2. lekce podstatná jména

Transkript

1 2. lekce podstatná jména Stejně jako čeština rozlišuje i egyptština u podstatných jmen rod a číslo. Egyptština rozlišuje rod mužský a ženský (nemá tedy specifický střední rod, v případech, kdy čeština užívá rod střední, se v egyptštině většinou užívá rod ženský). Podstatná jména rodu mužského nemají žádnou zvláštní koncovku (většinou; mohou mít koncovku.j či.w, ta bývá vypisována zejména v nejstarší egyptštině), podstatná jména rodu ženského mají koncovku.t. mužský rod ženský rod sn bratr sn.t sestra za syn za.t dcera mw.t matka ntr bůh ntr.t bohyně sr úředník p.t obloha, nebe Zvláštní případ je: jt.j otec 1

2 Číslo podstatných jmen Střední egyptština rozlišuje stejně jako čeština jednotné a množné číslo, ale navíc ještě číslo dvojné (duál). Jednotné číslo nemá žádnou zvláštní koncovku, koncovkou množného čísla mužského rodu je.w, ženského rodu.wt. Koncovkou duálu mužského rodu je.wj, ženského rodu nebo.tj. Množné číslo i duál také často užívají příslušné determinativy: pro množné číslo apro duál. Vzhledem k jednoznačnosti tohoto determinativu se někdy vynechává koncovka.w, v transliteraci ji však píšeme vždy. Některá slova ještě užívají archaický plurál (oblíbený v nejstarší egyptštině), tvořený ztrojením ideogramu, fonogramu nebo determinativu (Nejstarší egyptština ztrojovala i více z nich, takže vznikaly tvary jako sn.w bratři, s nimi se však v klasické egyptštině již nesetkáme). Všechny tyto metody tvoření plurálu se navíc mohou kombinovat. Důležité je však pouze plurál poznat a zapamatovat si, že v transliteraci píšeme vždy (a pouze) koncovku.w,.wt. Množné číslo mužský rod ženský rod sn.w bratři sn.wt sestry ntr.w bohové ntr.wt bohyně sr.w úředníci 2

3 Duál mužský rod ženský rod sn.wj dva bratři sn.tj dvě sestry ntr.wj dva bohové ntr.tj dvě bohyně sr.wj dva úředníci Duál již nebyl v klasické egyptštině produktivní, a proto se s ním setkáváme zejména u párových orgánů a některých konceptů, které měly pro Egypťany jednoznačně párový charakter: jr.tj oči msdr.wj uši a.wj ruce rd.wj nohy ta.wj Obě země (Horní a Dolní Egypt) nb.tj Obě paní 3

4 Jmenné fráze Nejjednodušším typem spojení podstatných jmen je koordinace, která se v češtině vyjadřuje spojkou a nebo i má ma a táta, Petr i Pavel. Egyptština v takovém případě nejčastěji prostě klade podstatná jména za sebe bez spojovacího výrazu: ntr.w ntr.wt bohové a bohyně V některých případech se namísto českého a v egyptštině užívá spojka Hna spolu s, s nebo Hr na : sr.w Hna zs.w úředníci a písaři Da Hr Hwy.t bouře a déšť Opakem koordinace je disjunkce, tedy české nebo. To se v klasické egyptštině vyjadřuje pomocí částice r-pw, která obvykle stojí za posledním z členů konstrukce (může stát i mezi nimi nebo za každým jednotlivým členem konstrukce). jrt.t jh H(n)o.t ndm.tr-pw kravské mléko nebo sladké pivo Apozice se stejně jako koordinace tvoří pouhým kladením substantiv za sebe a obě konstrukce jsou tedy rozlišitelné pouze podle významu. Apozice blíže určuje podstatné jméno, jako v českém kuchař Jiřík, král Midas. V klasické egyptštině má širší užití a může vyjadřovat i umístění, původ či materiál. 4

5 mntw nb was.t Moncu, pán Vasetu tp-sma.w Abw Elefantina v jižním cípu Egypta (dosl. Hlava jihu, přesněji Elefantina) Další jmennou frází je genitivní spojení bratr matky, syn písaře. Tento vztah vyjadřuje egyptština dvěma způsoby: tzv. přímým a nepřímým genitivem. Přímý genitiv se vyjadřuje opět pouze dvěma podstatnými jmény za sebou, přičemž pořadí je vždy vlastněné vlastník (tedy jako v češtině bratr matky): za zš syn písaře, písařův syn sn sr bratr úředníka rmt km.t lidé Egypta, Egypťané Stejně se tvoří i spojení Hw.t-nTr chrám (dosl. dům boha ), mw.t nswt matka krále, Hm-nTr kněz (dosl. sluha boží ). V těchto případech, kdy je vlastníkem král či bůh, se v hieroglyfickém písmu uplatňuje tzv. honorifická transpozice: slovo, označující krále či boha stojí v tomto spojení na prvním místě. Transliterace (a výslovnost) však zůstává ve formě vlastněné vlastník, stejně jako ve výše citovaných příkladech: Hw.t-nTr chrám (dosl. dům boha ) mw.t nswt matka krále Hm-nTr kněz (dosl. sluha boží ) 5

6 Zejména v případě genitivního spojení rozvitějších frází (typu starší bratr mého nevlastního otce) se užívá tzv. nepřímého genitivu. V tomto případě zůstává pořadí obou substantiv stejné, spojuje je však tzv. genitivní adjektivum n. Toto genitivní adjektivum se shoduje v rodě a čísle s prvním ze dvojice substantiv. V klasické egyptštině se užívaly pouze tři formy genitivního adjektiva a shoda tak je poněkud omezená: n(j) jednotné číslo mužského rodu n(j).w množné číslo (a duál) mužského rodu n(j).t ženský rod (nezávisle na čísle) Například: za n Hm ntr syn kněze mw.t n.t sn.t zs matka písařovy sestry Nepřímý genitiv může být od řídícího substantiva oddělen sufigovaným nebo ukazovacím zájmenem, adjektivem, adverbiem jm tam a zájmenným podmětem pw (dále v kapitole o větách s nominálním predikátem) rmt.w nb n.w km.t všichni lidé Egypta 6

7 Osobní zájmena Klasická egyptština používá tři druhy osobních zájmen sufigovaná, závislá a nezávislá. Každý typ zájmen slouží specifickému účelu. i. Sufigovaná zájmena Sufigovaná zájmena se připojují k plnovýznamovým slovům jako přípony 1. os. j. č. mn. č. =j 2. os. m.r. =k =n =tn 2. os. ž.r. =T; =t =Tn; 3. os. m.r. =f 3. os. ž. r. =s =sn Poznámka: sufigované zájmeno 1. os. j.č. =j se v textu velmi často vynechává, většinou však nebývá problém je doplnit podle kontextu. V takovém případě se doplněné zájmeno v transliteraci píše v závorce (=j). Sufigovaná zájmena slouží zejména jako podmět sloves a také jako přivlastňovací zájmeno mw.t=j moje matka wnm=tn t ntr jíte chléb boha 7

8 V případě rozvitějších konstrukcí má sufigované zájmeno vždy přednost (jelikož jde o příponu, tedy součást substantiva): ntr=n nb všichni naši bohové ii. Závislá zájmena Závislá zájmena tvoří samostatná slova, která však nemohou stát na začátku věty. Tradičně zaujímají druhou pozici ve větě (a proto se jim také někdy říká zájmena enklitická). 1. os. j. č. mn. č. wj tw n 2. os. m.r. Tw; tw; 2. os. ž.r. Tn; tn 3. os. m.r. 3. os. ž. r. sw Tn; tn sj; s; sj; s sn Závislá zájmena slouží zejména jako předmět sloves a jako podmět vět s adjektivním predikátem: sdm=k wj Slyšíš mne. nfr sw On je krásný. 8

9 V případě, že je podmětem podstatné jméno, stojí zájmenný předmět před podmětem (jako enklitikum): sdm wj ntr=j Můj bůh mi naslouchá. iii. Nezávislá zájmena Nezávislá zájmena tvoří samostatná slova a stojí většinou na začátku věty. 1. os. ; j. č. mn. č. ; ; jnk ; jnn 2. os. m.r. ntk 2. os. ž.r. ntt; ntt nttn; nttn 3. os. m.r. ntf 3. os. ž. r. ; nts ; ntsn Nezávislá zájmena slouží zejména jako podmět vět s jmenným přísudkem: jnk mw.t=k Jsem tvoje matka. (doslova já tvoje matka nebo dokonce já=tvoje matka; egyptština ve větách se jmenným přísudkem nevyžaduje sponu, podobně jako například ruština, kde věta я учитель (ja učitěl) znamená jsem učitel. 9

10 Ukazovací zájmena v klasické egyptštině Klasická egyptština má čtyři sady ukazovacích zájmen: j. č. m. r. pn j.č. ž. r. mn. č. m n. č. zastaralé tento tamten tento starší tn ; nn jpn pf; pfa tf; ; pw ; tw tfa nf; nw nfa jpf jpw tento mladší ; pa ta na zájmena sady jptn pn jptf jptw Jedná se o nejčastěji užívaná zájmena v klasické egyptštině. Většinou se překládají jako tento (často v kontrastu se zájmeny sady pf), mohou však, v závislosti na kontextu, znamenat i tamten. V jednotném čísle stojí zájmena řady pn za podstatným jménem, které určují, a shodují se s ním v rodu; v množném čísle stojí před podstatným jménem, které určují, a jsou s ním spojeny genitivním n: msa pn toto vojsko (podstatné jméno msa, vojsko je hromadné) 10

11 Hm.t tn tato žena nn n xft.jw tito nepřátelé pr=j pn tento můj dům Hm.t tn nfr tato hezká žena zájmena sady pf Tato zájmena se většinou používají v kontrastu se zájmeny řady pn a překládají se jako tamten. Jejich postavení ve jmenné frázi je stejné jako v případě sady pn: zájmena jednotného čísla stojí za podstatným jménem, které určují, zájmena množného čísla stojí před ním a jsou s ním spojena genitivním n: smr pf tamten dvořan s.t tf tamto místo nfa n Xrd.w tamty děti zájmena sady pw Tato zájmena jsou starším ekvivalentem zájmen řady pn, a jako ukazovací zájmena tento se v klasické egyptštině vyskytují zejména v náboženských textech, jinak jen velmi zřídka. Pozice těchto zájmen ve jmenné frázi je opět stejná jako u předchozích dvou řad: 11

12 HfA.w pw tento had x.t tw tato věc nw n Htp.wt tyto obětiny zájmena sady pa Tato sada ukazovacích zájmen byla mladší variantou sady pn. V novoegyptštině se z této sady zájmen vyvinul určitý člen (jako anglické the či německé der, die, das) a v některých neliterárních textech se v této funkci může pa objevit již ve Střední říši. Tato zájmena stojí, na rozdíl od všech předchozích, před podstatným jménem, které určují. V množném čísle jsou stejně jako všechna ostatní zájmena s podstatným jménem spojena genitivním n: pa Apd ten pták ta H(n)o.t to pivo na n ka.w ti býci Zájmena řady pa oslabovala a získávala funkci určitého členu, egyptština tedy za ně vytvořila zájmena náhradní, a to přidáním elementu -y k sadě pa, tedy 12

13 pay ten ; tay ta, nay ti ; postavení těchto nových zájmen ve jmenné frázi je stejné jako u původních zájmen bez -y. zvláštní funkce zájmen řady pay Tato zájmena se v klasické egyptštině využívají zejména k vyjádření vlastnictví, a to ve spojení se sufigovanými zájmeny: pay=f jeho (vlastněné je mužského rodu) tay=f jeho (vlastněné je ženského rodu) nay=f jeho (vlastněné je v plurálu) Například: pay=sn t jejich chléb (t, chléb je mužského rodu) tay=k AH.t tvé pole Poznámka: Status podstatných jmen Status absolutus podstatné jméno stojí samostatně (N) Status nominalis za podstatným jménem stojí v přímé konstrukci jiné podstatné jméno (N ) Status pronominalis za podstatným jménem stojí sufigované zájmeno (N=) 13