Československo po 2.světové válce

Transkript

1 Československo po 2.světové válce Situace po osvobození Parlamentní volby 1946 Marshalův plán Únor 1948 Československo v 50. letech Politické procesy 50. let Československo v období uvolňování napětí Pražské jaro 1968 Normalizace -70. a 80. léta Listopadová revoluce

2 Situace po osvobození Citelné ztráty na lidských životech. Násilná smrt mnoha československých osobností (např. Karel Poláček, Vladislav Vančura, Karel Hašler a jiní) Státoprávní uspořádání Československá republika, do doby ustavení nového parlamentu plnily funkci zákonů dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše (po ustavení parlamentu dekrety schváleny jako zákony) Národní očista potrestání zrádců a kolaborantů. Mimořádné lidové a národní soudy žalovaly kolem osob (K trestu smrti odsouzeni mj. německý státní ministr K.H.Frank, prezident Slovenského štátu J.Tiso. První vlna znárodnění převedeny prostřednictvím prezidentových dekretů do státního vlastnictví všechny banky a pojišťovny, klíčový průmysl a závody s více než 500 zaměstnanci Volba prezidenta Eduarda Beneše

3 Parlamentní volby 1946 Mohly se účastnit pouze strany Národní fronty (Vyřazena předválečná Agrární strana pro kolaboraci jejích členů v období protektorátu) Výrazné vítězství KSČ, ale pouze v Čechách. Na Slovensku vítězí Demokratická strana v přepočtu celé republiky čtvrtá. Komunista Gottwald se stává předsedou vlády, prezidentem je opět zvolen Edvard Beneš KSČ ČSNS ČSL DS ČSSD

4 Marshalův plán V roce 1947 nabídli Američané tzv. Marshalův plán (ekonomická pomoc Evropě) ČSR nejprve souhlasila, ale po nátlaku Stalina byla donucena nabídku odmítnout. Mimořádné sucho v roce 1947 prohloubilo hospodářské potíže. Stoupala nespokojenost obyvatelstva. Komunisté navrhovali jako řešení hospodářských obtíží milionářskou daň

5 Únor 1948 Polická situace se přiostřovala a měnila se v boj komunistů proti nekomunistickým stranám. V této době vypukl Krčmáňský případ. Zenkl, Drtina a Masaryk (nekomunističtí členové vlády) dostaly poštou balíčky s výbušninami. Komunisté měli post ministra vnitra, a tak Bezpečnost případ šetřila nedostatečně. V polovině února 1948 odvolal komunistický ministr vnitra Nosek 8 velitelů SNB a nahradil je komunisty podali demisi ministři ČSNS, ČSL a DS. Nešlo o nadpoloviční většinu (demisi nepodal např. J. Masaryk) Tím komunisté tvrdili, že vláda stále existuje a je třeba přijmout demisi a vládu doplnit. Komunisty podpořila generální stávka (účast 2,5 milionů občanů) vstoupily do ulic lidové milice (vytvářené v závodech komunisty) Opozice v demisi očekávala, že tuto politickou krizi vyřeší prezident. Edvard Beneš však před převahou komunistů (kteří měli navíc za sebou SSSR) kapituloval, přijal demisi a jmenoval jiné ministry navržené Gottwaldem. KSČ tímto krokem přebírá moc v Československu. V červnu 1948 abdikuje nemocný Edvard Beneš, střídá ho ve funkci Klement Gottwald a předsedou vlády se stává Antonín Zápotocký. KSČ tak od léta 1948 soustředila veškerou moc ve svých rukou. Únor 1948

6 Československo v 50. letech Monopol moci KSČ. V průmyslu, armádě, bezpečnosti apod. jsou na vedoucích místech komunisté. Pro výchovu mladých byl založen ČSM (Československý svaz mládeže), děti měly organizaci pod názvem Pionýr. Vedle KSČ jsou v Národní frontě už jen 2 politické strany ČSS (Československá strana socialistická) a ČSL (Československá strana lidová) ČSSD se pod nátlakem spojila s KSČ. Likvidace soukromého sektoru. V dubnu 1948 proběhla 2.vlna znárodnění (zestátněny veškeré podniky nad 50 zaměstnanců) a do konce téhož roku byli zrušeni i živnostníci. ČSR v rámci začlenění do východního bloku musela změnit průmyslovou orientaci. Nově orientace na těžký průmysl, i když pro to nebyly surovinové podmínky. Lehký průmysl se vytrácí. V roce 1949 přichází vlna kolektivizace tedy zakládání JZD (jednotná zemědělská družstva) Myšlenka velkých zemědělských celků byla doprovázena nátlakem na ty, kteří do družstev nechtěli vstoupit. Ti byli nařčeni z rozvracení republiky a různými způsoby šikanováni. V souvislosti se změnami byly zestátněny léčebné ústavy, znárodněny lázně a od základů byl vybudován farmaceutický průmysl. Od roku 1952 byla zahájena bezplatná zdravotní péče. Známá z těchto dob je i závodní rekreace. Československo slavilo v této době úspěchy na poli sportovním. Československá výprava dosáhla na letních olympijských hrách v Helsinkách (1952) historicky nejlepší výsledky. Emil Zátopek získal 3 zlaté medaile (5000 m, m, maratón) Od té doby tuto kombinaci nikdo nepřekonal a Zátopek se stal nejlepším sportovcem světa ve třech ročnících.

7 Politické procesy 50. let Jednalo se o zinscenované politické procesy. Do Československa byli vysláni tzv. sovětští poradci, kteří organizovali za domácí podpory kruté tresty pro skutečné i potencionální odpůrce komunistického režimu. Na základě vynesených rozsudků byli popraveni: generál Heliodor Píka, Milada Horáková a podle Stalinovy teorie o nepřátelích ve vlastní straně dále generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský (v tomto procesu Slánský a spol. bylo vyneseno 11 rozsudků smrti) V dalších procesech se jednalo o dlouholeté tresty včetně doživotí (Takto byli například potrestáni někteří hokejisté z národního týmu, kteří se chystali na MS do Londýna obhajovat titul mistra světa) Za nepřátele režimu byla považována i katolická církev, proto procesy zasáhly i její řady. Někteří církevní představitelé byli internováni (mimo jiné Msg. Jan Šrámek, předseda válečné londýnské exilové vlády)

8 Československo v období uvolňování napětí Konec 50. a počátek 60. let. Souvisí s nástupem N.S.Chruščovado čela KSSS a jeho odsouzení Stalinových politických praktik. V roce 1960 došlo k vyhlášení socialismu a v nové Ústavě byla uzákoněna vedoucí úloha KSČ ve státě. ČSR se mění v ČSSR (Československá socialistická republika) Od 60. let se ČSSR více pootvírá světu. Objevuje se tzv. reformní hnutí (snaha o změny), funkci občanské kontroly začíná plnit veřejné mínění. Nebývalý rozkvět zaznamenala v tomto období kultura. I uvnitř KSČ se objevují příznivci těchto změn. Je přijata ekonomická reforma (vypracoval kolektiv ekonomů pod vedením profesora Šika) a společně jsou formulovány požadavky na celkovou demokratizaci politického systému. Postupně se KSČ rozděluje na dva tábory: jednak konzervativci (příznivci starých pořádků ) a reformisté (potřeba demokratických změn) Důkazem kvasu ve společnosti je sjezd českých spisovatelů v roce 1967, kde byla vyslovena ostrá kritika politického režimu a vyjádření potřeby reformovat tento systém

9 Pražské jaro 1968 Název pro období prosazování reforem samotnými reformními komunisty. Mimořádně kladný ohlas u veřejnosti. Prezident a 1.tajemník KSČ Novotný byl odstraněn postupně z obou funkcí (Brežněv: Eto vaše dělo. ) Na pozici nejvyššího muže v KSČ jej nahradil příznivec reformního proudu Alexander Dubček, který si získal mimořádnou podporu v široké veřejnosti. Novým prezidentem se stal Ludvík Svoboda (za války velitel 1. československého armádního sboru), který se však postupně dostával na stranu konzervativců. Nové vedení strany a státu publikovalo Akční program KSČ. V něm sice uvedeny principy marxismu-leninismu, ale zároveň zde uvedena nutnost ekonomických změn, demokratizace společnosti, svobody slova (odstranění cenzury), svobodných voleb. Celkově dostal tento program název socialismus s lidskou tváří SSSR tento program odmítl tolerovat a jeho nejvyšší představitelé (zejména L.I.Brežněv) vytvářeli nátlak na československé vedení (setkání v Drážďanech, zasedání ve Varšavě, schůzky v Čierné nad Tisou a Bratislavě) Českoslovenští politici (zejména Alexander Dubček, Josef Smrkovský a Oldřich Černík) reformní program trpělivě obhajovali, ale bez úspěchu. V noci z 20. na 21. srpna vstoupila z rozhodnutí Moskvy na území Československa vojska pěti států sovětského bloku (SSSR, Polsko, Bulharsko, Maďarsko, NDR) a naše země byla okupována. Zároveň byli představitelé státu (Dubček, Smrkovský, Černík, Kriegl a daší) uneseni do Moskvy a zde byli přinuceni podepsat tzv. moskevské protokoly, které vyjadřovaly souhlas se vstupem vojsk a další politické kroky k návratu Československa před reformu. Dne byla podepsána dohoda o dočasném pobytu sovětských vojsk. Občané sice u nás i ve světě proti tomuto porušení mezinárodního práva demonstrovali, ale světoví politici prakticky nereagovali. O osudu Československa tak bylo rozhodnuto. Nastává období normalizace, tedy návrat k poslušné zemi sovětského bloku.tento stav trval do , kdy došlo revoluční změně

10 21.srpen 1968 V noci z 20. na 21. srpna vstoupila z rozhodnutí Moskvy na území Československa vojska pěti států sovětského bloku (SSSR, Polsko, Bulharsko, Maďarsko, NDR) a naše země byla okupována. Zároveň byli představitelé státu (Dubček, Smrkovský, Černík, Kriegl a daší) uneseni do Moskvy a zde byli přinuceni podepsat tzv. moskevské protokoly, které vyjadřovaly souhlas se vstupem vojsk a další politické kroky k návratu Československa před reformu. Dne byla podepsána dohoda o dočasném pobytu sovětských vojsk. Občané sice u nás i ve světě proti tomuto porušení mezinárodního práva demonstrovali, ale světoví politici prakticky nereagovali. O osudu Československa tak bylo rozhodnuto. Nastává období normalizace, tedy návrat k poslušné zemi sovětského bloku. Tento stav trval do , kdy došlo revoluční změně

11 Normalizace -70. a 80. léta Reformní komunisté byli donuceni postupně opustit funkce (byli dále pronásledováni) a byli nahrazeni prosovětsky orientovanými politiky (Bilak, Indra, Jakeš, Lenárt, Husák a další) Veřejnost stále protestovala proti okupaci v srpnu Vrcholnou formou odporu bylo veřejné sebeupálení Jana Palacha Chtěl svou obětí probudit ostatní a povzbudit je k odporu. V dubnu 1969, na příkaz Moskvy, vystřídal A.Dubčeka v čele KSČ Gustáv Husák. Pak následovaly čistky ve straně (vyloučení reformních komunistů) Tyto postihy byly spojeny se ztrátou zaměstnání a vykonávání podřadnější práce. Stejně tak byly postiženy i rozhlas a televize. I odsud museli odejít ti, co souhlasili s reformátory. Odpor proti režimu vyhlásilo hnutí Charta 77 (V.Havel, P. Uhl, J. Dientsbier, J. Hájek a další), které vyzvalo komunistické normalizátory k diskusi. Místo diskuse následovalo pronásledování členů Charty 77. Většina společnosti však hnutí zpočátku nepodpořila. Až koncem 80.let vzrůstala nespokojenost občanů a opoziční výzvu Několik vět podepsalo lidí.

12 Listopadová revoluce Prosovětsky orientovaní komunističtí normalizátoři (Husák, Jakeš, Bilak, Indra, Fojtík a další) stále zůstávali na stejných pozicích, i když se i v SSSR změnila situace nástupem M. Gorbačova do čela KSSS. Jeho nový program perestrojka a glasnost -byl u nás opomíjen, vše zůstávalo zakonzervováno z dob Brežněva. Gorbačov pak postupně rušil dohled SSSR nad socialistickými zeměmi, které si s novou situací už nevěděly rady. Od počátku roku 1989 se v Československu množily demonstrace. Rozpadal se režim v NDR i v dalších socialistických zemích. Na podzim demonstrace zesílily a vrcholem byla studentská demonstrace 17.listopadu Úředně povolenou demonstraci organizoval Socialistický svaz mládeže jako upomínku na smrt studenta Jana Opletala v roce 1939 a následné uzavření vysokých škol. Po skončení oficiální části se studenti neočekávaně vydali do středu města. Na Národní třídě jim zastoupily cestu pohotovostní oddíly Ministerstva vnitra, zatlačily je do úzkého prostoru a násilím tuto akci rozehnaly (vodní děla, obušky) Zprávy o tomto násilném zásahu velmi rychle pronikly na veřejnost a urychlily revoluční proces. Následovalo vytvoření nových politických subjektů (V Čechách Občanské fórum OF, na Slovensku Verejnosť proti násiliu VPN) a dále mohutněly demonstrace. Dne byl zrušen článek Ústavy o vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Byla jmenována nová vláda v čele s Marianem Čalfou, novým předsedou Federálního shromáždění se stal symbol Pražského jara 1968 Alexander Dubček a vystřídal Gustáva Husáka ve funkci prezidenta republiky Václav Havel. Tím ztratila KSČ moc ve státě a převrat vstoupil do historie pod názvem sametová revoluce (bez použití násilí)