Netradičními sporty k aktivnímu odpočinku

Transkript

1 KATALOG SPORTŮ 2009 k projektu Netradičními sporty k aktivnímu odpočinku Základní škola Otokara Březiny, Jihlava Projekt byl podpořen z dotace rozpočtu kraje Vysočina na podporu naplňování a propagace principů místní Agendy 21 a Zdraví 21.

2 Obsah Obsah...1 Projekt...2 Anketa...3 Badminton...5 Hokejbal...6 Přehazovaná...7 Ringo...8 Šipky...9 Trangleball...10 Vybíjená Pétanque...12 Stolní tenis...13 T-ball...14 Trampolína...15 Lanová dráha a lanové překážky...16 Fotbal...18 Lacross...19 Kuličky...20 Zdravotní míče Overbally...21 Líný tenis...22 Kolečkové (Inline) brusle...23 Opičí dráha...24 Na závěr

3 Projekt Celoškolní projekt Netradičními sporty k aktivnímu odpočinku byl zaměřen na propagaci a prosazování zdravého životního stylu. Jeho cílem bylo oslovit všechny žáky, jejich rodiče i širokou veřejnost a nabídnout jim možnost si vyzkoušet celou řadu rekreačních sportů. Sportovní den Součástí a vyvrcholením projektu byl sportovní den. V areálu školy byly připraveny aktivity, které si mohli všichni sami vyzkoušet (petangue, stolní tenis, badbinton, T- ball, Tragball, lanová dráha, lacross,... ) Do zápisových kartiček aktivit si žáci nechávali potvrdit, které sporty již absolvovali. Při splnění stanoveného počtu, mohli vhodit kartu ke slosování o drobné ceny (míčky, švihadla, minipetanque, pálky na badminton, líný tenis,... ) Dopoledne bylo určeno pro žáky školy, odpoledne si mohli vyzkoušet aktivity rodiče, případně veřejnost (plakát na stránkách školy, pozvánka pro rodiče, inzerát - upoutávka v tisku). Na přípravě a zajištění aktivit se podíleli žáci 8. a 9. ročníku, učitelé a vychovatelky školní družiny. Aktivity lanová dráha, T- ball, Trangleball, hokejbal a fotbal byly zajištěny s jinými organizacemi. Celou akci doprovázela i anketa na téma využívání volného času a sportu. Průběh Sportovního dne sledovala redakční rada, která poskytne informace nejen sdělovacím prostředkům, ale dokončila sestavení tohoto Katalogu aktivit a doplní internetové stránky školy. Podzimní sportování Pondělí před podzimními prázdninami nebylo úplně obyčejné, bylo sportovní. Kdo by nepřivítal den plný sportu a zábavy! Počasí sice připravilo pravý sychravě podzimní den, ve kterém nešetřilo ani mlhou, ani přeháňkami, ale to zas tak moc nevadilo. Na žáky čekaly různé činnosti, od těch známých sportů ( např. fotbal, stolní tenis, přehazovaná ) až po ty, o kterých možná mnozí slyšeli poprvé ( např. trangleball, ringo, petangue ). A navíc si je mohli vyzkoušet! Sportovalo se venku, v tělocvičně i na chodbách školy. Každý si našel svůj sport a pak už jen soutěžit a zahrát si. 2

4 Anketa Zajímalo nás, jak naši žáci tráví volný čas a jak moc sportují. Proto na anketním lístku odpovídali na následující otázky: 1) Který sport se ti líbí nejvíce? 2) Kolik času denně věnuješ aktivnímu pohybu? 3) Jak trávíš volný čas kromě aktivního pohybu? Po vyhodnocení odpovědí žáků jsme zjistili, že nejoblíbenějším sportem je fotbal (42 % dotázaných), na druhém místě je vybíjená (30 % dotázaných) a 28 % odpovědí patřilo ostatním sportům (např. tenis, florbal, tanec a jiné) ostatní 28% vybíjená 30% fotbal 42% Více než 2 hodiny denně se věnuje aktivnímu pohybu 19 % dotázaných, méně než hodinu18 %, nejvíce (63 %) uvedlo, že se věnuje denně aktivnímu pohybu 1 2 hodiny. méně než 1 h 18% více než 2 h 19% 1-2h 63% 3

5 Kromě aktivního pohybu tráví žáci volný čas poslechem hudby (41 %),u počítače nebo televize 32 % a zbývajících 27 % ostatními činnostmi (kreslení, četba, atd.). ostatní činnosti 27% PC nebo TV 32% poslech hudby 41% Plakát ke sportovnímu dni: 26. 4

6 Badminton Sportovní den 2009 Badminton je raketový sport pro dva, nebo čtyři hráče. Patří mezi nejstarší sporty na světě první doložené záznamy o tomto sportu pocházejí z Číny 7. století. Je jedním z nejrychlejších sportů vůbec. Hráči musí mít postřeh a výbornou kondici. Během jediného zápasu často naběhají až několik kilometrů. Cílem je zahrát opeřený míček do pole soupeře tak, aby jej soupeř nemohl vrátit. Míč se obvykle získá útočným úderem, proto se hráči snaží zachytit míček co nejvýše nad úrovní sítě a zahrát jej šikmo dolů do soupeřova pole. Ve čtyřhře, kde kryjí stejnou plochu dva hráči, je obtížnější vyhrát míč pouhým umístěním a musí hráči spíše spoléhat na prudké útočné údery. Hřiště pro badminton tvoří obdélník o rozměrech 13,40 x 5,18 m pro dvouhru a 13,40 x 6,10 m pro čtyřhru, rozdělený uprostřed sítí o výšce 155 cm. Čáry jsou široké 4 cm a vyznačují se směrem do hřiště, takže míč, který padne na čáru, platí jaké správný, tj. jako míč, který padne uvnitř hřiště. Všechny disciplíny se hrají na dva vítězné sety do 21 bodů a strana, která vyhrála výměnu, vždy získává bod. Počasí badmintonu zrovna nepřálo V tělocvičně vítr nefouká 5

7 Hokejbal Sportovní den 2009 Hokejbal je příbuzný sport s ledním hokejem. Hlavním rozdílem mezi ledním hokejem a hokejbalem je, že hráči po hřišti nejezdí na bruslích, nýbrž se pohybují po hřišti během ve sportovní obuvi. Nehraje se s pukem, ale se speciálním plastovým míčkem oranžové barvy, který se hráči snaží dostat do soupeřovy branky za pomocí hokejek. Hokejbalové hřiště má obdobný tvar jako hřiště hokejové. Je 52 metrů dlouhé a 26 metrů široké. Rozmístění čar a bodů pro vhazování je stejné jako v hokeji. Brána je 1,22 metru vysoká a 1,83 metru široká. V průběhu hry se na hřišti vyskytuje maximálně 6 hráčů z jednoho týmu (5 hráčů v poli + 1 brankář). Hráči se během hry mohou kdykoli střídat z hráčské lavice. Základní hrací doba hokejbalového utkání zpravidla trvá 3x15 minut čistého času. Mezi jednotlivými třetinami je 10 minutová pauza. K výstroji hráčů patří: hokejka (čepele jsou stejně jako v ledním hokeji zakřivené), přilba, rukavice, chrániče loktů, chrániče kolen, chrániče holení, dres, kalhoty, stulpny a sportovní obuv. Míček je vyroben z umělé hmoty. Jeho průměr je 6,6 a 7 cm a váží 60 až 77 gramů. Nácvik a turnaj se uskutečnil za podpory jihlavského druţstva hokejbalu pod vedením pana Pavla Zemana. Ve vestibulu školy jsme mohl zhlédnout výstavku trofejí z ligových zápasů. 6

8 Přehazovaná Přehazovaná je týmová míčová hra. Ve školách je často používaná jako průprava k volejbalu. Hráči se při ní učí správnému výběru místa a postřehu. Hřiště je shodné s hřištěm na volejbal (9 x 18 m), čáry, 5 cm široké, jsou součástí hřiště. Síť je volejbalová, 1 m široká a 9,5 m dlouhá, výška sítě je 200 cm. Hrací délku sítě vymezují anténky umístěné na síti nad bočními čarami. Míč je také volejbalový, o hmotnosti přibližně 270 g. Družstvo je tvořeno max. 12 hráči, z toho je 6 náhradníků. Na hřišti je tedy vždy jen 6 hráčů. Způsob hry: Míč je možno chytit rukama nebo odrazit kteroukoliv částí těla (i nohama). S míčem v rukou se smí udělat výkrok, je možné jej odehrát ve výskoku. Míč se přihrává obouruč vrchem. K zahrání míče do pole soupeře má družstvo možnost max. 3 dotyků, chycení nebo odraz. Míč musí přeletět přes síť mezi anténkami, nesmí se jich však dotknout. Hráči nesmějí vstoupit do soupeřova pole, přešlápnout středovou čáru, ani se dotknout sítě, kteroukoliv částí svého těla. Hraje se na dva (tři) vítězné sety do 25 bodů. I kdyţ sportovci museli obléci teplé bundy, v kleci na umělém povrchu se hrálo dobře. 7

9 Ringo Ringo se hraje s gumovým, uvnitř dutým kroužkem o hmotnosti cca 180 g. Princip hry se podobá volejbalu. Ringo posiluje fyzickou kondici, rozvíjí postřeh a rychlost reakce. Cílem je hodit kroužek na hrací plochu protihráče tak, aby ho nechytil. Chytí-li ho, má bod. Pokud nechytí, odhodí jej zpátky na vaši hrací plochu. Kroužek se odhazuje stejnou rukou, jakou byl chycen. Spoluhráči si však na rozdíl od volejbalu mezi sebou nepřihrávají. Ringo můžete hrát nejméně ve dvojicích, zábavnější je ale trojice nebo čtveřice hráčů. Pravidla ringa: Hráči zaujmou na hřišti libovolné postavení. Jeden z hráčů začne vhozením kroužku, u dvojic a trojic podávají obě strany současně na signál k zahájení hry (tlesknutí, slovní povel apod.). Podává se z místa ze zadní čáry vlastní poloviny hřiště stejně jako u volejbalu. Kroužek se nikdy nesmí odhazovat ve výskoku. Body se získávají za každý chycený kroužek, jedna strana může získat i dva body za dva chycené kroužky najednou. Za chyby jako je navlečení kroužku na ruku, dotknutí kroužkem svého těla, těla spoluhráče nebo sítě, ztrácí hráč jeden bod. Jakmile dosáhne družstvo patnácti bodů, vyhrává. Rozměry kroužku Barva kroužku musí být kontrastní, nejlépe modrá a červená (kroužek může být i žíhaný). A začneme s nácvikem. RINGÓÓÓ 8

10 Šipky Šipky jsou zároveň sportem, sportovním náčiním, ale i zábavnou hrou, při které se házejí šipky na terč. Šipky patří do kategorie přesnostních sportů (dále např. curling, lukostřelba, kulečník, pétanque). V šipkách existuje více variant her, nejznámější a nejvíce hrané jsou 501 (301, 701 a další odvozené varianty), Cricket a High Score. Ve variantách 501, 301 a 701 hráč začíná na stanoveném skóre a snaží se co nejrychleji dosáhnout přesné nuly. Při každé hře se hráči (2 a více) střídají u terče v tzv. kolech, a odhazují své 3 šipky dokud některý z hráčů nesplní podmínky hry a nevyhraje. Jedné hře se říká též "leg" (termíny používané v šipkovém sportu jsou i v Česku často přejaté z angličtiny). Utkání se skládá z předem určeného počtu legů nebo setů (skládající se z legů). Výška terče se měří od středu, vzdálenost čáry hodu od terče se pohybuje od 2,37 m do 2,41 m v závislosti na lize, které terč patří. Počítání bodů: Double - plocha s dvojnásobnou hodnotou hodu. Single - plocha s normální hodnotou hodu Treble - plocha s trojnásobnou hodnotou hodu Vnější střed - jinak modrý střed za 25 bodů Vnitřní střed - jinak červený střed nebo čistý střed - za 50 (počítá se jako double, i když se double střed neříká) Nic - jinak taky ter, asfalt,černé - plocha, jejíž zásah není nijak bodově hodnocený. Trefovat se do terče mohli ţáci jak šipkami s umělými hroty, tak i míčkem se suchými zipy. 9

11 Trangleball Hra vznikla v roce 1991 v USA. Vytvořil ji Mark Miller z Brooklynu. Velké oblíbenosti získala na písčitém ostrově nedaleko New Yorku známém jako Fire Island. Trangleball se dá hrát téměř kdekoliv, nejrozšířenější jsou plážová a tzv. indoor (vnitřní) varianta. Hra se v současnosti úspěšně šíří do celého světa, její úspěch se přičítá velkému množství variant hry, které se dají přizpůsobit počtu, věku i pohlaví hráčů. Do České republiky se dostala díky spolupráci tvůrce hry Marka Millera s Fakultou tělesné kultury v Olomouci. ZŠ Otokara Březiny je jednou z prvních (ne-li vůbec první) základní školou v ČR, která trangleball úspěšně nabídla svým žákům. Je to hra, která se hraje v kulatém poli ohraničeném oranžovými tyčkami. Je rozděleno na tři části a v každé je jeden hráč z tříčlenného družstva. Hra začíná podáním z levé nebo pravé stany hracího pole hozením míče o přivrácenou stěnu tranglu - odrazového jehlanu. Míč musí být umístěný do hracího pole. Poté, co se míč odrazí od tranglu, protihráč v hracím poli ho musí chytit. Hráč po chycení míče má možnost hned zaútočit. Hozením míče o trangl, nebo může přihrát spoluhráči stojícímu v jednom z dalších dvou hracích polí. Pokud míč protihráč nechytne, bod dostane tým hráče, který házel míč. Set vyhrálo družstvo, které jako první získalo 11 bodů. Hraje se na dva vítězné sety. Tragleball jsme jiţ do školy zakoupili, ţáci mají o hru zájem. Mohli bychom tedy zaloţit vlastní tragleballové druţstvo. 10

12 Vybíjená Vybíjená je dětská míčová hra, při které se hráči snaží zasáhnout soupeře míčem a vyřadit ho tak ze hry (vybít). Obvykle proti sobě hrají dvě družstva, z nichž každé obsadí polovinu hrací plochy. Každé družstvo má kapitána, ten se postaví do zázemí za soupeřovu polovinu. Na začátku hry se losem určí, kdo má míč. Míč musí být nabitý, tzn., že hráč musí nejprve chytit míč hozený jiným hráčem, teprve pak může vybíjet, tzn. snažit se zasáhnout míčem některého ze soupeřů. Hráč, který je zasažen, vypadává a odchází do zázemí za soupeřovu polovinu. Tam se může dále účastnit hry (nahrávat, vybíjet). Neplatí zásah od země nebo od stěny. Hráč se také může zachránit, pokud míč chytí. S míčem jsou povolené 3 kroky. Když jsou vybiti všichni hráči v poli, jde do hry jako poslední kapitán. Tento hráč má pouze jeden život. První ránu nemá nabitou. Po hřišti se může pohybovat s míčem driblováním. Hřiště má rozměry 9 x 18 m, kolem něj jsou 2 m široké pruhy volného místa. Půlící čára dělí hřiště na dva čtverce 9 x 9 m. Hraje se míčem na volejbal. Družstvo tvoří 10 hráčů a maximálně dva náhradníci na zápas. Utkání trvá 2 x 7 minut hrubého času. Po poločase si družstva vymění strany. Výsledek hry je dán celkovým počtem vybitých hráčů z obou poločasů. Vítězí to družstvo, které v hrací ploše vybije větší počet soupeřů, případně všechny soupeře už před kratším časovým limitem. Vybíjená při volbě aktivit vedla. Chtělo se do ní zapsat nejvíce ţáků, zejména mladších ročníků. 11

13 Pétanque Sportovní den 2009 Pétanque je francouzská společenská hra pro dvě 1-3 členná družstva, které se snaží umístit koule co nejblíže k cíli, který tvoří dřevěná kulička, tzv. prasátko. Princip hry je velmi jednoduchý, ale dokonalé zvládnutí techniky a taktiky vyžaduje pravidelný trénink. Výraznou předností tohoto sportu je to, že ho může hrát prakticky každý (ženy s muži, starci s dětmi, i tělesně postižení se mohou zúčastňovat všech turnajů) a prakticky kdekoliv (terén hřiště je libovolný). Hrají proti sobě 2 družstva v počtu 1-3 hráčů. Jako hřiště poslouží rovný písčitý (nebo jemný štěrk) plácek, dlouhý alespoň 15 metrů. Dále jsou zapotřebí koule na pétanque - asi 7-8 cm v průměru velké ocelové koule, těžké g, které se od sebe hezky odrážejí a které jsou označeny zářezy, aby se od sebe daly rozeznat. Oficiální závodní koule pak ještě musí mít vyraženo na povrchu jméno výrobce. A nakonec je zapotřebí prasátko - malá dřevěná kulička asi 3 cm v průměru, nejlépe reflexní barvy. Začínající hráč namaluje na zem malý kroužek - metu, odkud se pak v průběhu celé hry hází. V následujících hrách se meta umisťuje na místě, kde skončilo prasátko v minulé hře. Dále hodí prasátko libovolným směrem 6-10 m daleko (kadeti 6-9 m a děti mohou 5-8 m). Poté hodí kouli tak, aby skončila co nejblíže prasátku. Dál se družstva v házení střídají - každé hází tak dlouho, dokud některá z jeho koulí není prasátku nejblíže. Koule se nesbírají a hází se pořád z toho samého místa. Když jednomu z družstev koule dojdou, to druhé dohází ty své. To družstvo, které má nakonec kouli nejblíže, vyhrálo, a získává tolik bodů, kolik má koulí blíže než je nejbližší soupeřova. Když se spočítají body, hraje se nová hra. Hraje se teď z toho místa, kde původně leželo prasátko, a začíná družstvo, které vyhrálo. Tradičně se hraje do 13 bodů. Skutečně, petanque lze hrát v kaţdém věku, bez velké fyzické náročnosti. 12

14 Stolní tenis Sportovní den 2009 Stolní tenis nebo také ping-pong (podle zvuku, který vydávají při hře údery míčku) je bezkontaktní míčový sport hraný s pálkou. Na rozdíl od podobných sportů, jako jsou tenis, badminton nebo squash tvoří hrací plochu rozdělenou síťkou na dvě poloviny u ping-pongu horní deska stolu nad úrovní země, podél které se pohybují hráči. Hraje se buď ve dvou soupeřících hráčích (tato varianta se nazývá dvouhra) nebo ve dvou soupeřících dvojicích hráčů (tato varianta se nazývá čtyřhra). Míček je odehráván výhradně pálkou a to kteroukoliv její částí. Za součást pálky se považuje i ruka odehrávajícího, která drží pálku, a to až po zápěstí. Správně odehraný míček se musí alespoň jednou dotknout hrací plochy stolu na soupeřově straně. Předtím se nesmí (kromě podání) dotknout žádného jiného předmětu kromě síťky. Odehraný míček nemusí nutně letět nad síťkou - v případě odehrání daleko bokem od stolu může letět i zcela mimo síťku přímo na soupeřovu polovinu stolu. Při podání (uvedení míčku do hry) se míček musí po odehrání nejprve dotknout přesně jednou hrací plochy stolu na straně odehrávajícího, pak alespoň jednou na straně soupeře. Pokud se míček při podání mezi oběma doteky stolu dotkne také síťky, podání se opakuje. Hráč získává bod za vítězný míček v těchto případech: soupeř neodehrál míček správně podle kapitoly o odehrání míčku a o podání hráč odehrál míček správně a ten se po dopadu na soupeřovu stranu stolu dotknul následně čehokoliv jiného než soupeřovy pálky soupeř se jakoukoliv svou částí těla (kromě pálky) dotknul stolu soupeř se dotknul jakoukoliv částí těla nebo pálkou odehraného míčku dříve, než mohl dopadnout na soupeřovu polovinu hrací desky stolu Utkání se skládá z jednotlivých sad (setů) a končí ve chvíli, kdy jeden ze soupeřů vyhraje předem určený počet sad (obvykle dvě až čtyři). Každá sada se hraje do jedenácti vítězných míčků dosažených jedním hráčem, hráč musí navíc zvítězit o dva míčky. První sadu zahajuje podáním vylosovaný hráč, každou další hráč, který nezahajoval předchozí sadu. Stolní tenis si mohou ţáci přijít zahrát i do krouţku školní druţiny. Při pěkném počasí mohou vyuţívat nový betonový stůl na přestávkovém dvoře. 13

15 T-ball T-ball je průpravná hra pro softbal a baseball určená především dětským věkovým kategoriím. Hlavní odlišností od softbalu resp. baseballu je, že hráč na pálce neodpaluje nadhozený míč, ale pálí míč ze stativu (pevného stojanu s pružným zakončením). Díky této úpravě pravidel je hra pro mladé hráče stále živá, dramatická a dostatečně emotivní (zatímco při čekání na úspěšný odpal se většina dětí nudí). T-ballové žákovské soutěže mají v zemích s basebalovými tradicemi značnou popularitu, v ČR se rozvíjejí v masovější míře v posledních cca pěti letech. T-ball uţ není na naší škole netradičním sportem. Oblíbili si ho zejména ţáci niţších ročníků. Jiţ druhým rokem vede zájmový krouţek bývalý ţák naší školy Martin Tulis. 14

16 Trampolína Říká se, že prvními průkopníky skákání na trampolíně byli eskymáci, kteří k vyhazování odvážlivců do vzduchu používali mroží kůže způsobem, jakým hasiči zachraňují lidi při skocích z oken hořících domů. Také středověcí akrobaté předváděli pro potěšení diváků svá vzdušná cvičení na pružných prknech, které byly na koncích podepřeny špalky. První skutečnou trampolínu vyvinul francouzský artista du Trampoline, který využil odrazových schopností záchranné sítě pod visutou hrazdou a upravil ji pro samostatná cvičení odvážných a atraktivních skoků. Další četné napodobeniny pak již nesly jméno prvního konstruktéra. Trampolína je speciální tělocvičné a sportovní náčiní určené pro skákání. Používá se v praxi jak pro rekreační účely a celkové tělesné posilování, tak i pro gymnastickou sportovní činnost a závodění. Trampolíny jsou ve sportovní praxi také hodně využívány pro nácvik a trénink sportovního odvětví zvaného skoky do vody. Skoky na trampolíně spadají pod sportovní odvětví sportovní gymnastika a jako takové jsou i olympijským sportem. Závody ve skocích na trampolíně jsou organizovány jako soutěže jednotlivců, soutěže synchronních dvojic a soutěže družstev a skládají se z rozřazovacího závodu a z finále. Vítězem závodu je závodník (synchronní pár), který získal nejvíce bodů v součtu za rozřazovací závod a finále. Vítězem soutěže družstev nebo závodu Světového poháru je družstvo, závodník (synchronní pár), který získal nejvíce bodů ve finále. Na trampolíně si také můţete dokázat, ţe na to máte. Hlavně, ţe je na blízku záchrana. Na Veletrhu se na trampolíně zatím předváděli samí chlapci. Nyní to vypadá na konkurenci?! 15

17 Lanová dráha a lanové překáţky Na první pohled uvidíme několik nepochopitelně visících lan mezi stromy, pár sítí, klád či pneumatik, při druhém si teprve všimneme nějakého řádu. Až po chvíli zjistíme, že se nacházíme u lanových překážek. Lanové překážky lze postavit všude tam, kde jsou vhodné stromy. Lanová centra si však poradila i bez nich a tak se s nimi můžeme setkat třeba i ve městě. Postavit lanové překážky není natolik obtížné a na první pohled se zdá, že je může postavit každý. Pro stavbu však platí několik pravidel. Metodikou a bezpečností se zabývají organizace, které vznikly postupným vývojem. Nejznámější organizací na poli metodiky a bezpečnosti je Outward Bound, díky které došlo k velkému rozvoji překážek po celém světě. V současnosti se lanové překážky těší velké popularitě, staly se součástí mnoha volnočasových center, která zajišťují i mobilní lanové programy využitelné téměř kdekoli. Základními pravidly, se kterými musí být všichni účastníci seznámeni, jsou: - správně zajištěný sedák - pokud jsem nahoře, alespoň jedna karabina musí být připnutá na jistícím laně - na lanové dráze musí být přilba - na lanové dráze se nesmí pošťuchovat mezi sebou - prolézt a nespadnou V lese vedle školy se stavělo mobilní lanové centrum jiţ od pěti hodin ráno. Vše bylo perfektně zajištěno, skupina Halahoj měla pro všechny ţáky připraveny i ochranné pomůcky. 16

18 Síla, vůle, odvaha,... Kdo jí má víc? 17

19 Fotbal Fotbal je hra, kde hrají proti sobě dva jedenáctičlenné týmy, z nichž každý má jednoho brankáře, který jako jediný smí používat ruce. Cílem hry je kopnout míč do soupeřovy sítě. Vítězí družstvo, které vstřelí soupeři více gólů. Fotbal se obvykle hraje na hrací travnaté ploše ve tvaru obdélníku ohraničeném čárami. Když se míč dostane za čáru, smí hráč vzít míč do rukou a vhazuje aut. Aut se hází oběma rukama a hráč musí stát oběma nohama na zemi (nesmí vyskočit). Když se míč dostane za čáru, která je kolmá k bráně, kope se roh od rohového praporku. Míč se vykopává ze země. Hráči se navzájem nesmí faulovat, to znamená, že se hráči nesmí strkat rukama, zvedat nohy do úrovně hlavy, podrážet si nohy apod. Při faulu se kope přímý kop či penalta. Penalta se kope v případě, že je faul způsoben ve vápně, jinak se kope přímý kop. Za velmi hrubé fauly se ve fotbale udělují karty. Nejprve žluté pak červené. Ty znamenají vyloučení hráče ze hry. Výsledky ankety potvrdily, ţe nejpopulárnějším sportem je u nás fotbal. Je vidět, ţe si kluci rádi zahrají i na hřišti s nestandardními rozměry. 18

20 Lacross Lacrosse vznikl pravděpodobně v severní Americe v oblastí Velkých jezer již před několika stoletími. Tento sport byl založen indiánským kmenem Irokézů, kteří ho nazývali bagataway, což v překladu znamená malý bratr války. Lacrosse sloužil indiánům jako alternativa k válce při řešení sporů, ale i k udržení kondice. Označení lacrosse vymysleli až francouzští misionáři. Tento název má původ ve francouzském la crosse ( kříž ), neboť původní indiánská hůl připomínala misionářům berlu biskupa. Postupem časů se vyvinuly další verze hry. Američané odvodili verzi fieldlacrosse, Kanaďané vymysleli boxlacrosse. V Česku se také hraje verze český lakros, který má svá specifika. Na první pohled se odlišuje tím, že se hraje jednoruč. Pak je tu poslední verze, která je nejmladší intercross. Jednotlivé verze her se od sebe liší velikostí hřiště, počtu hráčů a způsobem, jakým je možné zneškodnit soupeře. Např. intercross je naprosto bezkontaktní sport, soupeře se nesmíte ani dotknout. Naopak boxlacross je tvrdý, kontaktní sport. Boxlacrosse hrají týmy po pěti hráčích v poli a jednom brankáři. Hra se hraje na třetiny, nejčastěji na 20 minut. Hraje se na hřišti přibližně velikosti hokejového hřiště, nejčastěji na umělém trávníku. Hráči mají chrániče na horní část těla, tj. hruď, ruce, hlavu. Na nohy chrániče nejsou. Hra začíná takzvaným Face. Při něm se na každou stranu hřiště (do třetiny) postaví dva hráči z každého týmu a dva hráči jdou doprostřed na face. Po face se jedna strana zmocní míče a má 30 vteřin na střelu na bránu, z čehož je deset vteřin na překročení poloviny hřiště. Protihráči se je snaží buď přehrát, nebo srazit k zemi. Lacrossová hůl se skládá z kovové tyče (z různých slitin) o délce přibližně 1 metr, na jejímž konci je hlava, která má umělohmotný pevný obrys a je vypletena síťkou, do níž se chytá míč. Ten je přibližně stejně velký jako tenisák, jeho váha je zhruba stejná jako váha hokejového puku a dobře skáče. Lacrossové hole měly na sportovním dnu premiéru. 19

21 Kuličky Kuličky jsou jednoduchá hra, resp. sport, ve kterém se ve venkovním prostředí hráči snaží dostat cvrnkáním malé kuličky (obvykle skleněné či hliněné, cca 1 cm v průměru) do důlku vyhloubeného v zemi. Kuličky mohou hrát lidé muži i ženy všech věkových skupin, neboť hra není příliš fyzicky namáhavá, významnou roli hraje naopak zkušenost a psychická vyzrálost. 7 jednoduchých kroků, jak hrát kuličky: 1. Hrají vždy 2 hráči proti sobě. Kuličky mají barevně odlišeny. Cílem hry je dostat jako první všechny kuličky své barvy do důlku. 2. Nejdřív každý hodí jednu kuličku od čáry hodu k důlku (rozhoz k důlku). Kdo je blíž, rozhodne, kdo začne v první hře. 3. První hází všechny své kuličky (po jedné nebo i více najednou) z čáry hodu k důlku a snaží se jej zasáhnout. Pak udělá to samé jeho soupeř. 4. V další části hry se pokračuje cvrnkáním. Každý cvrnká jen do svých kuliček, hráči se střídají po jednom cvrnku bez ohledu na to, jestli kulička skončila v důlku. 5. Správný cvrnk je definován jako pohyb pouze jednoho prstu, přičemž se smíte dotknout jen své (jedné) kuličky. Ta pak může zasáhnout jakoukoliv jinou, i soupeřovu. 6. Kdo má první všechny své kuličky v důlku, vyhrává hru. Zápas se většinou hraje na 2 až 3 vítězné hry. 7. Čára hodu je vzdálena od středu důlku 7,5 m, důlek má průměr 10 cm. Počasí nebylo příznivé, počítáme kuličky na umělý důlek. 20

22 Zdravotní míče Overbally Overball je cvičební pomůcka, která se používá v oblasti rehabilitace a fyzioterapie. S tímto malým, lehkým, nafukovacím, pružným míčkem o průměru 28 cm lze provádět opravdu širokou škálu posilovacích, protahovacích a vyrovnávacích cviků, které můžete cvičit nejen doma, ale také je zařadit do lekcí cvičení při posilování a závěrečném strečinku. Při cvičení s balančními pomůckami, jako je také overball, dochází k zapojování hlubokého stabilizačního svalového systému - dna pánevního, šíjových svalů, hlubokých ohýbačů krku a hlubokých svalů zádových, které spolu s břišním svalstvem fixují páteř. Protože při denním pohybu namáháme hlavně svaly povrchové, často není náš hluboký stabilizační svalový systém dostatečně zapojován a je málo vyvinutý, nedrží správně páteř a my ji pak často přetěžujeme. Cvičení s overbally s využíváním balancování a zapojování hlubokých svalů odstraňuje svalovou nerovnováhu, pomáhá nám správně zpevnit tělo a zlepšit jeho držení. Všem, co rádi zkouší něco nového, doporučuji vyzkoušet cvičení s overbally. Overballem si můžete také podložit židli a sedět na něm v práci či u televize, v autě jím můžete podepřít bedra. Odlehčíte tak trochu své páteři. Pro cvičení je ideální nafouknout míček do jedné poloviny až dvou třetin. Čím více jej nafouknete, tím intenzivněji při cvičení zvýrazníte balanční polohy, při kterých se aktivuje hluboký stabilizační svalový systém, ale cviky jsou pak obtížnější. Několik let mohli ţáci v rámci školní druţiny navštěvovat krouţek cvičení se zdravotními míči. Dnes uţ ţáci pouţívají míče jako relaxaci ve výuce, nově se chystáme zařadit overbally do zdravotního tělocviku. Prvňáčci však objevili něco nového. 21

23 Líný tenis Líný tenis je průpravná varianta tenisu. Ve zlehčených podmínkách (lehčí míček, menší odskok míčku atd.) připravuje hráče na přechod ke standardnímu tenisu. Je pro svou nenáročnost oblíbený napříč širokým spektrem hráčům od těch nejmladších po ty v důchodovém věku. Hraje se na různých hřištích i površích. Hráči hrají nejčastěji s raketami z umělé hmoty a lehkým molitanovým míčkem. Vzhledem k malé hmotnosti míčku je vhodnější hrát uvnitř (bezvětří), avšak při mírném větru a pěkném počasí často vidíme hráče i na venkovních hřištích. Líný tenis si moc ţáků jako aktivitu nevybralo. Moţná tento druh sportu opravdu neznali, moţná, měli strach, ţe s ním bude nuda. Z fotografie je však vidět, ţe ani deváťáci - pomocníci nebyli při nácviku hry líní a znudění. 22

24 Kolečkové (Inline) brusle Sportovní den 2009 Inline bruslení je mladý sport, rozšířený po celém světě, který se člení do několika kategorií. Každá kategorie používá specifický typ brusle. Kondiční variantě (fitness) se věnuje stále více lidí. Stále více zájemců si získává i inline rychlobruslení. Závody se konají v mnoha variantách a délkách (od 200m po maratony a dálkové závody), a to jak na dráze, tak na silnici. Ve skateparcích dovádějí odvážní vyznavači aggressive bruslení na různých umělých překážkách. Inline brusle jsou kolečkové brusle, které mají kolečka umístěná v jedné řadě za sebou. Fitness inline brusle jsou určeny k rekreačním aktivitám. Jejich konstrukce velmi usnadňuje kontrolu brusle i pro méně zkušené bruslaře. V závislosti na velikosti (průměru) koleček a jejich tvrdosti si fitness brusle volí vyznavači rychlé jízdy, nebo naopak klidné nátury. Freestyle - jsou typické krátkým rámem a menšími kolečky. Brusle se používá pro slalom a ježdění v městské zástavbě. Vedoucí i pomocníci aktivity dbali hlavně na to, aby měli všichni jejich svěřenci chrániče a helmu. 23

25 Opičí dráha Často využívaným prvkem při sportovních aktivitách je i tzv. opičí dráha. Ve své nejčastější podobě rozvíjí gymnastické dovednosti dětí tím, že je nutí překonávat předepsaným způsobem postavené překážky. Příklady překážek a jejich překonávání: lavičky na délku - přeplazit se přes ně lavička s užší stranou - přejít ve výponu bednu rozložíme, tak že 2 spodní díly položíme vedle sebe nadél a přes ně napříč položíme vrchní díl bedny - plížit se pod bednou 2 kozy - 1. podlézt, 2. přelézt lavička pověšená na žebřinách - vylézt po žebřinách na lavičku a sklouznout se dolů překážky (plné míče, kužely) - člunkový běh mezi překážkami Prvek opičí dráhy je kromě gymnastiky také využívaný v dalších sportovních odvětvích, kde se rozvíjí obratnost dětí ve spojení se specifickými dovednostmi daného sportu (práce s míčem, hokejkou, raketou atd.). Ztížením podmínek docílíme zdokonalení těchto dovedností a jejich následnému snadnějšímu použití ve standardních podmínkách. Opičí dráhy ve sportovní den vyrostly na chodbách obou budov školy. V přízemí budovy B vznikla dráha pod záštitou ţáků 9.B. Kromě přebíhání klasické bedny, podlézání překáţek se házelo i sekyrou a skládalo se domino. Ţákům 1. tříd připravili jednotlivé úkoly opičí dráhy ţáci 8.A. I na fotografiích je vidět, ţe činnosti bavili malé i velké. 24

26 Některé disciplíny opičí dráhy znají ţáci 1. ročníku z přestávek na chodbě. Dnes však byla chodba atrakcí plná. Bylo vidět, ţe pohyb a zábava dětem svědčí. 25

27 Na závěr Poděkování patří všem, kdo se do příprav a průběhu celého projektu zapojili. Na Katalogu sportovních aktivit 2009 se podíleli: Mgr. Miroslava Hodálová a redakční rada Mgr. Jan Findejs, Mgr. Zdeňka Obrdlíková, Mgr. Vladimír Nekvinda Fotografovali: Mgr. Monika Kremláčková, Jitka Lavičková, Renáta Matoušková a Patrik Vyskočil Základní škola Otokara Březiny, Jihlava říjen