Diplomová práce Směnka jako platební instrument ( ekonomické a právní aspekty ) Aneta Geryková 2006

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra národního hospodářství Diplomová práce Směnka jako platební instrument ( ekonomické a právní aspekty ) Aneta Geryková 2006 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Směnka jako platební instrument ( ekonomické a právní aspekty ) zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 Obsah: 1. Úvod O směnce obecně Úvod Právní úprava směnek Druhy směnek Účastníci směnečných vztahů Podstatné náležitosti směnky cizí Podstatné náležitosti směnky vlastní Převody směnečných práv a závazků Rubopis Blankotradice Prezentace směnky k placení Směnečný protest Notifikace a postih Použití směnek v bankovnictví Úvod Směnka jako depozitní produkt Depozitní směnka Směnka jako forma zajištění úvěru Depotní směnka Směnečné rukojemství Peněžní úvěry a směnky Eskontní úvěr Negociační úvěr Závazkové úvěry jeho formy spojené se směnkami Akceptační úvěr Remboursní Avalový úvěr Zvláštní druh bankovního instrumentu Směnečné depo 24 2

3 3.7. Forfaiting směnek Směnečné řízení Úvod Návrh na vydání směnečného platebního rozkazu Příslušnost soudu Soudní poplatky Vlastní činnost soudu ve směnečném řízení Námitky Výkon rozhodnutí ve směnečných věcech Podpisy na směnce Úvod Nesvobodné podpisy na směnce Jednatelské osoby Fyzické osoby řídící se občanským zákoníkem Fyzické osoby řídící se obchodním zákoníkem Právnické osoby Zastupování pří směnečných úkonech a podpisech Podpisy na blankosměnce Závěr Resumé Seznam použité literatury

4 1.Úvod Směnky patří k nejstarším cenným papírům. Počátky směnky spadají do 12. století. Tehdy se instrumenty podobné dnešním směnkám začaly používat v severoitalských městech. Obchodní styk si tam, kde nabývá větších rozměrů, vynutí vznik takových právních instrumentů, které dbají jeho potřeb. 1 Původně sloužila směnka ke směňování měn a k bezpečnému transportu peněžních prostředků na delší vzdálenosti. V současnosti je směnka využívána především jako zajišťovací, úvěrový, úložný a platební instrument. Směnky představují živou součást finančních vztahů ve fungujících tržních ekonomikách a jejich používání je součástí běžné, každodenní obchodní praxe především v oblasti obchodování. Často ale s úspěchem nalézají použití i v běžném občanském životě. 2 Směnečný závazek je přísně formalizovaný, a to jak do formy, tak do práv, povinností i jejich uplatňování. To je nutný průvodní jev vyplývající z objektivnosti a přímosti směnečného vztahu. Přísná forma směnečného závazku i přísnost důsledků z této formy závazků vyplývající nachází výraz v pojmu směnečná přísnost, kterým se právě dává najevo, že jde o závazek náročný jak při svém vzniku, tak i při jeho plnění vymáhání, atd. Tato směnečná přísnost se promítá jak v právu hmotném, tak v právu procesním. Znalý a uvážlivý účastník směnečných vztahů realizuje právě ony výhody, které z této směnečné přísnosti vyplývají, ve svůj prospěch. Účastník neznalý a neodpovědný zřejmě spíše pocítí právě ony stránky nepříjemné. 3 Pro zpracování mé diplomové práce jsem si zvolila téma směnky, protože přesto, že směnečná problematika je již zpracována v mnoha knihách, publikacích a článcích, přináší toto téma ještě mnoho neobjasněných problémů. Vzhledem k tomu, že oblast směnečných vztahů je velice obsáhlá a pojmout problematiku směnky opravdu podrobně a do hloubky by zdaleka přesahovalo stanovený rozsah diplomové práce, zmíním se v následující kapitole jen stručně a obecně o základních právních aspektech směnky a dále se budu ve své práci věnovat směnce z ekonomického a právního 1 Kotásek, J. Úvod do směnečného práva, Brno, Právnická fakulta MU, 2002, str Kovařík Z. Cenné papíry, směnky, šeky, akreditiv, Praha, Sekuron, 1993, str.12 3 Kovařík Z. Cenné papíry, směnky, šeky, akreditiv, Praha, Sekuron, 1993, str.11 4

5 hlediska a objasním používání směnek v bankovnictví, kdy směnka figuruje jako ekonomický nástroj a dále popíšu průběh směnečného řízení. Hlavní pozornost jsem se ale rozhodla věnovat problematice podpisů na směnce, která není nikde kompletně popsána. Myslím si, že v oblasti směnečných podpisů existuje mnoho nejasností, a proto jsem si dala za cíl některé problémy týkající se podpisů na směnce v této práci popsat a alespoň částečně objasnit. Chtěla bych se zabývat formou podpisu, nesvobodnými podpisy na směnce, podpisy učiněnými v tísni, dále podpisy jednatelských osob a tím, jaké problémy mohou vzniknout při podpisu směnky fyzickou osobou a samozřejmě také mnoho problémů jistě vzniká při podepisovaní za právnickou osobu nebo při podpisu směnky v zastoupení. Zajímá mne, jak na tyto problémy nahlíží soudy a jaké byly jejich závěry v těch či oněch případech týkajících se podpisů na směnkách, proto budou mým zdrojem informací mimo jiné také právě judikáty. 5

6 2. O směnce obecně 2.1. Úvod Směnka bývá definována jako přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli v určitém místě a v určitém čase směnkou stanovenou peněžitou částku a nepotřebuje ke své platnosti jiný důvod, než je platná, dlužníkem podepsaná směnka. Je to právě rys abstraktnosti směnečného závazku, který má za následek, že existence platného směnečného závazku není podmíněna žádnými jinými právními vztahy. Není tady vůbec významné, proč byla směnka vystavena. Nezáleží na tom, zda má dlužník vůči oprávněnému ze směnky vůbec nějaký dluh, či vymahatelný nárok. Směnka sama o sobě je dostatečný důvod směnečného závazku. Ačkoliv směnka ke své existenci nepotřebuje jiný důvod, než je řádně podepsaná směnka, při běžném používání směnek tomu tak není a je pravidlem, že směnka vzniká v užší návaznosti na jiný smluvní vztah. Směnka má tedy svůj další právní, ekonomický, hospodářský a obchodní důvod. 4 Směnka je cenný papír, který je listinný, umořitelný, obligační na peněžité plnění, zásadně převoditelný a konstitutivní. Směnka může mít formu cenného papíru na řad nebo na jméno, nikoliv na doručitele Právní úprava směnek Základním pramenem směnečného práva je zákon č. 191/ 1950 Sb., směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), který patří k nejstarším a také k nejkvalitnějším právním normám. Doposud byl ZSŠ novelizován jen jednou, v roce 2000, a to zcela nevýznamně. Podpůrnými prameny jsou pak zákoník občanský (dále jen ObčZ) a obchodní (dále jen ObchZ). 4 Kovařík, Z. Ke vztahu závazků směnečných a smluvních, Právní rozhledy, 1994,č. 1, str. 1 5 Kotásek, J. Úvod do směnečného práva, Brno, Právnická fakulta MU, 2002, str. 33 6

7 2.3. Druhy směnek Existují dva základní druhy směnek, a to směnka vlastní a směnka cizí. Směnka vlastní představuje závazek výstavce směnky vyplatit při splatnosti směnky směnečný peníz majiteli směnky 6. Vztah ze směnky vlastní je tedy dvojstranný. Směnka cizí je příkazem výstavce třetí osobě - směnečníkovi, aby tato osoba zaplatila při splatnosti majiteli směnky směnečný peníz. Výstavce je tedy dlužníkem nepřímým. Cizí směnka bývá také označována jako trata. Kromě těchto dvou druhů směnek existují směnky se sníženým počtem účastníků. Směnka na vlastní řad výstavce, upravena v 3 odst. 1 ZSŠ, která je v podstatě směnkou cizí, ve které výstavce označil sám sebe za remitenta. Jinak řečeno, směnkou na vlastní řad přikazuje výstavce směnečníkovi, aby mu zaplatil určitou finanční částku. Osoba výstavce a remitenta zde splývá. Dále zastřená směnka vlastní ( 3 odst. 2 ZSŠ) je směnka cizí, ve které výstavce sám sobě přikazuje zaplatit remitentovi. Zde splývá osoba výstavce a směnečníka. Aby směnka získala dlužníka přímého, musí ji směnečník akceptovat, na což se v praxi často zapomíná v mylném domnění, že stačí pouze podpis výstavce. Sporná je přípustnost zastřené směnky vlastní na vlastní řad výstavce. Rektasměnka obsahuje zápornou ordre doložku, kterou může napsat pouze výstavce. Rektasměnku nelze převádět, indosovat. Záporná ordre doložka zní nikoli na řad. Blankosměnka je podepsaná listina, která je určena za směnku a je podepisatelem úmyslně vydána v nehotovém stavu s tím, že nabyvateli je zřízeno dohodou tzv. vyplňovací směnečné právo k doplnění zatím chybějících náležitostí. 7 6 Kovařík, Z. Směnka a šek v ČR, Praha, C.H. Beck, 2000, str Kotásek, J. Úvod do směnečného práva, Brno, Masarykova univerzita, 2002, str. 81 7

8 2.4. Účastníci směnečných vztahů a) Výstavce Výstavce směnky je osoba, která směnku jako cenný papír uvádí do oběhu. Charakter závazků výstavce lze rozlišovat dle toho, zda se jedná o směnku vlastní či směnku cizí. Výstavce směnky vlastní je osoba, která tímto prohlášením přejímá závazek vyplatit směnečnou sumu. Je tedy dlužníkem přímým. Naproti tomu výstavce směnky cizí, označovaný také jako trasant zavázán přímo není. Také on je však odpovědný za přijetí a zaplacení směnky, jak vyplývá z 9 ZSŠ. Jde tedy o dlužníka nepřímého postihového neboli regresního. b) Remitent Remitent je osoba, v jejíž prospěch byla směnka vydána. Je tedy prvním oprávněným ze směnky. Tato osoba je v 1/6 a 75/5 ZSŠ definována slovy jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno". Remitent může se směnkou volně disponovat, může směnku prodat a převést práva z ní na jinou osobu. c) Směnečník Tato osoba je účastníkem směnečných vztahů pouze u směnky cizí. Směnečník je také označován jako trasát. Jde o osobu, proti níž příkaz výstavce zaplatit směnečný peníz směřuje. Směnečníkem se stává osoba, která je jako směnečník na směnce označena, i kdyby se tak stalo bez jejího vědomí, nezávisle na její vůli. Ovšem pouhé označení směnečníka nikterak směnečně nezavazuje. Směnečník se stává směnečně zavázanou osobou až svým písemným prohlášením na směnce, které se nazývá akceptem směnky. 8

9 d) Akceptant Osoba, která písemným prohlášením na směnce směnku přijala, se nazývá akceptantem. Přijetím směnky se závazků prostý směnečník stává hlavní směnečně zavázanou osobou. Majitel cizí směnky má vůči němu přímý nárok na zaplacení směnečné sumy v době a místě splatnosti. 8 e) Majitel Je vlastník směnky a je legitimován k výkonu směnečných práv. Jde tedy o věřitele ze směnky. Prvním majitelem směnky je remitent a dalšími majiteli indosatáři, tedy osoby, na které byla směnka převedena rubopisem. f) Indosant Indosant je osoba, která směnku převádí rubopisem. Osobu, která práva ze směnky nabývá, nazýváme indosatářem. Indosatář se stává majitelem směnky a v případě, že směnku dále převádí, stává se indosantem. g) Rukojmí Rukojmí je ručitelem, který přebírá za konkrétního směnečného účastníka ručitelský závazek. Z podpisu osoby na směnce musí tento úmysl, podepsat se jako rukojmí, vyplývat. Zákon však některé podpisy za rukojemské považuje i tehdy, pokud u podpisu není doložka jako avalista nebo per aval. Rukojmí se také označuje jako aval, nebo avalista a v případě, že se zaručuje za výstavce směnky vlastní, nebo že příjemce směnky cizí má postavení dlužníka přímého. Pokud ručí za jiné zavázané osoby, vystupuje v postavení dlužníka nepřímého - regresního. 8 Kovařík, Z. Směnka a šek v ČR, C.H. Beck Praha, 2000, str. 61 9

10 h) Intervenient V případě, že směnečník odmítne směnku přijmout, ocitá se tato směnka v nouzi. V této situaci může nastoupit intervenient, který, ač to není jeho povinnost, směnku přijme nebo přímo proplatí 9. Můžeme rozlišit intervenienty na volané a nevolané. Volaným intervenientem je osoba, která byla na směnku napsána jako tzv. podpůrná adresa, na kterou se má majitel směnky obrátit v případě, že nebyla přijata nebo proplacena. Ostatní osoby jsou intervenienty nevolanými. Způsobilost být intervenientem má každý, včetně osob na směnce podepsaných. Tuto způsobilost z logiky věci nemá pouze příjemce. Toto nepochybně platí i pro výstavce. ch) Honorát ( poctěný ) Je osobou, v jejíž prospěch intervenient směnku přijal nebo zaplatil a může jí být pouze dlužník nepřímý Podstatné náležitosti směnky cizí Obsah směnky cizí je definován v 1 a 2 ZSŠ. Nepochybně podstatnými náležitostmi traty jsou: - Označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána ( 1/1 ). Toto formální onačení slovem směnka je podmínkou její platnosti. Pokud jde o jazyk směnky, lze použít jakýkoli jazyk, ale směnka musí být vystavena pouze v jednom jazyce. Nepřichází v úvahu situace, že by část směnky byla napsána v jazyce jednom a druhá část v jazyce jiném. Za samostatné jazyky je nutno při tom nepochybně nutno považovat i češtinu a slovenštinu. Tedy i kombinace těchto jazyků na směnce je nepřípustná. 10 Označení směnky slovem směnka musí být umístěno přímo v textu směnky. Je možné listinu označit nadpisem směnka, ale toto označení musí být obsaženo také v textu. 9 Kovařík, Z. Směnka a šek v ČR, C.H. Beck Praha, 2000, str Kovařík, Z. Směnka a šek v ČR, C.H. Beck, Praha, 2000, str

11 - Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu ( 1/2 ). Platební příkaz je uváděn slovem zaplaťte. Jakákoli podmínka uvedená kdekoliv na směnce je nepřípustná. Vyjádření jakékoliv podmínky v souvislosti s platebním příkazem vede k absolutní neplatnosti směnky. Jsou proto nepřípustné dikce jako je zaplatím, když nebo zaplatím, až. Směnečný peníz je druhou složkou této náležitosti podmiňující platnost listiny jako směnky. 11 Směnka může znít na jakoukoli měnu. Musí však jít o měnu reálně existující, platnou v konkrétním státním útvaru. Směnečná suma musí být na směnce uvedena číselně i slovy. V případě, že číselně uvedená suma neodpovídá sumě uvedené výslovně v textu, pak platí suma uvedená slovy. V případě, že by směnečná suma byla udána více slovy a neshodovaly se, platí suma nejnižší Jméno toho, kdo má platit - směnečníka ( 1/3). Označení směnečníka je podmínkou platnosti směnky cizí, ovšem akceptace již podmínkou platnosti není. Směnečníka postačuje označit jen pouhým jménem, v praxi se však správně dbá i na další údaje, které nejsou nutné, ale jsou vhodné. Těmito údaji může být např. bydliště, sídlo, rodné číslo, IČO apod. - Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno - remitenta ( 1/6). Převzetím směnky se stane remitent majitelem směnky - směnečným věřitelem. - Datum vystavení směnky ( 1/7) - Podpis výstavce ( 1/8) Nepřímo mohou vyplývat ze směnky cizí: - údaj místa, kde má být placeno ( 1/5) - místo vystavení směnky ( 1/7) Údaj splatnosti nemusí být vyjádřen na směnce vůbec. Pokud není na směnce uveden platí, že se jedná o vistasměnku, splatnou na viděnou. 11 Kovařík, Z. Směnka a šek v ČR, C.H. Beck, Praha, 2000, str Zahradníčková, M. Směnky - staronový platební instrument, Právní rádce, 1994, č.10,str.43 11

12 2.6. Podstatné náležitosti směnky vlastní - Označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána ( 75/1) - Bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu ( 75/2). Je zde vyjádřena podstata směnky vlastní jako slib výstavce vůči majiteli směnky zaplatit určitou částku. Zde se odráží dvoustranný charakter směnečného vztahu směnky vlastní. Vyjádření příslibu zaplatit sumu má nejčastěji podobu slova zaplatím. - Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno ( 75/5) - Datum vystavení směnky ( 75/6) - Podpis výstavce ( 75/7) Náležitosti, které nemusí být vyjádřeny přímo, jsou - údaj místa, kde má být placeno ( 75/4) - místo vystavení směnky ( 75/6) 2.7. Převody směnečných práv a závazků a) Změna v osobě směnečného dlužníka Smluvní převod směnečného závazku není možný. V úvahu tedy přichází: - přechod dluhů v případě smrti, dluhy zůstavitele ze směnky přecházejí dle 470 a 471 ObčZ na dědice - zánik právnických osob bez likvidace - dlužník v konkursu b) Změna v osobě směnečného věřitele Směnečné právo upravuje dva způsoby převodu práv ze směnky, a to rubopis a blankotradici. Dále však existují další způsoby změny v osobě věřitele, které se na směnečném právu nezakládají a těmi může být: - cesse - postup, kterou upravuje pouze občanský zákoník 12

13 - smrt majitele směnky - zánik právnické osoby - konkurs majitele směnky Rubopis Smlouva o převodu směnky na řad nevyžaduje písemnou formu a může být uzavřena i konkludentně. Indosamentem převádí indosant směnku na indosatáře. Prvním indosantem je remitent, dalším indosantem v zásadě vždy indosatář předchozího rubopisu. Základem rubopisu je písemné prohlášení indosanta. Indosament může být umístěn na směnce, na přívěsku nebo také na opisu. Není nutné rubopisovat na rubu směnky. Rubopis může být umístěn i na lícní straně. Pokud rubopis obsahuje podmínku, hledí se na ni dle 12 odst. 1 ZSŠ jako na nenapsanou. Rubopis směřuje k převodu veškerých práv ze směnky, a proto jsou částečné rubopisy neplatné. Rubopis může znít Za mě na řad, údaj indosatáře a k tomu podpis indosanta. V tomto případě se jedná o rubopis vyplněný. Ovšem rubopis může mít podobu i rubopisu nevyplněného tzv. blankoindosamenu, který spočívá buď v převodní doložce a podpisu indosanta, nebo v pouhém podpisu indosanta na rubu směnky. Rubopis má účinky legitimační a garanční. Rubopisem se majitel směnky legitimuje k výkonu práv ze směnky, bez něj by byl pouhým držitelem směnky. Garanční účinek rubopisu vyplývá z ustanovení 15 odst 1 ZSŠ. Indosant se svým podpisem zařazuje mezi okruh nepřímých dlužníků. Garanční efekt rubopisu zvyšuje na první pohled hodnotu směnky Blankotradice Podstatou blankotradice je pouhé předání směnky. Jejím nutným předpokladem je blankoindosament, tedy rubopis, jež neobsahuje jméno indosatáře. Blankotradice má legitimační účinky. Garanční účinky nemá, protože převodce není na směnce podepsán. 13

14 2.8. Prezentace směnky k placení Právo na zaplacení směnky uplatňuje majitel předložením přímému dlužníkovi. Předložení směnky k placení v předepsaných lhůtách není jen právem, ale také velmi důležitou povinností majitele, jejíž nesplnění spojuje zákon s poměrně tvrdými dopady. Pokud totiž směnka nebyla při splatnosti řádně předložena k placení, dochází podle 53 ZSŠ k zániku závazků všech postihových dlužníků se směnky. Majiteli zůstávají jen práva proti dlužníkům přímým - akceptantovi u směnky cizí a výstavci směnky vlastní. Z toho vyplývá, že u neakceptované směnky cizí dochází opomenutím prezentace ke ztrátě veškerých práv ze směnky. Proto se prezentace směnky k placení označuje jako zachovávací úkon Směnečný protest Směnečný protest je zákonem upravené písemné osvědčení, které na žádost oprávněné osoby vydává stanovený orgán. Tato listina slouží jako důkaz, že oprávněná osoba učinila úkony, jež zákon předpokládá pro výkon některých práv ze směnky. Směnečný protest má především význam důkazní, protože zaujímá privilegované místo mezi ostatními důkazními prostředky. Protestace je také tzv. zachovávacím právním úkonem a její opomenutí by mělo za následek zánik práv proti nepřímým dlužníkům. Protestační povinnosti může být majitel zbaven doložkou bez protestu. Opomenutí protestace nemá nepříznivé dopady, pokud na směnce figurují pouze dlužníci přímí. Protestní orgány jsou soudy, notáři a obecní úřady, v praxi však zcela převládá protest notářský. Podstatou protestace je osvědčení, že ten, proti komu protest směřuje, byl neúspěšně vyzván ke směnečnému plnění nebo, že ho nebylo možno zastihnout. Protestant se obrátí na jeden z výše uvedených orgánů a ten zahájí šetření přímo na příslušném místě. Protestant se protestace pravidelně účastní. Existují různé druhy 13 Kotásek,J., Pokorná, J., Raban, P. A kol. Kurs obchodního práva - Právo cenných papírů, 3. vydání, Praha, C.H. Beck,

15 protestu. V praxi nejvýznamnější je protest pro neplacení při splatnosti. Je průkazem toho, ač byla směnka řádně předložena v platebním místě dlužníkovi, dlužník nezaplatil. Dále je to protest pro nepřijetí, protest pro neplacení před splatností, protest pro nedatované přijetí, prekviziční protest atd Notifikace a postih Notifikační povinnost stíhá majitele tzv. nuzné směnky, tedy takové, která nebyla přijata nebo zaplacena. V tomto případě může majitel po splnění zachovávacích úkonů vykonávat svá práva vůči nepřímým (postihovým) dlužníkům, t.j. vůči výstavci směnky cizí, indosantům a jejich rukojmím. Poslední majitel nejprve informuje o nepřijetí nebo nezaplacení směnky svého indosanta a u cizí směnky také výstavce. Každý indosant musí obdrženou zprávu předat dále svému bezprostřednímu předchůdci - svému indosantovi a takto zpráva pokračuje až k výstavci směnky. 15 Postih je proces výkonu práv proti nepřímým dlužníkům. Těmito mohou být výstavce směnky cizí, který je postihován tehdy, pokud směnka nabyla akceptována nebo zaplacena. Dále je regresním dlužníkem indosant směnky, avalisté a čestní příjemci. Přestože nepřímí dlužníci nejsou dlužníky postihovými, je s nimi zacházeno v rámci postihu shodně. Směnečný postih se dělí na postih před splatností a po splatnosti. Před splatností je důvodem postihu buď nepřijetí směnky, přestože byla směnka cizí řádně předložena nebo její ohrožení v případě, že je prohlášen konkurs na majetek směnečníka, resp. výstavce směnky vlastní nebo je zamítnut návrh na prohlášení konkurzu z důvodu nedostatku majetku směnečníka jakožto úpadce. Dále je předpokladem postihu pro ohrožení povolení vyrovnání na návrh směnečníka a prohlášení konkursu na majetek výstavce nebo povolení vyrovnání na návrh výstavce. V těchto případech není nutno směnku předložit k placení, ani protestovat. Dalšími důvody je bezvýsledně vedená exekuce na majetek směnečníka a zastavení platů směnečníkem. Po splatnosti je důvodem postihu neplacení. 14 Kotásek,J., Pokorná, J., Raban, P. A kol. Kurs obchodního práva - Právo cenných papírů, 3. vydání, Praha, C.H. Beck, Kotásek,J., Pokorná, J., Raban, P. A kol. Kurs obchodního práva - Právo cenných papírů, 3. vydání, Praha, C.H. Beck,

16 Výkon postižních práv se uplatňuje ve dvou stupních. V rámci postihu v prvním stupni může majitel žádat po kterémkoli postižně odpovědném směnečném dlužníkovi: a) směnečný peníz, t.j. nominální hodnotu směnky b) šestiprocentní úrok ode dne splatnosti, pokud je u vistasměnky nebo lhůtní vistasměnky úrok sjednán c) útraty d) odměnu ve výši 1/3 procenta směnečného peníze Uvedený výčet postižních práv je maximem toho, co lze ze směnky v rámci prvního postihu požadovat. Ten, kdo směnku vyplatil v prvním postihu, získává právo vést svůj vlastní postih v druhém stupni v rembursním postihu. Postihovatelem je zde předchozí postižník. Požadovat dle 49 ZSŠ může: a) celou částku, kterou zaplatil b) šestiprocentní úrok ode dne, kdy zaplatil c) své vlastní útraty d) odměnu ve výši 1/3 procenta směnečného peníze 3. Použití směnek v bankovnictví Směnky mají v bankovnictví široký rámec uplatnění, proto se budu v této kapitole snažit přiblížit různé formy, ve kterých se směnka může v bankovnictví vyskytovat Směnka jako depozitní produkt Depozitní směnka Je formou bankovních dluhových cenných papírů, jejichž režim se řídí dle zákona směnečného a šekového. Výstavcem směnky vlastní je zde banka, která se zavazuje v době její splatnosti vyplatit klientovi - oprávněnému majiteli směnky směnečnou částku, kterou klient složil v bance. Splatnost směnky může být na viděnou nebo v podobě pevné lhůty splatnosti - pevně stanovený den. Banka není povinna proplatit 16

17 směnku před uvedeným datem, ale je povinna proplatit směnku i po datu, který je stanoven jako poslední den k předložení a to až do tří let od tohoto data. Výnos z depozitních směnek je ve formě úrokového výnosu vyplývajícího z úrokové doložky na směnce. Úroková doložka stanoví pevnou úrokovou sazbu, kterou je úročena směnečná částka ode dne vystavení do dne splatnosti. Majitel směnky dostává v době splatnosti směnečnou částku plus úrok. Úrokový výnos podléhá zdanění daně z příjmu. Výnos může být také ve formě diskontu, kdy je směnka klientovi při emisi prodána za diskontovanou hodnotu a v době splatnosti je vyplacena nominální hodnota směnky Směnka jako forma zajištění úvěrů Depotní směnka Je formou osobního abstraktního úvěrového zajištění. Je to finanční směnka, kterou jako bianko směnku vystavuje nebo akceptuje příjemce úvěru ve prospěch banky a deponuje ji u ní jako zajištění úvěru. Depotní směnka je tedy instrumentem zajišťovacím, který není uváděn do oběhu, ale zůstává deponován u banky. V případě, že dlužník nesplní řádně a včas své závazky vůči bance, je banka oprávněna doplnit na směnku dlužnou částku včetně úroků a předložit ji k proplacení. Depotní směnky mohou mít formu: - vlastní směnky, kterou vystavuje ve prospěch banky příjemce úvěru - cizí směnky, kterou vystavuje banka a příjemce úvěru ji akceptuje ve prospěch banky - cizí směnky, kterou vystavuje dlužník ve prospěch banky, přičemž směnku akceptuje v postavení hlavního směnečného dlužníka - vlastní směnky, kterou vystavuje třetí osoba ve prospěch banky Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, Praha, Linde, 2005, str

18 Směnečné rukojemství V tomto případě se ručitel doložkou přímo na směnce zaručuje za směnečně zavázanou osobu Peněžní úvěry a směnky Eskontní úvěr Je to krátkodobý úvěr, který poskytuje banka prostřednictvím odkupu směnky před její splatností, přičemž si sráží úrok - diskont za dobu od eskontu do dne splatnosti směnky. Banka si může směnky ponechat a v době splatnosti je předložit hlavnímu směnečnému dlužníkovi k proplacení nebo může směnku dále reeskontovat na jiné subjekty. Eskontuje-li banka směnku, stává se jejím majitelem se všemi právy a povinnostmi. Banka poskytuje subjektu, který na ni eskontoval směnku, eskontní úvěr, jehož výše je určena směnečnou částkou a doba splatnosti splatností směnky. Vzhledem k tomu, že banky zpravidla eskontují směnky se zbytkovou splatností do 1 roku, jedná se o úvěr krátkodobý. Úvěr je splacen v den splatnosti směnky směnečníkem. To je specifickým rysem eskontního úvěru: při normálním průběhu nesplácí úvěr jeho příjemce, ale třetí osoba směnečník. Technika poskytování eskontního úvěru je založena na tom, že banka zpravidla neodkupuje od svého klienta jedinou směnku, ale jedná se o průběžný odkup směnek. Banka stanoví klientovi podle jeho bonity eskontní rámec, do kterého je ochotna od klienta odkupovat průběžné směnky. Rámec má obvykle revolvingový charakter, tzn., že zaplacením určité směnky v době splatnosti se rozšiřuje prostor pro eskont nových směnek. Úvěrové riziko pro banku závisí u eskontního úvěru na bonitě směnečného dlužníka. 17 Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, Praha, Linde, 2005, str

19 Úročení eskontního úvěru Základem pro stanovení úroku z eskontního úvěru jsou smluvně dohodnuté podmínky mezi klientem a bankou. Celkové náklady tvoří zpravidla tyto položky: - diskontní sazba obchodní banky - eskontní (diskontní ) provize - související poplatky a výlohy. Diskontní sazba obchodní banky je odvozena od výše tržních úrokových sazeb a úvěrového rizika spojeného s dlužníky na směnce. Eskontní provize je náhradou za výlohy spojené s poskytnutím eskontního úvěru Negociační úvěr Eskontní úvěr může být při styku se zahraničím modifikován na negociační úvěr. Podstatou negociačního úvěru je odkup (negociace) cizích exportérem vystavených směnek určitou bankou negociační bankou, která tak činí na základě příslibu zaplacení od banky importéra. Negociační bance však vzniká neodvolatelný závazek směnky od exportéra koupit. Negociační úvěr se může vyskytovat v různých formách, za dvě základní varianty lze považovat: - autorithy to purchase (autority to pay) je založen na tom, že na příkaz importéra se jeho banka zavazuje odkoupit proti předání stanovených dokumentů cizí směnku vystavenou exportérem na importéra. Tato banka pověřuje tímto úkonem svoji korespondenční banku v zemi exportéra, která potom provádí odkup (negociaci) směnky - order to negotiate je založen na podobném principu s tím, že banka importéra pověřuje zahraniční korespondenční banku odkupem cizí směnky, kterou na ni vystavil exportér. 18 Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, Praha, Linde, 2005,str

20 Výhodou negociačního úvěru je především to, že umožňuje exportérovi dodat zboží proti hotovému placení, naopak importér provádí placení až v době splatnosti směnky Závazkové úvěry a jeho formy spojené se směnkami Závazkové úvěry a záruky jsou takové produkty banky, ve kterých banka přímo při poskytnutí úvěru či záruky neposkytuje klientovi likvidní prostředky, ale v určité formě se za něj zaručuje, že provede sjednané plnění, pokud tak neučiní klient nebo pokud budou splněny jiné předem dohodnuté podmínky. V praxi se můžeme setkat se dvěma formami spojenými se směnkami akceptační úvěr (včetně jeho modifikace v podobě remboursního úvěru) a avalový úvěr Akceptační úvěr Akceptační úvěr je druhem závazkového úvěru, který je nerozlučně spojen se směnkou. Banka při poskytnutí akceptačního úvěru tedy nedává klientovi bezprostředně likvidní peníze, ale garantuje zaplacení určitého závazku svého klienta. Právní úprava akceptačního úvěru primárně vychází ze zákona směnečného a šekového, který upravuje jak náležitosti akceptu, tak i práva a závazky z něho vyplývající. Při poskytnutí akceptačního úvěru akceptuje banka akceptační banka od svého klienta příjemce akceptačního úvěru nebo jím pověřené osoby na ni vystavenou cizí směnku s podmínkou, že klient musí složit prostředky k pokrytí závazku u banky ještě před splatností směnky. V důsledku akceptu se banka stává hlavním směnečným dlužníkem a je tedy (bez ohledu na to, zda jí klient složí či nesloží prostředky k pokrytí závazku) povinna v den dospělosti směnku proplatit. Klient banky tak získává směnku s akceptem banky, kterou může použít na úhradu závazku svému věřiteli (dodavateli). Díky akceptu 19 Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, Praha, Linde, 2005, str

21 banky bude směnka pro věřitele mnohem jistější, než kdyby závazek zaplatit směnku zůstal pouze na klientovi. Vzhledem k tomu, že banka na sebe poskytnutím akceptačního úvěru přebírá riziko platební neschopnosti či nevůle klienta včas deponovat prostředky u banky, před poskytnutím úvěru banka důkladně prověřuje bonitu klienta, v případě potřeby vyžaduje i zajištění. V případě, že klient příjemce akceptačního úvěru prostředky u banky včas nesloží, vyžaduje poskytnutý akceptační úvěr od banky likvidní prostředky, závazkový úvěr se přeměňuje na úvěr peněžní. Technika poskytování akceptačního úvěru je podobná jako u eskontních úvěrů. Banka na základě smlouvy stanoví klientovi určitý rámec, do kterého je ochotna poskytnout akceptační úvěr neboli akceptovat na ni vystavené směnky. Na základě takto vymezených podmínek potom klient průběžně vystavuje směnky a předkládá je bance k akceptaci. Akceptační úvěr má zpravidla krátkodobý charakter. Banka zpravidla akceptuje směnky s přesně stanovenou splatností, z toho jednoznačně vyplývá i termín, ke kterému klient musí splatit úvěr deponovat směnečnou částku v bance. Akceptační úvěr slouží k financování oběhu zboží ve vnitřním i zahraničním obchodě. Akceptační úvěr dává klientovi příjemci úvěru různé možnosti, především ho může: - použít k zaplacení dodavateli či jiné osobě v tomto případě tedy akceptující banka vydává směnky svému klientovi a ten je používá k zaplacení. V době splatnosti potom oprávněný majitel (prodávající) předkládá směnku akceptační bance k proplacení - eskontovat bance to znamená prodat směnku ještě před její splatností a výnos použít na zaplacení prodávajícímu. Teoreticky může být směnka eskontována na kteroukoliv banku, obvykle je ovšem eskontující bankou banka akceptační, dochází tak ke spojení akceptačního úvěru s úvěrem eskontním. Za poskytnutí akceptačního úvěru si banka účtuje akceptační provizi, která se velmi často stanovuje jako měsíční procentní sazby ze směnečné částky. Vzhledem k tomu, že v praxi dochází i k vlastnímu eskontu bankou akceptovaných směnek, je stanovována pro tyto případy netto-sazby z akceptační provize a diskontní sazby Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, Praha, Linde, 2005, str

22 Výhody akceptačního úvěru Z hlediska prodávajícího spočívají příčiny využití akceptačního úvěru zejména v tom, že si tímto způsobem zajišťuje řádné a včasné splacení směnky, kterou mu zaplatil kupující. Směnka akceptovaná solidní bankou je mnohem jistější nežli směnka akceptována pouze přímo kupujícím, jehož bonita je mnohdy obtížně zjistitelná. Proto svůj velký význam hraje akceptační úvěr v oblasti zahraničního obchodu. Klientovi banky umožňují tyto produkty zvýšit jeho důvěryhodnost a tím dosáhnout výhodnějších podmínek ve sjednaném kontraktu (např. příznivější platební či cenové podmínky, získání obchodního úvěru apod.) nebo zvýšit kvalitu jeho závazku Remboursní úvěr V rámci mezinárodního obchodu se využívá akceptační úvěr v modifikované formě označovaný jako ramboursní úvěr, jehož podstatou je akcept směnky vystavené exportérem na určitou banku remboursní banku. Remboursní úvěr bývá obvykle spojen s dokumentárním akreditivem s odloženou splatností. Jako remboursní banka zde vystupuje přímo banka exportéra (přímý remboursní úvěr), která na základě akreditivu s odloženou splatností vystaveného bankou importéra akceptuje proti předání akreditivních dokumentů směnku, kterou na ni vystaví exportér. Vzhledem k tomu, že na základě akceptace směnky již tato banka vstupuje do rizika (i když má samozřejmě zajištěno plnění od banky, která vystavila akreditiv), je obvykle ochotna i směnku sama eskontovat a exportér tak obdrží zaplaceno (na diskontní bázi) bezprostředně po předání akreditivních dokumentů. Tak jako akceptační úvěr je často spojován s úvěrem eskontním, bývá úvěr remboursní často spojen s úvěrem negociačním. Pověření korespondenční banky k odkupu směnky může být provedeno různým způsobem, jednou z obvyklých variant je dokumentární akreditiv Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, Praha, Linde, 2005, str

23 Avalový (ručitelský úvěr) Termín avalový úvěr pochází ze směnečného práva, kde se doložkou per aval zavazuje ručitel za některého ze směnečných dlužníků. Proto bývá někdy označován jako úvěr ručitelský. Princip a využití avalových úvěrů a záruk je analogický jako u akceptačního úvěru, není zde ovšem nutné spojení se směnkou. Avalový úvěr se může vyskytovat zejména v následujících formách: - avalový úvěr ve formě ručení spočívá v tom, že banka se jako ručitel zavazuje uhradit určitý závazek za svého klienta pokud tak neučiní on sám. Pro ručení je typická akcesorita, to znamená, těsná vazby záručního závazku banky na hlavní (zaručovaný) závazek klienta. Vzhledem k tomu, že právní úprava ručení není v některých zemích vůbec zakotvena, má bankovní ručení dnes omezený význam a uplatňuje se víceméně v rámci některých zemí - směnečný aval poskytuje banka tím, že se směnečnou doložkou ( per aval, jako rukojmí nebo jinou stejného významu) zaručuje za některého ze směnečných dlužníků a ručí potom shodně jako tato osoba. Se směnečnými avaly se často setkáme při fortfaitingu. Avalový úvěr je poskytován na základě smlouvy mezi bankou a jejím klientem. Předmětem smlouvy je především maximální částka (úvěrový rámec, limit, do kterého je banka ochotna poskytovat klientovi aval), dobu splatnosti příslibu, podmínky použití, při mezinárodních vztazích i použité právo a soudní místo. Avalové úvěry jsou dle povahy krátkodobé či dlouhodobé. Za poskytnutý avalový úvěr účtuje banka příjemci úvěru avalovou provizi. Je stanovena jako procentní sazba z částky, za kterou se banka zaručuje. Je ovlivňována faktory jako doba splatnosti, bonita klienta, forma zajištění aj. Avalová provize je obvykle splatná za určité období předem Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, Praha, Linde, 2005, str

24 3.6. Zvláštní druh bankovního instrumentu Směnečné depo Směnečné depo je instrumentem, který se začal užívat teprve nedávno. Jde o instrument, jehož základem je směnka (cizí akceptovaná odběratelem nebo odběratelova směnka vlastní), nejčastěji avalovaná bankou odběratele a jí zaslaná do směnečného depa bance dodavatele. Tento instrument má dodavateli zajišťovat ještě před dodávkou zboží, resp. před zadáním zboží do výroby, že mu po splnění určitých podmínek, prokázaném předložením předepsaných dokumentů, budou směnky vydány, aby se mohl jejich pomocí buď u své banky či na sekundárním trhu refinancovat. Skládá se proto nejčastěji z těchto náležitostí: - bianko podepsaných/akceptovaných směnek avalovaných bankou odběratele (směnky obvykle postrádají datum vystavení i datum splatnosti a někdy nejsou uvedeny ani směnečné částky), - neodvolatelných instrukcí banky odběratele adresovaných bance dodavatele, aby přiložené směnky u sebe uschovala a v budoucnu, až dodavatel předloží příslušné předepsané dokumenty, je doplnila příslušnými chybějícími náležitostmi v souladu s předloženými dokumenty a vydala je dodavateli jde především o tyto údaje - datum vystavení, které bývá shodné s datem předložení dokumentů, - datum splatnosti, které se zpravidla stanoví určitou dobo po vystavení nebo po datu dopravního dokladu (např. 180 dní po datu konosamentu), dále event. - částka směnky/směnek, která je dána hodnotou dodávky dle dokumentů, především faktury, a - výše sjednaných úroků. Směnečné depo se svou povahou řadí k dokumentárním akreditivům a je upravováno Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy, revize 1993, publikace MOK č Proto je třeba, aby mimo jiné obsahovalo platnost pro předložení dokumentů, řešilo otázku výloh a způsobu zaslání předložených 24

25 dokumentů bance odběratele, resp. způsob oznámení bance odběratele o doplnění a vydání směnek dodavateli Forfaiting směnek Na rozdíl od eskontu, kdy má banka postižní právo vůči věřiteli v případě nezaplacení směnky v době splatnosti, je forfaiting odkupem směnky bez postihu. Banka provádějící forfaiting odkupuje předmětnou směnku a v případě nezaplacení neuplatňuje postižní právo vůči původnímu majiteli. V případě nezaplacení pak vymáhá na dlužníkovi zaplacení sama 23. Znamená to tedy, že rozhodne- li se banka směnku odkoupit, činí tak po zralé úvaze s vědomím, že i v případě nesplacení protihodnoty této směnky dlužníkem nemá proti původnímu vlastníkovi žádný regres Směnečné řízení 4.1. Úvod Směnečné řízení je upraveno v 175 Občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a je typem zkráceného řízení. Ustanovení 175 říká, že předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh předseda senátu krajského soudu činného v obchodních věcech směnečný platební rozkaz. Směnečný věřitel se samozřejmě může domáhat po směnečně zavázaném zaplacení směnky žalobou, ale vzhledem ke značné přetíženosti obchodních soudů je však nutno počítat s delší lhůtou k rozhodnutí sporu. Výhoda směnečného platebního rozkazu spočívá v relativní rychlosti řízení a v zásadě koncentrace řízení Marvanová, M. Houda, M. a kol. Platební styk, Brno, A.P.B.K., 1993, str Svobodová, V. Směnka, Brno, Econ, 1994, str Des, Z. Směnečný platební rozkaz, Obchodní právo, 1993, č. 10, str.25 25

26 K podání žaloby je aktivně legitimován majitel směnky. Pasivně legitimováni jsou všichni směneční dlužníci. V postavení směnečných dlužníků jsou všichni, kteří směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili. Majitel směnky může žádat její uspokojení po kterémkoliv z dlužníků, po několika z nich či po všech. Směneční dlužníci jsou zavázáni solidárně. Pokud některý z dlužníků směnku vyplatí, stává se řádným majitelem směnky a může své nároky uplatňovat vůči ostatním dlužníkům Návrh na vydání směnečného platebního rozkazu Směnečný platební rozkaz lze vydat jen na návrh. Návrh na zahájení řízení musí osahovat náležitosti jako jakékoli jiné soudní podání podle 42 a 79 OSŘ a pokud je požadováno vydání směnečného platebního rozkazu ve zkráceném řízení, musí to být v návrhu výslovně uvedeno. K návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu musí být připojen prvopis směnky, ze které je žalováno, jež má všechny náležitosti platné směnky a o jejíž pravosti nejsou žádné pochyby. Ověřené opisy a fotokopie směnky jsou nepřípustné, ale je možno předložit směnečný stejnopis, nebo směnečný opis. Majitel se také může legitimovat usnesením o umoření směnky. Podle 185s odst. 2 písm. b OSŘ je toto usnesení listinou, která nahrazuje směnku. K návrhu mohou být přiloženy případně další listiny nutné k uplatnění směnečných práv. Těmito listinami mohou být např. protestní listiny. Ve zkráceném směnečném řízení se lze domáhat pouze peněžitého plnění. V 48 a 49 ZSŠ je stanoven maximální výčet nároků, které lze ze směnky v případě podání směnečné žaloby požadovat. Těmito nároky jsou: a) směnečný peníz, t.j. nominální hodnota směnky b) šestiprocentní úrok ode dne splatnosti, pokud je u vistasměnky nebo lhůtní vistasměnky úrok sjednán c) útraty, což jsou výdaje vynaložené na protestaci a notifikaci a další výdaje d) odměna ve výši 1/3 procenta směnečného peníze 26

27 4.3. Příslušnost soudu Atˇ bude postupováno prostřednictvím rozkazního směnečného řízení nebo se proces bude odvíjet podle obecných pravidel, vždy budou pro spory ze směnek věcně příslušnými soudy krajské soudy a v Praze, Brně a Ostravě krajské obchodní soudy. Pro místní příslušnost platí shodná pravidla jako u jiných sporných řízení, tedy místně příslušný bude soud odpůrce. Je-li ze směnky žalováno více subjektů, pak kterýkoli z obecných soudů jednotlivých odpůrců. OSŘ dává navrhovateli také místní příslušnost na výběr danou, kterou je podle 87 písm. e) platební místo směnky Soudní poplatky Podmínkou pro vydání soudního rozhodnutí je zaplacení soudních poplatků. V případě směnečného řízení se jedná o obchodní věc, proto použijeme položku 12 písm.a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/ 1991Sb., o soudních poplatcích. Tento Sazebník stanovuje sazbu 4 % z ceny předmětu sporu, nejméně však 500,- a nejvýše ,- Kč. Zpoplatnění podléhá z výše uvedených směnečných nároků vlastní směnečný peníz, směnečná odměna ve výši 1/3 procenta směnečného peníze a směnečný úrok ve výši 6% Vlastní činnost soudu ve směnečném řízení Po obdržení žaloby soud zkoumá, zda má žaloba požadované náležitosti a v případě, že podání tyto náležitosti nemá, vyzve soud usnesením navrhovatele, aby vadné podání opravil nebo doplnil. V případě, že navrhovatel na tuto výzvu nereaguje, soud řízení zastaví. Soud před vydáním platebního rozkazu zkoumá, zda předložená listina je opravdu směnkou. Jestli má všechny potřebné náležitosti a zda jde o směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat. Pokud je předložena nepravá směnka, nelze řízení zastavit. 26 Bureš, J., Drápal., Mazanec, M., Občanský soudní řád - zákony s judikaturou, Praha, C.H. Beck, 2004, str. 27

28 V tomto případě soud nevydá platební rozkaz, ale nařídí ústní jednání, kterým bude řízení pokračovat. Pokud jsou splněny všechny náležitosti dle 175 OSŘ, vydává samosoudce krajského soudu směnečný platební rozkaz. Ukládá v něm žalovanému, aby zaplatil požadovanou částku a náklady řízení, a to do tří dnů, nebo do tří dnů podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Je-li uplatněn nárok ze směnky vůči několika dlužníkům, má každý z nich postavení samotného společníka dle 91 odst. 1 OSŘ. 27 Směnečný platební rozkaz obsahuje záhlaví, výrok a poučení o odvolání. Odůvodnění součástí směnečného platebního rozkazu není. Směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou. Je zde připuštěno náhradní doručení. Nelze-li směnečný platební rozkaz doručit i jen jednomu z žalovaných, předseda senátu jej usnesením zruší v celém rozsahu. Uplynutím třídenní lhůty od doručení, aniž by byly podány námitky, nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku. Stává se tedy vykonatelným. Je závazným pro všechny účastníky a pro všechny orgány a zakládá překážku věci rozhodnuté Námitky Námitky jsou obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Musí být podány do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu a musí být odůvodněné. Odpůrce musí uvést, jaké důvody ho vedou k námitkám. Pro účinnost námitek není nutné, aby byly pravdivé. Účinnost platebního rozkazu v této fázi maří i námitky, které se později ukážou být nepravdivé. Uplatňuje se zde zásada koncentrace řízení, takže odpůrce musí v této lhůtě podat veškeré námitky, které má proti směnečnému platebnímu rozkazu, k žádným dalším námitkám nebude již později přihlédnuto a to ani v případě, že by tyto námitky byly zcela jasně pravdivé. Pozdě podané námitky 27 Schelleová,I. Český civilní proces, Praha, Linde, 1997, str Schelleová,I. Český civilní proces, Praha, Linde, 1997, str nebo námitky, které neobsahují odůvodnění soud usnesením, které lze napadnout odvoláním, odmítne. Včas podané a odůvodněné námitky neruší platební rozkaz, ale pouze odkládají jeho právní moc a vykonatelnost.

29 Je-li odpůrců více, jedná se o samostatné účastníky řízení a tedy, každý si podává námitky sám za sebe. O námitkách každého z nich soud samostatně rozhodne. Podá-li žalovaný námitky včas, nařídí soud k jejich projednání jednání. V rozsudku soud stanoví, zda směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu. Námitky se dělí na absolutní a relativní. Okruh absolutních námitek je úzký a zahrnuje dva druhy námitek. Jsou to námitky, které směřují na platnost určité listiny jako směnky. Druhou skupinu tvoří námitka, že směnka byla při splatnosti uhrazena k tomu určenou osobou. Relativní námitky se týkají buď směnečné listiny a dále to jsou námitky kauzální. Mezi relativní námitky patří především všechny námitky, které se týkají vad podpisů na směnce. Jejich relativnost spočívá zejména v tom, že jen osoba, o jejíž podpis jde může tuto námitku vznášet. Sporné je, zda lze tuto námitku vznášet jen proti tomu, kdo tu situaci vyvolá, anebo zda lze tuto námitku vznášet i pozdějším poctivým majitelům listiny. Jde především o tyto námitky: - námitka nesprávného zastoupení. Směřuje proti oprávnění osob, které za dlužníka listinu podepsaly, tak právem činit a patří sem podpisy nezmocněných jednajících a tak i případy, kdy určitá osoby své oprávnění překročí - námitka nesvobodného podpisu - námitka zfalšovaného podpisu. To je námitka, že dlužník sám listinu nepodepsal a jiná osoba tak učinila jeho jménem při napodobení jeho podpisu nebo i bez takového napodobení - námitka falešné směnky. To je námitka, že nad pravý podpis dlužníka jiná osoba neoprávněně vytvořila směnečnou listinu - námitka omylu ve směnce. Dlužník namítá, že sice listinu podepsal, ale nevěděl, že se jedná o směnku - námitka tísně. Podle 49 ObčZ nemá tíseň za následek neplatnost žádného právního úkonu. Jen pokud je smlouva uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, lze od takové smlouvy odstoupit. Směnečné závazky nemají povahu závazků smluvních a odstoupit od nich nelze vůbec. 29 Problematice podpisů na směnce se budu podrobně věnovat v následující části. 29 Kovařík, Z. Směnka a Šek v ČR, Praha, C.H. Beck, 2000, str

30 4.7. Výkon rozhodnutí ve směnečných věcech Účastník, jemuž bylo vyhověno ať již formou pravomocného směnečného platebního rozkazu, nebo směnečným platebním rozkazem, který byl rozsudkem ponechán v platnosti, může se obrátit, není-li povinnost splněna dobrovolně, o výkon těchto rozhodnutí. Řízení o výkon rozhodnutí ve směnečných věcech není speciálně upraven a platí zde shodná pravidla jako ve všech ostatních případech vykonatelných soudních rozhodnutí Podpisy na směnce 5.1. Úvod a) Forma a materiál podpisu Podpis na směnce musí mít vždy podobu vlastnoručního podpisu oprávněné osoby. Je nepřípustné nahradit vlastnoruční podpis jinými prostředky, jak to pro právní úkony umožňuje ustanovení 40/2 občanského zákoníku. Toto ustanovení je pro směnečné úkony nepoužitelné. Jsou proto vyloučeny náhražky podpisu, jako jsou kódy, číslovaná razítka nebo tzv. faksimilky. Ovšem není nutné, aby osoba, která se podepisuje, uvedla své plné jméno, případně svůj titul. Podpis nemusí být ani čitelný, ale musí odpovídat tomu, jak se osoba podepisuje na jiných listinách, popřípadě musí odpovídat podpisovému vzoru, pokud je tento vzor někde uchován. 31 V určitých případech navíc nepostačuje prostá písemná forma, neboť zákon trvá na kvalifikované formě úředního zápisu. Jde především o směnečné projevy osob, které neumí, nebo nemohou psát. Jejich úkony na směnce pak mohou spočívat v jakémkoliv grafickém znaku ( např. křížky nebo otisk prstu) a zákonem jsou uznány za platné, jestliže se staly ve formě úředního (tj. notářského) zápisu. Na směnce potom 30 Kovařík, Z. Směnka a Šek v ČR, Praha, C.H. Beck, 2000, str Kovařík, Z., Směnka šek v ČR, 3.vydání, Praha : C.H. Beck, 2000, str

31 figuruje příslušný grafický znak s notářským potvrzením. Požadavek notářského zápisu se vztahuje i na směnečné projevy slepých a hluchoněmých. 32 Pokud jde o materiál podpisu, také nenalézáme jasné pravidlo. Podpis může být učiněn i tužkou, to je ovšem z jasných důvodů dosti rizikové. Stejně tak je rizikový podpis inkoustem, který je jednoduše odstranitelný. Nevhodnější a nejbezpečnější se proto dle mého názoru jeví podpis kuličkovým perem. b) Formální a materiální platnost podpisů na směnce Pokud se jedná o platnost podpisů na směnce, rozlišujeme jejich materiální a formální stránku. Formální stránka podpisu je odpovědí na otázku, zda projev osoby na směnce se jeví být vůbec podpisem, aniž bychom si položili otázku, zda tento podpis určitou osobu vůbec zavazuje či nikoliv. Tedy každý projev na směnce, který vypadá jako projev osoby je formálně platným podpisem. 33 Z formální stránky nezáleží na tom, zda osoba podepsaná na směnce je např. nezletilcem, zda tato osoba vůbec existuje nebo zda se jedná o padělaný podpis. I v tomto případě se bude jednat o formálně platný podpis a tento podpis nemusí být ani čitelný. Příkladem formálně neplatného podpisu fyzické osoby je např. křížek nebo otisk prstu neprovázaný úředním osvědčením. Podpis právnické osoby z formálního hlediska vyžaduje kromě podpisu fyzické osoby i označení názvu právnické osoby, ale opět není významné, zda tato právnická osoba vůbec existuje. To zda osoba, jejíž podpis je na směnce formálně platným způsobem vyznačen, je skutečně dlužníkem, je problém materiální závaznosti podpisu. Zde se řeší, zda taková osoba vůbec existuje, zda je směnečně způsobilá atd. Problematikou formálního podpisu se zabýval Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne sp.zn. 5 Cmo 691/95 a v tomto rozsudku konstatoval, že podmínka platnosti směnky spočívající podle čl. I. 75 bod 7. ZSŠ v podpisu výstavce je splněna, je-li na směnečné listině vůbec podpis výstavce formálně vyznačen. Není významné, z 32 Kotásek, J. Úvod do směnečného práva, Brno, Masarykova univerzita, 2002, str Kovařík, Z. Směnka a šek v ČR, 3.vydání, Praha : C.H. Beck, 2000, str