Zábory půdy hrozba, ale i příležitost

Transkript

1 Zábory půdy hrozba, ale i příležitost Ludmila Bosáková Přibližně 70 % chudých obyvatel na světě žije ve venkovských oblastech a většina z nich se živí zemědělstvím (IFAD 2010). Zemědělci půdu využívají nejen pro pěstování potravin. Půda jim také poskytuje stavební materiál, palivo, barvivo, pastvu pro dobytek, bylinky a koření. Rozsáhlé investice a zabírání půdy vedou místní obyvatele k obavám o zachování vlastní soběstačnosti. Zahraniční investice do zemědělské půdy nejsou novým jevem. Rozsáhlé plantáže v Africe, Asii a Latinské Americe existují od dob kolonialismu. Od roku 1980 se vlastnictví půdy zahraničními investory snižovalo a bylo považováno spíše jen za další druh investic, který ale nebyl investory preferovaný. Situace se změnila až s globální krizí cen potravin a finanční krizí mezi lety 2007 a 2008, kdy si lidé začali více uvědomovat hodnotu půdy a spatřili v ní nové investiční příležitosti. 1 Termín zábor půdy (land grabbing) představuje skutečnost, kdy mezinárodní a národní ekonomičtí hráči z různých průmyslových odvětví skupují nebo pronajímají rozsáhlé plochy, které předtím byly využívány místními komunitami (Glopolis 2011). Přičemž akvizice zahrnují více než hektarů nebo dochází k porušení základních lidských práv (Merian Research). Dle organizace Land Matrix byly mezi lety uzavřeny dohody za účelem pronájmu nebo prodeje půdy o rozloze 203 milionů hektarů (Oxfam 2011). Takto rozsáhlé zábory půdy ohrožují potravinovou bezpečnost v cílových zemích, protože omezují přístup původním uživatelům půdy. Těmi jsou ve většině případů drobní rolníci nebo pastevci, pro které znamená zemědělství jediný zdroj obživy. Zemědělci jsou ve složité situaci. Mnohdy totiž využívají společnou půdu podle tradičního a zvykového práva a na ni se nevztahuje žádná právní ochrana. Dle zákona nemohou právo na půdu nijak vymáhat. Pokud tedy o přístup k přírodním zdrojům přijdou, zároveň přicházejí o zdroj výdělku a propadají se ještě do větší chudoby, než v které se nacházeli (Saracini 2011). Nejčastější formou záborů je pronájem půdy místní vládou, který může trvat 25 až 99 let. Tento dlouhodobý pronájem má dopady na více generací, ty jsou odříznuty na desítky let od zdroje půdy, vody anebo pastvin. Pronájem půdy se investorům vyplatí, protože půda je v rozvojových zemích velmi levná a investoři často platí jen symbolické částky s příslibem, že podpoří rozvoj vesnic nebo infrastruktury. Otázkou zůstává, jak moc jsou tyto sliby naplněny. S prodejem půdy je to problematičtější, protože v některých zemích je pro zahraniční subjekty ale i pro místní obyvatele vlastnit půdu ilegální. Z tohoto důvodu se investoři spíše uchylují k pronájmu. Nejméně častá forma je získání licence, kdy si například investor koupí licenci k provozování dolů nebo rybaření (Willy 2011). 1 Podle Světové banky jen v letech získali investoři přes 40 milionů hektarů půdy v subsaharské Africe (10 milionů pak jen v pěti zemích: Etiopii, Libérii, Mosambiku, Nigérii a Súdánu). V období mezi zhruba jen 1,8 milionů hektarů (Glopolis, 2012). Z á b o r y p ů d y h r o z b a, a l e i p ř í l e ž i t o s t 1

2 Proč jsou některé země více atraktivní než jiné? Nejvíce atraktivní jsou země se slabou vládou, které neposkytují dostatečnou právní ochranu místním obyvatelům. Ti mají jen malé šance bránit se a vymoci si právo na využívání půdy. Dalším faktorem, který podporuje příliv investic je nedostatečná transparentnost a kontrola při sjednávání smluv ze strany místní administrativy, to posiluje roli investorů a vytváří živnou půdu pro korupci. Jednání probíhají za zavřenými dveřmi. Místní obyvatelé se ve většině případů jednání účastnit nemohou; informace, které jsou poté poskytovány, bývají neúplné nebo zavádějící (Willy 2011). Aktéři zapojení v land grabbingu Hlavní cílové země investorů najdeme v Subsaharské Africe, konkrétně jsou to země Súdán, Etiopie, Madagaskar, Mozambik a Tanzanie. V Asii se jedná o Kambodžu, Laos, Filipíny anebo Indonésii. V Evropě je nejvíce zasažena Ukrajina. V Latinské Americe je nejvíce postižena Argentina, Paraguay a Uruguay. Obrázek 1: Přehled zemí zapojených v land grabbingu Landrabbers: země původu investorů, kteří získávají půdu pro produkci potravin Landgrabbed: cílové země investorů Země, které jsou zároveň zeměmi původu investorů i cílem investic Země, kde více než 10 % populace trpí podvýživou Zdroj: Grain 2011 Nejvíce uzavřených dohod je mezi soukromými subjekty 2 a vládou cílové země. Soukromé podniky jsou pobízeny nejen ze strany cílové země, ale také ze země, z které pocházejí. Například Saudská Arábie podporuje firmy prostřednictvím King Abdullah Initiative for Saudi Agricultural Investment Abroad, kdy mohou získat až 60 % potřebných finančních prostředků na pokrytí projektů v zahraničí. Mimo klasické agro-společnosti se významným hráčem staly finanční instituce jako například soukromé banky (Goldman Sachs, Deutsche Bank) a penzijní fondy převážně z USA a Velké Británie 2 Především z Jižní Koreje, Singapuru, zemí Evropské Unie (zejména Británie a Německa), Spojených států amerických a Perského zálivu. Z á b o r y p ů d y h r o z b a, a l e i p ř í l e ž i t o s t 2

3 (TIAA-CREF, který má pronajatou půdu o rozloze ha). Pronájmy zemědělské půdy jsou pro finanční instituce cestou, jak diverzifikovat své portfolio a zajistit si větší bezpečnost svých investic. K prohloubení problému přispívají také univerzity, které si vybraly tento druh investic pro jejich značnou jistotu návratnosti finančních nákladů. Harvard a další významné univerzity investují prostřednictvím hedgeových fondů skrz investiční firmy (např. Emergent Asset Managment) nebo banky např. Goldman Sachs (Vidal a Provost 2011). Méně výrazné investice pocházejí od lokálních firem, které jsou řízené elitami. V některých případech tyto firmy ale spolupracují se zahraničními investory (Cotula, 2011). Mezi významné hráče patří i vlády států. Každý ze států má své vlastní důvody. Země Perského zálivu (Saudská Arábie, Kuvajt, Spojené Arabské Emiráty) se snaží zajistit svoji potravinovou bezpečnost, která je v důsledku nevhodné půdy a nedostatku vody výrazně ohrožena. Tyto vlády podporují firmy různými ekonomickými nástroji (úlevami na daních nebo dotacemi ze speciálních fondů), aby mohly částečně pokrýt své náklady na zahraniční investice. Dalším významným hráčem je Čína, která se prostřednictvím svých státních podniků snaží pokrýt svoji spotřebu surovin. Nemalým dílem k záborům půdy přispívají také multilaterální organizace (např. Světová banka) či rozvojové banky, které podporují tento druh dohod (Cotula 2011). Faktory podporující landgrabbing Zábory půdy jsou podpořeny několika faktory. S přibývajícím růstem populace a změnou skladby konzumovaných potravin (zejména nárůstem konzumace mléčných výrobků a masa) sílí tlak na produkci potravin. Země, které nejsou schopny navýšit vlastní produkci, jsou nuceny více dovážet, aby uspokojily poptávku. Dalším faktorem je zvyšující se tempo urbanizace. Lidé, kteří dříve byli samozásobiteli, se stěhují do měst, kde ale nemají prostor, aby si vypěstovali vlastní potraviny a stávají se závislými na jejich dovozu. Dalším faktorem je omezení dodávek potravin. Nejméně 25 zemí včetně Ruska, Indie nebo Vietnamu v důsledku neúrody v roce 2008 zakázalo nebo omezilo vývoz základních potravin. Tato situace přispěla k dalšímu zdražení potravin, ke zvýšení lukrativnosti zemědělství a spekulacím. Cena půdy v rozvojových zemích je stále nižší než na Západě, a proto se investorům vyplatí skupovat nebo si pronajímat půdu ve velkém. Investoři se obracejí k produkci zemědělských komodit kvůli zajištění diverzifikace svých prostředků a ochraně před inflací. Půdu začnou obhospodařovat ve chvíli, kdy mohou očekávat nejvyšší zisk. Například v Mozambiku bylo převedeno kolem 2,7 milionu hektarů a během auditu v roce 2009 se zjistilo, že přibližně 50 % z celkové rozlohy je obhospodařováno jen částečně nebo dokonce vůbec (Deininger a Byerlee 2012). Od roku 2011 byly nuceny čerpací stanice všech členských států EU postupně zvýšit podíl pohonných hmot s nízkým obsahem CO 2. Tím se Evropská Unie, která si dala za cíl do roku 2020 docílit 10 % tržního podílu v biopalivech, stala silným hráčem v závodě o půdu. Evropa ale nemá dostatek zemědělské půdy pro pokrytí zvýšené poptávky. To vedlo k tomu, že evropské podniky začaly hledat nové volné zemědělské plochy, na kterých by mohly pěstovat plodiny určené pro biopaliva (Ravanera a Gorra 2011). Dochází tak k vzájemné konkurenci a zemědělských ploch pro pěstování potravin ubývá. Toto jednání může vést k narušení světové potravinové bezpečnosti (Cotula a kol. 2008). Menší podíl na záborech půdy má zablokování tisíců hektarů půdy pro průzkumy nových nalezišť ropy, uhlí nebo plynu. Místním obyvatelům je odepřen přístup na tato území, přestože není využíváno. Například v Súdánu je blokováno 1,1 milionu km² převážně státními podniky z Číny nebo Indie (Global Witness 2009). Z á b o r y p ů d y h r o z b a, a l e i p ř í l e ž i t o s t 3

4 I zájem o ochranu přírody má svůj podíl na záborech půdy. Soukromé osoby, firmy, mezinárodní finanční instituce nebo neziskové organizace zabývající se ochranou přírody skupují území, aby z něj vytvořily chráněná území. Bohužel tyto snahy mají i odvrácenou stranu. Příkladem může být zalesňování národního parku Mount Elgon v Ugandě. Z pozemků byly vyhnány stovky rodin vesničanů. Během vystěhování byly napadeny a mučeny ostrahou národního parku a jejich úroda byla zničena (Smith, 2007). Aby vlády přilákaly vyšší příliv investic do své země, provádějí politické reformy. Snaží se upevnit pozici investorů tím, že upravují legislativu tak, aby byla výhodná pro investory. Tím ale zároveň oslabují práva svých občanů. Investorům jsou nabízena daňová zvýhodnění, nižší cena za pronájem půdy a tak dále. Nově objevujícím se důvodem je také rozšiřující se turismus, a to především v přímořských oblastech. Například na Kostarice je 80 % všech pláží vlastněno zahraničními investory (Honey, 1999). Pozitivní a negativní dopady land grabbingu A co mohou místní obyvatelé získat? Lepší přístup na trh, import nových technologii a know-how, vybudování nové infrastruktury a tvorbu nových, dobře placených pracovních míst. Následně by všechny tyto faktory měly vést k celkovému rozvoji venkova, zlepšení životní úrovně obyvatel a v konečném důsledku k růstu HDP země. Na druhou stranu ale obyvatelé mohou přijít o hodně. V první řadě se jedná o ztrátu přístupu k přírodním zdrojům (půda, vodní zdroje, pastviny a lesy). Prvním paradoxem je, že si investoři vybírají místa, kde je již infrastruktura vybudovaná. Pokud je produkce určená na export, investor nemá žádnou motivaci pro budování lepšího přístupu na trh. Se slibovanými pracovními místy je to také složité, protože nabídka je omezená. Tedy ne každý, kdo přišel o půdu, získá práci. I když práci získá, plat je často nižší, než investor přislíbil, a zaměstnanec není schopen pokrýt své životní náklady. Tato situace nejvíce ohrožuje ženy. Nejen že mají horší přístup k vlastnickým právům k půdě, ale jejich živobytí je více závislé na vypěstování dostatečného množství plodin, převážně z polí vlastněných manželem nebo mužským příbuzným. Placená práce je určená především mužům, a pokud už je žena zaměstnána, často dostává nižší plat než muž. Všechny tyto faktory vedou k prohloubení chudoby. Protože je půda zabírána i na více než 50 let, dopady se dotknou více generací. Tradiční zemědělství se přeměňuje v intenzivní zemědělství s rozsáhlými monokulturami. Dochází k znečištění životního prostředí prostřednictvím neodborného nadužívání hnojiv a pesticidů, což dále vede k úbytku biodiverzity, nižší rezistenci ekosystému, znečištění vodních toků a následnému ohrožení lidského zdraví. Často dochází k záměrnému přečerpávání vodních zdrojů a půdy. Investoři často nemají zájem o dlouhodobou udržitelnost, a to celé vede k degradaci půdy, nižší produktivitě a rozšíření desertifikace. Po odchodu nájemců je půda vyčerpaná a takřka bezcenná. Jedním z nejzávažnějších negativních dopadů, který doléhá na obyvatele, je nucené vystěhování nebo dokonce vyvlastnění půdy. Nucené vystěhování probíhá často násilně, během noci či v brzkých ranních hodinách, za asistence policie, vojenských složek nebo soukromých ozbrojených sil, přestože mnohde účast soukromých složek zákon zakazuje. Ztráta půdy s sebou přináší konkurenční boj o nezabranou půdu. Zvyšuje se tlak mezi komunitami a objevují se nové konflikty mezi vesnicemi, zemědělci a pastevci. Z á b o r y p ů d y h r o z b a, a l e i p ř í l e ž i t o s t 4

5 Problém land grabbingu v Kambodži V Kambodži pracuje 70 % populace v zemědělském sektoru. Pokud tedy ztratí půdu, znamená to pro ně i ztrátu živobytí. Mezi lety 1988 až 2006 bylo zabráno kolem hektarů. Jen v hlavním městě Phnom Penhu mezi lety mezi lety bylo vystěhováno rodin, mezi to bylo rodin a mezi se už jednalo o rodin (Land and Housing Working Group, 2009). V celkovém součtu se jedná o lidí a přibližně dalších žije pod hrozbou vystěhování. Téměř 56 % dostupné orné půdy je využíváno soukromými společnostmi (Saracini, 2011). V roce 2001 byl schválen zákon zaručující právo vlastnit půdu. Podle zákona existují dvě kategorie vlastnického práva k půdě. Státem vlastněná půda, která je klasifikována buď jako státní veřejný majetek (např. les) ten má být chráněn před komerčním využitím, a státní soukromý majetek, ten je určený pro ekonomické a sociální záměry. 3 Druhou kategorii je soukromý majetek, který může být vlastněn individuálními osobami nebo komunitou. Maximální rozloha pozemku pro ekonomické účely, kterou je možné získat, je hektarů. Tento limit se vztahuje na jednotlivé osoby, ale také na společnosti (Saracini, 2011). Každá rodina, aby mohla získat vlastnický titul, musí prokázat, že na pozemku žije více než 5 let. Získat registraci je velmi komplikované, proces je zdlouhavý, netransparentní, obtěžkán byrokracií a korupcí. Přesto, že rodina vlastní všechny potřebné dokumenty, není jisté, že práva obdrží včas. 4 Častým problém je i neinformovanost komunitního vůdce, který obyvatelům podá nesprávné informace. Tak se stalo i v následujícím příkladě, kdy místní obyvatelé byli ujištěni, že není nutná registrace jejich půdy, o kterou ovšem posléze přišli. Hořkosladká příchuť cukru z Kambodži V Kambodži najdeme mnoho příkladů land grabbingu, pro ilustraci můžeme uvést příklad z provincie Koh Kong. V roce 2006 byly uzavřeny dvě koncese (9 700 a hektarů) na pěstování cukrové třtiny za účelem vývozu do zemí Evropské Unie společnostmi Kong Sugar Industry Co. a Koh Kong Plantation Co. spoluvlastněné senátorem Ly Yong Phat a zahraničními partnery v Thajsku a Taiwanu. Ale jelikož u obou společností je stejný spoluvlastník, v našem případě senátor Ly Yong Phat, je porušen zákon. Ten stanovuje maximální možnou rozlohu pro jednotlivce na hektarů (CHRAC, 2010). Nejméně 459 rodin ztratilo kolem hektarů půdy, přestože na půdě hospodařily více než 5 let, a tím pádem dle zákona o půdě z roku 2001 měly na tuto půdu právo. Přes protesty místních obyvatel byly rodiny za asistence z půdy násilně vystěhovány. Během policejní akce byla postřelena jedna žena a zničená úroda a obydlí. Stížnosti vesničanů příslušným organům byly naprosto ignorovány. Celá akce měla tyto dopady: snížila se potravinová bezpečnost (farmáři ztratili kvalitní půdu, přístup na pastviny a do lesa), mnoho rodin bylo nuceno prodat svůj dobytek, protože neměly půdu pro jejich pasení. Chemické odpady z plantáží znečistily místní vodní zdroj a zahubily ryby. Děti z chudších rodin byly nucené opustit školu a začaly vydělávat peníze pro svoji rodinu. Někteří obyvatelé, kteří přišli o svá pole, se rozhodli nastoupit do práce na cukrových plantážích, avšak před tím museli souhlasit s nižším odškodněním. Mnohé rodiny přiznaly, že se propadly do větší chudoby, než ve které se dosud nacházely. Rodinám bývá nabídnuto odškodnění, které ale není adekvátní, neodpovídá skutečné ceně půdy na trhu a je placeno se zpožděním (Saracini, 2011). 3 Pro využívání půdy si musí jednotlivci či investoři obstarat ekonomické či sociální pozemkové koncese, ty se vztahují ale pouze pro půdu ve státním soukromém vlastnictví. 4 To ale není dodržované např. čínská společnost The Green Rich Co Ltd. má pronajato v Koh Kong distriktu hektarů (Üllenberg, 2009) Z á b o r y p ů d y h r o z b a, a l e i p ř í l e ž i t o s t 5

6 Land grabbing má stinné i světlé stránky. Je jen otázkou, jak se podaří dotčeným zemím eliminovat negativní dopady a zároveň využít všech výhod, které přicházejí se zahraničními investicemi. V každém případě je nutné této problematice věnovat větší pozornost, aby se zamezilo dalšímu porušování základních lidských práv. Doporučená řešení na úrovni občanské společnosti v postižených zemích Šíření povědomí o existujících právech na vlastnění půdy základem může být školení, kdy se cílová skupina dozví, jaká práva má a jak se jich může domáhat. Podpora participace obyvatel při jednání o udělení koncesí investorům. Posilování schopnosti místních komunit organizovat se a vytvoření sítě pro vzájemnou podporu společných práv (například školení, pravidelné setkávání napříč komunitou). Monitoring případů, kde jsou porušována práva místního obyvatelstva. Zajištění anonymity obyvatel při poskytování informací. Vytváření a posilování již existujících národních sítí a sdružení mezi místními komunitami. Podpora obyvatel při uplatňování svých práv a při komunikaci s úřady například při vymáhání odškodnění, poskytování právního poradenství pro postižené rodiny nebo asistence při registraci půdy pro jak jednotlivé rodiny, tak i pro celé komunity. Školení pro lokální vůdce, kteří budou schopni adekvátně zastupovat zájmy své komunity ve vyjednávání s vládou a investory. Doporučení pro účastníky rozhodovacího procesu v Česku Podpora projektů na budování kapacit a odborného poradenství v soukromém sektoru a občanské společnosti. Působení prostřednictvím členství v EU a dalších multilaterálních organizacích při jednání s jednotlivými vládami postižených zemích na prosazování zemědělské politiky respektující práva obyvatel k půdě. Podporovat zájem Evropské unie, dalších multilaterálních organizací a vlád cílových zemí na tvorbě legislativy, která by stanovila minimální úroveň požadavků na investory týkající se výstavby infrastruktury, tvorby nových pracovních míst, benefitů pro místní komunitu a ochrany životního prostředí. Podpořit transformaci Dobrovolné směrnice o zodpovědném investování do zemědělství vytvořené FAO na závaznou. (Voluntary guidelines on the responsible governance of tenure o fland, fisheries and forests in the context of national fd security and agriculture organization of the united nationas) Zajistit, aby každý investiční návrh obsahoval zhodnocení ekonomických, sociálních a ekologických dopadů z pohledu dlouhodobé udržitelnosti. Z á b o r y p ů d y h r o z b a, a l e i p ř í l e ž i t o s t 6

7 Seznam zkratek EU Fao hdp TIAA-CREF evropská unie organizace pro výživu a zemědělství hrubý domácí produkt Teachers Insurance and Annuity Association and College Retirement Equities Fund Použité zdroje: IFAD. [online]. Rural poverty report 2011, [cit. 2 června 2012]. Dostupné na Unit National Department of Economic and Social Affairs. [online]. Foreign land purchases for agriculture: what impact on sustainable development?, [cit. 24 června 2012]. Dostupné na Glopolis. [online]. Investice do zemědělství v Africe, 2012 [cit. 3 července 2012]. Dostupné na glopolis.org/cs/potravinova-bezpecnost Prášková. D [online]. Zábory půdy v Africe, Hrozba pro potravinovou bezpečnost, 2011 [cit. 10. července 2012]. Dostupné na glopolis.org/cs/potravinova-bezpecnost Merian Research, CRBM [online]. The Vultures of Land Grabbing, nedatováno [cit. 10. července 2012]. Dostupné na Saracini, N. [online]. Stolen land, stolen future a report on land grabbing in Cambodia, 2011[cit. 5. června 2012]. Dostupné na Oxfam. [online]. Land and power, 2011[cit. 26. června 2012]. Dostupné na Willy, L. [online]. The tragedy of public lands: The fate of the commons under global commercial pressure, 2011 [cit. 11. června 2012]. Dostupné na Cotula, L. [online]. The outlk on farmland acquisitions, 2011 [cit. 10. července 2012]. Dostupné na Deininger, K. Byerlee. D. a kol. [online]. Rising Global Interest in Farmland. Can It Yield Sustainable and Equitable Benefits?, 2011 [cit. 14. července 2012]. Dostupné na Ravanera, R. Gorra, V. [online]. Commercial pressures on land in Asia:An overview, 2011 [cit. 26. června 2012]. Dostupné na Cotula, L. Dyer, N. Vermeulen, S. [online]. Fuelling exclusion? The biofuels bm and pr people s access to land, 2008 [cit. 4. července 2012]. Dostupné na Global Witness. [online]. Fuelling Mistru, 2009 [cit. 17. července 2012]. Dostupné na Carbon Trade Watch. [online]. Carbon trading, REDD+ and the push for pricing forests, 2012 [cit. 24. června 2012] Dostupné na Vidal, J. Provost, C. [online]. US universities in Africa land grab, 2011 [cit. 11. června 2012] Dostupné na Smith, K. [online]. The Carbon Neutral Myth, Offset Indulgences for your Climate Sins 2007 [cit. 18. července 2012] Dostupné na Üllenberg, A.[online]. Foreign Direct Investment (FDI) in Land in Cambodia, 2009 [cit. 17. července 2012] Dostupné na CHRAC.[online]. Still Losing Ground, 2010 [cit. 15. června 2012] Dostupné na GRAIN.[online]. Land grabbing and the global fd crisis, 2011 [cit. 6. června 2012] Dostupné na Honey, M.[online]. Ecotourism and Sustainable Development: Who owns paradise? 1999 [cit. 13. června 2012] Dostupné na o o Land and Housing Working Group.[online]. Land and housing rights in Cambodia, Parallel Report [cit. 17. června 2012] Dostupné na Z á b o r y p ů d y h r o z b a, a l e i p ř í l e ž i t o s t 7

8 Projekt V4 Aid byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničích věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z fondů Evropské komise.