesnadnou cestou, a pro člověka se zdravotním postiţením to ovšem platí dvojnásob. (Jankovský, J. 2001, s. 140) Definovat kvalitu ţivota je velmi obtíţné. V současné době existuje celá řada definic. Všechny však mají společné to, ţe pojem kvalita ţivota by měl obsahovat údaje o fyzickém, psychickém a sociálním stavu jedince. Obvykle je definována jako subjektivní posouzení vlastní ţivotní situace. Zahrnuje tedy pocit fyzického zdraví, psychickou kondici, společenské uplatnění, náboţenské a ekonomické aspekty apod. Mezi další faktory, které ovlivňují kvalitu ţivota, patří věk, pohlaví, rodinná situace, preferované hodnoty, ekonomická situace, vzdělání, kulturní zázemí apod. Celková kvalita ţivota je pak souhrnem výše uvedených faktorů. WHO definuje kvalitu ţivota jako jedincovu percepci jeho pozice v ţivotě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčový m oblastem jeho ţivotního prostředí. (Vaďurová, H., Mühlpachr, P. 2005, s. 11) Kvalita ţivota představuje podle Jesenského velmi rozsáhlou oblast, která umoţňuje postiţenému jedinci ţít ve společnosti. Činitele ovlivňující tento ţivot lze rozdělit do dvou skupin, na vnější a vnitřní. Mezi vnější činitele patří ekologické, společensko-kulturní, pracovní, výchovně vzdělávací, materiálně

21 technické a ekonomické faktory. Vnitřními činiteli pak rozumíme všechny psychické a somatické aspekty ovlivněné onemocněním, poruchou či defektem. Dále také všechny oblasti ovlivňující rozvoj a integritu osobnosti. (Vaďurová, H., Mühlpachr, P. 2005). Teoretické vymezení kvality života Podle Vaďurové a Mühlpachra (2005) lze kvalitu ţivota vymezit hned několika způsoby, např. definiční vymezení pomocí jiných pouţívaných pojmů, výčtem, charakteristickým znakem nebo vzájemnou souvislostí těchto znaků. Definice kvality ţivota pomocí jiného pojmu Kvalitu ţivota lze vymezit jako komplexní měření fyzické, psychické a sociální pohody, štěstí, spokojenosti a naplnění tak, jak je vnímána kaţdým jedincem nebo skupinou. Toto pojetí vychází z definice zdraví podle WHO. Zannotti, autor dotazníku Squala, chápe kvalitu ţivota jako veškeré vnímání spokojenosti či nespokojenosti jedince v celém jeho ţivotě. (Vaďurová, H., Mühlpachr, P. 2005) Definice vyjadřující vztah mezi charakteristikami kvality ţivota Jde o oblast zaměřenou na subjektivní a objektivní dimenzi kvality ţivota. Tzn. očekávání a naplnění přání a potřeb, spokojenost jedince atd. Proţívání ţivota zde uspokojuje individuální psychologická, fyzická přání a potřeby. Kvalita ţivota je výsledkem osobních hodnot a ţivotního stylu, skrze něţ se je jedinec snaţí naplnit. (Vaďurová, H., Mühlpachr, P. 2005) Definice kvality ţivota výčtem Tento způsob pojetí vymezuje kvalitu ţivota v rámci čtyř oblastí spokojenosti: 1. fyzická pohoda

22 materiální pohoda 3. kognitivní pohoda (pocit spokojenosti) 4. sociální pohoda (sounáleţitost ke společnosti) Definice zdůrazňující určitou oblast Tyto definice kvality ţivota jsou vymezovány mnohými způsoby a to od obecných definic, např. schopnost vést normální ţivot, seberealizace atd., aţ po komplexnější definice, zaměřené na jeden určitý aspekt kvality ţivota. Patří sem pocity štěstí a spokojenosti a naplnění osobních cílů. (Vaďurová, H., Mühlpachr, P. 2005) Na kvalitu ţivota můţeme nahlíţet i z mnoha úhlů, které jsou rozdílné podle ţivotních hodnot či aktuálního stavu jedince. Jde např. o: medicínský, psychologický, filozofický, ekologicko-enviromentální a sociologický přístup. Na základě těchto přístupů lze kvalitu ţivota vymezit jako subjektivní posouzení vlastní ţivotní situace, včetně náboţenských a ekonomických aspektů. (Libigerová, E., Millerová, H. 2001) Kvalita života osob s postižením Kvalita ţivota je poměrně nový fenomén, který se rozrostl do mnoha oblastí. V péči o osoby s postiţením se kvalita ţivota netýká pouze zdravotního stavu jedince, ale zaměřuje se na jeho subjektivní proţívání postiţení, jeho pocity spokojenosti, pohody, štěstí a radosti. Charakter zdravotního postiţení v sobě zahrnuje větší či menší míru omezení aktivit jedince, který se tak stává závislým na okolním prostředí, na svých blízkých i na celé společnosti. Měřením kvality ţivota osob s postiţením zjišťujeme jejich relativní znevýhodnění vůči okolí. Z výzkumů vyplývá, ţe čím větší je zátěţ vyvolaná vadou, tím více je třeba poskytnout tomuto jedinci pomoc ke zmírnění rozdílu

23 oproti normální populaci. Toho by mělo být dosaţeno pomocí vyššího zaměření se zdravotnických zdrojů a ostatní péče na osoby s postiţením či znevýhodněním. V současnosti se začíná prosazovat názor, ţe potřeby těchto osob nemohou být plně saturovány pouze zdravotnickou péčí. (Vaďurová, H., Mühlpachr, P. 2005) Komplexní péče o tyto osoby usiluje o normalizaci kvality jejich ţivota, to znamená o jejich socializaci. Na kvalitě ţivota se podílí všechny vnější i vnitřní faktory utvářející osobnost a ty, které souvisí se socializací či resocializací. Proto sluţby poskytované postiţeným jedincům (tzn. pří stup psychologů, zdravotníků, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků) nelze chápat odděleně. Optimálním řešením je proto ucelený přístup. (Jesenský, J. 1995) Charakteristika jednotlivých období od narození po dospívání Novorozenec (0-2 měsíce) v tomto období se většina aktivit koná na základě vrozených reflexů. Dítě se seznamuje se svým okolím pomocí svých smyslů. Dítě většinu dne prospí (asi 20 hod.) Zrak je v tomto období velice omezen. Vidí do vzdálenosti asi jen 20 cm. Matčin hlas a dotek vyvo lávají v dítěti pocit bezpečí a připomínají mu dobu před narozením. Kojenec (2 měsíce 1 rok) jedná se o období tělesného vývoje. Ten probíhá od hlavy dolu, tzn. nejprve zvedá hlavičku, otáčí se, sedá, leze, staví se a chodí. S pohybem je úzce spjato i myšlení (senzomotorické myšlení). Dítě poznává okolní svět pomocí hmatu. K tomu slouţí nejen ruce, ale zejména i ústa. Začíná se rozvíjet i řeč. Kolem jednoho roku jiţ dokáţe pouţít několik slov jako jsou např. mama, tata, baba atd. Batole (1 3 roky) dochází ke zdokonalování pohybů. Dítě začíná zdolávat různé překáţky, zvládá chůzi po schodech, běh, atd. Rozvíjí se i jemná motorika. Dokáţe např. manipulovat s různými předměty, psacími potřebami (počátky dětské kresby), jíst lţící. Zvládá základy sebeobs luhy jako je svlékání, oblékání, základy hygieny. Roste slovní zásoba (aktivní i pasivní), vyjadřuje se v jednoduchých větách.

24 Předškolní věk (do 6 let) dochází k dalšímu zlepšování hrubé i jemné motoriky. Dítě zvládá i sloţitější pohyby, jako jsou např. jízda na kole, plavání nebo lyţování. Vyvíjí se i dětská kresba. Hra je v tomto období hlavní činností. Pomocí hry si procvičuje motoriku, paměť, fantazii a pozornost. Dochází k výraznému zlepšení i v oblasti řeči. Jeho slovní zásoba je asi 3000 slov. Mladší školní věk (do 11 let) období velkého kvalitativního a kvantitativního rozvoje (pozornosti, paměti, myšlení, představivosti, zájmů atd.) Důleţitým mezníkem je vstup do školy. S tím souvisí navazování nových sociálních vztahů a osvojování si nových rolí. Dospívání (puberta do 15 let, adolescence do 22 let) - nejdynamičtější komplexní proměna v ţivotě jedince, která modifikuje všechny sloţky osobnosti. V pubertě dochází k pohlavnímu (tělesnému) a duševnímu zrání. Pro toto období je typická citová labilita, hledání vlastní identity, pokusy o sociální osamostatnění a kritický postoj k dospělým. V adolescenci probíhá sociální zrání, psychické dozrávání, nastává citová stabilita, vrchol fyzické výkonnosti, nalezení vlastní identity a dotváří se osobnost člověka. (Langmeier, J. 1991) Jakákoliv odchylka ve vývoji jedince (tělesné nebo mentální postiţení) má vliv na kvalitu ţivota. Ta souvisí s charakterem poruch a handicapů. Proto je důleţité tyto handicapy pokud moţno odstranit, nebo alespoň zmírnit. 3.2 Spolupráce rodiny s odborníky a její význam Spolupráce s rodiči, kteří docházejí na rehabilitační cvičení reflexní lokomocí, je velice důleţitá. Ovlivňuje průběh, postup cvičení i jeho konečný výsledek. Je důleţité, aby rodiče sledovali průběh cvičení a metodické pokyny rehabilitačního pracovníka a podle toho pak doma s dítětem kaţdodenně několikrát cvičili. Tím se stávají hlavními terapeuty. Jejich role spočívá v tom, aby se naučili se svým dítětem pracovat odborným způsobem. U dětí, se kterými rodiče doma pravidelně cvičí, se objevují mnohem lepší a dříve dosaţené výsledky neţ u dětí, kde tato spolupráce s rodiči není.

25 Pokud rodiče s dítětem pravidelně necvičí, můţe dojít ke zhoršení jeho tělesného postiţení, které pak lze jen velmi obtíţně léčit. Spolupráce s rodinou je nenahraditelná zvláště u dětí s těţkým tělesným postiţením, které by bez pravidelného kaţdodenního cvičení doma nešlo ani zmírnit. Dobrá a jednotná péče o postiţené děti, spolupráce a vzájemná informovanost všech zúčastněných, dodrţování všech zásad a metod, to jsou prostředky, které podstatně mohou přispět k lepším výsledkům v rozvíjení pohybových a dorozumívacích dovedností. Tím se vytvoří i větší předpoklady pro pracovní a společenské začlenění postiţených dětí. 3.3 Význam vztahu a komunikace pacienta, lékaře a rehabilitačního pracovníka Mezilidské vztahy a komunikace se vyskytují při všech lidských setkáních. Ve zdravotnictví zde přichází do kontaktu člověk ve zdravotní a často i psychosociální nouzi, tedy někdo, kdo potřebuje pomoc, s tím, kdo tuto pomoc poskytuje. Vztah mezi lékařem, rehabilitačním pracovníkem (fyzioterapeutem) a pacientem a jejich komunikace tvoří prostředí, ve kterém léčba probíhá a uskutečňuje se. Vztah mezi nimi se neustále vyvíjí a to záleţí na vzájemné komunikaci mezi oběma stranami. Komunikace je při léčbě velice důleţitá. Terapeut by měl neustále vést s pacientem rozhovor, aby pacient nepřemýšlel nad nepříjemnými pocity, které při léčbě vznikají, protoţe léčba reflexní lokomocí můţe být pro pacienta nepříjemná. Výsledkem vzájemného vztahu a komunikace mezi oběma stranami je spolupráce. Tu podstatným způsobem určuje lékař. Tato spolupráce má být taková, ţe nemocný (rodič) informuje lékaře o všem důleţitém a dodrţuje jeho doporučení a nařízení. (Vymětal, J. 2003).

26 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Hlavní cíl výzkumu, dílčí cíle a metodologie výzkumného šetření, stanovené hypotézy Hlavní cíl výzkumu: Hlavním cílem výzkumu byla analýza vyuţití Vojtovy metody při rozvíjení všech oblastí lidské osobnosti prostřednictvím tělesného rozvoje. Dílčí cíle: 1. zjistit, jak je tento druh rehabilitace účinný 2. zda má věk vliv na výsledky terapie 3. zda pomáhá rozvíjet duševní ţivot, sociální vztahy, řeč, jemnou a hrubou motoriku, samostatnost a sebedůvěru 4. zda je důleţité pravidelné cvičení Metodologie výzkumného šetření Výzkumné šetření bylo provedeno kvantitativní metodou. Dále byly zvoleny tyto výzkumné techniky: dotazník a analýza odborné literatury. Tento druh výzkumné metody byl vybrán proto, ţe umoţňuje zjištění údajů u většího počtu respondentů, je anonymní, a proto je zde větší ochota odpovědět na dané otázky a také proto, ţe to vyţadovala místa, kde byl výzkum prováděn. Jak jiţ bylo uvedeno dříve, dotazníky byly předkládány rodičům v čekárnách, a protoţe rodiče s dětmi v těchto místech tráví dost času, bylo zjišťování informací touto metodou nejvhodnější. Dotazník je písemná forma kladení otázek a získávání písemných odpovědí. Je jednou z nejvyuţívanějších metod k získávání informací a údajů.

27 Byly zde pouţity tři typy otázek - uzavřené, polouzavřené a otevřené. Polouzavřené otázky byly voleny nejčastěji, protoţe nabízí respondentům vyjádřit svůj názor na dané téma. Otázky byly tvořeny na základě poznatků z teoretické části této práce a na základě pozorování na oddělení dětské neurologie a v Centru Zdi slava v Novém Městě na Moravě. Dotazník obsahoval celkem 28 otázek, které mimo jiné také zjišťovaly obecné informace, jako jsou věk a pohlaví dítěte, druh a závaţnost postiţení a poloha bydliště. Stanovené hypotézy H 1 Včasné zahájení léčby přináší vţdy dobré výsledky. H 2 - Pravidelné cvičení s rehabilitačním pracovníkem a doma s rodiči, pomáhá odstranit nebo zmírnit patologickou motoriku více, neţ jen občasné cvičení. 4.2 Charakteristika výzkumného prostředí a výzkumného souboru Dotazníky byly určeny pro rodiče zejména tělesně postiţených dětí, kteří pouţívají pro jejich rehabilitaci Vojtovu metodu reflexní lokomoce. Výzkum byl prováděn v čekárnách na třech pracovištích v různých zařízeních. První dvě byly ambulance dětské neurologie v nemocnici a soukromá neurologická ambulance pana MUDr. Stanislava Severy v Novém Městě na Moravě kam dochází matky s dětmi s různými druhy tělesných postiţení (viz. 4.3 diagnóza) Třetí výzkumné pracoviště bylo v dětské léčebně Vesna, která je součástí státních léčebných Jánských lázní. Vesna se zaměřuje na onkologické nemoci, netuberkulózní onemocnění dýchacího ústrojí, neurologická onemocnění a

28 choroby pohybového aparátu. V areálu dětské léčebny se nacházejí dvě rehabilitační oddělení, sedm lůţkových oddělení, mateřská a zá kladní škola. 4.3 Interpretace dotazníkového šetření Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků (100 %). Z toho 30 (30 %) v nemocnici, 30 (30 %) na neurologické ambulanci a 40 (40 %) v dětské léčebně Vesna. Z tohoto počtu se vrátilo 85 dotazníků. Návratnosti byla tedy 85 %. Průměrný věk všech klientů je 6,6 roků. Nejmladšímu klientovi je 8 měsíců a nejstaršímu je 23 roků. Pohlaví: ţenské - 33 klientů (39 %) muţské - 52 klientů (61 %) Druh postižení (diagnóza): DMO (dětská mozková obrna) - 52 klientů (61 %). Zbylých 39% - opoţděný vývoj, vrozené vývojové vady, zakrslé noţičky, hydrocefalus, stavy po operaci hlavy a páteře, úrazy hlavy a páteře, hemiparézy, diparézy, kvadruparézy, úrazy ruky, zlomeniny dolních končetin, poruchy hybnosti po zánětu mozku, skoliózy, deformace hrudníku a vadné drţení těla. K většině druhů postiţení byla přidruţena ještě epilepsie. Závažnost postižení: lehké - 14 (16 %) střední - 39 (46 %) těţké - 32 (38 %) Poloha bydliště: město 51 (60 %) vesnice 34 (40 %)

29 Otázka č. 1 - Jak dlouho už cvičíte pomocí Vojtovy metody? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % 0-2 rok Odpověď % 2-4 roky Odpověď % 4-6 roků Odpověď % 6-8 roků Odpověď 5 8 a více roků % Tab. 1: Délka cvičení Cílem této otázky bylo zjistit, jak dlouho uţ rodiče cvičí se svým dítětem pomocí Vojtovy metody. Výsledky byly samozřejmě ovlivněny stářím, a také věkem, ve kterém začaly děti cvičit. 36 respondentů (43 %) uvedlo, ţe cvičí se svým dítětem 0-2 roky, 18 respondentů (21 %) s dítětem cvičí 2 4 roky, 4-6 let cvičí 9 respondentů (11 %), 8 respondentů (9 %) cvičí s dítětem 6-8 roků a více jak 8 let uvedlo 14 respondentů (16 %). Otázka č. 2 - Kolik let bylo Vašemu dítěti, když jste s ním poprvé začal(a) cvičit? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % 0-6 měsíců Odpověď 2: % 6 měsíců-1 rok Odpověď 3: 1 rok a více % Tab. 2: Doba začátku cvičení Jak jsem jiţ uvedla v teoretické části, včasná léčba h ybné poruchy je velice důleţitá pro další motorický vývoj a také pro duševní stav dítěte. Rodiče, kteří začali cvičit s dítětem aţ po jednom roce jeho ţivota uváděli jako důvod k léčbě zejména úrazy, jako jsou např. úrazy hlavy, páteře a končetin.

30 respondentů (49 %) uvedlo, ţe začali cvičit se svým dítětem, kdyţ mu bylo 0-6 měsíců, 21 respondentů (25 %) začalo s dítětem cvičit v 6 měsících-1 roce ţivota dítěte a po 1. roce věku dítěte začalo cvičit 14 respondentů (16 %). Otázka č. 3 - Jak často navštěvujete rehabilitačního pracovníka? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: 8 9 % několikrát týdně Odpověď 2: % jednou týdně Odpověď 3: % jednou za 14 dnů Odpověď 4: % jednou za měsíc Odpověď 5: jinak 7 8 % Tab. 3: Četnost návštěv rehabilitačního pracovníka Návštěvy u rehabilitačního pracovníka jsou velice důleţité proto, aby si rodiče ověřili, zda s dítětem cvičí správně a jestli má jejich snaha nějaké výsledky. Četnost těchto návštěv byla ovlivněna hlavně moţností dojíţdět s dítětem na místo, kde se tato rehabilitace provádí. V mnoha případech je tato příleţitost malá, protoţe rodiče chodí do zaměstnání. Největší počet respondentů (37 = 44 %) označilo čtvrtou moţnost, coţ je jednou za měsíc. 21 (25 %) respondentů uvedlo jednou týdně, 12 (14 %) respondentů jednou za 14 dnů, 8 respondentů (9 %) několikrát týdně a 7 respondentů (8 %) jednou za 3-4 měsíce. Několik rodičů uvedlo, ţe kdyţ bylo jejich dítě mladší, navštěvovali rehabilitačního pracovníka častěji.

31 Otázka č. 4 Cvičíte s dítětem podle rad odborníka? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: ne 0 0 % Tab. 4: Technika cvičení Na tuto otázku byla jednoznačná odpověď a ta byla ano, cvičíme podle rad odborníka. Odpovědělo tak 85 respondentů, coţ je 100 %. Otázka č. 5 - Jak často s dítětem doma cvičíte? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % 0-1krát denně Odpověď 2: % 2-3krát denně Odpověď 3: 4-5krát denně % Tab. 5: Četnost cvičení doma Téměř polovina (41 respondentů - 48 %) rodičů odpověděla, ţe s dítětem cvičí 2-3krát denně, 23 (27%) rodičů jednou denně a 21 respondentů (25%) odpovědělo 4-5krát denně. Někteří rodiče se staršími dětmi připsali, ţe s dítětem dříve cvičili častěji. Počet cvičení během dne byl u většiny ovlivněn časem, protoţe jak jsem jiţ uvedla, většina rodičů je pracujících.

32 Otázka č. 6 - V čem si myslíte, že je lepší, když se s dítětem cvičí i doma a ne jen u rehabilitačního pracovníka? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % v domácím prostředí je příjemnější a uvolněnější atmosféra, protoţe dítě toto prostředí zná Odpověď 2: % větší důvěra a spolupráce Odpověď 3: % moţnost častěji cvičit Odpověď 4: dítě chce spolupracovat % Tab. 6: Výhody cvičení doma Mnoho respondentů odpovídalo na tuto otázku více odpověďmi. Mezi nejčastější patřily ty, které jsou uvedeny v tabulce. Největší počet respondentů (42 = 28 %) odpověděl, ţe v domácím prostředí je příjemnější a uvolněnější atmosféra, protoţe dítě toto prostředí zná. Druhá nejčastější odpověď byla: doma je moţnost častěji cvičit. Tuto odpověď napsalo 41 respondentů (27 %). Další dvě nejčastější odpovědi byly: větší důvěra a spolupráce (odpov ědělo 35 respondentů 23 %) a dítě doma chce spolupracovat (33 respondentů 22 %). Při cvičení je velice důleţité, aby dítě nic nerozptylovalo a aby se cítilo v bezpečí. To vše zaručuje prostředí domova, které dítě dobře zná. Několik respondentů uvedlo ještě několik informací, které vysvětlují uvedené odpovědi: Rehabilitační zařízení není v místě bydliště. Pro dítě je domov nejlepší prostředí. Umožňuje užší kontakt s dítětem. Doma se cítí nejvíc v pohodě. Odpadá napětí a strach. Dítě se snáz uvolní, tolik nebrečí a lépe spolupracuje. Není rozptylován jinými věcmi. Nejvíc věří matce - klid při cvičení - lepší zapojení svalů, nervových spojení. Je to bez dopravy a ztráty času. 5krát denně dojíždět kamkoliv nelze - četnost cvičení ovlivňuje kvalitu výsledků, ale bez kvalitního zaučení rehabilitační sestrou nelze těchto výsledků dosáhnout.

33 Otázka č. 7 - Jaký byl stav Vašeho dítěte před zahájením léčby? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % špatný Odpověď 2: % špatná hybnost Odpověď 3: % bolesti Odpověď 4: vadné drţení těla 6 7 % Tab. 7: Stav dítěte před zahájením léčby U této otázky uvádělo mnoho rodičů, ţe důvodem postiţení jejich dítěte je předčasné narození, a proto i nízká porodní váha. Dále doplňovali, ţe jejich dítě bylo před zahájením léčby téměř samostatně nepohyblivé. Největší počet respondentů (48 = 56 %) uvádí jako počáteční stav špatnou hybnost. Dalšími odpověďmi jsou: špatný stav (20 respondentů, 24 %), bolesti (11 respondentů, 13 %) a vadné drţení těla (6 respondentů, 7 %) Otázka č. 8 - Jaký je stav dítěte dnes? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % mnohem lepší Odpověď 2: % mírné zlepšení Odpověď 3: 5 6 % stav je téměř stejný jako na začátku Tab. 8: Stav dítěte nyní V této otázce mnoho rodičů odpovídalo, ţe se výrazně zlepšila hybnost jejich dítěte. Z dětí leţících se staly děti lezoucí, nebo dokonce i samostatně chodící. Výsledky zjištěné touto otázkou byly velice pozitivní. Jedna z maminek uvádí:,, Po mentální stránce odpovídá věku, maluje, skládá složitější puzzle (80 kusů), mluví v souvětích, vypráví pohádky apod. Pohyb - plazí se, válí sudy, sama sedí i při hře, jezdí na tříkolce, sama na koni, plave s vestou." K tomu ještě musím doplnit, ţe před zahájením léčby toto dítě neslabikovalo, bylo neklidné a nevyrovnané a v 8,5 měsících na tom bylo stejně, jako 3 měsíční dítě.

34 Nejčastější odpověď na tuto otázku byla, ţe stav dítěte je mnohem lepší. Odpovědělo tak 53 respondentů (62 %). 27 respondentů (32 %) uvedlo, ţe ve stavu dítěte došlo k mírnému zlepšení. Poslední moţnost uváděli především ti rodiče, kteří na otázku, jak závaţné je postiţení dítěte odpověděli těţké (5 respondentů, 6 %). Některé postiţení je tak těţké, ţe i přes veškerou péči nelze dosáhnout výrazných úspěchů. Za úspěch se ale musí povaţovat i ten nejmenší pokrok. Otázka č. 9 - Co všechno podle Vás pomáhá rozvíjet Vojtova metoda? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % jemnou motoriku Odpověď 2: % hrubou motoriku Odpověď 3: % řeč Odpověď 4: % vnímání Odpověď 5: 19 7 % myšlení Odpověď 6: % sebeobsluhu Odpověď 7: jiné 8 3 % Tab. 9: Oblasti rozvoje Při vyplňování této otázky měli respondenti moţnost vybrat více odpovědí a popřípadě doplnit chybějící oblast, kterou Vojtova metoda dále pomáhá rozvíjet. Toho vyuţilo jen 8 respondentů, kteří uvedli, ţe tento druh rehabilitace rozvíjí i zrak (cvičení odstraňuje šilhavost a tím zlepšuje zrakové dovednosti). Mezi nejčastější odpovědi lze zařadit první a šestou odpověď s 22 % a 20 %. Celkem vyrovnané byly odpovědi s číslem 2, 3 a 4 s 18 %, 16 % a 14 %. Nejméně respondentů uvedlo 5. a 7. odpověď se 7 % a 3 %.

35 orgánů? Otázka č Myslíte si, že cvičení ovlivňuje i funkci vnitřních MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: % asi ano Odpověď 3: % nevím Odpověď 4: 3 4 % asi ne Odpověď 5: ne 1 1 % Tab. 10: Vliv na funkci vnitřních orgánů Mnoho rodičů zpozorovalo, ţe při i po cvičení jejich dítě dýchá mnohem lépe a hlouběji, a ţe toto cvičení usnadňuje vylučování moči a stolice. Jak uţ vyplývá z tabulky, celkem souhlasilo s otázkou 60 respondentů (70 %), coţ je většina. Celkem jen 4 respondenti nesouhlasí s tím, ţe cvičení ovlivňuje i funkci vnitřních orgánů. 21 respondentů (25 %) uvedlo jako odpověď nevím. Otázka č Pozorujete nějaké výrazné změny v pohyblivosti dítěte od zahájení léčby? (Pokud ano, jaké?) MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: % asi ano Odpověď 3: 1 1 % nevím Odpověď 4: 7 8 % asi ne Odpověď 5: ne 5 6 % Tab. 11: Změny v pohyblivosti dítěte Cílem této otázky bylo zjistit, jestli tento druh rehabilitace nějak výrazně ovlivnil pohyblivost dítěte a pokud ano, tak jak. Celkem 85 % respondentů odpovědělo, ţe se pohybový stav jejich dítěte výrazně zlepšil, coţ je velice pozitivní výsledek. Jen velmi málo respondentů (12 = 14 %) odpovědělo, ţe se pohyblivost dítěte výrazně nezměnila. Odpověď č. 3 (nevím) vybral jen 1 respondent (1 %).

36 Jeden z rodičů uvádí, ţe rozvoj motoriky rozvíjí i sebevědomí, psychik u, sebeovládání a zodpovědnost jejich dítěte. Nevynechá cvičení, ví, proč cvičí, radost z výsledků a nových věcí, které zvládne". Otázka č Pozorujete nějaké rozdíly na Vašem dítěti před a po cvičení? (Pokud ano, jaké?) MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: ne % Tab. 12: Rozdíly ve stavu dítěte před a po cvičení Na tuto otázku odpovědělo 61 (72 %) dotazovaných kladně a 24 (28 %) záporně. Většina rodičů uváděla, ţe je jejich dítě po cvičení, uvolněné, rozdýchané, klidnější, a ţe celkový pohyb je mnohem kvalitnější. Otázka č Změnilo se nějak výrazně chování Vašeho dítěte od zahájení léčby? (Pokud ano, jak?) MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: % asi ano Odpověď 3: 8 9 % nevím Odpověď 4: % asi ne Odpověď 5: ne % Tab. 13: Změna v chování dítěte Výsledky této otázky souvisí zejména s rozvojem motoriky. Dítě, které je schopné samostatně se pohybovat, je sebevědomější a můţe lépe zkoumat a poznávat své okolí. To má velký vliv na psychický stav dítěte. Pokud má dítě moţnost pohybu a je schopné samo uspokojit své základní b iologické potřeby, je spokojené a jeho psychický stav je dobrý. To vše se projevuje i v jeho chování. Asi polovina respondentů (45 = 53%) souhlasila s otázkou. 8 respondentů (9%) odpovědělo, ţe neví a zbytek (32 = 38%) vybral záporné odpovědi.

37 Otázka č Změnila se nějak schopnost komunikace Vašeho dítěte po zahájení léčby? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: % asi ano Odpověď 3: % nevím Odpověď 4: % asi ne Odpověď 5: ne % Tab. 14: Schopnost komunikace 40 (47 %) respondentů odpovědělo, ţe se schopnost komunikace zlepšila. Na moţnosti 3, 4 a 5 odpovídali zejména ti rodiče, kteří mají velice malé nebo těţce postiţené děti. Celkem 35 dotazovaných (41 %) odpovědělo záporně a 10 respondentů (12 %) odpovědělo, ţe nevědí. Někteří rodiče uvádějí, jaký vliv to má na jejich dítě: Začala komunikovat s kýmkoliv a bez problémů.",ráda si hraje s kamarádkou na zahradě." Přestal odmítat kamarády." Otázka č Má cvičení nějaký vliv na výslovnost Vašeho dítěte? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: % asi ano Odpověď 3: % nevím Odpověď 4: % asi ne Odpověď 5: ne % Tab. 15: Vliv na výslovnost Pomocí této otázky jsem si chtěla ověřit informace získané v literatuře. I zde však byly výsledky ovlivněny věkem dětí. Odpovědi 3, 4 a 5 (celkem 67 %) volili především rodiče s malými dětmi, kteří ještě nemohou posoudit, zda cvičení má nebo nemá vliv na výslovnost jejich dětí. Zbylých 33 % odpovědělo kladně.

38 Otázka č. 16 Je Vaše dítě schopno sebeobsluhy? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: ne % Tab. 16: Sebeobsluha Odpovědi na tuto otázku jsou velmi vyrovnané. 46 (54 %) dotazovaných uvedlo, ţe jejich dítě je téměř ve všem samostatné. Zbylých 39 (46 %) odpovědělo, ţe jejich dítě není schopno sebeobsluhy. Ale i v této otázce je nutné brát ohled na věk dětí. Otázka č Je Vaše dítě schopno samo se najíst? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: ne % Tab. 17: Samostatnost při jídle Tato otázka navazuje na otázku předešlou, a proto i její výsledky jsou podobné. 51 (60%) respondentů odpovědělo kladně a 34 (40%) záporně. potravy? Otázka č Pozorujete nějaké zlepšení u dítěte při přijímání MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: % asi ano Odpověď 3: % nevím Odpověď 4: % asi ne Odpověď 5: ne % Tab. 18: Příjem potravy Téměř polovina (37 = 43 %) rodičů odpověděla, ţe pozorují u svého dítěte zlepšení při přijímání potravy. Uvedli, ţe při cvičení se uvolňují i mimické svaly

39 a tím dítě lépe kouše a polyká a je snazší ho nakrmit. 15 respondentů (18 %) opovědělo, ţe neví a zbylých 39 % si nevšimlo ţádné změny. vzdělávání. Otázka č Má cvičení vliv na možnosti vzdělání? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: % asi ano Odpověď 3: % nevím Odpověď 4: 6 9 % asi ne Odpověď 5: ne % Tab. 19: Vliv na možnosti vzdělání Cílem této otázky bylo zjistit, zda má cvičení vliv i na moţnosti Přes polovinu rodičů (52 %) si myslí, ţe cvičení zvětšuje moţnosti vzdělávání. 24 % odpovědělo, ţe neví a zbylých 24 % odpovědělo záporně. Otázka č Navštěvuje Vaše dítě nějaké vzdělávací zařízení? (Pokud ano, jaké?) MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: ne % Tab. 20: Návštěvnost vzdělávacího zařízení Odpovědi na tuto otázku ukazují, ţe 59 % dětí dotazovaných rodičů navštěvuje nějaké vzdělávací zařízení. Mezi nejčastější, které rodiče uváděly, patří: základní škola praktická a speciální, běţná základní a mateřská škola, stacionář, základní umělecká škola a individuální výuka doma. Z toho vyplývá, ţe více neţ polovina dětí je schopna vzdělání. Zbylých 41 % uvedlo, ţe jejich dítě zatím není schopné navštěvovat tato zařízení, protoţe je ještě příliš malé.

40 Otázka č Ve vzdělávací instituci také probíhá cvičení? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: ne % Tab. 21: Cvičení ve škole Na tuto otázku odpovídali pouze rodiče, kteří v předešlé otázce (č. 20) vybrali odpověď 1. Výsledky vyplývající z této otázky byly převáţně kladné (29 respondentů 58 %), coţ je velmi pozitivní zjištění. Zbylých 42 % odpovědělo záporně. Otázka č Kdo s dítětem ve škole cvičí? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: rehabilitační pracovník Odpověď 2: speciální pedagog Odpověď 3: někdo jiný Tab. 22: Cvičitel 9 31 % % 0 0 % Převáţná část rodičů (20 = 69 %), kteří v předchozí otázce (č. 21) zaškrtli ano, odpověděla, ţe s dítětem ve škole cvičí speciální pedagog. Ti co uvedli v odpovědi rehabilitačního pracovníka (9 = 31 %) dále psali, ţe tento pracovník dochází do školy jen 1-3krát týdně. Otázka č Má Vaše dítě nějaké kamarády? MOŢNOSTI počet respondentů procentuální vyjádření Odpověď 1: % ano Odpověď 2: ne % Tab. 23: Kamarádství Jak jiţ bylo uvedeno u otázky číslo 14, člověk je tvor společenský a proto potřebuje ke své spokojenosti i lidi kolem sebe. Cílem této otázky bylo zjistit, zda je tato potřeba společenského kontaktu uspokojena.

41 Celkem 62 (73 %) respondentů uvedlo, ţe jejich dítě má kamarády a pravidelně se s nimi stýká, coţ je velice pozitivní výsledek. Zbylých 27 % odpovědělo záporně. (Ovlivněno věkem dětí.) 4.4 Závěry šetření a doporučení pro speciálně pedagogickou praxi Vyhodnocení dílčích cílů Na základě výzkumného šetření byly stanoveny čtyři dílčí cíle jak je tento druh rehabilitace účinný, jestli má věk vliv na výsledky terapie, zda pomáhá rozvíjet duševní ţivot, sociální vztahy, řeč, jemnou a hrubou motoriku, samostatnost a sebedůvěru a zda je důleţité pravidelné cvičení. 1. Účinnost rehabilitace pomocí Vojtovy metody Z výsledků šetření vyplývá, ţe tento druh rehabilitace je velice účinný. Vypovídají o tom zejména otázky 7 a 8. Rodiče uváděli, ţe špatný stav hybnosti se cvičením výrazně zlepšil. 2. Vliv věku na výsledky terapie Jak jsem jiţ uvedla dříve, včasné zahájení léčby má veliký vliv na výsledky terapie. Brání vzniku nebo prohlubování patologických vzorců hybnosti. Z odpovědí respondentů plyne, ţe začali se svými dětmi cvičit v prvních měsících ţivota, coţ ovlivnilo jejich budoucí vývoj.

42 Pomoc terapie Vojtovou metodou při rozvoji duševního ţivota, sociálních vztahů, řeči, jemné a hrubé motoriky, samostatnosti a sebedůvěry Reflexní terapie vyvolává aktivaci ochrnutých svalů a dále ú tlum svalů, které jsou ve zvýšeném napětí. To má vliv nejen na hrubou, ale i jemnou motoriku. Výsledky dotazníkového šetření vypovídají o tom, ţe rozvoj hybnosti úzce souvisí s rozvojem všech výše uvedených oblastí. Protoţe pohyb, zejména v dětském věku, je základním prostředkem rozvoje osobnosti. Dítě pomocí pohybu poznává svět kolem sebe a tím uspokojuje své základní potřeby je psychicky vyrovnané a spokojené. Tento druh terapie má vliv i na hybnost mluvních orgánů. Uvolňuje spasticitu a tím napomáhá i správnému vývoji řeči. Komunikace je důleţitá zejména pro sociální ţivot člověka. Umoţňuje navazování a udrţování sociálních vtahů. Rozvoj hybnosti ovlivňuje i samostatnost. Čím je člověk pohyblivější, tím více je samostatný, schopný se o sebe postarat. To dodává jedinci pocit sebedůvěry. 4. Nutnost pravidelného cvičení Čím častěji se s dítětem cvičí, tím menší je moţnost vzniku nebo prohloubení patologického pohybu. Časté a pravidelné cvičení má tedy velký vliv na budoucí rozvoj dítěte. Z výpovědí respondentů plyne, ţe tyto cíle byly naplněny. Na základě vyhodnocení dílčích cílů, se mohu domnívat, ţe hlavní cíl předloţené bakalářské práce byl splněn.

43 Vyhodnocení hypotéz Přesvědčení, na základě kterého byla vyslovena H 1 - včasné zahájení léčby přináší vţdy dobré výsledky - se potvrdilo. Vypovídaly o tom otázky číslo 1, 2, 7 a 8. Většina respondentů, kteří začali s dítětem cvičit do půl roku od jeho narození, odpověděli v otázce 7 a 8, ţe stav jejich dítěte se výrazně zlepšil a jen velmi málo z nich hodnotí nynější stav za podobný tomu počátečnímu. Toto povaţuji za velmi pozitivní výsledek. Hypotéza H1 byla verifikována. Na H 2 - pravidelné cvičení s rehabilitačním pracovníkem a doma s rodiči, pomáhá odstranit nebo zmírnit patologickou motoriku více, n eţ jen občasné cvičení - odpovídaly zejména otázky číslo 3, 4, 5, 6, 7, 8, 11 a 18. Za nejvýznamnější pro tuto oblast povaţuji otázku č. 6, ve které rodiče sdělovali své zkušenosti a názory. Uvedli, ţe v domácím prostředí je dítě mnohem klidnější a je více ochotné spolupracovat, a proto jsou výsledky mnohem lepší. Pomocí terapie Vojtovou metodou se můţe zcela zásadně změnit kvalita hybnosti, patologický pohybový vývoj a tím i kvalita ţivota jedince. Hypotéza H2 byla verifikována. Závěry výzkumného šetření Imobilita nebo sníţená schopnost pohybu omezuje moţnosti ve výchově a vzdělávání. Omezuje nebo úplně znemoţňuje dítěti psaní, kreslení, výtvarné práce i mluvní projevy. Dnes uţ existuje v mnoha školách bezbariérový přístup, ale pro učitele, rodiče, spoluţáky i samotné dítě je výuka mnohem snazší, pokud je schopné samostatného pohybu a tím není na nikom a na ničem závislé. Takové dítě je moţné integrovat i do běţné základní školy a tím mu umoţnit kvalitnější vzdělání. O tom, ţe léčba pomocí Vojtovy metody pomáhá rozvíjet jemnou i hrubou motoriku vypovídají otázky 7, 8, 9, 11, 12, 16 a 17. Komunikace je pro člověka velice důleţitá. Umoţňuje mu sdělit svůj názor a své pocity. Děti se pomocí řeči vyptávají svých rodičů na vše, co je zajímá, a tím se rozvíjejí, zdokonalují a stávají se členy naší společnosti. Dorozumívací schopnosti jsou také nezbytným předpokladem pro výchovu,

44 vzdělávání, přípravu na budoucí povolání a pracovní a společenské zařazení postiţených dětí. Nejčastějšími příčinami poruch řeči jsou por uchy hybnosti mluvních (řečových) orgánů, poškození hybných funkcí svalstva artikulačních orgánů, především rtů a jazyka. Odstranění nebo zmírnění těchto poruch cvičením je předpokladem pro zlepšení mluvního projevu a to je pak podmínkou pro lepší integraci dítěte do společnosti. Z výzkumu vyplývá, ţe léčba reflexní lokomocí má vliv na motoriku jazyka, ţvýkacích svalů i na polykání a dýchání, coţ má vliv nejen na rozvoj řeči, ale i na zlepšení příjmu potravy. Vypovídají o tom otázky 14, 15 a 18. Velice důleţitá je také doba začátku cvičení, protoţe čím dříve se s rehabilitací začne, tím lepších výsledků je dosaţeno. Z výzkumu vyplývá, ţe téměř polovina dotazovaných začala s dítětem cvičit v prvních měsících ţivota. Ve vyšším věku začali cvičit ti, jejichţ dětem vzniklo nějaké postiţení později např. následkem úrazu. Na toto téma je zaměřena otázka č. 2. Odpovědi respondentů vypovídají o tom, ţe léčba Vojtovou metodou má velmi pozitivní výsledky. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, ţe pomáhá rozvíjet jemnou i hrubou motoriku a to má velký vliv na řeč, samostatnost, socializaci, sebehodnocení, seberealizaci, vzdělání, duševní ţivot jedince atd. Doporučení pro speciálně pedagogickou praxi Vzhledem k výsledkům šetření navrhuji začít s rehabilitací pomocí Vojtovy metody co moţná nejdříve, protoţe včasné zahájení terapie má veliký význam pro budoucí vývoj dítěte. Jak jiţ bylo uvedeno dříve, pohyb má významný vliv na rozvoj všech ostatních částí lidské osobnosti, jako jsou např. psychika nebo sociální vztahy. Čím dříve začnou rodiče se svými dětmi cvičit, tím větší je šance na,,normální vývoj celé osobnosti, nejen pohybu. Aby byla rehabilitace co moţná nejúčinnější, je třeba s dítětem cvičit pravidelně a to několikrát denně. Proto je velice důleţité provádět ter apii i ve škole. Kdyţ si uvědomíme, ţe dítě zde stráví i více jak polovinu dne, pak by bylo cvičení pouze odpoledne méně efektivní. Takto je cvičení rozloţeno rovnoměrně do celého dne.

45 ZÁVĚR Zpracovávání této práce bylo pro mě velice zajímavé a poučné. J ak jsem jiţ uvedla, léčba Vojtovou metodou mne velice zaujala uţ tehdy, kdyţ jsem se s ní poprvé setkala. Tehdy jsem si uvědomila, ţe kvalitní zdravotní (tělesná) rehabilitace je velice důleţitá nejen pro pohybový vývoj tělesně postiţeného dítěte, ale také pro vývoj psychický. Protoţe se Vojtova metoda (Vojtův princip) u nás začala rozvíjet aţ v posledních desetiletích, není k tomuto tématu mnoho literatury. Největším zdrojem informací pro mě byla kniha Vojtův princip a internetové stránky, které jsou uvedené za pouţitou literaturou. Mým cílem bylo vysvětlit, co to Vojtova metoda je, čím se zabývá, jaké jsou její postupy a jaký význam má pro speciální pedagogiku. Základní informace o tomto druhu rehabilitace jsem uvedla v teoretické části. V praktické části jsem zjistila, ţe je tato léčba významná i z hlediska komunikace, psychického stavu, samostatnosti, integrace člověka do společnosti a také z hlediska moţnosti vzdělání. Výsledky, ke kterým jsem v této práci dospěla, byly pro mě velice povzbuzující. Zjistila jsem, ţe tělesně postiţené dítě nemusí být nutně odkázáno na pomoc svého okolí, ale ţe je schopné naučit se základním dovednostem, které mu umoţňují hodnotný ţivot v naší společnosti. Doufám, ţe tato léčebná metoda bude mít ještě mnoho úspěchů v budoucnu a ţe se o ní budou lidé moci dovědět více informací neţ doposud.

46 LITERATURA JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s těžkým a kombinovaným postižením. 1. vyd. Praha, TRITON ISBN JESENSKÝ, J. Kontrapunkty integrace zdravotně postižených. Praha, Karolinum ISBN KÁBELE, F. Rozvíjení hybnosti a řeči dětí s Dětskou mozkovou obrnou. 1. vyd. Praha, Státnické a evidenční vydavatelství KÁBELE, F. a kol. Somatopedie. 2. vyd. Praha, Státní pedagogické nakladatelství KURIC, J. Ontogenetická psychologie. 1. vyd. Brno, CERM ISBN LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. 2. vyd. Praha, Avicenum ISBN LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada ISBN X. LIBIGEROVÁ, E., MILLEROVÁ, H. Posuzování kvality života v medicíně. Česká a slovenská psychiatrie, Praha: JEP 2001 NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál ISBN PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1. vyd. Brno, PAIDO ISBN TROJAN,S. a kol. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. 2. vyd. Praha, Grada ISBN X. TROJAN, S., DRUGA, R. Centrální mechanismy řízení motoriky. 1. vyd. Praha, Avicenum VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. Kvalita života (Teoretická a metodologická východiska). Brno: PdF MU ISBN VÍTKOVÁ, M. Somatické aspekty. 2. vyd. Brno, Paido ISBN

47 VOJTA, V. Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku. 1. vyd. Praha, Grada a Avicenum ISBN VOJTA,V., PETERS, A. Vojtův princip. 1. vyd. Praha, Grada ISBN X. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 5.vyd. Praha, Maxdorf ISBN VYMĚTAL, J. Lékařská psychologie. 3. vyd. Praha, Portál ISBN X. INTERNETOVÉ ZDROJE Internetové stránky Prof.MUDr. Václav Vojta (dětský neurolog) [online]. Dostupný na: < Internetové stránky Vojtova metoda (Vojtův princip) [online]. Dostupný na: <

48 PŘÍLOHA Příloha č. 1 - Obrázky doplňující kapitolu Vojtova metoda reflexní lokomoce Příloha č. 2 - Dotazník

49 Příloha č. 1 Obr. 1: Výchozí postavení reflexního plazení Obr. 2: Pohyb při reflexním plazení

50 Obr. 3: Výchozí poloha reflexního otáčení a umístění hrudní zóny Obr. 4: Výchozí poloha druhé fáze reflexního otáčení a spoušťové zóny na přední straně trupu

51 Obr. 5: Výchozí poloha druhé fáze reflexního otáčení a spoušťové zóny na zadní straně trupu