MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Paranoidní schizofrenie a její vliv na osobní a profesní život Bakalářská práce Brno 2015 Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Lucie Procházková, Ph.D. Vypracovala: Bc. Barbora Čiklová

2 Prohlášení,,Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 29. března 2015 Barbora Čiklová

3 Poděkování Poděkování patří vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Mgr. Lucii Procházkové, Ph.D. za odborné, pedagogické a metodické vedení, za její připomínky a cenné rady, které mi byly velmi užitečné při psaní bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svému respondentovi a jeho rodině, že mi umožnili provést výzkumné šetření.

4 Obsah Úvod Schizofrenie Vznik a diagnostika schizofrenie Projevy a průběh onemocnění Typy schizofrenie Léčba a podpora v nemoci Léčba a terapie Sociální oblast Pracovní oblast Vliv paranoindní schizofrenie na různé oblasti života Cíl bakalářské práce, metodologie a průběh výzkumu Respondent Počátky a vývoj nemoci Analýza případu a závěry šetření...32 Závěr...36 Shrnutí...37 Literatura a elektronické zdroje...38

5 Úvod Tématem bakalářské práce je schizofrenie, konkrétně paraniodní schizofrenie. Toto onemocnění je řazeno mezi psychózy, jež postihuje myšlení a vnímání člověka. Je to nejčastější forma schizofrenie, která se projevuje především bludy, halucinacemi, paranoiou a podrážděností. Schizofrenie je duševní neboli psychické onemocnění projevující se narušením myšlení, chování nebo nálady. Veřejnost nemá dostatek informací o této nemoci a má tendenci takto postižené jedince vyčleňovat ze společnosti. Populace považuje osoby se schizofrenií za vrahy či blázny, spousta lidí by nejraději takové lidi izolovala od společnosti a nechala je zavřít do ústavů. Nemoc bývá také nesprávně klasifikována jako rozdvojení osobnosti. Schizofrenie velice ovlivňuje život jedince i jeho blízkého okolí, má negativní dopad na osobní i profesní život a člověk se setkává s nepochopením okolí i rodiny. Aby osoba svou psychózu zvládla, je nutná především podpora rodiny. Avšak někdy se nemocnému nedostává podpory ani od nejbližší rodiny. Proto je důležité o schizofrenii vědět základní informace a pochopit, co daná osoba prožívá. Práce se tímto tématem zabývá také proto, že paranoidní schizofrenie je přítomna v mém bezprostředním okolí. Cílem bakalářské práce je zjistit, jaký dopad má schizofrenie na jednotlivé složky života nemocného člověka. Mezi dílčí cíle práce patří zjistit, jak se jedinec s nemocí naučil žít, jaké byly příčiny vzniku nemoci a jak jeho rodina přijala toto onemocnění. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozdělena do dvou kapitol a několika podkapitol. První kapitola se zabývá definicí schizofrenie. Jednotlivé podkapitoly se zaobírají výskytem a příčinami vzniku onemocnění, klinickými projevy, základními typy, průběhem nemoci, prognózou a diagnózou. Druhá kapitola se věnuje léčbě nemoci a možnostem podpory duševně nemocného člověka a jeho rodiny. Praktická část práce je zaměřena na dospělého muže s paranoidní schizofrenií. Je zde popsána životní situace nemocného jedince z jeho pohledu a z pohledu jeho rodiny. Jsou zde vylíčeny počátky onemocnění respondenta, průběh nemoci, reakce rodiny na nemoc a nynější situace nemocného. Ke zjišťování informací byly použity metody kvalitativního výzkumu pozorování a interview. 5

6 1 Schizofrenie Schizofrenii obecně řadíme mezi psychotická onemocnění. Jedná se o závažnou duševní nemoc, jež pacientovi znemožňuje rozumně vystupovat, jednat a prosadit se (Bouček, J. 2006). Psychotické poruchy (patří sem schizofrenie, schizoafektivní psychózy a afektivní poruchy) jsou charakteristické tím, že velmi narušují postoj k realitě. Je změněno prožívání sebe sama, svého okolí a prostředí, ve kterém se nemocný pohybuje. Pacient se uzavírá do svého nitra, reálný svět ustupuje a přicházejí představy. Nemocný se straní ostatních lidí, chová se zvláštně. Schizofrenik přijímá fakt, že je nemocný, ale psychiatrickou léčbu nepokládá za důležitou (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). Tato nemoc se patrně vyskytovala již v dávných časech. První informace pochází z pramene starého 3400 let. Jsou zde popsány symptomy, které lze přisoudit schizofrenii. Dnešní charakteristika a pojmenování onemocnění pochází však až z počátku 20. století. Název schizofrenie popisuje rozdvojení osobnosti a rozpad psychických funkcí (Vágnerová, M. 2004). Autorka dále uvádí, že: Schizofrenie je závažná duševní choroba, která se projevuje chronickým narušením myšlení a vnímání, poruchou emotivity a osobnostní integrity. Jde o multisystémové poškození mozkových funkcí, z nichž vyplývají uvedené psychické projevy. (Vágnerová, M. 2004, s. 333) Toto onemocnění probíhá u každého člověka individuálně různí schizofrenici vykazují různé příznaky téže nemoci (Orel, M. 2012). Laická veřejnost pohlíží na osobu se schizofrenií jako na člověka, který má nepředvídatelné chování, podivně mluví, trpí halucinacemi a bludy a provádí zvláštní pohyby a nezvyklé aktivity (Malá, E., Pavlovský, P. 2002). Schizofrenie je typická rozštěpem osobnosti, narušením citů, chování, myšlení a únikem od reality. Nemocní na své okolí působí nevšímavě, otupěle, jsou introvertní a mohou mít sebevražedné myšlenky. Mozek není schopen správně zpracovávat vjemy, a proto se u jedince mohou vyskytovat halucinace (nemoci.vitalion.cz). 6

7 1.1 Vznik a diagnostika schizofrenie Schizofrenií trpí asi 1 % celé populace. Nemoc se projevuje nejčastěji v letech, u ženského pohlaví se objevuje později než u mužského (Vágnerová, M. 2004). V celém světě žije asi 50 milionů nemocných schizofrenií, v České republice se jedná o asi 100 tisíc lidí. Větší koncentrace nových případů je zpravidla v zimním a jarním období ( V celosvětovém měřítku je tato psychóza řazena mezi 10 nejvážnějších příčin neschopnosti výkonu práce. Zvyšuje i úmrtnost pacientů, a to prostřednictvím sebevražd nebo nepřímo. Nejméně 50 % lidí onemocní již před 25. rokem (Bouček, J. 2006). Příčina vzniku schizofrenie není dosud přesně známa. Lze ale říci, že nemoc způsobuje kombinace různých faktorů dědičnost, změny ve struktuře a funkcích mozku a vnější vlivy. Výsledky výzkumných šetření dokazují, že výskyt schizofrenie mohou zapříčinit genetické dispozice. Při poruše určitých genů může být zvýšeno nebezpečí vzniku nemoci. U pacientů byl také odhalen odlišný metabolismus mozku a objevují se i neobvyklosti ve struktuře mozku mívá nižší hmotnost, komory jsou rozšířené atd. Tyto změny nemusí mít nutně genetický podtext, abnormality mohou vznikat i v prenatálním období. Nelze ovšem tvrdit, že tyto anomálie jsou charakteristické jen pro schizofrenii. Mohou to být obecné rizikové faktory i jiných psychických onemocnění. Vnější vlivy mají také podíl na vzniku tohoto onemocnění. Jedná se například o nedostatek kyslíku v prenatálním období a o psychosociální vlivy v postnatálním období, které lze zařadit mezi spouštěče schizofrenie (Vágnerová, M. 2004). K. Juklová a R. Skorunková (2009) považují za nejdůležitější psychosociální vliv především rodinu. Mezi rizikové jsou řazeny rodiny, které jsou nepřístupné svému okolí a které nejsou schopné zvládat problémy a negativní emoce. Špatný vliv mají také napjaté vztahy rodičů, netypické role jednotlivých členů rodiny a narušená komunikace. Autorky dále uvádějí, že jedním ze spouštěčů schizofrenie může být dlouhodobý nebo opakovaný stres. Ten způsobuje zvýšení citlivosti člověka a snížení jeho odolnosti. Se stresem se setkává každý jedinec, ale nemoc se může objevit jen u disponovaných osob (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). Diagnostika schizofrenie se opírá o pozorování nemocné osoby a o prožitky, které jedinec popisuje. Mezi příznaky pro diagnózu zvláště důležité patří slyšení 7

8 a ozvučování vlastních myšlenek nebo odebírání či vkládání myšlenek. Důležité jsou bludy kontrolovanosti a bludné vnímání a interpretace, halucinované hlasy, které komentují pacientovo chování nebo o něm rozmlouvají, eventuálně vycházejí z některé části jeho těla. (Bouček, J. 2006, s. 52) Autor dále uvádí, že pro diagnózu je důležitý výskyt halucinací a bludů, mezi méně typické symptomy lze zařadit nečinnost, nezájem o záliby, společenská izolace, emoční labilita, negativismus, nemluvnost atd. Významným příznakem je také roztříštěné myšlení, zárazy v myšlení a novotvary (Bouček, J. 2006). Pro diagnózu schizofrenie je nutný výskyt jednoho z následujících symptomů a musí trvat nejméně jeden měsíc: jedinec slyší své myšlenky a hlasy, trpí halucinacemi, bludy a bludnými názory, které nekorespondují s danou kulturou. Jestliže se žádný z uvedených příznaků nevyskytuje, je nutná přítomnost alespoň dvou těchto příznaků: stále trvající halucinace, roztříštěné myšlení, zárazy, novotvary, nezvyklé pohyby a mimika, automatické vykonávání povelů, stereotyp, zbrklé jednání, ztuhlost, negativismus, negativní symptomy, zřetelně jiné chování (Pavlovský, P. 2004). Schizofrenii je nutné odlišit od jiných onemocnění, která mohou mít stejné nebo podobné symptomy. Proto se provádí tzv. diferenciální diagnostika. Mezi tyto nemoci lze zařadit například duševní poruchy, které jsou způsobeny psychoaktivními látkami, schizoafektivní a schizotypní poruchy nebo poruchy osobnosti (Smolík, P. 2002). 1.2 Projevy a průběh onemocnění Projevy schizofrenie jsou velice rozmanité. Jsou rozlišovány dva typy těchto projevů pozitivní a negativní příznaky. Za pozitivní příznak je považováno nadbytečné nebo zkreslené vyjádření normálních funkcí, patří sem bludy, halucinace, poruchy řeči, komunikace a chování. Negativní příznaky jsou typické zeslabením nebo ztrátou normálních funkcí, je zde řazena emoční oploštělost, útlum myšlení a řeči a ztráta cílevědomosti (Smolík, P. 2002). Průběh schizofrenie bývá zpravidla velice rozmanitý. Před samotným vznikem onemocnění se vyskytují negativní příznaky nebo vztahovačnost. První příznak schizofrenie může být rychlý a prudký a většinou je vyžadována hospitalizace. V následující epizodě dochází k úplnému uzdravení nebo se nemoc vrací v podobě atak. 8

9 V době mezi atakami se člověk se schizofrenií vrací k obvyklému způsobu života nebo u něj přetrvávají doznívající příznaky. Další možností je chronicko-progredientní průběh nemoci, kdy symptomy trvají a stav jedince se může zhoršovat (Orel, M. 2012). Charakteristickým projevem schizofrenie jsou halucinace, což jsou poruchy vnímání. Nejvíce se objevují sluchové halucinace, které daní jedinci popisují jako hlasy nebo slyšiny. Tyto hlasy k dotyčnému mluví, obviňují ho, vyhrožují, nadávají a rozkazují mu. Společně s halucinacemi se vyskytují bludy, jejichž příčinou jsou poruchy myšlení. Obsah bludu je spojen s reálným životem, ale je zpracován do neobvyklé podoby. Osoba se schizofrenií je přesvědčena o skutečnosti bludu, může proto být nebezpečná sobě i ostatním lidem. Schizofrenii provází i poruchy tempa myšlení může se jednat o zpomalené myšlení (bradypsychismus) nebo o zrychlené myšlení (tachypsychismus). Myšlení bývá nelogické a roztříštěné, objevují se tzv. neologismy (novotvary). Důsledkem psychózy je narušena také osobnost. Mohou se projevit pocity depersonalizace daná osoba má pocit, že její vlastní myšlenky jsou cizí. Tyto prožitky jsou velmi traumatizující a doprovází je úzkost a strach (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). V době před vznikem nemoci se mohou vyskytovat jisté nápadnosti, které trvají i několik let. Tyto odchylky můžou vypadat jako neurotické obtíže, nebo může jít jen o osobnostní rysy. Mezi takové symptomy je řazeno zranitelné a slabé ego jedince, uzavřenost, neschopnost osamostatnit se, obtížné mezilidské vztahy, slabý výkon a tělesné stesky. U jedince lze zpozorovat snahu o izolaci, emoční oploštělost, podrážděnost, nedbalý zevnějšek a neobvyklé představy. Nemocný je neklidný, nejistý, úzkostný, nerozumí světu kolem sebe a často ani sám sobě. Začne se přehnaně hlídat a vyskytnou se první halucinace, které přecházejí v bludy. Schizofrenik neuznává náhody, podle něj neexistují. Osoba se schizofrenií postrádá soudnost a nadhled a za správný názor považuje jen ten svůj. U schizofrenie je narušena i orientace v realitě. Běžný svět je pro dotyčného složitý, nepochopitelný a uzavírá se do sebe. Nerozumí tomu, co se kolem něj děje a raději se svému okolí vyhýbá. Schizofrenie se projevuje také poruchami řeči. Projev je neplynulý, nesmyslný, je opakováno jedno slovo stále dokola, vyskytují se agramatismy. Může se objevit i tzv. slovní salát, kdy vyřčená slova spolu vůbec nesouvisí. Typické pro schizofrenii jsou poruchy emotivity. Jedinci se schizofrenií reagují neadekvátně, nepředvídatelně a přecitlivěle. Vyskytují 9

10 se protikladné emoce v jednom okamžiku (např. láska x nenávist). V pozdějším stádiu nemoci je charakteristická emoční oploštělost. Chronická fáze nemoci, kdy se objevují negativní příznaky, nastupuje po akutní fázi. Mezi nejčastější symptomy chronické etapy je zahrnuta snížená aktivita, slabý výkon, vyčerpanost, citová oploštělost, pomalé myšlení a řeč, ztráta zájmu a vůle, společenská izolace a nedostatek péče o svou osobu (Vágnerová, M. 2004). Průběh onemocnění může být velice rozmanitý. U chronické formy se jedincův psychický stav nezlepšuje, je nucen jít do invalidního důchodu a často pobývá v psychiatrické léčebně. Při epizodickém průběhu po plném projevení symptomů se psychický stav zlepšuje v těchto obdobích se daná osoba zapojuje do života, vrací se do školy nebo do zaměstnání. U některých jedinců dochází k úplné nebo částečné remisi nejzávažnější projevy nemoci ustupují a osoba se zapojuje do běžného života (Nývltová, V. 2008). Prognóza nemoci souvisí s mnoha různými faktory. Pozitivní prognóza je spojována s rychlým začátkem, příznivou sociální a pracovní anamnézou před vznikem nemoci, starším věkem počátku, náladovostí, paranoiou, katatonním typem, partnerstvím, převládajícími pozitivními symptomy, popleteností, napětím, úzkostí a nepřátelstvím. Negativní prognóza je vázána na následující okolnosti: nenápadný začátek, nepříznivá sociální a pracovní anamnéza před vznikem nemoci, mladší věk počátku, izolace od okolí, hebefrenní a nediferencovaný typ, samota, výskyt schizofrenie v rodině, složitý porod, neurologické příznaky, převládající negativní symptomy, absence nepřátelství a náladovosti (Bouček, J. 2006). Nemoc propuká zpravidla mezi 20 až 35 lety. Spouštěcím faktorem schizofrenie u náchylných osob může být deprimující situace (např. trauma, užití drogy, izolace). Uvádí se, že jedna třetina nemocných vede obvyklý způsob života, třetina má určité symptomy nemoci, ale jsou schopni normálně žít a třetina má trvalé následky a je u nich nutná hospitalizace (Smolík, P. 2002). Jelikož populace má stále málo informací o schizofrenii, může se nemocný setkat s odmítavým přístupem svého okolí. Lidé, kteří nic nevědí o této psychóze, často připisují příznaky onemocnění povaze dotyčného jedince. Mnoho schizofreniků žije osaměle, bez partnera (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). 10

11 1.3 Typy schizofrenie Existují čtyři základní typy schizofrenie paranoidní, hebefrenní, katatonní a simplexní. Tyto varianty onemocnění se však běžně kombinují (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). Paranoidní schizofrenie Paranoidní schizofrenie je typická především bludy a halucinacemi s paranoidním obsahem. Jedinec si je jistý, že jej někdo pronásleduje, nebo že jej partner(ka) podvádí (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). Tento typ psychózy se vyskytuje nejčastěji. Vlivem stresu se mohou halucinace a bludy stupňovat a dotyčná osoba si pak myslí, že jí někdo krade její myšlenky, nebo že jí naopak někdo cizí vkládá své myšlenky. Může se objevit agresivní jednání (nemoci.vitalion.cz). U člověka se schizofrenií se v rámci tohoto typu psychózy objevuje přehnaná nedůvěřivost a vztahovačnost. Nemocný má pocit, že je v nebezpečí a že je někým sledován ať už nadpřirozenými bytostmi nebo obyčejnými lidmi (rodina, sousedé, kolegové). Takový jedinec se stává pro své okolí nebezpečným, protože může v rámci své ochrany těmto osobám ublížit. Nejčastěji se objevují sluchové halucinace hlasy, které dotyčnému diktují, co má dělat, vyhrožují mu atd. Emoce u paranoidní schizofrenie jsou oploštělé, daným lidem chybí vůle, nemohou se přimět vykonat potřebné činnosti. Tato forma schizofrenie se může vyskytnout i v pozdějším věku až kolem 40. roku (Vágnerová, M. 2004). Začátek nemoci může být pomalý s různými příznaky a někdy vzniká akutně, kdy se objevují poruchy chování a halucinace. Pro diagnostiku tohoto typu schizofrenie je nutná přítomnost alespoň dvou z následujících symptomů bludy, halucinace, neobvyklé chování, zmatek v myšlení, negativní příznaky nebo izolace od společnosti ( U paranoidní schizofrenie se střídá relaps (zasažení stavem se všemi příznaky) a remise (návrat k původnímu fungování). Paranoidní schizofrenici mohou být nebezpeční sobě i svému okolí. ( Hebefrenní schizofrenie Hebefrenní schizofrenie se obyčejně vyskytuje v nižším věku, v rozmezí 15 a 25 let. Projevuje se tzv. zastydlou pubertou, zvláštním uvažováním, předváděním 11

12 se a neomaleným chováním, které neodpovídá chronologickému věku člověka. Charakteristickým znakem hebefrenní schizofrenie je filozofování, útržkovité myšlení a tvoření novotvarů. Jedincům chybí společenské zábrany, nemístně vtipkují a jsou sprostí. Mají dispozice k útěkům, potulování a příliš se nestarají o svůj vzhled (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). Tento typ schizofrenie se objevuje vzácně, typické jsou pro něj poruchy chování. Má nepříznivou prognózu, dotyčný není schopen sám se rozhodovat a prosazovat se. Jedinec se zříká svých cílů, je povrchní, plachý a uzavřený (nemoci.vitalion.cz). U této formy schizofrenie se vyskytují hypochondrické nebo kosmické bludy a zrakové halucinace. Nemocný má problém s identitou, není si jistý, kým vlastně je (muž nebo žena, člověk nebo zvíře). Používá nesmyslnou gestikulaci a mimiku, nevhodně reaguje smíchem a může dojít i k redukci mimiky (Vágnerová, M. 2004). Katatonní schizofrenie Katatonní schizofrenie je typická pohybovými změnami. Existují dva typy produktivní forma a stuporózní forma. Produktivní forma se projevuje nadměrně zvětšenou pohybovou činností a opakováním slov či pohybů (echolálie, echopraxie). Stuporózní forma je typická sníženou pohybovou aktivitou, dlouhodobým pobytem v jedné pozici, negativismem a opačnými reakcemi (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). Tento typ schizofrenie se vyskytuje vzácně. Část nemocných se i mnoho let nehýbe, ale jejich jednání je nepředvídatelné. Důvodem jejich strnulosti jsou hlasy, které jedinci nedovolují pohnout se ( Simplexní schizofrenie Simplexní schizofrenie se zpravidla objevuje v nižším věku a je méně zřetelná než výše uvedené formy. Jedinec je nečinný, společensky nepřizpůsobivý, potuluje se a je otupělý. Jeho myšlení se časem zhoršuje a může dojít až k demenci (Juklová, K., Skorunková, R. 2009). Tito lidé nemají zájem o své koníčky, úkoly a emocionální vazby, izolují se od okolí, lenoší a svou pozornost soustředí na jídlo a kouření (Pavlovský, P. 2004). 12

13 Další formou schizofrenie je tzv. nediferencovaná schizofrenie. Má stejné symptomy jako tato psychóza, avšak nelze ji přesně zařadit mezi výše uvedené typy. Jiným druhem schizofrenie je reziduální schizofrenie, kterou provázejí ataky a negativní příznaky (nemoci.vitalion.cz). Tzv. postschizofrenní deprese se vyskytuje do jednoho roku od odeznění ataky. Typickými symptomy jsou deprese a úzkost. Toto období je rizikové zejména kvůli možné sebevraždě nemocné osoby ( Shrnutí Schizofrenie je psychické onemocnění, které narušuje myšlení a vnímání jedince. Touto nemocí trpí asi 1 % populace a příčiny vzniku nejsou dosud přesně známé. Schizofrenie se projevuje především bludy, halucinacemi, poruchami chování, útlumem řeči a emocí, zpomaleným myšlením a sociální izolací. Mezi nejznámější typy schizofrenie je řazena schizofrenie paranoidní, hebefrenní, katatonní a simplexní. Toto onemocnění má velmi individuální průběh i prognózu. Pro správnou diagnostiku schizofrenie je nutná přítomnost typických příznaků a musí být provedena i diferenciální diagnostika. 13

14 2 Léčba a podpora v nemoci Schizofrenie má vliv na různé oblasti života. Velice narušen je rodinný život. Při vypuknutí psychózy dochází ke krizi, kdy se mění zažitá pravidla v rodinném životě, objevují se poruchy v komunikaci, nemocný člověk je zahrnut přílišnou pozorností a rodina má o něj nebo z něho strach. Osoba se schizofrenií přichází o své přátele, uzavírá se do sebe a má potíže s navazováním vztahů s druhým pohlavím. Ztrácí zaměstnání, studenti vysokých škol jsou nuceni své studium přerušit a jedinci se již příliš nezajímají o své koníčky. Osoby se schizofrenií a jejich rodina jsou nuceni řešit také nepříznivou finanční situaci, která je zapříčiněna ztrátou zaměstnání nemocného člověka (Kalina, K. 2001). Tito lidé obvykle nebývají schopni řešit různé životní situace, z laického pohledu se mohou zdát líní, pomalí či zapomnětliví. Někdy mívají problémy i s běžnými činnostmi např. péče o zevnějšek, stravování, hygienické návyky. Tyto projevy také patří ke schizofrenii. Nemocný jedinec se setkává s nepochopením okolí, protože veřejnost schizofrenii vnímá velice negativně. Díky tomu se může cítit méněcenný, má sklony k sebepodceňování a připadá mu, že do okolního světa nepatří. Kvůli nemoci se tento jedinec může dostat do společenské izolace. Schizofrenie zabraňuje dotyčnému přirozeně a volně vytvářet mezilidské vztahy a negativně ovlivňuje již vzniklé vazby (Mahrová, G., Venglářová, M. 2008). Schizofrenie narušuje také komunikační proces. Nemocný člověk je schopný normálně komunikovat, ale jen po určitou dobu. Buď se rychle přetíží podněty a zahltí úzkostí, nebo se uzavírá do sebe a přestává komunikovat. Nemoc se projevuje výbušností či zřetelnými odchylkami komunikačního stylu. Osoba se schizofrenií může být přesvědčena, že se stala někým jiným a že tento jiný člověk hovoří jejími ústy. Mění názory na realitu a začíná vnímat okolní svět z jiného (patologického) pohledu. Lidé se mohou takovému jedinci posmívat, nechápou jeho způsob komunikace a často ho neberou vážně. Nemocné osoby jsou tak izolovány od společnosti a cítí se osamocené. Tito jedinci mají tendenci vyhýbat se komunikaci, protože nedokáží čelit podnětům a zpracovávat je (Vybíral, Z. 2009). Komunikace těchto lidí může být zpomalená (chudé vyjadřování, útlum), překotná (zrychlená řeč), roztržitá (vniknutí cizích myšlenkových pochodů nebo emocí ovlivňujících pozornost), zabíhavá (odklonění od tématu), ulpívavá (setrvávání na tématu a opakování slov z důvodu 14

15 neschopnosti nalézt jiná slova k danému výroku), objevuje se okno (neočekávaná ztráta povědomí o tom, co chtěl jedinec říct) a magická komunikace, která se projevuje tajemnými a nejednoznačnými náznaky a neobvyklými symbolickými obsahy (Plaňava, I. 2005). 2.1 Léčba a terapie Léčba schizofrenie je možná, i když někdy nemusí dojít k úplnému uzdravení. Tento proces může mít dlouhé trvání, mohou se objevit výkyvy, ataky a bezpříznakové období či změny příznaků. Léčba je prováděna prostřednictvím psychofarmakologie a psychoterapie. Léčba pomocí psychofarmak je vhodná k uklidnění, ke zvýšení odolnosti a ke zmírnění příznaků. Tlumí napětí, úzkost a pozitivní symptomy. Terapie je úspěšná pod podmínkou, že nemocný dodržuje léčbu a správně užívá léky (neuroleptika). V průběhu akutní fáze nemoci je nevyhnutelná hospitalizace dané osoby. Psychoterapie je nedílnou součástí léčby. Tento proces pomáhá jedinci zvládnout jeho nemoc, rozumět sobě i nemoci a také při socializaci (Vágnerová, M. 2004). Neuroleptika tlumí pouze pozitivní příznaky nemoci. Tyto léky nejsou schopny zamezit úpadku v sociální a pracovní oblasti a mají celou řadu vedlejších účinků. Správné nasazení léků je čistě individuální proces, zřetel je brán na aktuální celkový stav nemocného. Dávkování závisí na vážnosti symptomů a na reakci na léčbu. Dávky léků se postupně snižují, a pokud dojde k vymizení příznaků, lze je zkusit postupně vysazovat (Smolík, P. 2002). Název neuroleptika je v současné době nahrazován pojmem antipsychotika. Obecně platí, že čím dříve se začne s terapií, tím lepší je další vývoj nemoci. Důležité pro léčbu je vytvoření dobrého vztahu mezi lékařem a klientem. Jedinec se schizofrenií musí být seznámen se svými potížemi a s léky, které užívá. Někteří lidé mohou mít problém s pravidelností užívání léků. V takovém případě lze podat přípravky s prodlouženým účinkem, které udržují hladinu léku po dobu 1-3 týdnů. Lékař se musí s dotyčným na tomto způsobu léčby dohodnout a musí jej upozornit na výhody a nevýhody podávání (Bouček, J. 2006). Odborníci si kladou otázku, jestli je u schizofrenie žádoucí vysazení léků, pokud příznaky vymizí. Někdy toto požaduje samotný jedinec. Úplné vysazení medikamentů je spíše nevhodné, protože se zvětšuje nebezpečí vzniku další ataky (každá nová ataka 15

16 zhoršuje celkový stav osoby se schizofrenií). Přijatelnější je nasadit dlouhodobě nízké dávky léků. Někteří nemocní lidé v domnění, že jsou již zdraví, léky sami přestanou brát, když se cítí lépe. Stává se, že lidé opakovaně vynechávají dávku léků a opakovaně jim psychiatr zdůrazňuje, že to není vhodné. V některých případech jsou tito lidé opakovaně hospitalizováni kvůli akutní atace, přesto později medikamenty znovu vysadí. Zde je nezbytná spolupráce rodiny, která dohlíží na užívání léků a v případě vysazení medikamentů či rozvíjející se ataky přivede nemocnou osobu k lékaři (Kučerová, H. 2013). Psychiatrická péče se v České republice realizuje pomocí lůžkových, ambulantních a komplementárních zařízení. Pro maximálně účinnou péči je nutná spolupráce mezi těmito zařízeními a propojenost a návaznost na psychologické, psychoterapeutické a sociální služby. Při některých stavech (např. atakách) je nezbytná hospitalizace nemocného. Ta se uskutečňuje na psychiatrických odděleních nemocnic, psychiatrických klinikách ve fakultních nemocnicích či v psychiatrických léčebnách. Psychiatrická oddělení mohou být uzavřená (volný odchod nemocné osoby je omezen) nebo otevřená (stav jedince nemusí být tak bedlivě kontrolován). V psychiatrických ambulancích je poskytována ambulantní péče, pravidelné kontroly, lékař sleduje možné komplikace, upravuje medikaci atd. Tato péče může navazovat na hospitalizaci nebo jí předchází (Orel., M. 2012). Hospitalizace je nutná především na začátku první epizody nemoci, kdy se provádí diagnostické hodnocení a diferenciální diagnóza. Pobyt na lůžkovém oddělení zajišťuje také ochranu nemocné osoby, zavedení medikamentózní a psychosociální péče a možnost pozorování a hodnocení výsledků péče. Hospitalizace je nezbytná i v případě, kdy je dotyčný jedinec nebezpečný sobě nebo okolí, nebo když postrádá schopnost starat se sám o sebe (Zvolský, P. 2001). Psychoterapie je specifická forma psychologického působení na duševní zdraví, na chování jedince, na mezilidské vztahy a na tělesné procesy. Tento způsob léčby způsobuje pozitivní změny, napomáhá uzdravení a brání vzniku a rozvoji určitých zdravotních obtíží. Psychoterapie je vědomé, záměrné, strukturované a vědecky podložené vzájemné působení terapeuta a nemocné osoby. Psychoterapie zprostředkovává léčbu, primární prevenci a rehabilitaci zdravotních problémů na základě psychologických prostředků. Cíl terapie spočívá v pomoci dané osobě dosáhnout normality. Terapeut se snaží odstranit subjektivní omezení a zmírňovat 16

17 zdravotní potíže člověka. Osoba se schizofrenií se učí žít jiným způsobem, než na jaký byla doposud zvyklá. Pro správné fungování psychoterapie je důležitá komunikace a vztah mezi terapeutem a nemocným jedincem. Velmi důležitá je také víra v terapeuta a v léčbu. Psychoterapie bývá využita buď jako hlavní metoda při předcházení chorobám, léčbě a rehabilitaci, nebo jako pomáhající metoda, která se kombinuje s farmakologickou léčbou či s jinými prostředky v rámci léčebného postupu. Délka léčby je různá, frekvence setkávání závisí na stádiu léčby a na individuálních potřebách klienta (Vymětal, J. 1997). U schizofrenie je vhodné spojovat různé přístupy a psychoterapeutické formy. Toto spojení lze využít v rámci psychoterapeutických programů v denních stacionářích. Výsledkem psychoterapie je zmírnění příznaků, nižší výskyt relapsů, lepší sociální vztahy, nové vyhlídky do budoucnosti, motivace k rehabilitaci a k dalšímu sociálnímu či pracovnímu začlenění. Některé osoby se schizofrenií mají menší motivaci ke vstupu do psychoterapie, ale v průběhu času se o ni mohou začít zajímat. V České republice je stále málo psychoterapeutů či psychoterapeutických programů, které jsou zaměřeny na klienty se schizofrenií (Probstová, V., Pěč, O. 2014). Psychoterapie schizofrenie se řídí svými zásadami, které se odlišují od psychoterapií jiných diagnostických skupin. Důraz je kladen na individuální přístup k nemocným lidem, empatii, chápavost a vstřícnost. Terapeut akceptuje jedince bez výhrad, neprojevuje nadřazenost zdravé osoby nad nemocnou a nepohrdá nezvyklými projevy těchto osob. Člověk se schizofrenií je přijímán i se svými nedostatky, což ale neznamená, že terapeut tyto nedostatky nekomentuje. Lékař nemůže jedinci ve všem vyjít vstříc, ale stojí při něm a pomáhá mu zvládnout svou nemoc (Kučerová, H. 2013). 2.2 Sociální oblast Kromě léčby a psychoterapie je velice nutná také podpora rodiny. Podpořit potřebuje nejen nemocný jedinec, ale také jeho rodina, protože se obě strany setkávají s novou a nelehkou životní situací. Pro nemocné jedince v České republice existují také různé sociální služby. 17

18 Rodina V důsledku vzniku nemoci dochází ke změně vztahů v rodinném prostředí. Rodina se může cítit ohroženě a nejistě a většinou si neuvědomuje, že zvláštní chování jedince je zapříčiněno závažným psychickým onemocněním. Po určení diagnózy se rodina pomalu smiřuje s výskytem nemoci a získává o ní nové informace. Pro zvládnutí této situace je nezbytná podpora jak nemocného, tak jeho rodiny. Takovou pomoc může zprostředkovat psychoterapie nebo skupinová práce s rodinnými příslušníky. Cílem podpory je pomoc a pochopení situace, prevence návratu atak a nastolení vhodného chování. Rodinní příslušníci by měli přijmout osobu se schizofrenií takovou, jaká je a měli by si uvědomit, že i nemocní jedinci musí dodržovat nějaká pravidla (Vágnerová, M. 2004). Přítomnost nemoci rodinu velmi ovlivňuje a může v ní vyvolat krizi. Veškerá pozornost se soustřeďuje hlavně na nemocnou osobu a záležitosti ostatních členů jsou odsunuty do pozadí. Proto je nutná podpora rodiny, aby začala znova fungovat. Rodinní příslušníci se setkávají s odborníky zpravidla na začátku onemocnění a později například v průběhu hospitalizace, kdy je lékaři informují o zdravotním stavu dotyčného a radí, co je potřeba dělat po ukončení pobytu v nemocnici. Rodinná terapie napomáhá jednotlivým členům obeznámit se s nemocí a s následky, které onemocnění má na nemocného jedince a na ně samotné. Dozvídají se, jak mají k nemocnému přistupovat, jak mu můžou pomoci a sami získávají podporu ve svých obtížných situacích. Rodina by se neměla zaměřovat pouze na nemocného člena a měla by vytvořit přiměřené léčebné prostředí i přirozené životní prostředí pro člověka se schizofrenií. Tato atmosféra přispívá ke zpevnění osobnosti nemocného a ten je pak méně zranitelný. Základem rodinné terapie je diskuze lékaře s celou rodinou i s nemocným členem. Nemoc narušuje také pravidla rodinného života. Tuto krizi lze překonat obnovením či změnou pravidel, a jestliže se do nich dotyčný zapojí, prospěje to jemu i rodině. Osoba se schizofrenií by měla mít doma nějaké povinnosti nesmí se však přeceňovat ani podceňovat jeho schopnosti (Kalina, K. 2001). První setkání rodiny s terapeutem bývá velice náročné. Nemocní lidé potřebují získat hodně odvahy, aby byli schopni mluvit o své nelehké životní situaci. Při prvním kontaktu se terapeut seznamuje s rodinou a rodina s ním, vytváří se důvěra v terapeutický proces a terapeut získává informace o rodinném příběhu. V případě 18

19 potřeby a zájmu se terapeut s rodinou domluví na dalším sezení. První setkání může splnit očekávání klientů a k další schůzce již nemusí dojít, nebo druhé sezení funguje jako jistota, že problém je vyřešen. Rodinná terapie pracuje s docela dlouhými intervaly mezi jednotlivými setkáními (týdny). Druhé sezení je jiné než první terapeut má své hypotézy, ví, kam má směřovat své dotazy a má představu o intervenci. Aby terapie dobře fungovala, musí terapeut i klient věřit, že proces je přínosný. V rámci sezení probíhá intervence, kdy se terapeut přímo snaží o vyvolání změny. Rodinná terapie by ale měla být včas ukončena ukončuje ji buď terapeut, nebo rodina (Gjuričová, Š., Kubička, J. 2003). Služby klientům Sociální služby jsou legislativně ošetřeny v Zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tyto služby jsou rozděleny na tři oblasti sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Jsou poskytovány v pobytové, ambulantní nebo terénní formě. Při poskytování sociálních služeb vzájemně spolupracují státní a nestátní sektory. Do státního sektoru jsou řazeny psychiatrické léčebny a kliniky a psychiatrická oddělení v nemocnicích. Nestátní sektor se zabývá především péčí o osoby po dlouhodobé hospitalizaci v nemocnicích ( Sociální rehabilitace zahrnuje specifické činnosti, jejichž cílem je dosáhnout samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob se schizofrenií. V rámci sociální rehabilitace jsou rozvíjeny specifické schopnosti a dovednosti, jsou posilovány návyky a nacvičuje se výkon běžných činností. Sociální rehabilitace je poskytována terénní, ambulantní nebo pobytovou formou. Prostřednictvím této služby si lidé nacvičují dovednosti pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnost a další činnosti, které vedou k sociálnímu začlenění. Sociální rehabilitace zprostředkovává kontakt se společenským prostředím, poskytuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, pomáhá jedincům uplatňovat práva a zájmy a obstarávat osobní záležitosti. Pobytová forma zahrnuje ubytování, stravu a pomoc při osobní hygieně nebo nabízí podmínky pro osobní hygienu ( Pro dlouhodobě nebo opakovaně hospitalizované jedince existuje chráněné a podporované bydlení. Každý klient dle svého momentálního zdravotního stavu využívá možnost samostatně žít. K dispozici jsou domy na půl cesty, kdy v jednom 19

20 domě pobývá společně několik klientů. Musí se účastnit úklidu, vaření a podřizují se určitému režimu. V případě potřeby je jim na blízku terapeut. Pobyt v těchto domech je dočasný a předchází samostatnějším formám bydlení (Mahrová, G., Venglářová, M. 2008). Lidem je poskytováno ubytování, kontakt se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a služba pomáhá uplatňovat lidem jejich práva, zájmy a obstarávat osobní záležitosti ( Chráněné byty umožňují osobám se schizofrenií pobývat v samostatných nebo společných bytech po dobu asi 1 1,5 roku. Nacvičují si samostatné bydlení a správné návyky. V případě problémů klienti komunikují s asistentskými službami. Z těchto bytů se potom lidé vracejí do svých původních bytů, kde dříve selhávali (Mahrová, G., Venglářová, M. 2008). Dle Zákona 108/2006 Sb. tato služba poskytuje stravu či pomoc při zajištění stravy, ubytování a pomoc při zajištění chodu domácnosti. Nabízí výchovné, vzdělávací, aktivizační a sociálně terapeutické činnosti, kontakt se společenským prostředím, pomáhá jedincům uplatňovat práva, zájmy a obstarávat jejich osobní záležitosti. Existuje i tzv. podpora samostatného bydlení. Osobám je zajištěna pomoc při obstarávání domácnosti, nabízí se výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, je zprostředkován kontakt se společenských prostředím a jsou poskytnuty sociálně terapeutické činnosti. Služba pomáhá jedincům při uplatnění svých práv, zájmů a při obstarávání osobních záležitostí ( Sociální byty jsou k dispozici hlavně mladým lidem, kteří se chtějí odpoutat od rodiny. Velké množství osob se schizofrenií žije samostatný život ve svém bytě se svou rodinou (Mahrová, G., Venglářová, M. 2008). V rámci sociální rehabilitace existuje i tzv. komunitní péče. Zahrnuje širokou škálu služeb, programů a zařízení, které mají za úkol pomoci nemocným lidem žít v běžných životních podmínkách. Komunitní péče zlepšuje příznaky psychických onemocnění, poruchy chování, sociální funkce, kvalitu života, snižuje množství užívaných léků a působí neutrálně na kriminalitu, násilné chování, sebevražednost či bezdomovectví klientů. Do této péče jsou řazeny denní stacionáře, ve kterých pobývají nemocné osoby během dne (Probstová, V., Pěč., O. 2014). K základním činnostem této služby patří pomoc při péči o svou osobu, při osobní hygieně (poskytuje také podmínky pro osobní hygienu), zajištění stravy, výchovných, vzdělávacích a aktivizačních činností a poskytnutí kontaktu se společenským prostředím. Služba nabízí sociálně terapeutické činnosti a pomoc uplatňovat práva, zájmy a obstarávat 20

21 osobní záležitosti klientů ( Denní stacionáře mohou být alternativou či pokračováním hospitalizace, alternativou či rozšířením ambulantní léčby anebo dlouhodobou rehabilitací a resocializací pro dlouhodobě psychicky nemocné jedince. Pobyt v denním stacionáři požaduje aktivní spolupráci a motivaci dotyčného člověka. Základní složkou péče ve stacionáři je psychoterapeutický program, který lze kombinovat s odbornými vyšetřeními, léčbou a rehabilitací (Probstová, V., Pěč., O. 2014). K dispozici jsou také centra denních služeb, která lidem pomáhají při osobní hygieně (nebo jsou jim nabídnuty podmínky pro vykonání osobní hygieny), poskytují stravu nebo pomoc při jejím zajištění, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti a zprostředkovávají kontakt se společenským prostředím. Nabízí také sociálně terapeutické činnosti a pomáhá osobám uplatňovat práva, zájmy a obstarávat osobní záležitosti ( Mezi další prvky komunitní péče jsou řazeny telefonní linky, krizové kontaktní centrum, služba s možností přespání, mobilní služby a domácí léčení (Mahrová, G., Venglářová, M., 2008). Mezi ambulantní služby patří sociálně terapeutické dílny. Jejich cílem je dlouhodobá a pravidelná podpora ve zkvalitňování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. Služba pomáhá osobám při hygieně, nebo poskytuje podmínky pro hygienu, nabízí stravu nebo pomoc při jejím zajištění. Lidé si v rámci této služby nacvičují dovednosti pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnost a další činnosti, které vedou k sociálnímu začlenění. Osoby jsou podporovány ve vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností ( V rámci tréninkových kaváren dochází k podpoře prachovních a sociálních kompetencí nemocné osoby. Je to místo, kde pomocí pracovních činností probíhá sociální rehabilitace. Kavárna je určena pro veřejnost. Probíhá zde trénink a rozvoj pracovních dovedností, komunikace, myšlení a pozornosti. Nacvičuje se zde také koordinace většího množství aktivit zároveň a jedinec má možnost vrátit se do denního režimu, učit se pracovat s penězi atd. Lidé získávají pocit, že jsou užiteční, vznikají nové společenské vazby, zlepšují se rodinné vztahy, vidí, že jejich práce má smysl. Tréninková kavárna má předcházet návratu na volný trh práce. Je zde poskytována podpora sociálních pracovníků (Pančocha, K., Procházková, L., Sayoud Solárová, K. 2013). 21

22 Mezi sociální služby patří také podporované zaměstnávání. Zahrnuje služby, které poskytují osobě se schizofrenií podporu při hledání a udržení místa na otevřeném pracovním trhu za rovných platových podmínek. Pomoc musí být individuální, osobní a průběžná (podpora při hledání zaměstnání, při nástupu, zapracování a při udržení práce). Mezi poskytovatele podporovaného zaměstnávání patří nestátní organizace např. APLA, AGAPO, Fokus atd. V rámci podporovaného zaměstnávání je důraz kladen na individuální potřeby jedinců, na jejich představy o svém pracovním uplatnění, na jejich aktivní přístup a začlenění. Mezi základní požadavky je řazen právě aktivní přístup žadatele o zaměstnání. Lidem jsou poskytovány informace, kde hledat práci, jak psát životopis a motivační dopis nebo co dělat u pohovoru. Tyto aktivity však jedinec vykonává sám, k dispozici mu je individuální podpora (např. doprovod k pohovoru, asistence při zapracování). Podporované zaměstnávání se snaží začlenit osoby se zdravotním postižením na otevřený trh práce, zaměstnání by mělo být stabilní a mělo by brát v úvahu specifické potřeby jedince. Stěžejní je informovanost zaměstnavatelů a možnost společenských kontaktů v práci (Pančocha, K., Procházková, L., Sayoud Solárová, K. 2013). Existuje také podpora ve smysluplném trávení volného času. Podpora probíhá většinou v rámci denních stacionářů, kde jsou klientům nabídnuty různé aktivity, např. práce s počítačem, společenské akce či kluby (Mahrová, G., Venglářová, M. 2008). Jelikož onemocnění začíná obvykle v době vzdělávání a klientům se mnohdy nepovede jej dokončit, je k dispozici rehabilitační program podporované vdělávání, jež poskytuje podporu a asistenci v této oblasti (Probstová, V., Pěč., O. 2014). Výše uvedené sociální služby poskytuje zejména nestátní sektor neziskové organizace (např. Sdružení Práh, Ledovec, Fokus). 2.3 Pracovní oblast Pracovní proces má velký význam pro vývoj osobnosti, jeho prostřednictvím dochází k integraci nemocných jedinců do většinové společnosti. Zaměstnání je pro člověka důležité zejména kvůli zajištění existence (pravidelná mzda), nezávislosti, rozšíření duševního horizontu (podpora myšlenkových pochodů), struktuře všedního dne, účasti na společenském životě, rozvoji schopností a dovedností a vývoji k větší 22

23 odpovědnosti. Nemocní lidé vnímají možnost chodit do práce jako možnost dosáhnutí vyššího statutu. Je ale potřeba na tyto osoby nahlížet stejně, jako na zdravé jedince. Nástup do pracovního procesu obvykle provázejí různé nesnáze. Zaměstnavatelé obvykle předpokládají, že osoby se schizofrenií požadovanou práci nezvládnou, aniž by ověřili jejich skutečné schopnosti (jsou jim nabízena podřadnější místa). Existují však pracovní pozice, kde lze využít schopnosti a potenciál nemocných jedinců. Zaměstnavatelé i společnost mají stále vůči těmto lidem předsudky, považují je za práce neschopné. Tito lidé jsou proto často odmítáni ještě předtím, než mají možnost ukázat, co dovedou (Procházková, L. 2009). Zaměstnávání je v České republice legislativně ošetřeno Zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Lidem se zdravotním postižením je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce. Tyto osoby mohou využívat pracovní rehabilitaci činnost, která se zaměřuje na získání a udržení vhodné práce pro jedince se zdravotním postižením. Zaměstnavatel může pro tyto osoby vytvořit chráněné pracovní místo, které vzniká uzavřením písemné dohody s úřadem práce. Na pracovní místo zaměstnavateli přispívá úřad práce a je zřizováno na tři roky ( Pod chráněná pracovní místa legislativně spadají tzv. chráněné dílny. Jsou to chráněná pracovní místa, ve kterých je zaměstnáno více než 50 % osob se zdravotním postižením. Tyto pozice jsou charakteristické individuálním přístupem, zaměstnanci plní své povinnosti podle svých možností a dovedností. Tomu je přizpůsoben charakter a rozměr práce. Někteří lidé nejsou schopni nastoupit do práce na plný úvazek (snadněji se unaví, potřebují více přestávek). Tato pracoviště zahrnují práci s keramikou, textilem, papírem, dřevem, práci na zahradě či úklid. Mezi typické znaky těchto pozic patří poměrně pevná časová struktura a prostředí. Práci v těchto dílnách vykonávají osoby, které mají potíže najít zaměstnání na volném trhu práce. Chráněný trh umožňuje pracovní uplatnění, výdělek, sociální kontakty a seberealizaci (Pančocha, K., Procházková, L., Sayoud Solárová, K. 2013). Zapojení osob se zdravotním postižením do pracovního procesu ošetřuje Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který stanovuje povinnosti pro zaměstnavatele. Jde o firmy s více než 25 pracovníky, které jsou povinny zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. Zaměstnavatelé mohou tuto povinnost splnit i jinak buď odebírají výrobky či služby od zaměstnavatelů, jež poskytují práci více než 50 % lidem 23

24 se zdravotním postižením, nebo zadávají objednávky těmto zaměstnavatelům. Další eventualitou je odvod do státního rozpočtu, možné jsou i kombinace výše uvedených možností ( Zaměstnavatel často vidí v zaměstnávání jedinců se schizofrenií nevýhody a překážky. Nemocným lidem také chybí informace o svých právech na práci, jak a kde ji najít a ucházet se o ni a kde najít pomoc a podporu. Česká republika nabízí široké spektrum kurzů na zvyšování kvalifikace nebo na rekvalifikaci nemocných osob. Kurzy zprostředkovává úřad práce a další instituce. Nezřídka se stává, že dotyční jedinci si zvýší svou kvalifikaci, ale podniky nejsou příliš ochotny je zaměstnat. Existují také projekty zabývající se zvyšováním kvalifikace nemocných lidí (Procházková, L. 2009). Osoby se schizofrenií potřebují podpořit v návratu do zaměstnání. Někdy se mohou vrátit na původní pozici, aniž by byla nutná nějaká změna. Pokud takový návrat není možný, lze upravit pracovní prostředí, pracovní náplň, snížit úvazek, nebo je nezbytná celková změna. V takové situaci lze využít pracovní rehabilitaci či rekvalifikaci, které mají na starost úřady práce. Pracovní rehabilitace je k dispozici lidem, kteří musí reagovat na změny na pracovní trhu (např. kvůli duševní nemoci) a musí si zvýšit kvalifikaci, aby si udrželi své pracovní místo, nebo obměnit kvalifikaci v případě ztráty zaměstnání. Osoby se schizofrenií můžou mít potíže s návratem do práce z důvodu ztráty pracovních návyků, menší výkonnosti a horší adaptability. Na pracovišti narážejí na neporozumění, odstup a na nedůvěru, s čímž se jen těžko vyrovnávají. Nezbytná je proto pomoc s rozvojem a prohlubováním pracovních a sociálních kompetencí, snaha zabránit společenské izolaci a posílit sebevědomí (Pančocha, K., Procházková, L., Sayoud Solárová, K. 2013). V České republice existuje několik nestátních neziskových organizací, které nabízí pomoc a podporu lidem se schizofrenií a jejich rodinám. Patří sem například Fokus, což je sdružení, které poskytuje sociální rehabilitaci, sociálně terapeutické dílny, vzdělávací programy, chráněné bydlení, sociální poradenství, podporu samostatného bydlení a zdravotnické služby. Poskytované služby závisí na kraji, ve kterém se organizace nachází ( Práh je organizace, která podporuje osoby s psychickým onemocněním při integraci do běžné společnosti. Společnost poskytuje pomoc v oblasti práce, bydlení a vzdělávání. Pomáhá jedincům se schizofrenií 24

25 s trávením volného času, s hledáním přátel, se zkvalitněním rodinných vztahů a s péčí o své zdraví. Sdružení poskytuje psychosociální rehabilitaci, sociální poradenství, centrum denních služeb, chráněné bydlení a podporu samostatného bydlení, sociálně terapeutické dílny a další služby (prah-brno.cz). Baobab je organizace, která vytváří programy a služby pro osoby s duševním onemocněním. Příkladem služeb jsou sociálně rehabilitační služby, trávení volného času, vzdělávací programy či sociálně terapeutické dílny. Sdružení se zabývá také zaměstnáváním nemocných jedinců ( Ledovec je nezisková organizace, která nabízí podporu duševně nemocným nebo osobám s mentálním postižením. Sdružení poskytuje sociální poradenství a rehabilitaci, chráněné bydlení a denní stacionáře ( Green Doors se věnuje pracovní a sociální rehabilitaci lidí se schizofrenií. Mezi poskytované služby patří sociální poradenství, pracovně rehabilitační programy (tréninkové kavárny a restaurace), podpora jedinců při začleňování na trh práce a pořádání různých akcí pro veřejnost ( Shrnutí Léčba schizofrenie je realizována pomocí antipsychotik a psychoterapie. Nemoc velmi ovlivňuje různé oblasti života osobní, rodinný, pracovní, společenský život a také volnočasové aktivity. Je nutné, aby rodina dotyčného podporovala. Sama rodina někdy potřebuje pomoci, existuje pro ně rodinná terapie. Nemocným lidem je k dispozici sociální rehabilitace, různé formy chráněného bydlení, denní stacionáře a řada rehabilitačních programů. Pro tyto osoby v naší společnosti existuje také možnost pracovat na chráněných pracovních místech nebo se uplatňují na volném trhu práce. 25

26 3 Vliv paranoindní schizofrenie na různé oblasti života Bakalářská práce se zabývá paranoidní schizofrenií, což je velice vážné duševní onemocnění, které negativně ovliňuje různé složky života. Po vzniku nemoci se život dané osoby i jejího bezprostředního okolí od základů mění, do popředí se dostává nemocný jedinec a jeho diagnóza. Všichni by se měli této nové situaci přizpůsobit a pokusit se ji společně zvládnout. Výzkumné šetření probíhalo v rámci případové studie, kdy ke zjišťování informací byly použity metody kvalitativního výzkumu. 3.1 Cíl bakalářské práce, metodologie a průběh výzkumu Praktická část bakalářské práce si klade za cíl zjistit, jak paranoidní schizofrenie ovlivňuje jednotlivé složky života nemocného jedince a jeho rodiny. Zaměřuje se především na změnu vztahů v rodině a na problémy v zaměstnání. S pracovními obtížemi je spojena také nelehká finanční situace, která díky nemoci vznikla. Mezi dílčí cíle patří zjištění, jak nemoc vznikla, co bylo jejími příčinami, jak se jedinec a jeho rodina s nemocí vyrovnali. Pro zjištění cílů práce jsou formulovány následující otázky: Jak paranoidní schizofrenie ovlinila rodinné vztahy? Jaký dopad měla paranoidní schizofrenie na pracovní proces? Kvalitativní výzkum Výzkumné šetření bylo realizováno kvalitativním způsobem. Kvalitativní výzkum je proces, kdy zkoumané jevy podléhají podrobné analýze. Pro takový výzkum je nutná dobrá orientace v dané oblasti, předvídavost, přizpůsobivost a dostatek času pro sběr informací a jejich vyhodnocení. Kvalitativní výzkum je charakteristický delším a dlouhodobějším kontaktem se situací daného jedince, využívá nižší počet standardizovaných metod získávání dat, snaží se izolovat určitá témata. Analýza dat probíhá od jednotlivého k obecnému, osoba provádějící výzkum důkladně popisuje pozorované a zaznamenané údaje a snaží se nevynechat relevantní informace. Kvalitativní výzkum objasňuje, jak se osoby v určitém prostředí a situaci chovají, proč 26