EVROPSKÁ KOMISE PROTI RASISMU A NESNÁŠENLIVOSTI

Transkript

1 CRI(97)36 Version tchèque Czech version EVROPSKÁ KOMISE PROTI RASISMU A NESNÁŠENLIVOSTI VŠEOBECNÉ POLITICKÉ DOPORUČENÍ ECRI Č. 2 SPECIÁLNÍ INSTITUCE PRO BOJ PROTI RASISMU, XENOFOBII, ANTISEMITISMU A RASOVÉ NESNÁŠENLIVOSTI NA NÁRODNÍ ÚROVNI PŘIJATO 13 ČERVEN 1997 Štrasburk, 1997

2 Pro další informace o ECRI a jejích aktivitách laskavě kontaktujte: Secretariat of the European Commission against Racism and Intolerance Council of Europe F Strasbourg cedex Tel: +33(0) Fax:+33(0) combat.racism@coe.int Website:

3 Evropská komise proti rasismu a intoleranci (ECRI): odvolávajíc se na Deklaraci přijatou nejvyššími představiteli států a vlád členských států Rady Evropy na jejich summitu konaném ve Vídni ve dnech října 1993; odvolávajíc se na Plán akcí pro boj proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti, který byl přijat jako součást této Deklarace a který vyzýval Výbor ministrů, aby ustanovil Evropskou komisi proti rasismu a intoleranci, která by byla mimo jiné oprávněna k formulaci všeobecných politických doporučení pro členské státy Rady Evropy; berouc v úvahu Rezoluci č. 48/134 o národních institucích pro podporu a ochranu lidských práv, přijatou Valným shromážděním Spojených národů dne 20. prosince 1993; berouc taktéž v úvahu základní principy přijaté na prvním Mezinárodním setkání národních institucí pro podporu a ochranu lidských práv, jež se konalo v Paříži ve dnech října 1991 (známém pod názvem "Pařížské zásady"); odvolávajíc se na různé rezoluce přijaté na prvním a druhém evropském setkání národních institucí pro podporu a ochranu lidských práv, jež se konaly ve Štrasburku ve dnech listopadu 1994 a v Kodani ve dnech ledna 1997; berouc taktéž v úvahu Doporučení č. R (85) 13 Výboru ministrů o instituci ombudsmana; berouc taktéž v úvahu práci vykonanou Řídícím výborem pro lidská práva ve vztahu k ustanovení nezávislých institucí pro národní lidská práva; zdůrazňujíc, že boj proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti tvoří nedílnou součást ochrany a podpory základních lidských práv; odvolávajíc se na návrh Evropské komise proti rasismu a intoleranci o posílení nediskriminační klauzule (Článek 14) Evropské úmluvy o lidských právech; jsouc hluboce přesvědčena, že každý musí být chráněn proti diskriminaci založené na rase, barvě, jazyku, vyznání nebo národním či etnickém původu nebo proti diskriminaci, jež by mohla nepřímo pramenit z uplatnění zákona v uvedených oblastech; jsouc přesvědčena o nutnosti nejvyšší priority opatření, jejichž cílem je plné uplatnění legislativy a politiky směřující k boji proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti; odvolávajíc se na skutečnost, že efektivní strategie proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti je ve znašné míře založena na vyšší úrovni uvědomění, informovanosti a vzdělání veřejnosti v oblastech ochrany a podpory práv jednotlivců náležejících k minoritním skupinám; jsouc přesvědčena, že speciální instituce na národní úrovni zabývající se bojem proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti mohou konkrétním způsobem a různými metodami přispět ke zvýšení efektivity řady opatření přijatých v dané oblasti a poskytnout pomoc a informace národním úřadům; vítajíc fakt, že tyto speciální instituce již byly v několika členských státech ustanoveny a že již fungují; uznávajíc, že tyto instituce mohou mít různé formy vzhledem k situaci v jednotlivých členských státech a že mohou tvořit součást instituce se širším polem působnosti v oblasti lidských práv obecně; uznávajíc taktéž potřebu samotných vlád v oblasti poskytování informací a schopnosti být dostupnými pro uvedené instituce a v oblasti konzultování s těmito institucemi otázky spojené s jejich funkcemi; 3

4 doporučuje vládám členských států následující: 1. pečlivě zvážit možnosti ustanovení speciálních institucí na boj proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti na národní úrovni, pokud taková instituce ještě neexistuje; 2. při zkoumání této otázky používat základní principy, jež tvoří přílohu k danému Doporučení, jako základní vodítko a zdroj inspirace, jež nabízejí řadu možností pro diskusi na národní úrovni. 4

5 Příloha Všeobecného politického doporučení č. 2 Evropské komise proti rasismu a intoleranci: Základní principy týkající se speciálních institucí pro boj proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti na národní úrovni Hlava A: Statut ustanovení speciálních institucí Zásada 1 Stanovení kompetencí 1. Speciální instituce budou mít kompetence, jež budou jasně stanoveny v ústavním nebo jiném právním dokumentu. 2. Stanovení kompetencí speciálních institucí by mělo určovat jejich složení, oblasti působnosti, statutární moc, zásady zodpovědnosti za činnost a financování. Hlava B: Alternativní formy speciálních institucí Zásada 2 1. V souladu s legislativními a správními tradicemi jednotlivých zemí, ve kterých jsou instituce ustanoveny, mohou mít tyto speciální instituce odlišné formy. 2. Úloha a funkce stanovené ve výše uvedených zásadách by měly být naplňovány institucemi, jež mohou mít, například, formu národních komisí pro rasovou rovnost, formu ombudsmana proti etnické diskriminaci, centra nebo střediska pro boj proti rasismu a pro podporu rovných možností, nebo jiné formy, včetně institucí s širšími cíli v oblasti obecných lidských práv. Hlava C: Funkce a povinnosti speciálních institucí Zásada 3 S ohledem na národní specifika, právo a praxi by měly speciální instituce plnit co nejvíce z níže uvedených funkcí a povinností: a. pracovat se zaměřením na eliminaci různých forem diskriminace stanovených v preambuli a podporovat stejné možnosti a dobré vztahy mezi jednotlivci patřícími k různým skupinám ve společnosti; b. monitorovat obsah a dopad legislativních a výkonných aktů s ohledem na jejich vztah k cíli boje proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti a podávat návrhy, je-li to nezbytné, týkající se možné modifikace takové legislativy; 5

6 c. poskytovat doporučení legislativním a výkonným orgánům s ohledem na zdokonalení vyhlášek a praxe v odpovídající oblasti; d. poskytovat pomoc obětem, včetně právní pomoci, aby jejich práva byla ochráněna při jednání s úřady a soudy; e. v návaznosti na právní rámec země se obracet v případě nutnosti a vhodnosti o pomoc k soudům nebo jiným právním institucím; f. vyslechnout a posuzovat stížnosti a petice týkající se specifických případů a snažit se o urovnání sporů buď smírnou cestou nebo, v rámci platné legislativy, závaznými a vymahatelnými rozhodnutími; g. mít odpovídající pravomoci k získání důkazů a informací v návaznosti na svou funkci popsanou v bodě f.; h. poskytovat informace a pomoc odpovídajícím úřadům a institucím, včetně státních úřadů a institucí; i. vydávat materiály poskytující konzultace o standardech antidiskriminační praxe ve speciálních oblastech, které mohou mít buď zákonnou moc, nebo mohou být aplikovány na zásadě dobrovolnosti; j. podporovat a přispívat k vyškolení určitých klíčových skupin nesnižujíce přitom primární úlohu profesionálních organizací, jež mají na starosti uvedená školení; k. podporovat informovanost široké veřejnosti o případech diskriminace a zpracovávat a vydávat informace a dokumenty o daném tématu; l. podporovat a pomáhat organizacím, jež mají analogické cíle, jako mají tyto speciální instituce; m. brát v úvahu a zohledňovat zájmy těchto organizací. Hlava D: Správa a činnost speciálních institucí Složení Zásada 4 Složení speciálních institucí, jež mohou mít např. formu komisí, by mělo odrážet společnost v širokém smyslu v její rozmanitosti. Nezávislost a zodpovědnost Zásada 5 1. Speciální instituce by měly mít k dispozici dostatečné množství prostředků, aby mohly efektivně plnit své funkce a úkoly, rozpočet by měl být každoročně schvalován parlamentem. 6

7 2. Speciální instituce by měly fungovat bez vměšování státních orgánů a měly by mít veškeré nezbytné záruky pro svou nezávislost, včetně svobody jmenovat své členy, hospodařit se svými prostředky, jak uznají za vhodné, a veřejně vyjadřovat své názory. 3. Speciální instituce by měly nezávisle poskytovat zprávy o své činnosti pro diskusi v parlamentu na základě jasných a, je-li to možné, kvantifikovaných cílů. 4. V kompetencích speciálních institucí by měla být jasně formulována ustanovení týkající se jmenování jejích členů a měla by obsahovat pojistky proti svévolnému rozpuštění nebo svévolnému zamezení znovujmenování v případech, že znovujmenování bude stanoveno jako norma. Dostupnost Zásada 6 1. Osoby, jejichž práva se mají ochraňovat, by měly mít jednoduchý přístup k uvedeným speciálním institucím. 2. Speciální instituce by podle potřeby měly zvážit ustanovení místních poboček, aby se zvýšila dostupnost a aby se zdokonalila efektivita jejich vzdělávacích a výchovných funkcí. Hlava E: Způsob jednání speciálních institucí Zásada 7 1. Speciální instituce by měly působit takovým způsobem, aby byla zajištěna co nejvyšší kvalita jejich výzkumu a poradenství a tím se zvyšovala jejich důvěryhodnost ve vztahu k národním úřadům i ke komunitám, jejichž práva tyto instituce budou ochraňovat a pozdvihovat na vyšší úroveň. 2. Při ustanovování speciálních institucí by měly členské státy zabezpečit, aby měly správný přístup k vládě, aby jim vláda poskytovala dostatečné informace, aby mohly plnit své funkce, a aby s nimi byly konzultovány otázky, jež se jich týkají. 3. Speciální instituce by měly zajistit, aby mohly pracovat způsobem, jež je zcela jednoznačně politicky nezávislý. 7

8

9