Zhodnocení vlivu použitého krmiva na produkční ukazatele v systému intenzivního chovu lososovitých ryb

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zhodnocení vlivu použitého krmiva na produkční ukazatele v systému intenzivního chovu lososovitých ryb Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Dr. Ing. Jan Mareš Vypracoval: Bc. Miroslav Ošanec Brno 2014

2 Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomická fakulta 2013/2014 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Konzultant: Bc. Miroslav Ošanec Zootechnika Rybářství a hydrobiologie Ing. Štěpán Lang Název tématu: Zhodnocení vlivu použitého krmiva na produkční ukazatele v systému intenzivního chovu lososovitých ryb. Rozsah práce: Zásady pro vypracování: 1. Zpracování literární rešerše z oblasti využití nových technologií v intenzivním chovu lososovitých ryb, vliv podmínek chovu a výživy na produkční ukazatele, systémy chovu lososovitých ryb, produkční možnosti používaných systémů. 2. Diplomant se v průběhu řešení diplomové práce bude podílet na metodické přípravě, zajištění průběhu a vyhodnocení výsledků získaných při produkci lososovitých ryb v provozních podmínkách farmy dánského typu. Testovány budou různé krmné směsi při produkci dvou druhů lososovitých ryb v recirkulačním systému "dánského" typu. 3. V průběhu řešení diplomant zvládne použití metod hodnocení produkční účinnosti, hodnocení exteriéru ryb, včetně principů metod základních chemických analýz tkání. Součástí diplomové práce bude i zvládnutí metod stanovení základních hydrochemických parametrů. 4. Diplomant na základě dosažených výsledků samostatně zhodnotí vliv použitého krmiva na produkci ryb,včetně složení jejich těla, a to s použitím standardních metod a ukazatelů. 5. Získaná data budou podrobena statistické analýze. Diplomová práce bude zpracována podle pokynů vedoucího diplomové práce a konzultanta v odpovídající úrovni a rozsahu. Seznam odborné literatury: 1. KOUŘIL, J. -- MAREŠ, J. -- POKORNÝ, J. -- ADÁMEK, Z. -- RANDÁK, T. -- KOLÁŘOVÁ, J. -- PALÍKOVÁ, M. Chov lososovitých druhů ryb, lipana a síhů. In: KOUŘIL, J. -- MAREŠ, J. -- POKORNÝ, J. -- ADÁMEK, Z. -- KOLÁŘOVÁ, J. -- PALÍKOVÁ, M. Chov lososovitých druhů ryb, lipana a síhů. 1. vyd. Vodňany: JU v Českých Budějovicích, s ISBN

3 JIRÁSEK, J. -- MAREŠ, J. -- ZEMAN, L. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro ryby. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, s. ISBN MAREŠ, J. -- JIRÁSEK, J. Ukazatele produkční účinnosti krmiv. In SPURNÝ, P. 50 let výuky rybářské specializace na MZLU v Brně. MZLU Brno: ÚRH MZLU Brno, 1999, s ISBN ČADA, M. Zhodnocení produkční účinnosti vybraných krmných směsí v provozních podmínkách chovu pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss W.). Diplomová práce. MZLU v Brně, PŘÍHODA, J. Chov lososovitých ryb. Slovensko: STYLE, s. ISBN STICKNEY, R R. Encyclopedia of aquaculture. New York: Wiley, s. ISBN MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Optimalizace hydrochemických parametrů v recirkulačním systému pro chov ryb: I. Stabilizace kyselinové neutralizační kapacity a snížení toxicity dusitanů v recirkulačním systému dánského typu. LANG, Š. -- KOPP, R. -- BRABEC, T. -- VÍTEK, T. -- MAREŠ, J Technická řešení a možnosti efektivní regulace průtokových poměrů v zařízeních pro intenzivní chov ryb dánského typu. VÍTEK, T. -- KOPP, R. -- LANG, Š. -- BRABEC, T. -- MAREŠ, J STEJSKAL, V. -- HAMÁČKOVÁ, J. -- KOUŘIL, J. Recirkulační akvakulturní systémy pro chov ryb. Edice Metodik, 085. Vodňany: VÚRH Ju Vodňany, s. PÍBIL, M. Zhodnocení produkční účinnosti vybraných krmných směsí v provozních podmínkách chovu lososovitých ryb. Diplomová práce. odd. rybářství a hydrobiologie, AF: MZLU v Brně, s. Emmanuelle Roque d Orbcastel, Jean-Paul Blancheton, Alain Belaud (2009) Water quality and rainbow trout performance in a Danish Model Farm recirculating system: Comparison with a flow through system. Aquacultural Engineering, 40: další literatura podle pokynů vedoucího práce a konzultanta Datum zadání diplomové práce: listopad 2013 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2014 Bc. Miroslav Ošanec Autor práce doc. Dr. Ing. Jan Mareš Vedoucí práce prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma,, Zhodnocení vlivu použitého krmiva na produkční ukazatele v systému intenzivního chovu lososovitých ryb vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

5 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěl poděkovat hlavně svým rodičům, kteří mě podporovali po celou dobu studia a to jak finančně, tak morálně. Dále bych chtěl poděkovat vedoucímu mé diplomové práce prof. Dr. Ing. Janu Marešovi za pomoc při zpracování dat a cenné rady při vypracovávání mé diplomové práce. Děkuji všem kamarádům a pracovníkům z Oddělení rybářství a hydrobiologie za pomoc při zpracování a vyhodnocování dat. Děkuji majitelům BioFish s.r.o. a také všem zaměstnancům sádek Pravíkov za spolupráci a pomoc v průběhu testu. Diplomová práce byla zpracována v rámci řešení grantových projektů NAZV QJ a NAZV QJ91C001.

6 ABSTRACT Předmětem této diplomové práce bylo zhodnocení produkční účinnosti vybraných krmných směsí v systému intenzivního chovu lososovitých ryb. Vlastní pokus byl proveden na recirkulačním systému dánského typu v Pravíkově (BioFish s. r. o.). Do testu byla použita krmiva EFICO Enviro 920 od firmy Biomar a krmivo Aller gold od firmy Aqua Aller. Produkční účinnost krmiv byla testována na pstruhu duhovém (Oncorhynchus mykiss) a na sivenu americkém (Salvelinus fontinalis) ve dvou samostatných testovacích obdobích ( ; ) a v jednom souhrnném za předchozí testovaná období ( ). Během testů byly na začátku a na konci sledovány délkohmotnostní, kondiční, exteriérové a produkční ukazatele (FCR, SGR, aj.), dále bylo stanoveno biochemické složení tkání, spektrum mastných kyselin ve svalovině a nakonec bylo provedeno ekonomické zhodnocení. V prvním testovaném období dosáhlo lepších produkčních výsledků krmivo Aller gold a to jak u Si Sav (FCR = 1,48, SGR = 0,82 %.d -1 ), tak u Pd. (FCR = 1,26; SGR = 0,72 %.d -1 ). Ve druhém testovaném období dosáhlo lepších produkčních výsledků krmivo EFICO Enviro 920 a to jak u Si Sav (FCR = 1,3; SGR = 0,86 %.d -1 ), tak u Pd. V souhrnném testu bylo dosaženo lepších produkčních výsledků u Si Sav na krmivu EFICO Enviro 920 (FCR = 1,73; SGR = 0,75 %.d -1 ) a u Pd na krmivu Aller gold (FCR = 2,77; SGR = 0,45 %.d -1 ). Během testů postihly obsádku velké ztráty, které citelně ovlivnily výsledky. Podle produkčních výsledků bylo pro Si Sav vhodnější krmivo Aller gold a pro Pd krmivo EFICO Enviro 920. Klíčová slova: pstruh duhový, siven americký, produkční ukazatele, FCR, SGR, Biomar, Aller

7 ABSTRACT The objective of this diploma thesis was to evaluate the production efficiency of selected production feeding mixtures in the system of intensive salmonid farming. The testing was made in the recirculation system of the Danish type in Pravíkov (BioFish s.r.o.). There were the feeding mixtures EFIC Enviro 920 produced by Biomar and Aller gold produced by Aqua Aller used in trials. Production efficiency of the feeding was tested on rainbow trout (Oncorhynchus mykiss) and brook trout (Salvelinus fontinalis) in two separate time periods ( ; ) and in one comprehensive period ( ). Longitudinal and weight parameters, fitness, exterieur and production parameters (FCR, SGR, etc.) were monitored at the beginning and end of the tests, the biochemical compound of tissues and the fatty acids spectrum in muscle were determined and in the end an economic evaluation was made. In the first test period Aller gold feeding achieved better production results in both Si Sav (FCR = 1,3; SGR = 0,86 %.d -1 ) and in Pd (FCR = 1,26; SGR = 0,72 %.d -1 ). In the second test period EFICO Enviro 920 feeding achieved better production results in both Si Sav (FCR = 1,3; SGR = 0,86 %.d -1 ) and in Pd. In the overall test EFICO Enviro 920 feeding achieved better production results in Si Sav (FCR = 1,73; SGR = 0,75 %.d -1 ) and Aller gold feeding achieved better results in Pd (FCR = 2,77; SGR = 0,45 %.d -1 ). During the tests there were large fish losses in the tanks that significantly affected the results. According to the production results Aller gold feeding suited the Si Sav better and EFICO Enviro 920 suited the Pd better. Keywords: rainbow trout, brook trout, production parameters, FCR, SGR, Biomar, Aller

8 OBSAH Poděkování... 5 Abstract... 6 Abstract Úvod Cíl Literární přehled Nejčastěji chované lososovité ryby v České republice Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss, Walbaum 1792) Siven americký (Salvelinus fontinalis, Mitchill 1815) Kříženci se sivenem americkým Rybochovné systémy využívané pro chov lososovitých ryb Popis recirkulačního systému dánského typu v Pavíkově Výživa lososovitých ryb Bílkoviny (protein) Sacharidy Tuky (lipidy) Vitamíny Minerální látky Hydrochemické parametry v intenzivním chovu lososovitých ryb Teplota Kyslík Ostatní plyny rozpuštěné ve vodě ph Rozpuštěné látky Organické znečištění... 32

9 Osvětlení a výměna vody Metodika Vymezení cíle Materiál a metody Použitá krmiva Krmivo EFICO Enviro Krmivo Aller gold Postupy při zpracování testů Délkové parametry Hmotnostní údaje Kondiční a exteriérové a ukazatele Produkční ukazatele u ryb Biochemické složení tkání Retence proteinu a tuku Stanovení spektra mastných kyselin Ekonomické zhodnocení Statistické zhodnocení Výsledky a diskuze Krmný test č Délkohmotnostní parametry (KT 1) Hodnocení kondičního stavu a exteriéru u ryb (KT 1) Produkční ukazatele (KT 1) Složení tkání (KT 1) Retence proteinu a tuku (KT 1) Zhodnocení obsahu mastných kyselin (KT 1) Ekonomické zhodnocení testu (KT 1)... 55

10 5. 2 Krmný test č Délkohmotnostní parametry KT Hodnocení kondičního stavu a exteriéru u ryb v KT Produkční ukazatele (KT 2) Ekonomické zhodnocení testu Krmný test č Délkohmotnostní parametry Hodnocení kondičního stavu a exteriéru u ryb (KT 3) Produkční ukazatele (KT 3) Ekonomické zhodnocení testu (KT 3) Závěr Seznam použitých zdrojů Literární zdroje On-line zdroje Příloha... 9 Seznam použitých tabulek tabulek... 9 Seznam obrázků a grafů... 10

11 1 ÚVOD Světová produkce ryb neustále roste. V roce 2012 byla světová produkce ryb, korýšů a měkkýšů 157,89 mil. tun. Celkový nárůst produkce ryb lze vidět na produkci z akvakultur. Produkce z akvakultury každoročně roste o 4,37%. Oproti roku 2001, kdy se vyprodukovalo 34,6 mil tun, tak bylo v roce 2009 vyprodukováno již 66,63 mil. tun. Světová akvakultura tvoří k roku ,2 % z celkového množství ulovených ryb. Celosvětovým cílem je, aby produkce ryb z akvakultury tvořila více jak 50 % z celkového množství ulovených ryb. To se již daří na asijském kontinentu (FAO, 2014). Největší část produkce z akvakultury tvoří chov ryb. V České republice se produkují pouze sladkovodní ryby. Chov ryb je zde provozován v rybnících a ve speciálních zařízeních. K chovu ryb ve speciálních zařízeních jsou v ČR využívány zejména lososovité druhy ryb. V těchto zařízeních je uskutečňován celý výrobní cyklus (ryb). V našich speciálních zařízeních se nejvíce produkuje pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss, Walbaum 1792). Tento druh dosahuje dobrých produkčních výsledků a je velmi adaptabilní, proto je naší nejčastěji chovanou lososovitou rybou. Druhou nejčastěji chovanou lososovitou rybou je siven americký (Salvelinus fontinalis, Mitchill, 1815), který se dostává na úroveň pstruha duhového. Ve speciálních zařízeních je také odchováván násadový materiál pstruha obecného (Salmo trutta m. fario, Linnaeus,1758) a lipana podhorního (Thymalus thymalus, Linnaeus, 1758) za účelem vysazení do řek. Rybí maso hraje nezastupitelnou roli v v jídelníčku každého z nás. Má vysoký obsah lehce stravitelných plnohodnotných bílkovin, které jsou nezbytné pro optimální tvorbu tkání. Obsahuje rovněž celou škálu vitamínů, a to zejména vitamíny A a D. Je zdrojem minerálních látek, jako je fosfor, selen, zinek, aj. Ryby jsou významným zdrojem nenasycených mastných kyselin a to zejména ryby mořské. Pravidelný konzum rybího masa má za následek snížení kardiovaskulárních onemocnění a omezuje nadměrné tloustnutí. 9

12 2 CÍL Cílem mé diplomové práce je navrhnout optimální krmnou strategii v konkrétním rybářském provozu pro chované druhy lososovitých ryb na základě zpracování a vyhodnocení jednotlivých krmných testů za sledovaná období. 10

13 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Nejčastěji chované lososovité ryby v České republice Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss, Walbaum 1792) Pstruh duhový má vřetenovitý tvar těla, laterálně je mírně zploštělý, dokonale přizpůsobený životu v proudících vodách. Tělo je pokryto šupinami zbarvenými v hřbetní části tmavozelenou barvou, na břiše bílou barvou a na bocích těla se vytváří namodralý pruh. Hlava je protáhlejší, s rozštěpenými ústy, které jsou osázeny zuby. Na hřbetě nalezneme tukovou ploutvičku, typickou pro lososovité ryby. Na ocasní ploutvi, která je mírně vykrojena se tvoří černé skvrny. (Kouřil a kol., 2008). Původní výskyt pstruha duhového je západní část Severní Ameriky a Kamčatka. Jikry pstruha duhového byly v roce 1880 dovezeny z Bairdovy líhně na řece McCloud do Německa. Do ČR se dostal pstruh duhový v roce 1888 právě z Německa. Ryby se v následujících letech křížily zejména s pstruhem duhovým z jiných importů z USA a poté s rybami z Evropy a zejména z Dánska (Baruš a Oliva., 1995). V ČR se vyskytuje více forem pstruha duhového. První z nich je tzv. místní linie (Pd M ), která pochází z různých dovozů, převážně z Dánska, a to z let 1946 až 1948 (Pokorný a kol., 2003). Pd M se vytírá na jaře. Základní formou pro chov pstruha duhového v ČR je označován Pd D66 (s označením Salmo gairdnerii kamloops) původem z jezer Severní Ameriky, do ČR (v roce 1966) dovezen z Dánska. Tato forma pstruha se vytírá na podzim. V roce 1968 byly Státním rybářstvím do ČR dovezeny jikry pstruha duhového rovněž s označením Salmo gairdnerii kamloops. Označení tohoto pstruha duhového je Pd D68, tyto ryby se vytírají na jaře. V roce 1975 byly dovezeny opět Státním rybářstvím jikry pstruha duhového (Pd D75 ), ale bez označení původu. Pd D75 se vytírá časně z jara a patří rovněž k základním formám chovaných v ČR (Baruš a Oliva., 1995). V roce 1988 byl z Bulharska dovezen Pd D88. Jeho původem je Maroko, kam byl dovezen z USA. Tento pstruh se vytírá na jaře (Pokorný a kol, 2003). Jako ideální prostředí pro pstruha duhového můžeme považovat řeky v podhůří hor, ale i řeky v nížinách, s dostatkem potravy (bentos, červy, hmyz, aj.), kde teplota vody v létě nepřesahuje teplotu C a v zimě neklesá pod + 2 C. Ideální obsah kyslíku by se měl pohybovat v rozmezí 9 11 mg.l -1. Po vysazení pstruha do Gdaňské zátoky 11

14 Baltského moře dosáhl pstruh ve 3. roce života hmotnosti 2632 g a délky 598 mm. To svědčí o tom, že pstruh v ideálních podmínkách roste velmi rychle. Za běžnou rychlost růstu se považuje skutečnost, když pstruh v prvním roce života dosáhne délky cm a ve druhém roce života cm (Baruš a Oliva., 1995). Díky rychlému růstu, snášenlivosti k zákalu, krátkodobým výkyvům teploty a menší náročnosti na prostor oproti ostatním lososovitým rybám je pstruh ideální rybou pro intenzivní chov. V ideálních podmínkách je pstruh schopen dosáhnout tržní velikosti (250 g) za měsíců (Pokorný a kol., 2003). Mezi moderní metody chovu pstruha duhového lze zařadit chov triploidů a chov monosexních populací samic. Triploidní samice (jikrnačky) jsou sterilní, triploidní samci (mlíčáci) mohou produkovat malé množství aneuploidních spermií. Zejména jikrnačkám se netvoří pohlavní produkty a v období pohlavní dospělosti (2 3. rok) dosahují rychlejšího růstu oproti diploidním jikrnačkám (Flajšhans a Havelka, 2011). V intenzivních chovech se využívá chov monosexních populací samic (samice oproti samcům z počátku rychleji rostou). Tento chov je vhodný zejména pro těžší váhové kategorie ryb. Jikernačky by měly podle dodavatelů jiker (např. Troutex.dk) pohlavně dospívat až ve 3 4. roce života. To výrazně eradikuje produkční ztráty v období přípravy ryb k reprodukci. Znamená to, že energie jinak vynaložená na dozrávání gonád je místo toho vynaložena na růst. U monosexní populace dochází k omezení poškození ryb z důvodu částečné eliminace agresivního chování při reprodukci (zejména díky absenci mlíčáků). Ryby monosexní populace dosáhnou tržní hmotnosti 250 g za 10 měsíců (Kouřil, 2011) Siven americký (Salvelinus fontinalis, Mitchill 1815) Siven americký má podobný tvar těla pstruhu duhovému. Tělo je na hřbetě šedozelené, boky jsou světlejší a břicho bělavé. Po celém těle jsou početné rumělkově zbarvené skvrny a na bocích jsou i bílé okrouhlé skvrny. Ploutve prsní, břišní a řitní mají první paprsek krémově bílý, zbylé paprsky jsou černé nebo načervenalé. Ocasní ploutev je mírně vykrojená, při okraji temně skvrnitá. Hřbetní ploutev a tuková ploutvička jsou tmavé (Dubský a kol., 2003). Přirozeným areálem rozšíření sivena amerického je východní část Severní Ameriky, a to od západní části Hudsonova zálivu přes povodí Velkých jezer až po mys Cod při atlantickém pobřeží. V dalších oblastech USA a Kanady byl uměle rozšířen 12

15 a následně introdukován do dalších zemí světa. Roku 1879 byl dovezen do Německa a odtud byl později zaváděn i v ČR (Spurný, 2000). Osvědčil se zejména v kyselých vodách a v potocích s málo úkryty, které nejsou vhodné pro pstruha potočního (Baruš a Oliva., 1995). V roce 1964 byla do ČR dovezena prošlechtěná forma označovaná jako Si 64. Si 64 rychleji roste, ale je náchylnější k nemocem (furunkulóza), a tím pádem dochází i k větším ztrátám (Kouřil a kol., 2008). Siven americký je krátkověký druh ryby, nepřežívající většinou 4 roky (Baruš a Oliva, 1995). Siven dorůstá ve své domovině délky 100 cm a hmotnosti až 7,5 kg, u nás dorůstá běžně cm o hmotnosti 0,5 1kg. Potravní spektrum je téměř totožné se pstruhem obecným. Siven je pohyblivější než pstruh, a proto mezi nimi dochází ve společných lokalitách k potravní konkurenci. Výsledkem je vytlačení pstruha z jeho původního stanoviště (Spurný, 2000). Ideální teplota pro sivena je C a obsah kyslíku 9 11 mg.l -1. Siven je velice snášenlivý na nízké ph vody (ph 4). Pokud je siven v dobrých podmínkách, dorůstá v prvním roce života délky cm, ve druhém roce cm (Pokorný a kol., 2003). V intenzivních chovech, kde je ve velké míře chován, roste rychleji (Dubský a kol., 2003). Siven patří ke sportovně ceněným rybám. Hodí se především k zarybňování toků, kde nejsou vhodné podmínky pro pstruha obecného. V 60. letech byly dovezeny populace vhodné pro intenzivní chov. Díky tomu se siven začal chovat v mnoha rybochovných objektech, podobně jako pstruh duhový. Siven ochotně přijímá kompletní krmné směsi a má velice dobrou konverzi krmiva. Tržní velikosti g dosáhne siven ve 2. roce života (Pokorný a kol., 2003). 13

16 Produkce ryb v tunách pstruh duhový siven americký Rok Graf 1 Produkce tržních ryb, siven americký a pstruh duhový (MZE, 2013) Kříženci se sivenem americkým Siven americký siven alpský (Salvelinus fontinalis Salvelinus alpinus) Tato kombinace hybridizace je využívána pro odstranění problému zvýšeného povrchového poškození u pohlavně dospívajících mlíčáků sivena amerického, často před dosažením tržní hmotnosti. Ve volných vodách jsou hybridní jedinci nežádoucí (Mareš a kol., 2012). Obrázek 1 Porovnání sivena amerického (dole) s mezidruhovým hybridem (nahoře) (Foto: Jan Mareš). 14

17 Pstruh obecný forma potoční siven americký (Salmo trutta morpha fario Salvelinus fontinalis) K takové hybridizaci dochází v přirozených podmínkách, pokud se ve stejné lokalitě vyskytují oba druhy ryb. Tyto dva druhy se vytírají ve stejnou roční dobu, a proto k hybridizaci dochází. Hybridi se vyznačují meandrovitými kresbami na hřbetě a na bocích. Hybridi jsou neplodní a jsou nazýváni,,tygrovitými rybami (Baruš a Oliva, 1995). Obrázek 2 Mezidruhový hybrid,,tygrovitá ryba" (Foto: Martin Chytrý, Siven americký pstruh duhový (Salvelinus fontinalis Oncorhynchus mykiss) Tento mezidruhový hybrid je chovaný ve Francii, v České republice zatím ne. Je označován jako,,leopardí ryba, Obrázek 3 Mezidruhový hybrid,,leopardí ryba" (Foto: Lukáš Jurek, 15

18 3. 2 Rybochovné systémy využívané pro chov lososovitých ryb Pro dosažení maximální produkce lososovitých ryb je nutností zajistit optimální podmínky. V prvé řadě musíme zajistit vhodné vodní prostředí, vhodné krmení, dále vhodné technické řešení objektu, které by mělo umožňovat rychlou výměnu vody, automatické třídění, jednoduchost obsluhy a dobrou přístupnost krmného zařízení. Zcela nezbytné je mít kvalitní a dostatečný zdroj vody. Příhoda (2006) uvádí vodu z rybochovného hlediska jako především jako nosič rozpuštěného kyslíku, který je v otevřeném systému limitujícím faktorem pro množství chovaných ryb. Lososovité ryby se u nás započaly chovat v 19. st., a to zejména pstruh duhový. První technologií chovu byl chov pstruha duhového v rybnících (Pokorný a kol, 2003). Principem bylo nejdříve přisazování pstruha k obsádce kapra, později byla poptávka po pstruhu taková, že se kapr přisazoval jako doplňková obsádka k obsádce pstruha duhového. V této technologii chovu bylo dosahováno krmného koeficientu i pod hodnotu 2, a to díky výskytu přirozené potravy, kterou pstruzi krom předkládaných krmných směsí konzumovali (Dvořák a kol., 1985). Začátkem 20. st. byl provozován chov lososovitých ryb v zemních rybníčcích a náhonech. Zařízení bývají zpravidla obdélníkovitého tvaru o ploše do 500m 2 a průměrné hloubce 1 2 m (Pokorný a kol., 2003). Systém se využívá hlavně na odchov násad určených na zarybňování a pro generační ryby pstruha duhového, lipana podhorního, hlavatky obecné a pstruha potočního. Produkce dosažená na těchto systémech je 12,4 22 kg.m 2 (Příhoda, 2006). Podobným způsobem jsou řešeny v Dánsku ekologické farmy, kde se dosahuje produkce až 25 kg.m 3 (Jakumsen a Svendsen, 2010). Problémy jsou s udržením hygieny a s vyšším výskytem parazitóz. Naopak výhodou jsou nízké pořizovací náklady (Pokorný a kol., 2003). Do další kategorie patří chov ryb ve speciálních zařízeních, kam patří betonové bazény, sila, závěsné nádrže, klecové systémy. Všechny z uvedených speciálních zařízení mohou využívat recirkulaci vody, tedy být recirkulačními systémy (RAS) (Pokorný a kol., 2003). Budování betonových bazénů bylo uskutečněno v 60. letech 20. století. Byly to dlouhé nádrže obdélníkovitého tvaru, tzv. italského typu. Jednotlivé žlaby jsou rozděleny na 2 až 3 části mřížemi. Směrem k odtoku se v jednotlivých žlabech za sebou 16

19 následujících obsádka snižuje. Do posledního žlabu se nasazuje o 30 % nižší obsádka, nebo se žlab využívá jako sedimentační. Dosahovaná roční produkce činí kg.m -3. Závěsné nádrže vyvinuté v Německu jsou známé i jako HTT systémy. HTT systémy mají konstrukci z oceli potaženou nepromokavou fólií. Při správném využití HTT systémů můžeme dosáhnout vysoké roční produkce a to 130 až 200 kg.m -3. Chov v silech se uskutečňuje v kruhovitých nádržích nad zemí. Nádrže jsou kruhovitého průřezu o objemu 27 až 33 m 3. Dosahovaná produkce je 25 až 60 kg.m -3. Nevýhodou je poměrně vysoká finanční náročnost (Příhoda, 2006; Pokorný a kol., 2003). Klecové systémy jsou další z variant chovu lososovitých ryb. Jsou to plovoucí kovové konstrukce s různě hustou síťovinou, tvořící jednotlivé odchovné prostory. Začaly se v ČR budovat od roku 1970, a to nejdříve na údolní nádrži Lipno, dále Rozkoš, Březová aj. Posledním fungujícím klecovým systémem v ČR je systém na údolní nádrži Nechranice (Kouřil a kol., 2008). Dosahovaná produkce může činit 26 kg.m -2 (Pokorný a kol., 2003). Hlavním problémem je zvýšená eutrofizace vod a to především díky zvýšení vstupu organické hmoty z klecí. Udává se, že ze 100 % předloženého krmiva se 30 % přemění na odpad podporující eutrofizaci (Ramos a kol. 2013). Nejmodernějšími systémy pro chov lososovitých ryb jsou recirkulační systémy (RAS). RAS se využívají zejména z důvodu nezávislosti na zdroji kvalitní vody, optimalizaci podmínek, minimalizaci dopadu intenzivního chovu na vodní prostředí, snížení rizika přenosu nemocí a ztrát způsobených predátory. Nevýhodami jsou finanční náročnost, požadavky kladené na úroveň personálu a vysoká energetická náročnost (Mareš a kol., 2013). RAS mají mnoho technických řešení. Jedním z nich je vertikální systém, který má několik výškových úrovní vody. Nevýhodou je spotřeba většího množství energie na čerpání vody. Výhodou je na druhé straně možnost využití skrápěných i ponořených filtrů. Druhý typ je horizontální systém. Jednou z variant horizontálních RAS je RAS dánského typu využívaný i v ČR (Kouřil, 2013). Recirkulační systémy dánského typu jsou v ČR tři, a to Pstruhařství mlýny firmy Josef Bláhovec ve Vacově, firma BioFish s. r. o. v Pravíkově a firma Kinský Žďár a. s. ve Žďáru nad Sázavou (Mareš a kol., 2013). Důležitým prvkem v recirkulačním systému dánského typu je použití nízkotlakého airliftu. Vzduch je pomocí dmychadla a rozvodného potrubí, které je ukončeno těsně 17

20 Produkce ryb v tunách nade dnem chovných nádrží a za biologickým filtrem, vháněn do vody a tvoří mohutný sloupec vzduchových bublin. Díky instalované přepážce za airliftem ve žlabu, způsobuje vháněný vzduch zpětný proud vody, sycení vody kyslíkem a vytěsnění oxidu uhličitého (Mareš a kol., 2011). Zpětný proud vody míchá kaly ve žlabu, a ty se ukládají za česlemi při odtoku, kde se usazují do sedimentačních kuželů. Po odstranění CO 2 a kalů přímo ve žlabech neodstraníme produkty látkové výměny, a to zejména amoniak. Ke snížení obsahu amoniaku je vedle rybochovné části objektu budován biofiltr, kam je přiváděna voda odtékající ze žlabů (Kouřil a kol., 2008). V recirkulačním systému dánského typu je možnost vyprodukovat velké množství ryb v poměrně malém prostoru. Hustota obsádky může dosahovat 60 kg.m -3 (Ellis a kol., 2002 cit. Kopp a kol., 2012). Mareš a kol. (2011) uvádí, že hustota obsádky může dosahovat až 75 kg.m -3. O rok později Mareš a kol. (2012) udává podle provedeného pokusu obsádku až 150 kg.m -3. To, že za účelem zisku zvyšujeme obsádku, může mít vliv na walfare ryb, Což může vést ke zhoršené kvalitě vody. Horší kvalita vody v rybách vyvolává stres. Tím pádem je ryba citlivější na onemocnění a nepřijímá v dostatečném množství krmivo (d Orbcastel a kol., 2009) Výlov ryb ze speciálních zařízeních Rok Graf 2 Množství vyprodukovaných ryb ve speciálních zařízeních v ČR (MZE. 2013). Při porovnání možnosti regulace (řízení) různých parametrů u tří skupin rybochovných zařízení v akvakultuře (extenzivně využívané nádrže a ponořené klece, polointenzivně využívané nádrže a klece, intenzivně využívané nádrže v rámci 18

21 recirkulačních systémů), dojdeme k závěru, jež vyzdvihuje recirkulační systémy (Blancheton, 2005 cit. Kouřil, 2006). Tabulka 1 Charakteristika rozdílných produkčních systémů v akvakultuře (Blancheton, 2005 cit. Kouřil, 2006). Kvalita vody Teplota vody Výskyt bakterií a parazitů Nerozpuštěné látky Rozpuštěné látky Predátoři a škůdci Plůdek bez regulace bez regulace plná regulace bez regulace bez regulace plná regulace bez regulace bez regulace možnost regulace bez regulace bez dobrá možnost regulace regulace bez regulace bez dobrá možnost regulace regulace bez regulace bez regulace plná regulace bez regulace až po plnou bez regulaci regulace plná regulace Vysvětlivky: 1 extenzivně využívané nádrže a ponořené klece, 2 polointenzivně využívané nádrže a klece, 3 intenzivně využívané nádrže v rámci recirkulačních systémů 3. 3 Popis recirkulačního systému dánského typu v Pavíkově Rybí farma v Pravíkově je recirkulační zařízení dánského tipu. Pravíkovská farma je ucelenou soustavou, zahrnující moderní technologie RAS, jako jsou např. technologie úpravy vody a její distribuce, odchovné nádrže, systém krmení ryb a systém slovování jednotlivých nádrží. Primárním zdrojem vody pro systém je bezejmenný potok, který je pojištěn zdroji vody z vrtu a z přiléhajícího rybníka. Potřeba přitékající vody pro systém je 8 l.s -1. Voda v systému se vymění za 1,5 dne. V systému bylo vybudováno celkem 12 odchovných žlabů dlouhých 12 metrů, každý s šířkou 2 metry a výškou vodního sloupce 1,8 m. Objem vody v odchovných žlabech je 518,4 m 3 systém obsahuje 1000m 3 (Nusl a Pfau, 2010). a celkem 19

22 Obrázek 4 Schéma recirkulačního systému dánského typu na rybí farmě Pravíkově (Vítek a kol., 2011) Voda se do odchovných žlabů dostává přes pohyblivé šoupě sloužící k regulaci množství přítokové vod a rychlosti proudu. Na konci žlabu je 80 cm nade dnem umístěný vzduchový difuzér, který má za účinek cirkulaci vody ve žlabu, vytěsňování CO 2 z vody a dosycování vody O 2. Pohybem ryb a prouděním vody se kaly víří a odtékají za mřížové stěny, kde sedimentují do sedimentačních kuželů. Sedimentační kužely se musí alespoň 2 krát za den vypustit do sběrné kalové jímky. Za sedimentačními kužely se nachází dlužová stěna, která umožňuje vypustitelnost, a tím i slovitelnost nádrže. Voda odtéká otvorem určeným pro dluže, do odtokového kanálu společného pro všechny žlaby. Odtokový kanál směruje proudící vodu do dvoudílného biologického filtru (Nusl a Pfau, 2010). Voda z odtokového kanálu vtéká do jednokomorového plovoucího biofiltru. Tato část biofiltru obsahuje plovoucí elementy (PET výlisky) s velkým povrchem (800 m 2.m 3 ) sloužící jako substrát pro nitrifikační bakterie. Objem plastových elementů v plovoucím biofiltru se pohybuje kolem 10m 3 a je rozpohybován za pomoci nízkotlakého difuzéru. V této části biofiltru se přeměňuje toxický plynný amoniak (NH 3 ) na dusitany (NO 2 ) (Vítek a kol., 2011). Voda z plovoucího biofiltru vtéká do ponořeného biofiltru. Ponořený biofiltr je rozdělen na 8 samostatných oddílů. V těchto oddílech jsou ponořené PET elementy o objemu 100 m 3. Nízkotlaký difuzér je zde spouštěn za účelem čištění. V ponořeném biofiltru se přeměňují dusitany (NO 2 ) na dusičnany (NO 3 ) (Vítek a kol., 2011). Voda dále pokračuje do tzv. mělkého airliftu (aerátoru), který slouží k aeraci a odstranění přebytečného CO 2. Na mělký airlift navazuje tzv. hluboký airlift, jehož 20

23 hloubka činí 4,5 m a který slouží jako aerátor a hnací prvek vody v systému. Hnacím prvkem se stává díky ponořené pevné stěně za ponořeným potrubím difuzéru. Tato stěna je ukončena ve spodní části difuzéru. Hladina se tímto technickým řešením zvýší o 8 10 cm, což vytvoří potřebný spádový efekt pro čerpání vody do přítokového kanálu (Vítek a kol., 2011; Nusl a Pfau, 2010) Výživa lososovitých ryb Lososovité ryby jsou typickými zástupci dravých druhů ryb, což dokazuje ozubená tlama a krátký trávicí trakt se žaludkem. Trávicí ústrojí začíná jícnem, který navazuje na žaludek. V žaludku při trávení dosahuje ph u pstruha duhového hodnoty 2,8, naopak při hladovění je ph až neutrální. Z žaludku putuje potrava do proximálního střeva, které je vybaveno pylorickými přívěsky. Na proximální střevo navazuje distální část střeva (Spurný, 1998). Potrava pro ryby slouží jako zdroj energie a jako výživa důležitá pro růst, reprodukci a zdraví (Lovell, 1998 cit. Píbil, 2009). Pro úspěšný chov ryb v intenzivních podmínkách je kvalitní krmivo v dostatečné míře nezbytné. (Pokorný, 2003). V intenzivních chovech se tedy používají kompletní krmné směsi. Jsou sice ekonomicky náročné, ale zároveň jsou nejúčinnějším faktorem, který podporuje růstový potenciál ryb. Díky urychlení růstu ryb, se zvyšuje jejich hustota v jednotce objemu a dochází ke zkrácení výrobního cyklu (Spurný, 1984). Ryby vyžadují stejné živiny jako teplokrevná zvířata, ale mají nižší spotřebu energie a relativně vysokou potřebu proteinu. Při určení potřeby jednotlivých živin u chovatelsky preferovaných druhů ryb je třeba vycházet z jejich biologických a potravních odlišností. Po stránce kvantitativní potřeby živin je třeba dělat rozdíly mezi rybami studenomilnými karnivorními (lososovité) a teplomilnými omnivorními (kaprovité). Příjem, využití krmiva a nutriční požadavky jsou u ryb ovlivněny podmínkami prostředí, a to zejména teplotou vody, úrovní nasycení vody kyslíkem, věkem a hmotností ryb. Juvenilní ryby (plůdek, roček) mají kvalitativně stejné, ale kvantitativně rozlišné nutriční požadavky oproti starším rybám (adultní) (Jirásek a kol., 2005). 21

24 Tabulka 2 Potřeba živin pro lososovité ryby (Příhoda, 2006). Dusíkaté látky [%] Tuky [%] Vláknina [%] Popel [%] ,0-26 0, , Bílkoviny (protein) Zatímco sacharidy a lipidy slouží v organismech především jako zdroj metabolické energie a mohou se vzájemně zastupovat, tvoří bílkoviny hlavní stavební materiál buněk a tkání a jsou v tomto směru nezbytné, tedy nenahraditelné. Na rozdíl od sacharidů a lipidů neexistuje v organizmech skladiště bílkovin. Bílkoviny se tedy nepřetržitě odbourávají a znovu tvoří (Zehnálek, 1999). Bílkoviny jsou složené z jednotlivých řetězců aminokyselin, které se skládají z uhlíku, vodíku, kyslíku a dusíku v amoniakální formě (NH 3 ). Obsah dusíku v bílkovinách je u pstruha duhového poměrně stálý 16 %. Dosud je známo 25 aminokyselin. Tyto aminokyseliny se navzájem spojují do různě dlouhých řetězců. Mohou se také vázat na látky nebílkovinné, jako jsou např. kyselina fosforečná a nukleová, cukry, lipidy, organická barviva apod. Celkový počet variant různých bílkovin je až Dále se dělí aminokyseliny na esenciální, které si tělo neumí samo vytvořit a na neesenciální, které si tělo dokáže vytvořit samo. Problémy s nedostatkem nehrozí, pokud ryby mají dostatek přirozené potravy. Ovšem pokud chováme ryby v intenzivních systémech bez možnosti konzumace přirozené potravy, musíme esenciální aminokyseliny zakomponovat do krmné dávky. Pozor musíme dávat zejména na lyzin, arginin a metionin. Aminokyseliny musíme podávat ve správné rovnováze, každý den a ve stejnou dobu, jelikož si tělo není schopné aminokyseliny ukládat. (Pokorný a kol., 2003; Příhoda, 2006). Pokud nemá ryba dostatečný přísun energie nebo nemá dostatečné tukové zásoby, čerpá energii z rozkladu bílkovin, což je z chovatelského hlediska nežádoucí. Projevy nedostatku bílkovin se mohou projevovat např. nechutenstvím, zpomalením růstu, sníženou aktivitou a postáváním ryb těsně pod hladinou (Příhoda, 2006). Potřeba bílkovin pro pstruha duhového by měla být podle Jiráska a kol. (2005) následující: Plůdek 47 až 64 %, násadový materiál 42 až 55 %, tržní ryba 38 až 48 %. V posledních dobách se potřeba stravitelného proteinu vztahuje k množství stravitelné energie v krmivu. V produkčních krmivech pro pstruha duhového by měl být optimální poměr stravitelného proteinu g SNL. MJ SE pstruh

25 Sacharidy Ze všech organických látek, které se nacházejí v přírodě, mají největší kvantitativní zastoupení právě sacharidy. Vyskytují se v každé rostlinné buňce a plní v organizmu tyto funkce: jsou zdrojem energie (glukóza, fruktóza), stavební složkou (celulóza a chitin), zásobními látkami (glykogen, škrob). Též jsou složkou glykoproteinů a jiných účinných látek (koenzymy glykoproteiny, antibiotika) (Zehnálek, 1999). Podle Pokorného a kol. (2003) se v krmivech setkáváme s těmito sacharidy: monosacharidy: glukóza, fruktóza, galaktóza, ribóza, deoxyribóza, aj. disacharidy: maltóza, sacharóza, laktóza, aj. polysacharidy: škrob, celulóza, hemicelulóza aj. Během evoluce si lososovité ryby navykly na potravu chudou na sacharidy. V trávicím traktu nemají dostatečně vyvinutou amylázu a tím tráví neupravený škrob pouze z 50 %. Stravitelnost můžeme zvýšit hypotermickou úpravou a to až o 15 %. Obsah neupravených sacharidů (škrobu) v krmné směsi by neměl být vyšší jak 12 %. Po hypotermické úpravě může krmivo obsahovat % upravených sacharidů. Důležitý význam mají sacharidy (škroby) jako pojivo při výrobě krmných směsí. Vlákninu nejsou ryby schopny využívat, a proto by obsah hrubé vlákniny pro pstruha duhového neměl přesahovat 2 % a u plůdku 1 % z celkového objemu krmiva (Jirásek a kol., 2005) Tuky (lipidy) Tuky jsou estery karboxylových (mastných) kyselin a glycerolu (Zehnálek, 1999). Hlavní funkcí tuků v organizmu je stavba buněčných membrán, které jsou tvořeny především cholesterolem a fosfolipidy. Další funkcí je pohotový zdroj energie, což zajišťují mastné kyselin. Zásobní funkci zajišťují triacylglyceroly. Tuky jsou schopny na sebe vázat vitamíny rozpustné v tucích (Zeman a kol., 2006). Obecně platí, že tuk je hlavním zdrojem energie pro lososovité ryby. Z 1g tuku získá ryba 39,8 kj BE, což je 1,6 krát více než z bílkovinné složky potravy a 2,3 krát více oproti sacharidové složce potravy (Jirásek a kol., 2005). Tuky jsou pro lososovité ryby nenahraditelné. Lze je rozdělit podle zastoupení nasycených a nenasycených mastných kyselinkyselin. Rozlišují se tuky tuhé, tekuté a mazlavé. Tuhé tuky jsou zastoupeny zejména kyselinou stearovou a palmitovou. 23

26 Z kapalných tuků je nejdůležitější kyselina olejová. Mazlavé tuky obsahují jak nasycené, tak nenasycené mastné kyseliny Je dokázáno, že některé mastné kyseliny si ryba vytvořit nedokáže (esenciální mastné kyseliny), a proto je musíme dodat v krmivu. Patří mezi ně kyselina linolová (LA), linoleová (ALA) a arachidonová (AA). Z esenciálních mastných kyselin si je ryba schopna procesy jako jsou elongace a desaturace tvořit potřebné mastné kyseliny (Pokorný a kol., 2003). Mastné kyseliny se rozdělují podle počtu dvojných vazeb na nasycené (SFA), bez dvojné vazby, a nenasycené (FA) s jednou a více dvojnými vazbami. Nenasycené aminokyseliny se dále dělí na monoenové (MUFA), s jednou dvojnou vazbou (např. kys. olejová 18 : 1 n-3), na polyenové (PUFA) s více dvojnými vazbami (kys. Linolová 18 : 2 n-6)a vysoce nenasycené (HUFA) se třemi a více dvojnými vazbami (kys. linoleová 18 : 3 n-3) (Kouřil a kol., 2008). Krmivo pro pstruha duhového by mělo obsahovat 18 : 3 (n-3) o množství odpovídající 20% tuku v krmivu, nebo 10% HUFA n-3 (EPA, DHA), resp. 1 1,5 % 18 : 3 (n-3) a 1 % 18 : 2 (n-6) krmiva. Vyšší obsah tuku v krmivu příznivě ovlivňuje růst a konverzi živin. Na druhou stranu vzniká nadměrné množství vnitřnostního tuku, což má negativní vliv na výtěžnost ryb. Pro ideální růst jednotlivých věkových kategorií pstruha duhového by měl být obsah tuku v krmivu následující: plůdek 7,0 až 20,0 %, násadový materiál 12,0 až 23,0 %, tržní ryba 13,0 až 27,0 % (Jirásek a kol., 2005). Nedostatek mastných kyselin u lososovitých ryb způsobuje depresi růstu, zhoršení konverze krmiva, výskyt deformací u plůdku, ztučnění jater, apatii, šokové syndromy a v poslední řadě úmrtí (Navrátil a kol., 2000). Zdrojem tuku v krmivu bývá rybí olej, rostlinné oleje, lecitin a drůbeží tuk. Díky své struktuře podléhají brzké oxidaci, což krmivo znehodnocuje, a proto se používají antioxidační přídavky, např. Kurasan a Ethoxyquin. (Pokorný a kol., 2003) Vitamíny Vitamíny jsou obecně definovány jako organické složky v potravě, nezbytné k životu, zdraví, růstu a nejsou zdrojem energie (Zeman a kol., 2006). Vitamíny ryba přijímá hotové (aktivní), nebo ve formě neaktivní (nečinné). V tom případě se jedná o provitamíny. Na světě je známo celkem 15 vitamínů, z nichž je pro ryby 10 24

27 esenciálních. Vitamíny se rozdělují na rozpustné v tucích a na rozpustné ve vodě (Příhoda, 2006). Tabulka 3 Doporučené množství vitamínů v 1 kg krmiva pro pstruha duhového (Příhoda, 2006). Rozpustné v tucích Rozpustné ve vodě Vitamíny Množství Vliv na A (exoroftol) m.j růst, reprodukce D 3 (cholecalciferol) m.j. absorbce vápníku a fosforu E (tokoferol) mg. plodnost, antioxidant K (filochynon) 6-12 mg. srážlivost krve B 1 (tiamin) mg. metabolizmus cukrů B 2 (riboflavin) mg. metabolizmus bílkovin a tuků PP (niacin) mg. metabolizmus bílkovin a tuků kyselina pantotenová mg. metabolizmus živin B 6 (pyridoxin) mg. energetický metabolizmus B 12 (cyanokobaltamin) 0,03-0,05 mg. červené krvinky Kyselina listová 4-6 mg. růst H (biotin) 0,8-1,2 mg. metabolizmus všech živin Cholin mg. metabolizmus tuků C (kyselina askorbová) mg. růst Inositol mg. růst Ryby oproti ostatním zvířatům mají poměrně malou fyziologickou potřebu vitamínů. Většina druhů ryb není schopna, nebo je schopna jen v omezené míře (zejména u raných stádií) syntetizovat pro ně důležité vitamíny. Vitamíny se dodávají do krmiva, pokud je nedostatek přirozené potravy a ten je v intenzivních chovech vždy (Jirásek a kol., 2005). Nedostatek vitamínů vyvolává u ryb vážné zdravotní potíže. Úplný nedostatek se označuje avitaminóza a částečný nedostatek hypovitaminóza. Vitamíny díky jejich neúdržnosti vůči vnějším vlivům musíme chránit, a to nejčastěji antioxidanty, nebo obdukcí hotových granulí. V krmivech se také mohou vyskytovat antivitaminy, které blokují účinek nebo dostupnost vitamínů. Do antivitamínů patří např. polysacharidy (škrob, celulóza, aj.), látky vytvářející s vitamíny pevné 25

28 vazby (1-aminoD-prolin, aj.) a látky za vitamíny se vydávající (Pokorný a kol., 2003; Kouřil a kol., 2008) Minerální látky Minerální látky jsou v těle ryb v množství 3 5% a jsou nezastupitelné. Do organizmu se dostávají s potravou, kůží a žaberním aparátem. Minerální látky se dělí na mikroelementy a mikroelementy. Minerální látky se v těle spotřebovávají v malých množstvích. Mezi nejdůležitější minerální látky pro lososovité ryby patří vápník a fosfor. Fosfor ve fytátové formě (v obilovinách) nejsou lososovité ryby schopny díky absenci enzymu fytázy schopny trávit. Pro ryby je nejvhodnější forma fosforu anorganická a to jako monokalciumfosfát. Nejvhodnějším zdrojem minerálních látek pro lososovité ryby je rybí moučka. Rybí organizmus si může tvořit zásoby minerálních látek. Nadbytek je vylučován močí, slizem, výkaly, přes žaberní aparát a kůži. Některé prvky jsou kumulovány a mohou na tělo ryb působit nepříznivě. Do krmiva pro intenzivní chovy se dodávají minerální látky ve formě premixů většinou společně s vitamíny (Rybářstvi.Eu, 2014; Pokorný a kol., 2003). Tabulka 4 Potřebné minerální látky pro lososovité ryby a jejich funkce v organizmu (Příhoda, 2006). Makroelementy Vápník Fosfor Kobalt a Železo Měď Hořčík a Fluor Mikroelementy Sodík a Draslík Chlór Mangan kosti, zuby, krevní koagulant kosti, zuby červené krvinky červené krvinky, podporuje činnost enzymů kosti, zuby osmotický buněčný tlak osmotický buněčný tlak, trávení růst 3. 5 Hydrochemické parametry v intenzivním chovu lososovitých ryb Pro dosažení maximálních produkčních výsledků v chovu lososovitých ryb ve speciálních zařízeních je nezbytné zajistit optimální podmínky pro vývoj a růst ryb. Hlavním kritériem pro chov lososovitých ryb je zajistit vhodné fyzikálněchemické vlastnosti vody. Jednotlivé faktory prostředí nepůsobí pouze samostatně, ale jsou jeden na druhém částečně závislé a navzájem se tedy ovlivňují (Pokorný a kol., 2003). Hlavní fyzikálně chemické vlastnosti vody ovlivňující chov lososovitých ryb v intenzivních chovech jsou: teplota vody, reakce vody (ph), rozpuštěné látky, 26

29 organické znečištění, nerozpuštěné (suspendované) látky, výměna vody, osvětlení (Pokorný a kol., 2003) Teplota Teplota je jedním z nejvýznamnějších známých ukazatelů jakosti a vlastností vody (Pitter, 2009). Heteša a Kočková, (1997) píší, teplota vody přímo ovlivňuje rozpuštěné množství plynů ve vodě. Čím teplejší je voda, tím méně se v ní rozpustí plynů, což platí absolutně. Pitter (2009) rozděluje zdroje vody podle teploty na zdroj s konstantní teplotou (podzemní a uměle oteplené) a zdroj s variabilní teplotou (povrchové). Pro chov ryb je velice důležitá stabilizace teploty vody. Maximální teploty vody by neměly, a to zejména v odchovech plůdku být vyšší o více jak 25 % oproti optimální teplotě. Dávat pozor musíme zejména na náhlé změny teploty (teplotní šok), které často končí úhynem (Pokorný a kol., 2003). Adultní jedinci jsou schopni adaptace při náhlé změně teploty vody o 6 C (pstruh duhový). U plůdku nesmí rozdíl teploty vody přesáhnout 5 C a u raného plůdku 1,5 3 C (Svobodová a kol., 2007). Například u Pd d66 nastává problém s trávením po každodenním nakrmení při teplotě 8 10 C a následné noci, kdy teplota klesne na 3 4 C. Po takovéto změně teploty nastanou trávicí potíže a ryby mohou uhynout. Pro pstruha duhového je ideální teplota C. Vhodná teplota pro přijatelný růst a konverzi živin je C. Pro pstruha duhového je kritické teplotní maximum (CTM) C (Pokorný a kol., 2003). Podle Rodgers a Grifiths (1983) je CTM u pstruha duhového stanoveno na 29 C. CTM je vypočítáno jako pozvolný nárůst teploty vody, dokud se nestávají pohyby ryby neorganizované, nebo je její rovnováha narušena a další normální aktivita ryby není možná. Teploty nižší než 6 C a vyšší než C snižují růst a konverzi krmiva (Steffens. 1981). Pro sivena amerického, rovněž chovaného v intenzivních systémech, je ideální teplota C. Teplotní maximum je pro něj na hranici 21 C. Ojolick a kol. (1995) a Benfey (1996), které cituje Píbil (2009) udávají CTM až 29 C, závislé na věku a pohlaví ryb. U jikernaček byla zjištěna větší odolnost vůči teplotě než u mlíčáků. Teplota vody výrazně ovlivňuje i výskyt nemocí u ryb. Při poklesu teploty pod 8 C jsou lososovité ryby vnímavější na hemoragickou septikemii lososovitých, naopak pří teplotách C jsou náchylnější na furunkulózu (Svobodová a kol., 2007). 27

30 Obrázek 5 Vliv teploty vody na přírůstek kusové hmotnosti ročka pstruha duhového (Pokorný a kol., 2003) Kyslík Kyslík je nejvýznamnější z rozpuštěných plynů ve vodě. Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě značně ovlivňuje velkou část biochemických procesů, a často proto bývá limitujícím faktorem pro život různých organizmů. Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě závisí především na teplotě vody a na atmosférickém tlaku, dále také na organickém znečištění, intenzitě světla, přítomnosti zelených organizmů a mnoha dalších činitelů. S rostoucí teplotou se ve vodě rozpouští stále menší množství kyslíku. Pro všechny ryby je ideální 100% nasycení kyslíkem, což je odpovídající obsah kyslíku v daném tlaku a teplotě.(heteša a Kočková, 1997). 100% a vyššího nasycení kyslíkem dosáhneme přímou oxygenací nebo fotosyntézou (Pokorný a kol., 2003). Za optimální se považuje stav, kdy naměříme na přítoku do žlabu, nebo jiného rybochovného zařízení 100% nasycení kyslíkem a na odtoku neklesne nasycení pod 60% (cca 6 mg.l -1 O 2 ) (Dvořák, 1984). Podle Příhody (2006) je nejvhodnější množství O 2 pro pstruha duhového mg.l -1. Ryby začínají projevovat nepokoj při obsahu O 2 menší jak 7,8 mg.l -1. Heteša a Kočková (1997) udávají kritické množství rozpuštěného O 2 pro lososovité ryby v letních měsících 5 5,5 mg.l -1, při 4 mg.l -1 pozorujeme obtížné dýchání a při 1 2,0 mg.l -1 již v krátkém čase hynou. 28

31 Ze zkušeností je známo, že nakrmené ryby se necítí ve vodě dobře už při hodnotách koncentrace O 2 pod 7 mg.l -1. Tento obsah kyslíku představuje nasycení pouze 61 % při 10 C, 68 % při 15 C a pouze 56 % při 6 C. Se snižujícím se obsahem O 2 ve vodě klesá odolnost ryb proti onemocnění, zhoršuje se příjem a využití krmiva aj. Množství O 2 spotřebované rybami velmi úzce souvisí s teplotou vody a kusovou hmotností ryb, stupněm nasycení, zdravotním stavem a aktivitou. Při zvýšení teploty o 10 C vzroste intenzita metabolizmu a tím pádem i spotřeba kyslíku až trojnásobně (Pokorný a kol., 2003). Tabulka 5 Spotřeba kyslíku pstruhem duhovým v závislosti na hmotnosti těla (Pokorný a kol, 2003). Kusová hmotnost ryb [g] Spotřeba kyslíku [mg.kg -1.h -1 ] 0, nad do nad Při výstavbě nového rybochovného objektu nebo při změně technologie ve stávajícím rybochovném zařízení je třeba nejdříve provést propočet kyslíkové bilance. Na základě kyslíkové bilance určíme, zda přítoková voda je dostatečně bohatá na rozpuštěný O 2, nebo zda budeme muset O 2 do vody dodávat. K obohacení vody o O 2 nám slouží různé typy aeračních prostředků, provzdušňování nebo přímé sycení (Pokorný a kol., 2003) Ostatní plyny rozpuštěné ve vodě Kvalitu vodního prostředí a tím i celý zdravotní stav ryb mohou ovlivňovat i některé další plyny. Jedná se především o obsažený dusík (N 2 ). Velké množství tohoto plynu může zejména v objektech s oteplenou vodou způsobovat výskyt plynových embolií (bublinek) v krvi a ostatních tkáních ryb s následným úhynem. Pro jednotlivé věkové kategorie pstruha duhového se uvádějí různé hraniční hodnoty nasycení vody dusíkem: váčkový plůdek až 104 %, roček až 105 % a starší ryby snesou 115 % (Pokorný a kol., 2003). 29