Odpovědnost za vady díla

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Tomáš Doleţal Odpovědnost za vady díla Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Stanislav Plíva, CSc. Katedra obchodního práva Praha, leden 2011

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny pouţité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 10. ledna 2011 Tomáš Doleţal 2

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce Doc. JUDr. Stanislavu Plívovi, CSc. za jeho vstřícnost a za poznámky, které přispěly k dokončení práce. Dále chci poděkovat JUDr. Davidu Karabcovi za připomínky k obsahové stránce práce a Mgr. Petru Doleţalovi za pomoc při jazykové a formální korektuře práce. Zvláštní poděkování patří mé rodině a přítelkyni za podporu, kterou mi při psaní této práce poskytovaly. 3

4 Obsah Čestné prohlášení... 2 Poděkování... 3 Obsah... 4 Úvod Vymezení pojmu dílo Vadné plnění Obecně Vada díla Dělení vad v obchodním zákoníku Faktické vady Právní vady Další dělení vad Vady podstatné a vady nepodstatné Vady zjevné a vady skryté Vady odstranitelné a vady neodstranitelné Vady zakládající zákonnou odpovědnost za vady a vady, na které se vztahuje záruka za jakost Splnění a jeho vztah k odpovědnosti za vady Systematika právní úpravy odpovědnosti za vady Podstata odpovědnosti za vady a její vztah k odpovědnosti za prodlení Rozsah odpovědnosti za vady díla Rozhodný okamţik pro vymezení rozsahu Liberační důvody Záruka za jakost Obecně Věcný rozsah záruky za jakost Liberační důvody Časový rozsah záruky za jakost a okamţik jejího převzetí Náleţitosti převzetí záruky Odlišnosti záruky za jakost od zákonné odpovědnosti za vady Uplatnění práv z odpovědnosti za vady díla Obecně Zjištění vad díla Oznámení vad díla Lhůty k oznámení vad díla Důsledky pozdního oznámení vad díla a jejich vyloučení Práva z vad díla Obecně Práva z vad díla při podstatném porušení smlouvy Práva z vad díla při nepodstatném porušení smlouvy Jednotlivá práva z vad díla Obecně Právo poţadovat odstranění vad Právo poţadovat přiměřenou slevu z ceny za dílo Právo odstoupit od smlouvy

5 10.5 Právo na náhradu nutných nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním práv z vad díla? Souběh práv z vad díla a práv z jiných právních titulů Odpovědnost za vady díla v návrhu nového občanského zákoníku Dosavadní vývoj prací na návrhu nového občanského zákoníku Systematika právní úpravy odpovědnosti za vady díla Vybrané otázky obecné úpravy odpovědnosti za vady Vybrané otázky zvláštní úpravy odpovědnosti za vady díla Srovnání české a slovenské právní úpravy odpovědnosti za vady díla Obecně Vymezení pojmu dílo a vadného plnění Převzetí záruky za jakost jednostranným právním úkonem Práva související s vadami díla Závěr Seznam pouţitých zkratek Seznam pouţité literatury Shrnutí Abstract

6 Úvod Snad ţádná ze smluvních stran smlouvy o dílo si při jejím uzavírání ani během její následné realizace nepřeje, aby byla nucena aplikovat právní úpravu odpovědnosti za vady díla. Moţná právě proto dochází často k tomu, ţe smluvní strany nevěnují úpravě odpovědnosti za vady díla při sjednávání smlouvy dostatečnou pozornost, ač jim dispozitivní charakter norem upravujících tento institut poskytuje velmi široký prostor pro smluvní úpravu. Pokud smluvní strany upraví práva a povinnosti z odpovědnosti za vady díla ve smlouvě dostatečně přesně a jasně, zvyšují tím šanci, ţe se v případě zhotovení vadného díla vyvarují vzájemných sporů. Naopak pokud tento institut smluvní strany neupraví ve smlouvě vůbec, často se s jeho právní úpravou seznamují aţ po zhotovení vadného díla, coţ uţ zpravidla bývá pozdě. Důvěra smluvních stran je poskytnutím vadného plnění narušena a v kombinaci s neznalostí právní úpravy odpovědnosti za vady díla často vede ke zbytečným a zdlouhavým sporům. Ostatně o tom, ţe to nejsou ojedinělé případy, vypovídá bohatá judikatura dovolacího soudu. V mnohých případech by dostatečná znalost práv a povinností smluvních stran při poskytnutí vadného plnění pomohla zbytečným soudním sporům předcházet. O to víc vynikne důleţitost znalosti právní úpravy, pokud si uvědomíme, ţe na základě smlouvy o dílo jsou zhotovována např. rozsáhlá stavební díla, na jejichţ budování je nutné vynaloţit značné peněţní prostředky, lidskou práci a čas. Cílem této práce je komplexně rozebrat ucelený systém právní úpravy odpovědnosti za vady díla v obchodních závazkových vztazích, popsat vazby mezi jednotlivými ustanoveními, poukázat na některé obtíţe vznikající při jejich výkladu a nastínit moţnosti řešení problematických míst. Za tím účelem rozebírám a odkazuji na relativně bohatou a konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, uvádím názory některých komercionalistů, snaţím se je konfrontovat se svými právními názory a na základě své argumentace předkládat moţná řešení vybraných problémů. Drtivou většinu právní úpravy odpovědnosti za vady díla v obchodních závazkových vztazích obsahuje obchodní zákoník. Mezi jeho ideové zdroje patří zákoník mezinárodního obchodu, hospodářský zákoník a Úmluva OSN o smlouvách 6

7 o mezinárodní koupi zboţí (Vídeňská úmluva). Z toho důvodu uvádím v práci téţ právní úpravu dané problematiky obsaţenou v těchto zákonících a mezinárodní smlouvě, zejména na těch místech, kde se obchodní zákoník se svými předlohami obsahově rozešel nebo tam, kde při jeho výkladu vznikají obtíţe. V některých případech je zmíněna téţ příslušná právní úprava obsaţená v občanském zákoníku, protoţe předpisy práva občanského jsou k obchodnímu zákoníku subsidiární. Otázky neupravené obchodním zákoníkem je tudíţ nutné řešit podle občanského zákoníku. Cílem práce však není obě dosud platné právní úpravy odpovědnosti za vady díla v obou kodexech srovnávat, protoţe takové srovnání by jistě několikanásobně překročilo rozsah diplomové práce. Práce věnuje zvýšenou pozornost samotnému vymezení pojmu odpovědnosti za vady díla, jelikoţ v mnoha případech vymezení není jednoznačné. Z toho důvodu úvodní kapitoly podrobně rozebírají samotné pojmy dílo a vadné plnění, které jsou pro toto vymezení nezbytné. V dalších kapitolách jsou nastíněny vztahy odpovědnosti za vady ke splnění a k odpovědnosti za prodlení, které mají některé praktické důsledky, o nichţ pojednávají další kapitoly. Vedle nezbytného vymezení rozsahu odpovědnosti za vady díla a záruky za jakost je značná pozornost věnována procesním aspektům uplatnění jednotlivých práv z vad díla, protoţe nesplnění povinností v procesu uplatnění práv z vad díla totiţ můţe realizaci samotných práv z vad díla zabránit. Proto procesní úprava předchází hmotněprávní úpravě práv z vad díla, kterou rozebírají následující kapitoly práce. Vzhledem k tomu, ţe v současné době existuje reálná šance na schválení nového občanského zákoníku, uvádím v předposlední kapitole práce připravovanou systematiku právní úpravy odpovědnosti za vady díla a podrobně rozebírám vybrané problémy (otázku splnění závazku a jeho vztahu k odpovědnosti za vady a otázku provedení díla), kterým práce věnuje náleţitou pozornost i při rozboru současné právní úpravy. Poslední kapitola se zabývá srovnáním české a slovenské právní úpravy. Obchodní zákoník nabyl účinnosti 1. ledna 1992, tedy ještě za trvání České a Slovenské federativní republiky. O rok později sice došlo k rozdělení společného státu na dva samostatné státy s vlastními svébytnými právními řády, avšak Česká republika i Slovenská republika si do dnešního dne ponechaly stejné obchodní a občanské 7

8 zákoníky, které se liší pouze novelami přijatými po rozdělení společného státu. Ve Slovenské republice vzhledem k tomu platí ve značné míře obdobná právní úprava odpovědnosti za vady díla jako v České republice, přesto lze najít rozdíly. Kapitola se některými z nich zabývá, kdyţ uvádí odlišnosti v právní úpravě a některé názory slovenských komercionalistů na vybrané problémy, které je zajímavé srovnat s názory českých komercionalistů uvedenými v předchozích kapitolách práce. Diplomová práce vychází z právního stavu ke dni

9 1 Vymezení pojmu dílo Výklad o problematice odpovědnosti za vady díla je nutné zahájit úvodními poznámkami k samotnému pojmu dílo. Cílem první kapitoly je tento pojem blíţe vymezit. Ustanovení 536 odst. 2 obchodního zákoníku v rámci úpravy smlouvy o dílo výslovně stanoví, ţe dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáţ určité věci, její údrţba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dále uvádí, ţe dílem se rozumí vţdy zhotovení, montáţ, údrţba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. 1 Z uvedené zákonné definice vyplývá, ţe dílem se rozumí vţdy nějaká činnost, konání. Výčet činností, které spadají pod pojem díla, je neuzavřený, i kdyţ značně omezený poţadavkem hmotně zachyceného výsledku. Pokud není výsledek činnosti hmotně zachycen, nepůjde o smlouvu o dílo, ale o inominátní smlouvu 2 podle 269 odst. 2 3 nebo o mandátní smlouvu. 4 Ačkoliv to obchodní zákoník výslovně nestanoví, nespadají pod reţim smlouvy o dílo činnosti, na které lze vztáhnout vzhledem k jejich povaze reţim jiného smluvního typu, přestoţe mají hmotně zachycený výsledek a vyhovují výše uvedené definici (např. činnost auditora se vykonává podle smlouvy o kontrolní činnosti). 5 Ţádnou z výše uvedených činností obchodní zákoník nedefinuje. Problematickým se jeví zejména pojem montáţ, který právní teorie nechápe zcela jednotně. I. Štenglová 6 uvádí, ţe se ustálilo negativní vymezení tohoto pojmu. Podle ní za montáţ nelze 1 Občanský zákoník pojem díla nedefinuje vůbec, ale činí tak judikatura. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn.: 30 Cdo 2746/99, který se zabývá občanskoprávní smlouvou o dílo, se dílem rozumí výsledek pracovní činnosti (fyzické nebo duševní) zhotovitele, který má podobu materiální, tedy má charakter věci nebo její změny (např. zhotovení věci, oprava věci, úprava nebo údrţba věci, vymalování bytu, poloţení podlahové krytiny apod.), přičemţ se můţe jednat o vznik zcela nové věci (coţ je charakteristické pro zhotovení věci na zakázku) nebo jen nové součásti věci nebo změnu jejich vlastností. 2 Štenglová, I. Smlouva o dílo v obchodních závazkových vztazích (I. část). Právní praxe v podnikání, 1992, č. 2, s Je-li v textu diplomové práce uvedeno ustanovení bez specifikace zákona, jedná se o ustanovení obchodního zákoníku, nevyplývá-li z kontextu jinak. 4 Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s Štenglová, I. Smlouva o dílo. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s

10 povaţovat pouhou instalaci věci, tj. vybalení, umístění, popřípadě vyváţení a vyzkoušení věci, ale ţe musí jít o činnost vyţadující určitou kvalifikaci osoby, která ji provádí. P. Raban 7 montáţ charakterizuje jako umístění a sestavení věci nebo souboru věcí (stroje, zařízení, konstrukce) na sjednaném místě tak, aby byly schopné provozu. Naopak za montáţ nepovaţuje dodávku na zástrčku, tj. pouhé ustavení (umístění) věci a její připojení na elektrickou, plynovou, vodovodní nebo jinou síť. Naproti tomu L. Kopáč 8 vymezuje montáţ šířeji. Podle něj je montáţí třeba rozumět uvedení věci do stavu pouţitelnosti, takţe zahrnuje nejen sestavování jednotlivých částí věci, ale i tzv. instalaci věci, tj. její připoutání k základu, na němţ má být věc umístěna. Podobným způsobem montáţ charakterizuje i J. Dědič. 9 Pojem montáţ vymezoval 315 hospodářského zákoníku: Smlouvou o dodávce montáţe se dodavatel zavazuje umístit a sestavit stroje, zařízení, jejich soubor nebo konstrukce na sjednaném místě tak, aby byly schopny provozu. I. Pelikánová 10 k tomu uvádí: Je zřejmé, ţe pojetí montáţe bude kontinuální s minulostí. Není vyloučeno rozšíření pojmu na sestavení zařízení, aniţ musí vţdy dojít k jeho umístění. Na druhé straně je asi moţné povaţovat za montáţ i závazek neobsahující umístění strojů nebo přístrojů a spočívající jenom v jejich sestavení a uvedení do provozuschopného stavu. Osobně se přikláním k názoru, ţe montáţ by měla zahrnovat činnost vyţadující určitou kvalifikaci a zároveň by jejím výsledkem mělo být uvedení předmětu díla do provozuschopného stavu. Nepovaţoval bych tedy za montáţ pouhé umístění předmětu díla na sjednané místo a jeho instalaci, i kdyby k této činnosti bylo potřeba jisté kvalifikace (např. umístění a instalace rozměrného a těţkého předmětu díla do výrobního závodu). Bylo by totiţ velmi těţké odlišit, kdy se jedná o montáţ (a tedy jiţ smlouvu o dílo) a kdy jde o pouhé dodání zboţí na sjednané místo plnění (tedy o kupní smlouvu). Proto se bráním příliš širokému vymezení pojmu montáţe, protoţe prodávající by se snadno mohl stát zhotovitelem, aniţ by toho smluvní strany při uzavírání kupní smlouvy zamýšlely dosáhnout. Taková právní úprava by jistě nepřispívala k právní jistotě smluvních stran. 7 P. Raban in Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s Kopáč, L. Obchodní kontrakty. II. Díl. Praha : Prospektrum, 1994, s Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl IV, , důvodové zprávy, rejstřík. 1. vydání. Praha : Polygon, 2002, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s

11 Údrţbou věci rozumí J. Dědič 11 odstranění neţádoucích změn na věci, které vznikají v důsledku jejího pouţívání, včetně výměny opotřebovaných dílů. Podle I. Pelikánové 12 údrţba spočívá v pracích, které mají vést k zachování funkčnosti nebo estetické účinnosti věci, popřípadě i k jejich zlepšení. Opravu chápe I. Pelikánová 13 tak, ţe znamená obnovení funkčnosti nebo vzhledu věci. J. Dědič 14 uvádí, ţe oprava zahrnuje práce a činnosti směřující k odstranění vad. Úpravou věci je podle J. Dědiče 15 činnost, která mění vlastnosti věci a moţnosti jejího pouţití, např. modernizace. Zhotovení určité věci můţe v určitých případech spadat nikoliv pod úpravu smlouvy o dílo, ale pod úpravu kupní smlouvy. Tyto případy jsou vymezeny v 410 odst. 1 a týkají se smluv o dodání zboţí, které má být teprve vyrobeno. Kritérium, které oba smluvní typy v těchto případech rozlišuje, spočívá v tom, zda podstatnou část věcí, jichţ je za potřebí k výrobě zboţí, dodal věřitel, nebo dluţník. O kupní smlouvu se jedná, pokud podstatnou část věci dodal dluţník (prodávající), zatímco o smlouvu o dílo se jedná v případě, ţe podstatnou část věcí dodal věřitel (objednatel). 16 Z tohoto obecného pravidla však existují výjimky: bez ohledu na to, ţe dluţník obstaral podstatnou část věcí, jedná se vţdy o smlouvu o dílo, pokud závazek dluţníka (zhotovitele) zahrnuje montáţ (srov. 410 odst. 2); dále se vţdy jedná o smlouvu o dílo, pokud sice podstatnou část věcí obstaral dluţník, avšak na výsledku převaţuje podíl práce dluţníka (zhotovitele), a konečně o smlouvu o dílo se jedná vţdy také tehdy, pokud jde o zhotovení, montáţ, údrţbu, opravu nebo úpravu stavby (srov. jiţ citovaný 536 odst. 2, věta druhá). I bez tohoto výslovného ustanovení je moţno tento závěr dovodit z 409 a contrario. Podle 409 se úprava kupní smlouvy v obchodním zákoníku pouţije pouze na movité věci, tudíţ předmětem obchodní kupní smlouvy stavba být nemůţe, protoţe je věcí nemovitou ( 119 odst. 2 občanského zákoníku). 11 Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl IV, , důvodové zprávy, rejstřík. 1. vydání. Praha : Polygon, 2002, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s Op. cit., s Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl IV, , důvodové zprávy, rejstřík. 1. vydání. Praha : Polygon, 2002, s Op. cit., s Stejné kritérium stanovil zákoník mezinárodního obchodu ( 277) a pouţívá je téţ Vídeňská úmluva (čl. 3 odst. 1). 11

12 Od pojmu dílo je nutno odlišovat pojem předmět díla. Předmětem díla rozumíme výsledek činnosti, která je dílem, tj. určitá nově vytvořená věc či změna věci (např. u opravy nebo úpravy věci) nebo jiný hmotně zachycený výsledek činnosti. Obchodní zákoník oba pojmy rozlišuje a pojem předmět díla ve výše uvedeném významu pouţívá (např. v , , 562, ), nicméně v některých případech oba pojmy pouţívá nesprávně a zaměňuje je (např. v 537 odst. 2, 545, 554 odst. 1 a odst. 4, 563 odst. 1). Například 545 místo pojmu dílo nesprávně pouţívá pojem předmět díla, kdyţ uvádí: Ustanovení 544 platí obdobně v případech, kdy předmětem díla je montáţ, údrţba, oprava nebo úprava věci. Předmětem díla ovšem můţe být pouze hmotně zachycený výsledek činnosti, v tomto případě montáţe, údrţby, opravy nebo úpravy věci, nikoliv samotná činnost. Ustanovení 554 odst. 1 a odst. 4 naopak pouţívají pojmu dílo místo pojmu předmět díla, kdyţ hovoří o převzetí a předání díla. Není totiţ moţné převzít nebo předat dílo, protoţe dílem se rozumí činnost. Je moţné předat nebo převzít pouze předmět díla jakoţto hmotně zachycený výsledek činnosti, která je dílem. 12

13 2 Vadné plnění 2.1 Obecně Pro vymezení pojmu odpovědnosti za vady je důleţité vymezit, kdy nastává vadné plnění smlouvy o dílo. Závazkový právní vztah z odpovědnosti za vady totiţ můţe vzniknout pouze, pokud dluţník poskytne vadné plnění ( 324). Tato kapitola má za cíl blíţe vymezit tento pojem a přiblíţit jednotlivé druhy vad, které obchodní zákoník rozlišuje. Význam a právní důsledky rozlišování druhů vad budou rozebrány v dalších kapitolách této práce. 2.2 Vada díla Podle 560 odst. 1 má dílo vady, jestliţe provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Uvedená definice je velmi obecná a je potřeba ji upřesnit, neboť opomíjí, ţe výsledek díla je určen nejen smlouvou, ale i právními předpisy. Existuje moţnost, ţe dílo není vadné, přestoţe neodpovídá smlouvě, a to pokud byla jakost díla smluvena v rozporu s právními předpisy, o čemţ bude ještě dále pojednáno. V případě, ţe dílo spočívá ve zhotovení věci, odkazuje 560 odst. 4 na obdobné pouţití úpravy vadného plnění u kupní smlouvy ( a 426). Podle 422 odst. 1 má zboţí (zhotovená věc) vady, poruší-li prodávající (zhotovitel) povinnosti stanovené v 420. Porušení těchto povinností je do jisté míry základem pro dělení faktických vad, o nichţ bude pojednáno níţe. Ustanovení 422 odst. 1 výslovně uvádí, ţe za vady zboţí se dále povaţuje i dodání jiného zboţí, neţ určuje smlouva (tzv. plnění aliud) a vady v dokladech nutných k uţívání zboţí. 2.3 Dělení vad v obchodním zákoníku Obchodní zákoník provádí základní dělení vad na vady faktické a vady právní. Faktické vady jsou upraveny v jiţ zmiňovaném 422 a zákon je označuje jako vady. Právní vady jsou upraveny v 433. Není příliš logické, proč zákonodárce 422 uvádí prostým nadpisem Vady zboţí, zatímco 433 uvádí nadpisem Právní vady. Mohlo 13

14 by to svádět k tvrzení, ţe právní vady jsou pouze podskupinou vad, tedy faktických vad. Tak tomu však není, faktické a právní vady jsou odlišnými kategoriemi Faktické vady Faktické vady charakterizuje nedostatek reálných vlastností zboţí (předmětu díla). Podle 420 odst. 1 je prodávající (zhotovitel) povinen dodat zboţí v mnoţství, jakosti a provedení, jeţ určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě. Z uvedeného vyplývá, ţe faktické vady můţeme dále dělit podle povinnosti, která byla při dodání zboţí porušena, na vady mnoţství, vady jakosti a provedení, vady obalu a jiných opatření pro přepravu a dle 422 odst. 1 téţ na vady dokladů nutných k uţívání zboţí a na dodání jiného zboţí (tzv. plnění aliud). a) Vady jakosti a provedení (vady kvalitativní) Jakost zboţí je charakterizována souborem uţitných vlastností zboţí, 17 zatímco provedením se rozumí souhrn vlastností zboţí, jeţ nejsou rozhodující pro pouţití zboţí, nýbrţ pouze pro jeho vzezření. 18 Provedením se tedy můţe vzájemně odlišovat zboţí téţe jakosti. Smluvní strany mají volnost sjednat si jakost, avšak tato volnost je omezena obchodním zákoníkem a některými veřejnoprávními předpisy. Sám obchodní zákoník ( 759) stanoví, ţe pokud je v tuzemském obchodním vztahu nebo ve vztahu, jehoţ předmětem je zboţí, které má být uţíváno v tuzemsku, stanovena jakost v rozporu s ustanoveními právních předpisů, platí pro určení jakosti ustanovení příslušných předpisů o jakosti přípustné k uţívání. Z toho vyplývá, ţe při smluvním stanovení jakosti odporující právním předpisům smlouva nebude neplatná, ale ze zákona bude platit stanovení jakosti přípustné k uţívání dle příslušných právních předpisů Bejček, J. Povinnosti prodávajícího z kupní smlouvy. Obchodní právo, 1993, č. 6, s Kopáč, L. Obchodní kontrakty. II. Díl. Praha : Prospektrum, 1994, s Takovým předpisem je zejména zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a o změně a doplněn některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle 22 tohoto zákona je vláda zmocněna vydávat nařízení vlády, kterými stanoví technické poţadavky na jednotlivé druhy výrobků a další vyjmenované záleţitosti. Dalšími právními předpisy upravujícími jakost zboţí jsou například zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Blíţe k veřejnoprávním předpisům stanovujícím jakost zboţí viz Štenglová, I. Smlouva o dílo. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2010, s. 100; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s. 70 a Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 5. díl, Praha : Linde, 1999, s

15 Pokud nejsou jakost nebo provedení zboţí ve smlouvě určeny, stanoví je podpůrně obchodní zákoník ( 420 odst. 2 a odst. 3). Prodávající je v takovém případě povinen dodat zboţí v jakosti a provedení, jeţ se hodí pro účel stanovený ve smlouvě a není-li tento účel stanoven ve smlouvě, pro účel, k němuţ se takové zboţí zpravidla uţívá. Obchodní zákoník dále stanoví v 420 odst. 3 pravidla při dodání zboţí podle vzorku nebo předlohy předloţenými prodávajícím. Vzorkem se rozumí ukázka části zboţí, jeţ má být dodáno, zatímco předlohou se rozumí jiná pomůcka pro určení jakosti (např. katalog, nákresy, paleta barev apod.). 20 Je-li rozpor mezi určením jakosti nebo provedení zboţí podle vzorku nebo předlohy a určením zboţí podle smlouvy, má přednost určení popsané ve smlouvě. 21 Není-li v obou určeních rozpor, má mít zboţí vlastnosti podle obou těchto určení ( 420 odst. 3, věta třetí). b) Vady množství (vady kvantitativní) Za vady mnoţství se povaţuje dodání jiného mnoţství, neţ bylo sjednáno ve smlouvě. Zatímco I. Pelikánová 22 a J. Bejček 23 povaţují za vadu dodání menšího i většího mnoţství zboţí, L. Kopáč 24 a P. Raban 25 povaţují za vadu pouze dodání menšího mnoţství. Přikláním se k prvnímu názoru, který opírám o ustanovení 420 odst. 1 a 422 odst. 1. Podle 420 odst. 1 je prodávající povinen dodat zboţí v mnoţství, jeţ určuje smlouva. Poruší-li podle 422 odst. 1 prodávající povinnosti stanovené v 420, má zboţí vady. Odstavec první je sice korigován 422 odst. 2, podle kterého v určitých případech dodávka zboţí v menším mnoţství nebo jen části zboţí vadou není, avšak z povahy věci se 422 odst. 2 nemůţe týkat dodání většího mnoţství zboţí. Na uvedeném závěru podle mého názoru nic nemění ani 442 upravující specifická práva kupujícího při dodání většího mnoţství zboţí a kupní cenu takto dodaného většího mnoţství věcí. 20 Kopáč, L. Obchodní kontrakty. II. Díl. Praha : Prospektrum, 1994, s Zákoník mezinárodního obchodu ( 296 odst. 2) naopak stanovil, ţe vzorek nebo předloha mají přednost před smlouvou. 22 Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s Bejček, J. Povinnosti prodávajícího z kupní smlouvy. Obchodní právo, 1993, č. 6, s Kopáč, L. Obchodní kontrakty. II. Díl. Praha : Prospektrum, 1994, s P. Raban in Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s

16 Jak bylo naznačeno, dodání menšího mnoţství zboţí není vţdy vadou. Pokud z projevu vůle prodávajícího (z přepravního dokladu, dokladu o předání zboţí nebo z prohlášení prodávajícího) vyplývá, ţe dodal méně neţ dodat měl (není tedy rozpor mezi údajem v dokladech nebo v prohlášení a skutečně dodaným mnoţstvím), nejedná se o vadné plnění, ale o částečné plnění smlouvy, které je kupující za podmínek uvedených v 329 povinen přijmout. V případě částečného plnění nenastupuje odpovědnost za vady, ale odpovědnost za prodlení. Kupujícímu v takovém případě nevznikají práva z odpovědnosti za vady, ale práva z odpovědnosti za prodlení, má tedy právo trvat na řádném splnění závazku ( 366) anebo za podmínek stanovených v 344 a následujících od smlouvy částečně odstoupit. Jen pro úplnost je třeba doplnit, ţe v 422 odst. 2 zákonodárce rozlišuje dodání menšího mnoţství zboţí a dodání části zboţí. Částí zboţí je třeba rozumět zboţí, které je dodáno nekompletní. Jiţ zmíněný 442 upravuje práva a povinnosti při dodání většího mnoţství zboţí neţ smluveného. Kupující má v takovém případě právo přebytečné mnoţství zboţí přijmout nebo odmítnout jeho přijetí; můţe téţ přijmout pouze část přebytečného mnoţství zboţí. Dodání většího mnoţství zboţí se povaţuje za konkludentní návrh prodávajícího na změnu smlouvy, avšak pouze v tom případě, ţe projev vůle kupujícího splňuje obecné náleţitosti platného právního úkonu. Ty nesplňuje případ, kdy bylo dodáno větší mnoţství zboţí pro omyl prodávajícího a kupující musel vědět, ţe prodávající nezamýšlel dodat větší mnoţství zboţí (omyl vyplývá např. z odlišného údaje na faktuře nebo z prohlášení prodávajícího). Takový právní úkon by byl relativně neplatný ( 49a občanského zákoníku). Přijetím většího mnoţství zboţí kupující souhlasí s návrhem na změnu smlouvy, která se tím mění ovšem jen co do předmětu. Nemění se další podmínky smlouvy, ale kupující je povinen zaplatit cenu zvýšenou v poměru k většímu mnoţství dodaného zboţí. Dodání většího mnoţství zboţí je podle I. Pelikánové 26 zvláštním případem vadného plnění, který má speciální úpravu v 442. Z toho důvodu má kupující pouze práva vyplývající z 442, práva z odpovědnosti za vady obsaţené v obecné úpravě 436 a následujících mu nenáleţí. 26 Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s

17 c) Vady obalu a jiných opatření pro přepravu Zboţí má vady, jestliţe je opatřeno vadným obalem. Prodávající je podle 420 odst. 1 povinen zboţí zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě. V případě, ţe tento způsob není stanoven ve smlouvě, je prodávající povinen zboţí zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem, který je pro takové zboţí obvyklý v obchodním styku. Zajímavé je, ţe zákonodárce si byl vědom, ţe nemůţe postihnout dynamický vývoj obalové techniky, a tak výslovně předsouvá obchodní zvyklosti před zákon (srov. 1 odst. 2). V případě, ţe tento způsob nelze určit podle smlouvy ani podle obchodních zvyklostí, stanoví 420 odst. 4 povinnost prodávajícího zboţí zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem potřebným k uchování a ochraně zboţí. Vzhledem k takovému obecnému vymezení však nelze hovořit o tom, ţe smlouva nebo obchodní zvyklosti nemusí tento zákonem stanovený způsob respektovat, protoţe je jím pouze vyjádřena základní funkce obalu, tedy uchovat a chránit zboţí v něm zabalené. Smlouva a obchodní zvyklosti pouze mohou tento obecný způsob konkretizovat a určit, jakým způsobem má být ochrany zboţí dosaţeno. Ač to zákon výslovně neuvádí, z povahy věci vyplývá, ţe zboţí bude muset být zabaleno také s ohledem na způsob přepravy. Některé zboţí se s přihlédnutím k jeho povaze při přepravě obalem neobstarává, k čemuţ dochází především při přepravě volně loţeného zboţí (např. surovin). U smlouvy o dílo k takovému případu zřejmě nebude docházet často, ale lze si představit, ţe zhotovitel zhotoví zvláštní druh materiálu dle poţadavků objednatele, který bude moţno takto přepravovat. V takovém případě je prodávající povinen zboţí opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak způsobem vyplývajícím z obchodních zvyklostí. Není-li obchodních zvyklostí, uplatní se stejný zákonem stanovený způsob jako u obalu (způsob potřebný k uchování a ochraně zboţí). Jak bylo řečeno, vadným obalem bylo dodáno vadné zboţí, a tak nastupuje odpovědnost za vady. Neuplatní se však v plném rozsahu. Pokud dojde k poškození zboţí z důvodu vadného obalu, nebude jiţ na místě poţadovat dodání řádného obalu, ale uplatní se odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti prodávajícího zboţí řádně zabalit. Pokud obal byl sice vadný, ale zboţí bylo do místa plnění dopraveno nepoškozeno, nároky z odpovědnosti za vady nevzniknou. V takovém případě se uplatní pouze obecná odpovědnost za prodlení. Kupující tak můţe trvat na řádném plnění 17

18 závazku podle 366, nebo v ojedinělých a jistě krajních případech odstoupit od smlouvy, pokud budou splněny podmínky 344 a následujících. Nároky z odpovědnosti za vady však vzniknou v případě, ţe obal má slouţit k dalšímu nakládání se zboţím. 27 d) Vady v dokladech nutných k užívání zboží Ustanovení 422 odst. 1 výslovně stanoví, ţe za vady zboţí se povaţují vady v dokladech nutných k uţívání zboţí. Povinnost prodávajícího předat kupujícímu doklady, které se ke zboţí vztahují, ukládá 411. Tato povinnost je specifikována v 417, podle kterého je prodávající povinen vţdy předat doklady, jeţ jsou nutné k převzetí a uţívání zboţí, jakoţ i další doklady stanovené ve smlouvě. Ustanovení 417 tedy rozlišuje dva druhy dokladů: doklady nutné k převzetí a uţívání zboţí a další doklady stanovené ve smlouvě. Doklady nutnými k převzetí zboţí jsou přepravní doklady (např. přepravní listina, náloţný list nebo konosament) nebo jiné dokumenty (např. skladištní list), zatímco doklady nutné k uţívání zboţí budou vyplývat z povahy zboţí a budou jimi zejména návody pro montáţ, údrţbu nebo k pouţití nebo doklady osvědčující technické vlastnosti zboţí, které jsou nutné pro vydání dokladů vyţadovaných při uţívání zboţí (např. technické osvědčení u dopravních prostředků). 28 Ustanovení 422 stanoví, ţe vadnost zboţí způsobují pouze vady v dokladech nutných k uţívání zboţí. V takovém případě tedy nastoupí odpovědnost za vady dodaného zboţí. Naopak v případě, ţe prodávající nedodá (nebo dodá vadné) doklady nutné k převzetí zboţí, nesplní povinnost dodat zboţí (v případě smlouvy o dílo předat předmět díla podle 554 odst. 1) vůbec a ocitne se v prodlení dluţníka ( 365) se všemi důsledky z toho plynoucími. Otázkou je, jak posoudit nedodání (nebo dodání vadných) dokladů stanovených smlouvou k převzatému předmětu díla. Dle mého názoru půjde o vadné plnění a nastoupí odpovědnost za vady. Pokud totiţ bylo ve smlouvě sjednáno dodání určitých dokladů k předmětu díla, bude mít v takovém případě dílo vady, protoţe jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě ( 560 odst. 1). 27 Kopáč, L. Obchodní kontrakty. II. Díl. Praha : Prospektrum, 1994, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s

19 e) Dodání jiného zboží (tzv. plnění aliud) 29 Za vady zboţí 422 odst. 1 výslovně povaţuje dodání jiného zboţí, neţ určuje smlouva. Tato úprava přihlíţí k tomu, ţe často bývá obtíţné odlišit, zda má dodané zboţí kvalitativní vady, anebo jde jiţ o dodání jiného zboţí. V obou případech se jedná o vadné plnění, přesto ani tato úprava nemůţe odstranit veškeré pochybnosti vznikající při vymezení vadného plnění. Aby bylo moţno dodání jiného zboţí povaţovat za vadné plnění, musí tímto dodáním prodávající projevit vůli dodáním takového zboţí plnit svůj závazek (cum animo solvendi). Pokud však prodávající kupujícímu sdělí, ţe místo sjednaného zboţí dodává jiné zboţí, jedná se o návrh na změnu smlouvy a kupující není v takovém případě povinen dodané zboţí převzít. 30 I kdyby prodávající projevil vůli dodáním jiného zboţí plnit závazek, vţdy zůstane neostrá hranice, kdy ještě lze nabídnuté plnění povaţovat za plnění aliud (tedy za plnění vadné) a kdy je nebude moţno povaţovat ani za ně, ale pouze za nesplnění smlouvy. 31 Toto rozlišování má své opodstatnění, protoţe v prvním případě by nastupovala odpovědnost za vady, ve druhém by se jednalo o odpovědnost za prodlení. A. Kanda 32 k tomuto problému uvádí rozhodnutí Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory sp. zn. Resp 42/68, ve kterém rozhodčí senát označil dodání černých dámských bot místo bílých za plnění aliud. Podle J. Švestky 33 je plněním aliud takové plnění, které je stále ještě kryto vůlí zúčastněných subjektů vyjádřenou ve smlouvě. M. Tomsa 34 dochází k závěru, ţe plněním aliud je zboţí sice se odlišující od určení ve smlouvě, ale stále takové, jaké kupující můţe pouţít k účelu, který uzavřením smlouvy sledoval. Podle mého názoru pojetí M. Tomsy nejlépe odpovídá principům obchodních závazkových vztahů, protoţe obchodní zákoník pro stanovení jakosti a provedení pouţívá téţ kritérium funkčnosti (vhodnosti pro stanovený účel). 29 Uvedené členění v teorii převaţuje (viz např. Štenglová, I. Smlouva o dílo. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2010, s. 99 nebo Plíva, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha : ASPI, 2009, s. 174), ale např. P. Raban řadí plnění aliud pod vady kvalitativní (viz Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 267). 30 Kopáč, L. Obchodní kontrakty. II. Díl. Praha: Prospektrum, 1994, s Kanda, A. Mezinárodní kupní smlouva. 12. vydání. Praha : Academia, 1988, s Op. cit., s Švestka, J. Odpovědnost za vady podle československého socialistického práva. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 1976, s Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s

20 2.3.2 Právní vady Odpovědnost za právní vady (pod názvem ochrana proti ekvici) je v mnoha evropských právních úpravách oddělena od odpovědnosti za faktické vady (např. ve francouzské, německé, švýcarské nebo italské). V naší právní úpravě je od dob ABGB spojena a tvoří jednotnou odpovědnost za vady. 35 Přesto je opodstatněné oba druhy vad vzhledem k jejich charakteru rozlišovat. Právní vady vyvolávají stav, kdy se objednatel nedostává do právního postavení, do kterého se splněním závazku ze smlouvy dostat měl. Ustanovení 433 odst. 1 právní vady definuje takto: Zboţí má právní vady, jestliţe prodané zboţí je zatíţeno právem třetí osoby, ledaţe kupující s tímto omezením projevil souhlas. Je nutno podotknout, ţe na citované ustanovení sice úprava smlouvy o dílo neodkazuje, ale jelikoţ vlastní úpravu právních vad nemá, je nezbytné 433 odst. 1 na základě analogie pouţít i pro smlouvu o dílo. Právem třetí osoby je nutno rozumět vlastnické právo, jiná věcná práva (zadrţovací a zástavní) a práva k nehmotným statkům (průmyslové vlastnictví a jiné duševní vlastnictví, tedy autorské právo nebo právo k obchodnímu tajemství). Pokud kupující projevil souhlas se zatíţením zboţí právem třetí osoby, nejedná se o zboţí s právními vadami, protoţe odpovídá tomu, co bylo sjednáno. Z dikce projevil souhlas dle mého názoru vyplývá, ţe pro projevení souhlasu není předepsána ţádná forma a nemusí se tak nutně stát přímo ve smlouvě. 36 Vzhledem ke zvláštní povaze práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví 433 odst. 2 přesně vymezuje, kdy má zboţí právní vady v případě, ţe je takovými právy zatíţeno. Tato práva mají teritoriální povahu, coţ znamená, ţe se jim poskytuje ochrana jen na území daného státu. Z toho vychází i právní úprava. Zboţí má právní vady, jestliţe toto právo poţívá ochrany ve státě prodávajícího [ 433 odst. 2 písm. a)]. Prodávající je odpovědný bez ohledu na to, zda o takovém omezení skutečně věděl. Zboţí má dále právní vady v případě, ţe prodávající v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, ţe toto právo poţívá ochrany ve státě kupujícího. A konečně, zboţí má právní vady, jestliţe prodávající v době uzavření smlouvy věděl nebo musel 35 Blíţe k evropským úpravám a historii naší právní úpravy viz. Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s M. Tomsa uvádí, ţe pokud takové zatíţení nebylo uvedeno ve smlouvě, jde o vadu. K moţnosti projevit souhlas mimo smlouvu se však nevyjadřuje (M. Tomsa in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1022). 20

21 vědět, ţe toto právo poţívá ochrany ve státě, kam zboţí mělo být dále prodáno nebo kde mělo být uţíváno, a prodávající o tomto prodeji nebo místu uţívání v době uzavření smlouvy věděl [ 433 odst. 2 písm. b)]. Zde je odpovědnost prodávajícího omezena tím, ţe o existenci ochrany práva věděl nebo musel vědět v době uzavření smlouvy. Tento předpoklad je splněn, pokud je právo třetí osoby registrováno v souladu s právními předpisy příslušného státu. 37 Znalost prodávajícího (povšimněme si, ţe zákon zde pouţívá uţ jen formulace věděl, nikoliv téţ musel vědět ), kam má být dodané zboţí prodáno nebo kde má být uţíváno, musí existovat v okamţiku uzavření smlouvy. Není tedy bezpodmínečně nutné, aby byl tento údaj uveden v samotné smlouvě, postačí, vyplyne-li z informací poskytnutých před uzavřením smlouvy. 2.4 Další dělení vad Další dělení vad vytvořené právní teorií je uţitečné uvést vzhledem k tomu, ţe jednotlivé druhy vad mají vliv na konkrétní práva z odpovědnosti za vady. Obchodní zákoník níţe uvedené druhy vad sice výslovně nepojmenovává, ale rozlišuje je Vady podstatné a vady nepodstatné Kritériem dělení vad na podstatné a nepodstatné je míra porušení smlouvy, která je vadným plněním způsobena. Takové dělení má vliv na rozsah práv vzniklých z dodání vadného plnění. V případě, ţe je předáním předmětu díla s vadami porušena smlouva podstatným způsobem, můţe objednatel vedle dalších práv odstoupit od smlouvy [ 436 odst. 1 písm. d)]. V případě, ţe je dodáním díla s vadami porušena smlouva nepodstatným způsobem, objednatel bez dalšího od smlouvy odstoupit nemůţe ( 437 odst. 1), resp. můţe tak učinit pouze za podmínek stanovených 437 odst. 5. Blíţe bude o této problematice pojednáno v deváté kapitole Vady zjevné a vady skryté Kritériem dělení vad na zjevné a skryté je okamţik, kdy je moţno výskyt vady zjistit. Objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle moţnosti co nejdříve po předání předmětu díla ( 562). Prohlídku předmětu díla 37 Kopáč, L. Obchodní kontrakty. II. Díl. Praha: Prospektrum, 1994, s

22 nahrazuje provedení dohodnutých zkoušek, jestliţe se tak smluvní strany dohodly ( 555 odst. 2). V těchto okamţicích je objednatel povinen zjistit existenci zjevných vad, jinak se vystavuje nepříznivým právním následkům. Pojem zjevných vad vymezil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1387/2005: Za zjevné vady je moţno povaţovat jen takové, jejichţ existence je kupujícímu, popř. objednateli, zřejmá na pohled, popř. takové vady, které lze zjistit běţně prováděnými zkouškami (např. rentgenové zkoušky odlitků). Za zjevné vady nelze povaţovat ty vady, jejichţ existenci by musel kupující nebo objednatel zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboţí nebo díla, popř. vady, které se typicky mohou v plné míře projevit aţ při uţívání zboţí nebo předmětu díla. Skryté vady lze vymezit negativně tak, ţe jsou jimi vady, které nejsou zjevné. Zjevné a skryté vady vymezil s ohledem na provedení prohlídky téţ M. Tomsa. 38 Podle něj jsou zjevné vady ty, které kupující mohl a měl zjistit při prohlídce zboţí, kterou je povinen provést co nejdříve, tedy jakmile k tomu má faktickou moţnost. ( ) Jde o všechny vady, které při řádně a odborně provedené prohlídce kupující zjistit mohl, nejenom o vady, které byly tak zřejmé (do očí bijící), ţe je nutně zjistit musel. Vady, které při této prohlídce nebyly zjistitelné, tedy o vady, které tu objektivně byly, ale neprojevily se tak, aby je bylo moţné při prohlídce provedené řádně se zachováním odborné péče seznat, jsou vady skryté. Dělení vad na zjevné a skryté má vliv na počátek lhůty k uplatnění práva z vad díla, o čemţ bude pojednáno v osmé kapitole Vady odstranitelné a vady neodstranitelné Kritériem uvedeného dělení je odstranitelnost vady. Z ustanovení 436 odst. 2 vyplývá, ţe vady odstranitelné mohou být dále děleny na vady opravitelné, neopravitelné a opravitelné s nepřiměnými náklady v závislosti na moţnosti odstranění vady opravou. Dělení vad tímto způsobem má vliv na volbu konkrétního práva z vad díla a jeho případnou změnu ze strany objednatele. O volbě práva z vad díla pojednává devátá kapitola. 38 M. Tomsa in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s

23 2.4.4 Vady zakládající zákonnou odpovědnost za vady a vady, na které se vztahuje záruka za jakost Takové dělení je důleţité z důvodu, ţe zákonná odpovědnost za vady a záruka za jakost mají v některých případech odlišnou právní úpravu. O těchto odlišnostech bude pojednáno v sedmé kapitole. 23

24 3 Splnění a jeho vztah k odpovědnosti za vady Splnění (soluce) je privilegovaným způsobem zániku závazku, protoţe při něm dochází k naplnění hospodářského účelu závazku. Jedná se o zánik závazku s uspokojením věřitele (cum satisfactione creditoris). Splnění tak představuje cíl, ke kterému celý závazek směřoval, a tím získává v systému způsobů zániku závazků výjimečné postavení. Splnění lze charakterizovat jako právní úkon zavázané osoby, kterým tato, s úmyslem splnit svoji povinnost ze závazkového vztahu, poskytuje oprávněné osobě předmět plnění (např. provádí dílo). 39 K zániku závazku je nutné, aby splnění proběhlo sjednaným nebo stanoveným způsobem, na sjednaném nebo stanoveném místě a aby k němu došlo ve sjednaném nebo stanoveném čase. Obecná právní úprava splnění v obchodněprávních vztazích je obsaţena v 324 a následujících. Podle 324 odst. 1 závazek zanikne splněním, je-li věřiteli splněn řádně a včas. Uvedené pravidlo relativizují ustanovení 324 odst. 2 a odst. 3, podle nichţ můţe závazek zaniknout splněním i tehdy, pokud dluţník splní opoţděně (a závazek předtím nezanikl jiným způsobem, např. odstoupením od smlouvy) nebo pokud dluţník splní povinnosti z odpovědnosti za vady, bylo-li plněno vadně. Zde vidíme zřetelnou vazbu úpravy splnění na úpravu odpovědnosti za vady. V případě poskytnutí vadného plnění tedy nedojde k zániku závazku, ale dluţník se dostává do prodlení a současně se původní závazkový vztah ze zákona modifikuje co do svého obsahu právy z odpovědnosti za vady za předpokladu, ţe věřitel nevyuţil práva odstoupit od smlouvy, měl-li takové právo. Dluţníkovi vznikají povinnosti z odpovědnosti za vady a teprve splněním těchto povinností závazek zanikne splněním, pokud závazek nezanikl jiţ dříve odstoupením věřitele od smlouvy. Zvláštní právní úpravu splnění obsahují jednotlivé smluvní typy. Úprava smlouvy o dílo v 554 odst. 1 uvádí: Zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak na místě stanoveném tímto zákonem. Přihlédneme-li k obecné úpravě 324, dojdeme k závěru, 39 Plíva, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha : ASPI, 2009, s Viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1387/ Hospodářský zákoník naopak umoţňoval, aby závazek zanikl splněním i v okamţiku poskytnutí vadného plnění a po zániku tohoto závazku nastupovala práva věřitele z odpovědnosti za vady. 24

25 ţe zhotovitel splní svou povinnost provést dílo řádně jen tehdy, je-li plněno bez vad a zároveň je-li předáno objednateli. Stejný názor zastává bohatá a konstantní judikatura, např. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne , sp. zn.: 33 Cdo 894/1998 uvedl, ţe má-li dílo vady (zjevné nebo skryté), není dílo řádně ukončeno, a to i v případě, ţe dílo bylo objednatelem převzato. 42 Součástí řádného provedení díla je tedy předání předmětu díla v dohodnutém nebo zákonem stanoveném místě. Pokud by došlo k předání v jiném místě, nebyl by závazek splněn řádně. Pokud by však s takovým způsobem předání souhlasil objednatel, bylo by moţno povaţovat závazek za změněný dohodou stran a za řádně splněný. 43 Okamţik předání předmětu díla je velmi důleţitý pro odpovědnost za vady, protoţe teprve je-li předmět díla předán, lze hovořit o vzniku případných práv z odpovědnosti za vady. Nebyl-li totiţ předmět díla předán, nebylo dílo provedeno. Nebylo-li provedeno, nemohlo být ani provedeno vadně a obsah závazku se nemohl podle 324 odst. 3 změnit způsobem, který odpovídá nárokům z vadného plnění. Tyto závěry dovodil ve své judikatuře Nejvyšší soud České republiky. 44 Je nutno podotknout, ţe povinnost objednatele předmět díla převzít vzniká jen při splnění povinnosti provést dílo. 45 To neznamená, ţe objednatel nesmí vadný předmět díla převzít. Převzetí vadného předmětu díla je jeho právem, nikoliv povinností. Objednatel však toto právo nesmí zneuţít. Zneuţitím práva je např. situace, kdy objednatel odmítá převzít předmět díla s poukazem na drobné vady nebránící běţnému uţívání předmětu díla. Takové chování 42 Shodně četná další rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, např. rozsudek ze dne , sp. zn.: 29 Odo 11/2001; rozsudek ze dne , sp. zn.: 29 Odo 416/2001; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 631/2002; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 576/2005; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 576/2005; rozsudek ze dne , sp. zn.: 29 Odo 1119/2003; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1387/2005; usnesení ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1372/2006; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1531/2006; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 724/2006; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1751/2006 nebo usnesení ze dne , sp. zn.: 23 Cdo 4553/ Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, např. rozsudek ze dne , sp. zn.: 29 Odo 1067/2003 nebo rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1250/ Hospodářský zákoník naopak formuloval striktní povinnosti ve vztahu k převzetí plnění. Ve svém 290 stanovil povinnost odběratele dodávku převzít, jestliţe má drobné vady nebo drobné nedodělky, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání uvedení do provozu (uţívání). A naopak dokonce stanovil, ţe dodávka, jejíţ vady brání uvedení do provozu (uţívání), nesmí být převzata. Existovaly však vady, které nebylo moţno zařadit do ani jedné z výše uvedených kategorií. U těchto vad měl odběratel právo, avšak nikoliv povinnost plnění převzít. Viz Marek, K. Smlouva o dílo. Časopis pro právní vědu a praxi, 1995, č. 1, s

26 je nutno posuzovat jako výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, který podle 265 nepoţívá právní ochrany. 46 Dále je třeba upozornit, ţe ačkoliv byl sice předmět díla s vadami předán, nelze dílo povaţovat za provedené. Tento názor zastává judikatura Nejvyššího soudu České republiky 47 i část právní teorie reprezentovaná I. Štenglovou 48 nebo K. Markem. 49 Odlišný názor zastává P. Raban 50, který rozlišuje řádné ukončení díla bez vad a řádné ukončení díla s vadami. Dle jeho názoru řádné ukončení díla reprezentují dvě povinnosti zhotovitele: povinnost k náleţitému postupu při provádění díla a povinnost dokončit dílo, tedy povinnost dovést je do takového stavu, jaký je stanoven ve smlouvě nebo v zákoně. Obchodní zákoník tak podle něj zachovává určitý prostor pro případy, kdy je dílo ukončeno řádně, avšak má vady, které se obecnému pojetí řádně ukončeného díla nepříčí. V případě řádného ukončení díla bez vad je závazek zhotovitele splněn a zaniká. Podle jeho názoru v případě řádného ukončení díla s vadami stanoví 324 odst. 3 výslovně, ţe závazek nezaniká a jeho obsah se mění a trvá aţ do uspokojení nároků objednatele z vadného plnění. Na řádné ukončení díla se váţe okamţik splnění povinnosti objednatele zaplatit je. S tímto názorem nemohu souhlasit. Jednak slovní spojení řádné ukončení díla s vadami je protimluv, jednak nemohu souhlasit s tezí, ţe i v případě dodání předmětu díla s vadami, by zhotoviteli bez dalšího vznikl nárok na zaplacení ceny. Zhotovitel porušil smlouvu (nezhotovil dílo řádně, tedy způsobem stanoveným ve smlouvě nebo v zákoně), čímţ se dopustil protiprávního jednání, a přesto by mu vznikl nárok na zaplacení ceny, pokud si smluvní strany nesjednaly okamţik vzniku nároku na zaplacení ceny odchylně od zákona ( 548 odst. 1). Dle mého názoru to odporuje zásadě nikdo nemůţe mít prospěch z vlastního protiprávního jednání. Na druhou stranu si lze představit situaci, kdy objednatel předmět díla převezme, uţívá jej, ale odmítá zaplatit cenu za dílo, protoţe předmět díla vykazuje drobné vady, které však nebrání jeho uţívání. Takové chování ze strany objednatele 46 Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl, Praha : Linde, 1997, s Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, např. rozsudek ze dne , sp. zn.: 29 Odo 11/2001; rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1387/2005 nebo rozsudek ze dne , sp. zn.: 32 Odo 1751/ Štenglová, I. Smlouva o dílo. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2010, s. 88 a dále I. Štenglová in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s Marek, K. Smlouva o dílo. Časopis pro právní vědu a praxi, 1995, č. 1, s P. Raban in Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s