Fotografujeme děti. Děti do rodinného. Fotografování dětí jako hra. Dokumenty s dětmi

Transkript

1 Jak na to Fotografujeme děti Fotografování dětí, vlastních i cizích, je oblíbeným počínáním mnoha lidí. Svou roli v tom jistě hraje hrdost na potomstvo. Někteří fotografové v tomto zaujetí dosáhli mistrovství, stačí se podívat na dějiny fotografie! V naší praxi budeme opět postupovat od nejjednoduššího ke složitějšímu: nejprve si ukážeme, jak výstižně fotografovat do rodinného alba, poté si prostřednictvím foťáku budeme s dětmi hrát a ve třetí části se představí dokumenty s dětmi fotografované v cizině. Děti do rodinného alba Skoro každá rodina si vytváří fotografická alba s tvářemi svých potomků. Je na nich vidět, jak se mění, jak rostou, jak stárnou Děti bývají zrcadlem svých rodičů a fotografie, jak víme, jsou zrcadla (nebo okna). K pořízení památečních snímků dětí stačí vlastně jakýkoliv fotopřístroj, na jeho vybavení a zkušenosti fotografujícího záleží ovšem kvalita snímku. Fotografování dětí jako hra Hra s foťákem s dětmi může mít mnoho podob. Mohou se fotografovat samotné dětské hry i nejrůznější oslavy, kde je dítě hrdinou. Nemělo by stačit vyfocení 2 3 snímků. Stejně jako u reportáže by soubor měl být koncipovaným celkem, měl by tvořit sled více snímků a konečné uspořádání by mělo mít nějakou logiku jako celek. Doporučuje se exponovat s vyšší nastavenou citlivostí krátkými časy expozice a používat dlouhoohniskový objektiv. Dokumenty s dětmi Život na Zemi má nejen svá radostná a tajemná zákoutí, má i své stinné kouty. Některá může zachytit fotografický dokument a ten pak přináší fotografické svědectví, v němž můžeme číst někdy jen o bídě, jindy také o touze po porozumění a pohlazení. Dokument může často přispět k pocitům nezbytné snášenlivosti a tolerance a touze nějak pomoci. Fotograf dokumentu v určitých zemích často riskuje. Je pak otázka, zda super kvalitní vybavení s mnoha objektivy je tím pádem nejvhodnější Dítě I pojem dítě vysvětluje Všeobecná encyklopedie. Označuje se jím lidský organismus ve věku do 14 let. Dětský věk představuje škálu od novorozence (do 28 dnů věku), kojence (do stáří 1 roku), batolete (do 3 let) po předškolní (do 5 let) a školní období. Tělesné a duševní zrání je ovlivněno geneticky a prostředím. V období růstu a vývoje dítěte se významně mění poměry v proporcích, délce, tvaru a hmotnosti těla. (V době narození například tvoří hlava 1/4 těla, v 18 letech 1/8). 64 FotoVideo 9/ /2005 FotoVideo 65

2 Děti do rodinného alba Děti jsou velice fotogenický, ale zároveň nesmírně neposedný materiál. Pro dobrý snímek si je fotograf musí nějak získat, musí je dokázat zaujmout. Čím je potomek starší, tím většinou ztrácí pro zobrazení své podoby rodiči pochopení. Ale to už je jiný problém, nikoli fotografický Jak na kvalitní a nápadité fotky svých dětí? 1 Při fotografování dětí se snažme, aby barva oblečení ladila také s barvou pozadí, případně s dalšími věcmi okolo. Snímek s harmonickým laděním barev vždy působí lépe. 2 Fotografování při přirozeném nasvětlení i v horších světelných podmínkách působí mnohdy lépe a autentičtěji než světelný zásah bleskem. Při soumraku musíme počítat s tím, že barva pleti půjde více do červena a že při volbě vyšší citlivosti může narůstat šum. Zde je odraz západu slunce přiznán, je ostatně patrný i z barvy oblohy v pozadí. Děti se s oblibou fotografují s věcmi, které mají rády, a fotograf by toho měl nápaditě využívat. Hledání stanoviště Co z dítěte chceme zachytit a proč? Zdánlivě banální otázky souvisí s naším stanovištěm. Při užití malého ohniska, a tím pádem širokého úhlu záběru, se zkresluje tvář a postava dítěte. Vhodnější je poodstoupit a zvolit delší ohnisko objektivu. Všímejme si také vztahu oblečení dítěte a vhodného pozadí. Barvy by se neměly tříštit, ale vzájemně vhodně doplňovat. Fotíme-li mobilem, může i nepatrně odlišná volba jiného stanoviště způsobit posun v barvách. Všímáme si nejen barevnosti, ale také toho, aby nevhodné umístění dalších věcí nerušilo zobrazení postavy nebo tváře (příkladem je strom vyrůstající z hlavy). Volba světelných parametrů může mít zcela zásadní význam pro hodnocení snímku. Někdy je nutno chvíli počkat na příhodnou dobu ke stisku spouště, většinou ale musí být fotograf při snímcích dětí velice rychlý a bystrý. Nefotografujeme děti přímo osvětlené sluncem, kdy mhouří oči a vraští čelo. Pozor také při užití bleskového světla, banálním upozorněním je užití redukce jevu červených očí. Akční snímky se musí fotografovat kratšími časy. 3 Užití blesku v přírodě při malé hladině osvětlení bývá riskantní, neboť jde o umělý zásah do světelných poměrů. Mohou ovšem vzniknout působivé snímky a někdy je užití blesku přímo nutné, například při vyjasnění v protisvětle. V tomto případě se kalkukovalo se silně opálenou pletí, kterou blesk ještě zvýraznil, a s tím, že za hlavou je světlo. Kdyby tam byla souvislá tmavá plocha, byl by záběr nepoužitelný. Je tu využit kontrast teplé a studené. 4 Vedle snímků, kdy dítě vnímá přítomnost fotografa, obohatí rodinné album záběry, kdy se o fotografovi jakoby neví. Toto rozhodně není klasický snímek do alba, již proto, že potomek je tam přítomen jaksi mimochodem. Názor o nezbytné ostrosti fotografií je překonaný mýtus, podstatná je atmosféra, to, co ze snímku vyzařuje. Snímek staví na bizarní atmosféře s polykačem ohně. Častý problém při zhotovování snímků je barva pleti, která neodpovídá představám. Pozor tedy na umístění dítěte pod stromy nebo před výrazné barevné plochy i na focení v pravé poledne u moře bez UV filtru. Častou chybou začínajících fotografů je fotografování potomků na plném slunci, které má fotograf za zády. Děti můžeme fotografovat v zásadě jakýmkoli typem fotopřístroje a koneckonců i příslušným mobilem. Nicméně technicky kvalitní vyobrazení způsobí větší radost a technicky lepší snímek zajistí kvalitní a tedy i dražší přístroj. Je dobré, máme-li možnost pracovat se zoomem většího rozsahu a jestliže digitál zvládá navolenou vyšší citlivost bez odpudivého šumu. Při fotografování dětí se preferují delší ohniska objektivů. Nápadité rodinné album Prohlížení snímků z rodinného alba náleželo k povinným domácím rituálům. Fotky se prohlížely v ruce, pak přistoupila možnost jejich projekcí na plátno a v současnosti si můžeme své vlastní album promítat v televizoru i dataprojektoru, můžeme je vidět na monitoru počítače i v mobilu, a pokud je chceme fyzicky držet v ruce, můžeme si je sami vytisknout a nemusíme kvůli to- mu nikam chodit. Předpokladem je, aby se nám snímky povedly. I některé volně šířené a tím pádem jednoduché grafické programy nabízejí možnosti rámečků a zvláštních úprav, k nimž náleží také přidávání komentářů nejen vedle fotek, ale třeba i do nich jako bublin. Fotky mohou být i zčásti přes sebe, celek může střídat detail, zkrátka jde o nápaditost a hravost. 5 Snímky dětí zachycující pohyb a aktivitu vždy vypadají lépe. Je vhodné používat při tom souvislé snímání a ze sledu fotek vybrat tu nejpůsobivější. Samozřejmě i v těchto fotograficky náročnějších případech se snažme o působivé barevné řešení. Zde modrá mikina dobře ladí s povrchem antuky. Mikinka jakékoli teplé barvy by tu působila nevhodně. Krátký čas expozice je nezbytností (ne delší než 1/250 s). 9/ 2005 FotoVideo 67

3 Fotografování dětí jako hra Fotograf dětí by měl být trochu psychologem, měl by si umět s dětmi hrát a pojmout samotné fotografování jako hru. Zároveň musí dokázat být nenápadný, když je to nutné. Žánrově se někdy jedná o reportáž, jindy třeba o módní fotografii a ateliérový portrét. 6 Při pohledu do světla se mhouří oči. Jistou fintou je mít oči zavřené a otevřít je těsně před stiskem spouště. To samozřejmě vyžaduje spolupráci dítěte a fotografa. Ten musí nějak zaujmout. V tomto případě situaci napomohl velký malovaný motýl. Kostičkovaná košilka a modré pozadí náhodou taky ladily. 7 Hra dětí na ulici. Kontrast barev i samotného trochu absurdního počínání s malováním na plechových vratech, kontrast klidu a pohybu stínu. Snímek vybudovaný na principu kontrastu. 8 Portréty dětí z projektu Vícebarevný svět od Lilian Spoorové. Vedle zachycení tváře bylo fotografováno oko každého dítěte a pohled na hlavu zezadu. Jestliže se snímky dají k sobě a promixují, není úplně zřejmé, komu náleží které oko a které vlasy patří ke kterému dítěti. Vlastně to není podstatné, děti žádné své rozdíly neřeší, když vyrůstají ve společnosti, která se skládá z lidí více národů, ale i lidí různě postižených, říká k projektu L. Spoorová (více na s. 72). Volba stanoviště Mnozí fotografové se snaží pro přesvědčivé snímky reportážního charakteru získat určitý odstup s pomocí teleobjektivu. I při fotografování z malé vzdálenosti se ovšem mohou získat působivé snímky, záleží na schopnosti fotografa být nenápadným. Někdo má radši odstup a přehled (snímek 7), někdo naopak preferuje zobrazení uprostřed děje (snímek 5). Malé děti se lépe fotografují z podřepu, ne z výšky (snímek 6). Zvolený přístup je věc mentality fotografa, ale jde také o typ zaznamenávané dětské hry, při níž nemá fotograf rušit. K volbě stanoviště fotografa významně přispívají světelné poměry. Jako režisér hry může fotograf někdy zvolit barevnost pozadí i typ nasvícení (snímek 8), jindy je jen víceméně pasivním vnímatelem (snímek 7). Působivé může být zachycení v protisvětle i proti jednolité barevné ploše, která sama o sobě může působit jako světlo (snímek 7). Světlo na snímku musí mít svou logiku i při fotografické hře. Největším úskalím snímků s dětmi je určitý chaos v zobrazení. Zmatek mohou dotvořit i nesourodé linie a vystupující hrany dalších předmětů, které jsou zobrazeny ostře. Výhodnější je používat záznamové médium většího rozměru, které dovolí více pracovat s hloubkou ostrosti. Opatrnost je nutná i při snímcích v protisvětle, kde může docházet k vypálení pixelů na větší ploše. Pozor také na využívání digitálního zoomu, který může zhoršit kvalitu snímku z velkého odstupu. Pro snímky s dětmi reportážního charakteru se může v podstatě využít všech typů fotopřístrojů, zvláště vhodné jsou ovšem analogové a digitální zrcadlovky nebo digitály s optickými zoomy velkých rozsahů. Zvláštní vybavení pro záběry s dětmi pojímané jako fotografická hra není nutné, což se týká i stativu a filtrů. Je nutné si uvědomit, že s pomocí teleobjektivu a konvertoru a násobením prodlužovacího faktoru může fotograf s 400mm objektivem získat třeba ohnisko srovnatelné s kinofilmem 1000 mm Fotografie s využitím výrazné barevné plochy Využití různého barevného pozadí podle typu tváře je vděčným, ale náročným úkolem při dětském portrétu. Fotograf je musí citlivě volit nejen podle barvy vlasů a pleti, ale také s ohledem na oblečení. Vše by mělo tvořit harmonický celek. Je samozřejmě ideální, jestliže použití barevnosti vskutku vychází ze zákonitostí barevné skladby, které tak pěkně popsal ve svém barevném kole Albert Munsell. Připomeňme si, že Munsellovo barevné kolo je rozděleno na pět hlavních odstínů a pět meziodstínů. Hlavními odstíny jsou červená, žlutá, zelená, modrá a fialová. Meziodstíny tvoří žlutočervená, zelenožlutá, modrozelená, fialověmodrá a červenofialová. Mezi jednotlivými barvami je 10 odstínů, celý kruh má tedy sto odstínů a každý má jasné označení. Harmonické barvy jsou pak kterékoliv tři barvy, které mohou být spojeny v barevném kole rovnostranným trojúhelníkem. Tyto barvy mezi sebou skvěle ladí, což se dá velmi dobře využít ve fotografické tvorbě. 9 Dvojice portrétů L. Spoorové 68 FotoVideo 9/ /2005 FotoVideo 69

4 Dokumenty s dětmi V některých zemích můžeme mít pocit, že je tam více dětí než dospělých. Někde děti taky nosí zbraně, někde je žebrání součástí obživy celé rodiny. Naše planeta je rozpolcená. Snímek dítěte z chudé končiny nemusí být vždy objektivní zprávou o jeho vzhledu, ale vtiskává mu subjektivní pečeť vidění fotografa. Nemusí tak být jen výpovědí o místě, ale bývá často výpovědí o samotném fotografovi. 10 Cesta ze školy v Malém Tibetu. Samotná situace si řekla o působivé zachycení. Úkolem fotografa bylo jen vystihnout nejpodstatnější okamžik. Autorem snímků na této dvoustraně je Jan Miler. Volba stanoviště Volba stanoviště u dokumentárních snímků dětí vychází ze záměru fotografa, který se snaží co nejlépe využít světelných podmínek pro zachycení situace, která často až dodatečně ilustruje nějakou myšlenku. Mnohdy ale fotograf nemá příliš na vybranou, rozhoduje se ve zlomku sekundy (snímek 10). Doprovodné prvky ke snímku tvoří jakési kulisy, které fotograf musí respektovat, maximálně je může eliminovat použitým ohniskem nebo jiným úhlem pohledu (snímek 11 a 13). Samozřejmě tu ještě přistupují požadavky na technickou kvalitu, což se týká zejména prokreslení stínů, míry šumu či zrnitosti vycházejí ze zobrazované reality. Mnohé zkrátka nelze zachytit, protože technicky se narazilo na práh všech možností. Z emocionálního hlediska vznikají vděčné snímky na rozhraní dne a noci. V těchto 11 Hra na písku pod klášterem Tigce. Bunda holčičky je jediným barevným akcentem při stejnorodém barevném řešení. Fotografováno poměrně zblízka při zřejmé interakci fotografa s modelem. případech je zejména důležité, aby fotograf volil takový expoziční čas, který kvalitně zobrazí podrobnosti ve světlech. U dokumentů je vděčné fotografovat černobíle, přičemž černobílá fotografie má svou zvláštní estetiku, je jinou fotografií než barevná. Velkým úskalím snímků s dětmi z jiných kultur je nesklouznout ke kýči a sentimentu. Problém samozřejmě představuje v některých zemích i samotné fotografování. 12 Fotografování skupiny učících se dětí v Indii ve stínu vzrostlého stromu nebylo technicky úplně jednoduché. Bylo nutné mít prokreslené tváře a nemít přezářené pozadí. Teoreticky je možné podobnou situaci řešit dvěma záběry ze stativu při expozici na světla a stíny, což pak lze ve Photoshopu 8 dobře skloubit, neboť pro tento účel je tam zvláštní funkce. V tomto případě živého záběru se použilo režimu automatického posouvání expozice. Právní stránka fotografování dětí V některých zemích se fotograf zcela běžně setkává s požadavkem na zaplacení možnosti zachytit podobu. Zaplacení je obvykle zároveň chápáno jako souhlas s případným užitím snímku. Někde jde o malé částky (Indie), někde může jít o citelné zatížení fotografovy peněženky. Pokud jde o použití dítěte jako modelu k profesionální aktivitě, a to samozřejmě platí i u nás, je nutné předem sjednat smlouvu se zákonnými zástupci dítěte. Na dokumentární snímky s dětmi se může využít všech typů fotopřístrojů, přičemž bych ale preferoval zrcadlovky a malý kompakt jako zápisník. Práce s delšími ohnisky bývá nezbytností. V cizině je někde nutné řešit otázky kapacity záznamových médií. Pořád ještě platí, že černobílé snímky se pořídí lépe na kvalitní film než na digitál. Velmi záleží na kvalitě objektivu, což se týká všech typů fotopřístrojů. 13 Dívka v Lehu se učí před domem, jako barevný akcent a symbol je nad ní v barvě jejího oděvu chrám. Méně obvyklá kompozice, u níž fotograf zachovával poměrně značný odstup. 70 FotoVideo 9/ /2005 FotoVideo 71

5 Technika na fotografování dětí Jaký používáte fotopřístroj? Nemám nějaký zvláštní vztah k fotografické technice. Myslím, že na ní zas tak moc nezáleží, že především jde o citlivost člověka, který s tou technikou operuje. Vždyť většina dnešních foťáků dokáže produkovat technicky bezchybné snímky, když člověk ví, co a kde má stisknout nebo posunout Projekt s dětmi jsem fotografovala s Konicou-Minoltou Z 1. Jaké používáte objektivy? Ta Konica-Minolta je digitální kompakt. Nechtějte po mně sypat z rukávu technické parametry toho objektivu, proč to mám vědět? Když něco potřebuji vysvětlit, obrátím se na otce. Jeho koníčkem je fotografická technika a já vyrostla mezi technickými foťáky Jaký fotomateriál? Začala jsem fotografovat digitálně. A teď teprve začínám být zvědavá na analog. Mám ráda černobílé čtvercové fotky. Dostala jsem nedávno Flexaretu a zatím jen zkouším různé černobílé filmy. Lilian Spoorová (*1968) není profesionální fotografka, ale v jejím životě zaujímá fotografování dětí a zajímavých, něčím se odlišujících lidí důležité místo. Nedávno zaujala projektem Vícebarevný svět, při němž fotografovala několik stovek dětí v British International School v Praze. Jakou fototechniku používá tato v Nizozemí narozená autorka? 14 Lilian Spoorová v dětském věku. Jaké používáte příslušenství? Samozřejmě mám nějaký ten stativ, filtry, systémový blesk, samozřejmě stativ byl při tomto mém focení dětí nezbytný. Dívala jsem se dětem do očí a komunikovali jsme a ony tak neměly pocit, že se dívají do nějakého aparátu, a já měla prst na spoušti. Tím pádem se ta situace trošku odlehčila a děti byly v pohodě. Jak jste technicky řešila vytvoření své kolekce Vícebarevný svět? Řešila jsem otázku, jak fotky udělat, aby v nich byla jednota a zároveň rozdílnost. Děti byly ve stáří 18 měsíců až 18 let. Fotografovala jsem v interiéru při přirozeném denním světle, ve třídě, kde ze tří stran bylo denní světlo a zdi mi sloužily jako odrazné plochy, takže fotky jsou měkké. Nechtěla jsem vytvořit klasickou ateliérovou situaci, aby to neděsilo maličké modely. Měnila jsem barevná pozadí podle citu a často jsem zapojila do výběru barvy děti, aby měly pocit, že se mnou spolupracují, a fungovalo to! Děti spolupráce bavila a měly zájem nechat se fotit. Fotila jsem v červnu, 4 dny. Vždy jsem fotila tvář a hlavu zezadu a u dětí, které mě osobně znaly, pravé oko v detailu. To by úplně cizí člověk asi nemohl, protože to vyžaduje určitou důvěru. Kolik je očí, tolik je dětí, tolik je obličejů V Čechách není moc lidí, co se vzhledově liší od davu. Děti v mezinárodní škole jsou ze všech koutů světa, ale žádné rozdíly neřeší Taky o tom byla má výstava, kde prodej fotek byl ve prospěch sdružení Klub rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem. Jak snímky ukládáte? Na Macintoshi v jeho programu iphoto. Jednoduchý a přehledný systém primárně řadí fotky chronologicky. Vytvářím alba podle zaměření záběrů. A čas od času jednotlivá alba vypaluji na CD. Pro výsledné snímky a výstavu jste zvolila formát čtverce. Proč? Čtverec mi přijde jako ideální. Prostě mi to tak přišlo jako samozřejmé 15 Koláž L. Spoorové vytvořená ze záběru očí v programu Adobe Photoshop Elements jako součást projektu Vícebarevný svět. Některé zásady Při fotografování dětí musí z fotografa vyzařovat klid a pohoda, fotografování dětí vyžaduje trpělivost a smysl pro humor a komiku situací. Děti v ateliéru se nesmí cítit vyplašeně, je třeba je vhodně zabavit. Je proto nutné mít vhodné dětské rekvizity. Děti se s oblibou fotografují s věcmi, které mají rády, a fotograf by toho měl nápaditě využívat. Fotografování dětí vyžaduje od fotografa rychlost a postřeh, vhodné je navození atmosféry fotografické hry. Při užití krátkého ohniska, a tím pádem širokého úhlu záběru, se zkresluje tvář a postava dítěte. Vhodnější je poodstoupit a volit delší ohnisko objektivu. Vhodným prostředkem vtažení do hry je ukazovat dětem jejich snímky na displeji nebo na monitoru. Malé děti dlouho klidně neposedí, od fotografa není vhodné omezovat jejich pohyb, jinak nebudou spolupracovat. Je vhodné na malé děti při fotografování stále mluvit. V ateliéru musí být světla při fotografování dětí umístěna níže než obvykle. Přítomnost někoho z rodičů je u malých dětí velmi vhodná, neboť mohou děti povzbuzovat a bavit je a vyvolávat bezprostřední reakce. Menší děti se fotografují v pokleku, aby fotoaparát byl ve výši očí. Pro reportážní přístup k dětským hrám je vhodné držet se stranou, aby přítomnost fotografa děti při hře nerušila a chovaly se přirozeně. Při fotografování dětí je vhodné nastavit souvislé snímání. I pro snímky dětí se musí věnovat mimořádná pozornost barevnému řešení celého snímku. Barva oblečení by měla ladit také s barvou pozadí, případně s dalšími věcmi okolo. Při fotografování dětí může náhoda vést k mimořádně krásným snímkům. Archivace snímků dětí Fotografie dětí vznikají ne jen pro momentální radosti z fotografování, ale především pro budoucí prohlížení. Větší problém než snímek vytvořit způsobuje ale mnohým fotografům konkrétní snímek po letech najít. Záběry z filmů Mnozí snímky uchovávají v obálkách z minilabu, které jsou někde v zásuvce nebo v krabicích od bot. V lepším případě jsou obálky s fotkami obvyklých formátů 9 13 nebo cm chronologicky uspořádané. Vždy je dobré mít k vyvolanému filmu indexprint, je vhodné nechat si film digitalizovat. Pásky kinofilmu by neměly volně Foto Lilian Spoorová ležet v obálkách u fotek, ale ve speciálních obalech a v pořadači. Číslo stránky v pořadači by odpovídalo číslu obálky a samozřejmě i číslu CD a indexprintu. Profesionálové mívají systém složitější, ale někdy taky žádný. Pracují s různými formáty negativů a diapozitivů, což komplikuje (a prodražuje) systém ukládání. Záběry z digitálů Fotky z digitálů jsou lépe tříditelné jaksi z principu. Mají v sobě informaci o datu vytvoření, softwary mnoha typů umožňují další třídění podle klíče, místa nafocení, typu snímku atd. Je vhodné si zvyknout na jeden archivační software, nepřecházet každý rok na jiný. Má zkušenost s archivováním rodinných snímků odpovídá shora napsanému, jen s doplňkem, že jsme vybrané lepší snímky nechávali digitalizovat ve formátu Kodak Photo CD a máme tak na zlatých CD Takto vyhlíží archiv CD u fotografa Jiřího Koliše chronologicky různé sféry rodinného života (CD Dítě P., Dítě K., Rodinné slavnosti, Dovolené, Výlety ). To platilo v raném digitálním věku, kdy jsme fotili jak na film, tak digitálně. Nyní veškerou rodinnou dokumentaci děláme digitálem a archivace probíhá už po několik let v programu iphoto v našem Macovi. Pro profesionální účely používáme katalogizačně-archivační software iviewmedia Pro, v němž mj. vyhovuje množství fotek, které může být v jednom albu (přes ). Předtím jsme od 1992 používali 4DFirst a FotoStationPro. Při používání různých digitálů jsme testovali různé další programy, dodávané obvykle se softwarem k přístroji. Žádný se nejevil jako problematický, spíše šlo o uživatelskou přívětivost a možnost přehledně pracovat s množstvím snímků. Co tedy doporučit? Buď využívat archivační software výrobce digitálu, nebo sáhnout po známých produktech se jmény Zoner nebo Adobe v názvu. Ke stažení bývají i freewarové aplikace, z nichž zvlášť zajímavá se mi jeví Picasa 2 ( google.com/download/). Materiál připravil Pavel Scheufler. Pokud není uvedeno jinak, je autorem snímků Pavel Scheufler 72 FotoVideo 9/ /2005 FotoVideo 73