Dřeviny zámeckých parků okresu Plzeň-jih

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra botaniky Dřeviny zámeckých parků okresu Plzeň-jih (Woody Species of the Castle Gardens of the Pilsen-South District) Magisterská diplomová práce Jan Sedlák Praha 2008 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Havlíček

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně za použití citované literatury a informací, na něž odkazuji. Svoluji k jejímu zapůjčení s tím, že veškeré (i přejaté) informace budou řádně citovány

3 Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi s touto prací pomáhali. Především bych chtěl poděkovat Mgr. P. Havlíčkovi z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK v Praze za ochotu a shovívavost při řešení problémů spojených s tvorbou této diplomové práce, RNDr. A. Skalické za odbornou pomoc při určování problematických taxonů dřevin a za rady týkající se metodiky práce. Dále děkuji P. Doleželovi za pomoc při měření a technickém zpracování plánů parků, Ing. H. Šnebergerové a Bc. J. Haisovi rovněž za technickou pomoc. V neposlední řadě patří můj dík pracovníkům Muzea jižního Plzeňska v Blovicích a mnoha dalším lidem, kteří mi vyšli vstříc při mé práci

4 Stromy jsou básně, které země píše do nebe. Ch. Fibrin Kresba - Milan Mlčkovský - 3 -

5 Obsah: 1. Abstrakt Abstract Úvod Metodika práce Poloha sledovaných objektů Seznam sledovaných objektů s jejich rozlohou Charakteristika oblasti Geomorfologické poměry Geologické a pedologické poměry Klimatické poměry Charakteristika vegetace Seznam zjištěných taxonů dřevin Nahosemenné (Pinophyta) Krytosemenné (Magnoliophyta) Charakteristika jednotlivých zámeckých parků Dolní Lukavice Hradiště u Blovic Merklín Ptenín Spálené Poříčí Šťáhlavy Zelená Hora Žinkovy Závěr Seznam literatury Přílohy

6 1 Abstrakt Cílem diplomové práce je zmapovat zámecké parky v okrese Plzeň-jih. Přináší soupis druhů dřevin vyskytujících se na sledovaných územích a hodnotí současný stav parků v souvislosti s jejich historií. Průzkum proběhl v 8 lokalitách: Dolní Lukavice, Hradiště u Blovic, Merklín, Ptenín, Spálené Poříčí, Šťáhlavy, Zelená Hora a Žinkovy, o celkové rozloze přibližně 38,6 ha. Terénní práce probíhaly v letech 2006 až Text je doplněn mapami parků, které vznikly na základě terénních měření a jsou v nich zaneseny nejcennější dřeviny. V obecné části jsou uvedeny přírodní podmínky zkoumaného území a soupis všech nalezených druhů dřevin, rozdělený na rostliny nahosemenné (Pinophyta) a krytosemenné (Magnoliophyta). V druhé části jsou popsány jednotlivé studované objekty, jejich historie, současný stav a inventární seznam nalezených taxonů. U nejvýznamnějších z nich jsou uvedeny i běžně měřené rozměry. Celkově bylo na zkoumaných lokalitách zjištěno 176 druhů dřevin, včetně jejich kultivarů, z toho 46 nahosemenných (Pinophyta) a 130 krytosemenných (Magnoliophyta). Dendrologicky nejbohatší je park v Žinkovech, nevzácnějšími nalezenými dřevinami jsou metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides) a tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) z parku v Dolní Lukavici. Z výsledků vyplývá, že většina zámeckých parků v okrese Plzeň-jih je v důsledku nevhodného hospodaření v 2. pol. 20. století v horším stavu, než tomu bylo v předcházejícím období. Dřevinná skladba je mnohem chudší, převažují konkurenceschopnější domácí dřeviny, neprobíhá nová výsadba. Přesto jsou tyto lokality z hlediska biodiverzity bohatší než okolní krajina a jsou proto velice cenné

7 2 Abstract The aim of this degree work is to map out the chateau gardens in the Pilsen-South District. The work brings a list of woody species occurring in the areas under survey and evaluates the current status of the gardens in connection with their history. The research work was carried out at 8 localities: Dolní Lukavice, Hradiště u Blovic, Merklín, Ptenín, Spálené Poříčí, Šťáhlavy, Zelená Hora, and Žinkovy, the total area being approximately 38.6 ha. The field work was performed in the period from 2006 to The text is complemented with the garden maps drawn based on the field measurements and showing the most valuable woody species. The general part of the work specifies the natural conditions of the areas under survey and lists all the woody species found, classifying them into gymnosperms (Pinophyta) and angiosperms (Magnoliophyta). The second part describes the individual studied objects, their history, current situation and an inventory list of the taxa found. Currently measured dimensions are provided for the most important of them. 176 woody species in total, including cultivars, of which 46 were gymnosperms (Pinophyta) and 130 were angiosperms (Magnoliophyta), were found at the localities under survey. The gardens of the Žinkovy Chateau are the richest in the dendrological point of view, while the most valuable woody species found are Dawn Redwood (Metasequoia glyptostroboides) and Swamp Cypress (Taxodium distichum) from the gardens in Dolní Lukavice. As follows from the research results, most of the chateau gardens in the Pilsen-South District are in a worse condition due to the improper management in the 2 nd half of the 20 th century in comparison with the previous period. The composition of woody species is much poorer, being dominated by more competitive domestic species, with no new plantation being carried out. In spite of this, these localities are richer in terms of biodiversity than the adjacent landscape, and are therefore very valuable

8 3 Úvod Na území České republiky se nachází mnoho zámeckých objektů. Mají různou velikost, rozmanité využití, potkaly je různé osudy, ale většina z nich byla v minulosti už od dob svého vzniku obklopena zahradními plochami nebo parky. I na mnou zvoleném území lze najít jak objekty s velkou rozlohou, tak i menší, často zapomenutá šlechtická sídla. Ale i u těchto menších objektů lze najít zajímavé exempláře vzácných dřevin. Tyto zahrady plnily dříve hlavně funkci reprezentativní, ale byly od samého počátku i významnými pěstebními a šlechtitelskými středisky, staly se předmostími pro introdukci mnoha dřevin do volné přírody. U mnoha zámků existovaly i skleníky určené k pěstování tropických rostlin. Uvádí se skleníky tropické, palmové, banánovky, fíkovky, oranžérie apod. Sbírky cizokrajných rostlin v zámeckých parcích Čech, Moravy a Slezska byly neobyčejně bohaté a pracovali v nich přední znalci. Funkce zámeckých zahrad se postupně vyvíjela a v současnosti se dostává do popředí funkce krajinotvorná, estetická, rekreační a slouží jako útočiště mnoha druhů rostlin a živočichů, které ustupují tlaku okolní kulturní krajiny. V zámeckých zahradách a parcích nalézáme nyní bohužel většinou již jen zlomek bohatství a rozmanitosti okrasných rostlin, které tam byly pěstovány v průběhu posledních dvou staletí. Přesto se v nich i nyní setkáváme s velkým počtem vzácných stromů a keřů, které jsou na rozdíl od většiny bylin dlouhověké. Ale i na nich se podepsalo mnoho negativních následků lidské činnosti, a to zejména v druhé polovině 20. století. Důvodem bylo časté nevhodné využití daných ploch, nešetrné zacházení, minimální péče, neodborné zásahy s následkem degradace až devastace některých parků. Náprava takových zásahů je velmi nákladná a obnova je finančně i časově velmi náročná. Zajímavé ale je, že ačkoliv se oproti záznamům ve starší literatuře ve většině parků snižuje druhová bohatost (zejména cizokrajných dřevin), jsou zámecké parky útočištěm mnohem většího počtu domácích druhů než okolní krajina. Vysvětlení je prosté pokud je park dostatečně velký a má vhodné mikroklima, nabízí často mnohem lepší životní podmínky než okolní krajina. Proto se zde dokázaly udržet dřeviny, které z okolní krajiny již vymizely

9 V současnosti proto často plní funkci biocentra, ze kterého se šíří domácí dřeviny zpět do okolní krajiny, kde mají díky šetrnějšímu hospodaření člověka lepšící se podmínky. V tom spočívá další nezanedbatelný význam zámeckých parků a je to i důvod k jejich ochraně. K tomuto aspektu by se mělo přihlížet i při údržbě a obnově parků. Budování zámeckých zahrad má svoji bohatou historii. Stejně jako se vyvíjel vkus v podobě nastupujících stavitelských slohů, měnily se i zámecké zahrady, přičemž základní rozdělení bylo na zahrady pravidelné (formální) a nepravidelné (krajinářské). Zahrady u sídel feudálů začaly vznikat již ve středověku tzv. hradní zahrady. Byly prostorově omezené a využívaly se spíše pro pěstování užitkových rostlin pro lékařství a kuchyni. S přestavbou hradů na zámky se začaly pěstovat okrasné rostliny ve větším měřítku. V blízkosti zámků se vysazovaly složité obrazce z barevných ploch kvetoucích rostlin, ale i živých plotů. Tak začaly v době renesance vznikat tzv. formální zahrady pravidelné, geometrizované, z nichž nejznámější byla zahrada francouzská. Nejcharakterističtějšími prvky těchto zahrad byl parter s broderií, velké pravidelné vodní plochy, vodní kaskády, sochařská výzdoba, to vše uspořádané do pravidelných tvarů. Největší rozkvět francouzských zahrad lze datovat do období baroka.( Fikker 1993, Pacáková Hošťálková 1999) Jako reakce na formální park francouzského typu začaly od roku 1720 vznikat v Anglii tzv. anglické zahrady. Vyznačovaly se rozsáhlými travnatými plochami prostřídávanými háji a lesíky, před nimiž jsou předsunuty mohutné solitéry, jedinou přípustnou linií je křivka, typický je kontrast světla a stínu. Anglické zahrady daly základ dalšímu vývoji krajinářských parků. Jejich areál je komponovaný volným, nepravidelným způsobem, respektujícím nebo napodobujícím přirozenou krajinu. Typické jsou průhledy a častý pozvolný přechod do okolní krajiny. Krajinářské parky vznikaly hlavně v 19. století. ( Fikker 1993, Pacáková Hošťálková 1999) Zatímco ve formálních zahradách byly druhy pečlivě vybírány a záměrně vysazovány a pocházely často ze vzdálených zemí, v zahradách a parcích krajinářských jsou bohatě zastoupeny stromy a keře domácího původu, které plní úlohu základních dřevin

10 K budování zámeckých zahrad neodmyslitelně patří i introdukce cizokrajných dřevin, které měly hlavně zpestřit a obohatit daný park či zahradu. Byla to i otázka prestiže, ne každý majitel si mohl dovolit nákup vzácných dřevin. Až později se důvody introdukce dřevin rozšířily o hospodářské využití a vědecký výzkum. První zámořská dřevina byla do Evropy dovezena v roce 1536 ze Severní Ameriky, byla to Thuja occidentalis. Pak následovaly další jehličnaté dřeviny Ameriky (Juniperus sabina) a později rovněž dřeviny listnaté, z nichž byla mezi prvními asijská Morus nigra (dovezena r. 1548). Určení konkrétní první introdukované dřeviny na naše území je velmi složité. Obecně se dá říci, že pěstování cizokrajných dřevin v Čechách probíhalo již v 18. století, hlavně však od začátku 19. století. Toto záměrné pěstování okrasných dřevin navazovalo zřejmě na začátky pěstování lesních dřevin a na umělou výsadbu lesa koncem 18. století.(svoboda 1976) V mnoha případech bylo zavádění cizokrajných dřevin prováděno nahodile a čistě mechanicky do rozsáhlých sbírek zámeckých zahrad se dovážely již velké rostliny, semena byla nakupována u obchodních firem pod botanickým názvem druhu, bez dalších bližších údajů a označení původu. Například ovocné dřeviny byly pěstovány odedávna, mnohé z nich pronikaly samovolně do přírody, takže v současné době se u mnohých druhů nedá zjistit jejich původní rozšíření. Introdukce okrasných dřevin byla postupná a je vesměs historicky doložena objevnými pracemi botaniků. Rovněž pěstování jednotlivých druhů je zaznamenáváno v seznamech zahrad, ale to platí jen pro ty nejvýznamnější z nich. V menších zámeckých zahradách tyto záznamy většinou chybí a pokud existují, neprobíhala po dlouhou dobu jejich aktualizace. Proto jsem se rozhodl přispět svojí prací k řešení této situace. Již od dětství jsem byl fascinován mohutností a elegancí stromů. Později se ve mě probudil i zájem odborný. Mou snahou bylo zpracovat téma, které by bylo dále využitelné i pro účely výuky. Vzhledem k velké časové náročnosti práce v terénu byla hlavním hlediskem dostupnost zkoumaného území. Zvolil jsem tedy zámecké parky okresu Plzeň-jih. Tato práce si neklade za cíl navrhnout řešení současné situace, ale pouze zmapovat druhy, které se v parku nalézají. To může sloužit jako odrazový můstek pro další - 9 -

11 obnovu parků, které jsou ve většině případů ve velmi žalostném stavu. Dále jsem se snažil popsat i vzhled parků, způsob údržby, poškození, nevhodné zásahy apod

12 4 Metodika práce Obsahem této práce je inventarizace dřevin 8 zámeckých parků okresu Plzeň jih: Dolní Lukavice, Hradiště u Blovic, Merklín, Ptenín, Spálené Poříčí, Šťáhlavy, Zelená Hora a Žinkovy (obr. 2). Tyto objekty byly vybrány podle Hiekeho (Hieke 1984). V tomto okrese nalezneme jak parky velké, jako například Žinkovy nebo Dolní Lukavice, tak i mnohem menší (Šťáhlavy, Spálené Poříčí). Největším klenotem je dozajista zámecký areál Kozel, ten ale nebyl do práce nezahrnut, jelikož veškerá inventarizace v něm již byla provedena. Druhým parkem, který v okrese leží, ale v práci není zahrnut je zámecký park v Lužanech u Přeštic. Tento zámek a park je majetkem nadace Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových a není veřejnosti přístupný. Bohužel, přes veškerou snahu, mi nebyl umožněn vstup. I tak se ale v ostatních parcích podařilo najít velkou škálu taxonů dřevin domácích i cizokrajných, včetně mnohých vzácných exemplářů. Práci jsem započal na jaře roku Během roku jsem navštívil všechny zkoumané objekty, začal jsem shromažďovat veškeré podkladové materiály a studoval jsem odbornou literaturu, týkající se práce. Snažil jsem se zejména získat historické údaje o parcích i zámeckých objektech, včetně výsledků případných starších inventarizací. Nahlédnul jsem i do některých starších diplomových prací s podobným tématem a prostudoval příslušné atlasy dřevin. O metodice práce jsem se radil s RNDr. A. Skalickou, která mi později pomáhala i s určováním některých problematických taxonů. Pro všechny sledované objekty jsem získal určité údaje, ale často jen velmi obecné, kusé. Ve většině parků neproběhl žádný ucelený průzkum či soupis dřevin od jejich vzniku, nebo o tom alespoň neexistuje záznam. Výjimkou je pouze park v Dolní Lukavici, kde proběhl dendrologický průzkum v r (Seidl 1980), park v Hradišti u Blovic v r (Chytrá 1999) a park v Žinkovech (Turečková 2004). Ve všech případech šlo ale buď o neúplné soupisy dřevin (často chybně určené) nebo o práce zaměřené na jiné téma, které se dendrologie týkaly jen okrajově. Snažil jsem se získat rovněž vhodné plány parků, ale ukázalo se, že u většiny parků nejsou dostupné a pokud ano, absolutně nevyhovovaly mým

13 požadavkům. Hlavním předpokladem byla jednotná úprava a možnost přesného zanesení vybraných dřevin. Proto jsem se rozhodl vytvořit si plány vlastní, na základě měření v terénu. K tomuto měření jsem využíval totální stanici SOKKIA SET 3110 R. Naměřená data jsem převedl do grafické podoby pomocí programu MicroStation 95. Práce byla sice časově náročná, ale výsledkem byly plány parků s jednotnou grafickou úpravou a přesným zákresem hlavních půdorysných prvků a vybraných dřevin v měřítku 1:500, doplněné legendou. Práci v terénu jsem zahájil na podzim r. 2006, hlavní objem terénního průzkumu jsem realizoval v roce Práce byla časově velmi náročná, do některých parků jsem se musel vracet i několikrát. Důvodem byla hlavně skutečnost, že některé dřeviny či jejich kultivary se dají rozpoznat pouze v určité části vegetačního období (například podle květů, plodů nebo zbarvení listů či letorostů v počáteční růstové fázi). Proto jsem k upřesnění některých detailů využil i následující sezóny v r V tomto roce probíhalo i terénní měření (plány parků, rozměry vybraných dřevin). K určování dřevin jsem používal především knihy A. Piláta (Pilát 1953, 1964), G. Krüsmanna (Krüsmann 1983, ), J. Pokorného (Pokorný 1963, 1964), V. Větvičky (Větvička 1998), K. Kubáta (Kubát 2002) a J. Koblížka (Koblížek 2006). Vzhledem ke skutečnosti, že botaniky preferovaný Klíč ke květeně České republiky (Kubát 2002) není specializovanou dendrologickou publikací a chybí v něm mnohé cizokrajné taxony, byla jednotná nomenklatura dřevin převzata z díla J. Koblížka (Koblížek 2006). Zjištěné taxony dřevin ze všech parků jsou uvedeny v obecné části. Jsou řazeny abecedně, odděleně rostliny nahosemenné (Pinophyta) a krytosemenné (Magnoliophyta). U každého taxonu jsou uvedené zkratky objektů, ve kterých se daný taxon vyskytuje, dále je zde zmíněn původ a rok, kdy byl taxon introdukován do Evropy a do Čech, s udáním místa prvního pěstování. Pramenem těchto údajů je Svoboda (Svoboda 1976, 1981) a Větvička (Větvička 1998). Vzhledem k tomu, že mi šlo (s ohledem na můj studijní obor) o možnost dalšího didaktického využití práce, připojil jsem ke každému taxonu také hlavní určovací znaky. Jsou převzaty zejména z děl Větvičky (Větvička 1998), Piláta (Pilát 1953, 1964) a Koblížka (Koblížek 2006). Cílem této části není nahrazovat dendrologická atlasová díla, ale jen

14 ve stručné podobě přiblížit jednotlivé taxony. Ostatně publikace využitelné k podrobnějšímu bádání jsou shromážděny v přehledu použité literatury. Pro rychlou orientaci je i u každého objektu přiložen seznam v tomto parku zjištěných taxonů. Vzhledem k tomu, že bylo v mnoha případech těžké určit, která dřevina je v parku záměrně vysazena, a která je výsledkem samovolného šíření z okolní krajiny, již od počátku jsem se rozhodl zanést do seznamů veškeré dřeviny, vyskytující se na území parků, včetně náletových dřevin domácí provenience. Proto jsou ve srovnání s Hiekeho (Hieke 1984) údaji uváděné počty taxonů většinou vyšší, ačkoliv ve většině případů neplatí, že by se situace v parku změnila k lepšímu. Některé konkrétních dřeviny, které jsou pěstovány vzácněji nebo jsou výrazné svým vzrůstem, jsou uvedeny v textu, včetně běžně měřených rozměrů v pořadí: 1. Obvod kmene (v cm), měřeno ve výšce 1,30 m od paty stromu (v případě, že bylo nutno měřit obvod v jiné výšce, je tato výška uvedena) 2. Největší průměr koruny (v m) 3. výška dřeviny (v m) Pokud je v textu zmiňováno více jedinců stejného druhu, rozměry u něj uvedené patří největšímu exempláři z této skupiny. K měření výšky stromů jsem si sestrojil skládací dřevěný úhelník a využil metodu podobnosti rovnoramenných pravoúhlých trojúhelníků, šířku koruny a obvod kmene jsem měřil měřícím pásmem. Rovněž do plánů jednotlivých parků jsou zaneseni pouze ty nejvýznamnější exempláře tedy ty vzácnější nebo výrazného vzrůstu. Tito jedinci jsou označeni číslem, pod kterým jsou uvedeni v seznamu dřevin jednotlivých parků (nahosemenné dřeviny mají číslo doplněno o písmenko p. = pinophyta). K charakteristice přírodních podmínek jsem využil zejména atlasových děl - Atlas Československé socialistické republiky (1966) a Školní atlas České republiky (2000), dále jsem čerpal zejména z následující literatury: Quitt (1971), Vesecký (1961) a Skalický (1988). Historická data o jednotlivých objektech jsem získával od příslušných obecních úřadů, jejich webových stránek, v infocentrech, z informačních materiálů obcí, z portálu a z díla Sedláčka (Sedláček 1933)

15 Shrnutí statistických údajů o jednotlivých parcích je uvedeno v tabulkách v přílohách, včetně několika fotografických snímků nebo historických obrázků zkoumaných objektů. 4.1 Seznam použitých zkratek j. jehličnany již. jižní jv. jihovýchodní l. listnáče, (v) letech (ve spojení s letopočtem) pol. polovina r. roku, (v) roce sev. severní stř. střední sz. severozápadní vých. východní záp. západní DL H M P SP Š ZH Ž Dolní Lukavice Hradiště u Blovic Merklín Ptenín Spálené Poříčí Šťáhlavy Zelená Hora Žinkovy cf. cv. sp. nejistý druh kultivar druhové jméno není známé

16 5 Poloha sledovaných objektů Obr. 1. Poloha okresu Plzeň-jih v rámci Plzeňského kraje Zdroj: upravil J. Sedlák Obr. 2. Poloha zkoumaných zámeckých parků v rámci okresu. Zdroj: upravil J. Sedlák

17 6 Seznam sledovaných objektů s jejich rozlohou 1. Dolní Lukavice (DL)... 11,4 ha 2. Hradiště u Blovic (H)... 4,9 ha 3. Merklín (M)... 2,2 ha 4. Ptenín (P)... 4,4 ha 5. Spálené Poříčí (SP)... 0,9 ha 6. Šťáhlavy (Š)... 0,2 ha 7. Zelená Hora (ZH)... 0,6 ha 8. Žinkovy (Ž)... 14,0 ha Pozn.: V závorkách jsou uvedeny zkratky, které jsou použity v seznamu zjištěných taxonů

18 7 Charakteristika oblasti Okres Plzeň-jih leží v Plzeňském kraji (obr. 1). Jeho sídlem je město Plzeň, které ovšem není jeho součástí. Rozloha okresu je 990,04 km², počet obyvatel je (hustota zalidnění je 59 obyvatel na 1 km²). Jeho rozloha činí 13,4 % z celkové plochy kraje. Z 63,6 % jej tvoří zemědělská půda (z toho 72,2 % zabírá orná půda a 23,7 % trvale zatravněné plochy). Lesy pokrývají 31,8 % plochy okresu. Díky tomu je, po okrese Plzeň-město, druhým okresem s nejmenší zalesněnou plochou v kraji. Povrch okresu tvoří převážně mírně zvlněná pahorkatina. Přirozenou hranici mezi západními a středními Čechami tvoří pohoří Brdy na východní hranici okresu. V tomto pohoří najdeme nejvyšší bod okresu Nad Maráskem (799 m. n. m.). Nejnižší bod je v místě, kde řeka Úhlava opouští území okresu (310 m. n. m.). (internet.1.) 7.1 Geomorfologické poměry Geomorfologicky je celá zkoumaná oblast poměrně homogenní. Všechny zkoumané objekty se nachází v České vysočině, konkrétně v jižní části Poberounské subprovincie, kterou tvoří Švihovská pahorkatina, podjednotka Plzeňské pahorkatiny. Ještě menšími geomorfologickými celky jsou Radyňská a Merklínská pahorkatina. Švihovská pahorkatina sousedí s Podčeskoleskou pahorkatinou, Všerubskou pahorkatinou a Šumavským podhůřím na jihu, s Plaskou pahorkatinou na severozápadě a na východě k ní přiléhá Brdská vrchovina. Z výše uvedeného je zřejmé, že všechny parky leží v mírně zvlněné krajině pahorkatin, převážně v blízkosti vodních toků, v nadmořských výškách m. n. m. Výjimkou je pouze park na Zelené Hoře, který leží na vrcholu kopce ve výšce 535 m.n.m. Žinkovy, Zelená Hora, Hradiště u Blovic, Spálené Poříčí a Šťáhlavy leží v povodí řeky Úslavy, Dolní Lukavice v povodí Úhlavy a Merklín s Ptenínem odvodňuje Radbůza. (Škol.atl. ČR 2000)

19 7.2 Geologické a pedologické poměry Téměř celé zkoumané území je tvořeno horninami starohorního stáří, jen místy, zejména v povodí řek, najdeme třetihorní sladkovodní nánosy. Od severu sem zasahují mořské sedimenty ordoviku, které jsou součástí vnějšího Barrandienu. Jižní část leží na hranici klatovského výběžku středočeského žulového plutonu. Jihovýchodní hranice tohoto výběžku je tvořena převážně rulovými horninami moldanubika, tj. oblastí předplatformní krystalinické jednotky vzniklé koncem starohor. Tato jednotka je tvořena hlavně granitoidními horninami (žulou a jejími deriváty). Severovýchodní hranici klatovského výběžku tvoří hlavně břidlice a droby, které pokrývají většinu okresu Plzeňjih. Tyto břidlice jsou hojně prorostlé tělesy spilitů a buližníků, které se značně podílejí na reliéfu zdejší krajiny. Povrch je pokryt vrstvami třetihorních zvětralin o mocnostech do 10 m, místy překrytými pleistocénními svahovinami. (Kodym 1966, Žebera 1966) Převládající jsou hnědé půdy nižších i vyšších poloh, slabě oglejené, jílovitohlinité, které místy přecházejí v podzoly. Na spilitových vyvýšeninách dochází k intenzivnímu zvětrávání a následnému vzniku písčitohlinitých půd. V severní části, na území Plzeňské pánve, se vyskytují úrodné hnědozemě, v povodí řek je ve značné míře zastoupen i nivní typ půdy. Na ph prostředí se podílí především žuly, na nichž vznikají půdy kyselé. Půdy jsou převážně středně hluboké ( cm). (Škol.atl. ČR 2000, Chytrá 1999, Pelíšek 1966) 7.3 Klimatické poměry Území okresu Plzeň-jih náleží do 6 klimatických oblastí. Do 5 oblastí mírně teplých: MT 11, MT 10, MT 7, MT 5, MT 3, a do jedné chladné: CH 7 (Quitt 1971). V následující tabulce (tab.1.) jsou uvedeny charakteristiky jednotlivých oblastí a zámecké parky, které v této oblasti leží. Jelikož v oblastech MT 5, MT 3 a CH 7 neleží žádné zkoumané objekty, nejsou jejich charakteristiky uvedeny. Tyto oblasti zasahují na území okresu pouze okrajově - oblast MT

20 a MT 3 z jihu do oblasti Švihovské pahorkatiny a od východu do oblasti jižních Brd. Chladná oblast CH 7 zahrnuje pouze vrcholové partie Brd. Tab. 1. Charakteristika klimatických oblastí zasahujících do okresu Plzeň-jih. Klimatická oblast MT 11 MT 10 MT 7 Charakteristika Dlouhé léto, teplé a suché, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, zima krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Dlouhé léto, teplé a suché, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, zima krátká, mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky Normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem, zima normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky Zámecké parky Dolní Lukavice Šťáhlavy Hradiště u Blovic Merklín Ptenín Spálené Poříčí Zelená Hora Žinkovy Zdroj: Quitt (1971) Průměrná roční teplota na většině území okresu je 7 8 C, ve vyšších polohách 6 7 C. V celé oblasti převládají letní srážky nad zimními. Nejmenší srážky jsou v únoru, největší v červenci. Ve vegetačním období je srážkový úhrn v rozmezí od 350 do 450 mm a v zimním období je srážkový úhrn od 200 do 300 mm. Průměrný roční úhrn srážek tedy činí mm v severní a severozápadní části okresu (Plzeňská pánev) a mm na zbytku území okresu (místy až 700 mm). Širší vegetační období (průměrná denní teplota vzduchu 5 C a vyšší) ve studované oblasti začíná na přelomu března/dubna a končí na přelomu října/listopadu. Převládající větry jsou západní a jihozápadní

21 Tab. 2. Vybrané charakteristiky klimatických oblastí zasahujících do okresu Plzeň-jih. Klimatické charakteristiky MT 7 MT 10 MT 11 Počet letních dnů 1) Hlavní vegetační období 2) Počet mrazových dnů 3) Počet ledových dnů 4) Průměrná teplota v lednu Průměrná teplota v červenci Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový úhrn v zimním období Počet dnů se sněhovou pokrývkou Pozn.: 1) max. teplota 25 C; 2) počet dnů s teplotou 10 C; 3) min. teplota -0,1 C; 4) max. teplota -0,1 C, tzn. celodenní mráz. Zdroj: Quitt (1971) Další číselné údaje jsou získány z meteorologické stanice v Nepomuku z desetileté řady (léta ). Stanice leží ve výšce 470 m. n. m., na sev. zem. šířky a vých. zem. délky, v klimatické oblasti MT 7. Nejnižší průměrné teploty jsou zde v lednu (desetiletý průměr -1,86 C), nejvyšší v červenci (desetiletý průměr 16,53 C). Počet dnů s průměrnou teplotou 10 C a více se pohybuje v rozmezí dnů za rok. Nejnižší srážky jsou v únoru (desetiletý průměr 23,9 mm), nejvyšší v červenci (desetiletý průměr 96,7 mm). Průměrná roční teplota vzduchu je zde 7,5 C, celkový průměrný roční úhrn srážek činí 678 mm. Tab. 3. Roční průběh teplot a srážek (stanice Nepomuk *) Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Prům. C ,5 6 11,5 15,5 16, ,5 7 2,5-0,5 7,5 mm Pozn.: * Průměrné zaokrouhlené hodnoty z let Zdroj: Třeštíková (1993)

22 7.4 Charakteristika vegetace Téměř celé zkoumané území leží v dubovém vegetačním stupni. Převládajícími přírodními geobiocenózami jsou zde kyselé doubravy, dále habrové doubravy na vlhkých, dobře provzdušněných půdách. Vyšší polohy Brd ve východní části okresu leží v jedlo-bukovém vegetačním stupni, s porosty jedlových bučin, v nejvyšších polohách s příměsí smrku. Místy se řídce vyskytují geobiocenózy typické pro bukovo-dubový vegetační stupeň. Při řekách najdeme geobiocenózy údolních niv luhy, olšiny, vrbové olšiny v dlouhodobě zaplavovaných oblastech a jasanové doubravy (Raušer, Zlatník 1966). Dnešní charakter krajiny však určují převážně polní kultury. Zbytky lesů jsou často značně pozměněné nebo nahrazené převážně smrkovými a borovými monokulturami s příměsí dubu a buku. Zbytky porostů s původní (nebo původnímu stavu se blížící) skladbou jsou chráněny v rezervacích. Z hlediska fytogeografického členění ČR leží celé území v oblasti středoevropské lesní květeny Hercynicum (Dostál 1966). Podle Skalického členění (Skalický 1988) leží zkoumané území ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum fytogeografické okresy Plzeňská pahorkatina, Podbrdsko, Plánický hřeben. Velmi okrajově sem zasahuje i České oreofytikum fytogeografický okres Brdy, v němž ale neleží žádný ze zkoumaných objektů

23 8 Seznam zjištěných taxonů dřevin 8.1 Nahosemenné (Pinophyta) 1. Abies alba Mill. jedle bělokorá - 30 až 60 m vysoký strom, koruna úzce jehlancovitá, ve stáří tupě zakončená; jehlice na větévkách hřebenovitě uspořádané, směřují do stran a nahoru, mm dlouhé, na špičce zaokrouhlené nebo vykrojené, na líci tmavě zelené, na rubu se dvěma bílými proužky; šišky vzpřímené, až 16 cm dlouhé, rozpadavé Park: H, Ž Původ: jižní a střední Evropa 2. Abies concolor (Gord.) Engelm. jedle ojíněná - 30 až 40 m vysoký strom, koruna úzce kuželovitá, často zavětvená až k zemi; jehlice na větévkách uspořádané nepravidelně, srpovitě vzhůru prohnuté, mm dlouhé, celé ojíněné, modrošedé; šišky podlouhle válcovité, 7-12 cm dlouhé, rozpadavé, k oběma koncům se zužují Park: Ž, M Původ: záp. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1872 Čechy 1910 (Jezeří) 3. Abies grandis Lindl. jedle obrovská - až 100 metrů vysoký, rychle rostoucí strom; jehlice hřebenitě uspořádané, dlouhé mm, na špičce vykrojené, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu dva bílé pruhy průduchů; šišky 5-10 cm dlouhé, válcovité Park: Ž Původ: záp. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa

24 Čechy 1879 (Sychrov) 4. Abies nordmanniana (Steven) Spach jedle kavkazská - 50 až 60 m vysoký strom, koruna štíhle jehlancovitá; jehlice velmi husté, na spodní straně větviček hřebenitě uspořádané, na svrchní straně směřující kupředu, dlouhé mm, měkké, na konci zaokrouhlené a vykrojené, na líci tmavozelené, lesklé, a rubu se dvěma bílými pruhy; šišky válcovité, až 15 cm velké, nápadně ronící pryskyřici Park: Ž, SP Původ: záp. Kavkaz, Turecko Introdukce: Evropa 1840 (Anglie) Čechy 1845 (Sychrov) 5. Chamaecyparis lawsoniana (A. Murray) Parl. cypřišek Lawsonův - 40 až 60 m vysoký strom; koruna úzce kuželovitá, větvičky ploché s bílou kresbou na rubu (někdy nezřetelná), horizontálně uspořádané; listy šupinovité, přitisklé, kýlnaté se žlázkou a s odstávající špičkou; šišky kulovité, 8-10 mm velké, modrozelené, ojíněné, později hnědnou, složené z 8 šupin se špičatými hrboly Park: ZH Původ: záp. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1854 (Edinburg) Čechy 1859 (Nové Hrady) 6. Chamaecyparis nootkatensis (D. Don) Spach - cypřišek nootecký ( c. nutka) - až 40 m vysoký strom; koruna úzce jehlancovitá; větvičky převislé, vertikálně uspořádané, bez bílé kresby; listy šupinovité, těsně přitisklé, na hřbetě kýlnaté nebo zaoblené; šišky kulovité, 10 mm velké, červenohnědé, ojíněné, složené ze 4-6 šupin se špičatými hrboly Park: Ž, M

25 Původ: záp. pobřeží Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1853 (Anglie) Čechy 1863 (Červený Hrádek) Chamaecyparis pisifera Sieb. et Zucc. - cypřišek hrachonosný - 20 až 50 m vysoký strom; koruna široce kuželovitá, řídce větvená; větvičky zploštělé, se zřetelnou bílou kresbou na rubu; listy šupinovité, jen lehce přitisklé, zašpičatělé, se slabě vyvinutou žlázkou; šišky drobné, 6 mm velké, složené z šupin Původ: Japonsko Introdukce: Evropa 1861 (Anglie) Čechy 1865 (Hluboká) 7. Ch. pisifera cv. Filifera-aureo-variegata - menší jehlancovitý strom; větve rozkladité, větvičky prodloužené, převislé, žlutě strakaté Park: Ž 8. Ch. pisifera cv. Plumosa - přechodná forma mezi juvenilní a dospělou; koruna hustá, kuželovitá, větve vystoupavé; jehlice slabě odstávající, šídlovité, 3-4 mm dlouhé, na líci živě zelené, na rubu bělavě sivé Park: DL, M, SP, Ž 9. Ch. pisifera cv. Squarrosa - menší strom s hustými načechranými větvičkami, listy jehlicovité, odstálé, ocelově šedomodré Park: Ž 10. Ginkgo biloba L. jinan dvoulaločný - až 40 metrů vysoký strom; koruna pyramidální; listy ploché opadavé, široce klínovité s vějířovitou žilnatinou;

26 semena asi 3 cm velká, kulovitá, připomínající peckovici (semenná peckovice) Park: DL Původ: vých. Asie Introdukce: Evropa 1730 (Anglie) Čechy 1809 (Hluboš) Juniperus chinensis L. jalovec čínský - max. 20 m vysoký strom; koruna štíhlá, kuželovitá; typická je listová dvojtvárnost: má jednak jehlicovité listy ve svazečcích po třech (8-16 mm dlouhé, na mladších větévkách), jednak listy šupinovité (na starších větévkách); zdužnatělé šištice, bělomodře ojíněné, se 2-3 semeny Původ: vých. Asie Introdukce: Evropa 1767 (Uppsala) Čechy 1845 (Sychrov) 11. J. chinensis cv. Pfitzeriana - keř s rozkladitými a převislými obloukovitými větvemi, bez hlavního vegetačního vrcholu Park: DL, M, Ž 12. Juniperus communis L. jalovec obecný - keř až malý, vícekmenný štíhlý strom do výšky 12 m; všechny listy jehlicovité, pichlavé, v trojčetných přeslenech, s bílými pruhy na svrchní straně; zdužnatělé šištice (jalovčinky) kulaté, 5-9 mm velké, bělomodře ojíněné, se třemi semeny Park: Ž, M, SP Původ: mírný pás sev. polokoule, u nás původní 13. J. communis cv. Hibernica - úzce sloupovitá forma; až 10 m vysoký strom; větvičky přímé; jehlice tmavozelené, hustější než u původní formy

27 Park: Ž 14. Juniperus sabina L. jalovec chvojka (chvojka klášterská) - nízký keř, cm vysoký, s metlovitými, obloukovitě vystoupavými větvemi, po rozemnutí jsou velmi aromatické; listy šupinovité, vstřícné, přitisklé, 4-5 mm dlouhé, křižmostojné, zřídka i listy jehlicovité v trojčetných přeslenech; zdužnatělé šištice 5-7 mm velké, ojíněné, obsahují 1-4 semena Park: H, Ž, M, SP Původ: hory již. a stř. Evropy, Malá Asie, Krym, Kavkaz, Ural Introdukce: Čechy 1812 (Hluboš) Juniperus squamata Buch. - Ham. ex Lamb. jalovec šupinatý Původ: Afghánistán, Himálaj, Čína Introdukce: Evropa 1836 Čechy 1839 (Nové Hrady) 15. J. squamata cv. Meyeri - vzpřímený, silně rozvětvený keř s vystoupavými větvemi; jehlice husté, úzce kopinaté, asi 4 mm dlouhé, bělomodře ojíněné; zdužnatělé šištice vejčité, 5-8 mm velké, zprvu červenavě hnědé, pak až černé, s jedním semenem Park: M, SP 16. Juniperus virginiana L. jalovec viržinský - až 30 m vysoký strom; koruna úzce kuželovitá, výjimečně rozkladitá; větvičky válcovité, velmi tenké (1 mm); jehlice dvojího typu: jehlicovité, vyrůstající na větévkách po dvou a šupinovité, příšpičatělé, které převažují; zdužnatělé šištice jsou drobné, asi 5 mm velké, kulovitě vejčité, modré, ojíněné, s 1-2 semeny Park: Ž, M

28 Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1664 Čechy 1812 (Hluboš) 17. J. virginiana cv. Tripartita - zakrslý keř nepravidelného vzrůstu, větve rozkladité, hojně větvené, směřující šikmo vzhůru Park: Ž, SP 18. Larix decidua Mill. modřín opadavý - až 35 m vysoký opadavý strom; koruna ve stáří široká, nepravidelná; větvičky dlouhé, převislé; jehlice ve svazečcích na brachyblastech, ploché, čárkovité, měkké, svěže zelené, na podzim žloutnou; šišky krátce stopkaté, vejčité, dlouho zůstávají na větvích Park: Ž, DL, ZH Původ: horské oblasti Evropy 19. Metasequoia glyptostroboides Hu et Cheng metasekvoje tisovcovitá (m. čínská) - asi 35 m vysoký opadavý strom; koruna jehlancovitá až zaoblená; větévky dvojího typu: prodloužené neomezeného růstu, na koncích větví, zprvu zelené, pak hnědé; a zkrácené omezeného růstu, vstřícně postavené, asi 8 cm dlouhé; jehlice opadavé, rovné nebo srpovitě prohnuté, mm dlouhé, ploché, vstřícně postavené; šišky dlouze stopkaté, kulovité, mm dlouhé, složené asi z 25 křižmostojných šupin Park: DL Původ: Čína Introdukce: Evropa 1949 Čechy Picea abies (L.) Karsten smrk ztepilý

29 - až 50 m vysoký stálezelený strom; koruna úzce jehlancovitá; větve vyrůstají v přeslenech; jehlice vyrůstají ve šroubovici, na průřezu čtyřhranné; šišky převislé, nerozpadavé, až 16 cm dlouhé, válcovité Park: H, Ž, DL, M, SP, P Původ: sev. a stř. Evropa 21. P. abies cv. Clanbrassiliana - kompaktní skoro kulovitý keř s plochým vrcholem, max. 2 m vysoký; větvičky velice krátké, husté, tenké, bělavé; jehlice tenké, 4-8 mm dlouhé, štíhle špičaté, lesklé Park: SP 22. P. abies cv. Inversa - stromový vzrůst, větve převislé, hustě rozvětvené, těsněji přitisklé ke kmeni než u původní formy Park: Ž Picea glauca (Moench) Voss smrk sivý (s. bílý) Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1700 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 23. P. glauca cv. Conica - zakrslý kultivar (max. 1 m vys.); koruna kuželovitá, hustá; jehlice modrozelené, přišpičatělé, vyrůstají z větvičky na všechny strany Park: Ž 24. Picea omorika (Pančic) Purkyně smrk omorika - 30 až 50 m vysoký strom s úzce štíhlou korunou; větve krátké, skoro vodorovně odstávající; jehlice smáčklé, na svrchní straně tmavě leskle zelené, na spodní straně 2 bílé

30 proužky; mladé šišky tmavě fialové, zralé leskle hnědé, až 6 cm dlouhé Park: Ž Původ: Srbsko, Bosna Introdukce: Čechy 1906 (Praha Krč) 25. Picea orientalis (L.) Link. smrk východní - 30 až 50 m vysoký strom se štíhle kuželovitou korunou; jehlice krátké, 4-10 mm dlouhé, tuhé, svrchu lesklé, tupě zakončené, nepichlavé, na průřezu zploštěle čtyřhranné; šišky vřetenovitě válcovité, 5-10 cm dlouhé, hnědé Park: M Původ: Kavkaz Introdukce: Evropa 1770 (Anglie) Čechy Picea pungens Engelm. smrk pichlavý - 30 až vyjímečně 50 m vysoký; větve husté, krátké, přeslenitě uspořádané; mladé jehlice měkké, modrozelené, dospělé velmi tuhé, pichlavé, čtyřhranné, odstávající na všechny strany; šišky podlouhlé, 5-10 cm dlouhé, v mládí zelené, za zralosti béžové, s měkkými plodními šupinami Park: Ž, M, SP Původ: záp. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1862 Čechy 1910 (Jezeří) 27. P. pungens cv. Argentea - jehlice stříbřitě bílé Park: Ž, DL, M, SP 28. P. pungens cv. Columnaris - koruna velmi úzká, sloupovitá Park: H, P, Ž

31 29. Pinus cembra L. borovice limba - 25 až 40 m vysoký strom s vejčitě kuželovitou korunou; jehlice jsou husté, tuhé, svrchu tmavě zelené, vespod sivé, ve svazečku po pěti, 5-9 cm dlouhé; šišky vzpřímené, odstávající, 5-8 cm velké Park: H Původ: Alpy, Karpaty Introdukce: Čechy 1812 (Hluboš) 30. Pinus jeffreyi Balf. borovice Jeffreyova - až 40 m vysoký strom; koruna úzce jehlancovitá, později dosti široká a otevřená; větve krátké, rozložené, často trochu převislé; jehlice většinou po třech, dosti silné, cm dlouhé, namodrale zelené, nelesklé, na okraji ostré; šišky krátce stopkaté, kuželovitě vejčité, cm dlouhé, každá šupina se štíhlým zahnutým ostnem Park: H Původ: záp. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1853 Čechy 1865 (Hluboká) 31. Pinus mugo Turra borovice kleč (kosodřevina) - stálezelený keř s více obloukovitě se zdvíhajícími kmínky; jehlice po dvou, v dlouhých pochvách, 3-8 cm dlouhé, hustě obrůstající větvičku; šišky symetrické, vejčité až kuželovité - existuje mnoho nezařaditelných kříženců s velkou morfologickou mnohotvárností Park: Ž, M, SP Původ: hory stř. a již. Evropy 32. Pinus nigra Arnold borovice černá

32 - statný strom, m vysoký; typická černošedá borka; jehlice 5-19 cm dlouhé, tuhé, často pokřivené, ve svazečcích po dvou; šišky 3-8 cm dlouhé, světle hnědé, lesklé Park: H, Ž, M Původ: hory již., stř. a vých. Evropy Introdukce: Čechy 1824 (Březina) 33. Pinus strobus L. borovice vejmutovka (b. hedvábná) - 30 až 50 m vysoký statný strom; koruna zprvu jehlancovitá, později široká, deštníkovitá, zřetelně přeslenitá; šedozelená, úplně hladká borka; mladé větévky tenké, ohebné; jehlice ve svazečcích po pěti, 5-15 cm dlouhé, tenké, měkké, často převislé; šišky vyrůstají na koncích větví po jedné až třech na dlouhých stopkách, převislé, úzké, cm dlouhé, ronící pryskyřici Park: Ž, DL, SP Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1705 Čechy 1812 (Hluboš) 34. Pinus sylvestris L. borovice lesní - 25 až 45 m vysoký strom; koruna oblá, prosvětlená; jehlice ve svazečcích po dvou, tuhé, trochu zkroucené, 4-7 cm dlouhé, špičaté; šišky jednotlivé nebo po dvou až třech, vejčitě kuželovité Park: H, Ž, DL Původ: téměř celý mírný pás Euroasie 35. Pseudotsuga glauca (Mayr) Mayr douglaska sivá - až 45 m vysoký strom; větve mladších stromů směřují šikmo vzhůru; jehlice šedozelené, ojíněné, více přiléhající k větvičce než u douglasky tisolisté; šišky nerozpadavé,

33 s nápadnými, vyčnívajícími podpůrnými šupinami, které jsou silně nazpět zahnuté, odstávající Park: H, ZH Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1884 Čechy 1910 (Průhonice) 36. Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco douglaska tisolistá - až 60 m vysoký statný strom; koruna široce kuželovitá; jehlice ploché, měkké, mm dlouhé, rozložené do stran, při bázi stopkovitě zúžené, tmavě zelené; šišky nerozpadavé, s nápadnými, vyčnívajícími podpůrnými šupinami Park: Ž, DL, M, ZH Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1827 Čechy 1842 (Chudenice) 37. Taxodium distichum (L.) Rich. tisovec dvouřadý - 40 až 50 m vysoký opadavý strom; koruna v mládí úzce pyramidální, ve stáří deštníkovitě kulovitá, hluboko zavětvená; mladé větévky zprvu zelené, pak hnědé, vyrůstají z nich boční větévky (asi 10 cm dlouhé), které opadávají i s jehlicemi; jehlice ploché, měkké, dvouřadě střídavě postavené, světle zelené; šišky kulovité, 2,5 3 cm velké, z plodních šupin - typické jsou vzdušné kořeny (pneumatofory), vysoké až 1 m Park: DL Původ: již. část USA Introdukce: Evropa 1640 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 38. Taxus baccata L. tis červený

34 - 10 až 12 m vysoký strom, často od země větvený keřovitý vzrůst; koruna široce větvená; jehlice ploché, na větévkách dvouřadě uspořádané, svrchu temně zelené, vespod světle zelené; semeno v červeném dužnatém míšku Park: H, Ž, DL, M, SP, P, ZH Původ: Evropa, záp. Asie 39. T. baccata cv. Aurea - jehlice na letorostech zpočátku sytě žluté, později se zelenou střední linkou a nakonec světle zelené Park: SP 40. Thuja occidentalis L. zerav západní (túje západní) - jedno- i vícekmenný strom s kuželovitou korunou, 20 m vysoký; větévky ploché, na svrchní straně tmavší, vespod světleji zelené, matné, bez kresby; listy šupinovité s nápadnou siličnou žlázkou; šišky jsou podlouhlé, asi 8 mm dlouhé, světle hnědé a mají 8-10 plodních šupin Park: Ž, DL, M, ZH, SP Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1536 (Francie) Čechy 1809 (Hluboš) 41. T. occidentalis cv. Ellwangeriana - nízká, široce jehlancovitá forma s listy dvojího druhu - jehlicovitými juvenilními a zároveň listy šupinovitými Park: SP 42. T. occidentalis cv. Fastigiata - úzce sloupovitá forma s krátkými větvemi a větvičkami Park: M, Ž 43. T. occidentalis cv. Globosa

35 - kompaktní, kulovitá forma s živě zelenými, v zimě šedozelenými listy Park: DL, P Thuja plicata D. Don zerav obrovský (túje obrovská) - až 60 m vysoký statný strom s úzce kuželovitou korunou; větve vodorovné, relativně krátké; větévky téměř oblé, porostlé vstřícnými křižmostojnými šupinovitými listy; listy na líci tmavozelené, lesklé, na rubu matné, se zřetelnou bílou kresbou; šišky podlouhlé, asi 12 mm dlouhé, světle hnědé Původ: záp. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1844 (Čechy) Čechy 1844 (Praha botanická zahrada) 44. T. plicata cv. Aureovariegata - větvičky zlatožlutě skvrnité Park: SP 45. T. plicata cv. Zebrina - větvičky zeleně a žlutě pruhované Park: Ž 46. Tsuga canadensis (L.) Carriére jedlovec kanadský (tsuga kanadská) - max. 30 m vysoký strom; koruna široce kuželovitá s vrcholem často ochable převislým; větve dlouhé, převislé; jehlice tmavozelené, na okraji jemně pilovité, ke špičce se zužují, na rubu nápadné bílé pruhy; šišky jednotlivé, velmi drobné, nerozpadavé Park: Ž Původ: Kanada, vých. část USA Introdukce: Evropa 1736 Čechy 1812 (Hluboš)

36 8.2 Krytosemenné (Magnoliophyta) 1. Acer campestre L. javor polní (j. babyka) - keř nebo max. 20 m vysoký strom; listy vstřícné se 3-5 tupými okrouhlými laloky; plodem je křídlatá dvounažka Park: H, DL, M, P Původ: Evropa, záp. Asie 2. Acer monspessulanum L. javor francouzský - keř nebo strom až 12 m vysoký, listy trojlaločné, 3-8 cm široké, s laloky trojhranně vejčitými, celokrajnými, svrchu lesklé, vespod nasivělé, lysé Park: Ž Původ: již. Evropa, záp. Asie Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 3. Acer negundo L. javor jasanolistý - až 20 m vysoký strom; listy vstřícné, lichozpeřené, tří- až sedmičetné, lístky 5-13 cm dlouhé, podlouhle vejčité, špičaté, nestejně zubaté; křídlaté nažky s úzkým křídlem svírají ostrý úhel Park: Ž, DL Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1688 (Fulham) Čechy 1835 (Praha Královská obora) 4. Acer platanoides L. javor mléč - statný, až 30 m vysoký strom; listy vstřícné, laločnaté s 3-5 laloky, zubaté úkrojky s ostře špičatými zuby, po obou stranách stejně zelené; vzpřímená chocholičnatá květenství; křídlaté dvounažky téměř vodorovně od sebe odstáté Park: H, Ž, DL, M, SP, P, ZH, Původ: Evropa, Kavkaz

37 5. A. platanoides cv. Dissectum - listy dlanitě členěné až k bázi; úkrojky listů hluboce laločnaté Park: Ž 6. A. platanoides cv. Globosum - nižší strom; koruna hustá, kulovitá Park: M 7. Acer pseudoplatanus L. javor klen - statný, až 30 m vysoký strom; listy vstřícné, 3-5laločné s tupě zubatými úkrojky; květenství dlouhé, nící; nažky svírají ostřejší úhel než u mléče Park: H, Ž, DL, M, P, ZH, Š Původ: Evropa, záp. Asie 8. Acer rubrum L. javor červený - až 40 m vysoký strom; listy vstřícné, 3-5laločné, tmavě zelené, lesklé, řapíky často červené, úkrojky tupě zubaté; květy nápadně červené, raší brzy na jaře (březen duben) Park: Ž Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1656 (Anglie) Čechy 1835 (Praha Královská obora) 9. Acer saccharinum L. javor stříbrný - často vícekmenný, až 40 m vysoký strom; listy vstřícné, ostře úzce a hluboce laločnaté se 3-5 laloky, na líci živě zelené, na rubu stříbřitě šedé (v mládí pýřité) Park: H, DL Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1725 Čechy 1835 (Praha Královská obora)

38 10.Acer tataricum L. javor tatarský - nízký, zpravidla vícekmenný keřovitý strom, 7-10 m vysoký; listy vstřícné, málo laločnaté až téměř bez laloků, asi 4 cm velké, okrouhle vejčité, hrubě dvakrát pilovité; květy v převislých stopkatých latách; dvounažky s karmínově červenými konturami Park: P Původ: jv. až stř. Evropa, záp. Asie Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 11.Aesculus hippocastanum L. jírovec maďal - 15 až 25 m vysoký strom; mladé větévky hnědě plstnaté; nápadně velké lepivé pupeny; listy dlanitě dělené, 5-7 četné na dlouhém řapíku; květenství vzpřímené, složené až z 90 květů; plody osténkaté tobolky s 1-3 velkými semeny lidově nazývaná kaštany Park: H, Ž, P, DL Původ: jv. Evropa (Balkán), Asie Introdukce: Evropa Čechy 1576 (Praha) 12.Alnus glutinosa (L.) Gaertner olše lepkavá - 20 až 25 m vysoký mokřadní strom; koruna vejčitá; listy střídavě postavené, na špičce tupé až vykrojené, v mládí lepkavé; samičí jehnědy dřevnatí, dlouho setrvávají na stromě Park: H, Ž, DL, SP Původ: Evropa, Kavkaz, Sibiř 13.Alnus incana (L.) Moench olše šedá - 20 až 25 m vysoký strom; listy zašpičatělé, dvakrát pilovité, na rubu šedé; šišticovitá plodenství protáhleji vejčitá

39 Park: H Původ: Evropa, Kavkaz, Sibiř 14.Berberis vulgaris L. dřišťál obecný - až 2,5 m vysoký keř s nepravidelnou korunou; tojčetné trny listového původu, v jejich úžlabí brachyblasty se svazečky listů; plod červené podlouhlé bobule Park: H, Ž, ZH Původ: Evropa 15.Betula pendula Roth bříza bělokorá (b. bradavičnatá) - až 20 m vysoký pionýrský strom s typickou bílou borkou s velkým množstvím tmavých příčných lenticel; větévky tenké, převislé; listy dlouze řapíkaté Park: H, Ž, DL, M, Š Původ: Evropa, Malá Asie 16.Buxus sempervirens L. zimostráz vždyzelený - kompaktní neopadavý keř vzpřímeného růstu, 1-3 m vysoký; listy vstřícné, podlouhle vejčité, tuhé, kožovité, mm dlouhé, lesklé, lysé, okraj podvinutý; plod trojpouzdrá tobolka s třemi růžky Park: SP, ZH Původ: již. Evropa Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 17.Caragana arborescens Lam. čimišník stromovitý - keř až nízký strom (2-5 m) vzpřímeného vzrůstu; letorosty chlupaté; listy střídavé, složené, sudozpeřené 4-6jařmé, lístky eliptické, 1-3 cm dlouhé, na konci s osinkou; květy žluté; plody 3-5 cm dlouhé lusky, lysé Park: ZH Původ: Sibiř, Mandžusko Introdukce: Evropa

40 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 18.Carpinus betulus L. habr obecný - 20 m vysoký strom; větve vyrůstají v ostrém úhlu; borka hladká, šedavá; listy střídavé, jednoduché, zubaté; vytváří dlouhá převislá plodenství oříšků s podpůrnými trojlaločnými listenci Park: H, Ž, DL, M, SP, P, ZH, Š Původ: Evropa, Turecko, Kavkaz 19.C. betulus cv. Quercifolia - listy úzké, hluboce laločnaté s širokými pilovitými laloky Park: Ž 20.Castanea sativa Mill. kaštanovník jedlý (k. setý) - statný, 20 až 30 m vysoký strom s rozložitou korunou; listy podlouhlé, 9-20 cm dlouhé, hrubě pilovité; plody nažky, po 1-3 uzavřené v ostnité čížce Park: H Původ: již. Evropa, sev. Afrika, Malá Asie Introdukce: Čechy 1679 (Praha) 21.Cerasus avium (L.) Moench třešeň ptačí - 20 až 25 m vysoký strom s pyramidální korunou; lesklá kůra se odlupoje v horizontálních pruzích; listy eliptické, až 15 cm dlouhé, ke konci zúžené, ostře zubaté; květy pětičetné v okolících; plod kulovitá jedlá červená peckovice Park: H, Ž, DL, M, P, Š Původ: Evropa, Asie 22.Clematis vitalba L. plamének plotní

41 - dřevitá, poléhavá liána, 3-10 m dlouhá; listy vstřícné, lichozpeřené, se 3-5 dlouze zašpičatělými lístky, plody nažky s dlouhým ochmířeným přívěskem v souplodí Park: ZH, Š Původ: Evropa, sev. Afrika, Kavkaz 23.Cornus mas L. dřín obecný - vysoký keř až nízký stromek 5-8 m vysoký; listy vstřícné, celokrajné se 3-5 páry žilek; květy žluté; plod sytě rudá, až 15 mm velká soudečkovitá peckovice Park: M Původ: stř. a již. Evropa, záp. Asie (v Čechách patrně nepůvodní) 24.Corylus avellana L. líska obecná - vícekmenný keř až strom, 5 až 7 m vysoký; listy jednoduché, střídavé, krátce chlupaté, často asymetrické, dvojitě pilovité; samčí květy v jehnědách; plod oříšek v plodních obalech, které nejsou delší než zralý oříšek Park: DL, H, Ž, P, Š Původ: Evropa, záp. Asie, sev. Afrika 25.C. avellana cv. Heterophylla - listy hluboce zpeřeně laločnaté Park: SP 26.Corylus colurna L. líska turecká - až 25 m vysoký strom; koruna pyramidální; listy široce vejčité, až 12 cm dlouhé, svrchu lysé, vespod na žilkách pýřité; jehnědy nápadně dlouhé až 12 cm; plod oříšek s plodními obaly hluboce členěnými, daleko přečnívajícími plod Park: DL, H, Ž, SP, P Původ: Balkán, Malá Asie

42 Introdukce: Čechy 1808 (Hluboš) 27.C. colurna cf. cv. Heterophylla - listy hluboce zpeřeně laločnaté Park: Ž 28.Corylus maxima Mill. líska největší - podobná lísce obecné, ale listy větší, 7-14 cm dlouhé, plodní obaly jsou 2x delší než oříšek, stažené v úzkou trubku Park: SP Původ: jv. Evropa, záp. Asie Introdukce: Čechy 1927 (Průhonice) 29.Cotoneaster dammeri Schneid. skalník Dammerův - k zemi přitisklý, poléhavý nebo vodorovně nad zemí větvený stálezelený keř, vysoký do 50 cm; listy eliptické, zašpičatělé, svrchu tmavozelené, lesklé; plody 6-7 mm, červené s 5 peckami Park: SP Původ: Čína Introdukce: Čechy 1909 (Průhonice) 30.Cotoneaster horizontalis Decne. skalník vodorovný (s. rozprostřený) - podobný habitus jako u skalníku Dammerova, částečně opadavý; listy široce eliptické, zaoblené, přezimující listy se na podzim zbarvují oranžově až červeně; plod 5 mm s 3 peckami Park: Ž, SP Původ: Čína Introdukce: Evropa 1880 Čechy 1910 (Průhonice)

43 31.Cotoneaster integerrimus Med. skalník celokrajný (s. obecný) - až 2 m vysoký keř; větve přímé; listy opadavé, střídavé, 1-4 cm dlouhé, okrouhle eliptické, celokrajné, na konci zašpičatělé, na rubu světle plstnaté; květy v chudokvětých chocholících; plod až 7 mm, červený, mírně stlačený Park: M Původ: Evropa, záp. Asie 32.Cotoneaster multiflorus Bunge skalník mnohokvětý - 2 až 3 m vysoký, opadavý rozkladitý keř; větve štíhlé, často převislé; letorosty zprvu chlupaté, později olysalé; listy vejčité až eliptické, 2-5 cm dlouhé, v mládí chlupaté; květy bílé; plod 6-10 mm, světle purpurový, se 2(1) pecičkami (pozn.: jedinec v parku v Žinkovech je nasazen na 1 m vysokém kmeni) Park: Ž Původ: Asie 33.Crataegus cf. coccinea L. - hloh - statný keř až nízký strom, 3 až 7 m vysoký; na větévkách přímé až slabě zahnuté, 3-6 cm dlouhé trny; listy široce vejčité, 5-8 cm dlouhé, se 4-6 páry ostrých laloků; plod červený, tečkovaný, kulovitý až obvejčitý se 3-5 pecičkami Park: DL Původ: vých. část Severní Ameriky 34.Crataegus laevigata (Poir.) DC hloh obecný - rozkladitý hustý keř, 2 až 5 m vysoký; listy 3-5 laločnaté, s laloky krátkými a široce pilovitými; plody červené se 2 peckami Park: H, DL, M, P, Š Původ: Evropa

44 35.Crataegus monogyna Jacq. hloh jednosemenný - keř s podobným habitem jako hloh obecný; listy zpeřené, hluboce 3-9laločné; plody s 1 peckou Park: H, Ž, DL, M, SP, P, ZH (stromovitý kultivar) Původ: Evropa, sev. Afrika, záp. Asie 36.Euonymus europaeus L. brslen evropský - 2 až 3 m vysoký keř; větvičky nejprve zelené oblé, později hnědé čtyřhranné; listy vstřícné, jednoduché, až 10 cm dlouhé, podlouhle kopinaté; plod čtyřhranná tobolka, obsahující semena v oranžovém míšku Park: H, DL, P Původ: Evropa, Malá Asie 37.Fagus sylvatica L. buk lesní - 30 až 40 m vysoký statný strom s rozložitou korunou; borka hladká, světle šedá; listy jednoduché, střídavé, leskle zelené, celokrajné nebo vlnkovitě zprohýbané; plod bukvice trojboká nažka, po dvou v osténkaté číšce Park: H, Ž, M, P Původ: Evropa 38.F. sylvatica cv. Atropunicea - listy tmavě purpurové - pozn.: běžně existuje několik červenolistých forem buku lesního s obrovskou barevnou rozmanitostí, které se mezi sebou volně kříží. Proto se dnes již pro všechny tyto formy používá spíše souborné označení Fagus purpurea (Větvička 1998) Park: H, Ž, M, SP, ZH 39.F. sylvatica cv. Roseo-marginata

45 - listy tmavočervené, s bělavým nebo růžovým okrajem; toto zbavení se u starších listů postupně vytrácí Park: M 40.F. sylvatica cv. Pendula - větve dlouze převislé Park: Ž 41.Forsythia x intermedia Zab. zlatice prostřední - keř 2 až 4 m vysoký; dřeň v nodech větviček plná, v internodiích alespoň zčásti přetrhovaná; větve převážně vzpřímené; listy vstřícné, jednoduché i trojlaločné, vejčitě podlouhlé, 8-12 cm dlouhé; žluté květy; kvete před rašením listů Park: Ž Původ: kříženec F. suspensa (Thumb.) Vahl (Čína) a F. viridissima Lindl. (Čína) 42.Forsythia suspensa (Thunb.) Vahl zlatice převislá - keř 2 až 4 m vysoký; větve dlouze prutovité, na konci převislé, duté, pouze v uzlinách větví s plnou dření; listy vejčité, často trojlaločné, pilovité; žluté květy; kvete před rašením listů Park: H, DL, M Původ: Čína Introdukce: Evropa 1883 (Holandsko) Čechy 1880 (Sychrov) 43.Fraxinus excelsior L. jasan ztepilý - 30 až 40 m vysoký strom s širokou korunou (solitérní) nebo vysoko nasazenou, úzkou (v zápoji); větévky oblé s nápadnými černými zimními pupeny; listy pozdě rašící, opadavé, složené, lichozpeřené; plod křídlaté nažky, zůstávají na stromě až do podzimu

46 Park: H, Ž, DL, M, SP, P Původ: Evropa, Malá Asie 44.F. excelsior cv. Diversifolia - úzká koruna; listy jednoduché nebo 3četné, hrubě pilovité Park: H 45.F. excelsior cv. Pendula - menší vzrůst, větve převislé Park: H 46.Fraxinus nigra Marsh. jasan černý - až 25 m vysoký strom; listy složené z 9-11 podlouhle kopinatých lístků, které jsou na bázi zaoblené a skoro přisedlé na osu listů, osa listů na spodu s hustou hnědou plstí Park: Ž Původ: Severní Amerika 47.F. nigra cv. Pendula - větve převislé Park: Ž 48.Gleditsia triacanthos L. dřezovec trojtrnný - strom 30 až 40 m vysoký; na kmeni a silnějších větvích až 10 cm dlouhé, větvené trny; listy jednou až dvakrát lichozpeřené; květy žlutozelené, v úzkých, 7 cm dlouhých hroznech; plod velké, fialově hnědé, lesklé, srpovitě zkroucené lusky Park: M Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1700 Čechy 1835 (Praha Královská obora)

47 49.Hedera helix L. břečťan popínavý - popínavá, stále zelená liána s listovou heterofylií listy na nekvetoucích výhonech dlanitě tří- až pětilaločné, na kvetoucích výhonech jsou jednoduché, nečleněné, celokrajné, protáhle zašpičatělé; kvete v září; plod tmavé bobule Park: H, DL, M, P, ZH Původ: Evropa, Kavkaz 50.Juglans regia L. ořešák královský - 10 až 30 m vysoký strom; listy cm dlouhé, složené, lichozpeřené, s celokrajnými lístky; plod oříšek obalený dužnatou češulí Park: H Původ: záp. a stř. Asie Introdukce: dlouhodobá kultivace 51.Laburnum anagyroides Med. štědřenec odvislý - vysoký vzpřímený keř až malý stromek (do 7 m); mladé větévky převislé; listy trojčetné, na rubu přitiskle chlupaté; květy žluté, v cm dlouhých hroznech; plod asi 5 cm dlouhý, později černající lusk Park: SP, ZH Původ: již. Evropa Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 52.Lavandula angustifolia Mill. levandule úzkolistá (l. klasnatá) - trsnatý, cm vysoký polokeř; listy vytrvalé, čárkovité; květy drobné, v chudých lichopřeslenech Park: SP Původ: již. Evropa, sev. Afrika 53.Ligustrum vulgare L. ptačí zob obecný

48 - 2 až 5 m vysoký poloopadavý keř; listy vstřícné, kožovité, celokrajné na krátkých řapících; květy bílé v drobných latách; plod černé bobule Park: H Původ: Evropa, sev. Afrika Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 54.Liriodendron tulipifera L. liliovník tulipánokvětý - až 60 m vysoký strom s kuželovitou korunou; listy střídavé, opadavé, na konci široce uťaté a vytvářející dva laloky na každé straně; květy zvoncovité, připomínající květ tulipánu; plod souplodí podobné šiškám jehličnatých dřevin Park: Ž Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1663 Čechy 1865 (Hluboká) 55.Lonicera xylosteum L. zimolez obecný - 1,5 až 3 m vysoký keř; listy vstřícné, eliptické, celokrajné, měkce pýřité; květy bělavé nebo nažloutlé, po dvou v paždí listů na stopkách 2 cm dlouhých; plod červené, skelně lesklé bobule Park: DL, P, ZH Původ: Evropa, Asie 56.Magnolia hypoleuca S. et Z. magnolie obvejčitá (šácholan opakvejčitý) - až 30 m vysoký strom; větvičky načervenalé, lysé; listy k bázi většinou náhle zúžené, vejčité cm dlouhé, vespod pýřité; květy pohárkovité, bílé, cm Park: Ž Původ: Japonsko Introdukce: Evropa

49 Čechy 1880 (Sychrov) 57.Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt. mahonie cesmínolistá - nízký, 0,5 1,5 m vysoký stálezelený keř; listy tuhé, složené, lichozpeřené, ostnité; květy žluté; plod tmavomodré bobule Park: M, Š Původ: záp. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1823 Čechy 1844 (Praha Královská obora) 58.Malus domestica Borkh. jabloň domácí - středně vysoký strom - 10 až 15 m; listy opadavé, vroubkovaně pilovité, 4,5-10 cm dlouhé, řapíky pýřité, poměrně silné; květy bílé, růžově nadechlé, plody planého druhu 2-3 cm v průměru, u stopky i kalicha vmáčklé - pozn.: hybrid, který vznikl kombinací několika evropských a asijských druhů, nyní hojně rozšířen v mírných oblastech světa Park: H, DL, P, Š, Ž Původ: Evropa, záp. Asie 59.Malus x hybridum cv. Golden Hornet - jabloň - květy 4 cm široké, růžové v poupatech, kvetou bíle s růžovým nádechem; plody kulovité, 2,5 cm velké, sytě žluté Park: SP Původ: hybrid 60.Padus avium Mill. střemcha obecná - až 15 m vysoký strom; větve přímé nebo převislé leskle červenohnědé; listy střídavé, jednoduché, okrouhle obvejčité, náhle zašpičatělé, na obvodu jemně pilovité, s 2-3 žlázkami na řapíku; květní hrozny až 15 cm dlouhé,

50 převislé, květy bílé, vonné; plod červenočerné hořké peckovice s brázditou peckou Park: H, DL, M, P, ZH, Ž Původ: Evropa, Asie, sz. Afrika 61.Parthenocissus inserta (Kerner) Fritsch loubinec popínavý - liána šplhající do výšky 5-15 m; 3-5 ramenné úponky bez přísavných destiček; listy opadavé, dlanitě složené, 5četné, lístky vejčitě kopinaté, 5-12 cm dlouhé, hrubě pilovité, na rubu lysé, na podzim karmínové; plody tmavě modré, silně ojíněné, kulovité Park: SP, Š, ZH Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1622 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 62.Philadelphus coronarius L. pustoryl věncový - vzpřímený, až 4 m vysoký keř; listy vstřícné, vejčité, oddáleně zubaté, lysé; květy v hroznech na konci postranních větévek po 5-9, žlutavě bílé, asi 3 cm velké, vonné - pozn.: také nazýván český jasmín Park: H, Ž, DL, P, ZH, M Původ: již. Evropa Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 63.Philadelphus x virginalis Rehd. pustoryl panenský - vzpřímený 1 až 3 m vysoký keř s letorosty v mládí chlupatými, ve stáří s odlupující se borkou; listy vejčité, 4-6 cm dlouhé, oddáleně zubaté; květy v hroznech po 3-7, bílé, 4-5 cm široké, poloplné nebo plné Park: Ž Původ: hybrid, Nancy (Francie)

51 64.Physocarpus opulifolius (L.) Maxim. tavola kalinolistá - hustý, 2-3 m vysoký keř; listy střídavé, až 7 cm velké, zubaté, pětilaločné; hustá mnohokvětá květenství, květy bílé s načervenalými tyčinkami; plodenství souplodí měchýřků Park: Ž Původ: vých. část. Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1687 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 65.Platanus x hispanica Mill. platan javorolistý - až 40 m vysoký strom se širokou korunou; borka se odlupuje ve velkých plátech, místy obnažuje ještě živou, světle šedozelenou kůru; listy 3-5klané, cm dlouhé, střední lalok jen o málo delší než široký, čepel na bázi klínovitá až vykrojená; kulovitá plodenství složená z jednosemenných oříšků Park: H Původ: patrně kříženec P. occidentalis L. (Severní Amerika) a P. orientalis L. (Balkán, Malá Asie) Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 66.Populus alba L. topol bílý (linda) - asi 30 m vysoký strom s mohutnou, široce rozložitou korunou; kmen hladký, nerozbrázděný, světle šedý; listy laločnaté, při rašení ochmýřené, později na rubu nápadně běloplstnaté, řapíky na průřezu kulaté; jehnědy tlusté, 3-7 cm dlouhé Park: H, DL Původ: Evropa, Asie 67.Populus x canadensis Moench. topol kanadský - 25 až 40 m vysoký strom; hladký kmen; široká koruna; letorosty hranaté, žlutavé; listy široce trojúhelníkovitě

52 vejčité, 6-12 cm dlouhé, na bázi široce klínovité až uťaté, s 1-2 žlázkami u řapíku, čepel listu na okraji se zřetelným chrupavčitým prosvítavým lemem, řapík z boku smáčklý, často načervenalý; jehnědy cm dlouhé Park: DL Původ: kříženec P. deltoides Marshall a P. nigra L. (Francie, 1750) 68.Populus x canescens (Ait.) Sm. topol šedý - 25 až 35 m vysoký strom; borka hladká, až ve stáří rozpukaná; listy hrubě nepravidelně zubaté až mělce laločnaté, na rubu slabě šedoplstnaté, řapík téměř kulatý Park: M Původ: Evropa, malá Asie (přirozený i uměle vzniklý kříženec P. alba L. a P. tremula L.) 69.Populus nigra L. topol černý - mohutný strom, 25 až 40 m vysoký, s rozkladitou korunou; borka černavá, síťovitě rozpukaná; letorosty oblé; listy trojúhelníkovitě vejčité, 4-10 cm dlouhé, na bázi klínovité, bez žlázek, na okraji nebrvité, řapík zploštělý Park: H Původ: Evropa, Asie, sz. Afrika 70.Populus tremula L. topol osika (osika obecná) - asi 30 m vysoký strom s nepravidelnou korunou; borka až ve stáří rozpukaná; letorosty oblé; listy okrouhlé, hrubě zubaté, lysé, řapík dlouhý, smáčklý Park: H, DL, P, Ž Původ: Evropa, Asie 71.Prunus cerasifera Ehrh. slivoň třešňová (myrobalán třešňový) - statný keř nebo strom 4 8 m vysoký; listy vejčité až eliptické, 3-7 cm dlouhé, na líci tmavě a na rubu světle

53 zelené; květy bílé; plody kulovité peckovice, 1,5-3 cm v průměru, většinou žluté, někdy načervenalé Park: H, P Původ: jv. Evropa, Asie Introdukce: Čechy 1927 (Průhonice) 72.Prunus domestica L. slivoň domácí (švestka domácí) - 3 až 10 m vysoký strom; letorosty zelené; listy eliptické až vejčité, 4-8 cm dlouhé, jemně pilovité; květy větš. po dvou, zelenavě bílé; plody vejčité, fialově modré peckovice Park: DL, P Původ: pravděpodobně Kavkaz 73.Prunus spinosa L. slivoň trnitá (trnka) - 1 až 3 m vysoký hustý keř vytvářející kolce; listy 2-4 cm dlouhé, střídavé, obvejčité, vroubkovaně zubaté; květy bílé, kvetou před rašením listů; plod modročerné, kulaté, ojíněné peckovice Park: DL, P Původ: Evropa, sev. Afrika, záp. Asie 74.Pyrus sp. hrušeň Park: Ž 75.Pyrus communis L. hrušeň obecná - 5 až 15 m vysoký strom; listy eliptické až vejčité, 5-10cm douhé, vroubkovaně pilovité, a líci tmavozelené, lesklé; plody hruškovité, zřídka kulovité, 4-12 cm dlouhé Park: DL, P Původ: již. a stř. Evropa, Asie (hybridogenní druh složitého vývoje) 76.Quercus palustris Muenchh. dub bahenní

54 - 30 m vysoký strom s široce kuželovitou korunou; listy střídavé, 15 cm dlouhé, hluboce laločnaté, na konci laloků zuby se štětinami, po obou stranách leskle zelené; nažka až 1,5 cm dlouhá, ze čtvrtiny zanořena do široké mělké číšky Park: DL Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1770 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 77.Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. dub zimní - statný, nepravidelně větvený strom, 30 až 40 m vysoký; větévky lysé; listy až 12 cm dlouhé, s okrouhlými laloky, na líci leskle tmavozelené, báze čepele klínovitě sbíhavá bez oušek, řapík dlouhý; plody přisedlé, až 3 cm dlouhé, z 1/3 zanořené do číšky Park: H, Ž, DL, SP, P Původ: Evropa 78.Quercus robur L. dub letní - statný, nepravidelně větvený strom, 30 až 40 m vysoký; větévky lysé; listy až 12 cm dlouhé, střídavé, s třemi až šesti laloky na každé straně, na líci tmavozelené, báze čepele srdčitá ( ouška ), řapíky krátké; plody stopkaté, až 4 cm dlouhé, z 1/3 zanořené do číšky - pozn.: oba druhy (Q. petraea a Q. robur) se spontánně kříží, proto najdeme velké množství jedinců s přechodnými znaky Park: H, Ž, DL, M, SP, P Původ: Evropa 79.Q. robur cv. Fastigiata - strom se sloupovitou korunou, větve vzpřímené, často pokroucené Park: DL, M, SP

55 80.Quercus rubra L. dub červený - statný strom, 25 až 30 m vysoký; listy až 20 cm dlouhé a 15 cm široké, ostře a hluboce laločnaté, na líci matné, tmavě zelené, na podzim výrazně červeně zbarvené; plody přisedlé, až 3 cm dlouhé, z ¼ zanořené do široké mělké číšky Park: DL, M, P Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1724 Čechy 1895 (Průhonice) 81.Rhamnus cathartica L. řešetlák počistivý - 3 až 5 m vysoký, nepravidelně větvený keř; listy opadavé, vstřícné, na okraji čepele pilovité, se 3-4 páry postranních žilek; plod černá peckovice se 4 peckami Park: DL, P Původ: Evropa, záp. Asie 82.Rhododendron x hybridum hort. pěnišník - 2 až 5 m vysoký, stálezelený keř; listy kožovité, tuhé, lesklé, krátce řapíkaté, eliptické, celokrajné, nahloučené na koncích větévek; květy velké v mnohočetných květenstvích Park: Ž, M Původ: vznik křížením a šlechtěním mnoha původních druhů, Severní Amerika, Asie Introdukce: Evropa 1817 (Anglie) 83.Rhus typhina L. škumpa orobincová - 5 až 10 m vysoký keř nebo strom; mladé výhony hnědě plstnaté; listy střídavé, lichozpeřené, až 15ti jařmé, lístky vroubkované, dlouze zašpičatělé, po utržení mléčí; květy

56 hustě nahloučené koncové laty, dvoudomé samčí žlutozelené, samičí červené Park: Ž, DL Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Evropa 1624 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 84.Ribes alpinum L. rybíz alpínský (meruzalka alpínská) - 1 m vysoký rozkladitý keř; větve netrnité, šedočerné; listy střídavé, 3 5laločnaté; květy zelenavě žluté; plod červená bobule Park: DL, M, ZH, H, Ž Původ: Evropa 85.Ribes rubrum L. rybíz červený (meruzalka červená) - 1,5 m vysoký, netrnitý opadavý keř; borka červenohnědá; listy 3-5laločnaté, na líci lysé, 5-10 cm dlouhé; květy žlutozelené v 5-8 cm dlouhých hroznech; plody červené, kulovité, 0,6 0,7 cm v průměru Park: Š Původ: Evropa, Asie 86.Ribes uva-crispa L. srstka angrešt (meruzalka srstka) - nízký, od báze větvený rozkladitý keř, 0,5 1,5 m vysoký; letorosty bělošedé, lesklé, v uzlinách většinou s 1-3 trny; listy 3-5laločné, 3-5 cm dlouhé, na rubu pýřité; květy většinou jednotlivé; bobule kulovité, žlutavé, štětinaté Park: DL, M, P Původ: Evropa, Kavkaz, sev. Afrika 87.Robinia pseudoacacia L. trnovník bílý (t. akát) - až 25 m vysoký strom, s prosvětlenou korunou; kůra hluboce zbrázděná; listy střídavé, lichozpeřené, až 30 cm

57 dlouhé, lístky eliptické až vejčité, celokrajné; květy bílé, vonné, v hustých hroznech; plod lysý, tmavohnědý, 10 cm dlouhý lusk Park: H, DL, M, P, SP, Š, ZH, Ž Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1635 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 88.Rosa sp. růže Park: H, M, P, ZH 89.Rosa canina L. růže šípková - 1,5 až 3 m vysoký keř nebo opíravá liána; ostny početné, štíhlé, zahnuté; listy střídavé, lichozpeřené, 5-7četné, na líci matně zelené, na rubu světle modrozelené, většinou lysé, řapík s palisty; květy růžové, 5-6 cm v průměru; plod hladký, masitý, červený šípek Park: Ž, DL, Š Původ: Evropa, Sibiř 90.Rosa cv. Mount Shasta - růže Park: SP 91.Rubus fruticosus agg. ostružiník křovitý - obloukovitě sehnutý nebo liánovitě plazivý keř; výhony 2 a více metrů dlouhé, oblé i hranaté, lysé i chlupaté, ostnité; listy tří až pětičetné; květenství latnaté, vícekvěté, květy bílé i růžové; plod černý, souplodí peckoviček - ostružina Park: H, DL, P, ZH Původ: Evropa 92.Rubus idaeus L. maliník obecný (ostružiník maliník)

58 - až 2 m vysoký, prutnatý keř; listy trojčetné (zřídka pětičetné), svrchu slabě pýřité, na rubu běloplstnaté; květy terminální nebo úžlabní hrozny, drobné, bílé, pětičetné; plod - červený, souplodí peckoviček - malina Park: H, DL, P, Š Původ: Evropa 93.Salix alba L. vrba bílá - až 25 m vysoký, jednokmenný strom; větve žlutavé; listy střídavé, kopinaté, až 10 cm dlouhé, stříbřitě pýřité, na líci zelené, na rubu přitiskle chlupaté Park: H, Ž, DL, P Původ: Evropa, sev. Afrika, záp. Asie 94.S. alba cv. Tristis - větve dlouze převislé,tzv. smuteční vrba Park: DL, H 95.Salix aurita L. vrba ušatá - až 3 m vysoký keř nebo stromek s krátkými větvemi; listy 2-4 cm dlouhé, obvejčité, na vrcholu široce zaoblené, okraj zvlněný, nepravidelně hrubě pilovitý, žilnatina hluboce zapuštěná, rub hustě chloupkatý, velké palisty Park: DL Původ: Evropa 96.Salix caprea L. vrba jíva - keř, nebo nízký stromek, do 10 m; listy široce eliptické, nepravidelně slabě pilovité; na rubu šedé s výrazně vystupující ochlupenou žilnatinou, palisty až 1 cm velké; krátké široké jehnědy Park: H, Ž, DL, P, Š, M Původ: Evropa, Asie

59 97.Salix fragilis L. vrba křehká - keřovitý rozkladitý strom do výšky 15 m; lámavé větve, odstávající; listy kopinaté, až 15 cm dlouhé, jemně zubaté, na líci leskle tmavozelené, na rubu modrozelené, lysé Park: H, DL, P Původ: Evropa, záp. Asie 98.Salix purpurea L. vrba nachová - 2 až 5 m vysoký keř s hustými, vzpřímenými tenkými větvemi; pupeny načervenalé; listy někdy na bázi letorostů vstřícné, 5-8 cm dlouhé, na líci leskle zelené, na rubu sivé, bez palistů Park: H, DL Původ: Evropa, Asie, sev. Afrika 99.Salix viminalis L. vrba košíkářská - 3 až 6 m vysoký keř; silné vzpřímené větve s hladkou, šedozelenou borkou; listy čárkovitě kopinaté, 6-14 cm dlouhé, téměř celokrajné, na okraji podvinuté, na líci tmavozelené, na rubu stříbřitě pýřité Park: P Původ: Evropa, Asie 100. Sambucus nigra L. bez černý - vysoký keř nebo malý strom, do 7 9 m; větve s měkkou bílou dření; listy složené, lichozpeřené, vstřícné, opadavé; květenství na vrcholu plochá, vrcholičnatá, květy bílé, drobné; plod černá, kulovité peckovice Park: H, Ž, DL, M, P, ZH, Š Původ: Evropa, sev. Afrika, záp. Asie 101. Sophora japonica L. jerlín japonský - až 25 m vysoký strom; listy střídavé, lichozpeřené se 7-17 celokrajnými, vejčitě kopinatými lístky; květy žlutobílé,

60 v koncových latách; plod stopkatý, až 8 cm dlouhý zaškrcovaný lusk Park: ZH Původ: vých. Asie Introdukce: Evropa 1753 (Anglie) Čechy 1835 (Praha Královská obora) 102. Sorbus aucuparia L. jeřáb ptačí - 15 až 20 m vysoký, zpříma rostoucí strom; listy střídavé, lichozpeřené, lístky zubaté; plod oranžově červená malvice Park: H, Ž, DL, P Původ: Evropa, Asie 103. Sorbus intermedia (Ehrh.) Pers. jeřáb prostřední - 6 až 10 m vysoký strom; letorosty zprvu plstnaté; listy široce vejčité až eliptické, 6-11 cm dlouhé, peřenolaločné, na líci leskle zelené, na rubu hustě šedavě plstnaté; květy špinavě bílé, květenství plstnatá; plody malvice, oranžově červené, elipsoidní, 1,2 cm dlouhé Park: Ž Původ: sev. Evropa Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 104. Spiraea chamaedryfolia L. emend. Jacq. tavolník ožankolistý (t. jilmolistý) - 1 až 2 m vysoký, výběžkatý, vzpřímený keř; letorosty hranaté, zprohýbané; listy vejčité, 1,5 4 cm dlouhé, dvakrát pilovité, na rubu nasivělé; květy bílé Park: Ž Původ: Evropa, Sibiř, stř. Asie 105. Spiraea corymbosa Raf. tavolník chocholičnatý

61 - 0,4 až 1 m vysoký výběžkatý keř; letorosty červenohnědé, oblé; listy široce vejčité až eliptické, 3-8 cm dlouhé, hrubě pilovité, na rubu nasivělé; květy bílé; Park: Ž Původ: vých. část USA 106. Spiraea douglasii Hook. tavolník Douglasův - 1 až 2 m vysoký, prutnatý, výběžkatý keř; letorosty oblé, v mládí šedavě plstnaté, později červenohnědé; listy podlouhlé až eliptické, 3-9 cm dlouhé, jen v horní polovině hrubě pilovité, na rubu bělavě plstnaté; květy růžové Park: Ž Původ: záp. část Severní Ameriky 107. Spiraea japonica L. tavolník japonský - 0,8 až 1,5 m vysoký, vzpřímený keř; letorosty téměř oblé, v mládí chlupaté; listy vejčitě kopinaté, 3-8 cm dlouhé, dvakrát pilovité, na rubu šedozelelné; květy světle růžové Park: Ž Původ: Japonsko Introdukce: Čechy 1927 (Průhonice) 108. Spiraea salicifolia L. tavolník vrbolistý - 1 1,5 m vysoký, prutnatý, výběžkatý keř; žlutohnědé letorosty, slabě hranaté; listy podlouhlé až podlouhle kopinaté, 3-6 cm dlouhé, pilovité, lysé; květy růžové v koncových kuželovitých latách Park: H, DL, P Původ: vých. Evropa, Sibiř, Asie Introdukce: Čechy 1927 (Průhonice) 109. Spiraea x vanhouttei (Briot) Carriere tavolník van Houtteův - 1,5 až 2,5 m vysoký, rozkladitý keř s obloukovitě prohnutými větvemi; listy klínovitě obvejčité až eliptické,

62 1-2 cm dlouhé, na dlouhých větvích často 3laločné, až 3,5 cm dlouhé, lysé, na rubu šedozelené; květy bílé Park: H, Ž, DL, P, ZH Původ: kříženec S. cantoniensis Lour. (Čína, Japonsko) a S. trilobata L. (stř. Asie) Introdukce: Čechy 1927 (Průhonice) 110. Swida alba (L.) Opiz svída bílá - 1 až 3 m vysoký keř s odstávajícími větvemi; letorosty červené; listy eliptické, 4-8 cm dlouhé, s 5-6 páry žilek; květy žlutavě bílé ve vrcholících; plod bílá až slabě namodralá, kulovitá peckovice Park: H Původ: Asie Introdukce: Evropa 1741 Čechy 1835 (Praha Královská obora) 111. S. alba cv. Argenteomarginata - listy s krémově bílým okrajem (panašované) Park: SP 112. Swida sanguinea (L.) Opiz svída krvavá - 2 až 5 m vysoký keř nebo malý stromek; letorosty krvavě červené, na zastíněných místech zelenavé; listy eliptické, 3-8 cm dlouhé, živě zelené se 3-5 páry žilek; květy špinavě bílé, páchnoucí; plod modročerná až černá kulovitá peckovice Park: H, DL, M, P, ZH, Ž Původ: Evropa 113. Symphoricarpos albus (L.) Blake pámelník bílý - 1 až 1,5 m vysoký, štíhlý, prutnatý keř; borka na větvích odlupující se v tenkých pruzích; listy vstřícné, vejčité,

63 celokrajné; květy drobné, narůžovělé; plod bílá, houbovitě dužnatá, kulovitá bobule Park: H, Ž, DL, ZH Původ: Severní Amerika Introdukce: Evropa 1879 Čechy 1923 (Průhonice) 114. Syringa x chinensis Willd. šeřík čínský - 3 až 5 m vysoký, opadavý kulovitý keř, s tenkými obloukovitě sehnutými větvemi; letorosty hranaté; listy vejčitě kopinaté, 4-6 cm dlouhé, lysé; květy světle fialové, slabě vonné, v převislých 7-15 cm dlouhých latách Park: Ž Původ: vyšlechtěn v r ve Francii, kříženec S. vulgaris L. a S. x persica L. Introdukce: Čechy 1880 (Sychrov) 115. Syringa vulgaris L. šeřík obecný - 2 až 5 m vysoký keř nebo nízký strom s vláknitě se odlupující borkou; letorosty oblé, olivově zelené; listy široce vejčité, 5-12 cm dlouhé, na bázi klínovité až mělce srdčité, lysé; květy fialové, zřídka bílé, vonné Park: H, DL, M, ZH Původ: jv. Evropa, Malá Asie 116. Tilia cordata Mill. lípa srdčitá (l. malolistá) - statný, 20 až 40 m vysoký strom; listy drobné, řapíkaté, nesouměrně srdčitě okrouhlé, 4-7 cm velké, ostře pilovité, na líci lesklé, na rubu modrosivé, v úžlabí žilek se svazečky rezavých chloupků; vícekvětá květenství, ke stopce přirůstá listen; plody - tenkostěnné kulovité nažky Park: H, Ž, DL, M, SP, P, ZH Původ: Evropa

64 117. Tilia platyphyllos Scop. lípa velkolistá - statný, 20 až 40 m vysoký strom; listy větší a tenčí než u lípy srdčité, viditelná žilnatina 3. řádu, na rubu zelené, s bílými chloupky; nažky s tvrdým oplodím - oříšky Park: H,Ž, DL, M, P, Š, ZH Původ: Evropa 118. T. platyphyllos cv. Laciniata - strom menšího vzrůstu, střihanolistý kultivar Park: DL 119. Tilia tomentosa Moench lípa stříbrná - 15 až 30 m vysoký strom; spodní strana listů, řapíky a mladé větve stříbřitě plstnaté; listy střídavé, na líci tmavě zelené; květní vidlany převislé; nažky na povrchu slabě žebernaté Park: Ž Původ: Balkán, vých. Evropa Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora) 120. Tilia cf. x vulgaris Hayne lípa obecná - až 40 m vysoký strom; listy 6-10 cm velké, svrchu tmavě zelené, nelesklé, na rubu živě zelené nebo nasivělé, ostře pilovité, široce vejčité, v úžlabí žilek svazečky rezavých chloupků (znak T. cordata), žilnatina s bílými chloupky (znak T. platyphyllos); nažky s tvrdým oplodím Park: H, DL, M Původ: Evropa, přirozený kříženec T. cordata Mill. a T. platyphyllos Scop Ulmus glabra Hudson jilm drsný (j. horský) - až 40 m vysoký strom s vysoko nasazenou korunou; mladé větévky chlupaté, bez korkových lišt; listy střídavé, na

65 povrchu drsné, asymetrické, 9-15 cm velké, zubaté, často u špičky špičatě trojlaločné; nažky s blanitým křídlem Park: H, Ž, DL, M, ZH, Š Původ: Evropa, záp. Asie 122. U. glabra cv. Pendula - větvičky převislé Park: Ž 123. Ulmus laevis Pallas jilm vaz - 30 m vysoký strom, s rozložitou korunou a s nápadnými shluky výhonů (vlků) na bázi kmene; listy střídavé, s nápadně asymetrickou čepelí, nejširší nad polovinou čepele, na okraji zahnuté zuby; květy dlouze stopkaté; nažka v blanitém, brvitém, semenném pouzdru Park: M, H Původ: Evropa, záp. Asie 124. Ulmus minor Mill. jilm habrolistý - až 30 m vysoký strom; větévky často vytvářejí korkové lišty; listy střídavé, asymetrické, lysé, pilovité; květy krátce stopkaté; plody s nažkou nad středem blanitého pouzdra Park: P, H, ZH Původ: Evropa 125. Viburnum lantana L. kalina tušalaj - 2 až 5 m vysoký, rozkladitý, opadavý keř; listy široce eliptické, 5-12 cm dlouhé, pilovité, svraskalé, na rubu šedoplstnaté; květy žlutavě bílé; plody zpočátku červené, později černé protáhlé peckovice Park: H, Ž Původ: Evropa, záp. Asie Introdukce: Čechy 1835 (Praha Královská obora)

66 126. Viburnum lentago L. kalina severoamerická - 2 až 6 m vysoký, opadavý, vzpřímený keř nebo nízký strom; listy vejčité až obvejčité, 5-10 cm dlouhé, jemně pilovité; květy smetanově bílé, vonné; plod modročerná, ojíněná, elipsoidní peckovice Park: Ž Původ: vých. část Severní Ameriky Introdukce: Čechy 1923 (Průhonice) 127. Viburnum opulus L. kalina obecná - až 4 m vysoký keř nebo keřovitě rostoucí stromek; listy opadavé, vstřícné, se 3-5 laloky, terčovité žlázky na konci řapíku; nepříliš hustá koncová květenství, okrajové květy zvětšené, bílé, sterilní; plod měkká, červená peckovice Park: Ž, ZH, H Původ: Evropa, sev. Asie, sev. Afrika 128. Vinca minor L. brčál menší (barvínek) - polokeř s nekvetoucími výběžky plazivými a kořenujícími; listy eliptické, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu žlutozelené; květy jasně modré, asi 2,5 cm široké Park: DL, SP Původ: Evropa, Malá Asie, Kavkaz 129. Vitis vinifera L. cf. subsp. vinifera - réva vinná - až 30m vysoká, opadavá liána; listy dlanitolaločné až dlanitodílné se 3 až 5 laloky, 7-15 cm široké, hrubě zoubkované; plody kulovité bobule, 0,6-1 cm v průměru Park: H, Ž Původ: Evropa, Malá Asie, Kavkaz 130. Weigela florida (Bge.) A. DC. weigela květnatá (w. zahradní)

67 - až 3 m vysoký, široce rozložitý keř; listy vstřícné, vejčitě eliptické, 5-11 cm dlouhé, pilovité; koruny květů nálevkovitě zvonkovité, asi 3 cm dlouhé, růžové; plody tobolky Park: Ž Původ: Čína, Korea Introdukce: Evropa 1845 Čechy 1924 (Průhonice)

68 9 Charakteristika jednotlivých zámeckých parků 9.1 Dolní Lukavice Dolní Lukavice (346 m.n.m., 457 obyvatel v r. 2000) je rozlehlá ves položená v údolí při řece Úhlavě asi 3 km severně od Přeštic. První historicky doložená zmínka o obci Dolní Lukavice pochází z r. 1216, kdy statek vlastnil blíže neurčený pan Štěpán. Během několika následujících staletí měnil místní statek a později i tvrz velmi často majitele. Až roku 1708 dal Ferdinad Morzin zbořit starou sešlou tvrz a povolal plzeňského architekta Jakuba Augustona mladšího, aby zde postavil reprezentativní sídlo. Tímto vznikl v Dolní Lukavici trojkřídlý barokní zámek s podkovovitým půdorysem. Zámek byl postaven ve dvou fázích, centrální část byla dokončena roku 1708 a boční křidla po roce Středová část zámku s kupolovitou střechou má v přízemí průjezdnou klenutou halu, středový hlavní portál. V patře je umístěn hlavní sál, spolu s vedlejšími pokoji nejlépe dochovaný prostor zámku. Zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého v severním křidle, vyzdobená freskou Františka Julia Luxe, byla vysvěcena r Hodnotný je oltář se sochami Lazara Widmanna. Na zámku působil v l jako kapelník mladý J. Haydn. K zámku přiléhá i komplex hospodářského dvora a pivovaru s budovami barokního původu, řešenými současně se stavbou zámku. V současnosti objekt využívá zemědělské družstvo a je v poměrně špatném stavu. Za barokním zámkem (jižně) se rozkládá protáhlý, velmi jednoduše řešený anglický park. Byl založen v 1. polovině 18. století podle plánu J. F. Schora původně ve francouzském stylu s pravidelnou dispozicí, která zahrnovala i plochu dnes zastavěnou vesnickými domy. Od čestného dvora, uzavřeného dřevěným mřížovým plotem mezi zděnými pilíři se sochařskou výzdobou, byla vedena dlouhá osa hlavního průhledu přes veliký, geometricky řešený parter s květinovou brodérií, bazény a vodotrysky, až k bažantnici a odtud prodloužena dvouřadou alejí do krajiny. Park měl bohatou parkovou plastickou výzdobu od O. F. Quitainera, ze které zde dnes najdeme již jen

69 fragmenty. Na boční křídla zámku po obou stranách navazovala ovocná zahrada.v okolí zahrady se pěstoval chmel. Na přelomu 18. a 19. století byla pravidelná barokní úprava zrušena a park přebudován ve slohu přírodně krajinářském. Do této úpravy byla zahrnuta i bažantnice, chmelnice byla zrušena a park prodloužen ve své ose jižním směrem. Rovněž velká louka východně od bažantnice byla upravena jako idealizovaná anglická krajina. V letech byly provedeny další stavební úpravy. Z rybníku obdélníkového tvaru bylo vytvořeno jezero přírodního tvaru. Architekti se v té době inspirovali zámeckým parkem ve Versailles a na základě plánů byl postaven antický chrámek. Letohrádek stával na hranici francouzské zahrady a bažantnice. Jednalo se o bílou stavbu kruhovitého půdorysu, kterou nesly čtyři masivní řecké sloupy a byla zakončena kruhovou stříškou. V té době bylo v barokní zahradě vybudováno i několik skleníků s exotickými rostlinami. V nejzazším cípu parku stála kaplička. Po nějaké době byla přesunuta do zadní části bažantnice, kde stojí dodnes. Za Schönbornů byl park hojně využíván k jízdě na koních. V té době byl park stále obehnán vysokou zdí a na pozemek šlechty nikdo nezvaný neměl přístup. Zámek je nyní v soukromém vlastnictví. Vlastník ovšem nemá dostatek finančních prostředků jak na opravu zámku, tak na pečlivější údržbu zámeckého parku. Část parku přiléhající k zámku je v současnosti udržována kosením. V r byly pokáceny nebezpečné suché stromy na břehu rybníka. Neprobíhá nová výsadba (výjimkou je Ginkgo biloba, vysazený v r vlevo za zámkem), velká část parku zarůstá náletovými dřevinami. V polovině 90. let 20. století byl navržen plán revitalizace parku, včetně doplňující výsadby, ale ze záměru nakonec sešlo a proběhlo pouze přesazení 2 nevhodně umístěných smrků pichlavých (Picea pungens) v blízkosti zámku. Park leží na rovině a je nyní tvořen jediným širokým a velmi dlouhým paloukem, který je po kraji lemován dosti starými skupinami dřevin převážně domácího původu, park volně přechází do okolní krajiny. Velmi nešťastným zásahem do parku bylo vybudování fotbalového hřiště na jednom z palouků v hlavní ose parku. Okrajové části parku byly přeměněny na předzahrádky přilehlých stavení, dřeviny v nich nebyly nezahrnuty do inventarizace parku. K parku přiléhá bažantnice s hodnotným porostem, tvořeným převážně duby a lípami, s příměsí buku, habru, smrku a jedle. Plynulý přechod do krajiny je

70 v současnosti bohužel narušen intenzivní zemědělskou činností na pozemcích těsně přiléhajících k parku. Park je volně přístupný. Dendrologicky není park příliš druhově bohatý. Kompozice je postavena především z druhů domácích, ale svým stářím a vzrůstem mimořádně hodnotných. Jedná se zejména o oba druhy domácích dubů a obě naše lípy (Quercus robur a Q. petraea; Tilia cordata a T. platyphyllos), z nichž ty největší mají obvod kmene přes 380 cm. Na břehu větší vodní plochy, lemující vlevo při pohledu od zámku rozlehlý ústřední palouk, roste zdejší asi nejvzácnější dřevina, před několika lety ještě dvoukmenný, urostlý exemplář tisovce dvouřadého (Taxodium distichum 394 cm; 10 m; 22 m), který patří svou velikostí k nejcennějším v republice. Vzhledem k tloušťce svého kmene by byl zajisté ještě vyšší, ale v minulosti přišel při vichřici o část koruny. Zatímco o tomto jedinci bylo několik záznamů, skupinka 3 mladších, stejně vzácných metasekvojí čínských (Metasequoia glyptostroboides: cm; 10 m; 11m, cm; 5 m; 12 m, cm; 10 m; 14 m), pro mne byla velkým překvapením. Všechny tři rostou v řadě nedaleko tisovce, kmeny jsou zavětvené až k zemi. Tento druh roste v Česku pouze v několika exemplářích a není jasné, jak se dostal až sem. Metasekvoje byla objevena jako jedna z posledních nahosemenných dřevin až v r v čínských horách. Paleobotanikům byla známa již dříve z fosilních nálezů, ale považovali ji již za vymřelý druh, proto ji nazýváme živoucí fosílií. Dále je zde mohutný exemplář borovice vejmutovky (Pinus strobus 329 cm; 16 m; 30 m) a modřínu opadavého (Larix decidua 300 cm; 14,5 m; 29 m). Rovněž dva smrky pichlavé (Picea pungens cv. Argentea), rostoucí v blízkosti zámku jsou velmi pěkné a vzrostlé: cm; 7 m; 23 m, cm; 8 m; 22 m. Dva cypřišky hrachonosné (Chamaecyparis pisifera cv. Plumosa) jsou již mnohem menší. Z listnáčů jsou nádhernými exempláři zastoupeny duby dub červený (Quercus rubra 157 cm; 15 m; 21 m) a pyramidální forma dubu letního (Q. robur cv. fastigiata 250 cm; 11 m; 22 m). Zvláštností je střihanolistá forma lípy velkolisté (Tilia platyphyllos cv. Laciniata 91 cm; 5,5 m; 5 m) před zámkem. Zde rovněž stojí několik vzrostlých javorů klenů (Acer pseudoplatanus), z nichž nejmohutnější má rozměry 363 cm; 25 m; 22 m. Příjezdové cesty k zámku jsou lemovány neudržovanými živými ploty,

71 tvořenými rybízem alpským (Ribes alpinum). Jedna z dominant parku 40 m vysoký smrk padl při vichřici Celkově bylo v areálu zámeckého parku recentně zjištěno 14 taxonů nahosemenných dřevin a 61 taxonů dřevin krytosemenných (z toho 34 stromů, 25 keřů, 1 plazivý polokeř a 1 dřevitá liána). Pro srovnání Hieke (Hieke 1984) uvádí 11 j. a 45 l.. Ačkoliv počet taxonů vzrostl (zejména o domácí dřeviny), estetická hodnota parku zaostává. SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN: Stav k Pinophyta 1. Chamaecyparis pisifera Sieb. et Zucc. cv. Plumosa 2. Ginkgo biloba L. 3. Juniperus chinensis L. cv. Pfitzeriana 4. Larix decidua Mill. 5. Metasequoia glyptostroboides Hu et Cheng 6. Picea abies (L. ) Karsten 7. Picea pungens Engelm. cv. Argentea 8. Pinus sylvestris L. 9. Pinus strobus L. 10.Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco 11.Taxodium distichum (L.) Rich. 12.Taxus baccata L. 13.Thuja occidentalis L. 14.Thuja occidentalis L. cv. Globosa Magnoliophyta 1. Acer campestre L. 2. Acer negundo L

72 3. Acer platanoides L. 4. Acer pseudoplatanus L. 5. Acer saccharinum L. 6. Aesculus hippocastanum L. 7. Alnus glutinosa (L.) Gaertner 8. Betula pendula Roth 9. Carpinus Betulus L. 10.Cerasus avium (L.) Moench 11.Corylus avellana L. 12.Corylus colurna L. 13.Crataegus laevigata (Poir.) DC. 14.Crataegus monogyna Jacq. 15.Crataegus coccinea L. 16.Euonymus europaeus L. 17.Forsythia suspensa (Thunb.) Vahl 18.Fraxinus excelsior L. 19.Hedera helix L. 20.Lonicera xylosteum L. 21.Malus domestica Borkh. 22.Padus avium Mill. 23.Philadelphus coronarius L. 24.Populus alba L. 25.Populus x canadensis Moench. 26.Populus tremula L. 27.Prunus domestica L. 28.Prunus spinosa L. 29.Pyrus communis L. 30.Quercus palustris Muench. 31.Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. 32.Quercus robur L. 33.Quercus robur L. cv. Fastigiata 34.Quercus rubra L. 35.Rhamnus cathartica L. 36.Rhus typhina L

73 37.Ribes alpinum L. 38.Ribes uva-crispa L. 39.Robinia pseudoacacia L. 40.Rosa canina L. 41.Rubus fruticosus agg. 42.Rubus idaeus L. 43.Salix alba L. 44.Salix alba L. cv. Tristis 45.Salix aurita L. 46.Salix caprea L. 47.Salix fragilis L. 48.Salix purpurea L. 49.Sambucus nigra L. 50.Sorbus aucuparia L. 51.Spiraea salicifolia L. 52.Spiraea x vanhouttei (Briot) Carriere 53.Swida sanquinea (L.) Opiz 54.Symphoricarpos albus (L.) Blake 55.Syringa vulgaris L. 56.Tilia cordata Mill. 57.Tilia platyphyllos Scop. 58.Tilia platyphyllos Scop. cv. Laciniata 59.Tilia x vulgaris Hayne 60.Ulmus glabra Hudson 61.Vinca minor L

74 9.2 Hradiště u Blovic Zámek i s parkem se nachází na území městečka Blovice (3 925 obyvatel v r. 2006), které leží 20 km jižně od Plzně. První písemnou zprávu o Blovicích máme z r. 1284, kdy byly trhovou vsí, patřící cisterciáckému klášteru v Pomuku. V místech dnešního zámku na Hradišti stávala tvrz, prvně uváděná r Patřila rodu Hradišťských z Hořovic, kteří vlastnili též dvůr a ves Hradiště s řadou okolních vsí. Koncem 17. století se stal držitelem Jan Josef z Újezda, který dal v r zdejší tvrz barokně přestavět. Od r se dostalo panství odkazem Vilému Albrechtu Krakovskému z Kolovrat a roku 1741 Prokopu Krakovskému. Roku 1775 za Josefa hraběte Krakovského z Kolovrat byl zámek upraven v pozdně barokním stylu. V r byl celý hradišťský zámek přestavěn Eduardem Pálffym z Erdödu dle starších návrhů J. F. Jöndla ve slohu anglické novogotiky, práce řídil plzeňský stavitel Martin Stelzer. Roku 1918 koupil hradišťské panství hronovský továrník Adolf Klikar, který ho vlastnil až do r Poté byl objekt přizpůsoben potřebám zemědělského školství. V r byl zámek předán do majetku okresního muzea a byl zpřístupněn pro návštěvníky v r Zámek stojí na vyvýšeném okraji většího anglického parku (4,9 ha). Pouze za budovou a těsně kolem vchodu najdeme pravidelné formální dispozice. Většina parku, tj. louky, skupiny dřevin a staré aleje na okraji, leží níže, nežli zámek. Je zčásti lemován řekou Úslavou, do níž se vlévá voda z mlýnského náhonu, který protéká středem parku. Urbář hradišťského panství z roku 1687 poprvé popisuje park jako "park s rozdílným stromovím, zahradou kořennou a kuchyňskou pro vaření" Park jako takový byl pravděpodobně založen kolem roku Roku 1853 věnoval Hanuš Krakovský z Kolovrat parku zvláštní pozornost (odstranil veřejnou cestu, na místě vysušeného rybníka založil užitkovou zahradu se skleníky apod.). Velké změny park zaznamenal především v letech za hraběte Eduarda Pálffyho, který dal park upravit ve slohu anglickém. Úpravy měl na starosti zahradník Steinwender, kterého si Pálffy přivezl ze Štýrského Hradce. Probíhaly tu rozsáhlé terénní úpravy. Byl vyhlouben rybník

75 s romantickými ostrůvky, hloubeny rigoly, nasypávány cesty. Získaná zemina byla navážena k východní a severní straně zámku, původní hradní pahorek tak byl rozšířen o několik metrů. Na východní straně byla pak roku 1883 do svahu zabudována umělá průchozí jeskyně, dnes již zřícená. Z jezírka s vodotryskem nad ní padal dolů vodopád. Před jižním průčelím byl zbořen patrový dům a vznikl tak prostor pro čestný dvůr se zděnou kašnou. Přes mlýnskou strouhu byly vystavěny kamenné můstky, u jednoho z nich se dochovalo zábradlí ve tvaru pařezů, spojených větvemi a vyrobené z cihel omazaných trvanlivou maltou, do níž byly vyryty takové detaily jako letokruhy, suky a struktura kůry. Dále v parku vznikla poustevna a na větším ostrůvku byla postavena chaloupka z kůry. Došlo k výsadbě nových stromů, zřídily se vodotrysky, besídky, ve sklenících se pěstovaly vzácné tropické květiny. Za několik málo let se zahradníkovi Steinwenderovi podařilo vytvořit z hradišťského zámeckého parku jeden z nejkrásnějších parků v Rakousku-Uhersku. Tuto podobu si park zachoval dodnes, přestože většina této zahradní architektury a bohatá dřevinná skladba se nedochovala. Vliv na to mělo i počínání následujícího majitele, továrníka Klikara, který měl jakousi zálibu v dřevorubectví. Podle záznamů bylo v roce 1927 v parku mimo okrasné křoviny množství druhů stromů (olše, vrby, topoly, břízy, habry, jasany, lípy, lísky, kaštany, jilmy, buky, duby, vazy, akáty, javory, kleny, platany, cypřiše, zeravy, tisy, vejmutovky a další jehličnany). Nejstarší, asi 400 let starý, byl jilm vaz, mající metr nad zemí obvod kmene 3,75 m, asi třísetletá lípa měla v obvodu 4,25 m, asi 200 let starý topol bílý 4 m, líska turecká - 2,75 m. Obvod kmene 5,25 m měl asi dvousetletý akát, patrně nejstarší v Čechách a byly tu další staré stromy. Toho roku se zřejmě bezúspěšně pokusil Spolek pro okrašlování města Blovic Klikarovi zabránit v kácení stromů v zámeckém parku. Další rány park utržil i po 2. sv. válce, kdy v parku hospodařilo zemědělské učiliště a paradoxně nejvíce byl zdevastován v 90. letech 20. století. Například v roce 1997 byl v parku vyrovnán terén a zavezeny mokřiny, čímž bylo narušeno stanoviště mnoha druhů květeny, výjimkou nebylo ani rozorávání travnatých ploch v parku při zemědělské výuce. Velké úbytky dřevin nastaly zejména v důsledku podmáčení parku navýšením hladiny řeky, při povodních a díky nevyřešenému problému s prosakující kanalizací. Proto můžeme nyní už jen na papíře obdivovat pestrost dřevinné

76 skladby, jak byla v parku k nalezení ještě před 10 až 15 lety: zeravy (Thuja occidentalis cv. Ellwangeriana a T. o. cv. Wareana), statný jalovec (Juniperus virginiana cv. Glauca), tisovec (Taxodium distichum), červeně kvetoucí trnovník lepkavý (Robinia viscosa), střihanolistá lípa (Tilia platyphyllos cv. Laciniata), jírovec červený (Aesculus x carnea) a v neposlední řadě nejvzácnější listnatá dřevina korkovník amurský (Phellodendron amurense). V současnosti je park stabilizován, proběhla i nová výsadba (Salix fragilis, Platanus x hispanica), travnaté plochy jsou pravidelně udržovány, ale skromné finanční prostředky Muzea jižního Plzeňska, pod jehož správu park spadá, neumožňují výraznější rozvoj a obnovu parku. Park je situován v zástavbě, jeho východní hranici tvoří řeka Úslava, zbytek parku je ohraničen okolními zahradami a staveními, na západní straně silnicí. Parkem prochází síť několika cest s mostky, které jsou hojně využívány obyvateli města k procházkám a relaxaci. Z toho, co v parku zbylo, stojí z jehličnanů za zmínku stromový tis (Taxus baccata 216 cm; 10 m; 11m) u potoka, borovice limba (Pinus cembra 98 cm; 4 m; 11 m) v severní části u plotu. Zde najdeme i tři borovice Jeffreyovy (Pinus jeffreyi: cm; 4 m; 11 m, cm; 3,5 m; 10 m, cm; 3 m; 7 m), které mají velmi nevhodné podmínky s nedostatkem prostoru, přičemž největší z nich má již zaschlý vzrostný vrchol. Dominantou parku je sloupová forma smrku pichlavého (Picea pungens cv. Columnaris 156 cm; 4,5 m; 30 m), k němu přiléhá skupinka douglasek (Pseudotsuga glauca), z nichž nejmohutnější má rozměry 162 cm; 6 m; 24 m. Z listnáčů zaslouží asi největší pozornost dvojice mohutných platanů (Platanus x hispanica: cm; 19,5 m; 24 m, cm; 29 m; 21 m), z nichž ten první stojí u mostku východně od zámku a ten druhý na kraji palouku severně od zámku. Dutina platanu u mostku byla v minulosti vyzděna, ale otvor se již zvětšil a zídka neplní svoji původní funkci. V severní části parku najdeme několik mohutných javorů stříbrných (Acer saccharinum největší z nich: 470 cm; 16,5 m; 27 m). Jelikož tato dřevina nevyniká dlouhověkostí, jsou tyto exempláře již poznamenané svým vysokým stářím, prosychají, nevytvářejí již kompaktní korunu, ale zmlazují z kmenů. Z domácích dřevin stojí za pozornost zejména skupina vrb bílých (Salix alba)

77 v nejsevernějším cípu parku u branky, z nichž největší exemplář má úctyhodné rozměry 413 cm; 14,5 m; 25 m. Zajímavé jsou i kultivary jasanu ztepilého - převislý kultivar (Fraxinus excelsior cv. Pendula 166 cm; 7 m; 5 m) a různolistý kultivar (Fraxinus excelsior cv. Diversifolia 157 cm; 10 m; 23 m). Didakticky zajímavý je růst dvou dubů zimního a letního (Quercus petraea; Quercus robur) v blízkosti několika metrů, rovněž výskyt všech tří druhů jilmů (Ulmus) na tak malém prostoru je dnes již vzácností. Ve východní části parku na protipovodňovém náspu vede cesta lemovaná alejí vzrostlých lip, javorů, jírovců a habrů. Celkově bylo v areálu zámeckého parku recentně zjištěno 10 taxonů nahosemenných dřevin a 63 taxonů dřevin krytosemenných, z toho 39 stromů, 22 keřů a 2 dřevité liány (Hieke j. a 60 l.). SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN: Stav k Pinophyta 1. Abies alba Mill. 2. Juniperus sabina L. 3. Picea abies (L.) Karsten 4. Picea pungens Engelm. cv. Columnaris 5. Pinus cembra L. 6. Pinus jeffreyi Balf. 7. Pinus nigra Arnold 8. Pinus sylvestris L. 9. Pseudotsuga glauca (Mayr) Mayr 10.Taxus baccata L. Magnoliophyta 1. Acer campestre L

78 2. Acer platanoides L. 3. Acer pseudoplatanus L. 4. Acer saccharinum L. 5. Aesculum hippocastanum L. 6. Alnus glutinosa (L.) Gaertner 7. Alnus incana (L.) Moench 8. Berberis vulgaris L. 9. Betula pendula Roth 10.Carpinus betulus L. 11.Castanea sativa Mill. 12.Cerasus avium (L.) Moench 13.Corylus avellana L. 14.Corylus colurna L. 15.Crataegus laevigata (Poir.) DC. 16.Crataegus monogyna Jacq. 17.Euonymus europaeus L. 18.Fagus sylvatica L. 19.Fagus sylvatica L. cv. Atropunicea 20.Forsythia suspensa (Thunb.) Vahl 21.Fraxinus excelsior L. 22.Fraxinus excelsior L. cv. Diversifolia 23.Fraxinus excelsior L. cv. Pendula 24.Hedera helix L. 25.Juglans regia L. 26.Ligustrum vulgare L. 27.Malus domestica Borkh. 28.Padus avium Mill. 29.Philadelphus coronarius L. 30.Platanus x hispanica Mill. 31.Populus alba L. 32.Populus nigra L. 33.Populus tremula L. 34.Prunus cerasifera Ehrh. 35.Quercus petraea (Mattuschka) Liebl

79 36.Quercus robur L. 37.Ribes alpinum L. 38.Robinia pseudoacacia L. 39.Rosa sp. 40.Rubus fruticosus L. 41.Rubus idaeus L. 42.Salix alba L. 43.Salix alba L. cv. Tristis 44.Salix caprea L. 45.Salix fragilis L. 46.Salix purpurea L. 47.Sambucus nigra L. 48.Sorbus aucuparia L. 49.Spiraea salicifolia L. 50.Spiraea x vanhouttei (Briot) Carriere 51.Swida alba (L.) Opiz 52.Swida sanguinea (L.) Opiz 53.Symphoricarpos albus (L.) Blake 54.Syringa vulgaris L. 55.Tilia cordata Mill. 56.Tilia platyphyllos Scop. 57.Tilia x vulgaris Hayne 58.Ulmus glabra Hudson 59.Ulmus laevis Pallas 60.Ulmus minor Mill. 61.Viburnum lantana L. 62.Viburnum opulus L. 63.Vitis vinifera L. subsp. vinifera

80 9.3 Merklín Jihozápadně od Přeštic se v nadmořské výšce metrů rozkládá obec Merklín. Obcí protéká říčka Merklínka, vytékající z Merklínského rybníka. Jak dokazují archeologické nálezy, bylo okolí Merklína hustě osídleno již v pravěku. Nalezeno bylo několik mohylových pohřebišť, dokládajících zdejší pradávný život již v době bronzové. První dochovaná zmínka přímo o Merklínu pochází z r V této době byl Merklín již městečkem s farním kostelem a tvrzí. Na konci 15. století se stal majitelem Merklína Vilém z Chřínova, který se značně podepsal na vzhledu obce - založil mimo jiné zdejší rybník o rozloze 35 ha, dnes zvaný Merklínský a pivovar. V r byl Merklín vypleněn Mansfeldovými vojsky, jejichž dílo ještě završil zničující požár. Pobělohorskou konfiskací pak Merklín dostal do rukou nový majitel, Vilém z Klenové. Probíhající třicetiletá válka byla pro městečko doslova pohromou. Krajem táhla řada vojsk, která se nezdráhala plenit a drancovat. Vilém z Klenové zemřel r a poté Merklín často střídal majitele. Jedním z nich se stal r Jakub Filip Berchtold, který proslul jako velmi krutý pán, nicméně to byl právě on, kdo nechal zdejší středověkou tvrz přestavět na barokní zámek. Na konci 20. let 18. století panství přešlo pod správu hraběte Ferdinanda Františka Morzina, po něm městečko získal Petr Vít Morzín. Zástupci rodu Morzinů se ukázali být dobrými správci. Na konci 18. století v městečku nastala velká stavební expanze, která souvisela především s těžbou nerosných surovin v okolí obce a s provozem hutí. V 80. letech 18. století byl již Merklín řazen mezi města. Posledními majiteli byl rod Pálffyů, který se na merklínském zámku zdržoval až do roku Jejich majetek byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován a zámek se stal sídlem obecního úřadu, který v budově sídlí dodnes. Někdejší merklínský zámecký areál, sestávající dnes z budovy zámku, rozlehlého zámeckého hospodářského dvora, parku, zámeckých sklepů a mohutné kamenné sýpky, patří k charakteristickým příkladům venkovských feudálních sídel. Patrová čtyřkřídlá budova zámku s uzavřeným nádvořím je situována v parku, jehož hlavní část leží západně a severně od zámeckého objektu. Nádvoří zámku je ze tří stran obklopené arkádami, v patře druhotně

81 zazděnými. Lze předpokládat, že zámek získal svoji současnou podobu nejpozději v průběhu 17. století, kdy byl pravděpodobně přestavěn z někdejší středověké tvrze. Ještě na konci 18. století byl opatřen vysokou věží strženou snad v l , kdy byl opravován zřejmě v souvislosti s rozsáhlým požárem Merklína, k němuž došlo v únoru Jinou dominantní stavbou zámeckého areálu je kamenná sýpka, situovaná nad zámkem v horní části parku. Byla vystavěna v průběhu 2. poloviny 17. století. Pozoruhodná je také kamenná tarasní zeď parku, vyrovnávající svažitost terénu mezi zámkem a parkem. Zámecký park má dnes podobu anglického přírodního parku. O jeho historii neexistuje mnoho záznamů. Víme jen to, že první zmínka o okrasné zahradě, přiléhající k zámku, je z r v kupní smlouvě Jakuba Filipa Berchtolda. Ten nechal zámecký park rozšířit směrem nad špýchar. Další úpravy patrně proběhly za Morzinů v 18. a 19. století. Při poslední přestavbě v l proběhla i úprava travnaté plochy před průčelím zámku, která je vyzdvižena nad okolní terén a zpevněna opěrnou zdí. V jejím středu je kruhová kašna s vodotryskem, osázená květinami. Z okraje zdi je pěkný výhled na městečko a okolní krajinu. Dominantou této části parku je mohutný javor klen (Acer pseudoplatanus 370 cm; 19 m; 22 m), topol šedý (Populus x canescens 280 cm; 14,5 m; 16 m) a 2 pyramidální duby (Quercus robur cv. Fastigiata), přičemž zejména ten vpravo od zámku je svými rozměry (292 cm; 9 m; 25 m) velmi výrazný. Pozornost upoutá i jedle ojíněná (Abies concolor 99 cm; 5,5 m; 12,5 m), nápadná velmi dekorativními šiškami. Celé prostranství je po obvodu osázeno několika dalšími dřevinami (např. Picea pungens cv. Argentea, Juniperus squamata cv. Meyeri). Za povšimnutí stojí neobvyklý kříženec borovice, u kterého nalezneme jak znaky typické pro keřovitý druh Pinus mugo (nízký vzrůst), tak pro stromový druh Pinus rotundata (asymetrické šišky). Při rozích zámecké budovy rostou velmi staré a mohutné tisy (Taxus baccata), zejména čtyřkmenný jedinec rostoucí u jižního nároží si zaslouží pozornost díky svým rozměrům 100 cm, 101 cm, 78 cm, 77 cm (4 kmínky); 9 m; 10 m. Vlastní volně uspořádaný park se táhne jižním směrem od budovy zámku nad silnicí po mírném svahu. Jedná se vlastně o soustavu na sebe

82 navazujících menších palouků, se skupinami starších, původně vysazených dřevin, mezi nimiž najdeme další, pravděpodobně samovolně rostoucí domácí stromy. Z jehličnanů svojí velikostí vynikají zejména staré douglasky (Pseudotsuga menziesii), z nichž ty dvě největší najdeme východně od zámku ve svahu pod sýpkou ( cm; 18 m; 32 m, cm; 12,5 m; 28 m), a borovice černé (Pinus nigra), stojící ve skupince v nejjižnějším cípu parku (největší z nich 137 cm; 8 m; 18 m). Dále zde najdeme dva jedince cypřišku nooteckého (Chamaecyparis nootkatensis cm; 3 m; 9 m, cm; 3,5 m; 12,5 m) a poměrně vzácný stromový jalovec viržinský (Juniperus virginiana 30 cm; 2 m; 6 m). Z listnáčů najdeme v zápoji statný dřezovec (Gleditsia triacanthos), 2 duby červené (Quercus rubra, u sýpky 189 cm; 13 m; 21 m, v jižní části 217 cm; 15,5 m; 17 m) a skupinu červenolistých buků (Fagus sylvatica cv. Atropunicea, největší z nich 169 cm; 12,5 m; 21 m). Asi nejvzácnějším listnáčem je však velmi dekorativní buk s růžově lemovanými listy (Fagus sylvatica cv. Roseo-marginata 152 cm; 13 m; 16 m). Najdeme zde i poměrně statné jedince babyky (Acer campestre 238 cm; 16 m; 17,5 m) a lípy srdčité (Tilia cordata) nebo dubu letního (Quercus robur 294 cm; 18 m; 23 m). V dolní části parku je nepravidelně vysázen rybíz alpský (Ribes alpinum), což je patrně pozůstatek původní rozsáhlejší pravidelnější výsadby. Jižně od zámku je vybudována i malá skalka se zajímavými dřevinami (např. Chamaecyparis pisifera cv. Plumosa, Picea orientalis, Cotoneaster integerrimus). Do parku vedou dvě příjezdové cesty se vstupními bránami. První od severu podél hospodářských budov, která přiléhá přímo k zámku a přivede nás na plochu před zámeckým průčelím, druhá od jihu, která prochází částí parku a poté rovněž vyústí před zámkem. Součástí zámeckého parku jsou i staré pivovarské sklepy, které ovšem v současnosti nejsou využívány. Naprosto nevhodným zásahem do parku je oplocená zeleninová zahrádka a výběh pro slepice vedle zámku. Park byl v minulosti patrně oplocen, ale z plotu zbyly již pouze sloupky. V současnosti je tedy opatřena plotem pouze část parku při silnici mezi terasou a jižní vstupní branou. Na jaře 2007 byly odstraněny náletové dřeviny, ale žádné další úpravy neproběhly. Bohužel tento zásah proběhl poměrně nešetrně a společně s náletovými dřevinami byly odstraněny

83 i některé keřové porosty, které si zasloužily šetrnější úpravu. Rovněž kosení travnatých ploch je poměrně řídké, výjimku tvoří prostranství před průčelím zámku, kde jsou mimo jiné udržované květinové záhony. K parku přiléhá i zanedbaný ovocný sad. Celkově bylo v areálu zámeckého parku recentně zjištěno 18 taxonů nahosemenných dřevin a 39 taxonů dřevin krytosemenných (z toho 23 stromů, 15 keřů a 1 dřevitá liána). Ze srovnání s Hiekeho údaji (Hieke j. a 43 l.) lze usoudit, že výsadba několika jehličnanů (zejména v prostoru skalky) proběhla v druhé polovině 80. let 20. století, naopak ubylo několik původních listnáčů. SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN: Stav k Pinophyta 1. Abies concolor (Gord.) Engelm. 2. Chamaecyparis nootkatensis (D. Don) Spach 3. Chamaecyparis pisifera Sieb. et Zucc. cv. Plumosa 4. Juniperus chinensis L. cv. Pfitzeriana 5. Juniperus communis L. 6. Juniperus sabina L. 7. Juniperus squamata Buch. Ham. ex Lamb. cv. Meyeri 8. Juniperus virginiana L. 9. Picea abies (L.) Karsten 10.Picea orientalis (L.) Link. 11.Picea pungens Engelm. 12.Picea pungens Engelm. cv Argentea 13.Pinus mugo Turra 14.Pinus nigra Arnold 15.Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco 16.Taxus baccata L

84 17.Thuja occidentalis L. 18.Thuja occidentalis L. cv. Fastigiata Magnoliophyta 1. Acer campestre L. 2. Acer platanoides L. 3. Acer platanoides L. cv. Globosum 4. Acer pseudoplatanus L. 5. Betula pendula Roth 6. Carpinus betulus L. 7. Cerasus avium (L.) Moench 8. Cornus mas L. 9. Cotoneaster integerrimus Med. 10.Crataegus laevigata (Poir.) DC. 11.Crataegus monogyna Jacq. 12.Fagus sylvatica L. 13.Fagus sylvatica L. cv. Atropunicea 14.Fagus sylvatica L. cv. Roseo-marginata 15.Forsythia suspensa (Thunb.) Vahl 16.Fraxinus excelsior L. 17.Gleditsia triacanthos L. 18.Hedera helix L. 19.Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt. 20.Padus avium Mill. 21.Philadelphus coronarius L. 22.Populus x canescens (Ait.) Sm. 23.Quercus robur L. 24.Quercus robur L. cv. Fastigiata 25.Quercus rubra L. 26.Rhododendron x hybridum hort. 27.Ribes alpinum L. 28.Ribes uva-crispa L. 29.Robinia pseudoacacia L

85 30.Rosa sp. 31.Salix caprea L. 32.Sambucus nigra L. 33.Swida sanguinea (L.) Opiz 34.Syringa vulgaris L. 35.Tilia cordata Mill. 36.Tilia platyphyllos Scop. 37.Tilia x vulgaris Hayne 38.Ulmus glabra Hudson 39.Ulmus laevis Pallas

86 9.4 Ptenín Obec Ptenín leží mezi Přešticemi a Staňkovem, necelých 5 km jižně od Merklína. Její vznik se datuje pravděpodobně do období konce 12. a počátku 13. století. Již v r je na místě dnešního zámku zmiňována dřevěná tvrz, která spolu se vsí ve 13. století náležela klášteru sv. Jiří v Praze. Zdejší obyvatelé se díky příznivým podmínkám věnovali především zemědělství, byli zde však i řemeslníci a také horníci, kteří za prací docházeli do uhelných dolů v okolí. Roku 1379 byla ves rozdělena mezi několik vladyků. Roku 1546 se Ptenín dostal do rukou rodu Vidršpergárů z Vidršperka, kde zůstal po více jak 100 let. Další majitel vsi, Bohuslav ze Ptenína, se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl po bitvě na Bílé Hoře ptenínský statek zkonfiskován. Po několika dalších majetkových převodech získal nakonec Ptenín v r hrabě Ferdinand Morzin, který již v této době vlastnil také sousední Merklín. Jeho syn Petr Morzin obě panství spojil a po své smrti odkázal celé své jmění hraběti Hanuši Kolovratovi Krakovskému, známému vlastenci a filantropovi. Hrabě Kolovrat odkázal před svou smrtí spojené panství i spolu s dalšími statky (Hradiště u Blovic a Březnici) svému příbuznému - maďarskému hraběti Edvardu Pálffymu z Erdödy. Ten byl známý svou rozsáhlou botanickou zahradou, kterou nechal vybudovat v nedalekém lese "v Horách". Pěstovaly se zde lesní stromy a vzácné ozdobné keře. Rodu Palffyiů, byla po 1. sv. válce pro jejich proněmecké postoje část majetku zabrána. Při první pozemkové reformě v letech pak získal Ptenín i se dvorem B. Těchota. Zámek najdeme přímo na návsi. Původně zde stála pouze dřevěná tvrz, r se již připomíná jako zděná. V druhé polovině 16. století byla zřejmě stará tvrz přestavěna v renesančním slohu. V první polovině 18. stol. získal Ptenín hrabě Ferdinand Morzin, majitel Dolní Lukavice, který nechal tvrz přestavět na barokní zámek. Zámek tvoří dvě vývojově odlišné budovy. Původní renesanční tvrz zmiňována již v 16. stol. má klenutý průjezd s vystupující baštou a vedle jednopatrové stavení. Nová část je tvořena vícekřídlou jednoposchoďovou budovou. Pod jižním křídlem prochází dlouhý průjezd. Vnitřek zámku je jednoduchý. Místnosti v přízemí jsou klenuté, sál v prvním patře má plochý strop. Zámek sloužil za obydlí úředníků, občasně jako

87 lovecký zámek vrchnosti. Po r byl v majetku MNV, dnes je majetkem obce a slouží pro bytové účely. V posledním období je realizována rozsáhlá oprava zámku, který již byl v katastrofálním stavu. Od roku 2004 v obci působí Zkrášlovací spolek Ptenín, který se snaží zachránit po letech chátrání zámeček a do kouzelného okolí své obce přilákat turisty. Proto vzniklo v areálu zámku malé muzeum s informačním centrem, vybudována byla i naučná stezka, která vede od zámku lipovou alejí podél zámeckého parku a po 2,5 km končí u nedávno obnoveného arboreta. Za hraběte Hanuše zde někdy kolem roku 1860 vznikla školka cizokrajných dřevin. Pečlivě se o ni staral nadlesní Jan Básel, který tu prý k prodeji nabízel až 450 druhů keřů a stromů. Bohužel se na ni časem zapomnělo. Zmizely pískem vysypané cestičky, nikdo se nestaral ani o dva rybníčky, z původní školky vzniklo divoké arboretum se vzrostlými stromy. Až nyní se na jeho úpravu zaměřili členové Zkrášlovacího spolku Ptenín, vyznačili cesty a osadili informační tabule. Na ploše 1,6 ha nyní roste 23 druhů dřevin. Arboretu dominuje památný strom - asi 150 let stará douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), vysoká cca 36 m. Velkou zajímavostí je i vzácný ořechovec srdcovitý (Carya cordiformis), domovem v močálech a mokřadech východního pobřeží severní Ameriky. Dále zde najdeme například, lípu americkou (Tilia americana), javor kapadocký (Acer cappadocicum) či jedlovec kanadský (Tsuga canadensis). Zámecký areál se skládá ze dvou částí. Část parku přiléhající k zámku je obehnána zdí a sloužila jako zahrada. Dnes je částečně využívána jako ovocná a pěstitelská zahrada, je velmi zanedbaná, stojí zde i drobné hospodářské objekty (kůlny, chlévy). Ve východním cípu této zahrady vznikla v druhé pol. 20. století parcela s rodinným domem. Vlastní park se rozkládá na mírném svahu západně od budovy zámku. To co dnes nazýváme parkem, je bývalá bažantnice s volnou, přírodně krajinářskou nekompozicí, ke které patřil i zámecký rybník. Nenajdeme zde žádné náznaky barokní zahrady. Založili ji patrně Morzinové v druhé polovině 18. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1837 je vidět, že bažantnice bývala větší, v severní části sahala až do míst, kde dnes najdeme rodinné domy se zahradami. Ještě na

88 letecké fotografii z roku 1938 můžeme vidět, že v prostoru parku existovalo několik travnatých ploch. Největší palouk, který sloužil jako místo odpočinku a společenského vyžití šlechty, ležel v severní části parku, kde bohužel před 45 lety vzniklo fotbalové hřiště a požární zbrojnice. Ve střední části parku se na dalším palouku rozkládaly prosvětlené keřové partie, kde bylo později vybudováno podium s tanečním parketem a občerstvením. V současnosti je porost přehoustlý, málo udržovaný, zarostlý náletovými dřevinami. Leží zde několik mohutných padlých stromů, které nejsou odklízeny. V parku roste 50 převážně listnatých dřevin. Převažují ty domácí, ale najdeme zde i dub červený (Quercus rubra), lísku tureckou (Corylus colurna) a asi nejvzácnější místní dřevinu javor tatarský (Acer tataricum), který zde vytváří keřové porosty, ale nalezneme zde i nízké vícekmenné stromy. Největší z nich roste za hřištěm, je dvoukmenný a dosahuje rozměrů 52 cm; 10 m; 8 m. Nejmohutnějším stromem parku je dub letní (Quercus robur 452 cm; 25 m; 29 m) rostoucí na břehu zámeckého rybníku, ale i několik dalších dubů a lip má obvod kmene přes 3,5 m. Nejcennější je stromořadí při JV hranici parku, které tvoří velmi staré (cca 200 let) lípy (Tilia cordata, Tilia platyphyllos), některé jsou již proschlé a vykotlané. Největší z nich mají obvod kmene přes 3,5 metru. Rovněž cesta k severní bráně zámku byla lemována jírovcovou alejí (Aesculus hippocastanum), ze které však zbyli už jen dva jedinci, u nichž je zajímavé, že nejsou téměř vůbec napadeni klíněnkou. Nižší stromové patro je tvořeno nálety, keřové patro je zastoupeno zejména hlohy (Crataegus laevigata, Crataegus monogyna), brslenem (Euonymus europaeus) nebo zimolezem (Lonicera xylosteum), spodní partie jsou často porostlé srstkou (Ribes uva-crispa) a břečťanem (Hedera helix). Z jehličnanů stojí za zmínku snad jen mohutný exemplář smrku pichlavého se sloupovitým vzrůstem (Picea pungens cv. Columnaris) stojící východně od zámku. Celkově byly v areálu zámeckého parku recentně zjištěny 4 taxony nahosemenných dřevin a 46 taxonů dřevin krytosemenných, z toho 27 stromů, 18 keřů a 1 dřevitou liánu (Hieke 1984 uvádí asi 31 dřevin). SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN:

89 Stav k Pinophyta 1. Picea abies (L.) Karsten 2. Picea pungens Engelm. cv. Columnaris 3. Taxus baccata L. 4. Thuja occidentalis L. cv. Globosa Magnoliophyta 1. Acer campestre L. 2. Acer platanoides L. 3. Acer pseudoplatanus L. 4. Acer tataricum L. 5. Aesculus hippocastanum L. 6. Carpinus betulus L. 7. Cerasus avium (L.) Moench 8. Corylus avellana L. 9. Corylus colurna L. 10.Crataegus laevigata (Poir.) DC. 11.Crataegus monogyna Jacq. 12.Euonymus europaeus L. 13.Fagus sylvatica L. 14.Fraxinus excelsior L. 15.Hedera helix L. 16.Lonicera xylosteum L. 17.Malus domestica Borkh. 18.Padus avium Mill. 19.Philadelphus coronarius L. 20.Populus tremula L. 21.Prunus cerasifera Ehrh. 22.Prunus domestica L

90 23.Prunus spinosa L. 24.Pyrus communis L. 25.Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. 26.Quercus robur L. 27.Quercus rubra L. 28.Rhamnus cathartica L. 29.Ribes uva-crispa L. 30.Robinia pseudoacacia L. 31.Rosa sp. 32.Rubus fruticosus agg. 33.Rubus idaeus L. 34.Salix alba L. 35.Salix caprea L. 36.Salix fragilis L. 37.Salix viminalis L. 38.Sambucus nigra L. 39.Sorbus aucuparia L. 40.Spiraea salicifolia L. 41.Spiraea x vanhouttei (Briot) Carriere 42.Swida sanguinea (L.) Opiz 43.Tilia cordata Mill. 44.Tilia platyphyllos Scop. 45.Ulmus glabra Hudson 46.Ulmus minor Mill

91 9.5 Spálené Poříčí Město Spálené Poříčí je centrem jižního Podbrdska, nachází se v lesnaté krajině asi 25 km na jih od Plzně. První zmínka o Poříčí, čili o místu založeném u řeky, pochází z r Mezi významné majitele panství patřili ve 14. století Švamberkové. V r máme již Spálené Poříčí doloženo jako městečko s velkým náměstím na obchodní stezce Plzeň Rožmitál. S renesančním rozmachem města v 16. století je spojen rod Vratislavů z Mitrovic. Budovali hutě, sklárny a hamry, přestavěli starou tvrz na zámek. V 17. století Poříčí krutě zasáhla třicetiletá válka. Získalo přídomek Spálené, neboť bylo několikrát postiženo rozsáhlými požáry. Nejvážněji bylo městečko postiženo v r. 1620, kdy město zapálila císařská vojska pod vedením Hraběte Buquoye a lehlo popelem. V polovině 18. století zakoupila celé panství Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. V r byl v zámku uložen svatovítský chrámový poklad, včetně korunovačních klenotů. Díky tomu, že město v 19. a 20. století minul bouřlivý průmyslový rozvoj, zachovalo si dodnes historický ráz. V r byl střed Spáleného Poříčí prohlášen městskou památkovou zónou. Rozsáhlými úpravami prošel renesanční zámek, barokní fara s vedle stojícím lidovým roubeným domem, bývalý židovský kupecký dům, židovský hřbitov a bývalý pivovar. Právě za obnovu památek získalo město prestižní ocenění "Historické město ČR roku 2003". Dnes se Spálené Poříčí snaží o to, aby se stalo perlou mezi malými městy Plzeňska. Zámek byl Adamem Vratislavem postaven na místě původní gotické tvrze v r. 1617, stavba je ovlivněna rozhraním renesance a baroku. Z této doby jsou dochovány 3 křídla zámku, sgrafitová výzdoba nádvoří a dva unikátní pískovcové portály. Nad vstupem ve věži jsou umístěny znaky Vratislavů z Mitrovic a manželky Kocové z Dobrše. V 19. století byla dostavěna novogotická věž. V r bylo panství včetně zámku znárodněno. Nábytek a další cennosti postupně zmizely. Vlastní zámek byl těžce znehodnocen přestavbou na byty a postupně chátral. Velmi zchátralý objekt začal být opravován v r Zámek se postupně z chátrající stavby stal centrem života města. Za shlédnutí stojí výstavní prostory, původní restaurovaný strop v koncertním sále, renesanční portály. Zámek patří

92 Metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze a v části sídlí Církevní ekologická střední škola. Zámek je obklopen malým parčíkem, který dostal nynější dispozici při obnově zámku r To, co z ní dnes zbylo je v podstatě jen zlomek původní rozlohy. Sahala dále (ve směru osy zámku) do míst, kde dnes stojí MŠ, zdravotní středisko a bytové domy. Není jisté, jak zahrada kdysi vypadala. Na mapě Stabilního katastru z první pol. 19. století je naznačena určitá formální úprava. Ale protože katastrální mapy vznikaly ze zcela jiných příčin než pro zachycení zahradních úprav, je možné, že formální dispozice mohla být na mapě opravdu jen vyjádřením toho, že "zde je zámecká zahrada" a se skutečností nemusela mít nic společného. V 90. letech 20. století, před opravou zámku, byl park tvořen travnatou plochou s nepravidelnou výsadbou vzrostlých dřevin. V části před průčelím zámku a jižně od něj šlo zejména o statné listnáče. Tato část byla zachována v původní podobě. Byla obnovena dlážděná cesta ke vstupnímu portálu zámku a pískem sypaná cesta vedoucí k části parku za zámkem. V roce 2008 zde vznikl geopark. Dominantami parku jsou dva mohutné jasany (Fraxinus excelsior), exemplář vlevo od cesty měří 480 cm; 23,5 m; 27 m, exemplář vpravo cm; 16 m; 26 m. Dále zde najdeme lísku tureckou (Corylus colurna 225 cm; 13 m; 21 m), červenolistý buk (Fagus sylvatica cv. Atropunicea 322 cm; 14,5 m; 24m), z jehličnanů již starý a proschlý zerav západní (Thuja occidentalis 137 cm; 5 m; 15 m) a borovici vejmutovku (Pinus strobus 149 cm; 6,5 m; 21 m). Jižně od zámku rostou dva vysoké pyramidální duby (Quercus robur cv. Fastigiata: ; 5,5 m; 28 m, cm; 4,5 m; 26 m). Za pozornost stojí i střihanolistá líska (Corylus avellana cv. Heterophylla) rostoucí při vstupní bráně. V části za zámkem byly vysazeny výhradně jehličnany (zeravy, smrky), které se do tohoto prostoru nehodily a byla proto navržena formální úprava. Autorem studie úprav zahrady je Ing. Tomáš Sklenář. Na jeho základě byla vybudována cestní síť, upraven svah, vzniklo schodiště, zeď s brankou směrem k Zámecké ulici a kašna. Studie ani realizace nevycházejí z žádných historických materiálů (nepodařilo se je dohledat či se nedochovaly), ale ve svém výrazu a členění jsou reminiscencí na pravidelné úpravy renesančních

93 zahrad. Výjimkou je romantický altánek z 18. století na břehu Rybníka Zábrodských, ten je zrestaurován podle původního vzhledu. Rovněž barokní socha ryby ve středu kašny je původní, autorem váz u schodiště je současný mnichovský sochař Gustav Meyer. Na úpravách zahrady, zejména na vlastní výsadbě, se podílela i Ing. Zuzana Přenosilová. Realizace výsadby, která začala probíhat v roce 2006, se od studie poněkud odlišuje, provoz v zahradě (či vyhlídky na něj) ukázaly jiné potřeby a možnosti (údržba). Svah vedle schodiště je osázen půdopokryvnými rostlinami, v dolní třetině šantou modrou (Nepeta x faassenii), horní dvě třetiny třezalkou kalíškatou (Hypericum calycinum). Schodiště je lemováno růžemi (Rosa cv. Mount Shasta) s podsadbou levandulí (Lavandula angustifolia). Na horní terase jsou vysazeny čtyři okrasné jabloně (Malus x hybridum cv. Golden Hornet). Středová cesta parteru je lemována výsadbou tisu červeného (Taxus baccata), který bude zapěstován jako živý plot výšky cca cm. Střed s fontánou je zvýrazněn výsadbou 4 ks štědřence odvislého (Laburnum anagyroides), zapěstovaného na kmeni. Svah směrem k MŠ je osázen habry a měla by na něm vzniknout tvarovaná habrová stěna, která bude zahradu pohledově uzavírat. Vrchní hrana svahu, při plotě s MŠ, bude osázena volně rostoucím živým plotem ze svídy bílé (Swida alba cv. Argenteomarginata). Součástí areálu je i zdmi oddělená předzahrádka při severní zdi zámku. Její část byla v minulosti upravena jako skalka, ale dřeviny na ní už jsou značně přerostlé. Převažují zde zajímavé kultivary jehličnanů (Chamaecyparis pisifera cv. Plumosa, Juniperus virginiana cv. Tripartita, Juniperus squamata cv. Meyeri, Picea abies cv. Clanbrassiliana, Taxus baccata cv. Aurea, Thuja occidentalis cv. Ellwangeriana), největšího vzrůstu dosahuje kultivar zeravu obrovského (Thuja plicata cv. Aureovariegata 96 cm; 5 m; 10 m). Celkově bylo v areálu zámeckého parku recentně zjištěno 17 taxonů nahosemenných dřevin a 24 taxonů dřevin krytosemenných (z toho 12 stromů, 9 keřů, 2 polokeře a 1 dřevitá liána). Oproti údajům Hiekeho (Hieke 1984), který uvádí 4 j. a 22 l., se pestrost parku navýšila, a to zejména díky výsadbě několika kultivarů v předzahrádce na konci 80. let 20. století a díky obnově zadní části parku v posledních letech. Naopak zde již chybí některé zajímavé dřeviny, které Hieke uvádí (Gleditsia triacanthos f. inermis, Ulmus glabra cv. Pendula, Betula papyrifera)

94 Celý park je obehnán zdí nebo hradbou, v jižní části přiléhá k Zábrodskému rybníku. Je volně přístupný, celý komplex působí velmi reprezentativně, jediným nedostatkem je nedostatečná údržba zarůstajících sypaných cest. SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN: Stav k Pinophyta 1. Abies nordmanniana (Steven) Spach 2. Chamaecyparis pisifera Sieb. et Zucc. cv. Plumosa 3. Juniperus virginiana L. cv. Tripartita 4. Juniperus communis L. 5. Juniperus sabina L. 6. Juniperus squamata Buch. Ham. ex Lamb. cv. Meyeri 7. Picea abies (L.) Karsten 8. Picea abies (L.) Karsten cv. Clanbrassiliana 9. Picea pungens Engelm. 10.Picea pungens Engelm. cv. Argentea 11.Pinus mugo Turra 12.Pinus strobus L. 13.Taxus baccata L. 14.Taxus baccata L. cv. Aurea 15.Thuja occidentalis L. 16.Thuja occidentalis L. cv. Ellwangeriana 17.Thuja plicata D. Don cv. Aureovariegata Magnoliophyta 1. Acer platanoides L

95 2. Alnus glutinosa (L.) Gaertner 3. Buxus sempervirens L. 4. Carpinus betulus L. 5. Corylus avellana L. cv. Heterophylla 6. Corylus colurna L. 7. Corylus maxima Mill. 8. Cotoneaster dammeri Schneid. 9. Cotoneaster horizontalis Decne. 10.Crataegus monogyna Jacq. 11.Fagus sylvatica L. cv. Atropunicea 12.Fraxinus excelsior L. 13.Laburnum anagyroides Med. 14.Lavandula agustifolia Mill. 15.Malus x hybridum cv. Golden Hornet 16.Parthenocissus inserta (Kerner) Fritsch 17.Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. 18.Quercus robur L. 19.Quercus robur L. cv. Fastigiata 20.Robinia pseudoacacia L. 21.Rosa cv. Mount Shasta 22.Swida alba (L.) Opiz cv. Argenteomarginata 23.Tilia cordata Mill. 24.Vinca minor L

96 9.6 Šťáhlavy Obec Šťáhlavy leží 14 km jižně od města Plzně v údolí řeky Úslavy. Západně se nad údolím zdvihá vrch Radyně se stejnojmennou tvrzí a po pravém břehu řeky se táhne rozsáhlý lesní porost jihozápadního výběžku Brd zasahujícího až k Rokycansku, k němuž náležela obec až do roku Dle historických pramenů bylo území obce osídleno již v 5. tisíciletí př. n. l. První písemná zmínka o šťáhlavské obci pochází z roku 1239, kdy daroval obec král Václav I. kostelu sv. Vavřince při Hradu Plzni. Krátké období, zhruba půl století, patřily Šťáhlavy k nové Plzni, která byla založena roku Do poloviny 15. století byl pak šťáhlavský majetek v držení vladyků. Od poloviny 15. století náležela obec rodu Doupovců z Doupova, kteří jednotlivé díly Šťáhlav sjednotili a nechali zde postavit tvrz. V roce 1539 prodali Doupovci Šťáhlavy s tvrzí, dvorem, pustým hradem Lopatou a okolními vesnicemi urozenému panu Jiříku Kokořovcovi z Kokořova. Ten pak dále rozšiřoval svůj majetek, založil další dvory a lze jej tedy právem považovat za zakladatele šťáhlavského panství, které po jeho smrti spravovali jeho dva synové. První z nich Karel Kokořovec postavil v roce 1548 na šťáhlavské návsi novou tvrz, kterou nechal později rozšířit v renesanční zámek. Druhý ze synů vystavěl nad zámkem kapli sv. Vojtěcha, jež je střední částí dnešního kostela. Heřman Jakub Černín, následující vlastník panství, dal zámeckou kapli sv. Vojtěcha v r rozšířit na chrám. V r bylo pak zámku přistavěno jižní křídlo. Obě tyto stavby byly již postaveny ve slohu barokním. Dosavadní filiální chrám byl v r přeměněn Heřmanovým synem Janem Vojtěchem Černínem ve farní kostel, jenž proslul svými třemi kopulemi. V r zdědil panství Kristián z Valdštejna a Vartenberka. V této době byly Šťáhlavy dominiem, neboli vrchnostenským úřadem, který vykonával soudní moc nad poddanými obcemi. Součástí šťáhlavského dominia bylo padesát vsí a dvorů, jednalo se o "soudní okres". Dne 3. června roku 1850 přestaly plnit v obci patrimoniální úřady (právní a soudní úřad) svou funkci. Šťáhlavské panství bylo rozděleno do tří soudních okresů a Šťáhlavy připadly k Rokycanům. Zámek je dominantou obce, má půdorys písmene U a skládá se z renesančního křídla a mladších přístaveb spojujících nejstarší zámeckou část s

97 barokním traktem. Fasáda renesanční části zámku je zdobena sgrafitem. Za Valdštejnů zámek přestal sloužit jako sídlo vrchnosti a byl využíván pouze jako byty pro úředníky. Dnes je objekt v havarijním stavu, statika renesančního paláce je nevratně narušena. V posledních letech byl objekt využíván k hospodářským účelům, část slouží jako bytové prostory. V ohradní zdi zámku se dochoval bosovaný portál s erby Kokořovců. Do zámeckého areálu vede pilířová, pozdně renesanční brána asi ze 17. stol. Zámek není veřejnosti přístupný. U zámku je pouze malý, nevýznamný, nepříliš udržovaný park dnes již spíše zarostlý dvůr, který byl spojovacím článkem mezi zámkem a kostelem sv. Vojtěcha. Jeho vznik se datuje koncem 17. století (za Jiřího Petra Kokořovce). V parčíku obklopeném zdí s výklenky a sádrovými sochami byl postaven Lusthaus a spojovací zastřešená chodba do kostela sv. Vojtěcha. Bohužel z výzdoby se téměř nic nedochovalo, rovněž zeď je v dezolátním stavu. Z části parku vzniklo rumiště s množstvím odpadků. Roste zde několik vzrostlých domácích listnatých dřevin (Acer pseudoplatanus, Robinia pseudoacacia, Carpinus betulus, Malus domestica), kamenné zdi porůstá loubinec (Parthenocissus inserta) a plamének (Clematis vitalba), zbytek porostů je tvořen převážně křovinami a náletovými dřevinami. Celkově zde bylo nalezeno 18 taxonů krytosemenných dřevin, z toho 9 stromů, 7 keřů a 2 dřevité liány. (Hieke 1984 uvádí 9 l.). SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN: Stav k Magnoliophyta 1. Acer pseudoplatanus L. 2. Betula pendula Roth 3. Carpinus betulus L. 4. Cerasus avium (L.) Moench

98 5. Clematis vitalba L. 6. Corylus avellana L. 7. Crataegus laevigata (Poir.) DC. 8. Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt. 9. Malus domestica Borkh. 10.Parthenocissus inserta (Kerner) Fritsch 11.Ribes rubrum L. 12.Robinia pseudoacacia L. 13.Rosa canina L. 14.Rubus idaeus L. 15.Salix caprea L. 16.Sambucus nigra L. 17.Tilia platyphyllos Scop. 18.Ulmus glabra Hudson

99 9.7 Zelená Hora Zámek Zelená Hora leží na stejnojmenném vrchu nedaleko Nepomuku v nadmořské výšce 536 m a vévodí tak celému okolí. Prvními obyvateli vrchu Zelená hora se stali v letech před naším letopočtem Keltové. Mezi léty vznikl pod horou cisterciácký klášter, který vystavěl na Zelené hoře zřejmě strážní věž. První písemná zmínka o opevněném sídle na této hoře pochází z roku 1221, kdy se o ní zmiňuje král Přemysl Otakar I. Roku 1420 byl klášter vypálen Žižkovým vojskem. Jedněmi z nejvýznamnějších majitelů Zelené Hory byl rod Šternberků, který ji vlastnil s krátkými přestávkami bezmála 300 let, až do roku Není přesně známo, kdy a proč přešla Zelená Hora do držení Zdeňka ze Šternberka. Roku 1464 jím zde byl postaven kostelík sv. Vojtěcha. Dne 28. listopadu 1465 se konal na zdejším hradě sjezd katolických pánů a byla ustanovena Jednota zelenohorská, jíž byl Zdeněk ze Šternberka vůdce. Roku 1665 obdržel Zelenou Horu Václav Vojtěch ze Šternberka. Za jeho vlády byl zřejmě v letech 1670 až 1688 zdejší hrad přestavěn na raně barokní zámek. V l vlastnili Zelenou Horu také Colloredo Mansfeldové, za nichž zde byl r nalezen Rukopis zelenohorský. Tito první příslušníci cizí šlechty (původem z Itálie) na zámku se stali nejhoršími a nejkrutějšími majiteli zdejšího panství. Neměli žádný vztah k české zemi, ke zdejšímu lidu, jeho zvykům a tradicím. Na Zelené Hoře pobývali většinou jen v době honů. Další majitelkou se stala Vilemína Auerspergová a narozdíl od svých předků byla dámou nevšedně šlechetnou a laskavou. V r si zvolila Zelenou Horu za své hlavní letní sídlo a proto v l a dostal zámek přibližně dnešní podobu. Vilemína zemřela ve Vídni 19. prosince Zelenou Horu odkázala svému synovi - Engelbertu Ferdinandovi. Roku 1911 byl zámek naposledy přestavován a to dosti necitelně. Byly v něm například zřízeny nové koupelny či přiveden telefon. Nakonec byl zámek r zkonfiskován a nastalo tak 63 dlouhých let, při kterých zámek v podstatě jen chátral. Nejdříve jej obývali němečtí vojáci v období protektorátu, po skončení války byla uvalena "Národní správa" a mnoho cenností pak bylo rozvezeno památkáři do okolních zámků, kostelů či uloženo do depozitářů muzeí. Poté bylo rozhodnuto, že se na Zelené Hoře

100 usídlí vojenská posádka, která pokračovala v devastaci. Roku 1990 armáda Zelenou Horu opustila. Po dlouhých restitučních tahanicích zámek definitivně připadl obci Klášter, která začala s jeho pomalou záchranou a zároveň hledala vhodné využití. V současnosti se dokončuje smlouva s francouzským investorem, který si zámek pronajme na 60 let. V objektu zámku by měl vzniknout luxusní kongresový hotel, veřejnosti přístupné zůstanou např. konírna (dle projektu muzeum), kostel, Dvůr Šternberk (dle projektu obnova původního zelenohorského pivovaru s restaurací), starý špýchar (dle projektu galerie). Armádní budovy by měly být zbořeny. Zámek je obklopen volně řešeným parkem, který přechází do okolních původních lesních porostů, složených z domácích dřevin. Park patrně nevznikal podle nějaké určité koncepce, jedná se spíše o několik málo záměrně vysazených cizokrajných a domácích dřevin v nejbližším okolí zámku. Neexistují proto žádné záznamy o jeho historii, podle velikosti a stáří některých jedinců však lze odhadovat, že jeho základ vznikl za panování Vilemíny Auerspergové, která zde často pobývala a o zámek pečovala. Následná výsadba probíhala patrně na počátku 20. století. Negativní dopad na park mělo působení armády na zámku, část areálu byla vyasfaltována, rozsáhlý armádní komplex budov zasáhl i okolní lesní porosty. Celý park se rozkládá na jakési terase, která je vyvýšena nad okolní terén mohutnými zdmi a baštami (v havarijním stavu), což jsou pozůstatky opevnění původního hradu. Pro samotné stromy zde nezbývá příliš prostoru, stojí zde kruhová věž, purkrabství, konírna a některé technické objekty postavené armádou. K jižnímu křídlu zámku přiléhá i velmi zajímavě řešená zimní zahrada s terasou a soustavou schodišť, která je bohužel v ruinách. Ve střední části se tyčí velký jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém byla v roce 1449 krátce ukryta i Svatováclavská koruna. Park je udržován kosením, neproběhla žádná nová výsadba. I přesto najdeme na tak malém prostoru i několik zajímavých dřevin. Z těch nahosemenných jmenujme například velmi vysoký cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana 123 cm; 5 m; 19 m), rostoucí u zimní zahrady, dále pak oba druhy douglasek (Pseudotsuga glauca, Pseudotsuga menziesii)

101 nebo pěkné exempláře modřínu opadavého (Larix decidua) na prostranství před kostelem. Nejpočetnější dřevinou je tis červený (Taxus baccata), který je zde zastoupen mnoha mohutnými jedinci: 185 cm; 9 m; 12,5 m (měřeno 110 cm nad zemí). Z listnáčů je asi nejvzácnějším exemplářem jerlín japonský (Sophora japonica 199 cm; 12 m; 12,5 m), zajímavé jsou stromovité hlohy (Crataegus monogyna 87 cm; 7,5 m; 9 m) lemující přístupovou cestu k zámku, mnohem běžnější je červenolistý buk (Fagus sylvatica cv. Atropunicea 195 cm; 12,5 m; 20 m). Prostranství před kostelem dominuje rozložitý javor mléč (Acer platanoides 265 cm; 17,5 m; 20 m), rovněž některé lípy dosahují velkých rozměrů např. lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) stojící za kostelem: 422 cm; 20 m; 26 m. Za zmínku stojí i poměrně dobře zachovalé živé ploty tvořené zimostrázem (Buxus sempervirens). V minulosti zřejmě v parku existovalo několik keřových partií, ze kterých dnes najdeme v areálu už jen zbytky, bez jakéhokoliv estetického významu (Philadelphus coronarius, Ribes alpinum, Laburnum anagyroides, Syringa vulgaris, Spiraea x vanhouttei). Celkově bylo v areálu zámeckého parku recentně zjištěno 6 taxonů nahosemenných dřevin a 30 taxonů dřevin krytosemenných, z toho 11 stromů, 16 keřů a 3 dřevité liány (Hieke 1984 uvádí 3 j. a 21 l.). SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN: Stav k Pinophyta 1. Chamaecyparis lawsoniana (A. Murray) Parl. 2. Larix decidua Mill. 3. Pseudotsuga glauca (Mayr) Mayr 4. Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco 5. Taxus baccata L. 6. Thuja occidentalis L

102 Magnoliophyta 1. Acer platanoides L. 2. Acer pseudoplatanus L. 3. Berberis vulgaris L. 4. Buxus sempervirens L. 5. Caragana arborescens Lam. 6. Carpinus betulus L. 7. Clematis vitalba L. 8. Crataegus monogyna Jacq. 9. Fagus sylvatica L. cv. Atropunicea 10.Hedera helix L. 11.Laburnum anagyroides Med. 12.Lonicera xylosteum L. 13.Padus avium Mill. 14.Parthenocissus inserta (Kerner) Fritsch 15.Philadelphus coronarius L. 16.Ribes alpinum L. 17.Robinia pseudoacacia L. 18.Rosa sp. 19.Rubus fruticosus agg. 20.Sambucus nigra L. 21.Sophora japonica L. 22.Spiraea x vanhouttei (Briot) Carriere 23.Swida sanguinea (L.) Opiz 24.Symphoricarpos albus (L.) Blake 25.Syringa vulgaris L. 26.Tilia cordata Mill. 27.Tilia platyphyllos Scop. 28.Ulmus glabra Hudson 29.Ulmus minor Mill. 30.Viburnum opulus L

103 9.8 Žinkovy Obec Žinkovy se nachází asi 35 km jižně od Plzně, téměř na hranici okresu Plzeň-jih. Leží v nadmořské výšce 530 m, v údolí řeky Úslavy, která vytéká ze žinkovského rybníka Labuť. První doklady o osídlení Žinkov a jejich okolí pochází již ze střední doby kamenné (mezolitu). Jako strážiště brodu přes zlatonosnou řeku Úslavu na významné kupecké stezce sloužil opevněný dvorec vystavěný počátkem 10. století n. l. na břehu žinkovského rybníka. Podle písemných zpráv patřil žinkovský dvorec v l Drslavici Oldřichovi, synovi královského popravčího ve Staré Plzni, který jej nechal rozšířit a přestavět na vodní tvrz. V l si jeho syn nechal vystavět nové sídlo na vrchu nad žinkovskou tvrzí - hrad Potenštejn, ale koncem 13. století páni z Potenštejna přesídlili z opevněného hradu zpět na vodní tvrz. Hrad jim pro svoji polohu a velkou vzdálenost od městečka přestal vyhovovat. Za tímto účelem byla tvrz nově opravena a přestavěna na gotický vodní hrad. Později objekt odkoupil hrabě Jan z Harrachu, který přestavěl vodní hrad na barokní zámek, k němuž zřejmě patřil i park o rozloze asi 1,5 ha upravený v pravidelném stylu s ornamentálními výsadbami. Podrobnější informace o tomto parku, případně o sortimentu použitého výsadbového materiálu se však nezachovaly. Kolem roku 1897 se žinkovské panství stalo majetkem vídeňského architekta Karla von Wessely, který nechal celý zámek přestavět do dnešní podoby. Dle návrhu vídeňských architektů Hermanna Helmera a Ferdinanda Fellnera byly raně barokní budovy zbourány nebo přestavěny v novogotickém a novorenesančním stylu. Byly přistavěny sloupovité arkády při západní stěně zámku, severní kulatá i středová věž a renesanční štíty. V místě ochranných valů někdejší tvrze byl dle návrhu švédského architekta Swensona založen přírodně krajinářský park navazující na zámeckou oboru. Komplex o rozloze asi 90 ha zahrnoval četné palouky, zákoutí se skalními útvary, působivé pobřežní partie a besídky s výhledy na zámecké budovy. V zámecké oboře byla nedaleko zříceniny hradu Potenštejna postavena poustevna a napodobenina antického chrámu, tzv. templ

104 Po smrti Wesselého se stal novým majitelem zámku Karel Škoda. Zámek byl znovu upraven, aby mohl být využíván k trvalému bydlení. K parku byly přiřazeny významné školky, kde byly vyšlechtěny variety smutečních smrků Picea abies cv. Inversa var. Bohemica a Picea pungens cv. Argentea var. Zinkauana. Po 2. světové válce majetek Škodů, včetně žinkovského panství, převzal stát. Žinkovský zámek po dobu několika let chátral, ale pak byly všechny jeho budovy opraveny, nově zařízeny a celý komplex začal sloužit jako rekreační středisko ROH. Za tímto účelem bylo do parku zabudováno hřiště, půjčovna lodiček a pláž a do zadní části parku bylo včleněno 12 zděných bungalovů. Areál plnil svou rekreační funkci až do roku 1990, kdy byl zámek uzavřen a nabídnut k prodeji. Od té doby nebyl využíván ani udržován a všechny jeho budovy včetně parku chátraly. Ke změně došlo v roce 2008, kdy začal nový investor s nákladnou rekonstrukcí zámku, jejímž výsledkem bude luxusní kongresový hotel. Rovněž park je v soukromém vlastnictví a platí v něm omezený návštěvní řád. Součástí zámeckého areálu je obora a přírodně krajinářský park založený v místě zavezených obranných valů někdejší tvrze. Samotný park o rozloze asi 14 ha má protáhlý tvar, směřující od severu k jihu. Na východní straně je ohraničen místní, málo frekventovanou asfaltovou komunikací, která park odděluje od zámecké obory. Západní hranici parku tvoří rybník Labuť. Jižní část parku volně přechází v louku a severní část sousedí s volným asfaltovým prostranstvím před budovou školy. Park není oplocen a je volně přístupný. Terén celého parku se ve směru od východní komunikace mírně svažuje dolů k rybníku, v části přímo za jižním křídlem zámecké budovy se navíc ve vzdálenosti asi 10 metrů svažuje i ve směru od budovy do zadní části parku. Část parku sousedící s východním křídlem zámecké budovy se nachází v rovině. Výškový rozdíl mezi touto částí a ostatním terénem je vyrovnán kamennými zídkami a schodišti. Rovinný prostor navazující na hlavní vstupní schodiště do parku sloužil jako hřiště, vedle hřiště je vedlejší vstup do východního křídla zámku, kde se nachází prostory bývalé zámecké kaple. Prostor sousedící s východní stranou budovy ubytovny je v současné době využíván jako zahrádka obyvatel hospodářské budovy čp. 88. Rostliny, které se v tomto prostoru nachází, proto nebyly

105 zahrnuty do inventarizace. Na západním okraji parku, těsně u břehu rybníka, se nachází dřevěná, značně poškozená stavba bývalé půjčovny lodí, a zděná okrouhlá budova vodárny. Za zámkem u břehu najdeme malé přístaviště, k němuž přiléhá menší skalka. Původní stav před zásahem v r byl takový, že místní pískované cesty byly zarostlé trávou a v některých místech zcela mizely v porostech neudržovaných dřevin. To se nyní změnilo, cesty jsou vyčištěny, náletové dřeviny, včetně některých původních přerostlých keřových partií, byly odstraněny, rovněž původně neudržované trávníkové plochy v celém prostoru parku jsou již pravidelně koseny. Odbornost zásahu bohužel však nebyla na patřičné úrovni, neboť některé bezvýznamné semenáče domácích dřevin zůstaly na svém místě, zatímco jiné vzácnější keře byly odstraněny. Lze předpokládat, že proběhla teprve 1. etapa rekonstrukce parku a v budoucnu dojde k dalším změnám včetně výsadby nových dřevin. Ačkoliv v r proběhl dendrologický průzkum parku (Turečková 2004), byl zařazen do této studie a to hned z několika důvodů. Za prvé zmíněná práce měla spíše zahradnický charakter a autorka se zaměřila hlavně na projekt obnovy parku. Proto nebyly některé dřeviny určovány až do kultivarů, některé byly bohužel určeny chybně a některé byly úplně vynechány. Druhým důvodem byly velmi dynamické změny parku v letech , kdy bylo mnoho dřevin odstraněno a bylo tedy třeba seznam aktualizovat. Rovněž rozměry dřevin uváděné v této starší práci jsou v pouze orientační a neodpovídaly potřebám. Ze zmíněné práce byla použta podkladová mapa, která byla aktualizována na základě terénního průzkumu. Park je tvořen soustavou travnatých palouků, lemovaných kulisami mohutných dřevin, které jsou často vysazovány do skupin. Přesto, že některé skupiny, zejména tisů, jsou již velmi vysoké, stále park nabízí několik zajímavých průhledů na zámek. Dendrologicky je tento park velmi bohatý, zejména v počtu nahosemenných dřevin převyšuje ostatní studované zámecké areály v okrese Plzeň-jih. Ve střední části parku za zámkem dominují skupiny mohutných jedlovců kanadských (Tsuga canadensis: cm; 11 m; 23 m, cm; 10 m; 21 m, cm; 10 m; 18 m), zeravů západních (Thuja occidentalis 189 cm; 5 m; 15,5 m) nebo domácích smrků (Picea abies), dosahujících výšky 30 metrů. Největšími stromy jsou ovšem dvě douglasky

106 tisolisté (Pseudotsuga menziesii) u bývalé půjčovny lodí, které dosahují úctyhodných rozměrů: cm; 14 m; 36 m, cm; 14 m; 35 m. U rohu západního křídla najdeme mohutnou borovici černou (Pinus nigra 307 cm; 15 m; 25 m), za zmínku stojí i rychle rostoucí jedle obrovská (Abies grandis 178 cm; 8 m; 22 m), nad středním paloukem se naklání smrk pichlavý se sloupovým habitem (Picea pungens cv. Columnaris 195 cm; 7,5 m; 25,5 m). Zajímavé jsou i porosty jalovců v okolí zámku nebo několik kultivarů cypřišku hrachonosného (Chamaecyparis pisifera). Velké plochy porůstá tis červený (Taxus baccata). Jižní část areálu se zděnými bungalovy je osázena ve 20. století, dominantami jsou skupiny stříbrných smrků pichlavých (Picea pungens cv. Argentea) a jedlí ojíněných (Abies concolor), dosahujících výšek přes 25 metrů. Nejvzácnějším listnáčem v parku je asi statný liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera 334 cm; 14 m; 27 m), bohatá je i sbírka javorů j. francouzský (Acer monspessulanum), j. červený (Acer rubrum) a asi nejdekorativnější z nich je střihanolistý j. mléč (Acer platanoides cv. Dissectum 124 cm; 12 m; 13 m), jehož listy se na podzim zbarvují dožluta. Dalšími zajímavý krytosemennými dřevinami jsou např. habr obecný dubolistý (Carpinus betulus cv. Quercifolia 197 cm; 11,5 m; 17 m), jeřáb prostřední (Sorbus intermedia), lípa stříbrná (Tilia tomentosa) nebo převislé kultivary některých druhů dřevin - buku lesního (Fagus sylvatica cv. Pendula 179 cm; 9 m; 16 m), jasanu černého (Fraxinus nigra cv. Pendula), jilmu drsného (Ulmus glabra cv. Pendula). Přístupová cesta k zámku je osázena mohutnými jedinci lípy srdčité (Tilia cordata) a břeh rybníka je lemován vzrostlými zástupci domácích dřevin (javorů, jasanů, lip, dubů a olší). Z méně běžných keřů jmenujme např. skalník mnohokvětý (Cotoneaster multiflorus), nasazený na metrovém kmeni, pustoryl panenský (Philadelphus x virginalis), tavolu kalinolistou (Physocarpus opulifolius), kalinu severoamerickou (Viburnum lentago), weigelu květnatou (Weigela florida) nebo několik druhů tavolníků (Spiraea spp.). Celkově bylo v areálu zámeckého parku recentně zjištěno 32 taxonů nahosemenných dřevin a 65 taxonů dřevin krytosemenných (z toho 38 stromů, 26 keřů a 1 dřevitá liána). Při srovnání s Hiekem (Hieke 1984), který uvádí

107 44 j. a 100 l., je patrné, že park v Žinkovech býval dendrologicky ještě mnohem bohatší než je dnes. SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH TAXONŮ DŘEVIN: Stav k Pinophyta 1. Abies alba Mill. 2. Abies concolor (Gord.) Engelm. 3. Abies grandis Lindl. 4. Abies nordmanniana (Steven) Spach 5. Chamaecyparis nootkatensis (D. Don) Spach 6. Chamaecyparis pisifera Sieb. et Zucc. cv. Filifera-aureo-variegata 7. Chamaecyparis pisifera Sieb. et Zucc. cv. Plumosa 8. Chamaecyparis pisifera Sieb. et Zucc. cv. Squarrosa 9. Juniperus chinensis L. cv. Pfitzeriana 10.Juniperus communis L. 11.Juniperus communis L. cv. Hibernica 12.Juniperus sabina L. 13.Juniperus virginiana L. 14.Juniperus virginiana L. cv. Tripartita 15.Larix decidua Mill. 16.Picea abies (L.) Karsten 17.Picea abies (L.) Karsten cv. Inversa 18.Picea glauca (Moench) Voss cv. Conica 19.Picea omorika (Pančic) Purkyně 20.Picea pungens Engelm. 21.Picea pungens Engelm. cv. Argentea 22.Picea pungens Engelm. cv. Columnaris 23.Pinus mugo Turra 24.Pinus nigra Arnold

108 25.Pinus strobus L. 26.Pinus sylvestris L. 27.Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco 28.Taxus baccata L. 29.Thuja occidentalis L. 30.Thuja occidentalis L. cv. Fastigiata 31.Thuja plicata D. Don cv. Zebrina 32.Tsuga canadensis (L.) Carriére Magnoliophyta 1. Acer monspessulanum L. 2. Acer negundo L. 3. Acer platanoides L. 4. Acer platanoides L. cv. Dissectum 5. Acer pseudoplatanus L. 6. Acer rubrum L. 7. Aesculus hippocastanum L. 8. Alnus glutinosa (L.) Gaertner 9. Berberis vulgaris L. 10.Betula pendula Roth 11.Carpinus betulus L. 12.Carpinus betulus L. cv. Quercifolia 13.Cerasus avium (L.) Moench 14.Corylus avellana L. 15.Corylus colurna L. 16.Corylus colurna L. cv. Heterophylla 17.Cotoneaster horizontalis Decne. 18.Cotoneaster multiflorus Bunge 19.Crataegus monogyna Jacq. 20.Fagus sylvatica L. 21.Fagus sylvatica L. cv. Atropunicea 22.Fagus sylvatica L. cv. Pendula 23.Forsythia x intermedia Zab

109 24.Fraxinus excelsior L. 25.Fraxinus nigra Marsh. 26.Fraxinus nigra Marsh. cv. Pendula 27.Liriodendron tulipifera L. 28.Magnolia hypoleuca S. et Z. 29.Malus domestica Borkh. 30.Padus avium Mill. 31.Philadelphus coronarius L. 32.Philadelphus x virginalis Rehd. 33.Physocarpus opulifolius (L.) Maxim. 34.Populus tremula L. 35.Pyrus sp. 36.Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. 37.Quercus robur L. 38.Rhododendron x hybridum hort. 39.Rhus typhina L. 40.Ribes alpinum L. 41.Robinia pseudoacacia L. 42.Rosa canina L. 43.Salix alba L. 44.Salix caprea L. 45.Sambucus nigra L. 46.Sorbus aucuparia L. 47.Sorbus intermedia (Ehrh.) Pers. 48.Spiraea chamaedryfolia L. emend. Jacq. 49.Spiraea corymbosa Raf. 50.Spiraea douglasii Hook. 51.Spiraea japonica L. 52.Spiraea x vanhouttei (Briot) Carriere 53.Swida sanguinea (L.) Opiz 54.Symphoricarpos albus (L.) Blake 55.Syringa x chinensis Willd. 56.Tilia cordata Mill. 57.Tilia platyphyllos Scop

110 58.Tilia tomentosa Moench 59.Ulmus glabra Hudson 60.Ulmus glabra Hudson cv. Pendula 61.Viburnum lantana L. 62.Viburnum lentago L. 63.Viburnum opulus L. 64.Vitis vinifera L. subsp. vinifera 65.Weigela florida (Bge.) A. DC

111 10 Závěr Ve své práci jsem se snažil zmapovat existenci zámeckých parků v okrese Plzeň-jih, přičemž mým hlavním úkolem bylo provedení inventarizace dřevin v těchto objektech. Dále jsem se snažil vyhodnotit a popsat současný stav parků v návaznosti na jejich historii. Zároveň jsem u každého parku na základě měření v terénu vyhotovil podrobný plán, ve kterém jsou zaneseny nejvýznamnější dřeviny příslušného objektu. Výsledky této práce by měly posloužit při plánování obnovy a rekonstrukcí parků nebo při výuce biologie na středních i základních školách. Zájem o výsledky průzkumu projevilo i Západočeské Muzeum a Muzeum jižního Plzeňska. Škoda, že do studie nemohl být zahrnut i park v Lužanech u Přeštic. Ačkoliv není veřejnosti volně přístupný, jistě by výsledek této mé práce našel v budoucnu uplatnění i zde. Rád bych na základě své diplomové práce v budoucnu vytvořil publikaci o dřevinách v zámeckých parcích okresu Plzeňjih s doplněnými informacemi ze dvou chybějících parků. Ta by měla sloužit zejména zájemcům z řad turistů a pedagogům škol, jako pomůcka při výuce botaniky či ekologie. Zajímavým doplňkem by byly i případné pracovní listy. Rád bych rovněž spolupracoval s obcemi při drobných úpravách parků, jako je kácení, doplňující výsadba nebo úprava cest. Velmi přínosné a ne příliš nákladné by bylo umístění informačních cedulí k nejvzácnějším dřevinám nebo velké informační tabule u vstupu do parku. Celkem bylo do studie zahrnuto 8 zámeckých parků o celkové rozloze přibližně 38,6 ha. Největší je park v Žinkovech (14,0 ha), nejmenší naopak ve Šťáhlavech (0,2 ha). V těchto objektech jsem dohromady zjistil 176 druhů dřevin, včetně jejich kultivarů, z toho 46 nahosemenných (Pinophyta) a 130 krytosemenných (Magnoliophyta), z čehož je přibližně 67 stromů, 57 keřů, 4 dřevité liány a 2 polokeře (některé druhy se vyskytují v různých růstových formách). Z hlediska bohatosti druhů je asi nejzajímavější park v Žinkovech (viz. příloha I). Z celkového počtu jedinečných taxonů (ty, které nalezneme pouze v jednom parku) 76, je jich 33 k nalezení v tomto parku. Rovněž z celkového počtu 113 nepůvodních (introdukovaných) druhů a kultivarů se jich 62 vyskytuje v parku v Žinkovvech. Z nejvzácnějších jehličnanů

112 jmenujme jedle j. kavkazskou (Abies nordmanniana) a j. obrovskou (Abies grandis), úzce sloupovitý kultivar jalovce obecného (Juniperus communis cv. Hibernica) nebo cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera), vyskytující se zde ve třech různých formách (cv. Filifera-aureo-variegata, cv. Plumosa a cv. Squarrosa). Zajímavé jsou i některé smrky (Picea abies cv. Inversa, Picea glauca cv. Conica, Picea omorica) a mohutné exempláře jedlovce kanadského (Tsuga canadensis). K nejzajímavějším listnáčům tohoto parku patří především některé javory j. francouzský (Acer monspessulanum), j. červený (Acer rubrum) a velmi dekorativní kultivar j. mléče (Acer platanoides cv. Dissectum) s hluboce členěnými listy, které se na podzim zbarvují dožluta. Nelze opomenout ani další taxony, např. habr obecný s velmi zajímavým tvarem listů (Carpinus betulus cv. Quercifolia), převislou formu buku lesního (Fagus sylvatica cv. Pendula), stejně tak i převislý jasan černý (Fraxinus nigra cv. Pendula) nebo jilm horský (Ulmus glabra cv. Pendula). Zapomenout nesmíme ani na mohutný liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), nádhernou magnolii obvejčitou (Magnolia hypoleuca) nebo lípu stříbrnou (Tilia tomentosa), která se stále častěji vysazuje do městských stromořadí. Z keřů lze zmínit poměrně zřídka vysazovanou weigelu květnatou (Weigela florida), kalinu severoamerickou (Viburnum lentago), tavolu kalinolistou (Physocarpus opulifolius) nebo hybridní pustoryl panenský (Philadelphus x virginalis). Za povšimnutí stojí i méně běžné druhy tavolníků t. chocholičnatý (Spiraea corymbosa), t. ožankolistý (Spiraea chamaedryfolia) a t. Douglasův (Spiraea douglasii). V ostatních parcích již není tolik vzácnějších cizokrajných dřevin, ale i zde se dají nalézt zajímaví jedinci. Zvláště při srovnání rozloh jednotlivých zámeckých parků zaujme na introdukované druhy poměrně bohatý areál ve Spáleném Poříčí (viz. příloha I). Z jehličnanů jmenujme hlavně jeden unikát velmi vzácnou metasekvoji čínskou (Metasequoia glyptostroboides), která roste v parku v Dolní Lukavici ve třech exemplářích. Ve stejném parku roste i další vzácná dřevina - mohutný tisovec dvouřadý (Taxodium distichum), příbuzný metasekvoji. Tyto dva taxony jsou patrně tím nejvzácnějším, co bylo ve zkoumaných objektech nalezeno. Mezi další zajímavé jehličnany rozhodně patří statný cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), rostoucí

113 v parku na Zelené Hoře, jalovec šupinatý (Juniperus squamata cv. Meyeri), zakrslý kultivar smrku ztepilého (Picea abies cv. Clanbrassiliana), smrk východní (Picea orientalis), smrk pichlavý sloupovitého vzrůstu (Picea pungens cv. Columnaris), velmi ozdobný kultivar tisu červeného (Taxus baccata cv. Aurea) se žlutými letorosty nebo některé méně běžné borovice např. b. limba (Pinus cembra) a b. Jeffreyova (Pinus jeffreyi), které byly nalezeny v Hradišti u Blovic. Z významných krytosemenných dřevin lze zmínit zejména javor tatarský (Acer tataricum), mohutné jedince javoru stříbrného (Acer saccharinum) z Hradiště u Blovic, vzácný kultivar buku lesního (Fagus sylvatica cv. Roseomarginata), mohutné jedince platanu javorolistého (Platanus x hispanica), vyskytujíci se v parku v Hradišti u Blovic, jerlín japonský (Sophora japonica) ze Zelené Hory a v neposlední řadě velmi zajímavou střihanolistou lípu velkolistou (Tilia platyphyllos cv. Laciniata) rostoucí v Dolní Lukavici. Z keřů je dále třeba zmínit výskyt střihanolisté lísky obecné (Corylus avellana cv. Heterophylla). Naopak nejběžnějšími dřevinami zkoumaných parků jsou zejména ty domácí habr obecný (Carpinus betulus), který se vyskytuje ve všech 8 parcích, dále pak se 7 výskyty javor klen (Acer pseudoplatanus), javok mléč (Acer platanoides), lípa srdčitá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Bezkonkurenčně nejrozšířenější je ovšem trnovník bílý (Robinia pseudoacacia), který se dokázal během 100 let rozšířit po celém území Česka, zámecké parky nevyjímaje. Z nepůvodních dřevin je rovněž poměrně běžná líska turecká (Corylus colurna, 5x) nebo pustoryl věncový (Philadelphus coronarius, 6 x), který je překvapivě běžnější, než většina domácích keřů. Z dalších keřů je běžný i zplaňující tavolník van Houtteův (Spiraea x vanhouttei, 5x). Z jehličnanů je nejběžnější tis červený (Taxus baccata, 7x), z kultivarů červenolistý buk lesní (Fagus sylvatica cv. Atropunicea), který je vysazen v 5 parcích. Většina sledovaných zámeckých areálů se nachází ve velmi zanedbaném stavu (viz. příloha II). Příčinou této situace je zejména desetiletí trvající nevhodné hospodaření na jejich území, s nezodpovědným přístupem majitelů, především obcí. Dokud byly tyto parky v soukromých rukou (většinou šlechty), majitelé o ně velmi dobře pečovali. Bohužel po zestátnění se tyto

114 objekty ocitly na okraji zájmu státu i obcí a začaly chátrat, zarůstat nebo byly využívány k nevhodným účelům (fotbalová hřiště, vojenské objekty, zemědělská činnost). Časté bylo i rozparcelování na menší soukromé pozemky. Ani využití Žinkovského parku jako rekreačního střediska ROH nebylo nejšťastnější, ale díky tomu byl park alespoň udržován a doplňován novou výsadbou. Ani dnes není situace o mnoho lepší. Zásahy do parků již nejsou tak drastické, ale nedostatek peněz v obecních rozpočtech limituje aktivity spojené s obnovou parků. Veškerá údržba (viz. příloha II) se většinou omezuje na kácení suchých stromů, kosení zatravněných ploch a někde i likvidaci náletových dřevin. Parky jsou sice většinou veřejnosti volně přístupné, ale již neexistuje jakákoliv osvěta nebo informování návštěvníků o tom významném, co lze v objektech nalézt. Rovněž často chybí i jakékoliv zázemí pro návštěvníky (lavičky, udržované cesty, odpadkové koše). Světlou výjimkou je park ve Spáleném Poříčí, kde na základě nového projektu vzniká sice nevelká, ale velmi pěkná zahrada. I proto doufejme, že vše spěje ke zlepšení stávajícího stavu. Alespoň na základě rozhovorů s představiteli obci se zdá, že už si místní lidé začínají uvědomovat, jaké bohatství v zámeckých parcích mají (zejména pro turistický ruch, který neustále hledá nová neokoukaná místa), roste zájem o jejich využití a zvelebení, veškerá snaha ale bohužel naráží na nedostatek peněz. Přestože některé parky na území okresu Plzeň-jih, ale i v jiných regionech, nejsou dendrologicky příliš bohaté, měli bychom se snažit pečovat i o ně, zvláště dnes, kdy se díky intenzifikaci lidských aktivit v krajině stává každý ostrůvek zeleně vzácností. Jejich význam je třeba hledat nejen v estetické rovině, ale určitě mají vliv i na kvalitu ovzduší, udržují vodu v krajině, chrání půdu před erozí, poskytují útočiště mnoha druhům rostlin a živočichů, jsou to oázy klidu a souznění člověka s přírodou. V neposlední řadě je třeba myslet i na jakousi morální povinnost zachovat to, co nám naši předkové zanechali. Věřme, že my Homo sapiens dokážeme jejich snažení ocenit a pokračovat v něm, místo ničení jejich výtvorů a snad i tato diplomová práce může být alespoň malým dílčím krokem k naplnění tohoto cíle

115 Seznam Literatury Bollinger M., Erben M., Grau J., Heubl G. R. (1998): Keře. Ikar, Praha. Coombes A. J. (1996): Stromy. Osveta, Martin. Demek J. et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia, Praha. Dostál J. (1989): Nová Květena ČSSR 1, 2. Academia, Praha. Fikker J. (1993): Dřeviny zámeckých parků Jičínska [Dipl.pr., depon in: PřF UK, Praha]. Foud, K., Karel, T. (1999): Historicko - turistický průvodce č. 12 Jižní plzeňsko I. Domažlice. Hecker U. (2003): Stromy a keře. Rebo productions, Čestlice. Hejný S. et Slavík B. [eds.] (1990, 1992, 1997): Květena České republiky 1 (1997, ed. 2), 2 (1990), 3 (1992). Academia, Praha. Hendrych R. (1983): Fytogeografie. - SPN, Praha. Hieke K. (1978): Praktická dendrologie 1, 2. - SZN, Praha. Hieke K. (1984): České zámecké parky a jejich dřeviny. SZN, Praha Chytrá H. (1999): Synantropní flora Blovic. Sborn. Západočes. Muz. č. 98, Plzeň. Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Sursum, Tišnov. Krüssmann G. (1976, 1977, 1978): Handbuch der Laubgehölze 1-3. Verlag Paul Parey, Berlin et Hamburg. Krüssmann G. (1983): Handbuch der Nadelgehölze. Verlag Paul Parey, Berlin et Hamburg. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. etž Štěpánek J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha. Martinovský J. et Pozděna M. (1987): Klíč k určování stromů a keřů. SPN, Praha. Pacáková Hošťálková B. et al. (1999): Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri, Praha. Pilát A. (1953): Listnaté stromy a keře našich zahrad a parků. SZN, Praha Pilát A. (1964): Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. nakladatelství ČAV, Praha

116 Pokorný J. (1963): Jehličnany lesů a parků. SZN, Praha. Pokorný J. (1964): Listnáče lesů a parků. SZN, Praha. Pomahač J., Brožíková A., Brožíková K. (2007): Žinkovy, turistický průvodce. Informační centrum Žinkovy. Quitt E. (1971): Klimatické oblasti Československa. - Geografický ústav ČSAV, Brno. Rožmberský P. (2004): Zámek Hradiště. Muzeum jižního Plzeňska, Blovice. Rožmberský P., Hajšman J., Machová V. (2004): Dolní a Horní Lukavice, edice zapomenuté hrady, tvrze a místa vol. 31. České hrady, Plzeň. Sedláček A. (1998): Hrady, zámky a tvrze Království českého. Vol. 13 (Plzeňsko a Loketsko). Argo, Praha. Seidl K. (1980): Zhodnocení zámeckého parku v Dolní Lukavici. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni. Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena České socialistické republiky 1: , Academia, Praha. Slavík B. [ed.] (1995, 1997, 2000): Květena České republiky 4 (1995), 5 (1997), 6 (2000). Academia, Praha. Slavík B. et Štěpánková J. [eds.] (2004): Květena České republiky 7. Academia, Praha. Svoboda A. M. (1976): Introdukce okrasných jehličnatých dřevin. Academia, Praha. Svoboda A. M. (1981): Introdukce okrasných listnatých dřevin. Academia, Praha. Třeštíková Z. (1993): Ruderální vegetace obce Liškova v okrese Plzeň jih. Ms. [Dipl.práce, depon in: PF ZČU, Plzeň]. Turečková H. (2004): Vyhodnocení současného stavu a návrh rekonstrukce zámeckého parku v Žinkovech. - [Dipl.pr., depon in: ČZU Praha]. Vermeulen N. (1998): Encyklopedie stromů a keřů. - Rebo productions, Praha. Vesecký Z. et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky, Tabulky. Praha. Větvička V. (1998): Stromy a keře. Aventinum, Praha

117 Atlas Československé socialistické republiky (1966), kolektiv autorů. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha. Použité mapy: Dostál J. (1966): Fytogeografické členění, str. 23. Kodym O. et al. (1966): Geologie, str. 6. Pelíšek J. (1966): Celková hloubka půd, str.13. Pelíšek J., Hraško J., Němeček J. (1966): Typy půd, str. 13. Raušas J., Zlatník A. (1966): Biogeografie I, str. 21. Žebera K. (1966): Kvartétní pokryv a zvětralinový plášť, str. 8. Žebera K. (1966): Mocnost kvartérních pokryvů, str. 8. Školní atlas České republiky (2000), kolektiv autorů. Kartografie, Praha. Internet: 1. (Dolní Lukavice) 2. (Hradiště u Blovic) 3. (Merklín) 4. (Ptenín) 5. (Spálené Poříčí) aj(1).gif

118 Přílohy Příloha I Příloha II Příloha III Příloha IV Příloha V Příloha VI Příloha VII Příloha VIII Příloha IX Tab. 1. Statistické údaje o zkoumaných parcích. Tab. 2. Současný stav, údržba a využití zkoumaných parků. Obrazová příloha - Dolní Lukavice Obrazová příloha Hradiště u Blovic Obrazová příloha Merklín Obrazová příloha Ptenín Obrazová příloha Spálené Poříčí Obrazová příloha Zelená Hora Obrazová příloha Žinkovy Externí mapové přílohy: Příloha X Příloha XI Příloha XII Příloha XIII Příloha XIV Příloha XV Příloha XVI Příloha XVII Dolní Lukavice Hradiště u Blovic Merklín Ptenín Spálené Poříčí Šťáhlavy Zelená Hora Žinkovy

119 Příloha I Tab. 1. Statistické údaje o zkoumaných parcích. Období vzniku Rozloha Počet nalezených taxonů dřevin Počet jedinečných taxonů dřevin 1) Počet nepůvodních taxonů dřevin 2) Dolní Lukavice 1.pol. 18. stol. 11,4 ha Hradiště u Blovic Konec 17. stol. 4,9 ha Merklín 2.pol. 17. stol. 2,2 ha Ptenín 2.pol. 18. stol. 4,4 ha Spálené Poříčí 1.pol. 17. stol. 0,9 ha Šťáhlavy Konec 17. stol. 0,2 ha Zelená Hora 2.pol. 19. stol. 0,6 ha Žinkovy Konec 17. stol. 14,0 ha Celkem ,6 ha pozn.: 1) druhy a kultivary, které se vyskytují pouze v jednom parku; 2) druhy a kultivary které jsou v naší krajině nepůvodní

120 Příloha II Tab. 2. Současný stav, údržba a využití zkoumaných parků. Dolní Lukavice Hradiště u Blovic Merklín Ptenín Spálené Poříčí Současný stav areálu Údržba, obnova Využití areálu Soukromý majitel, zámek zakonzervován, v parku chybí jakékoliv zázemí pro návštěvníky Zámek v rekonstrukci, odstraněny povodňové škody, lavičky pro návštěvníky, informační tabule u vchodu V zámku sídlí obecní úřad, v parku chybí jakékoliv zázemí pro návštěvníky Velmi zanedbaný, zarostlý Velmi dobrý stav, lavičky pro návštěvníky, naučná stezka Kosení, odstranění odumřelých dřevin, výsadba žádná Kosení, odstranění odumřelých dřevin, skromná doplňující výsadba Kosení, likvidace náletových dřevin, výsadba žádná Žádná Kosení, čištění, v části parku vzniká nová zahrada s pravidelnou kompozicí Volně přístupný pro veřejnost, část využita jako fotbalové hřiště Volně přístupný pro veřejnost, v zámku muzeum Volně přístupný pro veřejnost, část před zámkem slouží ke kulturním akcím Volně přístupný pro veřejnost, část využita jako fotbalové hřiště, v zámku muzeum a infocentrum Volně přístupný, využíván k reprezent. a kulturním účelům, v zámku sídlí škola a muzeum Šťáhlavy Velmi zanedbaný Žádná Domovní dvůr Zelená Hora Žinkovy Soukromý majitel, v rekonstrukci, v budoucnu kongresový hotel Soukromý majitel, v rekonstrukci, v budoucnu kongresový hotel Kosení, čištění, výsadba žádná Kosení, likvidace náletových a odumřelých dřevin, v přípravě doplňující výsadba Přístupný při víkendových prohlídkách, v budoucnu zázemí hotelu Přístupný s omezeními, v budoucnu zázemí hotelu

121 Obrazová příloha - Dolní Lukavice Příloha III Obr. 1. Letecký pohled na zámek v Dolní Lukavici (nedatováno). Obr. 2. Historická pohlednice zámku (kolem r. 1900). Obr. 3 Pohled na zámek přes rybník, kresba (nedatováno)

122 Obr. 4. Plán zámeckého parku z roku 1797 s půdorysem zámku a provozních budov. Obr. 5. Letecký pohled na zámek s parkem. V levém dolním rohu fotbalové hřiště, vpravo od něj okraj bažantnice

123 Obr. 6. Pohled do parku od zámku. Obr. 7. Rozkvétající jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). Obr. 8. mohutný tisovec dvouřadý (Taxodium distichum)

124 Obrazová příloha Hradiště u Blovic Příloha IV Obr. 9. a 10. Jižní průčelí zámku na poč. 20. stol. a v současnosti. Obr.11. Fotografie východního průčelí s rizalitem nesoucím terasu (poč. 20. stol.)

125 Obr. 12. Pohled z parku na severní průčelí zámku přes dnes již neexistující rybníček. (poč. 20. stol.) Obr. 13. Plán stabilního katastru z r

126 Obr. 14. Současný pohled na hlavní palouk parku v Hradišti u Blovic. Obr. 15. Borovice limba (Pinus cembra) v SZ části parku. Obr. 16. Mohutný platan javorolistý (Platanus x hispanica)

127 Obrazová příloha Merklín Příloha V Obr. 17. Jižní nároží zámku, v popředí Quercus robur cv. Fastigiata Obr. 18. Mohutné douglasky (Pseudotsuga menziesii) Obr. 19. Podzimní pohled do parku

128 Obr. 20. Skupina borovic černých (Pinus nigra) Obr. 21. Thuja occidentalis cv. Fastigiata. Obr. 22. Detail listů kultivaru buku lesního (Fagus sylvatica cv. Roseo-marginata)

129 Obrazová příloha Ptenín Příloha VI Obr. 23. Severní průčelí zámku. Obr. 24. Skupina dubů letních (Quercus robur) u hřiště. Obr. 27. Lipová alej lemující ptenínský park je rovněž velmi zanedbaná. Obr. 25. a 26. Pohledy do areálu parku dokazují, že se jedná spíše o přehoustlý lesopark

130 Obrazová příloha Spálené Poříčí Příloha VII Obr. 28. Skupina dřevin před průčelím zámku (zleva: Fraxinus excelsior, Fagus sylvatica cv. Atropunicea, Pinus strobus, Quercus petraea) Obr. 29. Nádvoří zámku loubinec (Parthenocissus inserta) Obr. 30. Partie za zámkem, nově vznikající zahrada dle studie Ing. T. Sklenáře

131 Obrazová příloha Zelená Hora Příloha VIII Obr. 31. Zimní zahrada v severním průčelí mezi porosty tisů (Taxus baccata), v pozadí cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) Obr. 32. Letecký pohled na zámek Zelená Hora. Obr. 33. Jerlín japonský (Sophora japonica)

132 Příloha IX Obrazová příloha - Žinkovy Obr. 34. Historická koláž zámku (1.pol. 20. stol.) Obr. 35. Rytina zobrazující zámek po přestavbě ve 2. pol. 17.stol. Obr. 36. Vchod do kaple (konec 19. stol.)

133 Obr. 37. Letecký pohled na zámecký areál. Obr. 38. Současný pohled na zámek přes rybník Labuť Obr. 39. Podzimní listy kultivaru javoru mléče (Acer platanoides cv. Dissectum) Obr. 40. Červenolistý buk (Fagus sylvatica cv. Atropunicea) v jižní části žinkovského parku

134 Obr. 41. Podzimní průhled parkem jižně od zámku. Obr. 42. Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) Obr. 43. Jedle obrovská (Abies grandis)