Anlushanovo povstání Povstání zničeno díky: 1. Spojenectví s Ujgury 2. Jmenování vojenských guvernérů nejen

Transkript

1 Anlushanovo povstání (čínský název pro povstání- an shi zhi luan - an, shi = rodiny, zhi = jako dnešní 的, luan = zmatek, povstání) císař uprchl do Sečuanu, musel nechat popravit svou konkubínu. Povstání Anlushan vyhlásil svou novou dynastii Yan na území dnešního Pekingu, navazuje vlastně na stát Yan. R. 757 je Anlushan otráven jeho synem (Anqinxu) a eunuchy. Jeho syn bez zkušeností, otrávil sveho otce, takže neměl podporu generalů a jsou proti němu, hlavně generál Shi Siming (nepochází z Číny). Sesadil An Qingxuho a dostal se r. 758 k moci. R. 761 umírá kvůli spiknutí svého syna. R. 762 Tangové opět dobývají Luoyang, syn pshi Simingarchá ke Kitanům pak spáchá sebevraždu. Posvtání poraženo, ale vláda si velitele musela koupit nechala jim území menší kontrola těchto území, silná vojska. Povstání zničeno díky: 1. Spojenectví s Ujgury (turkický původ, čínsky hui ge, jiní Ujguři, než kteří jsou v Číně teď) žádost o pomoc, Ujguři Tangům pomůžou. Ale žádají, aby pak mohli vydrancovat město, až porazí povstání. Ujguři se stávají na dlouho dobu spolehlivým spoencem Tangů. Dynastie Tang upadla kvůli povstání (ke konci 9. st.), kde už neměla pomoc Ujgurů. Ujguři - polousedlý, polokočovný život. Dříve kočovali, pak si udělali hl. m. - Karabalghasun (dnešní Mongolsko) centrum obchodu, překladiště (hedvábí a jiné výrobky dál do světa), sídlo silného vládce. Ujguři se orientůjí na perskou kulturu př. odvozují své písmo ze západu, ne z Číny. Hl. m. daleko od jiné civilizace, ve stepi, plné bohatství - nevýhoda. Bohatsví města přilákalo Kirgizy rychlá válka, dobyli město celá říše Ujgurů se rozpadá. Někteří Ujguři zůstávají na území mongloska, někteří odchází na západ. Ujguři obchod neorganizují sami (spíš ho řídí vojensky a vymáhají dávky), pomáhají jim Sogdové. S Ujgury přišli do Číny - mají stejná privilegia jako Ujguři v číně po poražení Anlushanova povstání. Sogdové řídí v Číně trh (půjčování peněz). Hedvábí získavají Ujguři jak za vojenské služby, tak za koně (čínská arámda má koní nedostatek, jelikož Tibet zabral území, odkud Čína koně do armády brala) nekvalitní, vysoké ceny pro Čínu nevýhodný obchod, ale nedá se uplně zastavit (jsou na Ujgurech závislí), snaží se ho alespoň pozastavit. Další císař Dai Zóng schopný panovník. R. 763 Tibet útočí na Chang'an Dai Zóng musí prchnout, Tibeťané zde dosadí nového císaře, ale pak stejně musí odejít. 2. Jmenování vojenských guvernérů nejen na hranicích, ale i ve vnitrozemí rychlejší mobilizace. Guvernéři ale za chvíli prosazují své zájmy, takže opět problémy - už ne jen na hranicích. Vojensky je to teda dobré, z hlediska správy státu ne. Vláda se snaží oblasti zase dostat pod kontrolu, guvernéři se bouří a snaží si zachovat své postavení dědične. Vazby v armádě, proto po smrti velitele většinou velí někdo z rodiny. Vláda toto nechce uznávatt a po každé smrti velitele se ve zmatku snaí jmenovat někoho jiného. Pak se to buď povedlo (oblast na chvíli pod kontrolou, dokud si nový velitel opět neudělá vazby a nezopakuje celou situaci) a nebo ne a posádky se bouří (přidávají se okolní oblasti). Císaři De Zóng ( ) a Xian Zóng ( ) se toto snaží napravit. De Zóng zavedl nový způsob zdaňování, tzv. dvojí daň (liang shuifa) 2x v roce (po sklizni hl. plodin, na začátku léta a na začátku podzimu). Do té doby je daň počítána z věku, pohlaví a spojená s půdou. Po Anlushanově povstání už vláda nemá kontrolu nad půdou, už se to nedá rozdělovat tak, jak by se mělo. Teď vláda vychází z aktuálního majetku rodin (rozděleno na 10 tříd). Daň tak není stejná pro všechny, počítá se podle výše majetku. Nejnižší třídy jsou osvobozeny od daní. Vzkvétá obchod, regiony se specializují na konkrétní věci a obchodují. Zdanění obchodníků a kupců je pro vládu výhodné, když už nemá kontrolu na půdou. Osvobozeni od daní jsou vysocí úředníci, osoby z královské odiny, kláštery a mniši (jakékoliv

2 vyznání) a vojáci pod voj. guvernéry v posádkách po celé říši. Vše, co se na daních vybere, se posílá do voj. oblastí dào. Tam se vezme, co je potřeba na chod oblasti, zbytek se pošle do centra (pokud něco zbylo, jelikož se velitelé oblastí snažili získat co nejvíce pro sebe) nefunkční systém, stát na tom prodělává. 3. Závislost na eunuších jako vojenských velitelích Typické pro konec dynistie Tang. Shén cè jūn armáda božských taktik = speciální armáda v hl. m. pod velením eunuchů. R. 763 eunuch poprvé v čele armády když Tibet napadl Čínu eunuch byl postaven do čela armády asi z nouze, jelikož neměli nikoho jiného. V 2. pol. 8. st. byli eunuši vysíláni jako vojenští poradci do vojenských oblastí, které byly zrovna věrné vládě. Xian Zóng poslední skvělé období dynastie Tang. Když nastoupil, Tibet má problémy. Čína se spojí se státem Nán Zhāo. Tento stát leží na hranicích a někdy je na straně Tibetu, jindy na straně Číny, jak se to hodí. Teď se spojí s Čínou proti Tibetu. To Xian Zóngovi pomáhá, nemusí se starat o Tibet a řeší záležitosti v Číně. Získával peníz, kde se dalo. Guvernérům v jednotkách přislíbil dědičné velení za to, že daně šly víceméně rovnou do centra a neubíraj si je vojenští velitelé oblastí dào velké peníze státu! Xian Zóng záhadná smrt. Buď ho otrávili nebo přehnal pití elixíru nesmrtelnosti jeho smrt = konec dynistie Tang jako silné a úspěšné dynastie. Dào vojenské oblasti. Stojí mezi vládou a podřízenými oblastmi, jejich prostřední. Nejvíce jich je v oblasti dnšní provincie Hebei a Henan (Anlushan zde měl centrum své moci), Guanzhong (čelí útokům z Tibetu) na severu Číny, velí tu vojáci, kteří za chvíli touží vytvořit vlastní dynastie. Dào změna přístupu k vojenské kariéře. Za schopnost se z kupce může stát guvernér rychlý vzestup. Vznik dào více lidí se může dostat do dobrého postavení, do vojenské služby voják = atraktivní, prestižnější než civilní služba. Jih podléhá civilní úřadům. Veí zde ti, které vyšle vláda, ne vojáci. Berou toto poslání jako trest a doufají, že je zase zavolají zpět do centra. Jih zásobárna hl. města a celého ceveru vytváří finanční tlak. Jih nový úřad tzv. úřad správce monopolů přes sůl. Úřad vybírá daně za licence na výrobu a obchod se solí. Mocné organizace, mají i pravomoce nad územím, kde jsou. Později kontrolují i ražbu mincí, prodej čaje, veškerou těžbu a transportní daně. R. 810 začíná i vybírat dvojí daň. Na severu když chce někdo do služby, musí k vojsku, tady do aparátu solného úřadu. Takže nejlpší příležitost pro lidi, kteří jsou kupci a obchodníci (dříve mimo úřady). Nové cesty k moci a úřadům - mizí svět velkých aristokratických rodin! Do úřadu se člověk dostane i bez good původu, jen kvůli schopnostem. Středověká ekonomická revoluce díky všem těm změnám! Základem toho je změna držby půdy stát nepřiděluje půdu, ale nechá volnou ruku obchodu s půdou, ať má nějaká rodina klidně větší půdu, klidně na různých územích a každá část se může specializovat jinak. Rodiny se specializují a obchodují se zahraničím a mají velké zisky. Další velká změna za Tangů vytváření tzv. východní Asie (jak ji známe dnes) geografický i kulturní region. Dynastie Sui a Tang se snaží obnovit hanské hranice dotáhli to dost daleko, jeliko měli návaznost na kočovníky, takže jednají jinak se sousedy (Han viděl barbara a nehodlal ho zařadit do své společnosti, nikdy by to nepřipustil. Tang si je začlení do společnosti). Sui a Tang jiný přístup byli ochotni jednat se sousedy jinak než hanové. Čína mezi sobě rovnými - do teď byla Čína střed světa a okolo jsou barbaři, Čína váldne. Teď je Čína kulturní dominance, ne vládce. Okolní státy tu kulturu přejímají a dále budují podle čínské státní struktury (postavení panovníka

3 atd.), čínské písmo (základ všechl okolních států) jako dorozumívací prostředek pro celou oblast. Rodina, rituály, postavení žen a mužů, buddhismus. Jak k tomu došlo? Čína ztratila spojení se západem, jelikož Tibet jim uřízl spojovací území. Ustávají obchodní kontakty. Obchod se západem se orientuje na moře. Roste význam jihu (oblasti Jiao Zhou severní Vietnam, Panyu dnešní Kanton = 2 hlavní brány do Číny). Veškerá orientace více na východ než na západ. Změna postavení Číny vůči Indii. Dříve Indie posvátná a potencionální spojenec. Do Indie putovaly různé mise, nejen obchodní. Tangové je chtějí jako spojence proti Tibetu, ale nevyšlo to. Čína vzhlíží k Indii, chtějí kontakty (nábož., polit., obchodní). R. 821 mírová smlouva s Tibetem. Až Tibet už není tak nebezpečný a rozpadá se, tak Čína už se neprosazuje ve střední Asii. Kromě toho tam už jsou Arabové a celá střední Asie je pod islámem. Proto je Čínský Turkestán muslimský. V Indii je také buddhismus ztracen, takže Čína už na Indii nekouka tak dobře a jako pravou buddhistickou zemi bere sebe. Všichni poutníci se posílají do Číny, ne do Indie. Odproštění buddhismu od indického buddhismu. Wŭ Tái Shān hora, kde sídlí bódhisattva moudrosti Mandžušrí. Čína svatá zemí buddhismu. Námořní obchod: Z Číny hedvábí a porcelán (později hedvábí z Indie, takže už o čínský není takový zájem). Čínský porcelán nalezen v hrobech v Africe dokaz obchodních styků. Do Číny koření, vzácná dřeva (na nabytek). Vstup Číny do mezinárodní ekonomiky. Po smrti Xian Zónga pád dynastie Tang. R. 821 mocenské boje dvou mistrů 40 let moc převezmou eunuši, ale ne oficiálně. R. 835 incident sladké rosy (gān lù zhī biàn) císař se chtěl zbavit eunuchů a udělat převrat. Řekl, že se objevila sladká rosa (znamení mandátu nebes), aby nalákal eunuchy a zabil je, ale nepovedlo se. Eunuši vše odhalili a císaře uvěznili na pět let, dokud nezemřel. Wŭ Zōng r. 845 stát nemá peníze vyvlastnění klášterů (drahé kovy, sochy z bronzu z těch zase peníze). Kláštery velké půdní nezdaněné majetky kláštery zrušeny a všichni lidé z nich odvádí daně. Všichni mniši musí pracovat a platit daně. Navíc je naděje, e založí rodinu tzn. další daňové poplatníky. Kláštery už nemají takovou moc. Wŭ Zōngovo opatření jen rok do jeho smrti. Vojenští guvernéři sice nebezpečím, ale nechtějí odstranit vládu. Ekonomická situace neúnosná vše vypěstované z jihu putuje na sever, jih nic nemá - zbojnictví námezní bandy, které se dají do služby za peníze. Jsou větší problém než guvernéři na severu, protože se bouří proti vládě. Jedno z povstání je hodně velké v čele Huáng Chāo. Jde z jihu, vyplení Kanton, povraždí tam moc lidí i cizince. Pak táhne na sever, dobyl Louyang i Chang'an, později je zase vytlačen (Číně pomůže turkiský kmen Shā Tuō). Po tomto povstání je v Číně hodně malých oblastí, kde vládnou guvernéři nebo povstalci. Každý bojuje sám za sebe, dynastie už nic nezastřešuje.na severu se snaží získat si císaře a mít posvěcení, jih bojuje jen pro přežití. Zhū Wén nechá otrávit poslední císaře, sám usedne na trůn dynastie pozdní Liang. Zlom mezi Tangy a Songy (za Tangů vše na dědičnosti, za Songů zkouškový systém). Zkoušky už za Tangů. Za dynastie Sui došlo k zrušení ranků + zavedn určitý způsob zkoušek spíše neformální, málo kandidátů, jen 1 z mnoha možností, jak nastoupit do úřadu. Za Tangů má zkouška více druhů, stupňů, ale stále je to na osobní bázi, zkouška jen jedna možnost, jak se dá dostat do úřadu. Žádné ranky, ale stále se ještě kouká, jaký úřad má otec. 90% úředníků tak nastupuje stále dědičně. Za zkoušky úřad, který má nejmenší privilegia. Zkoušky jen v hl. m. (v okolí hl. m. opět lepší rodiny! Tyto rodiny měly i určité vzdělání, které bylo ke zkouškám potřeba), za Songů i jinde

4 a častěji. Zkoušky za Tangů tedy byly, ale na nic. Rodiny, aby si udržely úřad musí do hl. m., tzn., ze podávají svůj majetek a kupují nový na území hl. m. - mohly prosperovat, jen pokud ty majetky v hl. m. měly. Když bylo zničeno hl. m., neměli nic. A až zanikla moc dinastie, jejíž úřad zastávaly, zanikla i jejich funkce a jejich privilegia. Neměly tak vůbec nic. 2. pol. dynastie Tang byly zkoušky velice těžké procházeli ti, kteří byli z 10 nejvýznamnějších rodin, takže rodiny ještě stále mají postavení. Tito lidé totiž měli vědomosti na to, aby zkoušky zvládli. Zkoušející a zkoušení se musí dobře poznat (př. se tak kandidát dostal domů ke zkoušejícímu atd. - což svádí k prosazování oblíbených kandidátů, ale dotyčný se musel se zkoušejícím poznat!), musí se zjistit, zda na to dotyčný má. Dotyčný zasílá seznam literatury, kterou napsal. Posílá to, aby zaujal, aby ukázal, že je dobrý v psaní a mohl dostat úřad. Vychází to z tradice literatury z doby jižních dvorů. Důležitá literární dovednost. Období rozdrobení každý guvernér má svou oblast a chce nejlepší lidi, aby přežil. Původ není důležitý, ale schopnosti ano!!! Pět dynastií: (konec Tang až začátek Song). Pět dynastií na sevru, kde je mandát nebes. Na jihu jsou větší a lepší státy, ale nemají mandát. Nová struktura. Idály schopností. 1. Dynastie pozdní Liang ( ) Zhū Wén. Vyvraždil celou císařskou tangskou rodinu. Regionální vládci se mu nechtějí podvolit (hlavně kmen Shā Tuō). Zhū Wén neovládá ani celý sever a nemá kontrolu ani nad jihem. Hl. m. Kāi Fēng (východně od Luoyangu). 2. Pozdní Tang ( ) založil Lĭ Kèi Yòng. Částečná závislost na Kitanech (Mandžusko - čínsky qidan) Lĭ Kèi Yòng uzavřel mír s vládcem Kitanů, odvádí jim poplatky. 3. Pozdní Jin ( ) založeno s pomocí Kitanů, kteří se rozkmotřili s Tangy. Hl. m. Kāi Fēng. 16 provincií (později spor Songů a Kitanů) úrodná oblast, hodně lidí. Jeden z vládců vypověděl vazalské postavení a Kitany si znepřátelil a ti jim dobyli hl. m. a dost je zničili. Vpádu Kitanů se postavil Shatuoský guvernér a zloažil dynastii Pozdní Han. 4. Pozdní han (947-51). Zakladatel zemřel už po 2 letech a jeho syn byl nezletilý. R. 951 zakládá generál Guo Wei (původem etnický Číňan) dynastii pozdná Zhou. 5. Pozdní Zhou. GuoWei ovládá velké území. Ale brzy zemře a na trůn 7letý následník. Sesazen zvláštním převratem k moci pak generál Zhào Kuàng Yīn zakladatek dynastie Song. Konec období 5 dynastií. Vývoj na jihu 10 států: 1. Sát Wú ( ) - v oblasti dnešní Yangzhou (styk císařského kanálu a Dlouhé řeky, kousek od Nanjingu). Založeno tangským guvernérem. Převratem vzniká stát jižní Tang. 2. Jižní Tang ( ). hl. m. do Jīlíngu (dnešní Nanjing). Velká mocnost! Expanzivní stát. Rozšíření území za 2. panovníka. On i jeho syn Lĭ Yù - básník (mistr poezi cí nový žánr, populární) a mecenáš umění, kultury. R. 961 stát nucen uznat nadvládu Songů (2. songský císař jižní Tang zruší).

5 3. Dnešní Sečuan r. 907 založen stát ranné Chu založil král WangJian. R. 925 invaze Shā Tuō a zaniká stát pozdní Shu. Založeno vojenským guvernérem Tangů. R. 965 podrobeno Songům. 5. Jižný Han na hranici s Vietnamem. hl. m. Kanton. R. 971 si ho připojí Songové. 6. Chu hl. m. Changcha. Připojeno k jižním Tangům. 7. Knížectví Wú Yuè ( ) vládnoucí rodina Qián. hl. m. Hanzhou (dříve Xifu). 8. Stát Mĭn jžně od Knížectví Wú Yuè. Dnešní Fujian ( ). 9. Stát Nán Píng (nebo Jīng Nán) hl. m. Jiangling střední tok Dlouhé řeky. 10. Severní Han (není na jihu) drží se ještě po založení Songů. Politické centrum ze západu se přesunuje na východ, ještě východněji než kdy dřív (Útěk od původních elit). Chang'a není už nikdy hl. m., dnes docela vyprahlá pustina. Posun mezinárodně polit. situace. Tangové se orientují na západ, teď je vše orientováno na sever, severovýchod. Na jihu se tolik neválčí, k Songům se většina připojí nenásilně. Rozkvět a hojnost jihu dobré vodní cesty kanál a moře, obchod. Dynastie Song po sjednocení Číny staví více na jihu, sever je spíše hraniční oblast. Zmizení původní elity, elitních rodin. Kulturní rozkvět (básně cí sbírka Huā Jiān Jí Sbírka světu mezi květy veselá kultura teď se na to kouká blbě). Rozvoj knihtisku. Vynalezen za Tangů (dřevěné stroje nejdříve na buddhis. texty) nyní biznis konfuc. klasické knihy - prvně vydáno. FengDao zatracovaná postava, ministr, sloužil 10 císařům 5 dynastií konfuciáncům se to nelíbí. Díky němu knihtisk. Společenské změny rodiny se stěhují za úřední službou (přes půlu číny k jinému vládci).