Výuka tělesné výchovy na malotřídní škole

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Výuka tělesné výchovy na malotřídní škole Vypracovala: Mgr. Eva Tlustá Vedoucí práce: PaedDr. Gustav Bago, Ph.D. České Budějovice 2016

2 Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne 2. prosince 2016 Mgr. Eva Tlustá

3 Anotace Předkládaná práce pojednává o výuce tělesné výchovy spojených ročníků na prvním stupni základních škol. Malotřídky mají na území současné České republiky dlouhou tradici a výuka jednotlivých předmětů na nich je značně komplikovaná. Výjimku netvoří ani předmět tělesná výchova, ve kterém se musí učitel, kromě rozdílného věku jednotlivých žáků, vypořádat navíc s jejich rozdílnou fyzickou zdatností a pohybovou gramotností. Práce představuje několik vzorových hodin tělesné, které byly po návrhu ověřeny v praxi a přispěly tak k výuce tělesné výchovy na základní malotřídní škole v Ratibořských Horách. Klíčová slova: tělesná výchova, spojené ročníky, malotřídní škola, vyučovací hodina Abstract The presented thesis deals with physical education teaching at small school with composite classes. The multileveled schools have a long tradition in the area of Czech Republic. The teaching of single subjects is pretty complicated in this kind of school. The physical education subject is not an exception. The teacher has to work with different age, different physical ability and also the different physical literacy of the students. This thesis introduces a few types of model lessons, which were also checked in practice. Presented model lessons helped with teaching of physical education at primary school in Ratibořské Hory. Key words: physical education, composite classes, multileveled school, lesson

4 Poděkování Děkuji vedoucímu mé závěrečné práce, panu PaedDr. Gustavu Bagovi, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady. Mgr. Eva Tlustá

5 Obsah 1 Úvod Nástin vývoje tělesné výchovy Vývoj tělesné výchovy do konce 19. století Vývoj tělesné výchovy od počátku 20. století do roku Tělesná výchova a rámcový vzdělávací program Rámcový vzdělávací program Klíčové kompetence Zařazení tělesné výchovy v RVP Zdravotní tělesná výchova Malotřídní škola Vysvětlení pojmu malotřídní škola Historie malotřídních škol Osoba učitel na základní škole Praktická část Dělení vyučovací hodiny tělesné výchovy Příprava na hodinu Možnosti spojení ročníků ve třídě Základní škola a Mateřská škola Ratibořské Hory Tělesná výchova a děti Příklady příprav na hodiny tělesné výchovy pro spojené třídy Závěr Seznam použitých zdrojů Přílohy

6 1 Úvod Tato závěrečná práce pojednává o výuce tělesné výchovy ve spojných ročnících na malotřídní škole. Vývoj tělesné výchovy začíná již v antice, kdy se poukazovalo na tělesný rozvoj v rámci curricula, v němž byla obsažena tělesná cvičení na tehdejších institucích, které zajišťovaly vzdělávání. Postupem času se však pojetí tělesné výchovy jako vyučovacího předmětu velmi měnilo. Zásadní vliv na zavedení tělesné výchovy jako povinného předmětu na našem území měla porážka Rakouska v Prusko-rakouské válce ve druhé polovině 19. století, po níž byla tělesná výchova zavedena jako povinný školní předmět. Od této doby do současnosti však vyučovací předmět tělesná výchova zaznamenal celou řadu dalších změn, a to nejen ve způsobu a náplně vyučování, ale i v počtu týdenních hodin. Tělesná výchova se vyučovala samozřejmě i v rámci spojených ročníků tzv. malotřídek, které mají na území současné České republiky dlouholetou tradici. Ta sahá až do druhé poloviny 18. století. Příprava učitele tělesné výchovy na tomto typu škol je poměrně náročná. Kromě toho, že mu jednu třídu navštěvují děti zcela rozdílné fyzické zdatnosti a pohybové gramotnosti, musí se navíc vypořádat s jejich rozdílným věkem. Vzhledem k tomu, že mě problematika výuky tělesné výchovy na malotřídních školách značně zaujala, rozhodla jsem se, že se pokusím navrhnout vzorové přípravy pro spojené ročníky. V současné době je sice možné spojit do jedné třídy dva nebo tři ročníky, nicméně v praxi se využívá především spojení dvou. Tomu také budou odpovídat ony navržené hodiny. Obsah předmětu tělesná výchovy je však poměrně rozsáhlý. Je třeba si uvědomit, že už jenom na prvním stupni základní školy zahrnuje např. gymnastiku, atletiku, sportovní hry či např. plavání. Pokrytí všech těchto oblastí by bylo nesmírně obsáhlé a značně by rozsahem překročilo předepsaný rámec této práce. Z tohoto důvodu se domnívám, že by bylo vhodné zvolit pouze některé, a to např. gymnastiku, která je obecně považována za pohybový základ, či sportovní hry, které jsou mezi dětmi oproti gymnastice většinou o poznání populárnější. 8

7 Domnívám se však, že bych své nápady a návrhy měla rovněž vždy ověřit v praxi, a to např. v malotřídní škole v Ratibořských Horách, ve které již druhým rokem pracuji. Své poznatky se na závěr rovněž pokusím shrnout. Cílem práce tedy je navrhnout vzorové přípravy pro výuku tělesné výchovy na malotřídních školách a ověřit je v praxi. 9

8 2 Nástin vývoje tělesné výchovy 2.1 Vývoj tělesné výchovy do konce 19. století Vývoj tělesné výchovy začíná již antice, kdy se poukazovalo na tělesný rozvoj v rámci curricula, v němž byla obsažena tělesná cvičení na tehdejších institucích, které zajišťovaly vzdělávání. Během římského období se o rozvoj tělesné výchovy postaral lékař Galénos a učitel Quintilianus. Ve středověku začala tělesná výchova prožívat úpadek. Tento stav byl zapříčiněn jak zneužitím tělesné výchovy v době úpadku římského impéria, tak i jako odpoutání se od antiky. Později byla tělesná výchova zahrnuta do výchovy rytířů, která byla částečně zajištěna institucemi. Rytíř byl cvičen v rámci sedmi rytířských cností, které tvořily jízda na koni, šerm, plavání, lukostřelba, veršování, hra šachy a později i tanec. Obrat k lepšímu nastal v době renesance, která odmítala scholastické pojetí výuky. Výchova byla uskutečňována individuálně a byla nedílnou součástí života šlechticů. I v této době se poukazovalo na důležitost tělesného rozvoje. Tělesnou výchovu jako první zavedly školské instituce v Itálii, a to na šlechtických školách a posléze i na universitách. Z této země se postupně šířila do celé Evropy. Humanista L. Vivese se postaral o začlenění předmětu Tělocvik a hry do vzdělání. Jako organická část výchovy byla tělesná výchova chápána J. A. Komenským, který se snažil o její zapojení do všech škol (mateřská, latinská i akademie). Právě tímto vzdělancem se nechala řada českých pedagogů v 19. století inspirovat. Další neméně důležitou etapou vývoje tělesné výchovy je doba industriálního rozvoje. V této době se o rozvoj postaral J. Locke, který ji ovšem chápal jako výchovu provázející anglického gentlemana. Vzdělaná osoba měla být zručná v tanci, zápase, šermu, plavání, otužování a překovávání překážek. Další osobností této doby byl J. J. Rousseau, který o tělesné výchově pojednává ve svém díle Emil čili o výchově. Zde rozvinul teorii, kdy se tělesná výchova odráží v pohybu na venkově (plavání, jízda na koni, běh, lezení atd.). O založení Philantropium, což byla 10

9 škola, kde byl kladen důraz na přirozenou výchovu, se zasloužil J. B. Bassedow. V této škole měli žáci tělesnou výchovu povinnou. Rytířské učení se ještě rozšířilo o tzv. dessavský pentatlon. Ten se skládal z cvičení rovnováhy, běhu, skoku, nošení břemene a šplhu. Dessavský pentatlon lze tedy chápat jako přirozené cviky. Škola však v Dessau zanikla a nahradila ji škola v Schnepfenthalu. Zde byl Dessavský pentatlon rozšířen např. o cviky přímivé, obratnosti na zemi aj. Až J. Ch. Guts-Muths pojal tělesnou výchovu klasicky. V jeho díle lze nalézt základní prvky tělesné výchovy: přehled cviků (dosud známých) a vymezení základních pojmů. Guts- Muthsdefinoval také základní důvody výuky tělesné výchovy výchovný a zdravotní. Můžeme ho tak chápat jako prvního autora osnov tělesné výchovy. Důležitými osobami pro školní tělesnou výchovu byli i filantropisté a J. J. Rousseau, a to především z důvodu, že objasnili záměry a funkce tělesné výchovy. Guts-Mutsh však popsal způsob, jak těchto cílů dosáhnout v didaktickém poli. Problém pro rozvoj tělesné výchovy představovalo Herbartovo učení, jehož následkem došlo ke zrušení tělesné výchovy jako povinného předmětu. Podle Herbarta byla tělesná výchova pouze dovednost, a proto neměla být zařazena mezi vědomosti, které byly obsahem povinných předmětů. Proto byla tělesná výchova vyučována na některých institucích pouze jako nepovinný předmět. Následovníci Herbarta se objevili i na českém území, kde se však prosazovalo spíše učení Komenského. V roce 1774 byl přijat Felbigerův organizační statut pro školy normální, hlavní a triviální. Tímto činem bylo odstartováno zavádění povinné školní docházky pro děti ve věku 6 12 let. Tělesná výchova neměla snadnou cestu, ale, i přes překážku v podobě nového školského zákona z roku 1805, její obliba stoupala, a to nejen u učitelů, ale především v řadách dětí a dospělých (Štumbauer, Tlustý & Malátová, 2015). V roce 1813 zavedla táborská škola poprvé tělesnou výchovu jako nepovinný předmět. Dále následovaly školy v Jindřichově Hradci, Česká Lípě atd. F. Čupr žádal o zavedení tělesné výchovy jako povinného předmětu. Poukazoval na přínos tělesné výchovy především z hlediska estetického. 11

10 Druhá polovina 19. století znamenala pro tělesnou výchovu návrat k teorii Komenského. Tato teorie měla na vliv na návrhy vedoucí k reformě školství na našem území. Úpravou tělesné výchovy se zabývali především K. Amerling a J. E. Purkyně, kteří poukazovali na důležitost výchovných a zdravotních cílů tělesné výchovy. Jako tzv. volný předmět v 50. letech byla zavedena tělesná výchova na několika školách v Praze, Litoměřicích, České Lípě atd. Vývoj tělesné výchovy u školních děvčat byl poněkud jiný. V první polovině 19. století měla děvčata tělesnou výchovu pouze v soukromých tělocvičných ústavech. Děvčaty a tělesnou výchovou se zabýval mj. ve svém díle Zkušenosti a napomínání na poli ženské výchovy G. Steinacker, který zde poukazoval na důležitost tělesné výchovy u děvčat. Zásadní vliv na zavedení tělesné výchovy jako povinného předmětu na našem území měla porážka Rakouska v Prusko-rakouské válce (14. červen 23. srpen 1866). Rakousko přikročilo k reformě týkající se školské soustavy. V roce 1869 byla tělesná výchova zavedena jako povinný předmět do školského curricula, a to díky vojenským činitelům, kteří na její důležitost poukazovali. Tento zákon se však vztahoval pouze na obecné školy a učitelské ústavy. V roce 1870 byl stanoven základ curricula, a to školním a vyučovacím řádem. Učivo, které obsahoval povinný předmět tělesný výchova, bylo rozděleno do tří okruhů, které se zaměřovaly na tělesná cvičení. Jednalo se o pořadová, prostná a nářaďová cvičení. První osnovy, které u nás existovaly, sepsal A. Spiess a A. Maul. Tělesná výchova se zaměřovala na rozvoj obratnosti, odvahy, sebedůvěry a jistoty. Tělesný výchova pak dosáhla na časovou dotaci 2 vyučovacích hodin týdně. Tyto osnovy byly ve své době velmi progresivní. Jednalo se především o zavedení tělesné výchovy jako povinného předmětu i pro dívky. Pokud chtěl žák postoupit do vyššího ročníku, musel být úspěšně testován. Učitel tělesné výchovy musel navíc předem získat odbornou kvalifikaci. Avšak zavedení těchto věcí mělo i negativní výsledky, a to především v tom ohledu, že se tělesná výchova přestala odehrávat venku a stala se pouze záležitostí uzavřených tělocvičen. Dále je nutno zmínit, že ze strany učitele docházelo v hodinách tělesné výchovy především k hromadným předváděním určitých cviků. Tím se však mělo především předejít úrazům. 12

11 Zavedení tělesné výchovy jako povinného předmětu nemělo na dívčích školách dlouhého trvání. Roku 1883 byla na těchto školách zrušena. 2.2 Vývoj tělesné výchovy od počátku 20. století do roku 1989 Konec 19. a počátek 20. století přinesl změnu v osnovách tělesné výchovy, a to s ohledem na švédskou léčebnou gymnastiku, francouzský přirozený systém tělesné výchovy, rytmická cvičení a spolky typu Sokol, Orel atd. Velký vliv měl také vznik prvních mezinárodních sportovních federací a Mezinárodního olympijského výboru. Všechny tyto aspekty vedly k přetvoření osnov. Nejprve se jednalo o osnovy pro chlapce, které byly přetvořeny již roku Dva roky poté totéž čekalo osnovy tělesné výchovy pro dívky. I tyto osnovy měly stejnou hodinovou dotaci, a to dvě hodiny týdně. Čas se zde našel i na nepovinné hry. Inspirací pro jejich zařazení do hodin tělesné výchovy byl mj. jejich rozvoj ve světě. Dívky, které navštěvovaly učňovské školy, však hodiny tělesné výchovy neměly. Těmto studentkám bylo umožněno od roku 1910 navštěvovat soukromé tělocvičné ústavy, na kterých je však nesměli vyučovat muži. V době těsně po vzniku ČSR se měnilo i pojetí tělesné výchovy. Tato výchova byla velmi ovlivněna spolkem Sokol. Základy curricula, které do této doby obsahovaly několik okruhů, a to cvičení prostná, pořadová, nářaďová, hry a atletiku, se nyní rozšířily o sporty v přírodě a sezónní cvičení. V těchto nových curriculech byly cviky chápány společně jak pro dívky, tak chlapce. Některé cviky však byly označeny jako pro dívky nevhodné. Jiné byly ale naopak určeny především dívkám. V po tomto zásahu do osnov zůstala hodinová dotace tělesné výchovy nezměněna, a to dvě vyučovací hodiny týdně. V roce 1919 byla upravena výuka tělesné výchovy pro děvčata. Tělesná výchova dívek se vyučovala samostatně, ale pouze v případě, že na škole bylo nejméně dvacet dívek. Ve 30. letech byla v Československu zavedena tzv. novorakouská tendence, která vedla k velkým změnám v tělesné výchově. Více se poukazovalo na roli žáka, rozšířené zdravotní cíle a postupy učitelů, které vedly k větší metodičnosti. Hodina 13

12 měla mít co nejdelší praktickou část. Výklad byl naopak snížen na potřebné minimum.načiní či nářadí se ve výuce téměř nemělo používat, spíše se chápalo jako překážka. Učivo chlapců a dívek bylo rozdílné. Tělesná výchova se opět vyučovala dvě vyučovací hodiny týdně, avšak byla dále rozšířena o sportovní aktivity. Vícehodinovou dotaci dostala tělesná výchova v období druhé světové války, kdy se vyučovala čtyřikrát týdně. Obsahově byla téměř stejná, jako dříve. Byl zde ovšem brán velký důraz na německé tendence, a to zejména v branném pojetí. Po druhé světové válce se cíle tělesné výchovy pozměnily. Nově, bychom je mohli rozdělit na výchovné, vzdělávací a zdravotní. Náčiní se v této době nebralo jako překážka, ale opět bylo chápáno jako základní učivo. Důležitou roli v této době hrály normativy a normy, které postupem času opět zeslábly. Klasické a nástrojové podmiňování se projevovaly při učení nových cviků. Dívky se stejných práv ve výuce tělesné výchovy dočkaly až po druhé světové válce. Přelomový rokem se v této oblasti stal rok 1948, kdy se tělesná výchova zavedla jako předmět, který je pro všechny povinný. Hodiny tělesné výchovy byly pro dívky a chlapce rozděleny od 6. ročníku. Před tím je navštěvovali společně. Dalším úspěchem pro výuku tělesné výchovy pro dívky bylo otevření Vysoké školy pedagogické v roce Tato škola umožňovala ženám připravit se na povolání středoškolské profesorky tělesné výchovy. Tělesná výchova našla svého stoupence v nepovinné předmětu, a to ve sportovních hrách (od školního roku 1960/1961). Žáci na nižším stupni se nepovinného předmětu pohybové hry dočkali až ve školním roce 1968/1969. Díky druhé světové válce měla v tělesné výchově značně důležitý vliv branná výchova. Hodinová dotace v osnovách z roku 1948 byla snížena na dvě vyučovací hodiny. Tyto dvě hodiny však byly rozšířeny o další hodiny tělovýchovných a branných kroužků. Osnovy se rozšířily o zdravotní výchovu spolu se sociální výchovou. Ve výchovách byla zahrnuta i teorie tělesné výchovy. Další osnovy, které ovlivnily vzdělávání na našem území, se začaly uplatňovat v roce Tyto osnovy dostaly název normativní osnovy. Jejich hlavní zaměření bylo na cíl a výkon. Tyto osnovy se opíraly o neustále zvyšující se jednotlivé cíle 14

13 u měřitelných sportovních výkonů. V curriculu byly mezi základními prostředky uvedeny: gymnastika, hry a sportovní průprava při atletice o teorii tělesné kultury. Výkonnostní normativy ve výuce dlouho nezůstaly a bylo od nich upuštěno již v roce Další úprava osnov nastala v roce Jejím cílem bylo sjednotit osnovy tělesné výchovy jak pro dívky, tak i chlapce ve věku 6 19 let. Dalším cílem bylo skloubit školní tělesnou výchovu a kroužky zaměřující se na tělovýchovnou činnost. Jak tělovýchovná, tak i sportovní aktivita byla rozdělena do tří učebních stupňů. První stupeň byl určen pro povinnou tělesnou výchovu, druhý stupeň byl chápán jako rozšiřující a byl tedy určen jak pro školní tělovýchovu, tak i pro tělovýchovné jednoty. Poslední stupeň byl určen pro mládež, která se zaměřovala na výkonnostní sport 70. a 80. léta znamenala pro tělesnou výchovu změnu v podobě jejího chápání. Důvodem bylo to, že sportovní kluby měly lepší vybavení než školy. Proto byla výuka více zaměřena na prožitek, rozvoj tělesných schopností, vytvoření si kladného vztahu k pohybovým aktivitám a naučení primárních dovedností v populárních sportech. Dalším zlomovým bodem se stal rok Po něm se měnil nejen obsah výuky tělesné výchovy, ale došlo i ke změnám v celém školství. Díky těmto změnám vznikly i soukromé školy. Zároveň se tedy kladly nové požadavky jak na učitele, tak i na žáky. U pedagogů se jednalo především o větší přípravu na hodinu, ale i propojení materiálového vybavení s optimálním rozsahem. V této době byla dána velká možnost zasahovat do výuky školám, a to i pomocí nepovinných předmětů. Sportovní aktivity v rámci hodin tělesné výchovy lze nyní spojovat do tzv. kurzů (lyžařský, plavecký). Vznikají i sportovní kluby na školách. Mezi ně patří např. AŠSK (Rychtecký & Fialová, 2002). 15

14 3 Tělesná výchova a rámcový vzdělávací program 3.1 Rámcový vzdělávací program V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tyto dokumenty jsou rozčleněny na dvě úrovně. Jedna úroveň je státní a druhá je školská. Národní program vzdělávání a Rámcové a rámcové vzdělávací programy reprezentují státní úroveň. Školní úroveň je pak zastoupena školními vzdělávacími programy. Rámcové vzdělávací programy jsou určeny vždy pro určitou etapu studia. Jedná se o Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální; Rámcový vzdělávací program pro gymnázia; Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou; Rámcový vzdělávací program pro dvojjazyčná gymnázia; Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání; Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání; Rámcový vzdělávací program pro jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Základním principem RVP jsou klíčové kompetence a propojenost vědomostí a dovedností pro praktický život. Vychází z teorie, že člověk se celý život učí. Popisuje úroveň, kterou mají všichni absolventi po ukončení splňovat. Dále se snaží podporovat zodpovědnost za vzdělání svých žáků a zároveň se snaží podpořit učitelskou samostatnost školy Klíčové kompetence Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. 16

15 U žáků se snažíme docílit rozvinutí klíčových kompetencích na co nejvyšší úrovni tak, aby byli schopni pokračovat na další úrovni a žít plnohodnotný život ve společnosti. Klíčové kompetence nejsou separované, ale prolínají se ve všech předmětech. Klíčové kompetence dělíme na: Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence pracovní Další důležitou částí RVP je jeho rozdělení do 9. oblastí vzdělávání. Jednotlivé předměty jsou rozděleny do oborů, a to podle své podobnosti: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk), Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace), Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie), Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět), Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství), Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis), Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova), Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova), Člověk a svět práce (Člověk a svět práce). 3.2 Zařazení tělesné výchovy v RVP Tělesná výchova jako předmět je zařazen do oblasti Člověk a zdraví kam se řadí spolu s Výchovou ke zdraví. Tato oblast se snaží ukázat studentům, jak mohou ovlivnit své zdraví. Cílem je mj. ukázat dětem jednotlivé rizikové oblasti a upozornit je na to, že za své zdraví zodpovídají především sami. Měly by si však uvědomit, že určitým způsobem zodpovídají i za zdraví jiných. Tato oblast vzdělávání je velmi praktická, a proto je také důležité, aby děti ve škole viděly především pedagogických 17

16 pracovnících správné vzory. Předmět výchova ke zdraví má žáky seznámit ochranou zdraví a jeho rozvojem. Předmět tělesná výchova je praktičtější a dává žákům možnost pocítit své vlastní limity. V tělesné výchově začínáme od spontánní pohybové aktivity a končíme řízenou činností. Při vzdělání zaměřené na pohyb je důležité nejen rozpoznat a také rozvíjet nadání, ale i provádět i pravidelné hodnocení dětí. Důležité je také objevení zdravotních problémů žáků a jejich případná korekce. Proto také do této části patří zdravotní tělesná výchova. Cíle této oblasti jsou:pochopení zdraví a jeho význam pro další život, rovnováha tělesné, duševní a sociální pohody, pohyb vedoucí k pocitu uspokojení, pochopení toho, že člověk v každé životní etapě je zodpovědný za své jednání nejen v mezilidském poli, ale i v okolním přírodním prostředí. Žák by měl být rovněž schopen rozpoznat, co je pro něj zdravé či nezdravé, ale i to, co ho poškozuje či ohrožuje po zdravotní stránce a snažit se tak preventivně starat o své zdraví. Rovněž by měl chápat, že jeho zdravotní stav, fyzická zdatnost či duševní stav je důležitý i pro jeho soukromí život a měl by být schopen pochopit každodenní mimořádné situace a umět na ně správně zareagovat. Neměl by opomíjet ani možnosti aktivního se zapojení do akcí podporující zdraví. Rozdělení učiva tělesné výchovy Učivo tělesné výchovy pro první stupeň základní školy lze rozdělit do několika oblasti: 1. činnosti ovlivňující zdraví i tato část je rozdělena do několika bodů: význam pohybu pro zdraví pohybový režim žáků, délka a intenzita pohybu příprava organismu příprava před pohybovou činností, uklidnění po zátěži, napínací a protahovací cvičení zdravotně zaměřené činnosti správné držení těla, správné zvedání zátěže; průpravná, kompenzační, relaxační a jiná zdravotně zaměřená cvičení a jejich praktické využití rozvoj různých forem rychlosti, vytrvalosti, síly, pohyblivosti, koordinace pohybu 18

17 hygiena při TV hygiena pohybových činností a cvičebního prostředí, vhodné oblečení a obutí pro pohybové aktivity bezpečnost při pohybových činnostech organizace a bezpečnost cvičebního prostoru, bezpečnost v šatnách a umývárnách, bezpečná příprava a ukládání nářadí, náčiní a pomůcek, první pomoc v podmínkách TV 2. Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností: pohybové hry s různým zaměřením; netradiční pohybové hry a aktivity; využití hraček a netradičního náčiní při cvičení; pohybová tvořivost základy gymnastiky průpravná cvičení, akrobacie, cvičení s náčiním a na nářadí odpovídající velikosti a hmotnosti rytmické a kondiční formy cvičení pro děti kondiční cvičení s hudbou nebo rytmickým doprovodem, základy estetického pohybu, vyjádření melodie a rytmu pohybem, jednoduché tance průpravné úpoly přetahy a přetlaky základy atletiky rychlý běh, motivovaný vytrvalý běh, skok do dálky nebo do výšky, hod míčkem základy sportovních her manipulace s míčem, pálkou či jiným herním náčiním odpovídající velikosti a hmotnosti, herní činnosti jednotlivce, spolupráce ve hře, průpravné hry, utkání podle zjednodušených pravidel minisportů turistika a pobyt v přírodě přesun do terénu a chování v dopravních prostředcích při přesunu, chůze v terénu, táboření, ochrana přírody plavání (základní plavecká výuka) hygiena plavání, adaptace na vodní prostředí, základní plavecké dovednosti, jeden plavecký způsob (plavecká technika), prvky sebezáchrany a dopomoci tonoucímu lyžování, bruslení (podle podmínek školy) hry na sněhu a na ledě, základní techniky pohybu na lyžích a bruslích další pohybové činnosti (podle podmínek školy a zájmu žáků) 19

18 3. Činnosti podporující pohybové učení: komunikace v TV základní tělocvičné názvosloví osvojovaných činností, smluvené povely, signály organizace při TV základní organizace prostoru a činností ve známém (běžném) prostředí zásady jednání a chování fair play, olympijské ideály a symboly pravidla zjednodušených osvojovaných pohybových činností her, závodů, soutěží měření a posuzování pohybových dovedností měření výkonů, základní pohybové testy zdroje informací o pohybových činnostech (MŠMT, 2016) Zdravotní tělesná výchova Tento předmět je vyučovaný buď samostatně, nebo jsou jeho části používány ve výuce tělesné výchovy. Učivo tohoto předmětu je opět rozděleno do několika částí: 1. Činnosti a informace podporující korekce zdravotních oslabení zdravotní oslabení konkrétní zdravotní oslabení žáka, prevence, pohybový režim, vhodné oblečení a obutí pro ZdrTV, zásady správného držení těla, dechová cvičení, vnímání pocitů při cvičení, nevhodná cvičení a činnosti (kontraindikace zdravotních oslabení) 2. Speciální cvičení základy speciálních cvičení základní cvičební polohy, základní technika cvičení, soubor speciálních cvičení pro samostatné cvičení 20

19 Vzhledem k ucelenému systému speciálních cvičení, který je shodný pro 1. i 2. stupeň, je formulováno učivo tohoto tématu jen na 2. stupni s předpokladem využití v celém základním vzdělávání. 3. Všeobecně rozvíjející pohybové činnosti pohybové činnosti v návaznosti na obsah TV s přihlédnutím ke konkrétnímu druhu a stupni oslabení (MŠMT, 2016) 21

20 4 Malotřídní škola 4.1 Vysvětlení pojmu malotřídní škola Základní školy můžeme rozdělit buď na plně organizované, v nichž najdeme všech devět ročníků, nebo na neúplně organizované. Do tohoto typu se řadí tzv. malotřídka. Jako malotřídní škola je nazývaná škola, kde alespoň v jedné třídě se vyučuje víc jak jeden ročník. Mimo naše území se označují jako kombinované či smíšené. Výuka ve spojených třídách může být provozována pouze na 1. stupni základní školy. Malotřídní škola na našem území má dlouhou tradici, proto ji lze také rozdělit do dvou skupin. Z historického pohledu starší podoba malotřídní školy Tyto školy vznikaly v 19. století a první polovině 20. století. Vznikaly na základě toho, že síť škol na území byla velmi řídká. Dalším faktorem byl i nedostatek pedagogů. Na tomto typu školy byly třídy velmi početné. S tímto typem malotřídní školy se v současné době setkáváme u méně vyspělých zemí. Z historického pohledu mladší podoba malotřídní školy Faktorem vzniku této školy je málo dětí, a tudíž i nemožnost naplnění ročníků, a tím i neschopnost splnit stanovené minimum, které je dané státem. V tomto případě vznikají spojené ročníky. V takovýchto třídách bývá málo dětí. Tento typ škol se vyskytuje v rozvinutých zemích, a to převážně na vesnicích. 4.2 Historie malotřídních škol V roce 1774 kdy byl přijat reformní návrh Ignaze von Felbigera, který zapříčinil vznik povinné šestileté školní docházky. Díky tomuto návrhu byly zbudovány tři 22

21 druhy škol. Jednalo se o triviální, normální a hlavní. Již od začátku povinné docházky bylo vzdělávání prováděno v malotřídních školách. Tento stav byl zapříčiněn normativem. Při vyučování, které bylo prováděno celodenně, bylo umožněno v jedné učebně při jednom učiteli vzdělávat až 80 žáků. Pokud žáků v jedné učebně bylo více jak 100, dostal k sobě pedagog jako výpomoc jednoho asistenta. Takového vzdělávání probíhalo v odděleních, a ta se střídala. Jednalo se o dopolední a odpolední výuku. Školský zákon z roku 1869 pak zavedl osmiletou povinnou docházku. Pro děti, které déle neplánovaly studium na střední škole, byla zřízena tzv. obecná škola, kde osnovy byly méně náročné. Pro žáky se záměrem stát se živnostníky či obchodníky byla zřízena měšťanská škola. Jako současný první stupeň můžeme chápat jako dřívější obecnou školu, která trvala pět let. V roce 1922 ustanovil Malý školský zákon maximální počet dětí v jedné třídě (1922/ /1927 osmdesát žáků). Počty žáků se postupně snižovaly, avšak ne tak rychle, jak si pedagogové představovali. Důvodem byla ekonomická situace státu. Díky nedostatku financí nebylo možno zajistit jak hmotné vybavení elementárních škol, tak i personální zázemí. Během období první republiky byl obsah vyučování zkrácen a do oddělení ve škole byli žáci řazeni podle věku. Ani během tohoto období se nezměnilo nic na názoru, že žákům v malotřídkách se dostátá méně kvalitní vzdělání, a proto i nadále byly děti z venkova znevýhodňovány. Návštěva měšťanských škol i nadále zůstávala pro žáky z venkova málo dostupná, a tudíž se jim dostávalo pouze osmileté obecné školy. Tato věc ovšem byla kritizována. Začaly se tak objevovat snahy o reformu školství. Velká hospodářská krize však všechny tendence změnit naše školství zmařila. Období německé okupace zasáhlo do školství, a to tak, že tyto se instituce musely podřídit protektorátnímu nařízení (školy byly spravovány německou administrativou). Velkou změnu zažilo naše školství s koncem druhé světové války. Měšťanskou školu musely navštěvovat všechny děti ve věku let. Nový školský zákon byl vydán roku Tento zákon zapříčinil vznik jednotné školy. Tato škola se dělila na národní školu žáci ve věku 6 11 let a na střední školu pro žáky ve věku

22 let. Změnu zaznamenala i doba povinné školní docházky, která byla prodloužena na 9 let. Změny se dočkal i maximální počet dětí, kdy v první třídě mohlo být maximálně 30 žáků, ve vyšších ročnících 40. Škola měla být dále zrušena v případě, že by se jednalo o jednotřídní školu a dlouhodobě by zde byl počet žáků nižší než 20. Nový zákon zasáhl i do kurikula. Oddělení mělo obsahovat vždy jen jeden ročník a osnovy měly být stejné pro všechny obecné školy. Tento krok zapříčinil potření rozdílů ve vzdělání mezi vesnicemi a městy. I název škol byl pozměněn. Nově se nejednalo o malotřídní školy, ale o školy s menším počtem tříd. Problémy s novými osnovami byly především u jednotřídních škol. Zde docházelo k velkému vyčerpání učitelů. Ministerstvo tento problém vyřešil tak, že u dvoutřídních škol se spojoval 1. a 3. ročník. Dále byl pak spojen 2., 4. a 5. ročník a učitelům na těchto a jednotřídních školách byl úvazek navýšen o 6 10 vyučovacích hodin týdně. Další výpomocí se učitelům na těchto typu škol dostalo v roce 1954, kdy bylo umožněno nejvyššímu ročníku přejít na nejbližší školy, která byla plně organizována. To však bylo povoleno pouze v případě, pokud by tento stav neohrozil organizovanost školy, ze které by ročník odcházel. Malotřídní školy navíc mohly začít i spolupracovat. Jednalo se o případy, v nichž byly dvě malotřídní školy v těsném dosahu, nebo případy, kdy byla doprava do škol vhodně propojena. Školy si tak mohly založit některé samostatné ročníky. Zbytek výuky ale probíhal nadále spojeně. Ve druhé polovině 50. let se začaly silněji ozývat hlasy ohledně rušení malotřídek. Toto rušení mělo být z ekonomických důvodů. Zákon č.36/1960 z roku 1960 se zabýval regionálním správním uspořádáním. Tento zákon umožnil rozdělení obcí na perspektivní a neperspektivní. Vyhlídky neperspektivních obcích byly takové, že do několika let mělo dojít k jejich zrušení. Jejich ukončení mělo být způsobeno nedostatkem investic (nebo žádnými investicemi). Společně s nimi se přestávalo dostávat financí i jejich školám. Konec 60. let bylo rozhodnuto, že budou nadále podporovány pouze školy plně organizované, a to v obcích spadajících do střediskových obcích prvního stupně. Od roku 1971 se také začalo s rušením malotřídek, které mělo být ukončeno na konci 24

23 80. let. Všechny malotřídní školy však zrušeny být neměly. Zachovány měly být takové, které měly nejméně dvě třídy. Současně se také připravila nová koncepce výuky. Jednalo se o tzv. rozvíjející učení. Tato koncepce se poprvé začala vyučovat se zahájením školního roku 1976/1977 na prvním stupni ZŠ. Důsledkem tohoto kroku bylo změna prvního stupně. První stupeň již tedy nebyl pětiletý, ale pouze čtyřletý. Z tohoto hlediska to bylo pro malotřídky výhodné. Avšak stále pokračovala koncepce střediskového osídlení, a tím i největší rušení malotřídních škol. Nejvíce se jich uzavřelo v letech Díky zrušení jednoho ročníku na první stupni se však školy s čtyřmi třídami staly plně organizovanými. Během 80. let začali učitelé poukazovat na nedostatky této koncepce, která byla nevýhodná především pro děti intelektově průměrné či podprůměrné. Rok 1989 se stal přelomovým vzhledem k malotřídním školám. Nově se zřizovatelem těchto škol mohla stát obec. Této výhody využilo v letech škol. Mezi tradiční vybavenost obce vždy patřila základní škola, a tento prvek chtěli politici na komunální úrovni opět zavést. Začátek 90. let opět znamenal devítiletou docházku a první stupeň opět získal svůj pátý ročník. Novela školského zákona č.172/1990 umožnila, že 9. ročník se stal nepovinným a žáci, kteří byli nadaní, mohli již z 8. ročníku základní školy odcházet na střední školu. Tato možnost ovšem byla zrušena roku 1995 další novelou školského zákona. Od června 1995 tedy platí, že 1. stupeň se skládá z ročníku a druhý studeň zase z ročníku. Polovina 90. let znamenala opět téma ohledně ekonomické stránky malotřídních škol. Malotřídky musely mít průměrně 13 dětí v jedné třídě. To znamenalo buď snížení počtu tříd, anebo zrušení školy. Avšak i tento krok šlo obejít, a to pomocí výjimek od MŠMT. Ovšem školy, které tuto výjimku získaly, dostaly od ministerstva peníze pouze na 13 žáků a rozdíl musel zaplatit zřizovatel (obec). V roce 2004 byl schválen nový školský zákon č. 561/2004 Sb. Tento zákon již neříká, kolik dětí má být ve třídě. Avšak zákon poukazuje na prováděcí předpis. Tento předpis nám říká, že v jednotřídní škole je počet žáků 10, ve škole se dvěma 25

24 třídami je to 12, se třemi 14 a v organizovaných prvních stupních školy 15 žáků. Vždy se jedná o průměrný minimální počet žáků na třídu. Výjimku nově neuděluje MŠMT, ale zřizovatel (Trnková, Knotková & Chaloupková, 2010). 26

25 5 Osoba učitele na základní škole Kvalitu školství ovlivňuje několik faktorů. Jeden z nich je učitel. Na učitele na malotřídní škole jsou kladeny větší nároky ve všech oblastech jeho profesního života. Tato profese je po všech stránkách velmi náročná, a proto se jí ve svých výzkumech zabývají všechny evropské státy. Vzdělávací politika evropských států považuje za důležité, podporovat kvality učitelů. Řada výzkumů se snaží o vytvoření modelu kvalitního a efektivního učitele. Velká část již vzniklých modelů popisuje klíčové prvky učitele. Mezi tyto prvky patří: znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty a osobnostní vlastnosti. Další možností, jak lze získat model kvalitního a efektivního učitele je pomocí tzv. profesních kompetencí. Profesní kompetence lze tedy chápat jako kompetence...zahrnují znalosti, dovednosti, postoje, motivační tendence, hodnotové orientace a jsou základem pro jednání učitele.... Existuje spousty způsobů, jak najít kvality učitele a mnohdy samozřejmě záleží na určité zemi, jaké vzdělání preferuje. V návaznosti na Bílou knihu byl v rámci grantu MŠMT zpracován v letech projekt Podpora práce učitelů, jehož významným výstupem byly profesní standardy v podobě klíčových kompetencí učitele (Vašutová, 2004; Spilková, 2004). Model profesních kompetencí byl vytvořen na základě tzv. Delorsova konceptu,,čtyř pilířů vzdělávání (Delors, 1996). Tento model lze vysvětluje pomocí sedmi učitelských kompetencí. V roce 2008 MŠMT opět zřídila skupinu expertů, která se měla zabývat tvorbou profesního standardu učitele a učitelského vzdělávání. Součástí skupiny byli zástupci akademické sféry, praxe a pedagogického výzkumu. Výsledkem této činnosti je rámcový dokument Standard kvality profese učitele. Tento dokument popisuje kvality učitele, které jsou nezbytné pro vykonávání jeho profese. Dalším projektem MŠMT je Cesta ke kvalitě, který dále rozpracovává profesní standard. V rámci tohoto projektu byl vytvořen Rámec profesních kvalit učitele. Tento dokument slouží jako podklad k tvorbě nástrojů při sebehodnocení, které má být komplexní a dlouhodobé, a zároveň k hodnocení kvalit učitele. Jádro Rámce profesních kvalit učitele tvoří soubor kritérií a indikátorů v osmi oblastech 27

26 profesních činností učitele, které jsou východiskem k pozorování výuky a její reflexi/sebereflexi, k tvorbě profesního portfolia a diskuzi o něm. Tento rámec si dal za úkol charakterizovat jednotlivé učitele a pak především vynikajícího učitele. Představa vynikajícího učitele by se měla stát cílem každého učitele. Projekt zpracoval období učitelské profese tzv. Model profesního rozvoje učitele: Začátečník Tento typ učitele vyhledává návody, důležité jsou pro něj obsahy. Jeho učení se uskutečňuje díky radám svých kolegů či na základě jeho intuice. Pokročilý začátečník Tato osoba už čerpá ze své zkušenosti a pro některé případy má již utvořené vzorce. V tomto období pedagog již začíná vyučování chápat celistvě a nesoustřeďuje se pouze na svůj výkon. Kompetentní učitel Osoba, která je považována za kompetentního učitele je pedagog, který již má zásobu strategií, a ty mu pomáhají vyřešit běžné situace ve třídě. Učitel již získal potřebnou sebedůvěru a je schopný improvizace. Předchozí dva typy učitelů se soustřeďovali především na obsah vyučování. Od tohoto typu učitele je to již především soustředění na žáka. Zkušený učitel. Tento typ učitele se již zcela soustřeďuje na žáky. Ve výuce ho vede intuice, která je spojována s jasně danými pravidly. Učitel expert Jedná se o pedagoga, který dosáhl nejvyšší mety ve svém profesním rozvoji. Při jeho výkonu lze nebýt dojmu, že ho učení nijak nevysiluje. Situace řeší intuitivně. Chápe universální schémata, které vyplývají během procesu učení. Dále bylo zkoumáno, jaké jsou rozdíly mezi učiteli, kteří začínají a tzv. učiteli experty. Hlavní rozdíly jsou nejvíce patrné při plánování výuky, ale také při výuce samotné. Profesní rozvoj učitele je zkoumán i pomocí sociální teorie. Velká péče je věnována morální a etickému rozsahu učitelství a profesní identitě učitele. Za velmi důležité je považováno citové hledisko profesního rozvoje učitele. Všechny výsledky 28

27 tohoto výzkumu byly použity pro vytvoření evaluačního nástroje Rámec profesních kvalit učitele. Rámec profesních kvalit učitele Tento nástroj má pomoci vystihnout vynikajícího pedagoga základních a středních škol. Podstatu tohoto Rámce tvoří profesní činnost pedagoga. Podmínky kvalitních činností učitele z profesního hlediska: Každý pedagog musí jednat podle etických principů své profese. Jedná se především o dodržování lidských práv. Jedná vždy na základně právních norem, které jsou pro jeho profesi závazné. Dbá na ochranu osobních údajů nejen žáka, ale i jeho rodiny či svých kolegů. Uznává hodnoty pro sociálního chování. Chápe dítě jako rozvíjející se osobnost a podle toho i rozhoduje ve své profesi. Pracuje na základě demokratických principů. Dokáže vysvětlit svá rozhodnutí, které učinil při výuce. Do své výuky zařazuje etická témata Nejen tyto body, ale především profesní znalosti jsou velmi důležité pro činnost pedagoga. Za jádro tohoto rámce lze považovat profesní činnosti pedagogů. Během činnosti učitele lze vysledovat jejich profesní kompetence, profesní znalosti, postoje, dovednosti a hodnoty a v neposlední řadě i charakteristiku jejich osobnosti. Kritéria kvality, lze pozorovat v následujících oblastí. 1. plánování výuky 2. prostředí pro učení 3. procesy učení 4. hodnocení práce žáků 5. reflexe výuky 29

28 6. rozvoj školy a spolupráce s koley 7. spolupráce s rodiči a širší veřejností profesní rozvoj učitele. Každé kritérium je dále ukázáno na příkladů kvality (Tomková, Spilková, Píšová, Mazáčová, Krčmářová, Kostková, & Kargerová, 2012). 30

29 6 Praktická část 6.1 Dělení vyučovací hodiny tělesné výchovy Hodina tělesné výchovy má své specifikace, a proto i vyučovací hodina tohoto předmětu má svoji strukturu. 1. Úvodní část Její délka je přibližně 3 5 minut. V část dále dělíme na: organizační část Zde řešíme formální úkoly (zjištění přítomných žáků apod.), nástup, motivace. Rušná část Tuto část hodiny je možné vynechat. Úkolem je předehřátí žáků a zvýšení tepové frekvence. Můžeme zde zařadit krátké hry typu na babu nebo jen rozběhání. 2. Průpravná část Její délka by měla být 6 12 minut. Patří do ní protahování neboli rozcvička, cvičení vedoucí ke správnému držení těla a všeobecně rozvíjející část tato část vede opět ke zvýšení tepové frekvence 3. Hlavní část Její délka je minut, ve kterých se zaměřujeme na splnění stanových cílů, kterými může být: nácvik nových pohybových dovedností, opakování a zdokonalování pohybových dovedností či vytrvalostní rozvoj, který můžeme splnit opět pomocí hry. 4. Závěrečná část Její délka je většinou 2 4 minuty, ve kterých se zaměřujeme především na kompenzační cvičení, uvolňovací cvičení, strečink apod. Je také důležité zhodnotit hodinu a předat motivaci pro další vyučovací hodinu tělesné výchovy. 31

30 6.2 Příprava na hodinu Každá příprava na hodinu by měla být písemná. To platí i pro hodinu Tělesné výchovy. Písemná příprava by měla obsahovat: 1. Část s obecnými údaji 2. Konkrétní část 3. Vlastní přípravu (Černá, 2014) 6.3 Možnosti spojení ročníků ve třídě V hodinách tělesné výchovy je velmi důležité účelně spojit třídy na malotřídních školách. Existuje několik variant jak je spojit. a) ve spojené třídě mít dva sobě nejbližší ročníky Tímto způsobem získáme možnost stejné učivo učit najednou. Začátečníci se učivo učí od starších a starší se zdokonalují. b) ve spojené třídě mít co nejvzdálenější ročníky Toto spojení nepovažuji za příliš výhodné. Problém nastává nejen s výukou, kdy se jednotlivým ročníkům musíme věnovat samostatně, ale i např. při pohybových hrách, kdy mladší děti nejsou zatím příliš technicky vyspělé. Dále je velmi znát, že starší děti bývají pohybově a fyzicky vyspělejší, ale stále ještě neumí korigovat sílu vůči menším spolužákům. c) možnost je i spojit 3 ročníky do jedné třídy (v případě, kdy jedna třída je tvořena pouze jedním ročníkem a druhá třída je tvořena dvěma ročníky) Toto spojení mi připadá jako velmi efektivní. Ve výuce se objeví dva pedagogové a skupina dětí může být rozdělena podle fyzické zdatnosti a pohybové gramotnosti dětí. 32

31 6.3.1 Základní škola a Mateřská škola Ratibořské Hory První zmínky o škole v Ratibořských Horách sahají do počátku 17. století. Jako první kantor (lze vykládat dvěma způsoby učitel či zpěvák) zde měla působit Suzana Sobolová, a to od roku Městská škola zde měla tradici od roku Původní škola byla zřízena v dnes již v neexistujícím domě. Od roku 1716 si školu vydržovali místní občané. Důvodem byla neochota šlechty financovat školu. Kníže Jan z Eggenberga ve svých městech požadoval, aby rodiče neposílali děti do školy. Vzdělávání dětí se příliš nezměnilo ani později, kdy další majitel Ratibořských Hor kníže Adam ze Schwarzenbergu rozhodl roku 1727, že studovat mohou jen potomci (synové) úředníků. Škola dostala novou budovu v roce Od tohoto roku mohli školu navštěvovat i selské děti, který však tuto možnost nevyužívaly. Roku 1785 byla v obci postavena fara a ze školy měšťanské se stala škola triviální neboli farní. Učilo se zde čtení, psaní, cvičení ve správném mluvení, početní umění, opakovanému katechismu, mravní nauce, biblickou dějepravu a boží přikázání. V roce 1786 navštěvovala školu 150 dětí, které zde vyučoval jeden učitel a jeho pomocník (mladý učitel). Škola se pomalu začínala plnit, a to tak, že v roce 1790 bylo již ve škole 219 dětí. V roce 1781 byla postavena nová škola a 11. srpna 1805 zde bylo zřízeno obecní školství. To mělo za následek rozšíření jednotřídní školy na dvojtřídní, a to v roce 1807, a nakonec ještě v roce 1874 na trojtřídní školu. Vzhledem k velkému počtu dětí se škola postupně rozrůstala i do dalších budov, což mělo v roce 1887 za následek postavení nové budovy školy. V této budově byla škola otevřena roku 1888 a dodnes zde funguje. V roce 1945 zde byla zřízena měšťanská škola, která se přeměnila na střední. Střední škola sídlila ve stejné budově, jako škola obecná. V roce 1953 byla škola přeměněna na základní školu, a to nejdříve osmiletou a později devítiletou. V roce 2001 vzniklo integrované školské zařízení. Toto zařízení se skládá ze základní školy a mateřské školy. Zřizovatelem se stala obec Ratibořské Hory. Do roku školního roku 2012/2013 se zde vyučovalo i na druhém stupni. Ovšem kvůli nízkému stavu se druhý stupeň uzavřel a dnes je již funkční pouze 1. stupeň. 33

32 Školu navštěvují nejen místní děti, děti z nedalekých Ratibořic či Vřesců, ale i z vesnic, které již nespadají do této spádové oblasti (Dolní Hrachovice, Mostek). Naše škola od roku 2007 má svůj školní vzdělávací program s názvem Žijeme spolu pomáhejme si. Od tohoto roku byl ještě 5x pozměněn. Název poukazuje na to, že naše škola je malotřídní, a tudíž by si děti měly pomáhat nejen mimo školu, ale právě často i v ní. Vzhledem k tomu, že ve třídě jsou 2 ročníky, název školního vzdělávacího program nabádá k tomu, aby právě starší ročníky pomáhaly mladším (Melichar, 2000) Tělesná výchova a děti Žáci na naší škole většinou ve volném času nesportují a jediná jejich pohybová aktivita je sportovní kroužek. Je tedy zcela jasné, že kromě několika (3 dětí) je fyzická zdatnost a pohybová gramotnost na relativně nízké úrovni. Dalším problém, se kterým se setkávám, je i neochota dětí zapojit se do pohybu. Žáci se velmi často po oznámení tématu hodiny vymlouvají na bolesti (většinou je jedná o bolest břicha). Všechny tyto faktory ještě podporuje názor většiny rodičů, že tělesná výchova není důležitý předmět a špatné výkony dětí často i zlehčují. Tento školní rok jsem dostala za úkol vedení sportovního kroužku. Přes počáteční nenáročné sportovní hry (částečně propojené s různými divadélky apod.) jsem se snažila děti zpátky přilákat k zájmu o pohyb. Myslím si, že se mi to i částečně daří, jelikož mi přibývá počet dětí na kroužku a jejich pozitivní přístup je vidět i při hodinách tělesné výchovy. Tělesná výchova jako předmět má však svůj obsah, který musí splnit. Proto zde není tolik prostoru na hry spojené se zábavou. S tímto faktem se lze vyrovnat a hodinu upravit jednotlivým tématům a i přes to zbude na tyto aktivity čas. Malotřídní školy se však potýkají s problémem věkové rozdílnosti, který je v hodinách tělesné výchovy velmi znatelný. Věkový rozdíl je samozřejmě dán spojením dvou ročníků. Při tělesné výchově je tento rozdíl ještě podstatnější, než v jiných předmětech. Při výuce tělesné výchovy dětem hrozí zranění, a tudíž při každé činnosti žáka musí být učitel přítomen a dávat pozor. Neexistuje zde 34

33 v podstatě žádná samostatná práce, kdy by měl učitel možnost se věnovat jen jednomu ročníku. Proto příprava na hodinu v malotřídních školách je velmi důležitá a zásadní. Proto jsem si také dala za cíl vypracovat vzorové přípravy, které jsem i sama v praxi použila Příklady příprav na hodiny tělesné výchovy pro spojené třídy Příprava na hodinu TV spojené třídy 1. a 2. ročník Obecná část: Tematický celek: Gymnastika Téma hodiny: Průpravná cvičení ke kotoulu Konkrétní cíle: Příprava na nácvik kotoulu vpřed Konkrétní údaje: Ročník: 1. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 3 Pomůcky: Žíněnky, odrazový můstek, švédská bedna Příprava: Čas (min.) 0-2 Učivo Poznámka Organizace Úvodní část Nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny průpravná cvičení ke kotoulu 2-10 Průpravná část Veselá honička Žáci se honí a kde se baba dotkne chyceného, tam se musí držet a honí on. Velikost pole lze upravovat 35

34 Rozcvička centrální Zaměřit se na protažení krčních svalů a svalů zad Hlavní část Průpravná cvičení ke kotoulu vpřed: Každý nacvičuje 1. Kolébka sám, je potřeba dát pozor na dostatek 2. Nácvik kotoulu na naklo- místa něné rovině vytvoření pomocí Plošina je tvořena Po jednom nastou odrazového můstku a žíněnky švédskou bednou, pí na vrchol plošiny a odrazovým můst- s dopomocí se snaží Pokud již druhý ročník nacvičuje kem a žíněnkami provést kotoul kotoul s dopomocí, žáci prvního ročníku se snaží posilovat na žebřinách (ruce, břicho) Závěrečná část Cvičení v kruhu protažení namáhaných partií Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu (kotoul vzad) 36

35 Příprava na hodinu TV spojené třídy 1. a 2. ročník Obecná část: Tematický celek: Gymnastika Téma hodiny: Kotoul vpřed Konkrétní cíle: Nácvik kotoulu vpřed Konkrétní údaje: Ročník: 2. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 8 Pomůcky: Žíněnky, odrazový můstek, švédská bedna Příprava: Čas (min.) 0-2 učivo Poznámka organizace Úvodní část Nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny Nácvik kotoulu vpřed Průpravná část Žáci se honí a kde se Veselá honička baba dotkne chy- Velikost pole lze ceného, tam se musí upravovat 2-10 držet a honí on. Zaměřit se na pro- Rozcvička centrální tažení krčních a zádových svalů Hlavní část Průpravná cvičení ke kotoulu vpřed Plošina je tvořena Každý nacvičuje Kolébka 2. Nácvik kotoulu na naklo- švédskou odrazovým bednou, můst- sám, je potřeba dát pozor na dostatek něné rovině vytvoření pomocí kem a žíněnkami místa odrazového můstku a žíněnky 37

36 Po průpravných cvičeních žáci zkouší kotoul nejdříve pod dohledem a poté sami na žíněnkách Po jednom nastoupí na vrchol plošiny a s dopomocí se snaží provést kotoul Zajistit dostatek místa Závěrečná část Cvičení v kruhu protažení namáhaných partií Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu (kotoul vzad) 38

37 Příprava na hodinu TV spojené třídy ročník Obecná část: Tematický celek: Gymnastika Téma hodiny: Průpravná cvičení ke kotoulu vzad Konkrétní cíle: Příprava na nácvik kotoulu vpřed Konkrétní údaje: Ročník: 1. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 3 Pomůcky: Žíněnky, odrazový můstek, rozlišovací dresy Příprava: Čas (min.) 0-2 učivo Poznámka organizace Úvodní část Nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny průpravná cvičení ke kotoulu vzad 2-10 Průpravná část Čertovská honička Jeden čert (rozlišovací dres jako ocas) má za úkol pochytat ostatní spolužáky. Koho se dotkne vypadává. Spolu-žáci mají za úkol sebrat čertovi ocas. Velikost pole lze upravovat Rozcvička centrální Zaměřit se na protažení krčních a zádových svalů 39

38 Hlavní část Průpravná cvičení ke kotoulu vzad: Na začátku nácviku Každý nacvičuje 1. Kolébka ještě necháme žáky sám, je potřeba dát sednout pozor na dostatek místa Ruce si dají vedle 2. Nácvik kotoulu na naklo- hlavy dlaněmi vzhůru Po jednom nastou- něné rovině vytvoření pomocí a zatlačíme. (Aby se pí na vrchol plošiny odrazového můstku a žíněnky jim nepodlamovaly ruce!!!) a s pomocí se snaží provést kotoul Pokud starší spolužáci nacvičují kotoul vzad, prvňáčci dělají závod Kontrolujeme, aby napříč tělocvičnou (žabáci, kačen- měli žáci správně ky, raci, zajíci, čápi, jeleni...) ruce Plošina je tvořena odrazovým můstkem a žíněnkami Závěrečná část Cvičení na značkách protažení namáhaných partií, skákání hadrového panáku vyklepávání, vy dýchání ve stoje Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu 40

39 Příprava na hodinu TV spojené třídy ročník Obecná část: Tematický celek: Gymnastika Téma hodiny: Průpravná cvičení a nácvik kotoulu vzad Konkrétní cíle: Nácvik kotoulu vzad Konkrétní údaje: Ročník: 2. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 3 Pomůcky: Žíněnky, odrazový můstek, rozlišovací dresy Příprava: Čas (min.) 0-2 Učivo Poznámka Organizace Úvodní část Nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny průpravná cvičení ke kotoulu vzad 2-10 Průpravná část Čertovská honička Jeden čert (rozlišovací dres jako ocas) má za úkol pochytat ostatní spolužáky. Koho se dotkne vypadává. Spolužáci mají za úkol sebrat čertovi ocas. Velikost pole lze upravovat Rozcvička centrální Zaměřit se na protažení krčních a zádových svalů 41

40 Hlavní část Průpravná cvičení ke kotoulu vzad: Na začátku nácviku Každý nacvičuje 1. Kolébka ještě necháme žáky sám, je potřeba dát sednout pozor na dostatek místa Ruce si dají vedle 2. Nácvik kotoulu na naklo- hlavy dlaněmi vzhůru Po jednom nas- něné rovině vytvoření pomocí a zatlačíme (aby se toupí na vrchol plo- odrazového můstku a žíněnky jim nepodlamovaly šiny a s pomocí se ruce!!!) snaží provést kotoul 3. Kotoul vzad Kontrolujeme, aby Jednotlivě na ží- měli žáci správně něnce. Dopomoc, ruce pokud je nutná Plošina je tvořena odrazovým můstkem a žíněnkami Závěrečná část Cvičení na značkách protažení namáhaných partií, skákání hadrového panáku vyklepávání, vy dýchání ve stoje Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu 42

41 Příprava na hodinu TV spojené třídy 4. a 5. třída Obecná část: Tematický celek: Sportovní hry Téma hodiny: Přihrávky Konkrétní cíle: Nácvik přihrávky na házenou Konkrétní údaje: Ročník: 4. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 5 Pomůcky: Házenkářské míče Příprava: Čas (min.) 0-2 Učivo Poznámka organizace Úvodní část Nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny přihrávka Průpravná část Rybičky, rybáři jedou Velikost pole lze upravovat Rozcvička v kruhu Hlavní část 1. Nácvik přihrávky jednoruč a. Přihrávka pravou rukou (cca 10) b. Přihrávka levou rukou (cca 10) Zaměřit se na protažení horní poloviny těla Rozdělit do dvojic, stoupnout si napříč tělocvičny (menší i větší odstupy) Dvojice se k sobě přiblíží cca na 2 m) Polovina hřiště 43

42 c. Přihrávání o zem (cca10) d. Přihrávky v kruhu náhodně a minimálně ob jednoho. Závěrečná část Hromadné uvolňování paží a protažení namáhaných svalových partií Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu 44

43 Příprava na hodinu TV spojené třídy 4. a 5. třída Obecná část: Tematický celek: Sportovní hry Téma hodiny: Přihrávky, střelba na bránu Konkrétní cíle: Nácvik přihrávky a střely v házené Konkrétní údaje: Ročník: 5. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 4 Pomůcky: Házenkářské míče, branka Příprava: Čas (min.) 0-2 Učivo Poznámka Organizace Úvodní část Nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny přihrávka a střelba na bránu Průpravná část Rybičky, rybáři jedou Velikost pole lze upravovat Rozcvička v kruhu Hlavní část 1. Nácvik přihrávky jednoruč a. Přihrávka pravou rukou (cca 10) Zaměřit se na rozcvičení horní poloviny těla Rozdělit do dvojic, stoupnout si napříč tělocvičny Polovina hřiště 45

44 b. Přihrávka levou rukou (cca 10) c. Přihrávání o zem (cca10) d. Přihrávky v kruhu náhodně a minimálně ob jednoho. e. Ve dvojicích běh přes část tělocvičny (bez driblingu) s přihrávkami, zakončit střelbou f. Střelba na bránu 2. Simulace hry na jednu bránu bez driblingu, pouze přihrávky a střelba Dvojice se k sobě přiblíží cca na 2 m) Žáci stojí v rohu tělocvičny v zástupu. První vyběhne na značku před bránu, dostane přihrávku, střílí na bránu a po střelbě se zařadí na konec zástupu. Závěrečná část Hromadné uvolňování paží a protažení namáhaných svalových partií Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu 46

45 Příprava na hodinu TV spojené třídy 4. a 5. třída Obecná část: Tematický celek: Sportovní hry Téma hodiny: Basketbal dribling a přihrávka Konkrétní cíle: Pohyb s míčem Konkrétní údaje: Ročník: 4. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 5 Pomůcky: Basketbalové míče Příprava: Čas (min.) 0-2 Učivo Poznámka Organizace Úvodní část Nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny dribling Průpravná část Hra na babu ve dvojicích Rozcvička hromadná Hlavní část Nácvik driblingu a. Pravou rukou (cca 20x) b. Levou rukou (cca 20x) c. Při chůzi (obejít půl tělocvičny) Zaměřit se na svaly končetin Velikost pole lze upravovat, bab může mít i několik, jeden z dvojice může být slepý 47

46 Nácvik přihrávky a. Pravou rukou (cca 20x) b. Levou rukou (cca 20x) d) O zem (cca 20x) Dvojice se k sobě přiblíží na cca 2 m) Celé zopakujeme 2x. Závěrečná část Hromadné uvolňování paží, vyklepávání nohou, vydýchání Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu 48

47 Příprava na hodinu TV spojené třídy 4. a 5. třída Obecná část: Tematický celek: Sportovní hry Téma hodiny: Basketbal dribling a přihrávka Konkrétní cíle: Pohyb s míčem Konkrétní údaje: Ročník: 5. Prostředí: Tělocvična Počet žáků: 4 Pomůcky: Basketbalové míče Příprava: Čas (min.) 0-2 Učivo Poznámka Organizace Úvodní část nástup, docházka, seznámení s průběhem hodiny dribling a přihrávka 2-10 Průpravná část Hra na babu ve dvojicích Rozcvička hromadná Hlavní část Nácvik driblingu Zaměřit se na svaly končetin Velikost pole lze upravovat, bab může mít i několik, jeden z dvojice může být slepý a. Pravou rukou (cca 20x) b. Levou rukou (cca 20x) c. Při chůzi (obejít 2x tělocvičnu) 49

48 d. Při chůzi pozpátku (obejít půl tělocvičny) e. Při chůzi doprava (přejít napříč tělocvičnu) f. Při chůzi doleva (přejít napříč tělocvičnu) Nácvik přihrávky a. Pravou rukou (cca 20x) b. Levou rukou (cca 20x) c. O zem (cca 20x) Dvojice se k sobě přiblíží na cca 2 m Pokud 4. ročník ještě neskončil své opakování, 5. ročník driblingem obchází tělocvičnu a každé kolo střídá ruku Závěrečná část Hromadné uvolňování paží, vyklepávání nohou, vydýchání Zhodnocení hodiny Motivace na další hodinu 50

49 7 Závěr Předkládanou prací jsem se snažila naplnit cíl, který jsem si vytýčila. Za těžiště práce považuji vypracované a vyzkoušené návrhy vyučovacích hodin tělesné výchovy určené pro spojené ročníky na malotřídní škole. Tomuto těžišti předchází z objektivních důvodů stručné nastínění historie výuky tělesné výchovy, a to především na území současné České republiky. Výuka tělesné výchovy na malotřídních školách je bezesporu náročný pedagogický proces. Učitel si musí probíraná témata dopředu dobře rozvrhnout, neboť ve chvíli, kdy vyučuje dva (popř. i tři) ročníky naráz, musí zajistit naprostou optimalizaci výuky. Dle mého názoru je tedy nutné, aby mladší ročník nacvičoval danou pohybovou aktivitu, která je v souladu s cílem hodiny, a starší ročník zároveň v tu samou chvíli cvičil obdobnou pohybovou aktivitu, ale již na vyšší úrovni. Jedině tímto způsobem lze zvládnout přiměřenou výuku dvou ročníků naráz. Přípravy uvedené v praktické části jsem, jak bylo stanoveno v úvodu práce, vyzkoušela v praxi. Osobně tedy mohu potvrdit, že výuka tělesné výchovy ve spojených ročnících na malotřídních školách je, dle mých návrhů, reálná. Nicméně je nutné si rovněž uvědomit jeden fakt, a tím je nutnost alespoň základní spolupráce dětí a jejich ochota cvičit. V opačném případě s nimi, s největší pravděpodobností, ani nejlepší učitel s nejlepšími návrhy příprav na hodinu nic nesvede. Domnívám se však, že by bylo prospěšné rozpracovat tuto problematiku podstatně detailněji. Tím např. myslím navrhnout a sestavit soubor v praxi ověřených příprav na hodinu či návrhů způsobů vyučování určité problematiky, a to nejen z tělesné výchovy. Je nutné si uvědomit, že malotřídní školy dodnes tvoří více jak 30 % všech základních škol v České republice a že výuka na nich je mimořádně náročná, a to jak pro učitele, tak i pro žáky. 51

50 8 Seznam použitých zdrojů Černá, L. (2014). Didaktika tělesné výchovy (Studijní opora studia pro kombinovanou formu výuky). Dostupné 2. listopad 2016, z pf.ujep.cz/pf/osobni-dokumenty/ktvs/lenka-cerna/1199-teorie-tv/file. Melichar, F. (2000). Historie hornického městečka Ratibořských Hor a okolních vesnic ( ). Ratibořské Hory: Obecní úřad Ratibořské Hory. MŠMT (2016). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Dostupné 10. říjen 2016, z ramcove-vzdelavaci-programy. Rychtecký, A., & Fialová, L. (2002). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha: Karolinum. Školní vzdělávací program (ZŠ a MŠ Ratibořské Hory). Štumbauer, J., Tlustý, T., & Malátová, R. (2015). Vybrané kapitoly z historie tělesné výchovy, sportu a turistiky v českých zemích do roku České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Tomková A., Spilková, V., Píšová, M., Mazáčová N., Krčmářová, T., Kostková, K., & Kargerová, J. (2012). Rámec profesních kvalit učitele. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. Trnková, K., Knotková, D., & Chaloupková, L. (2010). Malotřídní školy v České republice. Brno: Paido. Vilímová, V. (2009). Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido. 52

51 9 Přílohy Příloha 1. Rozcvička Hra rybičky, rybáři jedou. Příloha 2. Rozcvička Protahování paží. 53

52 Příloha 3. Sportovní hry Nácvik přihrávky. Příloha 4. Sportovní hry Nácvik přihrávky v kruhu. 54