Návrh úloh pro laboratorní práce z biologie na gymnáziu

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Návrh úloh pro laboratorní práce z biologie na gymnáziu Vypracovala: Mgr. Anna Vyžralová Vedoucí práce: Mgr. Jan Petr, Ph.D. České Budějovice 2017

2 Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě Pedagogickou fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů Mgr. Anna Vyžralová

3 Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Mgr. Janu Petrovi, Ph.D., který mi ochotně pomohl se závěrečnou prací.

4 Anotace Tato práce je zaměřena na porovnání dostupných zdrojů pro vyučování algologie na gymnáziu. Středoškolský učitel může využít jako zdroj informací pro tvorbu laboratorních prací učebnice, specializované kurzy a biologické olympiády. Ovšem nejvíce dostupných materiálů se nachází na internetu. Rámcový vzdělávací program nemá jednotné požadavky na studium z algologie. Vytvořené úlohy z algologie slouží k zopakování učiva a prohloubení vědomostí. První úloha se týká problematiky vodního květu. V druhé úloze je tématem, jak může město ovlivnit kvalitu vody. Třetí úloha je zaměřena na tvorbu rozsivkových preparátů. Ve čtvrté úloze se kladen důraz na zopakování nejběžnějších druhů řas a sinic. V páté úloze je cílem si ujasnit rozdíly mezi prokaryontními a eukaryontními organismy a navázat na rozdíly mezi sinicemi a řasami. Klíčová slova: laboratorní práce, cvičení, algologie, gymnázium Abstract and key words This work is focused on comparison accessible source for teaching algology on grammar school. Secondary school teacher can use books, reference course and biology Olympics for creation laboratory exercises. However, the most accessible materials occur on the internet. Framework educational program doesn t have unified requirements on study of algology. Created exercises serve to deepen and widen knowledge. The first exercise concerns the issue of algal bloom. The second exercise is the topic of how the city can affect water quality. The third exercise is focused on creating diatom preparations. In the fourth exercise with an emphasis on repetition of the most common species of algae and cyanobacteria. The last exercise is to clarify the differences between prokaryotic and eukaryotic organisms and to establish the differences between cyanobacteria and algae. Key words: laboratory exercise, exercise, algology, grammar school

5 Obsah 1 Úvod Cíle práce Literární přehled Význam laboratorních prací Klasifikace laboratorních úloh Obsahové náležitosti laboratorních úloh Rámcový vzdělávací program Metodika práce Výsledky RVP a algologie Jak se učivo promítá do učebnic Sinice Řasy Informační zdroje Internet Knihy Kurzy Laboratorní úlohy Diskuze Závěr Literatura

6 1 Úvod 1.1 Cíle práce Cílem závěrečné práce bylo zjistit, jaké materiály má středoškolský učitel k dispozici pro práci v laboratoři. Dalším cílem bylo zjistit, jak je problematika laboratorních prací vymezena Rámcovým vzdělávacím programem (RVP) a jak je rozpracována v učebnicích. V závěrečné práci je zároveň analyzováno, jak se liší pojetí jednotlivých středoškolských učebnic biologie a jak jsou jednotlivé učebnice zpracované. Práce je zaměřena také na to, jaké jsou možnosti k získání informací z internetu. V neposlední řadě bylo cílem práce navrhnout sérii úloh k tématu algologie pro vyučování biologie na středních školách, zejména na gymnáziu. Součástí zadání jsou pracovní listy, které by bylo možné využít během laboratorních prací. 2

7 1.2 Literární přehled Laboratorní práci je možné definovat jako praktickou aplikaci nebo výuku získaných poznatků v praxi. Vyučuje se především v laboratořích, tento typ výuky je zejména na technicky a přírodovědně zaměřených školách Význam laboratorních prací Laboratorní práce jsou pro studenty velmi přínosné. Laboratorní práce jsou jednou z metod k zopakování, procvičování a upevňování vědomostí a dovedností. Tato činnost může naučit studenty techniky práce s učebnicí, techniky záznamů do sešitu, plánování pokusů a další praktické činnosti. Provádění laboratorních prací vede k aktivní myšlenkové činnosti. Studenti si lépe zapamatují teoretické znalosti, když si je propojí s vlastním pozorováním tohoto problému či manipulací s danými předměty během vyučování. Procvičování vědomostí se také významně podílí na utváření nových vztahů a pomáhá vytvářet předpoklady pro další navazující učení. (Skalková, 2007). Pracovní listy, které jsou obvykle nedílnou součástí laboratorních prací, by měly být správně graficky i jazykově zpracovány (Vaculová a kol., 2008). Zároveň by měly tyto listy motivovat žáky a vyzývat k práci, kde si osvojí nové dovednosti a návyky s biologickým materiálem. Během této činnosti by se mělo dbát na to, jak rozložit nácvik dané činnosti. Nejprve je lepší nácvik senzomotorických dovedností a následně si je osvojovat po částech nebo učení v celku. Dále by se měl klást důraz spíše na přesnost než na rychlost provedení činnosti (Šlégrová, 1993). 3

8 Při vhodně koncipovaném pracovním listu je možné u žáka i učitele posilovat následující aspekty (Šlégrová, 1993): Učitel: - individuální přístup k žákům - objektivní a rychlá kontrola protokolu a získaných výsledků - snadnější časové zvládnutí hodiny - lepší koordinování činnosti žáků Žák - aktivní samostatná práce - práce vlastním tempem - osvojování dovedností práce s textem - poskytnout vzor schématu protokolárního zápisu Klasifikace laboratorních úloh V přírodopisu a biologii je možné rozdělit laboratorní úlohy na několik různých typů. Podle toho jak s laboratorní úlohou pracujeme, tak je můžeme rozdělit na teoretické a praktické úlohy (Petr, 2008). Úlohy můžeme také roztřídit dle způsobu zaznamenávání řešení na slovní, grafické a kombinované. Úlohy lze ještě dále rozdělit dle jiných aspektů. Důležité je si vybrat vhodný typ úlohy podle situace a požadavků na dosažení cíle při vyučování (Petr, 2008). Zejména v hodinách biologie a přírodopisu jsou úlohy, pozorování a experimenty, které vyžadují práci s přírodním materiálem. Takovéto metody se v didaktice nazývají metody přímého studia přírody. Jsou to jedny z nejzákladnějších metod umožňujících naplnit zásadu názornosti (Petr, 2008). Během laboratorních a terénních experimentů, pozorování a praktických úloh je možné využít badatelsky orientované vyučování (BOV). Badatelsky 4

9 orientované vyučování (= inquiry based education) je jednou z účinných aktivizujících metod vyučování. Vychází z konstruktivistického přístupu ke vzdělávání. Učitel nepředává učivo výkladem v hotové podobě, ale vytváří znalosti cestou řešení problému a systémem kladených otázek. Učitel má funkci zasvěceného průvodce při řešení problému a vede přitom žáka postupem obdobným, jaký je běžný při reálném výzkumu. Od formulace hypotéz, přes konstrukci metod řešení, přes získání výsledků a jejich diskusi až k závěrům. To umožňuje žákovi relativně samostatně a v kooperaci se spolužáky formulovat problém, navrhnout metodu jeho řešení, vyhledávat informace, řešit problém prodiskutovaným způsobem a tak aktivně získávat potřebné kompetence, znalosti, dovednosti a komunikační schopnosti (Petr, Pro autentické a vědecké bádání je obvykle potřeba velmi mnoho času, adekvátní vybavení, specializovanou analýzu a další podmínky. Nicméně není možné při vyučování reprodukovat skutečný badatelský výzkum. V rámci daným podmínek (omezení např. časem, prostorem a financemi) je možné vytvořit pouze jednodušší badatelské úlohy. Tyto úlohy by měly rozvíjet základní složky vědeckého myšlení a vědecké argumentace a zároveň by měly být jednoduché a nenáročné, aby je žáci zvládli (Petr, 2014) Obsahové náležitosti laboratorních úloh Každý školní experiment by měl obsahovat tři části: správnou prezentaci přírodního jevu, snadno a chytře proveditelná a bezpečná realizace a vhodné didaktické využití při vyučování (Trna a kol., 2009). Jednoduché experimenty by měly být přehledné, zároveň jednoduše realizovatelné a ne příliš drahé. Experimenty by měly mít motivační efekt a měly by umožnit aktivitu a kreativitu žáků a učitele. Samozřejmě by měly také zabránit falešným představám a znázornit realitu (Trna a Trnová, 2006). Jednoduché experimenty jsou založené zejména na silné motivaci a aktivitách spojené se zručností a pamětí (Trna a kol., 2009). 5

10 1.3 Rámcový vzdělávací program Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G) je určen pro tvorbu školních vzdělávacích programů (ŠVP) na čtyřletých gymnáziích a vyšším stupni víceletých gymnázií. Dále stanovuje základní vzdělávací úroveň pro všechny absolventy gymnázií, kterou musí škola respektovat ve svém školním vzdělávacím programu. RVP G také specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíž by měli žáci na konci vzdělávání na gymnáziu dosáhnout. RVP G pomáhá vymezit závazný vzdělávací obsah očekávané výstupy a učivo. Dále pak také zařazuje jako závaznou součást vzdělávání průřezová témata s výrazně formativními funkcemi. RVP podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného propojování, a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, různých metod a forem výuky ve shodě s individuálními potřebami žáků. Samozřejmě také umožňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných (Balada a kol., 2007). Vzdělávací obsah je rozdělen do osmi kategorií. Každá vzdělávací oblast obsahuje charakteristiku vzdělávací oblasti, cílové zaměření vzdělávací oblasti a vzdělávací obsah. Charakteristika vzdělávací oblasti vyjadřuje postavení a význam vzdělávací oblasti na gymnáziu a její návaznost na koncepci oblastí v základním vzdělávání. Cílové zaměření vzdělávací oblasti vyjadřuje, jak vzdělávací oblast a její obory přispívají k rozvíjení klíčových kompetencí žáků. Cílové zaměření jednotlivých vzdělávacích oblastí musí škola respektovat při formulování výchovných a vzdělávacích strategií, které jsou popsány v učebních osnovách každého vyučovacího předmětu ve školním vzdělávacím programu. Jsou to vlastní postupy, které si učitelé naplánují a které podle jejich zkušeností povedou k cílenému utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků. Může se jednat například o různé metody a formy práce, nejrůznější aktivity, které se uplatňují v jednotlivých 6

11 předmětech. V kategorii člověk a příroda se nachází námi hledaná biologie, dále tam patří fyzika, chemie, geografie a geologie (Balada a kol., 2007). Vzdělávání v kategorii člověk a příroda směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: - formulaci přírodovědného problému, hledání odpovědi na něj a případnému zpřesňování či opravě řešení tohoto problému, - provádění soustavných a objektivních pozorování, měření a experimentů (především laboratorního rázu) podle vlastního či týmového plánu nebo projektu, k zpracování a interpretaci získaných dat a hledání souvislostí mezi nimi, - tvorbě modelu přírodního objektu či procesu umožňujícího pro daný poznávací účel vhodně reprezentovat jejich podstatné rysy či zákonitosti, - používání adekvátních matematických a grafických prostředků k vyjadřování přírodovědných vztahů a zákonů, - využívání prostředků moderních technologií v průběhu přírodovědné poznávací činnosti, - spolupráci na plánech či projektech přírodovědného poznávání a k poskytování dat či hypotéz získaných během výzkumu přírodních faktů ostatním lidem, - předvídání průběhu studovaných přírodních procesů na základě znalosti obecných přírodovědných zákonů a specifických podmínek, 7

12 - předvídání možných dopadů praktických aktivit lidí na přírodní prostředí, - ochraně životního prostředí, svého zdraví i zdraví ostatních lidí, - využívání různých přírodních objektů a procesů pro plnohodnotné naplňování vlastního života při současném respektování jejich ochrany (Balada a kol., 2007). 8

13 2 Metodika práce Dostupné materiály pro práci v laboratořích byly vyhledávány v knihovně JČU v Českých Budějovicích, na internetu a v domácích knihovnách. Byly vyhledávány zejména učebnice biologie určené obvykle pro gymnázia (Benešová a kol, 2003; Jelínek a Zicháček, 2003; Hančová a Vlková, 1997 a 2008; Kincl a kol., 2000; Kubát a kol., 2003; Kubišta, 2000; Závodská, 2006). V knihách byly vyhledávány pojmy řasy, sinice a popř. endosymbióza. V případě svazků knih z biologie od nakladatelství Fortuna byly porovnány dva díly, kde v knize Obecná biologie (Kubišta, 2000) se vyskytovaly informace o sinicích a v navazující knize Biologie rostlin (Kincl a kol., 2000) informace o řasách. Dostupné informace o řasách a sinicích na internetu byly vyhledávány např. dle následujících pojmů: laboratorní cvičení, laboratorní úlohy a praktické cvičení. Dále existuje několik odkazů zabývající se pouze učivem řas a sinic, které umožňují zobrazit učivo a praktické cvičení na internetu (např. Kaštovský a Hauer; Kysilka a sinicerasyplzs.pdf). Rovněž se na internetu nachází dostupné materiály ze středních a základních škol, které zveřejňují své učební texty a praktické cvičení obvykle vytvořené v rámci projektů (např. Gymnázium Milady Horákové; Řízková, 2002 a Zubrová). 9

14 3 Výsledky 3.1 RVP a algologie Obecně lze konstatovat, že RVP příliš nerespektuje současné taxonomické rozdělení. RVP rozděluje vzdělávací obsah na obecnou biologii, ekologii, genetiku, biologii virů, bakterií, protist, hub, rostlin, živočichů a člověka. Fylogenetické postavení řas a sinic se během let změnilo a tak lze říci, že je algologie podle RVP prakticky opomíjena. V současné době neexistuje jednotné taxonomické rozdělení řas a sinic, tudíž nelze jasně odvodit, do jaké hloubky musí žáci ovládat znalosti z algologie. Sinice jsou obvykle řazeny mezi Eubakterie patřící do Prokaryot (Guiry a Guiry, 20016). Dle RVP by měl každý žák znát stavbu a funkci buněk a umět charakterizovat sinice z ekologického, zdravotnického a hospodářského hlediska (Balada a kol., 2007). Řasy patří mezi Eukaryota. Dříve byly řasy součástí skupiny Protista, nyní jsou téměř ve všech učebnicích řazeny do nižších rostlin. Nicméně je toto řazení dnes už také zastaralé. V současné době není ustálená taxonomie. Nelze tedy přesně říci, jaké výstupy učiva řas vyžaduje RVP. 10

15 3.2 Jak se učivo promítá do učebnic Sinice Učebnice zmiňují často pouze velmi malé množství informací o sinicích. V žádné z knih, které jsem měla k dispozici, jsem nenašla náměty na praktická cvičení s použitím sinic. Nejvíce informací jsem našla v učebnicích Biologie pro gymnázia autorů Jelínek a Zicháček (2003) a učebnice Závodské (2006). Informace v učebnici autorů Jelínek a Zicháček (2003) jsou mnohem bohatší než v jiných učebnicích (např. Benešová a kol, 2003; Kubišta, 2000; Hančová a Vlková, 1997 a 2008), které jsou určené pro střední školy a gymnázia. Nachází se v nich navíc obrázek stavby buňky sinice a obrázky sinic. Text obsahuje i specifické pojmy jako heterocysty, akinety a hormogonie. Je zde také vyjmenováno 7 druhů sinic (Anabaena, Chroococcus, Gloeocapsa, Lyngbya, Nostoc, Oscillatoria a Trychodesmium erythraeum). V praktické části si žáci mohou ověřit své znalosti pomocí několika otázek a doplňovacích vět. Učebnice Závodské (2006) je také velmi zajímavá. Není to typická učebnice s výčtem informací. Tato kniha působí na čtenáře jako článek v časopise, kde jsou důležité odstavce a odstavce se zajímavostmi. Důležité pojmy jsou zvýrazněné tučně. Pokud se v dané kapitole probírá něco, co je řešené někde jinde v učebnici, tak se tam nachází odkazy na dané kapitoly. Obrázky obvykle souvisí s textem v učebnici. Každý obrázek je důkladně popsán a oproti ostatním učebnicím je to obvykle fotografie, takže umožňuje nezkreslené pozorování např. druhu sinice. Kniha je doplněna mnoha obrázky a srovnávajícími tabulkami. Charakteristika sinic v učebnici autorů Benešové a kol. (2003) je velmi strohá. U této učebnice se nenachází žádné obrázky, chybí stavba buňky. Jsou zde 11

16 zmíněny pouze dva druhy sinic (Nostoc a Trychodesmium erythraeum). Je zde chybně napsáno, že se většina nachází v planktonu. Sinice jsou však rozšířené ve vodním prostředí, v půdě, i v biotopech s extrémní teplotou, salinitou a extrémními hodnotami ph (Kalina a Váňa, 2005). Učebnice autora Kubišty (2000) je velmi strohá. Je zde vyjmenováno a nakresleno 6 druhů sinic (Anabaena, Aphanizomenon, Microcystis, Oscillatoria, Stigonema a Synechococcus) a nakreslený schématický řez buňkou sinice. Přesto se zde nachází jen velmi málo informací, navíc v souvislosti s bakteriemi. V podstatě se zde nachází informace pouze z ekologického, zdravotnického a hospodářského hlediska. Učebnice Hančové a Vlkové (1997) obsahuje pouze základní informace o sinicích, které jsou z části zastaralé a chybné (př. plynové vakuoly heterocysty). Přepracované vydání (2008) obsahuje také velmi malé téměř žádné informace o sinicích. Za pochvalu stojí, že je zde zmíněna teorie endosymbiózy, nicméně už zde není zmíněno, že za procesem endosymbiózy stojí obvykle sinice. 12

17 3.2.2 Řasy Základní informace o řasách jsou téměř ve všech učebnicích stejné. Obvykle se v nich nachází stavba buňky, typy stélek i s příklady, naznačené rozmnožování a výjimečně i význam v ekologii. Velmi rozdílný je pohled na systém, v mnoha knihách je zastaralý. Nicméně je každá skupina popsána základní charakteristikou i se zástupci. Kromě učebnic, které obsahují pouze shrnutí informací, se v ostatních učebnicích nachází celkem velké množství obrázků pro představu. Tyto obrázky umožňují alespoň nějakou představu o organismech, o kterých se učí. Nejvíce informací jsem našla v učebnicích autorů Jelínek a Zicháček (2003) a Kincl a kol. (2000). Učebnice autorů Jelínek a Zicháček (2003) se zdá nejpodrobnější učebnicí z těch, které jsem měla k dispozici studovat. V kapitole zabývající se řasami je přehledně zpracovaný vývoj vztahů nižších rostlin, typy stélek i s obrázky rozmnožování. Také informace a obrázky u jednotlivých skupin řas tvoří přehledné informace. Na začátku vyšších rostlin je také poznámka, že se vyvinuly ze zelených řas. V praktické části knihy je široký seznam otázek a doplňovacích vět pro zopakování učiva. V této učebnici jako jediné jsem zaznamenala námět na praktické cvičení z řas. Nachází se zde praktické úlohy: pozorování řasy šroubatky (Spirogyra) a pozorování pohybu a fototaxe krásnoočka. Učebnice autorů Kincl a kol. (2000) obsahuje velké množství informací. U každé skupiny je rozsáhlá charakteristika a velký obrázek popisu buňky, tvaru druhu nebo rozmnožování. Dále se zde nachází zajímavosti a podrobnosti, které jsou odlišené menším písmem. Na závěr kapitoly si mohou žáci zopakovat učivo pomocí připravených otázek. 13

18 Charakteristika řas v učebnici Benešové a kol. (2003) poskytuje pouze základní informace. V knize se nachází u každé skupiny pouze jeden zástupce druhu. Tato kapitola obsahuje malé množství obrázků, nicméně vystihují podstatné informace. Učebnice Kubáta a kol. (2003) má také velmi pěkně zpracovanou kapitolu systému a evoluce řas. Jsou zde jasně znázorněné typy stélek i s obrázky a názvy druhů, u kterých se stélka nachází. Dále kapitola obsahuje podrobné informace o rozmnožování a ekologických nárocích. U popisu jednotlivých skupin se nachází velké obrázky nejznámějších druhů, které by mohly posloužit i k základnímu mikroskopování. V závěru kapitoly jsou opět připravené otázky na zopakování učiva. Pouze základní informace poskytují učebnice Hančové a Vlkové (1997, 2008). Nachází se zde pouze základní informace o řasách, které jsou navíc u verze z roku 1997 zastaralé. V učebnicích je velmi malé množství informací, názorných obrázků a existujících druhů. 14

19 3.3 Informační zdroje Internet Pomocí internetu je možné získat velké množství zpracovaných laboratorních úloh z biologie. Mnoho škol dává laboratorní práce na své stránky (např. Gymnázium Milady Horákové; Řízková, 2002 a Zubrová). Mezi všemi pracemi je možné najít i jednoduché úlohy týkající se řas a sinic. Obvykle to jsou úlohy založené na pozorování. Mnoho informací a aktuálních problémů, které jsou řešeny na olympiádách z biologie, je možné si prohlédnout na internetových stránkách (Biologická olympiáda, 2009). Je zde možné si projít staré soutěžní úkoly i dostupné studijní materiály Knihy Další možností jsou dostupné knihy zabývající se úlohami a experimenty z biologie. Nicméně jen v malém množství knih jsem našla úlohy pro zopakování učiva a experimenty týkající se řas a sinic. Zaujala mě učebnice autorů Bergstedt a kol. (2000). V této učebnici jsou k teoretickým poučkám zvlášť přiřazeny pokusy, které si dle daného faktu lze jednoduše znázornit. U každé této poučky je odkaz na pokus či pozorování. Pokusy, pozorování, úkoly a otázky jsou vždy na začátku kapitoly, před samotným výkladem učiva Kurzy Další možností získání nových informací a poznatků, co se týče novinek, jsou kurzy specializované přímo pro učitele a jejich žáky. Takové kurzy pořádá např. přírodovědecká fakulta JČU, která zprostředkovává nejnovější informace 15

20 z vědy a nabízí víkendy zaměřené na různé oblasti z biologie. Zde se učitel může dozvědět také mnoho možností a typů na laboratorní práce. 16

21 3.4 Laboratorní úlohy Tato kapitola obsahuje pět vzorových úloh, které by mohly být použity při vyučování algologie během praktického cvičení. Laboratorní úlohy se zabývají transformací teoretických znalostí žáků na jejich využití v praxi při různých cvičeních v laboratoři. V následujících úlohách jsou použity metody pozorování, pochopení textu a doplňování vět. Každý pracovní list je rozdělen na dvě části pro učitele a pro žáky. Pracovní list určený pro žáky obsahuje doplňování vět, zakreslení pozorování, návod na vypracování úlohy a znázorňující obrázky, které by mohli vidět pod mikroskopem. Každý pracovní list určený pro učitele obsahuje: - pro jakou cílovou skupinu je úloha určena, - časovou náročnost úlohy, - prostorové požadavky, - klíčové otázky, které odkazují na základní informace, které by si měl každý žák odnést, - získané dovednosti během vyučování, - použité materiály během vypracování pracovní úlohy, - podrobné pokyny pro učitele, jak by měl postupovat během vyučování. 17

22 Vodní květ Metodické pokyny pro učitele Cílová skupina: střední škola 1 2 ročník Časová náročnost: 1 vyučovací hodina Prostorové požadavky: úlohu je lepší provést ve třídě s mikroskopy. Klíčové otázky: 1. Co je vodní květ? Z jakých organismů se obvykle skládá? 2. Kde se vodní květ vyskytuje? V jakém období se nejčastěji vyskytuje? 3. Co je eutrofizace? 4. Proč je vodní květ nebezpečný? Získané dovednosti a znalosti: - Studenti se naučí, jak sinice a řasy ovlivňují život lidí a zvířat. Materiál: papír na poznámky, text vodní květy řas a sinic, vzorky vodního květu, mikroskop, kapátko, krycí a podložní sklíčka Podrobné pokyny: - Prodiskutujte s žáky, co je vodní květ, prohlédněte si obrázky, jak vypadá. Proberte období a místo výskytu. Zopakujte si pojem eutrofizace. - Podívejte se na několik druhů řas a sinic, které vytváří vodní květy. - Nechte žáky pracovat s textem a odpovědět na několik otázek (příloha Vodní květy řas a sinic Znachor, 2005). Na závěr prodiskutujte, o čem byl daný článek. - Diskutujte na téma, jak se bránit vodnímu květu a proč je pro člověka nebezpečný. 18

23 Vodní květ Pracovní list pro žáky Práce s textem (Vodní květy řas a sinic Znachor, 2005) 1. Napište min. tři druhy sinic, které vytváří vodní květ. 2. Kapitola: V sladkých vodách Střední Evropy a) Vyberte ze tří možností, kde ve stojatých vodách se obvykle vyskytují sinice? a. perifyton b. fytoplankton c. bentos b) Na obrázku 1, kde je zobrazen průřez rybníkem, vyznačte, kde je perifyton, fytoplankton a bentos. Obr. 1.: Průřez rybníkem ( c) Jak zjistíte přítomnost sinic ve vodě? Napište minimálně dva způsoby. 19

24 3. Kapitola: Když hladina rozkvétá. a) Vysvětlete pojem eutrofizace. b) Co má vliv na vývoj vodního květu? 4. Kapitola: Co s nimi. Jak se můžeme bránit proti přemnožení sinic? 5. Kapitola: Pozor na cyanotoxiny. Co jsou cyanotoxiny a pouze obecně co způsobují? Popis a nákres vybraného druhu tvořící vodní květ: Zvětšení: 20

25 Jak ovlivňují České Budějovice řeku Vltavu? Metodické pokyny pro učitele Cílová skupina: střední škola 3-4 ročník Časová náročnost: 4 vyučovací hodiny Prostorové požadavky: úlohu je nutné provést ve třídě s mikroskopy. Klíčové otázky: 1. V závislosti na pozorování určete, zda jsou nějaké faktory, které ovlivňují město? 2. Vyjmenujte tři nejběžnější specifické organismy, které se nachází pouze v jedné z této lokalit. 3. Vyjmenujte tři nejběžnější organismy, které se nachází na obou lokalitách. Získané dovednosti a znalosti: - Studenti se naučí odebírat vzorky z vody. - Studenti se naučí pracovat s mikroskopem. - Studenti si prohlédnou a naučí se něco o našich nejběžnějších řasách a sinic našich vod. Materiál: uzavíratelné lahvičky na vzorky, planktonní síťky, kartáček, popisovač, papír na poznámky, fixátor (96% ethanol), atlas řas a sinic, teploměr, ph metr, mikroskop, kapátko, krycí a podložní sklíčka 21

26 Podrobné pokyny 1. Proveďte se studenty diskuzi, jaké parametry by mohly ovlivňovat vodu a jaké rozdíly budou před městem a za městem. Vyberte tři až čtyři nejčastěji řečeny a snadno proveditelné parametry (např. teplota vody, ph, barva vody, druhy řas a sinic). Vytvořte hypotézy, zda daný parametr ovlivňuje nebo neovlivňuje řeku. 2. Vytvořte seznam pomůcek a rozdělte pozorování mezi studenty. 3. Na vybraných stanovištích před městem a za městem odeberte se studenty vzorky. Ukažte jim možný způsob odběru vzorků. Rozdělte třídu na několik skupin, které pak samy odeberou vzorky dle návodu. Každá skupina by si měla odebrat alespoň dva vzorky na obou stanovištích. 4. Ve třídě proveďte měření vzorků. Zopakujte si se studenty rozdíly mezi sinicemi a řasami. 5. Proveďte se studenty mikroskopování odebraných vzorků. Je nutné zopakovat základní princip mikroskopování (zaostření pomocí clony a kondenzoru). Pomocí dostupných knih mohou studenti určit druhy (min. rodové jméno). Prodiskutujte se studenty, zda sledované druhy mohou charakterizovat vlastnosti řeky. 6. Skupiny by si měly porovnat své výsledky mezi s sebou. Sepište se studenty seznam dominantních druhů ve vzorcích na tabuli. Na základě těchto druhů a naměřených hodnot ohodnoťte pomocí knih vlastnosti řeky. Studenti provedou samostatné shrnutí poznatků. 22

27 Jak ovlivňují České Budějovice řeku Vltavu? Pracovní list pro žáky Zaznamenejte pozorování: Tab. I.: Pozorování vzorků před městem a za městem. Pozorované parametry mohou být např. teplota vody, ph, barva vody nebo druhy řas a sinic. Před městem Za městem Parametr 1: Parametr 1: Parametr 2: Parametr 2: Parametr 3: Parametr 3: Sinice: Sinice: Řasy: Řasy: Závěr: Na obou lokalitách se nacházely dominující druhy: Pouze před městem jsme pozorovali druhy: Pouze za městem jsme pozorovali druhy: Popis a nákres vybraného druhu nalezeného v řece: Zvětšení: 23

28 Rozsivky Metodické pokyny pro učitele Cílová skupina: střední škola 3-4 ročník Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny Prostorové požadavky: úlohu je nutné provést v chemické třídě a ve třídě s mikroskopy. Klíčové otázky: 1. Kde a kdy je nejčastější výskyt rozsivek? 2. Co je frustula schránka a jak se jmenují její části? 3. Z čeho se skládá schránka rozsivek? 4. K čemu se rozsivky využívají? 5. Proč mají schránky různou velikost? Získané dovednosti a znalosti: - Studenti se naučí vytvářet trvalé preparáty rozsivek. - Studenti se naučí pracovat s mikroskopem. - Studenti si prohlédnou a naučí se něco o našich nejběžnějších rozsivkách. Materiál: lahvičky se vzorky, kyselina dusičná, centrifuga, plotýnka, papír na poznámky, atlas řas a sinic, mikroskop, kapátko, krycí a podložní sklíčka, kniha pro rozeznávání rozsivek. 24

29 Podrobné pokyny: 1. hodina 1. Prodiskutujte s žáky, co jsou rozsivky. Zopakujte si, kde se nachází, jak se dělí a jak se rozmnožují. 2. Dle pracovního návodu pracujte na tvorbě trvalého preparátu až do bodu Zopakujte si tvar schránek rozsivek, tvar buňky a běžné druhy (obr ). 2. hodina 4. Dle návodu společně pracujte na tvorbě trvalého preparátu od bodu Ve zbylém čase mikroskopujte vzorky a pokuste se zakreslit žebrování rozsivek. 6. V závěru hodiny jsou připravené otázky na zopakování. 25

30 Rozsivky Pracovní list pro žáky Pracovní návod (podle postupu Sgro a Johansen, 1995): 1. Do čistých kádinek si nalijte přibližně 10ml vzorku. 2. Přilijte přibližně 10 ml kyseliny dusičné HNO 3. (Kyselinu vždy lijeme do vody, nikdy naopak!!!) 3. Vložte kádinku na plotnu, nechte vařit do té chvíle, kdy je v kádince přibližně 10ml. 4. Obsah kádinek slijte do plastových uzavíratelných zkumavek. Tyto zkumavky centrifugujte 10 minut při otáčkách. Poté slijte kapalnou část, nechte na dně co nejvíce peletu- usazeninu. Doplňte zkumavku destilovanou vodou na 10 ml. Bod č. 4 opakujte šestkrát. 5. Naberte skleněnou kapilárou vzorek a ve spirálových pohybech ho rozneste po krycím sklíčku tak, aby bylo sklíčko zcela zaplněné a vytvořila se na něm velká kapka. 6. Nechte sklíčka vyschnout do další hodiny. Po usušení sklíčka: 7. Na podložní sklíčko nakapejte několik kapek umělé pryskyřice Naphrax/ Pleurax a přiložte na to již suché krycí sklíčko s rozsivkami. 8. Sklíčko vložíme na plotnu a necháme obsah pod sklíčkem probublat ve všech rozích. 9. Po sundání z plotny klepněte se sklíčkem o stůl pro jeho lepší usazení. 10. Nyní můžete rozsivky mikroskopovat. 26

31 Doplňující otázky: Čím je tvořená schránka rozsivek? Jaké mají rozsivky využití? Proč mají schránky různou velikost? Popis a nákres vybraného druhu: Zvětšení: 27

32 Penátní a centrické rozsivky Obr. 2.: Rozsivky: centrická schránka, penátní schránka a vnitřní stavba buňky (Mi mitochondrie, Ch chloroplast, Va vakuola, Py pyrenoid, Ja jádro, Dy diktyozóm), (Krautová, Běžné tvary rozsivek Obr. 3.: Asterionella formosa (Znachor, chromophyta/bacillariophyceae/asterionella/asterionella-formosa?image _id=11294). 28

33 Obr. 4.: Aulacoseira subarctica (Bešta, 2008; chromophyta/bacillariophyceae/aulacoseira?image_id=11703). Obr. 5.: Cymbella tumida ( bacillariophyceae/cymbella?image_id=11372). 29

34 Obr. 6.: Melosira varians (Šťastný, galerie/chromophyta/bacillariophyceae/melosira/melosira-varians?image _id=11260). Obr. 7.: Navicula radiosa (Bešta, 2008; galerie/chromophyta/bacillariophyceae/navicula?image_id=11499). 30

35 Pozorování nejběžnějších druhů řas a sinic Metodické pokyny pro učitele Cílová skupina: střední škola 1 2 ročník Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny Prostorové požadavky: úlohu je nutné provést ve třídě s mikroskopy. Klíčové otázky: 1. Které z uvedených vzorků se řadí mezi sinice a které mezi řasy? 2. K čemu slouží heterocysty a akinety u sinic? 3. Do jakých skupin se řadí vybrané druhy řas? 4. U jaké řasy je možné pozorovat spájení? Popište tento pojem. 5. Která řasa se rozmnožuje pomocí dceřiných cenóbií? 6. U které řasy najdeme antheridium a oogonium? Získané dovednosti a znalosti: - Studenti si prohlédnou naučené pojmy pod mikroskopem (heterocysty, akinety, dceřiná cenóbia, rozmnožování řas, typy stélek). Materiál: papír na poznámky, vzorky vybraných druhů řas a sinic, mikroskop, kapátko, krycí a podložní sklíčka, (učebnice biologie / sešit s poznámkami). Byly vybrány příklady druhů k mikroskopování: Microcystis, Anabaena, Váleč (Volvox), Šroubatka (Spirogyra) a Parožnatka (Chara). 31

36 Podrobné pokyny: 1. Rozdělte vybrané vzorky řas a sinic a pokuste se je zařadit do skupin. 2. Začněte mikroskopovat jednotlivé druhy. 3. U každého druhu shrňte společně základní charakteristiku skupiny a pomocí klíčových otázek zjišťujte, co si žáci pamatují z vyučovací hodiny. 4. Žáci by si měli vytvořit obrazovou tabuli řas a sinic (příklad obr. 8.). 5. Na každé straně by měl být název sinice / řasy a jeho základní charakteristika (skupina, typ stélky, rozmnožování) a velký obrázek druhu i s popisem a zvětšením. 6. V případě zbytku času vyplňte společně křížovku. Příklad vypracovaného pracovního listu: Anabaena Vláknitá sinice Anabaena je obvykle součástí planktonu. Velmi často se objevuje jako vodní květ. Akinety slouží k překonání nepříznivých životních podmínek. Vznikají spojením vegetativních buněk. Heterocysty (heterocyty) jsou buňky schopné vázat vzdušný dusík z atmosféry. Trojvrstevná buněčná stěna zajišťuje anaerobní prostředí. 32 Zvětšeno 100x Obr. 8.: Příklad mikroskopované sinice Anabaena i s popisem obrázku.

37 Pozorování nejběžnějších druhů řas a sinic Pracovní list pro žáky Obrázky 9 15 znázorňují vzhled navržených druhů k mikroskopování. Obr. 9.: Microcystis wesenbergii ( fileadmin/phyto/ned/algen/original/microcystis_wesenbergii93.jpg). Obr. 10.: Anabaena flos-aquae A. Heterocy(s)ta; B. Akineta ( 33

38 Obr. 11.: Volvox (Kalina a Váňa, 2005). 34

39 Obr. 12.: Spirogyra znázornění konjugace spájení (Dennis, 2015; Obr. 13.: Spirogyra (Blaylock, 2015; science/spirogyra). 35

40 Obr. 14.: Chara ( clip_image jpg). Obr. 15.: Chara znázorněné anteridium a archegonium (Armstrong, 2004; 36

41 Křížovka shrnutí algologie 1. Povrch těla bílkovinného původu u krásnooček. 2. Obrovská chaluha severního moře. 3. Tyto řasy mají chlorofyly a, d. 4. Červené barvivo sinic. 5. Název stélky kadeřnatky (Ulotrix). 6. Tvarově odlišné buňky sinic schopné vázat vzdušný dusík. 7. Gamety stejného tvaru. 8. Složité buněčné soubory, které jsou pravidelně uspořádané a všechny buňky patří k jedné generaci. 9. Ze schránek těchto řas vzniká křemelina. 10. Zásobní látka krásnooček. 11. Pomocí těchto buněk dochází k pohlavnímu rozmnožování spájivek. 12. Mořský salát

42 Správné řešení: 1 P E L I K U L A 2 L A M I N A R I A 3 R U D U CH Y 4 F Y K O E R I T R I N 5 S I F O N O K L A D Á L N Í 6 H E T E R O C Y S T Y 7 I Z O G A M E T Y 8 C E N O B I U M 9 R O Z S I V K Y 10 P A R A M Y L O N 11 Z Y G O S P O R A 12 U L V A Pro vytvoření křížovky byly použity informace z učebnic Jelínek a Zicháček (2003) a Kincl a kol. (2000). 38

43 Rozdíl mezi prokaryontními a eukaryotními organismy Sinice vs. Řasy Metodické pokyny pro učitele Cílová skupina: střední škola 3 4 ročník Časová náročnost: 1 2 vyučovací hodina Prostorové požadavky: úlohu je lepší provést ve třídě s mikroskopy. Klíčové otázky: 1. Jaké jsou základní rozdíly mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou? (obr. 16.) 2. Jaké jsou rozdíly mezi sinicemi a řasami? Získané dovednosti a znalosti: - Studenti se zopakují rozdíly mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou. - Naučí se rozdíly mezi sinicemi a řasami. Materiál: plastová lahev, voda z rybníka, papír na poznámky, mikroskop, kapátko, krycí a podložní sklíčka, kniha pro určování řas a sinic. 39

44 Podrobné pokyny: 1. Do hodiny je nutné přinést vodu z rybníka, popř. je možné si jí odebrat během hodiny v rybníčku u školy. 2. Rozeberte s žáky rozdíly mezi prokaryontními a eukaryotními organismy (stavba buňky, jádro, chromozom, geny). Uveďte si příklady prokaryotických a eukaryotických organismů. Rozdíly a společné vlastnosti zapište do tabulky II. 3. Proberte a zaznamenejte na tabuli, jaké jsou rozdíly a společné vlastnosti sinic a řas. Rozdíly a společné vlastnosti zapište do tabulky III. 4. Proveďte malý pokus, jak snadno rozpoznat sinice od řas. Pokuste se odůvodnit, jak a proč tento pokus funguje. 5. Ověřte si tento pokus. Pomocí mikroskopu zhodnoťte, co se nachází ve vzorku vody. Pokyny pro pokus, jak poznat rozdíl mezi sinicemi a řasami (obr. 17., citováno z: - Láhev se zúženým hrdlem (třeba od balených vod) naplňte až po okraj vodou a nechte 20 minut stát v klidu na světle. - V případě, že se u hladiny objeví kroužek tvořený zelenými organismy ve tvaru sekaného jehličí nebo zelené krupice (a voda přitom zůstane čirá), jedná se s největší pravděpodobností o sinice. - Rovnoměrně zakalená nebo se zákalem u dna naznačuje řasy. - Ještě jednodušší je vstupovat do vody opatrně (aby se nezvířily usazeniny ze dna) a pozorovat, jestli se okolo nohou nevznášejí drobné zelené částečky. Pokud ano, tak se jedná pravděpodobně o sinice. 40

45 Prokaryota vs. Eukaryota Pracovní list pro žáky Obr. 16.: Prokaryotická a eukaryotická (živočišná a rostlinná) buňka ( Tab. II.: Rozdíly a společné vlastnosti prokaryot a eukaryot. Rozdíly Společné vlastnosti 41

46 Sinice vs. Řasy Tab. III.: Rozdíly a společné vlastnosti prokaryot a eukaryot. Rozdíly Společné vlastnosti 42

47 Pokus Jak poznat rozdíl mezi sinicemi a řasami (Citováno z: zastaveni.php). - Láhev se zúženým hrdlem naplňte až po okraj vodou a nechte 20 minut stát v klidu na světle. - SINICE: sekané jehličí nebo zelené krupice u hladiny - ŘASY: rovnoměrně zakalená voda nebo voda se zákalem u dna Obr. 17.: Názorná ukázka rozdílu mezi lahví zobrazující sinice (zelená krupice u hladiny) a lahví obsahující řasy (rovnoměrně zakalená voda, nebo zakalení u dna lahve), (Kincl, Ověření pokusu: Pomocí mikroskopu sledujte, jaké organismy se ve vzorku nachází. Doplňte: Sinice plavou na povrchu vody, protože Řasy jsou rozmístěné rovnoměrně ve vodě, nebo se drží u dna protože, Ve vzorku vody jsme pozorovali: 43

48 4 Diskuze Do dnešního dne nelze říci, že by byla algologie, v porovnání s jinými skupinami organismů, někde přímo zmíněna v rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (RVP G). RVP očekává jako výstup učiva z algologie pouze znalost stavby a funkce buněk v rámci obecné biologie a u sinic jakožto skupiny patřící pod bakterie znalost z ekologického, zdravotnického a hospodářského hlediska. Dále se od žáků očekává znalost hypotézy o vzniku a evoluci živých soustav na Zemi. Očekává se tedy znalost prvních organismů jakožto sinic ve formě stromatolitů a znalost endosymbiózy (hypotéza vysvětlující vznik plastidů a mitochondrií rostlin a řas (Oborník, 2009)). Jako jednou z možností inovace RVP by mohlo být sloučení sinic a řas do jedné skupiny a vyžadovat u obou skupin učivo s výstupem znalosti řas a sinic z historického, ekologického, zdravotnického a hospodářského hlediska. Středoškolské učebnice týkající se biologie jsou velmi různorodé. Existují učebnice, které pouze shrnují učivo a učebnice, které mají podrobněji zpracované učivo. Téměř v žádné učebnici až na učebnici autorů Jelínek a Zicháček (2003) se nenachází možnosti laboratorních úloh. Inspiraci na laboratorní úlohy musí učitel hledat v učebnicích určených pro laboratorní cvičení např. učebnice autorů Hodek a kol. (2009) a učebnice autorů Bergstedt a kol. (2001). Další možností inspirace na laboratorní práce je internet, zde se nachází plno úloh, které sdílejí na svých stránkách střední školy. Náročnější úlohy je možné obvykle najít ve starých verzích biologických olympiád a také na stránkách zabývající se badatelsky orientovanou výukou. Avšak laboratorní úlohy, které jsou zaměřené na učivo z algologie, se vyskytují jen v malém množství na internetu a v učebnicích. 44

49 Na převážný nedostatek informací v učebnicích odkazuje také studie Kaufnerová a Vágnerová (2013), které analyzovaly učebnice pro základní a střední školy a zjišťovaly zpracování problematiky řas a sinic. Informace byly neaktuální, neúplné a zavádějící. Téměř veškeré středoškolské učebnice zůstaly od té doby stejné. Podobně jako tato práce se zabývala Mandryszová (2011) praktickými úlohami v učivu biologie buněk. Ke každé úloze vypracovala cíle práce, teorii, pokyny pro učitele, použité materiály, pomůcky, a chemikálie. Dále úlohy obsahují postup práce a úkoly, které mají žáci vypracovat a modelové řešení každé úlohy. 45

50 5 Závěr Závěrem lze konstatovat, že literatury se zaměřením na teorii algologie je dostatečné množství, ale prakticky zaměřených úloh v učebnicích je málo. Většinou jsou řasy i sinice v mikroskopické formě a není možné s nimi jednoduše a levně pracovat. Je to způsobeno mimo jiné tím, že školy nemají dostatečně vybavené laboratoře. Alternativou je využití institucí, které tímto vybavením disponují, což jsou např. laboratoře vysokých škol, kam se žáci středních škol dostanou v rámci exkurzí. V RVP se nenachází jednotné požadavky na učivo z algologie, tudíž nelze jasně odvodit, do jaké hloubky musí žáci ovládat znalosti. RVP očekává v rámci obecné biologie jako výstup učiva znalost stavby a funkce buněk. U sinic, které jsou řazeny pod bakterie, je vyžadována jejich znalost z ekologického, zdravotnického a hospodářského hlediska. Dále se od žáků očekává znalost hypotézy o vzniku a evoluci živých soustav na Zemi tedy teorie endosymbiózy. Ze získaných poznatků lze konstatovat, že středoškolské učebnice biologie jsou sice velmi variabilní, nicméně se příliš nevěnují laboratorním činnostem. Při zaměření se na laboratorní úlohy je nejhodnotnějším zdrojem internet (zejména úlohy zveřejněné jiných škol, staré verze olympiád apod.) a také knihy zabývající se laboratorními úlohami. V rámci práce byly vytvořeny úlohy, které byly zaměřeny na vodní květ, dále jak ovlivňují České Budějovice řeku Vltavu, tvorba preparátů z rozsivek, nejběžnější druhy řas a sinic a rozdíly mezi prokaryotickými a eukaryotickými organismy a rozdíl mezi sinicemi a řasami. 46

51 6 Literatura - Armstrong W. P., 2004, [cit ]. Dostupné z: - Balada J., c2007: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, ISBN Bešta T., 2008, [cit ]. Dostupné z: bacillariophyceae/aulacoseira?image_id=11703). - Bešta T., 2008, [cit ]. Dostupné z: galerie/chromophyta/bacillariophyceae/navicula?image_id= Biologická olympiáda, [cit ]. Dostupné z: - Blaylock B., 2015, [cit ]. Dostupné z: - Dennis D. M., 2015, [cit ]. Dostupné z: - Guiry M. D., Guiry G. M., 2016: AlgaeBase. World-wide electronic publication, National University of Ireland, Galway. [cit ]. Dostupné z: - Gymnázium Milady Horákové. Přehledy učiva [cit ]. Dostupné z: - Hodek P., Páca J., Šulc M., 2009: Laboratorní cvičení z biologie a biochemie mikroorganismů. ISBN: sinicerasyplzs.pdf [cit ]. - clip_image jpg [cit ]

52 - cymbella?image_id=11372 [cit ]. - [cit ]. - [cit ]. - [cit ]. - Microcystis_wesenbergii93.jpg [cit ]. - Kalina T., Váňa J., 2005: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, ISBN Kaštovský J. a Hauer T. Skripta pro velkou fykologii [cit ]. Dostupné z: - Kaufnerová V. a Houdek Z. KRÁSA ŘAS ALGOLOGIE [cit ]. Dostupné z: ccala_page/14555/01sinicerasyplzs.pdf - Kincl T., [cit ]. Dostupné z: pages/pruvodce-stezkou/okolo-vajgaru/3.-zastaveni.php - Kincl T.: Odlišení sinic od řas [cit ]. Dostupné z: - Krautová M., [cit ]. Dostupné z: - Kysilka J. Sinice a řasy [cit ]. Dostupné z: - Oborník M., 2009: Endosymbióza jako akcelerátor evoluce, Živa, 02: [cit ]. Dostupné z: endosymbioza-jako-akcelerator-evoluce.pdf - Petr J.: Badatelsky orientované vyučování [cit ]. Dostupné z: - Řízková P., Systematika [cit ]. Dostupné z: 48

53 - Sgro, G. V., Johansen J. R., 1995: Rapid bioassessment of algal periphyton in freshwater streams. Biomonitors and Biomarkers as Indicators of Environmental Change: a Handbook, 50, Skalková J., 2007: Obecná didaktika 2. Grada Publishing a.s., ISBN Šťastný J., [cit ]. Dostupné z: galerie/chromophyta/bacillariophyceae/melosira/melosiravarians?image_i d= Trna J., Trnova E., 2006: Everyday Living and Safe Living in Simple Science Experiments. In Science and Technology Education in the Service of Humankind. 12th IOSTE Symposium. Penang (Malaysia): School of Educational Studies, University Science Malaysia, Vaculová I., Trna J., Janík T., 2008: Učební úlohy ve výuce fyziky na 2. stupni základní školy: vybrané výsledky CPV videostudie fyziky. Pedagogická orientace, roč. 18, č. 4, s ISSN Závodská R., 2006: Biologie buněk: základy cytologie, bakteriologie, virologie. Praha: Scientia, Biologie pro gymnázia, ISBN Znachor P., [cit ]. Dostupné z: galerie/chromophyta/bacillariophyceae/asterionella/asterionellaformosa?image_id= Zubrová V., Jednobuněčné organismy [cit ]. Dostupné z: &aid=