Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Sledování druhového a početního zastoupení obojživelníků (Amphibia) a plazů (Reptilia) v oblasti Dolní Marklovice Diplomová práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Pavla Šťastná Vypracoval: Bc. Lukáš Nytra Brno 2010

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Sledování druhového a početního zastoupení obojživelníků (Amphibia) a plazů (Reptilia) v oblasti Dolní Marklovice vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne. podpis diplomanta.

3 Poděkování Děkuji vedoucí Dr. Ing. P. Šťastné za metodické vedení, cenné rady a připomínky při vypracování diplomové práce. Dále děkuji Bc. P. Maškovi za pomoc při zpracování map. Také děkuji AOPK ČR zastoupené Mgr. Lenkou Jeřábkovou a Mgr. Janou Kristianovou za poskytnuté údaje a rady. Za informace děkuji M. Gajdáčkovi (Havířov), A. Walachovi (Karviná), L. Kaniovi (Petrovice u Karviné), M. Kolondrovi (Petrovice u Karviné), J. Šuhajovi (Bohumín). Za podporu děkuji rovněž rodičům.

4 ABSTRAKT Literární přehled uvádí taxonomický systém autochtonních obojživelníků a plazů, zařazení do kategorií ohrožení a popis jednotlivých druhů. Cílem diplomové práce bylo zjištění druhového a početního zastoupení obojživelníků a plazů na katastrálním území Dolních Marklovic. Monitoring lokality byl prováděn v letech V Dolních Marklovicích byl zjištěn výskyt 5 druhů plazů (včetně nepůvodní Trachemys scripta elegans). Z obojživelníků bylo zjištěno 13 druhů, 14 druh (Triturus alpestris) nebyl potvrzen. Výskyt dalších 2 zjištěných druhů obojživelníků (Bombina variegata, Pelophylax ridibundus) i 1 nezjištěného, ale pravděpodobně se vyskytujícího (Rana dalmatina) bude potřeba spolehlivě doložit. Tato práce shrnuje zjištěné údaje z terénu, vyhodnocuje je a porovnává s výskytem v okrese. Klíčová slova: obojživelníci, plazi, Dolní Marklovice ABSTRACT Review of literature summarizes the taxonomic system of native amphibians and reptiles, categorizing description of and threats for each species. The focus point of this thesis is to determine the type and establishment of amphibians and reptiles in the cadastral territory of Dolní Marklovice. Monitoring of the sites was conducted between In Dolní Marklovice 5 species of reptiles were detected (including nonnative Trachemys scripta elegans). As far as concerned, 13 different kinds of amphibians were found, presence of 14th species (Triturus alpestris) has not been confirmed. The presence of additional 2 species of amphibians (Bombina variegata, Pelophylax ridibundus) and 1 unidentified, but probably occurring (Rana dalmatina) will need to be reliably confirmed. This thesis summarizes the data from the field studies, analyses them and compares with an occurance of named amphibians and reptiles in the district. Key words: amphibian, reptile, Dolní Marklovice

5 OBSAH: 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Taxonomické zařazení obojživelníků a plazů České republiky Ochrana herpetofauny Popis druhů nalezených v Dolních Marklovicích čolek obecný (Lissotriton vulgaris Linnaeus, 1758) čolek horský (Mesotriton alpestris Laurenti, 1768) čolek velký (Triturus cristatus Laurenti, 1768) kuňka obecná (Bombina bombina Linnaeus, 1761) kuňka žlutobřichá (Bombina variegata Linnaeus, 1758) blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus Laurenti, 1768) ropucha obecná (Bufo bufo Linnaeus, 1758) ropucha zelená (Pseudepidalea viridis Laurenti, 1768) rosnička zelená (Hyla arborea Linnaeus, 1758) skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae Camerano, 1882) skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus Pallas 1771) skokan zelený (Pelophylax esculentus complex Linnaeus, 1758) skokan hnědý (Rana temporaria Linnaeus, 1758) skokan ostronosý (Rana arvalis Nilsson, 1842) želva bahenní (Emys orbicularis Linnaeus, 1758) ještěrka obecná (Lacerta agilis Linnaeus, 1758) ještěrka živorodá (Zootoca vivipara Jacquin, 1787) užovka obojková (Natrix natrix Linnaeus, 1758) MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Klimatické poměry Geomorfologie Geologie Hydrologie Pedologická charakteristika Biogeografie Potencionální přirozená vegetace a fytogeografie Ochrana přírody a krajiny Postupy a metody zjišťování druhového a početního zastoupení Síťová pole (čtverce) VÝSLEDKY A DISKUZE Vlastní nálezy v Dolních Marklovicích a výskyt druhů v okrese... Karviná mlok skvrnitý (Salamandra salamandra Linnaeus, 1758) čolek karpatský (Lissotriton montandoni Boulenger, 1880) čolek obecný (Lissotriton vulgaris Linnaeus, 1758) čolek horský (Mesotriton alpestris Laurenti, 1768) čolek velký (Triturus cristatus Laurenti, 1768) kuňka obecná (Bombina bombina Linaneus, 1761) kuňka žlutobřichá (Bombina variegata Linnaeus, 1758) kuňka sp. (Bombina sp.) blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus Laurenti, 1768) ropucha obecná (Bufo bufo Linnaeus, 1758) ropucha zelená (Pseudepidalea viridis Laurenti, 1768)... 43

6 rosnička zelená (Hyla arborea Linnaeus, 1758) skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae Camerano, 1882) skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus Pallas, 1771) skokan zelený komplex... (Pelophylax esculentus complex Linnaeus, 1758) skokan hnědý (Rana temporaria Linnaeus, 1758) skokan ostronosý (Rana arvalis Nilsson, 1842) skokan štíhlý (Rana dalmatina Fitzinger In Bonaparte, 1839) skokan zemní (Rana sp.) želva bahenní (Emys orbicularis Linnaeus, 1758) želva nádherná (Trachemys scripta elegans Wied, 1839) ještěrka obecná (Lacerta agilis Linnaeus, 1758) ještěrka živorodá (Zootoca vivipara Jacquin, 1787) ještěrka sp. (Lacerta agilis a Zootoca vivipara) slepýš křehký (Anguis fragilis Linnaeus, 1758) užovka hladká (Coronella austriaca Laurenti, 1768) užovka obojková (Natrix natrix Linnaeus, 1758) užovka podplamatá (Natrix tessellata Laurenti, 1768) zmije obecná (Vipera berus Linnaeus, 1758) ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY... 59

7 1. ÚVOD Obojživelníky a plazy se zabývám již několik let v rámci spolupráce na projektech základní organizace Českého svazu ochránců přírody OLZA (ZO ČSOP OLZA), jejímž jsem členem. Tyto projekty byly realizovány v rámci celostátního programu Ochrana biodiverzity, kterým je naplňováno základní poslání svazu. Při výběru diplomové práce na podzim roku 2008 jsem zvolil téma, kterým jsem se již nějaký čas zabýval. Tato diplomová práce tak shrnuje poznatky za období V literárním přehledu uvádím taxonomické zařazení všech našich obojživelníků a plazů s taxonomickými jednotkami: soustava, doména, říše, kmen, podkmen, třída, podtřída, řád, čeleď, rod, druh a poddruh. V kapitole Ochrana herpetofauny jsou uvedeny stupně ohrožení dle Červeného seznamu i platné vyhlášky s přiřazením jednotlivých druhů k těmto kategoriím. V nejobsáhlejší částí literárního přehledu byly popsány druhy obojživelníků a plazů nalezené v Dolních Marklovicích. Popis druhů uvádí rozšíření v České republice, ekologické nároky (místa rozmnožování, zimování, potravní nároky aj.) a bioindikační vlastnosti (citlivost na výskyt ryb v nádržích, chemické a organické znečištění aj.). Čtvrtá kapitola se zabývá popisem a charakteristikou sledovaného katastrálního území (výměra, poloha, počet obyvatel). Přírodní podmínky jsou podrobněji rozvedeny v charakteristikách: klimatické poměry, geomorfologie, hydrologie, pedologie, biogeografie, potenciální přirozená vegetace, fytogeografie, ochrana přírody a krajiny. Následně byly uvedeny postupy a metody zjišťování přítomnosti zástupců herpetofauny na uvedených lokalitách s popisem metody mapování pomocí síťových polí. Výsledky a diskuze blíže uvádí sledované lokality a shrnují pozorování jednotlivých druhů. Nejdříve jsou uvedeny vlastní zjištění a následně také literární údaje nebo data AOPK ČR. Popsány jsou i druhy přímo nezjištěné ale vyskytující se v okrese nebo jejichž výskyt uvádí nebo nevylučuje literatura. Následují kapitoly Závěr a Seznam použité literatury. Práce je zakončena přílohami, které obsahují mapy, autorovy fotografie a tabulky s pozorováními vybraných druhů popisovaných ve výsledcích a diskuzi. 9

8 2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo zjistit druhové a početní zastoupení obojživelníků a plazů vlastním monitoringem v katastrálním území Dolní Marklovice. Dále se studiem literatury seznámit s druhy žijícími v České republice jejich rozšířením, ekologickými nároky a bioindikačními vlastnostmi. V období rozmnožování (březen květen) provést vlastní výzkum obojživelníků a plazů na vymezené ploše. Registrovat jejich druhové i početní zastoupení ve vybrané lokalitě. Vlastní získané údaje porovnat s publikovanými i nepublikovanými prameny v rámci katastru i celého okresu. Výsledkem je vyhodnocení druhové diverzity obojživelníků a plazů, zhodnocení možných antropogenních vlivů na výskyt a populační hustotu. 10

9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED V České republice byl zjištěn autochtonní výskyt 20 druhů obojživelníků a 1 kleptonu, z čehož 10 druhů je zastoupeno v 11 poddruzích, ostatní taxony poddruhy nevytváří. Autochtonní plazi jsou reprezentováni 11 druhy v 13 poddruzích. 3.1 Taxonomické zařazení obojživelníků a plazů České republiky Zařazení obojživelníků a plazů v taxonomickém systému: soustava: Vitae živé organismy doména: Eukaryota Whittaker & Margulis, 1978 jaderní říše: Animalia Linnaeus, 1758 živočichové kmen: Chordata Bateson, 1885 strunatci podkmen: Vertebrata Cuvier, 1812 obratlovci třída: Amphibia Linnaeus, 1758 obojživelníci řád: Salamandroidea mloci čeleď: Salamandridae Goldfuss, 1820 mlokovití rod: Salamandra Laurenti, 1768 mlok druh: Salamandra salamandra Linnaeus, 1758 mlok skvrnitý poddruh: S. s. salamandra Linnaeus, 1758 m. s. východní rod: Lissotriton Bell, 1839 čolek druh: Lissotriton helveticus Razoumovsky, 1789 čolek hranatý poddruh: L. h. helveticus Razoumovsky, 1789 čolek hranatý druh: Lissotriton montandoni Boulenger, 1880 čolek karpatský druh: Lissotriton vulgaris Linnaeus, 1758 čolek obecný poddruh: L. v. vulgaris Linnaeus, 1758 č. o. středoevropský rod: Mesotriton Bolkay, 1927 čolek druh: Mesotriton alpestris Laurenti, 1768 čolek horský poddruh: M. a. alpestris Laurenti, 1768 č. h. středoevropský rod: Triturus Rafinesque, 1815 čolek druh: Triturus carnifex Laurenti, 1768 čolek dravý druh: Triturus cristatus Laurenti, 1768 čolek velký druh: Triturus dobrogicus Kiritzescu, 1903 čolek dunajský řád: Anura Fischer von Waldheim, 1813 žáby 11

10 čeleď: Bombinatoridae Gray, 1825 kuňkovití rod: Bombina Oken, 1816 kuňka druh: Bombina bombina Linnaeus, 1761 kuňka obecná druh: Bombina variegata Linnaeus, 1758 kuňka žlutobřichá poddruh: B. v. variegata Linnaeus, 1758 k. ž. středoevropská čeleď: Pelobatidae Bonaparte, 1850 blatnicovití rod: Pelobates Wagler, 1830 blatnice druh: Pelobates fuscus Laurenti, 1768 blatnice skvrnitá poddruh: P. f. fuscus Laurenti, 1768 b. s. evropská čeleď: Bufonidae Gray, 1825 ropuchovití rod: Bufo Laurenti, 1768 ropucha druh: Bufo bufo Linnaeus, 1758 ropucha obecná poddruh: B. b. bufo Linnaeus, 1758 r. o. severní rod: Epidalea Cope, 1864 ropucha druh: Epidalea calamita Laurenti, 1768 ropucha krátkonohá rod: Pseudepidalea Frost et al., 2006 ropucha druh: Pseudepidalea viridis Laurenti, 1768 ropucha zelená čeleď: Hylidae Rafinesque, 1815 rosničkovití rod: Hyla Laurenti, 1768 rosnička druh: Hyla arborea Linnaeus, 1758 rosnička zelená poddruh: H. a. arborea Linnaeus, 1758 r. z. středoevropská čeleď: Ranidae Rafinesque, 1814 skokanovití rod: Pelophylax Fitzinger, 1843 skokan druh: Pelophylax lessonae Camerano, 1882 skokan krátkonohý druh: Pelophylax ridibundus Pallas, 1771 skokan skřehotavý druh: Pelophylax esculentus complex Linnaeus, 1758 skokan zelený rod: Rana Linnaeus, 1758 skokan druh: Rana temporaria Linnaeus, 1758 skokan hnědý poddruh: R. t. temporaria Linnaeus, 1758 s. h. severní druh: Rana arvalis Nilsson, 1842 skokan ostronosý poddruh: R. a. arvalis Nilsson, 1842 s. o. severní poddruh: R. a. wolterstorffi Fejérváry, 1919 s. o. Wolterstorffův druh: Rana dalmatina Fitzinger In Bonaparte, 1839 skokan štíhlý 12

11 podtřída: Amniota Haeckel, 1866 blanatí řád: Chelonia želvy čeleď: Emydidae Rafinesque, 1815 emydovití rod: Emys Duméril, 1806 želva druh: Emys orbicularis Linnaeus, 1758 želva bahenní poddruh: E. o. orbicularis Linnaeus, 1758 ž. b. evropská řád: Squamata Oppel, 1811 šupinatí čeleď: Lacertidae Bonaparte, 1831 ještěrkovití rod: Lacerta Linnaeus, 1758 ještěrka druh: Lacerta agilis Linnaeus, 1758 ještěrka obecná poddruh: L. a. agilis Linnaeus, 1758 j. o. středoevropská druh: Lacerta viridis Laurenti, 1768 ještěrka zelená poddruh: L. v. viridis Laurenti, 1768 j. z. středoevropská rod: Podarcis Wagler, 1830 ještěrka druh: Podarcis muralis Laurenti, 1768 ještěrka zední poddruh: P. m. muralis Laurenti, 1768 j. z. středoevropská rod: Zootoca Wagler, 1830 ještěrka druh: Zootoca vivipara Jacquin, 1787 ještěrka živorodá poddruh: Z. v. vivipara Jacquin, 1787 j. ž. evropská čeleď: Anguidae Gray, 1825 slepýšovití rod: Anguis Linnaeus, 1758 slepýš druh: Anguis fragilis Linnaeus, 1758 slepýš křehký poddruh: A. f. colchicus Nordmann, 1840 s. k. východní poddruh: A. f. fragilis Linnaeus, 1758 s. k. severní čeleď: Colubridae Oppel, 1811 užovkovití rod: Coronella Laurenti, 1768 užovka druh: Coronella austriaca Laurenti, 1768 užovka hladká poddruh: C. a. austriaca Laurenti, 1768 u. h. severní rod: Zamenis Wagler, 1830 užovka druh: Zamenis longissimus Laurenti, 1768 užovka stromová poddruh: Z. l. longissimus Laurenti, 1768 u. s. západní rod: Natrix Laurenti, 1768 užovka druh: Natrix natrix Linnaeus, 1758 užovka obojková 13

12 poddruh: N. n. natrix Linnaeus, 1758 u. o. severní poddruh: N. n. persa Pallas, 1814 u. o. pruhovaná druh: Natrix tessellata Laurenti, 1768 užovka podplamatá poddruh: N. t. tessellata Laurenti, 1768 užovka podplamatá čeleď: Viperidae Oppel, 1811 zmijovití rod: Vipera Laurenti, 1768 zmije druh: Vipera berus Linnaeus, 1758 zmije obecná poddruh: V. b. berus Linnaeus, 1758 z. o. severní (ZICHA, ; MAZGAJSKA, 2005; ZWACH, 2009) 3.2 Ochrana herpetofauny Naše batrachofauna (obojživelníci) a herpetofauna (plazi) je dle platného Červeného seznamu přiřazena k těmto kategoriím: druh o němž máme nedostatek údajů DD (Data Deficient), málo dotčený LC (Least Concern), téměř ohrožený NT (Near Threatened), zranitelný VU (Vulnerable), ohrožený EN (Endangered), kriticky ohrožený CR (Criticaly Endangered). Některé druhy jsou zařazeny do dvou kategorií. V těchto případech má druh na našem území více oddělených populací, které jsou v jiném stupni ohrožení. Právní ochrana dle zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění a prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. používá jiné kategorie, a to: ohrožený O, silně ohrožený SO, kriticky ohrožený KO. Hlavním nedostatkem legislativy je nezahrnutí čolka dunajského (Triturus dobrogicus) a skokana hnědého (Rana temporaria) do žádné z kategorií druhové ochrany. Druhy 1 2 mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) SO VU čolek velký (Triturus cristatus) SO EN čolek dunajský (Triturus dobrogicus) CR čolek dravý (Triturus carnifex) KO CR čolek obecný (Lissotriton vulgaris) SO NT čolek karpatský (Lissotriton montandoni) KO CR/EN čolek hranatý (Lissotriton helveticus) KO CR čolek horský (Mesotriton alpestris) SO NT kuňka obecná (Bombina bombina) SO EN 14

13 kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) SO CR/VU blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) SO NT ropucha obecná (Bufo bufo) O NT ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) KO EN ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) SO NT rosnička zelená (Hyla arborea) SO NT skokan hnědý (Rana temporaria) NT skokan ostronosý (Rana arvalis) KO EN skokan štíhlý (Rana dalmatina) SO NT skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) SO VU skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) KO NT skokan zelený (Pelophylax esculentus) SO NT želva bahenní (Emys orbicularis) KO DD ještěrka zelená (Lacerta viridis) KO CR/EN ještěrka obecná (Lacerta agilis) SO NT ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) SO NT ještěrka zední (Podarcis muralis) KO CR slepýš křehký (Anguis fragilis) SO LC užovka obojková (Natrix natrix) O LC užovka podplamatá (Natrix tessellata) KO EN užovka hladká (Coronella austriaca) SO VU užovka stromová (Zamenis longissimus) KO CR/EN zmije obecná (Vipera berus) KO VU 1 kategorie dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. 2 kategorie dle Červeného seznamu obojživelníků a plazů České republiky (VLAŠÍN, 2007; VYHLÁŠKA č. 395/1992 Sb.; ZAVADIL & MORAVEC, 2003; ZICHA, ) 15

14 3.3 Popis druhů nalezených v Dolních Marklovicích Následující text popisuje rozšíření, ekologické nároky a bioindikační charakteristiky druhů nalezených v Dolních Marklovicích. Všechny druhy naší herpetofauny jsou ohroženy fragmentací krajiny, likvidací biotopů (zavážení drobných vodních ploch), používáním pesticidů, průmyslových hnojiv a některé i tahem přes silnice na kterých hromadně hynou (MIKÁTOVÁ et al., 1991) čolek obecný (Lissotriton vulgaris Linnaeus, 1758) Rozšíření: Nejrozšířenější náš čolek, vyskytuje se od nížin až pahorkatin do hor, vystupuje do 1200 m n. m., ale nejčastější a nejhojnější je od 200 do 700 m n. m. Vyhýbá se souvislým lesním komplexům, preferuje otevřenější krajinu. Ekologické nároky: Je aktivní od března dubna do října listopadu. Přezimuje, někdy hromadně, na souši zahrabán v zemi, pod kameny, v tlejících pařezech, samice i ve vodě. Rozmnožuje se od března do června v eutrofních teplých rybnících i horských prameništích, přednostně ale v menších rybníčcích a trvalejších kalužích, zahradních jezírcích, pomalu tekoucích potůčcích a příkopech s dostatkem vegetace či jiných úkrytů. Vajíčka klade 2 4 týdny po oplození (květen červenec) v počtu na listech vodních rostlin. Larvy se líhnou po několika dnech, za dvě měsíce metamorfují (červenec září). Mladí čolci žijí ve stinných lesích a jiné vegetaci, ukrývají se mezi kameny, větvemi nebo v opadu. Smrčiny ani bory si neoblíbil, ale zcela se jim nevyhýbá. Čolek obecný loví za deště a večer drobné bezobratlé, členovce a kroužkovce i obratlovce (larvy čolků a pulce). Bioindikační vlastnosti: Negativně je ovlivňuje používání biocidů, výskyt ryb a velkochov kachen na rozmnožišti. Méně citlivý na biochemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) čolek horský (Mesotriton alpestris Laurenti, 1768) Rozšíření: Nejhojněji se vyskytuje v horách, podhůří a pahorkatinách ale často i v nížinách. Najdeme jej od 200 do 1400 m n. m., nejčastěji a nejhojněji od 350 m do 900 m n.m. Žije na celém území ČR mimo jih Moravy. 16

15 Ekologické nároky: Přezimují obvykle na souši od září října do března dubna pod kameny, kmeny, v ztrouchnivělých pařezech a děrách. V březnu červenci žije ve vodním prostředí, mimo toto období žije terestricky ve vlhkých lesích (i mladých smrčinách a borech). Rozmnožování kulminuje v dubnu červnu, hlavně ve stojatých vodách, v nižších polohách i v pomalu tekoucích potůčcích a příkopech s hustotou vegetací nebo jinými úkryty. Rozmnožišti jsou lomy, pískovny, malé rybníky či mělké okraje velkých rybníků a jejich soustav a luční tůně, kaluže na lesních cestách, hlubší tůně s litorálem. Ve vyšších polohách vyžaduje slunné plochy nebo mírně zastíněné, v nížinách zastíněné vodní plochy. Samice klade okolo vajíček na rostliny a jiné předměty. Larvy se vyvíjí 3 12 měsíců, metamorfují v srpnu říjnu. Živí se bezobratlými, larvy požírají plankton, larvy hmyzu a obojživelníků. Bioindikační vlastnosti: Snáší biochemické znečištění vody. Ohrožován aplikací biocidů v lesních komplexech a výskytem ryb ve vodních nádržích kde se rozmnožuje (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) čolek velký (Triturus cristatus Laurenti, 1768) Rozšíření: Vyskytuje se ostrůvkovitě ve vhodných biotopech po celém území ČR od nížin do 800 m n. m., obvykle do 650 m n. m. Nejhojnější je do 500 m n.m. Ekologické nároky: Zimuje v zemi, v pařezech, pod kameny i ve vodě. Aktivita začíná v březnu dubnu, kdy vyhledává mělčí i hlubší stojaté a velmi pomalu tekoucí vody, v létě žije i v jejich okolí. Dává přednost dobře osluněným nádržím s vodní vegetací. Začínají se rozmnožovat nejčastěji 3 týdny po začátku aktivity v dubnu květnu, vajíčka kladou do června v počtu , jednotlivě na vodní rostliny a jiné předměty. Larvy se líhnou po dnech, rychle rostou a metamorfují po 3 měsících od konce července do listopadu. Larvy loví zooplankton, larvy komárů a obojživelníků někdy i vlastního druhu, dospělci bezobratlé: larvy hmyzu, měkkýše, červy, brouky i mladé obratlovce (čolky). Potravu hledají večer a za deště. Bioindikační vlastnosti: Snáší organické znečištění vody, je ohrožován dravými rybami a velkochovem kachen používáním biocidů, průmyslových hnojiv a únikem ropných produktů. Larvy jsou velmi citlivé na ph vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009). 17

16 3.3.4 kuňka obecná (Bombina bombina Linnaeus, 1761) Rozšíření: Nížinný druh, nejčastěji se vyskytuje do 250 m n. m., výjimečně m n.m. Hojněji a souvisleji se vyskytuje v jižních, středních a východních Čechách, v dolním Pomoraví, Podyjí a Poodří. Jinde je výskyt rozptýlený a ostrůvkovitý. Ekologické nároky: Zimuje na souši v děrách, štěrbinách, pod kmeny stromů v podmáčeném území. Aktivní je přes den a večer. Silně vázána na vodní prostředí, rybníky, mělké tůně, vlhké louky s tůňkami. Rozmnožuje se v dobře osluněných mělkých nádržích s čistou vodou a bohatou vodní vegetací. Páří se od dubna do srpna. Samice klade v několika chomáčích od 35 do 1100 vajíček, kterými omotává lodyhy vodních rostlin. Vývoj pulců trvá 2,5 měsíce. Živí se malými bezobratlými hlavně hmyzem a slimáky. V ohrožení se převrátí na záda, ukazuje tak výstražně zbarvené břicho kuňčí reflex. Bioindikační vlastnosti: Pulci jsou velmi odolní vůči organickému znečištění. Ohrožuje ji chemizace, na kterou je velmi citlivá, podobně přehnojování rybníků a užívání biocidů (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) kuňka žlutobřichá (Bombina variegata Linnaeus, 1758) Rozšíření: Vyskytuje se převážné v horách a podhůří, místy i v nížinách, obvykle od m (min. 200 a max m n. m.). V ČR je zastoupena ve dvou oblastech Čech a souvisleji na východní Moravě a ve Slezsku. Vázána na zalesněná území středních poloh. Ekologické nároky: Více terestrická než předchozí druh. Aktivita začíná koncem března a v dubnu. Rozmnožuje se od dubna do srpna v příkopech, loužích, mokřadech na horských svazích, malých rybnících, periodických tůních. Samice klade vajíčka ve volných chomáčích, čítajících do 300 vajíček a přichycuje je k rostlinám nebo je ponechává na dně. Pulci metamorfují obvykle po dvou měsících, z pozdních snůšek i přezimují. Mladé kuňky osídlují blízké mokřady, louže a malé vodní nádrže. Nalézáme je v hliništích a rybnících, kalužích a zaplavených výmolech lesních cest, upřednostňuje osluněné lokality. Zimuje na souši, v mokřadech, děrách, štěrbinách a pod kmeny stromů. V případě ohrožení používá kuňčí reflex. Živí se bezobratlými. 18

17 Bioindikační vlastnosti: Velmi citlivá na chemické znečištění vody. Pulci jsou neobyčejně odolní vůči organickému znečištění vody. Negativně je ovlivňuji užívání pesticidů (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 2009) blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus Laurenti, 1768) Rozšíření: Vyskytuje se mozaikovitě od nížin do m (max. 810 m n. m.) Souvisleji v rybničnatých a nivních oblastech nížin až pahorkatin s hlubšími lehkými (písčitými, písčitohlinitými) půdami či sypkými naplaveninami. Ekologické nároky: V březnu květnu se probouzí ze zimního spánku a migrují do vodních nádrží, hlavně do rybníků a tůněk bohatě zarostlých vegetací, také do melioračních příkopů. Rozmnožuje se od dubna do června v menších nádržích. Vajíčka klade v počtu , v silnějších provazcích dlouhých cm přichycených k vegetaci. Pulci rychle rostou, dosahují až 10 cm (max. 18 cm) délky, ale vývoj je pozvolný trvá 3 4 měsíce. Metamorfují od konce července do října, vzácně přezimují ve stádiu pulce. Loví v noci bezobratlé: pavouky, brouky, slimáky, mnohonožky, dešťovky. Po noční aktivitě se zahrabuje v zemi. Zimuje v zemních norách v hloubce 1 m. Aktivita končí v září. Vyhýbá se souvislým lesním komplexům a zastíněným rozmnožištím, denním i zimním úkrytům. Bioindikační vlastnosti: Velmi citlivá vůči chemickému znečištění vody. Pulci hromadně hynou při změnách v kvalitě vody, ohrožuje je používání biocidů, přehnojování rybníků (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) ropucha obecná (Bufo bufo Linnaeus, 1758) Rozšíření: Vyskytuje se po celém území od nížin do hor (1400 m n. m.). Ekologické nároky: Původně lesní druh, četnější v listnatých lesích. Žije v lesnaté i bezlesé krajině, na polích, loukách, v okolí vodních toků. Zimu ropuchy tráví v norách, puklinách v zemi a jiných úkrytech. K rozmnožování se vrací do nádrže ve které se vylíhly a vyvíjely. Mezi rozmnožiště patří: rybníky, tůňky, požární nádrže, vzácně i pomalu tekoucí toky. Migrují na větší vzdálenosti, proto je nezbytné tahové trasy ponechat bez bariér. Jsou aktivní od března dubna do září října. K páření dochází 19

18 krátce po konci hibernace. Samice klade 2,5 5 tisíc vajíček v provazcích dlouhých 5 10 m. Pulci se líhnou po několika dnech, za 2 3 měsíce metamorfují. Pulci se díky jedovým žlázám mohou vyvíjet v nádržích obývaných rybami. Mimo období rozmnožování žije na souši, v lese, na polích a zahradách, okolo sídel. Mladí jedinci jsou aktivní během celého dne, dospělci v noci, ve dne pouze za deště. Loví pouze pohybující se kořist, jako hmyz, slimáci, dešťovky a jiní bezobratlí, větší jedinci loví rovněž drobné obratlovce. Bioindikační vlastnosti: Snáší biochemické znečištění vody. Pulci snášejí i organicky velmi znečištěnou vodu. Likvidují je vody otrávené organofosfáty a těžkými kovy používanými v zemědělství (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) ropucha zelená (Pseudepidalea viridis Laurenti, 1768) Rozšíření: Typický druh stepí a lesostepí, u nás ji najdeme na polích, rumištích, zahradách, v intravilánech obcí a měst. Vyskytuje se od nížin do středních poloh (600 m n. m., výjimečně 750 m n. m.), nejčastěji do 450 m n. m. Rozšíření je téměř souvislé ve vhodných oblastech s průměrnou roční teplotou 6 7 C a více. Lesnatým a horským oblastem se vyhýbá. Ekologické nároky: Je to teplomilná ropucha, rozmnožuje se v malých, plytkých nádržích, kde larvy neohrožují ryby (její pulci nemají jedové žlázy), nejčastěji ve štěrkovnách nebo hliništích. Vyhledává otevřenou krajinu včetně polí, okolí rybníků, zahrad, parků. Najdeme ji i na holých skalách a půdách porostlých řídkou stepní vegetací. Mezi nejčastější zimoviště patří nory hlodavců, ve kterých zimuje od září října do března dubna. Období rozmnožování začíná koncem dubna nebo v květnu. Není přivázána k místu vylíhnutí jako ropucha obecná. Samice klade vajíčka ve dvou slizovatých provazcích dlouhých 3 4m, které obsahují 5 10 tisíc vajíček. V teplé vodě je vývoj velmi rychlý, obvykle trvá okolo dvou měsíců, pulci tak metamorfují od června do září. Vyhýbá se vlhkým místům, lesům a loukám: preferuje suchá osluněná místa s písčitým podložím. Je aktivní v noci, den tráví v zemi vyhrabaných norách hlubokých do 30 cm. Loví bezobratlé, převládá terestrický hmyz. Často žije poblíž sídel, vchází i do sklepů apod. 20

19 Bioindikační vlastnosti: Silně citlivá na chemické znečištění vody biocidy a také na kyselé deště. Pulci jsou velmi odolní vůči organickému znečištění, vyskytují se i ve značně znečištěných návesních rybnících či požárních nádržích (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) rosnička zelená (Hyla arborea Linnaeus, 1758) Rozšíření: Výskyt není souvislý, vázán především na nížiny a střední polohy, výjimečně vystupuje do 1000 m n. m. Preferuje stanoviště s průměrnou roční teplotou 8 C a více, tj. polohy do 550 m n. m. Ekologické nároky: K rozmnožování využívá vodní plochy: slunné malé střední nádrže s hustou litorální vegetací, periodické tůně, pískovny, slepá ramena řek. Mimo období zimování a rozmnožování žije na břehových a doprovodných porostech: stromech, keřích, rákosu v nivách řek. Rosnička se ze zimního spánku probouzí koncem března dubnu, období rozmnožování začíná koncem dubna do července. Samice kladou skřek v chomáčích s vajíčky. Larvální stádium trvá do tří měsíců, poté mladé rosničky v červnu srpnu opouští nádrže a pobývají na vegetaci v jeho okolí. Mají denní aktivitu, loví na zemi i v korunách hlavně hmyz a pavouky, který chytá náhlým vystřelením jazyka i v letu. K zimnímu spánku se ukládají v říjnu, zimu tráví na souši v zemních úkrytech. Bioindikační vlastnosti: Silně citlivá na chemické znečištění vody. Nahromaděním organických látek ze splachů z polí, intenzivního hnojení rybníků dochází k znemožnění vývoje pulců. Vyhovuje ji extenzivní hospodaření, absence používání pesticidů a intenzivního hnojení. Pulci potřebují k vývoji čistou vodu s nízkým obsahem živin, solí a organických látek (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae Camerano, 1882) Rozšíření: Vyskytuje se od nížin do středních poloh, nejvýše do 700 m n.m. Dává přednost chladnějším stanovištím v nížinách s otevřeným terénem. Najdeme jej v Poodří, dolním Pomoraví, na Třeboňsku, Českomoravské vrchovině i jinde. 21

20 Ekologické nároky: Z našich vodních skokanů je mimo období rozmnožování nejméně vázán na vodu. Obývá různé stojaté vody: větší rybníky, vodní nádrže uprostřed polí, mokřady, tůně, příkopy, bažinaté biotopy. Aktivita začíná v dubnu, končí na podzim. Období páření trvá od konce května do počátku července. Samice kladou vajíček v podobě malých chomáčů připevněných k vodním rostlinám. Metamorfované žabky se objevují od konce července do září, vzácně přezimují. Dospělci zimují zahrabáni v zemi, v lesních mokřadech, měkkém luhu apod. Živí se bezobratlými, vodním hmyzem, brouky a jinými členovci. Bioindikační vlastnosti: Silně citlivý na chemické znečištění vody a změny v prostředí (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus Pallas 1771) Rozšíření: Obývá rybniční oblasti nižších poloh v nivách dolních úseků klidně tekoucích řek. Zejména polohy do 300 m n. m. s průměrnou roční teplotou 8 C a více. Konkrétně žije v Polabí, Podkrušnohoří, dolním Podyjí, Pomoraví a Poodří. Ekologické nároky: Celoročně vázán na vodu, rozmnožuje se v mělkých zátokách řek, odstavených meandrech, rybnících, hlubších tůních. Poté žije v klidně tekoucích řekách, strouhách, kanálech a na březích. K zimování se ukládá na dno vodních nádrží. Ze zimního spánku započatého v říjnu se probouzí koncem března a v dubnu. Doba rozmnožování připadá na konec dubna až počátek června. Samice kladou do vajíček v několika velkých chomáčích, upevněných k vodním rostlinám. Mladí skokani se objevují obvykle koncem července září, vzácně přezimují. Celoročně žije na dosah vodního prostředí, ve kterém se ukrývá při vyrušení. Požírá malé ryby a plůdek, ptáky, drobné savce a ještěrky, malé žabky, bezobratlé zvláště brouky. Bioindikační vlastnosti: Snáší biochemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009). 22

21 skokan zelený (Pelophylax esculentus complex Linnaeus, 1758) Rozšíření: Vyskytuje se převážně v nížinách a pahorkatinách, nejvýše vystupuje do m n. m. Téměř plošný výskyt je udáván z oblastí s průměrnou roční teplotou 7 C a více. Ekologické nároky: Zimuje na dně vod i v zemních úkrytech. Žije v malých mělkých tůních, pomalu tekoucích vodách, rybnících, jiných vodních nádržích a jejich okolí. Aktivovat začíná v březnu dubnu. Období rozmnožování trvá od května do června července. Samice klade vajíček v chomáčích. Larvy metamorfují po 2 3 měsících. Aktivitu má denní, soumračnou i noční. Potravou jsou bezobratlí (členovci, měkkýši) i drobní obratlovci. Bioindikační vlastnosti: Negativně je ovlivňují splachy z polí, změny v prostředí. Snáší biochemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) skokan hnědý (Rana temporaria Linnaeus, 1758) Rozšíření: Obývá téměř celé území ČR, vyhýbá se pouze rozsáhlým agrokulturám a extrémně teplým a suchým oblastem na jižní Moravě. Vystupuje do 1400 m n. m. V Polsku byly nalezeny snůšky ve výšce 1600 m (např.: Czarny Staw Gąsienicowy). Ekologické nároky: Zimuje na souši i ve vodě (malé potoky) (ZWACH, 1990). K páření dochází v mělkých slunnných nádržích (rybníky, požární nádrže, zátopy, dočasné louže, příkopy), hlubších stinných tůních i zvolna tekoucích potocích. Po opuštění vodního prostředí žijí ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, na vlhčích i sušších loukách, mokřadech a řašeliništích, v parcích, sadech, zahradách a polích. Období hibernace začíná podle nadmořské výšky v září listopadu a končí na přelomu února a března, výše až koncem dubna. Po probuzení na jaře migruje na místa hromadného rozmnožování, které začíná při teplotě vody 8 C. Samice nakladou na dně chomáče s vajíčky, které po několika dnech stoupají k vodní hladině. Larvální vývoj trvá 2 4 měsíce k metamorfóze dochází v červnu říjnu někdy pulci přezimují. Aktivní je převážně v noci a za deště. Potravou jsou slimáci, hmyz, hlavně brouci. Zimoviště může být na dně vod i na souši v hromadách kamení, jeskyních. Bioindikační vlastnosti: Citlivý na používání pesticidů v jeho biotopech a okolí, na změny ph rozmnožovacích nádrží. Snáší biochemické znečištění vody (BUSZKO- 23

22 BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al., 1991; ZWACH, 2009) skokan ostronosý (Rana arvalis Nilsson, 1842) Rozšíření: Vyskytuje se v nížinách a středních polohách do 600 m n. m. Zastihneme jej nejčastěji v Třeboňské pánvi a na jižní Moravě. Dává přednost lokalitám s průměrnou roční teplotou nad 6 C. Charakteristický je výskyt v zaplavovaných lužních lesích a jiných mokřadech. Ekologické nároky: K rozmnožování využívá menší rybníky, tůňky, jarní rozlevy v klidných místech porostlých litorální vegetací. Skokan ostronosý žije především na loukách, močálech a rašeliništích, vyhýbá se uzavřeným lesním komplexům, polím a zahradám. V době veder se často hromadí na březích melioračních příkopů. K zimování potřebuje zemní úkryty. Hibernace trvá od října do března dubna. Po probouzení migrují na místo páření, které je hromadné, samci voláním na hladině lákají samice. Samice kladou snůšky převážně v noci v podobě chomáče s vajíčky a setrvávají ve vodě pouze do nakladení vajíček, samci i několik týdnů. Pulci metamorfují v červnu červenci. Aktivní je v noci za deště a po něm, loví slimáky, členovce (hmyz, pavouky a ploštice). K zimnímu spánku se ukládá v listopadu, zimuje na souši v různých prohlubních v zemi, puklinách a mělkých norách, v lese pod kořeny stromů, hromadami dřeva nebo v opadu. Bioindikační vlastnosti: Lokality jeho výskytu musí být dostatečně během celého roku zásobeny vodou. Citlivý na používání chemických prostředků v biotopech i jejich okolí, vyžaduje neznečištěnou vodu i půdu. Silně citlivý na chemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; ZWACH, 1990; ZWACH, 2009) želva bahenní (Emys orbicularis Linnaeus, 1758) Rozšíření: Česká republika leží uvnitř kdysi souvislého druhového areálu. Výskyt byl zaznamenán v 8,7 % kvadrátů. Mezi lokality s pravděpodobně původním výskytem se řadí nivy: Odry, Opavy, Osoblahy, Vidnavky na severní Moravě a ve Slezsku. Moravské úvaly a Dyjsko-svratecko spolu s nivou Bečvy mohly být oblastmi 24

23 s původním výskytem na střední a jižní Moravě. Podobně v severozápadních Čechách nivy Labe, Ploučnice a Kamenice. Ekologické nároky: Obývá vodní a mokřadní stanoviště se stojatou nebo pomalu tekoucí vodou, bohatou vodní vegetací a bahnitým nebo písčitým dnem. Patří mezi ně slepá a mrtvá ramena řek, mělké tůně, rybníky a jiné umělé vodní plochy, rozsáhlejší mokřadní komplexy, rašeliniště. Ke slunění využívá plovoucí kmeny, břehy bez vegetace aj. Jako líhniště využívá místa s lehkou hlinitopísčitou až písčitou půdou na slunných a výhřevných lokalitách s řidší vegetací, někdy se jedná o lesní pěšiny a zemědělskou půdu. Toto hustý lužní les nesplňuje. Po zimní letargii začíná aktivovat v březnu nebo dubnu, do konce května dochází k páření. Snůšky klade na přelomu května a června. V příznivých klimatických podmínkách dochází k líhnutí koncem srpna a v září, chladnější léto posune dobu líhnutí až do jara následujícího roku. Samice bývají věrná líhništím, při kladení vybírají osluněná místa s písčitou půdou, ve kterých vyhrabávají jamku do které nakladou snůšku. Je aktivní celý den ale nejvíce k večeru a v noci, kdy vyhledává potravu. Loví pod vodou, kořist tvoří bezobratlí (měkkýši) i drobní obratlovci (obojživelníci a jejich larvy), mršiny. Přijímá i potravu rostlinného původu. Zimuje na dně vodních nádrží, zřídka na souši v substrátu. Hibernuje od konce září října. Díky análním vakům je schopna dlouho vydržet pod vodou, ve které dobře plave a potápí se. Bioindikační vlastnosti: Obdobně jako jiní živočichové ji negativně ovlivňuje chemizace zemědělství. Dnes u nás postrádá vhodné biotopy, které byly přeměněny, odvodněny, zavezeny nebo jinak poškozeny. Vyhovující lokality se zachovaly pouze ve fragmentech neumožňujících dlouhodobou existenci životaschopné populace. Silně citlivá na chemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; MIKÁTOVÁ et. al., 2001; O'SHEA & HALLIDAY, 2005; ZWACH, 2009) ještěrka obecná (Lacerta agilis Linnaeus, 1758) Rozšíření: Česká republika je součástí souvislého druhového areálu. Vyskytuje se plošně, zjištěna byla v 86 % kvadrátů. Běžná je v nížinách i polohách do 600 m n. m., vzácněji je nalézána do 800 m n. m. Nejvýše byla zjištěna na Šumavě v 900 m n. m. Nevyskytuje se v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině a velkých lesních komplexech mimo lesní cesty a světliny (mýtiny, průseky). 25

24 Ekologické nároky: Vyhledává sušší a mírně vlhká osluněná místa, stepního charakteru (hráze, náspy, rumiště, haldy suti, příkopy). Biotopy kde si nemůže vyhrabat zimní úkryt neobývá (kamenitá a skalnatá místa). Líhniště má mít jemnou, sypkou, mírně vlhkou půdu. Najdeme ji na okrajích lesů a mýtinách, mezích porostlých keři, březích řek a rybníků. Méně na mokřadech v sousedství sušších biotopů. Dnešní populace často žijí na železničních náspech, okrajích komunikací, v lomech, pískovnách, zahradách, ruderalizovaných místech průmyslových areálů i sídel, loukách, okrajích polí. Nerozhoduje zde svažitost terénu. Přezimování končí obvykle v polovině března. Mláďata se probouzejí jako první následována samci a jako poslední aktivují samice. Mimo největší vedra, kdy má dvou vrcholovou aktivitu (ráno a večer), vrcholí její aktivita v poledne. Sluní se značnou část dne a to na kamenech, zídkách, okrajích komunikací. Páří se v květnu, kdy samci bojují o samice. Ke kladení dochází během června do mělkých vyhrabaných norek nebo dolíků. Inkubace trvá dva měsíce a k líhnutí dochází na přelomu července a srpna. K zimování si vybírají zemní úkryty i komposty, letargie nastává na přelomu září a října někdy až počátkem listopadu. Kořist tvoří hmyz a jiní bezobratlí (zvláště rovnokřídlí) někdy i mláďata vlastního druhu. Bioindikační vlastnosti: Výskyt tohoto druhu na okrajích polí je podmíněn množstvím používaných pesticidů, při jejich nárůstu ještěrka mizí. Podobně nadměrné disturbance a fragmentace lokalit končí dříve či později zánikem populací. Snižování počtu ještěrek má na svědomí i vypalování stařiny, volný chov slepic i koček. Sukcese je přirozeným činitelem omezujícím výskyt. Extenzifikace využití naopak může být prospěšná. Snáší biochemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; MIKÁTOVÁ et. al., 2001; ZWACH, 2009) ještěrka živorodá (Zootoca vivipara Jacquin, 1787) Rozšíření: Česká republika leží uvnitř jejího souvislého areálu. Výskyt byl zaznamenán v 59 % polí síťové mapy. Biotopy splňující její ekologické nároky osídluje poměrně souvisle. V horstvech ČR je plošně rozšířena, obývá i nejvyšší polohy, tj. vrchol Sněžky (1602 m n. m.). V nížinách ji najdeme od 117 m n. m., kde sestupuje díky říčním biokoridorům do lesnatých území. Její výskyt není limitován průměrnou roční teplotou ale vlhkostí, suchým oblastem se vyhýbá. Nalezneme ji v místech původních olšin a 26

25 jasenin v nivách řek, výše na stanovištích bučin a horských smrčin, okrajově v doubravách. Ekologické nároky: Vlhkomilný druh, obývá vlhké lesy, stinné paseky, lesní okraje, okolí vod, světliny listnatých i jehličnatých lesů. Žije na různých půdních typech. Častější ve vyšší nadmořské výšce. Běžná na holinách a horských loukách. Najdeme ji na vřesovištích, rašeliništích, lesních průsecích, okrajích lesních cest, vlhkých a trvale podmáčených i slatinných loukách, březích vodotečí, mokřadních olšinách. Málo se vyskytuje na zahradách častěji je nalézána na hromadách kamení a zídkách od podhůří do hor. Jako zimní úkryt si vybírá podzemní nory mezi kořeny stromů, trouchnivějící pařezy, hromady organického materiálu, kamenné sklepy, skládky suti. Ke slunění si vybírá pařezy, ležící kmeny, zídky, okraje cest, kameny. Ze zimní letargie se probouzí obvykle v březnu (únor duben), po 4 6 týdnech se začíná pářit s vrcholem od konce března do druhé poloviny dubna (nížiny) nebo v květnu a první polovině června (hory). Po 3 měsíční březosti, tj. od července do srpna, tento vejcoživorodý druh klade vajíčka z nichž se ihned líhnou mláďata. Po prvních podzimních mrazících, v nížinách hlavně v listopadu, ale v horách na přelomu září a října se ukládá k zimnímu spánku. Živí se hmyzem (pavouky, dešťovkami, mnohonožci). Úkryt hledá i ve vodě, kde výborně plave, potápí se a krátkodobě setrvá i zahrabána v bahně (až 5 minut). Bioindikační vlastnosti: Ještěrka živorodá je citlivá vůči používání pesticidů, které likvidují její potravu. Jak uvádí Mikátová et. al. (2001) ani dvacet let od použití pesticidů nestačí k obnově takto zdecimovaných populací v Krušných horách. Její nepřítomnost ve vlhkých nížinách je způsobena také masivním odvodněním prováděným v minulých desetiletích. Vysoká populační hustota je dána dobrou úživností stanoviště. Silně citlivá na chemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; MIKÁTOVÁ et. al., 2001; ZWACH, 2009) užovka obojková (Natrix natrix Linnaeus, 1758) Rozšíření: vyskytuje se ve značné části Evropy, severozápadní Africe a severozápadní i střední Asii až po Bajkal. Palearktický druh, jehož výskyt na území ČR leží uvnitř areálu. Zjištěna v 84 % kvadrátů síťového mapování. Euryvalentní druh, vyskytuje se od nížin do hor. Nejníže zjištěný výskyt: 120 m n. m. Běžná do 700 m n. m. Výše je limitována vhodností 27

26 biotopu a dostatkem potravy. Nejvýše byla zjištěna v 1220 m n. m., v Polsku až v 1800 m n. m. Ekologické nároky: Užovka obojková se páří na klidných místech. Ke kladení vyhledává místa s vysokou vlhkostí a teplotou např.: trouchnivějící pařezy, komposty, hromady hnoje, kupy náplavu v nivách, kupky sena, hromady pokoseného rákosu, smetiště s organickým tlejícím materiálem. Mláďata po vylíhnutí obývají: podmáčené lesy, polní remízky, vlhké louky, břehy vodních nádrží. Důležitým faktorem je dostatek potravy, hlavně obojživelníků (vodní skokani). K přezimování využívá líhniště, nory, vývraty, stohy sena, zbořeniště, sklepy, dutiny pod kořeny stromů, hromady listí a kůry, skalní štěrbiny. Ve více než 80 % biotopů jsou přítomny mokřady a jiné typy vod: rybníky, slepá říční ramena, zatopené pískovny, nově vzniklé nádrže v místech povrchových dolů, staré lomy, břehy malých i velkých toků, mokřady a vodní plochy v lesních komplexech, zahrady. Vyskytuje se i na velmi suchých a slunných stanovištích, např.: skalnaté stráně, vřesoviště, staré lomy, pískovny nebo železniční náspy. V intravilánech bývá nalézána v požárních nádržích nebo vlhkých zahradách i na rumištích, skládkách, zbořeništích.. V průběhu sezóny střídá sušší a vlhčí biotop, pravděpodobně v souvislosti s výskytem obojživelníků. Nevyhýbá se oproti jiným hadům ani rovinatému terénu. Po přezimování začíná aktivovat na přelomu března a dubna. Do konce května po prvním svlékání se páří i hromadně. V červnu a červenci dochází ke kladení vajíček. Inkubace trvá dva měsíce a mláďata se tak líhnou v srpnu a září. Aktivita končí v říjnu. Bioindikační vlastnosti: užovka obojková je dosti přizpůsobivým plazem, ale přesto je na lokalitách jejího výskytu nezbytnou součástí biotopu místo ke slunění, líhniště, zimoviště, dostatek úkrytů a kořisti převážně tvořené obojživelníky. Bohatý výskyt užovky obojkové může indikovat vysokou početnost obojživelníků, tj. pro ně vhodných podmínek (neznečištěná voda v nádržích bez ryb) také omezenou chemizaci. Trvale nežije na místech chladných, kde nemůže docházet k reprodukci (vysoké horské polohy). Silně citlivá na chemické znečištění vody (BUSZKO-BRIGGS & OKOŁÓW, 2002; DUNGEL & ŘEHÁK, 2005; MIKÁTOVÁ et. al. 1995; MIKÁTOVÁ et. al., 2001; O'SHEA & HALLIDAY, 2005; ZWACH, 2009). 28

27 4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 Popis a charakteristika sledovaného katastru Sledování druhového a početního zastoupení obojživelníků a plazů bylo prováděno v katastrálním území Dolní Marklovice. Dolní Marklovice jsou částí obce Petrovice u Karviné v okrese Karviná, Moravskoslezském kraji. Petrovice u Karviné mají výměru 2047 ha z toho: zemědělská půda 1284 ha (orná půda 939 ha, zahrady 105 ha, TTP 240 ha), lesní půda 337 ha, vodní plochy 88 ha, zastavěné plochy 65 ha, ostatní plochy 273 ha k V obci bydlelo 5506 obyvatel k , hustota dosahuje 268,98 ob./km 2 (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2010). Dolní Marklovice mají rozlohu 493,43 ha (SEAL, S.R.O. & MOONFACE S.R.O., ) Klimatické poměry Celý okres náleží do mírně teplé oblast MT 10, která je zde charakterizována dlouhým teplým a mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem a krátkou mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky ( průměrně 50 až 60 dní za rok). Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje nejčastěji v rozmezí 7,5 až 8,5 ºC a průměrný roční úhrn srážek dosahuje 600 až 700 mm (WEISSMANNOVÁ et. al., 2004). Köppenova klasifikace řadí toto území do podnebí listnatých lesů mírného pásma podtypu Cfb, kde průměrná teplota nejteplejšího měsíce převyšuje 10 ºC a teplota nejchladnějšího měsíce se pohybuje mezi 3 18 ºC. Dle Quittovy klasifikace se jedná o mírně teplou oblast W2: Počet letních dní: Počet dní s průměrnou teplotou 10ºC a více: Počet dní s mrazem: Počet ledových dní: Průměrná lednová teplota (ºC): -2-3 Průměrná červencová teplota (ºC): Průměrná dubnová teplota (ºC):

28 Průměrná říjnová teplota (ºC): 7 9 Průměrný počet dní se srážkami 1mm a více: Suma srážek ve vegetačním období (mm/m²): Suma srážek v zimním období (mm/m²): Počet dní se sněhovou pokrývkou: Počet zatažených dní: Počet jasných dní: Sluneční záření (prům. roční úhrn globálního záření) (MJ/m²): Průměrný roční úhrn doby trvání slunečního svitu (hodiny): Dle klasifikace z atlasu podnebí ČSR 1958 se jedná o oblast mírně teplou B3: mírně teplý, mírně vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinový okrsek (TOLASZ et al., 2007) Geomorfologie Geomorfologická jednotka: Systém: Alpsko Himálajský Subsystém: Karpaty Provincie: Západní Karpaty Soustava: VIII Vněkarpatské sníženiny Podsoustava: VIII B Severní Vněkarpatské sníženiny Celek: VIII B 1 Ostravská pánev Podcelek: VIII B 1B Ostravské plošiny Okrsek: VIII B 1B 3 Karvinská plošina (NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998; DEMEK & MACKOVIČIN, 2006; WEISSMANNOVÁ et al., 2004) Ostravská pánev celek v jihozápadní části Severních vněkarpatských sníženin, rovina a plochá pahorkatina, plocha 483,08 km 2, střední výška 244 m, střední sklon 1 38, sníženina vzniklá poklesem Českého masivu při podsouvání pod Karpaty, osu tvoří široká niva řeky Odry, která v pánvi přijímá ze severozápadu řeku Opavu, z jihu Ostravici a Olzu, vyplněná různě mocnými souvrstvími mořských třetihorních sedimentů a čtvrtohorních glacigenních fluviálních i eolických usazenin, karbonské sedimenty v podloží obsahují sloje černého uhlí, které se v pánvi těží, povrch značně změněný zástavbou města Ostravy a hornickou a průmyslovou činností, význačné četné 30

29 antropogenní tvary, průmyslové a těžební haldy a poklesy, četné rybníky, nejvyšší bod Kouty 332,9 m v Havířovské plošině, významný bod Doubrava 282,2 m. Ostravské plošiny podcelek Ostravské pánve, zahrnují vyšší pánevní okrsky ve východní části podcelku mezi údolími Ostravice na západě a Olzy na východě, a to Orlovskou plošinu, Havířovskou plošinu a karvinskou plošinu, nejvyšší bod Kouty 332,9 m v Havířovské plošině, významný bod Doubrava 282,2 m. Karvinská plošina okrsek v severovýchodní části Ostravských plošin, plochá pahorkatina, 37,55 km 2, souvrství kvartérních štěrků a písků ledovcovo-říčního a říčního původu, překryté vrstvou sprašových hlín, erozí rozčleněná glaciofluviální, fluviální a eolická akumulační plošina s četnými znaky periglaciální a humidní modelace, asymetrická údolí, sesuvy, strže, vegetační stupeň, středně zalesněná, převážně v jižní části, smrkovými porosty místy bukovými.nejvyšší bod 306,2 m v Karviné Ráji. Dubobukový 3. v.s., 4. bukový v.s., dubojehličnatá varianta 3. a 4. v.s., 5. jedlobukový v.s. (DEMEK & MACKOVIČIN, 2006; LUTTERER et al., 1982; ŠUHAJ & TEISTER, 2006) Geologie Geologické podloží je tvořeno kvartérními sedimenty holocenního až pleistocénního stáří. Především fluviálními a deluviofluviálními sedimenty (povodňové hlíny, jíly, písčité jíly, štěrky), eolickými sedimenty (spraše, sprašové hlíny), glacifluviálními a glacilakustrinními sedimenty (písky, štěrky, tilly, klastika morén). Regionální geologická jednotka: platformní pokryv: karpatská neogenní předhlubeň (WEISSMANNOVÁ et al., 2004) Hydrologie Hydrologická síť Petrovic u Karviné je tvořena potoky: Oblázek, Olšinka, Radecký potok, Šotkůvka a mnohými dalšími bezejmennými trvalými i dočasnými vodotečemi. Radecký potok ústí do Petrůvky. Šotkůvka ústí na území Polska do stejnojmenné říčky Szotkówki.. Potok Oblázek je přítokem Karvinských rybníků a jeho vody částečně ústí do Olzy a částečně se stávají vodami potoku Olšinka, který ústí do Petrůvky. Petrůvka i Szotkówka jsou pravostrannými přítoky Olzy, ta u Bohumína 31