časopis podzemní stavby stavba roku: pasivní kancelářská budova v Brně fenomén: selské baroko 10/13 cena 68 Kč

Transkript

1 2013 MK ČR E /13 Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR časopis Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs podzemní stavby stavba roku: pasivní kancelářská budova v Brně fenomén: selské baroko cena 68 Kč

2 Na společné cestě Skupina EUROVIA CS již podruhé získala ocenění Stavební firma roku. To potvrzuje úspěšnost na stavebním trhu, které společnost dosahuje díky své regionální působnosti. Znalost místního prostředí a schopnost flexibilně reagovat na specifické místní požadavky klientů z ní činí významného dodavatele ve všech krajích České i Slovenské republiky. V loňském roce EUROVIA CS dokončila v jednotlivých regionech řadu zajímavých projektů. EUROVIA CS vybudovala mimo jiné novou tramvajovou zastávku Karolina v Ostravě, v Třebíči postavila protipovodňové zábrany. Regenerací prošlo náměstí ve slovenském Humenném, Nitra má nové dopravní hřiště pro děti. Druhé místo v soutěži Stavba roku Libereckého kraje získala regenerace náměstí T. G. Masaryka ve Frýdlantu.

3 editorial Vážení čtenáři, zhruba před čtyřmi lety jsem si ve svém editorialu stěžoval na nízkou úroveň publikačních dovedností projektantů (inženýrů, techniků i architektů). Redakci tenkrát zahltily články, jež byly po stylistické stránce nečitelné, fotografie, které byly neotisknutelné, a členové redakční rady často kroutili hlavami nad terminologickou vybaveností autorů. Trápilo mě to tak moc, že jsem chtěl nabídnout stavebním fakultám a fakultám architektury pomoc v podobě přednášky s tématem Jak se prezentovat v odborných periodikách. Naštěstí k tomu nedošlo, neb jsem si zdaleka nebyl jistý svými pedagogickými schopnostmi. Nicméně jsme v redakci dál dělali články z technických zpráv, jež se hemžily termíny jako bylo provedeno, objekt tvoří apod. Nevím, jestli je to záležitost posledních šesti měsíců, ale zhruba v tomto období jsem, ke svému úžasu, zjistil, že se písemný projev našich autorů znatelně zlepšil. Ne že bychom před dvěma, třemi či více lety měli jen stylisticky negramotné autory, kteří nedokázali dodat schéma ve formátu pdf. Měli jsme a máme skvělé autory, ale letos jako by jich řádově přibylo (a toto říjnové číslo je toho důkazem). Psaní není jednoduchá věc a technicky založení lidé, zvyklí prezentovat se schématy, tabulkami a výpočty, jsou často konfrontováni s neřešitelným úkolem, jak výsledky svých teoretických či praktických výzkumů srozumitelně předat svým kolegům. Zvlášť pokud si uvědomí, že na publikaci výsledků jejich mnohaletého úsilí závisí jejich zhodnocení odbornou veřejností, protože pokud čtenář sezná text v samém začátku těžko srozumitelným, nebude se dál namáhat jeho luštěním a sdělení, jež mohlo obohatit jeho praxi, mu zůstane navždy utajeno. Prezentace výsledků je jednoduše nedílnou součástí výzkumné, návrhové a realizační činnosti. Autoři jsou různí a někdy tvrdohlavě trvají na doslovné formulaci věty, byť zjevně postrádá smysl, jindy ani nezačnou psát v obavě, že to nesvedou. Nedávno jsem požádal jednoho nejmenovaného odborníka a velmi příjemného člověka o delší stať. Uzávěrka uplynula a já začal opatrně urgovat. Posléze jsem dostal část textu s omluvným em, že je to naprosto strašné a pokračovat nemá smysl. Text byl však vynikající! Zde chyběla jen trocha sebevědomí. Každopádně časy se zjevně mění a já jsem opravdu rád, že s námi spolupracuje řada autorů, často mladých, kteří odvádějí naprosto profesionální práci nejen v oblasti své praxe, ale i v prezentaci svých výsledků. Navíc se tento trend zdaleka netýká jen autorů z vysokých škol a dalších institucí zabývajících se vědeckou činností. I řada stavbyvedoucích dokáže přitažlivým způsobem popisovat své zkušenosti z realizací. Angličané říkají: Design, Build and Publish tedy navrhni, postav a publikuj. Tento imperativ u nás zjevně rezonuje stále intenzivněji. A to je dobře. Hodně štěstí přeje Jan Táborský šéfredaktor taborsky@casopisstavebnictvi.cz inzerce stavebnictví 10/13 3

4 obsah Vítězové soutěže Stavba roku 2013 Dne 10. října byly v Senátu PČR vyhlášeny výsledky soutěže Stavba roku Hlavní ocenění získaly například stavby Proton Therapy Center Praha, vítkovická multifunkčí hala Gong nebo hotel v Krásné Lípě. Pasivní kancelářská budova v Brně Drtivá většina staveb navržená v pasivním standardu jsou rodinné nebo bytové domy. Kancelářské budovy na této energetické úrovni se v České republice stále dají počítat na prstech jedné ruky Fenomén: selské baroko V první polovině 19. století se na jihu Čech objevil svébytný stavební styl, který lze nazvat selské baroko. Jeho autory byli zedničtí mistři, kteří v této oblasti působili a uplatnili zde své poznatky z cest. Podzemní zásobníky tepla Akumulace tepla získaného z obnovitelných zdrojů energie je obrovským tématem řešeným zatím více v teorii než v praxi. Příklady z Německa a Kanady popisují realizované podzemní zásobníky tepla. Rozšíření ČOV v Pelhřimově Město Pelhřimov má jednotnou stokovou síť. Současná mechanicko-biologická čistírna odpadních vod pochází z roku 1969 a poslední rekonstrukcí prošla před více než deseti lety. V současnosti již nevyhovuje nejnovějším předpisům, především zpracování fosforu a dusíku je na hranici únosnosti. V září 2013 začala proto rekonstrukce této čistírny odpadních vod. Stavbaři budou mít v následujících dvou a půl letech za úkol rozšířit a upravit současnou čistírnu tak, aby splňovala aktuální legislativní požadavky. Rekonstrukce by měla skončit na konci února Máme před sebou dlouho očekávanou a velice důležitou stavbu. Jde především o ochranu říčky Bělá, která je hlavním recipientem odpadních vod v lokalitě a ústí do vodárensky významného toku Želivka. Je potřeba zbavit Pelhřimov pověsti největšího místního znečišťovatele, říká Michal Kratěna, vedoucí projektu z firmy Metrostav a.s. Ta má s rekonstrukcí a výstavbou čistíren odpadních vod bohaté zkušenosti. V posledních letech pracovala například v Nové Pace, Jablonném v Podještědí či Děčíně. 4 stavebnictví 10/13

5 10/13 říjen 3 editorial 4 obsah aktuality 6 Stavba roku 2013: ocenění 7 Neodborné zásahy do panelových domů z pohledu odborníků ČKAIT 8 Náměty pro řešení prioritních problémů stavebnictví 12 Tisková zpráva ÚOHS: omezování soutěže v řadě profesních sdružení 12 Reakce předsedy ČKAIT na text ÚOHS stavba roku 14 Brno má pod Špilberkem kancelářskou budovu v pasivním standardu stavební styly 18 Jihočeské selské baroko: Soběslavská Blata téma: podzemní stavby 22 Stanice V. provozního úseku trasy A metra Dejvická Nemocnice Motol, 1. díl Ing. Jiří Růžička Ing. arch. Pavel Sýs 32 Zkušenosti z ražeb pomocí plnoprofilových tunelovacích strojů 38 Tunel Blanka téměř rok před dokončením Jakub Karlíček inzerce IX. roèník celostátní odborné konference REGENERACE BYTOVÉHO FONDU A STAVEB OBÈANSKÉ VYBAVENOSTI Poøádána pod záštitou Ministerstva ivotního prostøedí ÈR listopad 2013 Kongresové centrum Aldis Hradec Králové PROGRAM NALEZNETE NA: Zaøazeno do programu celo ivotního vzdìlávání ÈKAIT s hodnocením 2 body. Na pøípravì konference spolupracují: Centrum stavebního in enýrství, a. s., Ministerstvo ivotního prostøedí ÈR, Státní fond ivotního prostøedí, ÈKAIT, ÈSSI, Svaz èeských a moravských bytových dru stev, Asociace energetických auditorù, Svaz zkušeben pro výstavbu a další 43 Problémy předčasného zhroucení struktury sprašoidních zemin v Karpatské předhlubni Doc. Ing. Antonín Paseka, CSc. Ing. Dana Legut Mgr. Alexandra Erbenová, Ph.D. 48 Vytápění obytných budov prostřednictvím sezonního zásobníku tepla Ing. Zdeněk Rozehnal Mgr. David Grycz 54 Analýza vibrací vyvolaných demolicí těžní věže Ing. Markéta Lednická, Ph.D. Prof. RNDr. Zdeněk Kaláb, CSc. stavební právo 59 Pojištění velkých výstavbových projektů, praktické aspekty 66 interview 67 firemní blok 68 reakce 71 infoservis 74 v příštím čísle foto na titulní straně: Otevřená zahrada a poradenské centrum NNO v Brně, Tomáš Malý KONFERENCE REGENERACE BYTOVÉHO FONDU SE BLÍŽÍ Letošní IX. ročník konference REGENERACE BYTOVÉHO FONDU A STAVEB OBČANSKÉ VYBAVENOSTI se v Hradci Králové uskuteční již 12.a 13. listopadu Mimo tradiční téma ku se v letošním roce více zaměříme na problema ku: vnitřních zateplovacích systémů budov vhodné sanace obvodových plášťů budov zasažených povodněmi úprav již provedených zateplovacích systémů zásahů do nosných konstrukcí budov zkušenos s energe ckým hodnocením budov dle nové legisla vy oceňování rekonstrukčních prací Do programu je zařazeno více než 30 příspěvků předních českých i zahraničních odborníků. Detailní informace a kompletní program je zveřejněn na stránce stavebnictví 10/13 5

6 aktuality text redakce foto Stavba roku 2013: ocenění Zároveň s pěticí staveb, které zvítězily v soutěži Stavba roku 2013, byly vyhlášeny ceny ministra životního prostředí, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, předsedy Senátu a Cena Architecture Week. Multifunkční aula Gong rekonverze plynojemu v NKP Dolní Vítkovice Silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B Multifunkční aula Gong rekonverze plynojemu v NKP Dolní Vítkovice Autor: Josef Pleskot Dodavatel: GEMO OLOMOUC, spol. s r.o., Hutní montáže, a.s. Investor: Dolní oblast VÍTKOVICE, zájmové sdružení právnických osob Vedoucí projektant: Josef Pleskot Přihlašovatel: VÍTKOVICE, a.s. Stavbyvedoucí: Ing. Otakar Běťák, GEMO OLOMOUC, spol. s r.o. SC BREDA&WEINSTEIN, Opava Autor: Šafer Hájek architekti s.r.o., Ing. arch. Oldřich Hájek, Ing. arch. Laco Fecsu, Ing. arch. Olga Kostřížová, Ing. arch. Jakub Koníř, Ing. arch. Radek Toman, Ing. arch. Jaroslav Šafer Projektant: AED project, a.s. Dodavatel: VCES a.s. Investor: Mint Investments, s.r.o. Vedoucí projektant: Ing. Aleš Marek, Ing. Karel Chlupáč, Ing. Tomáš Volný Přihlašovatel: BREDA&WEIN- STEIN a.s. Stavbyvedoucí: Ing. Alan Řeháček Proton Therapy Center Praha Autor: HELIKA, a.s., Ing. arch. Pavlína Pospíšilová, Ing. arch. Vasil Sobota Dodavatel a přihlašovatel: SYNER, s.r.o. Investor: Proton Therapy Center Czech s.r.o. Stavbyvedoucí: Ing. Zdeněk Kubec Silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B Autor: Ing. arch. Jindřich Kaněk, ARCHIKA s.r.o. Projektant: Inženýrské sdružení VMO Dobrovského, AMBERG Engineering Brno, a.s., vedoucí sdružení Dodavatel a přihlašovatel: Sdružení VMO Dobrovského B (OHL ŽS, a.s., Metrostav a.s., Subterra a.s.) Investor: Ředitelství silnic a dálnic ČR Vedoucí projektant: Ing. Vlastimil Horák, AMBERG Engineering Brno, a.s. Stavbyvedoucí: Josef Tetur, OHL ŽS, a.s. Lipa resort Aparthotel Lipa, Krásná Lípa Autor: Atelier Patrik Hoffman, Ing. arch. Patrik Hoffman, Ing. arch. Jan Kuva, Ing. arch. Tomáš Horský Dodavatel: RELIEF PROJECTS, s.r.o. Investor: TOONAN s.r.o. Vedoucí projektant: Ing. arch. Patrik Hoffman Přihlašovatel: Atelier Patrik Hoffman Ing. arch. Patrik Hoffman Stavbyvedoucí: Bc. Jakub Justra, RELIEF PROJECTS, s.r.o. Cena ministra životního prostředí Vzdělávací a poradenské centrum Otevřená zahrada, Brno Autor: PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o., Ing. arch. Adam Halíř, Ing. Ondřej Hofmeister, Ing. arch. Tomáš Bouma, Ing. arch. Marek Sankot Projektant: TechOrg s.r.o. (projekt TZB), Deltaplan spol. s r.o. (projekt stavební části, DPS) Dodavatel a přihlašovatel: Skanska a.s, divize Pozemní stavitelství, závod Čechy 02 Investor: Nadace Partnerství Vedoucí projektant: Ing. arch. Adam Halíř, PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o. Stavbyvedoucí: Ing. Antonín Maděra, Skanska a.s. City Green Court, Praha Autor: Richard Meier & Partners, Architects LLp, Richard Meier, FAIA, FRIBA, Managing Partner Projektant: CUBOID ARCHITEKTI s.r.o. Dodavatel: Skanska a.s. Investor a přihlašovatel: Skanska Property Czech Republic s.r.o. Vedoucí projektant: Ing. arch. Aleš Papp, CUBOID ARCHITEKTI s.r.o., Martin Kovařík, M3M s.r.o. Stavbyvedoucí: Henryk Mandrysz Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Neutralizační a dekontaminační stanice NDS 10, Stráž pod Ralskem Autor a vedoucí projektant: Intecha, spol. s r.o., Ing. Jaromír Bukovský, CSc. Dodavatel a přihlašovatel: SYNER, s.r.o. Investor: DIAMO, státní podnik Stavbyvedoucí: Ing. Josef Černý, SYNER, s.r.o. Cena předsedy Senátu Rekonstrukce a rozvoj Základní umělecké školy Jihlava Autor: Dr. Ing. arch. Jaroslav Huňáček, Eva Šestáková Dodavatel a přihlašovatel: Podzimek a synové s.r.o. Investor: Statutární město Jihlava Cena Architecture Week Bytový dům Procházkova 3, Praha Autor: AP-atelier, s.r.o., Ing. arch. Josef Pleskot, spolupráce: Ing. arch. Petr Sýkora, Ing. arch. Miloš Linhart, Ing. arch. Jiří Trčka, Zdeněk Rudolf Dodavatel a přihlašovatel: STEP, s.r.o. Investor: Procházkova 3, s.r.o. Vedoucí projektant: Ing. arch. Josef Pleskot Stavbyvedoucí: Ing. Jiří Čáp, Ing. Karel Fišer 6 stavebnictví 10/13

7 Neodborné zásahy do panelových domů z pohledu odborníků ČKAIT V září pořádala Inženýrská komora tiskovou konferenci, tentokrát věnovanou neodborným zásahům do nosných konstrukcí panelových domů. Významní odborníci autorizovaní inženýři ČKAIT v oboru statika a dynamika staveb ve svých přednáškách apelovali na aktuálnost řešení problematiky stavebních úprav panelových domů a v té souvislosti současně upozornili na možná rizika a vážné důsledky, které vyplývají z aplikace nesprávných technologických postupů. inzerce V úvodním a závěrečném slově prezentoval danou problematiku z hlediska pohledu Komory předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček. V prvním příspěvku odborné části pohovořil Ing. Jaromír Vrba, CSc., předseda Dozorčí rady ČKAIT, na téma Co hrozí panelovým domům při neodborném zásahu. Následující přednáška prof. Ing. Aloise Materny, CSc., MBA, 1. místopředsedy ČKAIT a předsedy oblasti ČKAIT Brno, měla název Poruchy a rekonstrukce panelových domů. Ing. Robert Špalek, místopředseda ČKAIT, svůj příspěvek nazval Pozor na podezřele nízké ceny stavebních prací. U stávajících bytových domů postavených panelovou technologií se postupně vyskytla řada vad způsobených jak vlivem nedodržování technologických pravidel při výrobě stavebních dílců, tak při vlastní výstavbě, kdy bývá důvodem poruch například neuspokojivá kvalita stavebního materiálu, nevhodné povrchové úpravy, nedostatečné krycí vrstvy, technologické trhliny nebo nekvalitní styky panelových konstrukcí. Vady mohou mít také příčinu v chybném konstrukčním návrhu nebo například tepelně technickém řešení. Zanedbávání údržby a oprav panelových domů by dříve či později vedlo k nutnosti zahájit demolice panelových domů, připravit programy recyklace a likvidace stavebních konstrukcí a materiálů a zajistit rozsáhlou výstavbu nových bytů. Přitom náklady na obnovu jedné bytové jednotky jsou čtyřikrát až pětkrát nižší než náklady na její novou výstavbu. S cílem zastavit chátrání bytového fondu, zefektivnit vynakládání prostředků na opravy a zvýšit rozsah prováděných regenerací panelových domů zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR v rámci státní bytové politiky programy pro poskytování finanční podpory na opravy bytového fondu. V souvislosti se stavebními úpravami je však třeba veřejnost informovat a varovat před jejich neodborným prováděním. K nosným konstrukcím panelových domů je třeba se chovat šetrně a zabránit diletantským zásahům například v rámci dispozičních změn jednotlivých bytů ovlivňujících statickou funkci celých staveb. Nereálnost provádění komplexní technické inventury stávajícího stavu nosných konstrukcí panelových domů z hlediska dodatečně realizovaných otvorů, případně rozšíření otvorů stávajících, velmi znesnadňuje podmínky pro návrh příslušného statického řešení. Dalším z problémů, který se v rámci procesu provádění stavebních úprav panelových domů objevuje, je nedostatečný přístup k původním projektovým podkladům. Tyto materiály byly dříve archivovány v knihovnách velkých projektových organizací, které většinou zanikly již v polovině devadesátých let. ČKAIT proto v minulém roce zahájila na toto téma jednání s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a Státním fondem rozvoje bydlení. Byly projednávány možnosti digitalizace původní projektové dokumentace jednotlivých panelových konstrukčních soustav a současně se připravovaly podklady pro systémová řešení stavebních úprav panelových domů podle současných požadavků. Kromě technických a systémových chyb, které se při stavebních úpravách panelových domů objevují, významně negativně ovlivňují jejich kvalitu i vysoutěžené nízké ceny projektových a stavebních prací. Rovněž okruh odborníků, kteří se na problematiku panelových domů profesně specializují, je poměrně úzký. Ze strany stavebníků také bývá odborné posouzení daného stavebního záměru často hrubě podceňováno. Oblastní kanceláře ČKAIT jsou připraveny veřejnosti pomoci s výběrem odborně prověřených projektantů a doporučením odborné technické literatury ke stavebním úpravám bytových domů postavených panelovou technologií. Kontakty na jednotlivé kanceláře jsou k dispozici na internetových stránkách stavebnictví 10/13 7

8 aktuality text a grafické podklady SPS v ČR Náměty pro řešení prioritních problémů stavebnictví Náměty pro zlepšení stability v oblasti investiční výstavby a stavebnictví (tj. zajištění ekonomického růstu a zaměstnanosti) předkládá dokument, který vychází z podnětů podnikatelské sféry. Reprezentuje ji Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR za plné podpory a součinnosti dalších orgánů a organizací zainteresovaných do problematiky stavebnictví: SIA Rada výstavby, státní správa, akademická sféra, ekonomičtí experti, poradenské a dalších organizace. Stavebnictví je jediné odvětví v České republice, které je již pátým rokem v recesi. I přes potřebu fiskální konsolidace, která je podmínkou dalšího rozvoje ekonomiky, je kombinace délky a hloubky tohoto procesu spolu s nízkou prediktabilitou další politiky státu v tomto odvětví značným problémem, který vzhledem k vysokým multiplikátorům stavebnictví zpětně ohrožuje cíle konsolidace tuzemské ekonomiky. Dokument se snaží o formulaci takových opatření, která usnadní konsolidaci stavebnictví v krátkodobém horizontu a jeho rozvoj ve střednědobém období. Obsahuje náměty nejzávažnějších témat z oblasti stavebnictví, která by neměla být opomenuta, ale naopak podpořena ve volebním programu strany, která usiluje o rychlé obnovení ekonomiky. Význam stavebnictví pro ekonomiku ČR Stavebnictví je možno zařadit mezi základní pilíře rozvoje české ekonomiky. Vytváří díla dlouhodobé životnosti a zajišťuje tak kromě hmotného majetku státu a privátního sektoru i kulturní a architektonický přínos, který je významnou součástí národního dědictví. Podílí se na celkové úrovni společnosti a zanechává na dlouhou dobu svědectví o její ekonomické síle, vkusu i stupni sociálního cítění. Je realizátorem stavebních investic novostaveb, oprav, rekonstrukcí i údržby stavebního fondu. Kultivuje životní prostředí a zároveň ho chrání. Urbanizuje krajinu a pomáhá k jejímu využití pro činnost člověka, uspokojuje nároky na bydlení, zaměstnání, dopravu, volný čas. Realizací dopravních staveb a infrastruktury posiluje konkurenceschopnost státu i jednotlivých regionů. Stavebnictví významným způsobem ovlivňuje vývoj společnosti i ekonomiku národního hospodářství. Vedle věcného přínosu ve formě stavebních děl je i ekonomickým motorem národního hospodářství, který signalizuje prosperitu, ale také ekonomický úpadek společnosti. Koncepčně prováděné veřejné investice vedou k významné podpoře domácí ekonomiky. Stavebnictví má jeden z nejvyšších multiplikačních efektů z pohledu ekonomických přínosů a vlivu na zaměstnanost i v dalších odvětvích, jako je výroba stavebních hmot, energetika průmysl, doprava, služby, projektové a architektonické činnosti. Stát prostřednictvím veřejných investic přímo stimuluje domácí ekonomiku, neboť stavebnictví vykazuje relativně nízkou závislost na dovozu. Stavebnictví je s podílem přibližně 8 % na HDP jedním z nejdůležitějších sektorů národního hospodářství. Zaměstnává 5 % práceschopného obyvatelstva a je třetím největším zaměstnavatelem v zemi. Významný je jeho přínos pro státní rozpočet. Ve formě daní právnických i fyzických osob, DPH, daně ze mzdy, sociálního a zdravotního pojištění plyne do státního rozpočtu z 1 mld. Kč stavebních investic 423 mil. Kč včetně úspory na výdajích za vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Dopad krizového vývoje na sektor Prohlubující se propad ekonomiky a snížení příjmů státního rozpočtu řešila vláda tím nejsnazším způsobem radikálními škrty, razantním omezením veřejných investic. To mělo na stavebnictví velmi negativní dopady. Úpadek stavebnictví má primárně velmi nepříznivé důsledky na ekonomiku státu, neboť politika drastických výdajových restrikcí v oblasti veřejných investic působí zcela protisměrně výrazně snižuje příjmovou stránku rozpočtu, zvyšuje nezaměstnanost v oboru a působí negativně i v řadě dalších oborů. Vláda nereagovala na výstražné signály a požadavky zaměstnavatelských svazů na opatření ke zmírnění následků krize, neuskutečnila ani jediné z proklamovaných opatření k zastavení poklesu investiční výstavby. V protikladu s opatřeními prakticky všech evropských vlád tuzemská vláda nepůsobila proticyklicky, ale naopak krizi stavebnictví prohloubila zastavením investiční výstavby. Znejistěla i privátní sféru, která přestala investovat, přestože úspory obyvatel prokazatelně rostou. Tím došlo v rezortu stavebnictví ke ztrátě stavebních kapacit, které se budou těžko obnovovat, došlo ke znehodnocení drahého strojního vybavení odborných firem, propouštění i vysoce kvalifikovaných pracovníků a negativním dopadům na další odvětví průmyslu, dopravy i služeb. Na dlouhotrvající recesi v oboru není u politické reprezentace adekvátní reakce. Dramatickým způsobem poklesla zásoba práce, byla fakticky zmrazená příprava velkých infrastrukturních staveb, není zajištěno financování akcí spolufinancovaných EU, není jasný výhled na další roky. Toto vše má a bude mít v budoucnu pro odvětví fatální důsledky. Problémem je také výrazně vyšší politická, ekonomická a legislativní nestabilita než ve vyspělé Evropě. Zásadní reorganizace státní správy Výstavba a stavebnictví je sektorem průřezovým, víceodvětvovým. Veřejné investice a tím i odvětví stavebnictví dlouhodobě postrádají koncepční zastřešení. Jedním z důvodů tohoto stavu je institucionální podcenění této oblasti. Nekoncepčnost v oblasti veřejných investic souvisí s organizačním uspořádáním veřejných investic v rámci veřejné správy. Na rozdíl od jiných zemí nejsou v ČR veřejné investice a odvětví stavebnictví adekvátně organizačně řízeny. Stavebnictví je podle kompetenčního zákona v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, ale ve skutečnosti jsou klíčové otázky veřejných investic, jejich podpory a tím také stavebnictví rozděleny mezi pět ministerstev Ministerstvo průmyslu a dopravy ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo dopravy ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, Ministerstvo zemědělství ČR (vodní hospodářství). K národohospodářskému propojení a vytvoření skutečné strategie či koncepce tak téměř nemůže dojít. Samotné odvětví stavebnictví nevyžaduje řídicí orgán, ale potřebuje v politické sféře partnera jednoznačně zodpovědného za investiční rozvoj státu, s kompetencemi v exekutivě, legislativě, ve vědě, výzkumu a technické politice i ve vazbě na Evropskou komisi. 8 stavebnictví 10/13

9 Nutné opatření: Centralizovat nebo centrálně koordinovat horizontální i obecné právní, metodické a systémové záležitosti týkající se stavebnictví jako celku na jednom ministerstvu. Ideálním řešením by bylo vytvoření jediného ministerstva spojujícího v oblasti investic kompetence Ministerstva dopravy ČR, Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministerstva životního prostředí ČR. Tento vysoce funkční model existuje např. v Německu (Spolkové ministerstvo pro dopravu, stavebnictví a městský rozvoj) a na Slovensku (Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálního rozvoje). Politická zodpovědnost za tento segment je jednoznačná. Jeden ministr jeden zodpovědný partner. Tento návrh by měl zapadat do mnohokráte proklamované, ale nikdy neuskutečněné koncepce zeštíhlování státní správy. Priority v jednotlivých sektorech Dopravní infrastruktura ČR má velmi nízkou úroveň infrastruktury jak z hlediska kvantity, tak i kvality. Místo dohánění vyspělejší části Evropy za ní v posledních letech čím dál více zaostáváme. Nemáme dobudovanou základní síť dálnic a rychlostních silnic, což se stává brzdou dalšího rozvoje, snižující tuzemskou konkurenceschopnost. Schází vybudovat více než sto prioritních obchvatů měst. ČR sice disponuje jednou z nejdelších i nejhustších železničních sítí v rámci Evropy, ale problémem je její kvalita a využitelnost. Není dokončena úplná modernizace ani jednoho ze čtyř hlavních železničních tranzitních koridorů. Zásadním negativem je výrazně omezená investorská příprava staveb. Důsledkem je problém, jakým způsobem budeme schopni participovat na evropských zdrojích v nadcházejícím programovém období Za tento stav nikdo necítí zodpovědnost. Nutná opatření: Zpracovat reálnou koncepci rozvoje dopravní infrastruktury spolu Graf 1. Stavební produkce propad od roku 2008 (kumulativně 434,5 mld. Kč za pět let) Graf s finanční 1. Stavební strategií produkce (priority, věcný, propad konnosti od roku stavebnictví 2008 (kumulativně cca 13 %, tivující 434,5 formy mld. podpory Kč za 5 a let pro tento časový a finanční harmonogram) včetně zkvalitnění její provozuschopnosti. Posílit finanční zdroje (zvýšením podílu SFDI na výnosu spotřební daně z minerálních olejů, optimalizací sazeb výkonového zpoplatnění, úvěrovým financováním, obnovením procesu přípravy projektů vhodných pro financování formou PPP). Stabilizovat plánování a finanční výhledy, objem ročních výdajů vzhledem k vyspělé Evropě je tento podíl však pouze poloviční. Počet zahájených a dokončených bytů každoročně klesá, je jen 50% vzhledem k potřebám uvedených v analýzách ÚRS a ČSRB, nepokrývá ani prostou reprodukci domovního fondu. Vlivem zanedbané údržby dochází k rostoucí zanedbanosti domovního a bytového fondu. Zatímco v uplynulé dekádě ( ) stát svými podpůrnými programy jednoznačně definovaný typ bydlení uplatnit zvýhodněnou sazbu DPH. Přijmout dlouhodobý a koncepční program energetických úspor v budovách, zabezpečit dostatečnou alokaci prostředků k jeho pokrytí s využitím evropských fondů. Koordinovat mezirezortní spolupráci v programech energetické náročnosti budov, aby nedocházelo k překrývání mezi programy (Nová zelená úsporám, Panel 2013, JESSICA). na dopravní infrastrukturu fixovat k výši hrubého domácího produktu přispěl k posílení bytové politiky včetně rekonstrukcí a oprav a tím podle doporučení Evropské komise i k růstu stavebnictví, za poslední Podpora rozvoje na úrovni 2% HDP. roky finanční objem podpor SFRB stavebnictví Zvýšit efektivitu výdajů (zavedení a MMR ČR neustále klesá. V současné řádné supervize nákladů, kontinuální proces sledování nákladů v celém životním cyklu projektu, uplatnění limitních cen u soutěžených době není poskytovaný nízkoúročený úvěr motivující. Nebezpečím pro ČR je skutečnost, že dosud není zpracována strategie Legislativa Obecným a v současné době nejzávažnějším nedostatkem v legislativní oblasti je chaotický právní Pracovníků veřejných v podnicích zakázek). nad 50 pracovníků renovace bytových Pracovníků a komerčních budov v ČR podle Směrnice kacii i justici. Ovlivňuje nepříznivě celkem systém, nesrozumitelný pro advo- Přijmout a realizovat opatření pro dočerpání rok finančních osob zdrojů OPD pokles Evropského % parlamentu rok a Rady osob nejen podnikatelské pokles prostředí, % ale /27/EU. dopadá na běžné adresáty právních , * ,3 Urychlit investorskou přípravu norem, což se projevuje obecnou staveb dopravní infrastruktury Nutná opatření: neúctou k právu. a zajistit tvorbu národních zdrojů V souladu se schválenou Koncepcí bydlení ČR do roku u podniků 2020 zahrnout s padesáti zpracované a více zaměstnanci s podporou odborné (* Vládní návrhy, často velmi dobře Graf v rozpočtu 2. Počet SFDI pracovníků pro program OPD v letech k tomuto počtu nutno ještě přičíst podpory blíže neurčený bydlení mezi počet intervence zahraničních veřejnosti, pracovníků) jsou deformovány nekvalifikovanými Projednat čerpání evropských fondů v prodlouženém režimu n + 3, což pomůže jednak dočerpat prostředky OPD I, a tak překonat zpoždění přípravy staveb pro OPD II. Bytová výstavba, energetická náročnost budov Bytová problematika a podpora bydlení ze strany státu je jednou z důležitých součástí investiční výstavby, ať už se jedná o rekonstrukce, modernizace, snižování energetické náročnosti nebo o novou výstavbu. Bytová výstavba se podílí na celkové vý- v rámci rozvojových priorit v programovém období Zvýšit objem finančních prostředků SFRB a MMR ČR na podporu bydlení přídělem ze státního rozpočtu. Podporu realizovat formou přímé nevratné investiční dotace, dotace na snížení úrokové sazby, záruky za hypoteční úvěry pro individuální bytovou výstavbu. Stanovovat výši podpory bydlení v závislosti na míře úspor energií se zohledněním prodloužení životnosti. Zpracovat koncepci sociálního bydlení a nastavit adresné a mo- zásahy na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Senátu Parlamentu ČR. Nutná opatření: Aktualizovat právní úpravy přípravy investiční výstavby s cílem zjednodušit povolovací procesy. Prověřit účinnost zjednodušujících postupů stavebního zákona (přehodnotit formy účasti veřejnosti v územních a stavebních řízeních při zachování principů podle Směrnice EP a Rady 2003/35/ES a mezinárodních smluv). stavebnictví 10/13 9

10 Sjednotit postupy podle stavebního zákona a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Před vydáním nového zákona o veřejných zakázkách zdokonalovat nástroje veřejného investování (kodifikace všeobecných obchodních podmínek, metodika k předpokládané hodnotě stavební investice, dodatečným pracím a vícepracím, mimořádně nízké nabídkové ceně, kvalifikaci stavebních dodavatelů). Obnovit institut investičního záměru se závazně určeným obsahem (rozsahem) a stanovit dílčí postupy při jeho posuzování formou státní expertizy a schvalování. Vzdělávání Současné období je charakteristické nezájmem o studium technických oborů na všech stupních vzdělání učňovském, středním i vysokoškolském. Školské politice ze strany státu chybí celková koncepce vzdělávání. Stav českého odborného školství a především učňovského školství neodpovídá potřebám lidských zdrojů ve stavebnictví. Zhoršující se stav zabezpečení kvalifikovaných řemesel vede k disproporci na trhu práce, jež se bude v budoucnu prohlubovat. Došlo k degradaci úspěšného systému výchovy mladé generace v řemeslných profesích, neboť problémem učňovských škol je nedostatek zájemců, kvalifikovaných instruktorů a současně i financování. Nutná opatření: Předložit k odborné diskuzi návrh jasné, srozumitelné a uvážené politiky státu v oblasti vzdělávání. Ve vzdělávací soustavě na všech stupních preferovat technické obory. Rekonstruovat systém učňovského školství intenzivním zapojením stavebních podnikatelů do přípravy učňů. Pro systém praktického vyučování ve stavebních firmách zajistit odborný výcvik na potřebné úrovni. Daňově zvýhodnit podnikatelské subjekty spolupracující s učilišti a středními školami v technických oborech. Výuku studentů středních a vysokých škol orientovat k potřebám praxe. Podpora podnikání Pro další koncepční rozvoj stavebnictví musí být vytvořeno vhodné podnikatelské prostředí, jehož charakter ovlivňuje politické prostředí a spoluvytváří státní správa. Působnost státu je pro kvalitu podnikatelského prostředí determinující. Legislativní prostředí se vyznačuje poměrně nízkou efektivností. Na podnikatele dopadá tíživě především obtížná vynutitelnost práva, a to jak ve fázi rozhodování soudů, tak ve fázi výkonu rozhodnutí. Právní prostředí obecně brání dlouhodobému strategickému plánování. Činnost ÚOHS je nedostatečná a rozhodování příliš zdlouhavé. Daňový systém je proměnný, velmi často novelizovaný, složitý, a tím netransparentní. Pracovní trh není stále ještě dostatečně pružný. Velkým nedostatkem je, že vláda není schopna prosazovat a obhajovat zájmy českého podnikatelského sektoru v intencích EU, dokonce podporuje běžný způsob zpřísňování požadavků nad rámec požadavků EU, což negativně ovlivňuje konkurenceschopnost českých firem. Neuvážený přístup vlády v kauze fotovoltaických elektráren, který se odrazil v cenách elektrické energie, velmi poškodil českou ekonomiku. Nutná opatření: Zjednodušit a urychlit vynutitelnost práva. Stabilizovat a zjednodušit daňový systém. Hájit zájmy českých podnikatelů v intencích EU a nepřipustit zpřísňování požadavků nad rámec EU. Pro ÚOHS stanovit limity pro zkrácení termínů rozhodovacích procesů. Přijetím novely zákona o podporovaných zdrojích energie zamezit dopadům na další zvyšování cen elektrické energie. Výzkum a vývoj Velké podniky, které jsou v majetku nadnárodních korporací, mají výzkum probíhající mimo ČR. Střední podniky nevytvářejí dostatečné prostředky, výzkum je proto orientován převážně na vysokét školy, jež nejsou ekonomicky orientovány na aplikovaný výzkum a realizaci inovací. Nutná opatření: Zintenzivnit institucionálně i projektově výzkum a vývoj. Pomocí účelově zaměřených programů podpor se soustředit zejména na výstupy umožňující úsporu energií a materiálu (včetně druhotných surovin, recyklátů a obnovitelných materiálů). Podporovat inovativní procesy zaměřené na malé a střední firmy, umožňující čerpat z vybudovaného vědeckého a výzkumného potenciálu a orientovat je potřebám praxe stavebního průmyslu. Shrnutí nejpodstatnějších a nejnutnějších opatření Reorganizace státní správy Vytvořit integrované ministerstvo, jako zodpovědného partnera za sektor výstavby v celé šíři jeho problematiky. Dopravní infrastruktura Zpracovat reálnou koncepci dopravní infrastruktury, vytyčení priorit, zajištění národních zdrojů a ostatních forem financování. Fixovat roční objemy výdajů na infrastrukturu ve výši 2 % HDP. Dočerpat ODP v plné výši. Urychlit investorskou přípravu staveb dopravní infrastruktury pro období Bytová výstavba, energetická náročnost budov Zahrnout podporu nájemního bydlení mezi rozvojové priority v programovém období Zpracovat koncepci sociálního bydlení včetně motivující podpory a uplatnění snížené sazby DPH. Přijmout dlouhodobý a koncepční program energetických úspor v budovách včetně alokace prostředků k jeho pokrytí. Legislativa Zjednodušit postupy stavebního zákona v koordinaci se zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí. Zdokonalit nástroje zákona o veřejných zakázkách. Obnovit institut státní expertizy. Vzdělávání Předložit návrh politiky státu v oblasti vzdělávání, preferovat technické obory. Rekonstruovat celkově systém učňovského školství se zapojením podnikatelských subjektů včetně motivačních aspektů. Podpora podnikání Zjednodušit, urychlit a stabilizovat právní postupy a daňovou legislativu v těch oblastech, kde mají negativní dopad na podnikání. Stanovit limity pro zkrácení termínů rozhodovacích procesů ÚOHS. Legislativně zamezit dalšímu zvyšování cen elektrické energie a trvale se zabývat vývojem v energetice. Výzkum a vývoj Zaměřit se na výstupy umožňující úspory energií a materiálů s podporou inovativních procesů pro malé a střední firmy. Přehled strategických problémů v oblasti investiční výstavby a stavebnictví, vytyčení priorit a návrh jejich řešení je nezbytným úkolem pro zajištění ekonomického růstu a zaměstnanosti. Postupné řešení očekává stavbařská veřejnost od nové vlády. Závěr Stát jako největší investor má zejména v ekonomicky složitém vývoji povinnost působit proticyklicky. Jeho role by měla být v zajištění plynulosti přechodu mezi jednotlivými fázemi ekonomického cyklu. Měl by umět definovat svoje potřeby na trvale udržitelné úrovni ve střednědobém horizontu minimálně pěti let, aby stavební dodavatelé, výrobci stavebních materiálů, projektanti mohli očekávanému vývoji přizpůsobit v plném komplexu svoje kapacity. Vláda musí důsledky neřešeného kritického vývoje oboru a jeho problémy vnímat v jednom celku z politického, ekonomického a sociálního hlediska, a to v horizontu delším než jedno volební období. ČR však bohužel postrádá jasnou a jednoduše čitelnou vizi směřování ve většině oblastí a odvětví. Neexistuje tedy ani žádná dlouhodobá a stabilní koncepce státu v oblasti veřejných investic a stavebnictví. 10 stavebnictví 10/13

11 Baumit CreativTop Hra struktur a barev Neomezené možnosti vzhledu fasády, design dřeva, betonu, hladkých kovových ploch. To vše nabízí novinka Baumit CreativTop, tenkovrstvá probarvená omítka, která umožňuje vytvořit tradiční i designové povrchové úpravy fasád. Nápady s budoucností. To je motto, které si Baumit vybral a průběžně ho uplatňuje u všech svých výrobků a služeb. Každoročně rozšiřuje sortiment o nové progresivní výrobky, které mají za cíl zlepšit užitné vlastnosti budov, zkvalitnit zdravé bydlení, zvýšit hodnotu staveb, uspořit provozní náklady a v neposlední řadě i vytvořit esteticky působící budovy. Vzhled vnímaný všemi smysly Jako novinku představuje Baumit výrobky CreativTop ze skupiny pastózních omítek, určených pro vytvoření originálních povrchových úprav a struktur. Je možné z nich vytvářet povrchy, které splní i ty nejnáročnější architektonické představy, které dosud nebyly dostupné. Kovové desky, dřevěný obklad, struktura jemného i hrubého betonu, kamene nebo naturální hrubé omítky to všechno jsou povrchy, které lze vytvořit těmito novými omítkami nejen na zateplovací systémy Baumit. Zároveň je možné vytvořit zcela originální designový vzhled. Baumit s novým materiálem představuje i sadu vzorových technik zpracování využívající různé nástroje a prostředky. Můžete se ale nechat unášet fantazií a vyzkoušet i vlastní nápady. Nejdůležitější je výsledek Všechny varianty kreativních povrchů je možné vytvářet z probarvené omítky a vybírat z barevné palety 654 odstínů vzorníku Baumit Life, případně následně natřít barvami či barevnými lazurami, které ještě zvýrazní jejich plastičnost. Další nečekané možnosti lze vytvořit kombinací s metalickými barvami a glitry. Přizpůsobivá a všestranná Baumit CreativTop je ideální pro kreativní přístup a hledání nových, naprosto originálních povrchů bez omezování invence a nápadů. Umožní vám splnit i ty nejnáročnější představy. Náhledy struktur, technické informace, technologická videa a reference na Budova Inovačního centra pro výzkum a vývoj společnosti Baumit v rakouském Wopfingu byla otevřena v květnu Na její fasádě je aplikováno několik kreativních technik a použity progresivní fasádní systémy.

12 aktuality Tisková zpráva ÚOHS: omezování soutěže v řadě profesních sdružení Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen Úřad) dokončil předběžné šetření úrovně hospodářské soutěže v rámci některých profesních sdružení. Výsledky analýzy naznačují, že konkurenční prostředí by u řady profesí mohlo být uměle omezováno, neboť některé profesní komory ve svém přístupu k cenotvorbě členů nedodržují obecně závazná pravidla hospodářské soutěže zakotvená v zákoně o ochraně hospodářské soutěže a článku 101 Smlouvy o fungování EU. Asociace, svazy, komory a společenstva tvořená vzájemnými konkurenty na trhu jsou z pohledu soutěžních norem sdruženími soutěžitelů, na něž plně dopadá zákaz narušovat svými rozhodnutími hospodářskou soutěž. Pro komory s povinným členstvím, bez něhož nemohou daní profesionálové na trh vůbec vstoupit, to platí dvojnásob, obzvláště pak v oblasti cenotvorby. V některých oborech nicméně počítají příslušné zákony s možností vydání tarifu ceníku konkrétních služeb poskytovaných členy komory spotřebitelům. Tarif sám je pak vydáván ve formě prováděcího předpisu rezortním ministerstvem (notáři, advokáti, exekutoři), případně jej mohla, např. v podobě honorářového řádu, vydat přímo samosprávná komora (jak dříve platilo pro architekty, inženýry a techniky činné ve výstavbě). Odměny jsou přitom příjmem soutěžitelů, nikoli státního rozpočtu. Úřad důrazně upozorňuje na fakt, že vždy a zásadně má před stanovenou tarifní sazbou přednost svobodné soutěžní rozhodnutí poskytovatele dané služby účtovat si částku menší, popřípadě na odměnu zcela rezignovat. Podstatou tarifních sazeb je totiž ochrana spotřebitele před excesivními cenami, nikoli ochrana zisku podnikatele, byť by na něj v dané věci byl přenesen výkon veřejné moci. [...] Žádný z předpisů přitom nestanovuje, že se odměny za úkony členů jednotlivých profesních sdružení vymykají aplikaci soutěžních pravidel. Každý soutěžitel je oprávněn určovat svoji obchodní politiku v rámci soutěže s konkurenty samostatně, včetně stanovení výše cen, za které nabízí služby svým zákazníkům, a to i v případě přidělení z rozhodnutí soudu. Poskytovatel služby dis- ponuje legitimním oprávněním účtovat si nižší odměnu, než činí platná tarifní odměna stanovená některou z vyhlášek. Stejně tak je po vlastním uvážení oprávněn od požadování odměny zcela upustit. [...] Za problematické Úřad považuje také různé metodické dokumenty na internetových stránkách profesních komor (např. Česká komora architektů), jež odkazují na schémata a programy určené pro výpočet honorářů či odměn za poskytnuté služby. Architekti i inženýři a technici činní ve výstavbě mohou v rámci svých komor stanovovat standardy výkonů a dokumentace, tedy vydávat modelové příklady obsahu služeb poskytovaných svými členy, nesmí je však již v žádném případě oceňovat, vydávat cenové tabulky a kalkulační vzorce, což jim umožňovala předchozí právní úprava. Opačný postup by zřetelně mohl vést k unifikaci cenové politiky členů komory, a jelikož se jedná o komory s povinným členstvím, mohl by přímo narušit cenovou soutěž na celém relevantním trhu. Podobně nepřípustné je vyjadřovat se k poměru ceny za službu ar- chitekta (studie, projekt) a celkové ceny stavební zakázky, respektive odvozovat odměnu architekta od následné ceny stavebního díla. Každému soutěžiteli přísluší odměna odvozená od jím skutečně vynaložených nákladů, přičemž nenachází-li se v dominantním postavení na trhu, podnikateli nic nebrání v tom, aby si účtoval i cenu náklady zcela nepokrývající, případně od požadování odměny upustil úplně. Z hlediska hospodářské soutěže je postup řady komor a sdružení více než problematický. Úřad nyní zahájí diskuzi se zainteresovanými ministerstvy a komorami, aby dosáhl zásadní změny v přístupu profesních sdružení k výše uvedeným soutěžním otázkám. V případě, že tato jednání nebudou úspěšná, nebude ÚOHS při zjištění zásahů sdružení a komor do cenotvorby jejich členů váhat se zahájením správního řízení a případně i s ukládáním sankcí. Text byl redakčně krácen. Autor: Odbor mezinárodní a vnějších vztahů ÚOHS Reakce předsedy ČKAIT na text ÚOHS Otevřený dopis České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě předsedovi ÚOHS Ing. Petru Rafajovi. Dne 29. července 2013 vydal Odbor mezinárodních a vnějších vztahů vašeho úřadu stanovisko o umělém omezování hospodářské soutěže profesními komorami (ÚOHS-13/056/HS 017). Jsem velmi roztrpčen tím, jak váš úřad snadno vydává neetická, a troufnu si říci, politická vyjádření, ačkoliv by měl být prost od všech vlivů, jak má uvedeno v preambuli zřizovací listiny. Je s podivem, že např. lékaři placení převážně z veřejných peněz (zdravotní pojištění je jenom jinou formou daně) si mohou vystávkovat razantní zvýšení příjmů a druhé profese se ocitnou v hledáčku vašich byrokraticky smýšlejících úředníků. Nechci zkoumat, zda příjmy vašich pracovníků, kterým rozdáte 53 miliony korun, odpovídají jejich pracovním výkonům. Nechci zkoumat, kolik korun vydáte na externí posudky a kolik obdrží členové různých komisí. Je ale skutečně s podivem, že práce inženýra, technika a architekta může být, podle vašeho názoru, na veřejné zakázce nabízena s nulovým honorářem. To už vůbec nemluvím o tom, že by se v tom případě jednalo o daňový únik 12 stavebnictví 10/13

13 příjemce. Kdokoliv jiný zvýhodní někoho jinak než cenou obvyklou, je trestán daňovým úřadem. Ano, všude se operuje cenou obvyklou, přiměřenou. Ale co je taková cena, váš úřad nechce vůbec brát na vědomí. Přitom ale policie, státní zástupci se nás velmi často na takový údaj ptají. Kde je tedy rozum? My jsme nikdy netvrdili, že i v době, kdy ČKAIT byla oprávněna vydávat ceníky, se jedná o ceny závazné. Vždy to byly ceny pouze doporučené. Výkony autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě patří mezi činnosti, které mohou ohrozit životy a zdraví osob a ovlivňovat veřejné zájmy. Proto jsou tyto výkony výrazným způsobem regulovány na principu ověřování odborné způsobilosti (autorizace), respektive povinného členství v profesní organizaci. Jak je uvedeno v důvodové zprávě k zákonu č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (autorizační zákon): V civilizované Evropě jsou architektura a stavitelství řazeny mezi profese, jejichž výkon podléhá zvláštnímu režimu, podobně jako například lékařství nebo advokacie. Je to tak proto, že všechny tyto profese mohou úrovní svého výkonu významně ovlivnit život občanů, jeho kvalitu, ba mohou tento život v případě špatného výkonu i významně ohrozit. Architektura a stavitelství mají zároveň ještě to specifikum, že se zpravidla též dotýkají veřejných zájmů, a to hned v několika sférách počínaje oblastí kulturní přes ekologii, bezpečnost až po sféru ekonomickou. [...] Důsledkem výše uvedených skutečností jsou ve světě rozvinuté důmyslné systémy ověřování a sledování úrovně kvality rozhodujících profesí v architektuře a stavitelství, které ochrání jak klienta, tak veřejnost před nekvalitním projektantem či stavitelem. [...] Svoji činnost pak vykonávají v rámci profesních pravidel a pod určitým dohledem samosprávného stavovského sdružení, kterému se zodpovídají ze svých případných prohřešků proti profesionalitě a profesní etice. [...] Ze stejného důvodu je u činnosti autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě omezena jedna ze základních svobod EU, kterou je volný pohyb služeb. Jak uvádí 36b odst. 1 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, který v ČR transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací: Stanoví-li tak zvláštní zákon, je uznávací orgán oprávněn po obdržení oznámení před zahájením výkonu dočasné nebo příležitostné regulované činnosti na území České republiky, jejíž výkon může vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, ověřit odbornou kvalifikaci uchazeče. Zvláštním zákonem je pak autorizační zákon, konkrétně jeho 30n. U těchto činností je tedy nejen stanovena povinnost oznámení, ale ta podléhá v zásadě povinnému národnímu ověření způsobilosti žadatele. Zákon také stanoví autorizovaným osobám řadu povinností, mj. podle 12 odst. 1 autorizačního zákona autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň výkonu vybraných činností a dalších odborných činností, pro které jí byla udělena autorizace; podle 12 odst. 5 je pak autorizovaná osoba povinna dále se odborně vzdělávat a sledovat informace nezbytné pro správný výkon své činnosti. Činnost autorizovaných osob je činností tržní a má se odehrávat v hospodářské soutěži. Zároveň ji však lze označit do určité míry za činnost ve veřejném zájmu. Přitom není pochyb o tom, že jednou z podmínek řádného výkonu jakékoliv činnosti je rovněž dostatečné finanční zabezpečení. Pokud tedy stát stanoví zákonem autorizovaným osobám povinnosti, přičemž tak činí ve veřejném zájmu, nemůže zcela rezignovat i na otázku přiměřeného materiálního zabezpečení. V ČR z nejrůznějších příčin nedošlo, na rozdíl od obdobných zahraničních úprav (např. německý honorářový řád), respektive právní úpravy pro výkon např. advokacie, k tomu, že by zákonodárce stanovil pravidla pro výpočet odměny autorizovaných osob právním předpisem. I přesto však podle mého názoru nelze přijmout stanovisko, že činnost autorizovaných osob může být nabízena za jakékoliv ceny v nijak neregulované hospodářské soutěži. Pokud má ČKAIT podle 23 odst. 6 autorizačního zákona mj. pečovat o stavební kulturu a o kulturu utváření prostředí, spolupůsobit při ochraně veřejných zájmů v oblasti výstavby, architektury a územního plánování a pečovat o vysokou úroveň výkonu činnosti autorizovaných osob, nemůže bez dalšího rezignovat ani na tuto otázku. Projektová činnost ve výstavbě je vysoce odbornou činností, při níž musí autorizovaná osoba dodržet řadu povinností vyplývajících ze stavebního zákona, předpisů týkajících se ochrany života a zdraví, bezpečnosti práce, životního prostředí apod. Jednotlivé výstupy této činnosti jsou z obsahového hlediska regulovány stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy. Jakkoliv není nikde stanovena přesná časová dotace nezbytná pro jejich zpracování, lze na základě dlouhodobé zkušenosti stanovit určité hranice, při jejichž překročení lze mít důvodné podezření, že výsledné dílo neodpovídá požadavkům či je jinak nekvalitní. Totéž se týká sazeb, které jsou pro výpočet ceny díla uvažovány. Nelze přijmout myšlenku, že autorizovaná osoba je schopna dlouhodobě nabízet svoji práci za ceny pod úrovní vynaložených nákladů a přitom plnit všechny své povinnosti, zajišťovat vzdělávání své a případně svých zaměstnanců, disponovat odpovídajícím vybavením apod. Znovu opakuji: Nelze zásadně souhlasit s některými tvrzeními, uvedenými v tiskové zprávě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 29. července 2013 (ÚOHS je znepokojen omezováním soutěže v řadě profesních sdružení). ČKAIT je si vědoma toho, že při absenci zákonné úpravy nemůže určovat ceny za určité výkony; nicméně názor, že činnosti i takových osob, na které stát přenáší část výkonu veřejné moci, lze vykonávat podle uvážení zcela zdarma, nereflektuje realitu. Jedná-li se o smluvní vztah mezi soukromými osobami, možná za určitých podmínek lze tento závěr připustit. Nicméně značná část činnosti autorizovaných osob je prováděna na základě zákona o veřejných zakázkách, který sám chrání veřejnou sféru před uchazeči, kteří úmyslně nabízejí nepřiměřeně nízké ceny, aby získali zakázku, přičemž pak není zaručeno, že ji dokáží řádně, včas a v požadované kvalitě splnit. Problémem v praxi však je, že samotný zákon o veřejných zakázkách nestanoví, kdy se o mimořádně nízkou nabídkovou cenu jedná, přičemž od zadavatelů nelze čekat, že budou schopni tuto otázku u všech možných plnění, která zadávají, správně posoudit. Přínosem určitých vodítek pro stanovení ceny za činnosti autorizovaných osob, a to jak z hlediska časové náročnosti, tak určitých alespoň věcných hledisek pro stanovení nákladové ceny, by byla zejména opora pro zadavatele, kteří jsou jinak oproti nepřiměřeně nízkým cenám bezmocní. Pokud bychom přijali závěr, že neomezená soutěž až k poskytování služeb zdarma je žádoucí, respektive bránění takovým praktikám je protisoutěžní, pak nutně dojdeme k paradoxnímu názoru, že protisoutěžní je i sám zákon o veřejných zakázkách. Ustanovení o mimořádně nízké nabídkové ceně je přitom transponováno z evropských zadávacích směrnic. Autor: Ing. Pavel Křeček, aut. ing., FEng., předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě stavebnictví 10/13 13

14 stavba roku text Ing. arch. Adam Halíř grafické podklady Projektil architekti s.r.o. foto Andrea Lhotáková, Tomáš Malý Novostavba poradenského centra v Brně (foto: Tomáš Malý) Brno má pod Špilberkem kancelářskou budovu v pasivním standardu Při hledání autora projektu novostavby brněnského poradenského centra oslovila významná česká nadace pět architektonických studií. Zvítězilo výrazné řešení vyhovující požadavkům investora na rozlohu poradenských a vzdělávacích prostor i značným omezením, které stanovil územní a regulační plán města. Centrum získalo cenu ministra životního prostředí v soutěži Stavba roku Urbanistická koncepce Projekt poradenského centra ve spojení se vzdělávací zahradou připravovala Nadace Partnerství od roku Budova poradenského centra poskytne prostory pro činnost několika ekologických neziskových organizací. Pozemek leží na úpatí Špilberka jako spojnice mezi parkovou zelení kopce a historickou dopravní tepnou, Údolní ulicí. Symbolika této polohy je zároveň konceptem řešení propojování městských veřejných prostorů a jejich atmosféry parků s ulicemi, dvorů se zahradami. Na rozhraní těchto světů vzniká zahrada s domem. Z širšího pohledu lze o budoucí osvětové a vzdělávací funkci budovy uvažovat také jako o pojítku mezi různými světy šetrným a úsporným a tím běžným, který se o potřebách úsporných forem žití a stavění dozvídá. Rekonstrukce severního svahu Špilberku s plánovanými cyklostezkami a pěšími trasami snad v brzké době naváže na založený princip napojování zasíťování veřejných prostorů. Koncepční řešení centra Protáhlá budova poradenského centra je vsazena do svahu po spádnici, čímž na pozemku nevytváří bariéru, ale stává se vodítkem. Provází návštěvníka výukovou zahradou na protáhlé parcele směřující vzhůru k hradu. Ve všech jeho úrovních lze domem napříč prostoupit, prohlédnout si jej, nebo se do něj ponořit přes zelenou střechu. Jižním koncem stavba vrůstá do svahu a nabízí střechu k pobytu, jako čtvrté venkovní podlaží. Otevřená prostorová struktura je přístupná i prostupná. Školní a výukové činnosti probíhající v zahradě na stezkách vdechnou areálu život v době provozu centra. Veřejně přístupná zahrada by tak mohla obohatit trávení volného času v centru města. Funkční náplní domu je poradenské, konferenční a vzdělávací centrum. V kancelářích různých 14 stavebnictví 10/13

15 Seminární sál je z části zapuštěn do svahu. Prosklený foyer nad sálem je napojen na horní partii zahrady a přístupný po schodišti ze sálu (foto: Tomáš Malý). Kanceláře poradenského centra s pohledy do zahrady (foto: Tomáš Malý) velikostí je šedesát pracovních míst, konferenční sál disponuje až padesáti místy v základní sestavě posluchárny. V dalších variantách je možné tento sál podle potřeby měnit a pronajímat nezávisle na provozu kancelářské části centra. Zahrada je vybavena dvanácti výukovými prvky představujícími živly a přírodní fenomény, které budou sloužit při environmentální výchově. Energetických úspor se dosahuje také strojní ventilací s rekuperací tepla, i když v případě vhodných teplot venkovního prostředí lze větrat okny a dveřmi a zažít tak zahradní atmosféru uvnitř domu. Další úsporné opatření představuje plynule regulovaná intenzita umělého osvětlení podle denního světla a s tím spojené optimální prosklení v kancelářích. Strojovna technologií s kaskádou tepelných čerpadel v popředí (foto: Tomáš Malý) Pasivní energetický standard Budova centra je stavbou v pasivním energetickém standardu. Je vybavena řadou technologií, které budou po dobu životnosti udržovat její minimální uhlíkovou stopu. Předpokladem této koncepce je kvalitně zateplená obálka budovy. Hlavním zdrojem energie pro vytápění a chlazení je tepelné čerpadlo s možností přirozeného chlazení a soustavou zemních vrtů. Distribuci energie v budově zajišťují aktivované železobetonové stropy. Architektonické a stavební řešení Nosnou konstrukci budovy tvoří železobetonový kombinovaný skelet kombinace nosných stěn a sloupů a monolitických stropních desek. Budova je založena na základové desce. Lehký obvodový plášť je řešen jako montovaná skeletová dřevostavba s izolacemi na bázi dřeva a konopí, aby se snížil podíl neobnovitelných primárních zdrojů při realizaci stavby. Vnější dřevěné prosklené výplně otvorů mají izolační trojskla a vnější stínění stavebnictví 10/13 15

16 Půdorys III.NP budovy poradenského centra Podélný řez budovou poradenského centra Schéma technologií budovy 16 stavebnictví 10/13

17 hliníkovými žaluziemi, vybavenými systémem přenosu denního světla. Dělicí konstrukce uvnitř budovy jsou z cihel a omítek z nepálené hlíny. Vnitřní dveře a prosklené stěny jsou masivní dřevěné. Povrch podlah pokrývá povlaková krytina probarvená ve hmotě. Svěží zelená podlaha je průnikem venkovního prostředí do vnitřních vrstev pater domu, vkládaných do svahu. Ostatním prvkům je ponechána jejich přirozená barevnost podle materiálu, z něhož jsou vyrobeny. Pohled z pobytové střechy domu s výukovými prvky do západní části zahrady (foto: Andrea Lhotáková) TZB Budova centra je navržena v pasivním energetickém standardu a měla by se stát první budovou tohoto typu v České republice, jako administrativní budova přístupná veřejnosti, a prostřednictvím svého provozovatele otevřeně publikující své technické parametry dosažené za provozu. Stavebně energetická koncepce byla navržena jako tepelně robustní konstrukce, jež eliminuje tepelné ztráty a zároveň dokáže účelně využít tepelné zisky v případě jejich prospěšnosti, nebo je naopak omezuje a tlumí, pokud vedou k nadměrnému přehřívání vnitřního prostoru. V případě kancelářské budovy ovšem nelze vše zajistit samotným architektonicko-stavebním řešením, a proto jsou rovněž navrženy aktivní prvky a technologie, které budou účinně reagovat na proměnné venkovní podmínky a uživatelské požadavky při nízké spotřebě energií dodávaných zvenčí. Budova má následující parametry: Měrná potřeba tepla na vytápění E A,H = 7,0 kwh/(m²a), požadavek 15,0 kwh/(m²a). Měrná potřeba tepla na chlazení E A,C = 18,8 kwh/(m²a), požadavek 30,0 kwh/(m²a). Měrná potřeba primární energie PE A = 54,0 kwh/(m²a), požadavek 120,0 kwh/(m²a). Doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla konstrukcí na systémové hranici budovy pro jednotlivé konstrukce podle ČSN Střední hodnota součinitele prostupu tepla U em = 0,209 W/(m²K), požadavek 0,30 W/(m²a). Neprůvzdušnost obálky budovy n 50 = 0,6/1/h, požadavek 0,6/1/h. Zajištění přívodu čerstvého vzduchu do všech pobytových místností podle požadavku investora. Účinnost zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu je 70 %, požadavek 70 %. Nejvyšší teplota vzduchu v pobytové místnosti 25,3 C, požadavek 27. Jako zdroj energie pro zajištění vytápění a chlazení budovy slouží tepelné čerpadlo země-voda s modulem přirozeného chlazení a osm zemních vrtů. Distribuci tepla a chladu umožňuje systém BKT tepelně aktivované železobetonové konstrukce. Zároveň je možné vybrané prostory přirozeně příčně provětrat a využít tak pasivního nočního přechlazení nosné konstrukce bez strojní činnosti. Správnou funkčnost by měl zajišťovat systém prediktivního řízení v závislosti na předpovědi počasí a předpokládaných provozních stavech. Vzduchotechnicky je umožněna výměna vzduchu ve všech pobytových místnostech a teplo se získává zpět pomocí jednotek VZT s rekuperací. V přechodných obdobích lze místnosti přirozeně větrat otvíravými okny. Umělé osvětlení je navrženo ze zářivkových svítidel s maximální dostupnou účinností a jejich provoz je řízen v zónách podle hloubky dispozice. Systém sleduje hladinu osvitu v důsledku úbytku denního světla a plynule zvyšuje intenzitu umělého osvětlení. Uspoří se tak elektrická energie na umělé osvětlení a zároveň se omezí vnitřní tepelné zisky z osvětlovacích těles, které je nutné eliminovat strojním chlazením. Systém přenosu denního světla na vnějších žaluziích v tomto případě umožňuje využít denního osvětlení k eliminaci spotřeb energie na umělé osvětlení i v případě aktivovaného stínění. Dešťové vody zachycuje systém akumulačních jímek a dále se využívají pro zálivku, údržbu zahrady a pro funkci vodních výukových prvků. V severovýchodní části pozemku je umístěn vodní biotop, který se stará o přirozené přečišťování tzv. šedé odpadní vody z umyvadel a dřezů v severní části centra a ta je dále také jímána a užívána k zalévání zahrady. Vizuální styl a informační biosystém Součástí pasivního domu je informační biosystém, který vytvořili grafici pomocí trávy, listů a zvadlých květin z brněnských květinářství. Přes textovou šablonu aplikovali biomasu na stěny a stropy interiéru. Texty jim dodali zaměstnanci a uživatelé pasivního domu prostřednictvím dotazníku, do kterého měli uvést několik základních slov, která charakterizují obsah jejich práce a která často při své práci užívají. Jednotlivá hesla pak autoři aplikovali na stropy a stěny jejich konkrétního pracovního prostoru. Základní údaje o stavbě Název projektu: Otevřená zahrada a poradenské centrum NNO, Údolní 33, Brno Investor: Nadace Partnerství Spolufinancování: Státní fond životního prostředí Architekt: Projektil architekti s.r.o., Adam Halíř, Ondřej Hofmeister Spoluautoři: Tomáš Bouma, Marek Sankot Projekt stavební části ve fázi DPS: Deltaplan s.r.o. Statické řešení do fáze DPS: Tobrys s.r.o Statické řešení DPS: HSD statika s.r.o. Grafický orientacní systém: pixl-e Generální dodavatel stavby: SKANSKA a.s. Stavbyvedoucí: Ing. Antonín Maděra Zeleň a koncepce zahrady: Lucie Komendová Stavebně-energetická koncepce: Jan Tywoniak, Kamil Staněk, Marek Ženka Vnitřní prostředí budov a TZB: Techorg s.r.o. Realizace: 08/ /2012 Náklady: 61 mil. Kč stavebnictví 10/13 17

18 stavební styly text a grafické podklady Ing. Jan Schinko Průčelí původně Jägerovy usedlosti (číslo 20 a 40) s datem 1837 na návsi v Záboří (okres České Budějovice). Dům vlevo (číslo 40) byl původně postaven jako sýpka a později přestavěn na výměnek. Pohledný statek má zachované blatské štukové motivy charakterizující styl jihočeského selského baroka, i když některé prvky (například sokl) na fasádě chybějí. Jihočeské selské baroko: Soběslavská Blata V první polovině 19. století se na jihu Čech objevila v rámci přestaveb starších dřevěných zemědělských na zděné originální usedlosti štuková výzdoba průčelí. Také u novostaveb na jednotlivých chalupách a kovárnách lze nalézt prvky svébytného stylu lidové architektury, označovaného také souhrnně jako jihočeské selské baroko. Tato výzdoba se objevila skoro současně v několika regionech na Soběslavských Blatech, na Zbudovských Blatech, na rozhraní Prachaticka a Strakonicka, na Písecku, v okolí Českých Budějovic a v enklávě bývalých německých vesnic v okruhu Holašovic. Zedničtí mistři Uvedené regiony jsou od sebe poměrně vzdálené, což vylučuje možnost, aby se mistři zedníci, kteří jihočeské selské baroko bezděčně vytvořili, nějak předem domluvili, jak postupovat. Zpovzdálí se ovšem ovlivňovat mohli je možné, že se potkali někde na vandru, neboť vyučení tovaryši chodili často do světa, z jižních Čech nejčastěji do Rakouska, zvláště do Vídně, kde se hodně stavělo. Podle rukopisu těchto osobitých jihočeských zednických mistrů se jejich díla od sebe liší. Na Soběslavských Blatech pracovali zejména zedníci Martin Paták a František a Jan Šochové, na Zbudovských Blatech plástovický mistr Šebastián Brenner, na Písecku Jan Panovec, v okolí Týna nad Vltavou Jan Hospodář zvaný Podzemák a na Prachaticku a Strakonicku patrně nejznámější z nich, Jakub Bursa. Vznik stylu Společnou pro jejich tvorbu se stala inspirace oficiální renesanční a barokní architekturou ve městech, která je obklopovala nebo je navštívili při vandru. Přizpůsobili však městské tvarosloví svému prostředí a především tomu, co nejvíce znali. Napřed dodržovali určitou tektoniku reliéfů (pilastry a konzoly opticky držely římsy, sloupky měly hlavice a patky, voluty byly alespoň zavěšené, neplavaly ve štítu), ale postupně převážila dekorativnost nad tektonickými vazbami. Oblast Soběslavských Blat Soběslavská Blata zahrnují plochou, ale romantickou luční a lesní krajinu (včetně rašelinišť) centrálních Pšeničných Blat a širšího okolí. Nejznámější jsou vesnice plné selského baroka: Komárov, Vlastiboř, Klečaty, Zálší, Mažice a Zaluží u Vlastiboře. 18 stavebnictví 10/13

19 Pracovní skica průčelí selské usedlosti číslo 13 z roku 1856 v Kočíně u Týna nad Vltavou, stav v roce Obytná část je vyzdobena dekorem typickým pro Hlubocká Blata, sýpka je více vltavotýnská podle Jana Hospodáře Podzemáka. Martin Paták ( ) žil ve Vlastiboři, Jan Šoch ( ) a jeho syn František Šoch (1828 až asi 1890) žili v Zálší. Martin Paták a František Šoch přímo ve stavebnictví podnikali, zaměstnávali v době rozmachu stylu (přibližně v letech 1850 až 1870) až čtyřicet zedníků na několika stavbách současně. Vytvořili malebné blatské vesnice, přičemž přihlíželi k potřebám usedlosti v odpovídajícím pořadí obytný dům, ozdobná brána, sýpka, komora, chlévy, maštal, kůlna, vzadu stodola, dvůr, místo pro drůbež, postupně výměnek. Také brali v úvahu hasičské, tehdejším termínem ohenní předpisy. Zmizely černé kuchyně, mezi usedlostmi se dodržovaly soutky (úzké proluky). Synové Patáků a Šochů ve třetí generaci, také většinou zedníci, již selské baroko nedělali. Na konci 19. století byla jiná doba, každý sedlák selsko-barokní průčelí už měl, údržba štítů byla pracná a tvarované štíty se asi zdály mladým sedlákům staromódní. Nahradili oblouky a křivky přímkami. Chvíli se ještě držely voluty. Poslední ozdobné blatské štíty, ale jen prostého trojúhelníkového obrysu, tvořil ještě v letech 1908 až 1912 Jan Paták ( ). Soběslavská Blata jsou tedy v současnosti unikátní architektonickou lokalitou, která se nachází mezi Soběslaví a Veselím nad Lužnicí. Zedníci Paták a Šochové na Soběslavských Blatech detailně znali vyšívané blatské kroje, blatské tradice a přírodu. Jejich selsko-barokní štíty se krajkám krojů podobají. Přidali jetelové trojlístky, čtyřlístky, věnce, vázy, slunce, stromy, Boží oka atd. Štukové ornamenty zhotovovali podle šablon (hovorově podle ramenátů). Zdilo a tvořilo se od jara do podzimu. V zimě si připravovali na nastávající sezonu dřevěné ramenáty. (Zachovalo se svědectví, že každý rok si vyráběli ramenáty nové.) Ještě na začátku 20. století se některé jejich šablony nacházely na půdách. Jakub Bursa Jinak pracoval Jakub Bursa. Štukové reliéfy sám vyřezával špachtlí, stejně jako štukové texty na štítech. Stál na lešení a řezal písmena. Když mu nápis v řádce nevycházel, další písmena zahustil. Traduje se, že neměl ani žádné plány. Průčelí nakreslil hůlkou do písku a poptal se majitele, co chce mít na štítě. Základní rozdělení a tvar štítu dodržoval. Známý je jeho text na štítu hospody: Dnes se šenkuje darmo, vzejtra za peníze. Text doplnil štukovými půllitry, džbánky, talíři, příbory i uzeninami. Jihočeské selské baroko Typickým štukovým motivem na Blatech jsou jetelové trojlístky a čtyřlístky zavěšené na hlavicích pilastrů na dlouhých trojúhelníkových závěsech. Motiv vychází z blatské tradice vázat na sv. Bartoloměje, patrona ptactva a přírodních plodů, na motouzy jeřabiny a různé jiné bobule pro ptáčky. Jak na krajkové štíty zedničtí mistři Paták a Šochové přišli, se již spolehlivě zjistit nedá. Barokní tvary a prvky na selských domech se vyskytují v 19. století v široké oblasti Čech, ale jen v jižních Čechách se vyvinul zvláštní způsob zobrazení života a cítění autorů na dekoru průčelí. Tyto prvky jsou natolik jednotící, že vznikl a ustálil se termín jihočeské selské baroko. Technicky přesný název to není, protože baroko skončilo o století dříve. Na štítech by se našlo něco renesance a tehdy kolem roku 1840 také prvky pozdního klasicizmu. Baroko je zastoupeno zejména výraznými konkávními a konvexními okraji štítů a volutami s mnoha závity. Prvky výzdoby průčelí Autoři výzdoby průčelí usedlostí a chalup na svých dílech většinou neuváděli jména, iniciály nebo značky. Na některých štítech bývají monogramy, ale v těchto případech jde spíše o iniciály majitele domu či současným termínem investora. Výjimkou byl opět Jakub Bursa, jenž kromě svého jména uvedl ve štuku další informace, například to, kdo byl v té době ve vsi starostou. Pracovní kresba průčelí selské usedlosti číslo 15 z první poloviny 18. století v Hlinsku u Českých Budějovic. Původně bohatý Keřkův statek měl dvě malebné sýpky, které tvořily jednu stranu malé návsi (stav kolem roku 1980). Obě sýpky byly však později po částech zbořeny. stavebnictví 10/13 19

20 Stabilní katastrální mapa z roku 1828 vesnice Jiřetice (okres Strakonice). Ve vsi výrazně převažují zděné domy (značené červeně), dřevěné (značené žlutě) jsou převážně jen hospodářské budovy. Převaha zděných domů podporuje domněnku, podle které se selské baroko jihočeského typu objevilo nejprve v Pošumaví. Není to však pravidlem. Stabilní katastr z roku 1829 vesnice Záluží u Vlastiboře na Soběslavských Blatech. Náves je obklopena dřevěnými domy (značeno žlutě). Zděná je například kovárna na východní straně návsi. Téměř celá vesnice z dřevěných domů v roce 1828 ilustruje, že styl selského jihočeského baroka v místě mohl vznikat až v pozdějších letech. Někdejší autor mapy zapsal detailně i majetkové poměry jednotlivých pozemků. 20 stavebnictví 10/13

21 Druhou výjimku představuje mistr zedník Jan Kuneš v Třešňovém Újezdci u Lhenic. Rozlišovacím ozdobným prvkem při identifikaci autora výzdoby (badatelé se tímto tématem detailně zabývají) jsou zejména voluty (závitnice, spirály). Voluta je velmi starý ozdobný motiv, nejprve uplatňovaný na předmětech, později v architektuře, pocházející z neolitu a rozpracovaný v baroku do mnoha podob. Zhotovení volut Na Blatech jsou voluty pečlivě točené ze středu, což se dělalo podle ústního podání tak, že se na různě silnou osu natáčel provázek s rydlem nebo nožem na konci. Jinak bylo možné efektu dosáhnout tak, že se voluty vůbec netočily, ale mistr si připravil formu, na stole voluty vyrobil a když zatvrdly, přilepil je na štít. Někde se však točily spirály od oka, Jakub Bursa řezal voluty zřejmě z ruky. Jeho závity nejsou spirálami, jen libovolnými ovály, dokonce někdy až hranatými. V Holašovicích voluty vesměs chybějí. Nejvíce závitů mají voluty na Zbudovských Blatech. Obrovské voluty, jen s několika závity, se vyskytují v Úsilném, v Bavorovicích, v Čakovci a v dalších vesnicích na Českobudějovicku. Ve struktuře štítů nejsou voluty hlavním prvkem, tím jsou římsy, sloupky a okénka, ale jsou nápadné natolik, že se při zjednodušeném pohledu ustálilo lidově pravidlo, že volutový štít je synonymem pro jihočeské selské baroko. inzerce Výroba štuku Jak míchali tvůrci selského baroka štuk, není spolehlivě doloženo. Silně se traduje, že přidávali do štuku cukr. (Jan Panovec na Písecku prý určitě.) Faktem je, že cukr účinkuje ve štukových maltách jako plastifikátor. Podobně mléko, klih a vaječný bílek. Tyto organické přísady umožňují lépe tvarovat reliéfy a výsledné dílo je s nimi pevnější. Vyloučit, že by Jakub Bursa přidával do štuku cukr, aby se mu lépe tvarovaly baňaté sloupky, se nedá, ale pravděpodobnější je, že plastičnost štuku na ozdoby vystupující z líce průčelí reguloval množstvím sádry. Zedníci v polovině 19. století jistě míchali obyčejný štuk, nikoli zámecký alabastrový. Pohybovali se v rozmezí jeden díl uleželého mastného vápna, jeden díl sádry a jeden díl nejjemnějšího písku. Závěr V době rozmachu selského baroka kolem roku 1860 bylo na Blatech i na jihu Čech selsko-barokní téměř všechno. Nejen statky, chalupy a výměnky, ale i mlýny, kovárny, kaple, kapličky, Boží muka, křížové cesty či výstroj koní. Maloval se nábytek, vyšívalo se zásadně barevně. Ústním podáním se dodnes předává poznatek, že na Soběslavských Blatech léta udržovaly a barvily krajkové štukatury na průčelích domů selky. Čtyřlístky a stromy zeleně, jeřabiny červeně, srdce rudě, písmena a číslice žlutě. Sedláci patrně neměli na tuto práci příliš času nebo trpělivosti. Jihočeské Štít obytné části selské usedlosti číslo 6 v Horních Kněžekladech u Týna nad Vltavou. Ve štukovém věnečku v horní části štítu jsou uvedeny letopočty oprav štítu v letech 1877 a Poslední, poměrně zdařilá oprava fasády potvrzuje rezignaci na původní funkci pilastrů naznačených na fasádě, které opticky či tektonicky přímo nenavazují na masivní štítovou římsu. Sýpka selské usedlosti číslo 15 z roku 1825 v Záboří (okres České Budějovice) v současné době. Nejedná se ještě o pravé jihočeské selské baroko, jak je známe v Záboří a v okolí Holašovic, v tomto případě jde spíš o styl, který bychom mohli nazvat selským klasicizmem. selské baroko na Blatech vytvořili zedničtí mistři, kteří, aniž by usilovali o zapsání do historie, byli do ní zapsáni. Trvalo to určitou dobu, protože přibližně až ve dvacátých letech 20. století se přišlo na neopakovatelnost selského baroka a na jeho, poeticky řečeno, srdečnost a půvab. Použitá literatura: [1] Voděra, S., Škabrada, J.: Jihočeská lidová architektura, Jihočeské nakladatelství, České Budějovice, [2] Mencl, V.: Lidová architektura v Československu, Academia, Praha, [3] Profous, A.: Místní jména v Čechách, ČSAV Praha, [4] Národní památkový ústav v Českých Budějovicích: evidenční listy jednotlivých památkových objektů, zprávy o stavebně historickém výzkumu. KOMÍNOVÝ SYSTÉM ABSOLUT Schiedel Absolut je absolutní špička v komínové technologii. Komín byl vyvinut pro použití bez kompromisů, především pro pasivní domy. Keramická vložka špičkové kvality zajišťuje dokonalou bezpečnost. Lepší komín na trhu nekoupíte, nyní navíc za dostupnou cenu. Pokud chcete do svého domu to nejlepší, pořiďte si dostupný komín od světové jedničky. Jak získat komín? volejte stavebnictví 10/13 21 Part of the Monier Group

22 Ortofotomapa se zákresem V. provozního úseku trasy A metra Dejvická Nemocnice Motol 22 stavebnictví 10/13

23 stavebnictví 10/13 23

24 podzemní stavby text Jiří Růžička, Pavel Sýs grafické podklady METROPROJEKT Praha a.s. foto Pavel Sýs Stanice V. provozního úseku trasy A metra Dejvická Nemocnice Motol, 1. díl První díl článku je kromě základních informací o celé stavbě V. úseku trasy A pražského metra v úseku Dejvická Nemocnice Motol věnován koncové stanici Nemocnice Motol. Navazující díly v následujících číslech časopisu budou postupně informovat o dalších stanicích. Úvod Ing. Jiří Růžička V roce 1970 ukončil studium na Stavební fakultě ČVUT v Praze obor konstrukce a dopravní stavby. Od roku 1974 do konce roku 2008 pracoval ve firmě METRO- PROJEKT Praha a.s. V současné době spolupracuje s touto firmou jako externí poradce. Od roku 1993 je autorizovaným inženýrem v oboru geotechnika. ruzicka@metroprojekt.cz Ing. arch. Pavel Sýs Absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze. V současné době je zaměstnán ve firmě METROPROJEKT Praha a.s. Je autorizovaným architektem ČKA. sys@metroprojekt.cz První provozní úsek trasy A pražského metra v úseku Dejvická Náměstí Míru byl uveden do provozu v roce Zatímco východním směrem byla tato trasa několikrát prodloužena až do současné koncové stanice Depo Hostivař, v západním směru se soupravy obracejí na stále stejné konečné stanici Dejvická. Rozvoj metropole za třicet pět let přitom pokročil tak, že v současnosti trasa A končí prakticky v centru města. To se stalo zřejmě i jedním z důvodů, proč daly orgány města prioritu prodloužení trasy A před zahájením budování nové trasy metra D. Z hlediska celkové koncepce rozvoje hromadné dopravy v Praze byly mnoho let zvažovány různé možnosti prodloužení trasy A západním směrem. Řadu let se o této složité otázce široce diskutovalo mezi dopravními inženýry, urbanisty a odpovědnými pracovníky města. Byla vypracována řada alternativ, na jejichž vzniku se podíleli především specialisté Útvaru rozvoje města (ÚRM) Prahy za časté účasti firmy METROPROJEKT Praha a.s. Po rozhodnutí o volbě výsledné varianty byla nejprve zpracována studie k projednání změny územního plánu (ÚRM, 2006), a to v rozsahu Dejvická Letiště Ruzyně. Definitivně se tak stabilizovala zejména poloha stanic metra. Poté se role investora stavby ujal Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost. Projektovou dokumentaci pro investora připravoval METROPROJEKT Praha a.s. a inženýrskou činnost v celém procesu přípravy zajišťovala firma IDS Praha a.s. Prvním krokem konkrétní přípravy stavby V. A se stalo zpracování dokumentace pro územní rozhodnutí (11/2007) a ekologické dokumentace pro oznámení podle zákona č. 100/2001 Sb. Dokumentace pro územní rozhodnutí byla ještě zpracována pro celou trasu Dejvická Letiště Ruzyně, ale v té době bylo již pevně rozhodnuto o etapizaci s provozním úsekem V. A do stanice Nemocnice Motol. Další krok představoval zpracování dokumentace pro stavební povolení (11/2008) v rozsahu první etapy, tj. V. provozní úsek trasy A Dejvická Nemocnice Motol, a hned poté již následovala tendrová dokumentace pro výběr zhotovitele stavby V. A (03/2009). Jako dodavatel stavební části bylo v tendru vybráno sdružení firem Metrostav a.s. (vedoucí sdružení) a Hochtief CZ a.s. Smlouva na realizaci stavby byla podepsána těsně před koncem roku Tím tato technicky i finančně velmi náročná stavba začala. Základní technické parametry V. provozního úseku trasy A Stavební a dopravně technologické údaje k návrhu trasy: stavební délka úseku: 6134 m; maximální podélný sklon: 39,5 ; minimální poloměr směrového oblouku traťových kolejí: 630 m; minimální poloměr výškového zakružovacího oblouku traťových kolejí: 1800 m; stanice ražené: tři, stanice hloubené: jedna; předpokládaná doba jízdy Dejvická Nemocnice Motol: 7,5 min. minimální interval souprav (následné jízdy): 90 s. Doba realizace: zahájení stavby V. A: 01/2010; předpokládané zahájení provozu V. A: 11/2014. Orientační hodnota nákladů na stavbu: předpokládané celkové investiční náklady včetně indexace: 21,13 mld. Kč; očekávané investiční náklady: 22,5 mld. Kč. Základní údaje o jednotlivých stanicích Následující text uvádí stanice ve směru staničení trasy, tj. od konečné stanice Nemocnice Motol ke stávající provozované stanici Dejvická. Stanice Nemocnice Motol: hloubená stanice s bočními nástupišti a kolejištěm pro obrat souprav metra; úroveň nástupiště pod terénem 0 až 6,2 m a délka 167 m; délka odstavných kolejí za stanicí: 406 m; výstup pohyblivými schody do vestibulu a podchodu pod ulicí Kukulova s návazností na autobusovou dopravu a přímou pěší vazbu na nemocnici Motol; druhý výstup na povrch v ulici Kukulova může po dostavbě nemocnice také sloužit k plnohodnotnému vstupu do areálu; dočasně koncová stanice trasy A. Stanice Petřiny: ražená jednolodní stanice s ostrovním nástupištěm a kolejištěm pro obrat a deponování souprav metra; hloubka TK ve stanici pod úrovní terénu je 38,5 m, délka 217 m; výstup pohyblivými schody do povrchového vestibulu u křižovatky Na Petřinách Brunclíkova s návazností na tramvajovou a autobusovou dopravu; 24 stavebnictví 10/13

25 druhý výstup výtahy do podzemní přestupní haly v ulici Brunclíkova v centru obytné čtvrti Petřiny výstup na terén pevným schodištěm a výtahem. Stanice Nádraží Veleslavín: ražená trojlodní stanice s ostrovním nástupištěm; hloubka stanice pod terénem činí 20,4 m, délka 201 m; výstup pohyblivými schody do vestibulu a podchodu u křižovatky Evropská Veleslavínská (Vokovická) s návazností na tramvajovou dopravu a nově navržený autobusový terminál městské i příměstské dopravy; vestibul má přímou vazbu na železniční stanici Praha Veleslavín. Stanice Bořislavka: ražená jednolodní stanice s ostrovním nástupištěm; hloubka stanice pod terénem činí 28,6 m, délka 193 m; výstup pohyblivými schody do vestibulu a podchodu u křižovatky Evropská Horoměřická (Liberijská) s návazností na tramvajovou a autobusovou dopravu; druhý výstup výtahy do podchodu pod ulicí Evropská s propojením na jižní i severní část obytné čtvrti Červený Vrch ve směru ulic Kamerunská a Arabská. Traťové tunely Z hlediska tunelového stavitelství představuje zásadní novinku použití technologie zeminových štítů pro ražbu dvou jednokolejných traťových tunelů v úseku Vypich Dejvická. Jedná se o nové použití této technologie ražby na pražském metru. Poprvé se ražba plnoprofilovými mechanizovanými razicími štíty použila v Praze, shodou okolností právě při stavbě I. provozního úseku trasy A. Dva štíty, vyrobené v Sovětském svazu, byly tehdy nasazeny na Klárově pro ražbu traťových tunelů pod Vltavou směrem ke Starému Městu. Jeden ukončil ražbu ve stanici Staroměstská a druhý pokračoval až do stanice Můstek. Na konci pláště štítů probíhala kontinuální betonáž ostění tunelu z lisovaného betonu tloušťky 300 mm. Stroje použité na stavbě trasy V. A v současnosti jsou pochopitelně mnohem modernější, vysoce sofistikované a zaručují rychlý a bezpečný postup ražby i ve velmi obtížných geologických, ale zejména hydrogeologických podmínkách (to jednoznačně potvrzují dokončené ražby traťových tunelů na trase V. A). Prstence ostění průměru 5,8/5,3 m se montovaly z železobetonových dílců (podrobněji viz články v číslech 5/2011, 8/2013, 9/2013, 10/2013). Na trase V. A byly proraženy dvěma zeminovými štíty dva tunely o celkových délkách 4052 m, což svědčí o efektivnosti použití této technologie. Prodloužení trasy navíc vede hustě zastavěnou oblastí, místy se složitými hydrogeologickými poměry, tedy v podmínkách, kde je ražba zeminovými štíty jednoznačně nejšetrnější ke svému okolí. Část trasy traťových tunelů v úseku Nemocnice Motol Vypich o délce 810 m se razila konvenčně, tj. Novou rakouskou tunelovací metodou (NRTM), jako dvojkolejný tunel. Návazné dopravní stavby Součástí stavby metra je na stanici Nádraží Veleslavín terminál pro návaznou autobusovou dopravu. U konečné stanice metra Nemocnice Motol charakter území neumožňuje autobusový terminál vybudovat. Linky autobusové návazné dopravy v tomto místě budou tedy průjezdné, s vedením do autobusového obratiště, které se vybuduje uvnitř nedaleké tramvajové smyčky Vypich. Postup výstavby V současné době je stavba ve velmi pokročilém stadiu. Jsou úspěšně dokončeny ražby všech tunelových částí stanic Bořislavka, Nádraží Veleslavín a Petřiny. U těchto stanic jsou v převážném rozsahu po dokončení i betonáže definitivního ostění a nosných konstrukcí hloubených částí (vestibuly a podchody). Koncová hloubená stanice Nemocnice Motol má téměř dokončeny nosné monolitické konstrukce, je ukončena montáž prefabrikovaných předpjatých oblouků nad nástupištěm a montují se skleněné panely zastřešení nástupiště. Po dokončení jsou rovněž ražby jednokolejných traťových tunelů vybudovaných pomocí zeminových štítů a ražby a betonáž definitivního ostění dvoukolejných traťových tunelů (NRTM). Probíhá montáž kolejového svršku. V technologických částech stanic se intenzivně pracuje na přípravě stavebních konstrukcí pro zahájení montáže technologických zařízení. Podrobnější popis jednotlivých stanic Provozní úsek trasy metra V. A je velmi rozsáhlá stavba a problematika technického řešení a postupu výstavby jednotlivých stanic je značně různorodá. I stručná informace o všech čtyřech stanicích by značně převýšila obvyklý rozsah článků v tomto časopisu. První díl tohoto příspěvku se proto kromě základních informací o celé stavbě zaměřuje pouze na koncovou stanici Nemocnice Motol (podle staničení trasy na první stanici), následné díly v následujících číslech časopisu postupně budou informovat o dalších stanicích. Text se záměrně nezabývá výstavbou jednokolejných traťových tunelů zeminovými štíty. Této problematice se velmi podrobně věnují kolegové z firmy Metrostav a.s. v tomto i v předchozích číslech časopisu. Obr. 1. Podélný profil trasy metra V. A, rozdělení technologií ražeb traťových tunelů stavebnictví 10/13 25

26 Stanice Nemocnice Motol Stanice je umístěna v těsné blízkosti Fakultní nemocnice Motol (v níž pracuje přes 5000 zaměstnanců, ročně je v ní hospitalizováno pacientů a ambulantně ošetřeno pacientů), plánovaným rozvojem (studentský kampus, výzkum) by v ní mělo být vytvořeno pracovní a ubytovací zázemí až pro osob. Dalších přibližně ambulantních vyšetření a hospitalizací ročně zajišťuje nedaleká Nemocnice Na Homolce s více než 1700 zaměstnanci. Tato zdravotnická zařízení vedle některých funkcí celostátního významu spádově zajišťují vyšší formy zdravotní péče pro podstatnou část Prahy i Středočeského kraje a stanice metra přinese velmi žádoucí zlepšení jejich dopravní obsluhy. Současně se v místě budou realizovat přestupní vazby k autobusové dopravě, především do spádových území Prahy, jako je Jihozápadní Město a Řepy. Souvisejícím zkrácením příslušných linek dojde k potřebné redukci autobusové dopravy na komunikacích ve směru do centra města. Obr. 2. Situace stanice Nemocnice Motol Obr. 3. Úroveň nástupiště uliční úroveň Obr. 4. Příčný řez II-II' stanicí, podchod k nemocnici S.R. 300, stavebnictví 10/13

27 Obr. 5. Pohled na opláštění stav k 26. září 2013 Obr. 6. Pohled do interiéru nástupiště stav k 26. září 2013 Obr. 7. Vizualizace vestibulu S.R. 300,000 stavebnictví 10/13 27

28 S.R. 300,000 Obr. 8. Podélný řezopohled I-I' Obr. 10. Úroveň vestibulu a podchodu pod ulicí Kukulova 28 stavebnictví 10/13

29 S.R. 300,000 S.R. 300,000 S.R. 300,000 Obr. 9. Příčný řez stanicí III-III' Obr. 11. Fotografie z předpínání obloukového železobetonového nosníku skleněného pláště Obr. 12. Vizualizace vestibulu Stanice Nemocnice Motol je zapuštěna do svahu při ulici Kukulova, přímo proti Fakultní nemocnici Motol. Její zahloubení je závislé na okolním sklonitém terénu a úroveň nástupiště se pohybuje v rozmezí 0 až 6,2 m pod terénem. Má boční nástupiště a výrazné architektonické ztvárnění její prosklené zastropení umožňuje přímé osvětlení interiéru denním světlem. Na hlavní vestibul stanice navazuje podchod pod přilehlou komunikací, zajišťující přímou pěší vazbu na nemocniční areál a zastávky návazné autobusové dopravy. Druhý výstup ze stanice má funkci únikové cesty, po předpokládané dostavbě nemocničního areálu zajistí další plnohodnotné vazby k obsluhovanému území. Za konečnou stanicí Nemocnice Motol jsou navrženy koncové odstavné koleje s křížením. Stanice Nemocnice Motol byla v původních studijních představách ražená, přístupná eskalátorovým tunelem do podzemního vestibulu s podchodem pod ulicí Kukulova. Po získání přesnějšího zaměření prostoru budoucí stanice se ukázala možnost provést povrchové řešení místo je tvořeno údolíčkem přesně na délku nástupiště, navazující tunely se nacházejí už v oblastech zvyšujícího se terénu. Pak už stačilo překonat pár zažitých pravidel např. výstupní vestibul kvůli návaznosti na podchod ulice Kukulova leží níže než samotné nástupiště; vestibulem prochází most vedoucí k odstavům a budoucímu prodloužení trasy. Přístup denního světla do stanice a přímý vizuální kontakt s terénem, možnost vystoupit z bočního nástupiště přímo na komunikaci i zkrácení všech vertikálních cest do podchodu ospravedlňují zásah do lesní plochy svahu u nemocnice. Ve snaze minimalizovat vizuální dopad stavby do okolí se objevil návrh použít v konstrukci a opláštění stanice maximum přírodních materiálů. Tato myšlenka byla následně konfrontována s přísnými požárními předpisy. Z tohoto důvodu nebylo možné použít pro nosnou konstrukci opláštění dřevěné lepené vazníky, dřevěný obklad výstupních objektů musí být proložen nehořlavým materiálem, dokonce i celodřevěné lavičky na nástupišti byly nepřípustné. Vzniklá omezení působila jako katalyzátor při hledání alternativního řešení, jak změkčit výraz stanice. Nosníky proskleného pláště byly navrženy z železobetonu materiálu, který umožňuje relativně libovolné tvarování. Obloukový tvar je tvořen průřezem T, který se směrem od ložiska k místu vetknutí do stěny stanice rozšiřuje ve všech směrech. Nosníky se postupně prodlužují, neboť dosedají na stěnu kopírující svah ulice Kukulova. Kvůli nedostatku místa na stavbě, požadavku na výslednou kvalitu i s ohledem na složitost bednicí formy byla zvolena prefabrikace mimo staveniště. Následná doprava si vyžádala rozdělení nosníku na dvě části, spojení a následné předepnutí probíhalo až na místě. Na výše popsaných betonových nosnících spočívá prosklený plášť. Ten je tvořen hliníkovými paždíky zevnitř vyztuženými ocelovými profily. Na tuto nosnou konstrukci je instalováno strukturální zasklení. Fakulta strojní ČVUT byla pověřena vytvořením počítačové simulace vnitřního prostředí, panovala totiž obava z přehřívání interiéru v letních měsících. Na základě této simulace [1] byla zpřesněna skladba opláštění tabule bezpečnostního dvojskla ( ) jsou z 30 % potištěny, jako doplněk jsou navrženy vnější slunolamy. Opláštění má otvíravé segmenty, stavebnictví 10/13 29

30 mocnici. Pod stanicí byl proveden systém drenážních rýh zaústěných do propustného zásypu podél stanice pod komunikací Kukulova. V tomto místě bude voda dále infiltrovat mezi záporami do rostlého terénu. V oblasti dešťové kanalizace v ulici Kukulova je před touto kanalizací vytvořeno žebro ze štěrkopísku, ze kterého bude voda infiltrovat do rostlého terénu na bočních stranách stavební jámy. Seříznutí svahu a vytvoření opěrné stěny podél Kukulovy ulice umožňuje rozšířit prostor pěší komunikace podél ulice. Stěnu z jedné poloviny zajišťují trvalé kotvy, blíže ke stanici nebylo možno kotvit v důsledku kolize kotev s tunelem obratových kolejí, v uvedeném místě stěnu tvoří dvojitá řada nekotvených pilot. Stěna bude obložena prefabrikáty lomeného tvaru, ve spodní části vzniknou truhlíky pro popínavou zeleň; vrchní část stěny se ponechá v pohledovém betonu. V příštím díle bude podrobně představena další stanice V. provozního úseku stanice Petřiny. Obr. 13. Pohled na konstrukci opláštění stav k 4. červenci 2013 Základní údaje o stavbě Název stavby: Stanice V. provozního úseku metra A, Nemocnice Motol Investor: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost Projektant: METROPROJEKT Praha a.s. Architektonické řešení: Ing. arch. Pavel Sýs Odpovědný projektant stavby: Ing. Petr Chaura Stavební řešení: Ing. Vítězslav Hansl Inženýrská činnost: IDS Praha a.s. Dodavatel: sdružení firem Metrostav a.s. (vedoucí sdružení) a Hochtief CZ a.s. Stavbyvedoucí: Jan Dráb Doba realizace: 01/ /2014 Očekávané náklady stavební části stanice bez obratových kolejí, technologie a vyvolaných investic: 0,9 mld. Kč Použitá literatura: [1] Barták, M.; Drkal, F.: Počítačová simulace vnitřního prostředí objektu stanice metra Motol, FS ČVUT, listopad primárně sloužící odvodu tepla a kouře při požáru. Ty zároveň umožňují odvětrávat podle potřeby prostory stanice. Výstupní objekty ukončující po obou stranách prosklenou část s nástupištěm budou obloženy vodorovnými modřínovými lamelami. Požární řešení definovalo maximální požární zatížení opláštění, kterému nevyhovoval obklad v plné ploše proto je mezi každou dřevěnou lamelou profilu 80 x 20 mm ponechána spára 20 mm. Tu kryje jemný tahokov, chránící prostor zateplení za obkladem. Interiér stanice má jednoduchou a nevtíravou barevnost. Stěny nástupiště budou obloženy tenkostěnnou keramikou béžové barvy; materiál lepený k podkladu jako klasické obkládací dlaždice je zajímavý svými rozměry 3 x 1 m při tloušťce střepu 3 mm. Po stěně se potáhne zelený pás, odkazující na barvu trasy, který bude z předzvětralého měděného plechu. Podlaha bude místo dříve tradiční žuly dlážděna slinutou keramikou. Kromě cenové úspory a snadnější pokládky umožňuje tento materiál použít širší barevnou škálu než přírodní kámen. Na hraně nástupiště bude instalován LED signalizační pas v obdobném provedení jako v nejnovějších stanicích trasy C. Z pohledu stavebních konstrukcí stanici tvoří železobetonová monolitická konstrukce provedená v hloubené jámě. Stanice není součástí ochranného systému metra. Její prostor je rozdělen na čtyři dilatační díly, přechodový díl k raženému tunelu a podchod pod ulicí Kukulova. Výstavba probíhá v několika etapách. Byl navržen systém postupného převádění dopravy pomocí provizorních komunikací na již hotové konstrukce, aby nedošlo k přerušení automobilového provozu. Pro zajištění svahu za stanicí byla navržena trvale sledovaná opěrná stěna s trvalými kotvami, se zařízením umožňujícím sledovat napjatost v kotvách. Návrh a provádění konstrukce komplikovala vysoká agresivita podzemní vody a kerné sesuvy svahu. Obslužný prostor mezi touto stěnou a stanicí bude sloužit pro případné dopínání kotev. Ve stěně jsou odlehčovací vrty zabraňující stoupání hladiny podzemní vody za stěnou. Projekt pamatoval na převedení vody, která může přitékat svahem k neenglish synopsis Operation Segment V of the Prague Underground Line A Dejvická Motol Hospital Station, Part 1 The Motol Hospital Station is comprised of a monolithic reinforced concrete structure seated in an excavation. The segment is divided into four dilatation parts, a transition to the driven tunnel and a subway under the Kukulova street. The station is located in the vicinity of the University Hospital Motol ensuring improved coverage by municipal transport, so far missing in this area. The station will also be used as a connection point for buses. klíčová slova: pražské metro, V. provozní úsek trasy A, stanice Nemocnice Motol keywords: Prague underground, line A operation segment V, Motol Hospital Station odborné posouzení článku: prof. Ing. Jiří Barták, DrSc., profesor Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra geotechniky 30 stavebnictví 10/13

31

32 podzemní stavby text Petr Hybský, Marcela Řeháková grafické podklady foto Jan Tatar Zkušenosti z ražeb pomocí plnoprofilových tunelovacích strojů Ing. Petr Hybský Absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze v oboru konstrukce a dopravní stavby se zaměřením na geotechniku. Během studia sbíral praktické zkušenosti u firmy PERI GmbH v německém Weiβenhornu a u firmy Metrostav a.s. na výstavbě trasy IV.C2 pražského metra. Po dokončení studia se stal zaměstnancem firmy na plný úvazek. petr.hybsky@metrostav.cz Ing. Marcela Řeháková Vystudovala Stavební fakultu ČVUT v Praze v oboru konstrukce a dopravní stavby. Několik semestrů svého vysokoškolského studia strávila v zahraničí na mnichovské Technische Universität a Pontificia Universidad Católica v Peru. Po dokončení studií nastoupila k firmě Metrostav a.s. na pozici přípravářky na projekt Výstavba metra V.A TBM. marcela.rehakova@metrostav.cz V závěrečném díle série článků zaměřených na historicky první nasazení stroje EPBM v podmínkách českého podzemního stavitelství bychom se rádi podělili o zkušenosti získané při výstavbě traťových tunelů pátého provozního úseku trasy A pražského metra. Zároveň bychom chtěli přiblížit jednotlivé úkony personálu obsluhujícího samotný tunelovací stroj. Fakt, že štít typu EPB zažíval v České republice svou premiéru, mohl u neodborné veřejnosti vzbuzovat dojem, že se jedná o moderní tunelářskou metodu, která je dalším stupněm nahrazujícím v posledních letech v tuzemsku téměř výhradně používanou Novou rakouskou tunelovací metodu (NRTM). Pravda je však taková, že první štít byl použit již v roce 1825 díky Siru Marcu Isambardu Brunelovi pro ražbu tunelu pod londýnskou řekou Temží. Metoda EPB byla poprvé použita v sedmdesátých letech 20. století v Japonsku a NRTM byla popsána v letech šedesátých. Z uvedeného je patrné, že konvenční metody a metody tunelovacích strojů se v posledních téměř dvou stoletích vyvíjely paralelně, nezávisle na sobě, a lze konstatovat, že obě se vyvinuly v univerzální metody použitelné do rozličných geologických podmínek při podcházení nejrůznějších typů povrchové zástavby. Zatímco Nová rakouská tunelovací metoda je univerzální díky tomu, že existují různé postupy pro různorodé typy geologických podmínek, v oblasti technologie TBM se používají stroje vyrobené na míru pro předpokládané geologické podmínky. Výrobci tunelovacích strojů nabízejí bohatý výběr rozmanitých tunelovacích komplexů a každý jejich výrobek je svým způsobem prototypní, sestavený přesně podle podmínek konkrétního projektu a požadavků cílového zákazníka. Doufejme, že se české dopravní stavitelství díky úspěšné realizaci pražského projektu posune o další významný krok vpřed a investoři do svých projektů zařadí metodu tunelovacích strojů jako konkurenceschopnou, jak je to ve světě naprosto běžné. Pro upřesnění jen uveďme, že stroje principu EPB (earth pressure balance), které byly nasazeny pro výstavbu metra, patří mezi nejrozšířenější technologie této metody, neboť tvoří podle dostupných zdrojů cca 90 % v současnosti používaných tunelovacích strojů. Rádi bychom také podotkli, že v současné době v rámci modernizace trati Rokycany Plzeň se již chystá realizace ražby dvou jednokolejných železničních tunelů Ejpovice pomocí konvertibilního razicího štítu. Délka jednoho tunelu bude cca 4 km a průměr řezné hlavy stroje bude cca 10 m. Zároveň se uvažuje o použití razicích strojů na trase D pražského metra. Věřme tedy, že tyto projekty přinesou řadu nových zkušeností a definitivně tak potvrdí, že ražba pomocí tunelovacích strojů má své uplatnění i na území České republiky. Cílem tohoto článku je nejen vyzdvihnout zlepšení, která umožnila výstavbu zefektivnit z organizačního, časového či finančního hlediska, ale také poukázat na chyby či nedostatky, kterých je třeba se při příštích projektech vyvarovat. Jedině vzájemné předávání takových informací a praktických zkušeností může napomoci ke zlepšování této technologie. Jak již bylo zmíněno a na několika příkladech uvedeno v minulých článcích, každý projekt má svá specifika, je tedy do jisté míry vždy unikátní a vyžaduje ojedinělá řešení. Druhy tunelovacích strojů EPB štít (obr. 1) Stroj, který se používá v soudržných zeminách a v prostředí s nízkým nadložím. Štít přeměňuje těženou zeminu v plastickou pastu, kterou využívá jako podpůrné médium pro kompenzaci zemních tlaků na čelbě. Pomocí EBP štítu (z anglického earth pressure balance) lze provádět ražby s minimálním sedáním povrchu nad tunelovým dílem Bentonitový štít (obr. 2) Bentonitový štít se používá do prostředí hrubozrnných zemin a do prostředí, kde na čelbě působí velký tlak podzemní vody. Bentonitový štít je podobně jako EPB štít schopen aktivně podpírat čelbu. K tomu se využívá odtěžovací komora plně zaplněná bentonitovou suspenzí. Za odtěžovací komoru je umístěna ještě jedna přepážka. V ní je stlačený vzduch, kterým je možné ovlivňovat velikost tlaku bentonitové suspenze v odtěžovací komoře. TBM se štítem (obr. 3) Pro ražbu v horninách střídavé kvality je razicí stroj doplněn ocelovým válcovým štítem s jednoduchým pláštěm v koncové části, pod jehož ochranou se výrub provedený razicí hlavou opatřuje montovaným ostěním z tybinků. Razicí hlava je vysunutá před štít a razí výrub, do něhož se celý stroj zasouvá. 32 stavebnictví 10/13

33 Obr. 1. EPB štít Obr. 2. Bentonitový štít Obr. 3. TBM se štítem Obr. 4. TBM s dvojitým pláštěm Obr. 5. TBM bez štítu Obr. 6. Štít s postupným pobíráním čelby TBM s dvojitým pláštěm (obr. 4) Dosažení vyšší plynulosti ražby je možné u TBM s tzv. dvojitým pláštěm. Teleskopické uspořádání štítu umožňuje využít tlak hlavních štítových lisů k rozpojování horniny na čelbě pomocí řezné hlavy i ve fázi, kdy se v plášti, navazujícím na stabilizační část pláště upnutou samostatně do masivu pomocí přítlačných radiálních desek, montuje pomocí erektoru poslední prstenec ostění. Po uzavření prstence a vyčerpání zdvihu hlavních štítových lisů se přítlačné desky stabilizační části pláště uvolní a rozpojování v čelbě pokračuje s využitím tlaku obvodových štítových lisů, opírajících se o hotový prstenec ostění. TBM bez štítu (obr. 5) Plnoprofilové tunelovací stroje do pevných netlačivých hornin, tzv. TBM bez štítu, jsou uspořádány tak, že v čele stroje je mohutná razicí hlava, jež pokrývá celý ražený profil tunelu. Razicí hlava se otáčí na hřídeli, kterou pohání velmi výkonné elektromotory. Na plášti hřídele jsou umístěny obvykle dvě dvojice radiálních hydraulických lisů s přítlačnými deskami, které dokonale stabilizují (upínají) razicí stroj do výrubu tak, aby rotovala pouze razicí hlava. Na rotující razicí hlavě jsou umístěny rozpojovací orgány. tento typ stroje se hodí do hornin větších pevností (více než 150 MPa). Štít s postupným pobíráním čelby (obr. 6) U štítů s postupným pobíráním v čelbě se zemina v obvykle otevřené čelbě rozpojuje mechanizmy s dílčím záběrem, které se vesměs upevňují v přední části štítu na hydraulicky výsuvném a současně otočném výložníku. V závislosti na charakteru zeminy se používají deskové škrabky, výložníkové frézy nebo pneumatická sbíjecí kladiva (impaktory). Výhodou štítů mechanizovaných tímto způsobem je jejich snadná adaptace na změněné geologické podmínky ražby. Jestliže se rozpojovací mechanizmus v daných podmínkách neosvědčí, je možné jej poměrně snadno demontovat nebo nahradit vhodnějším. Řízení stroje a těžba materiálu Postup ražby každého tunelového díla obsahuje tři základní pracovní operace. Jedná se o rozpojení horniny, její odtěžení a následné zajištění vyraženého postupu. Z těchto tří operací za první dvě (rozpojení a odtěžení horniny) odpovídá pracovník obsluhy tunelovacího stroje, pro něhož je v zahraničí zavedeno označení pilot stroje. Ten je tudíž tím nejdůležitějším pracovníkem cca dvanáctičlenné posádky obsluhující celý strojní komplex. Úkolem pilota je především řídit stroj směrově a výškově ve shodě s projektovou dokumentací. K tomu mu slouží navigační systém, který zobrazuje aktuální pozici stroje vzhledem k projektované trase. Směr a výšku stroje poté reguluje pomocí série potenciometrů, díky nimž ovládá tlaky jednotlivých skupin hydraulických lisů tlačících stroj vpřed. Kromě ražby obsluhuje i těžbu rubaniny. K tomu používá ovládání rychlosti šnekového a pasového dopravníku. Při těžbě musí dohlížet na těžené množství a zároveň na konzistenci rubaniny, ze které musí pomocí tenzidů vytvářet požadovanou hmotu pro ražbu v modu EPB. stavebnictví 10/13 33

34 Obr. 7. Ražba v uzavřeném režimu, kdy odtěžovací komoru stroje kompletně vyplňuje rubanina, která kompenzuje tlaky vznikající na čelbě Obr. 8. Řez EPB štítem. Zelenou barvou je znázorněna řezná hlava, která vytváří z horninového materiálu rubaninu. Ta následně propadá do odtěžovací komory. Z ní je těžena šnekovým dopravníkem (znázorněným červenou barvou) na dopravník pasový. V zadní části štítu se pomocí erektoru montuje prefabrikované segmentové ostění. Obr. 9. Pilotní kabina tunelovacího stroje S 609 Obr. 11. Obsluha segmentového jeřábu Obr. 10. Ovládací kabina mechanizovaného štítu ze sedmdesátých let Tunelovací stroje se ovládají z řídicí kabiny. Ta je vybavena obslužným pultem a sadou dotykových obrazovek, na kterých lze sledovat důležité procesy ražby, ať již přímo pomocí nainstalovaných kamer, nebo nepřímo pomocí číselných údajů z jednotlivých měřidel a senzorů. Samotné řízení stroje nečinilo žádnému z pilotů potíže. Vzhledem ke spolupráci s geodety a neustálému sledování navigačního systému byl průběh ražeb velmi plynulý. Jako mnohem těžší úkol se ukázala úprava rubaniny pomocí napěňovacích přísad do požadované pastovité konzistence. Tento materiál musí být jednak schopen v odtěžovací komoře aktivně čelit tlakům čelby, zároveň je nutné jej odtud jednoduše transportovat pomocí dopravníkových pasů, aniž by se z nich sypal nebo z nich stékal (zvláště pak v místech s větším podélným sklonem). Pro splnění těchto kritérií však odtěžená rubanina obsahovala příliš velké množství vody, nebyla tedy příliš vhodná pro přepravu ze staveništní mezideponie na skládku, kde měla být uložena definitivně. Vysoký obsah vody přepravu materiálu nejen zdržoval (bylo nutné jej nechat na mezideponii částečně vyschnout), ale také (vzhledem k jeho vyšší hmotnosti) prodražoval. Z uvedeného vyplývá, že používání tenzidů (napěňovacích přísad) je velmi citlivou záležitostí a vyžaduje určité zkušenosti s technologií zeminových štítů a samozřejmě i znalost vlastností vyskytujícího se horninového prostředí. Doprava, vykládka a osazování tybinků Při ražbách štíty EPB se ostění zhotovuje z prefabrikovaných (v případě metra V.A železobetonových) segmentů, tzv. tybinků. Jelikož 34 stavebnictví 10/13

35 Obr. 12. Stavba ostění pomocí erektoru instalované segmentové ostění slouží současně pro stroj jako odrážecí rám, je nezbytně nutné, aby měl stroj po každém cyklu ražby připraven dostatečný počet tybinků pro stavbu dalšího kompletního prstence ostění. Při špičkových výkonech ražby je tudíž nutno stroj zásobovat cca každou hodinu šesticí segmentů. Závěs tunelovacího stroje je upraven tak, aby vozidlo MSV, které segmenty dopravuje, mohlo najet do jeho útrob. Součástí závěsu je speciální jeřáb, který slouží k vykládce segmentů z vozidla na segmentový podavač. Jeřáb ovládá pomocí joysticku dálkového ovládání jeřábník. Pomocí segmentového podavače jsou segmenty po jednom posouvány dále až pod erektor. Erektor, ukladač tybinků, je zařízení, které je schopné rotace o kompletní úhel 360 a posunu ve všech prostorových osách. Pomocí vakuového podtlaku uchopuje segmenty a ty poté umisťuje na předepsané pozice. Erektor opět obsluhuje pracovník pomocí joysticku. Kromě něj se na stavbě prstenců podílejí další dva zaměstnanci, kteří operátora erektoru při jeho manipulaci s tybinky navádějí, neboť segmenty je třeba osazovat s milimetrovou přesností. Poté, co je segment přesně umístěn, je pomocí vzduchových utahovaček přišroubován k sousedním segmentům. Po instalaci kompletního prstence se stroj opět přepne do fáze ražby a práce se znovu ujímá pilot stroje. Výstavba prstenců tunelového ostění probíhala již od počátečních fází ražeb traťových tunelů metra s velmi vysokou precizností, což při svých návštěvách potvrzovala řada zahraničních expertů. Díky tomu, že byly při projektu nasazeny dva tunelovací stroje a každý z nich obsluhovaly dvě kolové platformy MSV, bylo možné v případě neočekávané poruchy některé z nich dopravu segmentů ke Obr. 13. Výsypy pasových dopravníků Obr. 14. Spouštění segmentů do jámy E2 stavebnictví 10/13 35

36 Obr. 15. Obsluha injektážního zařízení stroji operativně rychle vyřešit výpomocí vozidla od druhého stroje. Možnost míjení vozů ve stanicích či stavebních jámách také velmi usnadňovalo a zrychlovalo staveništní zásobování. Dostatečný počet obslužných mechanizmů a jejich vzájemná koordinace se ukázala jako strategicky velmi výhodná. Montáže, demontáže, starty a průtahy strojů V minulém díle (v č. 09/2013) jsme se dostatečně podrobně zabývali způsobem montáží i demontáží obou strojů, stejně tak jako jejich starty a průtahy stanicemi a stavebními jámami. Nezbývá než pouze připomenout, že vyzkoušením několika různých technologií, které se vyvíjely za pochodu, bylo možné na místě ověřit, která z metod je pro tyto činnosti nejvhodnější. Při dalších projektech bude tedy možné tyto znalosti využít a výrazně tak snížit některé náklady. Injektáž tunelového mezikruží Další pracovní operací, důležitou pro kvalitní zhotovení konstrukce tunelu, je zainjektování dutého prostoru vznikajícího mezi výrubem v hornině a vnějším lícem segmentového ostění. Tuto operaci má přímo na stroji na starosti operátor injektážního zařízení, jenž celý proces řídí tak, že sleduje závislost průtočného množství injektáže a injektážního tlaku. K tomu mu slouží obslužný panel vybavený monitorem, na kterém sleduje číselné či grafické údaje z jednotlivých čerpadel. Ačkoli se dá provoz obou tunelovacích strojů označit za nepřetržitý (ražby probíhaly dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu), bylo nutné dodržovat i pravidelné technologické přestávky. V době těchto odstávek docházelo i k čištění a údržbě stroje, čištění injektážního systému nevyjímaje. Pokud to bylo možné, panovala vždy snaha věnovat se jednotlivým činnostem současně, aby se tak minimalizovaly časové ztráty a razicí práce mohly být opět co nejdříve zahájeny. Příliš často však docházelo k ucpávání trubního vedení dvoukomponentní výplňové malty v obálce štítu. Jeho čištění vyžadovalo častější odstávky, než udával samotný výrobce strojů. Tento systém pracovníci firmy Metrostav a.s. modifikovali a upravené řešení výrazně snížilo frekvenci nutnosti čištění injektážního vedení. Periferní technologie Kromě operací spojených s ražbou tunelu a stavbou ostění je nutné průběžně prodlužovat potrubí pro provozní média, pasový dopravník a vysokonapěťový napájecí kabel. Dále je nutné pravidelně posunovat kolejnice, po kterých se pohybuje celý závěs stroje. Ty se upevňují k segmentovému ostění. Mezi provozní média potřebná pro fungování strojního komplexu se řadí voda určená pro chladicí systém, dále voda odpadní, která se musí při úpadní ražbě odčerpávat ze štítové části na povrch, následně stlačený vzduch a v případě, o němž hovoříme, i dvoukomponentní výplňová malta. Ta je ke stroji čerpána ze zařízení staveniště. K prodlužování pasového dopravníku, posunu kolejnic a nastavování trubního vedení je vyhrazena obsluha stroje v počtu dvou až tří pracovníků na každé směně. 36 stavebnictví 10/13

37 Obr. 16. Skládka segmentů na staveništi E2 Prodlužování vysokonapěťového napájecího kabelu je samostatná operace vyžadující práci speciálně vyškolených elektrikářů a v případě výstavby pátého provozního úseku metra A bylo nutné ho provádět každých cca 150 m ražeb. Návrh železobetonových segmentů představuje zcela určitě velmi důležitou součást každého projektu, jenž nepochybně ovlivní výslednou kvalitu stavebního díla. Segmentové ostění a výplňová malta jsou jedinými prvky, které v podzemí zůstávají trvale zabudovány. Návrh segmentů Výstavba jednotlivých prstenců segmentového ostění z počátku probíhala vždy pod vedením zkušených pracovníků ze zahraničí. Velmi brzy si však citlivou práci s dálkovým ovládáním erektoru, který jednotlivé dílce ukládal, osvojili i zaměstnanci firem Metrostav a.s. a Subterra a.s. Na lícování jednotlivých segmentů i prstenců k sobě navzájem se kladl vždy velký důraz a kvalita jejich osazování dosáhla velmi vysoké úrovně, zcela srovnatelné s tou světovou. I přesto docházelo k praskání některých prefabrikovaných železobetonových dílců a vzniku drobných trhlinek, občas i po celé délce segmentu. Nejvíce docházelo k těmto defektům ve směrových obloucích, kdy byly jednotlivé prstence tlačnými písty namáhány nerovnoměrně. Tloušťka segmentů byla pouze 250 mm (oproti ve světě běžnějším 300 mm) a vysoký stupeň vyztužení (110 kg výztuže na 1 m 3 betonu) v kombinaci s vysokou pevností betonu (C 50/60) způsoboval, že segmenty byly sice velmi pevné, zároveň však také velmi křehké, čímž se výrazně ztěžovala manipulace s nimi. Během výstavby traťových tunelů se přistoupilo ke změně technologie výroby betonu pro segmentové ostění. Snížila se pevnost betonu a zároveň se přidala do receptury při výrobě polypropylenová vlákna. Na trase sice došlo ke zmírnění nežádoucího efektu praskání tunelového ostění, je však nutné podotknout, že nové segmenty se začaly používat až v druhé polovině výstavby, kde je trať vedena téměř v přímé a se stálým podélným sklonem (vyjma stanice Bořislavka), a proto je interpretace těchto výsledků zavádějící. Ve zkušební laboratoři Kloknerova ústavu již proběhly zatěžovací zkoušky segmentů vyrobených z drátkobetonu. Výsledky byly interpretovány v časopisu Tunel č. 4/2012 ve článku docenta Matouše Hilara a doktora Petra Vítka. Celkem deset prstenců z drátkobetonových segmentů bylo osazeno i na trase metra V.A. K jejich popraskání nedošlo, vzhledem k velmi malému počtu zkušebních vzorků však tento výsledek nelze objektivně interpretovat. Závěr V současné době se firma Metrostav a.s. připravuje na realizaci v pořadí druhého projektu prováděného plnoprofilovým tunelovacím strojem. Při ražbách Ejpovického tunelu bude možné využít mnoha poznatků a zkušeností nasbíraných na ražbách tunelů metra V.A, ale i v tomto případě bude platit, že dvakrát totéž není totéž. Stroj s téměř dvakrát větším profilem, navíc konvertibilní, aby se mohl použít do tvrdých hornin, bude mechanizmem, který před zaměstnance firem Metrostav a.s. a Subterra a.s. postaví nové a dosud neznámé výzvy. english synopsis Experience in Tunnelling using Full-Profile Tunnelling Machines In the last part of the series of articles focused on the first usage of the EPBM machine in the history of the Czech underground building, the author presents the experience acquired during the construction of underground tunnels of the fifth operation segment of the Prague underground line A. Likewise, there is a description of the operations carried out by the operators of the tunnelling machine. klíčová slova: stroje EPBM, řízení stroje, těžba materiálu, injektáž tunelového mezikruží keywords: EPBM machines, steering of the machine, material extraction, tunnel annular ring injecting odborné posouzení článku: prof. Ing. Jiří Barták, DrSc., profesor Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra geotechniky stavebnictví 10/13 37

38 podzemní stavby text Jakub Karlíček grafické podklady Jakub Karlíček, SATRA, spol. s r.o. Obr. 1. Ražený Bubenečský tunel Tunel Blanka téměř rok před dokončením Jakub Karlíček Pracuje ve společnosti SATRA, spol. s r.o., jako specialista na DTP, média a public relations. Podílel se na vydání řady odborných publikací, je tvůrcem a webmasterem portálů a Od roku 2007 pořizuje a zpracovává obsáhlý časosběrný fotografický archiv stavby. jakub.karlicek@satra.cz Po roce od předešlého dílu tohoto nepravidelného seriálu se opět vracíme s reportáží z výstavby Tunelového komplexu Blanka v Praze. Jeho výstavba v území od Malovanky po Pelc-Tyrolku probíhá od roku 2005, v současnosti do termínu zprovoznění zbývá posledních sedm měsíců. Tomu odpovídá i dění na jednotlivých staveništích a především v podzemí. Hlavní úlohu přebírají montáže technologických celků a tunel se čím dál více proměňuje do podoby, ve které bude připraven přivítat první řidiče. Mělo by se tak stát 1. května V minulé reportáži v čísle 10/2012 jsme procházeli tunel od portálu v křižovatce Malovanka až do Troje, kde tunelová trasa severozápadního segmentu Městského okruhu končí. Této koncepci zůstaneme věrni i tentokrát. V portálovém objektu na Malovance probíhají dokončovací práce a montáže, markantní změny se v této části stavby odehrály v minulých měsících až v navazujícím úseku klenbových tunelů a technologického centra TGC1. Hloubené konstrukce byly zasypány a mohl být obnoven provoz na exponované ulici Patočkova, která byla od roku 2010 vedena provizorní objížďkou. Ta je v současnosti zrušena a v prostoru staveniště vzniká nový park (obr. 2). V ulici Nad Octárnou je dokončena hrubá stavba výdechového objektu. Za technologickým centrem TGC1 s jednou ze strojoven vzduchotechniky navazuje ražený úsek Brusnice. Na obr. 3 je vidět, že stěny tunelů jsou obloženy keramickým obkladem, který tvoří barevné schéma, známé z tunelu Mrázovka. Tunelový komplex Blanka se dělí na tři úseky, které na sebe navazují v křižovatkách Prašný most a U Vorlíků. Úseky mají přiděleny charakteristickou barvu vodicího pruhu ve výši očí řidiče. V Brusnickém tunelu je tento pás oranžový. Nad hranou obkladu vidíme instalovaná tělesa osvětlení, zatím chybí živičné vrstvy vozovky. Obdobný je stav v hloubeném tunelu na Prašném mostě, kde je mezi tunely umístěno technologické centrum TGC2. Nad tunely se pak nachází podzemní garáže Prašný most. Dokončují se vstupní objekty do garáží a nádrž stabilního hasicího zařízení, probíhají dokončovací práce a hrubé terénní úpravy parku v místě stavební jámy. Během letních měsíců se obnovovala křižovatka Prašný most (obr. 4) včetně navazujícího úseku ulic Svatovítská a Milady Horákové. Dokončeny jsou také podchody pod oběma ulicemi. 38 stavebnictví 10/13

39 Obr. 2. Prostor budoucího parku pod barokními hradbami Obr. 3. Keramický obklad stěn v raženém Brusnickém tunelu Obr. 4. Obnova tramvajové tratě v křižovatce Prašný most Obr. 5. Zatravněná tramvajová splítka u Hradčanské Obr. 6. Kabelové rozvody v technických chodbách pod vozovkou Během výluky Prašného mostu bylo provedeno třetí podbití, zatravnění a zadláždění tramvajové tratě na Hradčanské (obr. 5). Po zprovoznění podchodu pod tratí na jaře letošního roku to znamenalo poslední zbývající krok související s dokončením prací na povrchu v této části stavby. Byly zrekonstruovány navazující úseky ulic včetně zklidnění ulice Na Valech, která byla ve směru od Prašného mostu zaslepena pro automobilovou dopravu. V hloubených tunelech je stav obdobný jako v předchozím úseku. Pracuje se i mimo dopravní prostor, v technických chodbách pod vozovkou a v rozvodnách se instalují rozvody a související zařízení (obr. 6). Pod stropem tunelu jsou namontovány proudové ventilátory. Za pozornost stojí odlišná Obr. 7. Hloubený Dejvický tunel barva obkladu stěn, která značí, že jsme v Dejvickém tunelu, pro který je charakteristická fialová (obr. 7). Poslední úsek Bubenečský tunel je typický modrou barvou obkladu. Začíná v křižovatce U Vorlíků na Letné hloubeným úsekem a dále raženými tunely pod Stromovkou a pod Vltavou. V této části tunelu je již v provozu definitivní osvětlení. SHC výbojky, které osvětlují dopravní prostor typickým nažloutlým světlem, jsou v místě odstavných zálivů a únikových východů doplněny tělesy v bílé barvě (obr. 8). V tunelech probíhá pokládka živičných vrstev, při které jsou pro odvětrání tunelu dočasně spouštěny proudové ventilátory pod stropem. stavebnictví 10/13 39

40 Troj Císařský Vítězné náměstí A Výdechový objekt Nad Octárnou C Výdechový objekt Nad Královskou oborou 5 6 B 7 PODZEMNÍ GARÁŽE T G C 3 PODZEMNÍ GARÁŽE 4 Letn MÚK U Vorlík A 1 T G C 3 T G C 2 MÚK Prašný most 2 Pražský hrad MÚK Malovanka Ortofotomapa se zákresem severozápadního segmentu Městského okruhu. Číselné značení koresponduje s obsahem článku. 40 stavebnictví 10/13

41 T r o j s k ský zámek MÚK Troja ostrov TGC6 D 11 T G C ý m o s t MÚK Pelc-Tyrolka Přírodní památka Královská obora - Stromovka 8 Výstaviště T G C 4 C 9 D Výdechový objekt Troja á ů B Požární objekt Špejchar POVRCHOVÉ ÚSEKY HLOUBENÉ ÚSEKY RAŽENÉ ÚSEKY stavebnictví 10/13 41

42 Obr. 8. Odstavný záliv v ražené části Bubenečského tunelu Obr. 9. Technologická zařízení v ražené strojovně vzduchotechniky Obr. 10. Tramvajová část nového Trojského mostu Obr. 11. Hloubený tunel Troja Naplno běží také montáže v technologických prostorách. Vidět to můžeme například na snímku z ražené strojovny vzduchotechniky pod Letnou (obr. 9), obdobná je situace také v technologických centrech TGC4 a TGC5. V ulici Nad Královskou oborou byla dokončena výstavba nasávacího a výdechového objektu. Poslední strojovna vzduchotechniky a výdechový objekt se nachází v technologickém centru TGC6 na trojském břehu Vltavy. Nadzemní část je ukryta za protipovodňovým valem, který byl součástí stavby tunelu i navazujícího nadzemního úseku ke křižovatce Pelc-Tyrolka. Funkčnost protipovodňových opatření byla úspěšně prověřena letos při červnových povodních. Probíhají dokončovací práce nejen v tunelech, ale také na křižovatce Troja a na povrchové části. Novou dominantou Troje se stal oblouk Trojského mostu. Jeho výstavba se blíží do finále (obr. 10), mostovka je zavěšena na tyčových závěsech, jsou demontovány provizorní opěry v řece a pokračují dokončovací práce: izolace, montáž chodníkových konzol a zábradlí, armování a betonáž tramvajové desky a instalace souvisejících prvků a zařízení. Téměř dokončeny jsou také hloubené tunely Troja (obr. 11) Na přelomu září a října má začít výluka tramvají mezi Holešovicemi a Trojou, původně plánovaná již od června. Během výluky se musí přeložit koleje na nový most. Trojský most není podmínkou fungování Blanky, nicméně je náhradou za provizorní tramvajový most, který přestane být funkční uvedením Blanky do provozu (provizorní trať kříží výjezdovou rampu z tunelu). Po dokončení prací a montáží musí proběhnout komplexní zkoušky a kolaudace, aby mohla být stavba uvedena do provozu; nutné je také zpracování a projednání všech součástí tzv. provozní dokumentace a zajištění dalších prací nezbytných ke zprovoznění tunelu. Dne 1. května 2014 nastane okamžik, na který čekají obyvatelé i návštěvníci hlavního města tolik let. Jedni jako řidiči nebo cestující, kteří se díky tunelu rychle a bezpečně dostanou do cíle svých každodenních cest. Druzí jako obyvatelé přilehlých čtvrtí, kteří budou méně obtěžováni hlukem a znečištěním z dopravy. english synopsis The Blanka Tunnel less than a Year before Commissioning A year after the previous part of our irregular series, we are coming back with a cover from the construction of the Blanka Tunnel in Prague. The construction in the section Malovanka Pelc-Tyrolka has been going on since 2005, and at this moment we have the last seven months left before commissioning. This fact can be seen at the site, especially underground. The main role has been taken over by the installation of equipment groups and the tunnel is more and more getting the form in which it will welcome the first drivers. This is expected to be on May 1, klíčová slova: tunelový komplex Blanka v Praze keywords: Blanka tunnel complex in Prague 42 stavebnictví 10/13

43 podzemní stavby text Antonín Paseka, Dana Legut, Alexandra Erbenová grafické podklady archiv autora Problémy předčasného zhroucení struktury sprašoidních zemin v Karpatské předhlubni Doc. Ing. Antonín Paseka, CSc. Absolvent oboru hydrotechnické a hydromeliorační stavby Vysokého učení technického v Brně (1964). Od roku 1996 je docentem pro obor geotechnika při Ústavu geotechniky VUT FAST v Brně. V roce 1990 založil firmu specializovanou na inženýrskou geologii, geotechniku, zakládání staveb a konzultační činnost. paseka.a@fce.vutbr.cz Ing. Dana Legut Absolvovala Fakultu stavební VUT v Brně, obor geotechnika, se zaměřením na konstrukce a dopravní stavby. Od roku 2006 je zaměstnána ve firmě TOPGEO Brno do roku 2009 jako projektant/statik, v současnosti v ní řídí obchodní činnost související s expanzí firmy TOPGEO Brno na polský trh. dana.legut@seznam.cz Mgr. Alexandra Erbenová, Ph.D. Po zakončení studia geologie na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně pracovala v oboru geotechnika v různých, převážně brněnských firmách a organizacích. Od roku 1999 působí jako odborná asistentka Ústavu geotechniky FAST v Brně s pedagogickým a odborným zaměřením na obory geologie pro stavební inženýry, mechanika zemin a geotechnická laboratoř a stavební a dekorační kámen v architektuře. erbenova.a@fce.vutbr.cz Zeminy s velkou pórovitostí tvoří skupinu látek, jimž se v současných geotechnických studiích věnuje velká pozornost. Z tohoto hlediska sem patří zejména spraše v širším smyslu, jejichž pórovitost je zpravidla větší než 40 %, dále tzv. senzitivní jíly a některé ledovcové sedimenty. Autoři příspěvku se podíleli na řešení nepředvídaných poruch staveb založených na sprašových zeminách v brněnském regionu a porovnání výsledků zjištěných měřením deformací v lokalitách brněnské předhlubně s hodnotami parametrů prosedavosti vypočtených na základě oedometrické a triaxiální zkoušky. Pojem spraš, oblasti výskytu Spraš je pozoruhodným sedimentem pleistocénu a je velmi problematickou základovou půdu. O spraších lze nalézt v odborné literatuře více než 2000 publikací, které si často v hlavní otázce, a to geneze, protiřečí. Na vznik spraší v jednotlivých regionech existuje několik vědeckých hypotéz. Vědecký výzkum spraší začal v 19. století. Charles Lyell (1834) vydal první publikaci o spraši z doliny Rýna. Zavedl do literatury název spraš (löss). Lyell byl chybně přesvědčen o tom, že spraše jsou fluviálním (naplaveným) sedimentem, ledovcům však správně přiznával hlavní úlohu při vytváření sprašového materiálu. Spraše vznikaly v oblastech, do jejichž blízkosti dosahovalo kontinentální zalednění. Rozdrcené horniny, jež po sobě zanechal ustupující ledovec, se v suché krajině bez vegetace staly snadnou kořistí větru, který vyvál jemné částice na velké vzdálenosti. K usazování spraší docházelo především na závětrné straně hřbetů a údolí. Inženýrsko-geologické vlastnosti spraší závisí na podmínkách jejich struktury, klimatických podmínkách, reliéfu, vegetaci a na dalších faktorech. Spraše stejného genetického typu, které existovaly a existují v různých klimatických podmínkách, se mohou lišit například svými mikrostrukturami a v důsledku toho i vlastnostmi. Sprašové sedimenty se vyskytují na všech kontinentech, především však v Evropě, Asii a Americe. Jejich plošné rozšíření na zemském povrchu je podle Sergejeva odhadováno až na 13 mil. km 2. Z geografického hlediska spraše zaujímají zejména velké plochy mírného pásma severní polokoule a podle Krigera odpovídají určité klimatické fosilní zóně. Spraše pokrývají konkrétně rozsáhlá území Severní Ameriky (středozápad USA), stejně jako Eurasii od střední Evropy až po Čínu. Obzvláště velké mocnosti, až 40 m, dosahují sprašové uloženiny ve střední Číně. Spraše se hojně vyskytují i v České republice, zejména v nížinách jižní Moravy, kde v Dyjskosvrateckém a Dolnomoravském úvalu dosahují mocnosti kolem 5 15 m, místy i přes 30 m. Spraše jsou v tuzemsku naváty hlavně na východních svazích kopců. Většina uložené spraše byla však později vodou odplavena do nižších poloh; takto vznikly sprašové hlíny, které mají poněkud chudší vápnitou složku. Hojně se vyskytují v povodí řek (Ohře, Labe, Odry, Moravy a jejích přítoků, Váhu a Hronu) a ve Východoslovenské nížině. Geneze a popis spraší v ČR, složení a struktura spraší Geneze a popis spraší Vznik spraše se datuje do čtvrtohor a dává se do souvislosti s glaciální činností ledovců, a to jak kontinentálního, tak i alpského typu. Po jejich ústupu se vytvořily deflační (naváté) plochy, kde se shromáždil materiál přinesený ledovci. Pak se zvětralinami, čerstvými glaciálními nánosy, fluviálními a proluviálními sedimenty tvořily zásoby pro sprašovou sedimentaci. stavebnictví 10/13 43

44 text A grafické podklady archiv autora VUT v Brně Obr. 1. Zvětšeno 660x, Brno Žabovřesky, J 505/3,0 Obr. 2. Zvětšeno Fakulta 650x, stavební Brno Žabovřesky, J 505/3,0 Veveří 331/ Brno Obr. 3. Zvětšeno 640x, Brno Žabovřesky, J 505/3,0 potřebné zkoušky provedla laboratoř Ústavu geotechniky VUT FAST v Brně Holé deflační plochy tvořily ideální prostředí pro eolickou činnost (větrná eroze). Z tohoto prostředí vítr vyvával, třídil a přenášel jemný prachový křemitý materiál do říčních údolí, pahorkatin a jiných morfologických útvarů zemského povrchu. Podle Ložka spraš vznikla ve studeném podnebí s dlouhou mrazivou a suchou zimou, po které následovalo vlhké jaro, krátké teplé léto, z počátku vlhké, ale hned nastalo suché období, jež plynule přešlo do další zimy. Po nahromadění eolického (navátého) materiálu za příznivých stanovištních podmínek začal půdotvorný proces, který se nazývá zesprašování. Tomuto procesu říká Lukašev tzv. sialiticko-karbonátové zvětrávání, přičemž významnou úlohu má mráz a kapilární vlhkost. Pokud stanovištní podmínky podle Ložka v prostoru akumulace nejsou splněny, nevytvoří se spraš, ale zeminy velmi podobné spraším, lišící se však např. odvápněním, větším podílem jílové hmoty, výraznou formou hydroxidů železa. Tyto sedimenty nazýváme sprašové hlíny. Ty se od spraší liší i morfologicky, vzhledem k vyššímu obsahu jílů jsou více namrzavé, a tím náchylné k drobným mrazovým sesuvům. Obr. 4. Brno Žabovřesky, J 505/3,0 (DTA je diferenciální termická analýza, TG je termogravimetrie) Obr. 4. Brno Žabovřesky, J 505/3,0 (DTA = diferenciální termická analýza, TG = termogravimetrie) Složení a textura spraší Z odborného hlediska lze spraš definovat jako klastický sediment eolického původu, jehož hlavní složkou je jemný křemitý prach (křemen, živec a slída; typická velikost částic 0,03 0,06 mm). Pokud spraš obsahuje příměs uhličitanu vápenatého, mohou se vytvářet sražené hrudky, tzv. cicváry. Typická světlá okrová barva se připisuje oxidu železa. Spraš navátá větrem nevykazuje na pohled patrné vrstvy ty se vyskytují pouze u spraší druhotně přemístěných vodou. Spraš má nízkou vlhkost, takže ji lze rozmělnit v prstech, přitom je však soudržná, což je možné dokázat na příkladu roklí ve spraších, které mají strmé svahy. 44 stavebnictví 10/13

45 Spraše jsou velmi propustné (ve svislém směru až padesátkrát více než ve vodorovném) a vznikají na nich velmi úrodné zemědělské půdy. Sprašové terény jsou mimořádně náchylné k erozi a působením povrchové vody v nich snadno vznikají hluboké strže. Mohou v nich též vznikat pseudokrasové jevy. Šajgalík a Modlitba na základě studia spraší Poddunajské nížiny a ostatních oblastí Československa dospěli k názoru, že sprašové sedimenty lze v zásadě rozdělit na dvě kategorie, a to na spraše a na sprašoidní nebo spraším příbuzné zeminy. Charakteristickou texturu spraše je možno ukázat na obr. 1. Kosterní minerály většinou zastupuje křemen, dále je patrný limonit ve formě drobných kuličkovitých útvarů a jílové součásti lístkovitě protáhlého tvaru. Na kosterních zrnech jsou pravděpodobně zachovány jemné částice CaCO 3. Tomu odpovídá průběh křivek DTG, DTA a TG na obr. 4. Na obr. 1 jsou rovněž dokumentovány přirozené póry mezi jednotlivými kosterními zrny do velikosti 0,025 mm. Podobné složení dokumentují i další obr. 2 a 3, kde lze pozorovat zrna kalcitu a póry mezi zrny křemene. Lístkovitý charakter i limonitické shluky jsou dobře patrné na obr. 3 Studium spraší v Karpatské předhlubni, popis vykonaných zkoušek, přehled dosažených výsledků Problematika zakládání na spraších a sprašových zeminách byla studována na území Brněnské kotliny. Toto území bylo v období pleistocénu nezaledněné a nalézalo se v prostoru mezi severským a alpským zaledněním. Proto se nalézají v tomto periglaciálním území hojná souvrství eolických sprašových pokryvů s fosilními půdami a periglaciálními kryogenními (mrazovými) jevy. vody, množství srážek, charakteru, sklonu povrchu atd. Spraše mají zpravidla nižší průměrnou vlhkost než jiné soudržné zeminy. Podle Lysenka se kapilární vzlínavost spraše pohybuje od 1,5 3,6 m. Lokalita Žabovřesky Jundrov Medlánky průměrná (%) 17,9 19,5 19,5 minimální (%) 13,1 12,4 13,5 maximální (%) 21,3 22,9 24,5 Tab. 2. Hodnoty charakterizující přirozenou vlhkost spraší Brněnské kotliny Hustota pevných částic ρ s Hodnoty hustoty pevných částic uvádí tab. 3. Lokalita Žabovřesky Jundrov Medlánky průměrná ρ s (kgm -3 ) minimální ρ s (kgm -3 ) maximální ρ s (kgm -3 ) Tab. 3. Hodnoty hustoty pevných částic Hustota suché zeminy ρ d Hustota suché zeminy se určí vysušením do stálé hmotnosti při 105 o C. Lokalita Žabovřesky Jundrov Medlánky průměrná ρ d (kgm -3 ) minimální ρ d (kgm -3 ) maximální ρ d (kgm -3 ) Tab. 4. Hustota suché zeminy Fyzikální vlastnosti spraší a sprašových zemin Granulometrické složení Spraše a sprašové hlíny jsou v Brněnské kotlině výrazné a eolické sedimenty s charakteristickým granulometrickým složením. Například v lokalitách Žabovřesky, Jundrov a Medlánky jsou typickou složkou eolických sedimentů minerální částice o průměry 0,001 0,05 mm, jejichž obsah se pohybuje v rozmezí %. Druhou složku tvoří částice o průměru 0,01 mm v rozmezí %. Hrubší granulometrické podíly (0,05 2,00 mm) jsou zastoupeny z 5 25 %. Granulometrické složení těchto sprašových souvrství je poměrně dosti shodné a jen místy vykazuje menší výkyvy. Plasticita ve smyslu geotechniky Podle diagramu plasticity, tj. podle vztahu meze tekutosti w L a čísla plasticity I p, sprašové sedimenty z oblasti Brněnské kotliny jsou středně plastické. Lokalita w L w P I P Žabovřesky (66) (40) Jundrov Medlánky Tab. 1. Hodnoty mezí tekutosti, plasticity a indexu plasticity z lokalit Brněnské kotliny Přirozená vlhkost w n Vlhkost spraší w n je funkcí více faktorů, jako např. specifického povrchu zrn a jejich schopnosti fyzikálně vázat vodu, hloubky podzemní Pórovitost n Mezi nejdůležitější vlastnosti spraší patří pórovitost. Lokalita Žabovřesky Jundrov Medlánky průměrná n (%) 40,2 46,8 42 minimální n (%) 35,3 36,1 35 maximální n (%) 47,6 50,6 45 Tab. 5. Zjištěné hodnoty pórovitosti v lokalitách brněnského masivu Mechanické vlastnosti spraší a sprašových zemin Prosedavost Prosedavost se váže v zásadě pouze na spraše a sprašovité zeminy. Definuje se jako schopnost zemin náhle redukovat svůj objem v důsledku provlhčení a svislého přitížení. A. Paseka (1993) studoval objemové změny od zkosu, při níž se pevnost zeminy náhle (relativně) zmenší, a teprve při větších zkosech se začne opět zvětšovat. Toto chování nebylo předtím dostatečně objasněno a jeho neznalost vedla (a může i v budoucnu vést) k neočekávaným poruchám staveb. Většina výzkumů prosedavosti spraší je založena na zkouškách provedených oedometrickým přístrojem. Ukázalo se však, že pro studium tohoto jevu je důležité použití tříosého přístroje (praktickým případem jsou lokality Brno Jundrov a Brno Žabovřesky). V lokalitě Brno Jundrov byl zjištěn součinitel prosedavosti I mp = 0, a to metodou oedometrického měření. Při praktickém měření poklesů budov však byly zjištěny deformace základové půdy až 250 mm a tyto následné deformace si vyžádaly nemalé náklady na sanaci stavebnictví 10/13 45

46 (s 1 s 3 )/2 s 1 s 3 (MPa) s (MPa) Obr. 5. Mohrův diagram v efektivních napětích, zkouška CIUP (s 1 s 3 )/2 s (MPa) Obr. 7. Diagram v efektivních a totálních napětích Obr. 6. Pracovní diagram a tlak vody v pórech vyvolaných poruch (byla provedena konzolidační injektáž pro zvětšení pevnosti spraše a nakonec zvedací injektáž základů). Z tohoto důvodu bylo potřeba se podrobněji zabývat problematikou prosedavostí spraší, přehodnotit používané mechanizmy testování sprašoidních zemin. Na základě těchto zkušeností byla v další lokalitě, Brno Žabovřesky, prosedavost sprašové zeminy zkoušena při užití triaxiálního přístroje. Případ náhlého zhroucení struktury spraší byl studován, jak je zmíněno výše, pomocí triaxiálního přístroje v lokalitě Brno Žabovřesky, kde základovou půdu pětipodlažních budov tvoří prosedavé sprašové sedimenty. V místě proběhly zkoušky typu CIUP, a to jak při přirozeném stupni nasycení, tak i po nasycení vzorku. Z provedených zkoušek CIUP vyplývá, jaké je chování těchto zemin při nasycení vodou v prvních okamžicích proniká voda do zeminy, aniž by ovlivňovala její pevnost. Teprve když se zvýší stupeň nasycení nad 0,7 a vlhkost dosáhne kolem 24 %, ztrácejí se kohezní vazby (cementační, uhličitanem vápenatým) mezi pevnějšími prachovitými částicemi a zemina se pod svislým tlakem stlačuje. Zvýšený obsah vody v pórech brání konzolidaci a vyvolává značný tlak vody v pórech. Teprve po delší době drénováním zemina konzoliduje. Čára pevnosti v Mohrově zobrazení má na počátku malý sklon a teprve od σ = 0,12 až 0,15 MPa se sklon začíná zvětšovat (viz obr. 5). Při cementačních vazbách uhličitanem vápenatým bude patrně proces nasycení relativně rychleji předbíhat proces změknutí. Naopak při cementaci jílovitými částicemi bude patrně míra nasycení při zhroucení zeminy menší. Při tlacích větších než asi 0,15 MPa se skelet zeminy vlivem většího vnějšího tlaku zhroutí již při malém stupni nasycení a v pórech zeminy se nevytvoří větší tlaky vody. Ve smyslu předchozích úvah byl učiněn pokus charakterizovat účinky kolapsu na postupný smykový odpor. Vzhledem k časové náročnosti a finanční nákladnosti zkoušek se jedna skupina vzorků napřed nasytila a pak teprve namáhala smykem. Druhá skupina se v přirozeném stavu namáhala smykem. Sycení jednoho zkušebního tělíska probíhalo cca sedm až dvanáct dní. Nejprve pojednáme o předsycených vzorcích zemin. Obr. 6 znázorňuje zkušební diagramy. Mohrovo znázornění je pak v detailu na obr. 7. Ve vrcholech Mohrových kružnic je připsána pórovitost n. Je pozoruhodné, že předsycení vzorku (při všestranném stejném σ 3 ) vyvolalo jen velmi malé zhroucení struktury, kdežto hlavní podíl zhroucení nastal po uplatnění smykového namáhání. Tím by snad bylo možné vysvětlit, proč selhává kritérium prosedavosti založené na oedometrických zkouškách. Za povšimnutí snad stojí fakt, že vzorek s největším plášťovým tlakem (0,65 MPa, obr. 6) vykazuje při dostoupení meze pevnosti již první znaky přechodu od vláčného do křehkého stavu, neboť se projevují náznaky vzniku tenké kluzné plochy. Většina tříosých zkoušek spraší vykazuje, že hranice mezi křehkým a vláčným chováním se pohybuje při plášťovém tlaku kolem asi 0,1 MPa. I křehkému chování však předchází oblast zmenšení objemu v důsledku zvětšení σ 1, což vede ke zmenšení objemu a zvětšení tlaku vody v pórech. Tyto jevy vnášejí do rozborů zkoušek komplikace, které v oblasti zkoušení nakypřených jemnozrnných zemin bývají různě a občas jsou zřejmě i nejasně vysvětlovány (např. odkaz na Hvorslevovu teorii pevnosti). Respektujeme však přitom i tvrzení, že u spraší vzhledem k jejich struktuře, tolik odlišné od písků, nelze poznatky o těchto rozdílných látkách slučovat. Tyto rozdíly se projeví právě při cílevědomě řízených 46 stavebnictví 10/13

47 (s 1 ef s 3 ef )/2 Obr. 8. Modul deformace (E) stanovený triaxiální zkouškou zkouškách, při nichž se vhodně rozeznává vliv zvodnění od vlivu smykového namáhání. Modul přetvárnosti E stanovený neodvodněnými tříosými zkouškami byl vypočten pro lokalitu Žabovřesky: ef ef Ds 1 2vDs E = 3 De (s 1 ef + s 2 ef + s 3 ef )/3 Změna modulu E (MPa) je pro uvedenou lokalitu znázorněna na obr. 8. Do Mohrova zobrazení se vkládá isolinie E tento způsob zobrazení je velmi vhodný a dovoluje použít Mohrova zobrazení i ke znázornění proměnlivosti přetvárných vlastností. Zároveň je do něj možné zakreslit stopy napjatosti při různých zkouškách. Z obr. 8 je patrné, jak se E mění s měnícím se stavem napjatosti. S rostoucí intenzitou tlakového namáhání, a to do 0,08 až 0,11 MPa, zůstává E přibližně konstantní, při dalším zvyšování tlakového namáhání se pak zvětšuje. Podobně se E chová při zvyšující se intenzitě smykového namáhání (s 1 ef s 3 ef )/2, tj. nejprve je přibližně konstantní a při zvyšujícím se smykovém namáhání se naopak zmenšuje. Závěrečné zhodnocení a doporučení při zakládání stavby na spraších s ef (MPa) Z výše uvedených souvislostí a praktických znalostí lze říci, že zeminy s velkou pórovitostí tvoří skupinu látek, jimž se v současných geotechnických studiích věnuje velká pozornost. Jak již bylo řečeno v úvodu, zařazujeme do této skupiny zejména spraše, dále senzitivní jíly a některé ledovcové sedimenty. V řešených lokalitách a na základě zkušeností odborné veřejnosti lze vyvodit závěr, že navrhování staveb ve sprašových oblastech musí respektovat následující pravidla, neboť při jejich nedodržení může docházet u jemnozrnných zemin k prosedání s následným poruchám staveb: Zemina je eolického původu. Obsah prachové složky je větší než 60 % hmotnosti suché zeminy. Stupeň nasycení S r < 0,7; mez tekutosti w L < 50 %. Pórovitost n > 40 % a součastně vlhkost w < 20 %. (1) Při projektech násypů nebo lehčích staveb na svazích nevycházet z předpokladů, že nenasycená zemina na svahu nemůže být namáhána většími smykovými napětími, než jsou dána úhlem sklonu svahu a, a že tedy stupeň bezpečnosti svahu F je dán poměrem tgj/tga, kde φ je úhel pevnosti zeminy. Zmenšující se objem při zkosu a kluzu, zvláště po navlhčení, dodává další energii k vývoji kluzových jevů. Provádět podrobný průzkum smykové pevnosti. Pokud by tento požadavek nebylo možné včas splnit, nepřipustit větší úhel smykového namáhání než 10. Větší odkryté plochy sprašových zemin by měly být zřizovány se spádem minimálně 2 % a chráněny málo propustným pokryvem po dobu výstavby. Zabezpečit se musí tak, aby nevznikla zamokřená místa. Je třeba se vyvarovat zřizování vodorovných ploch. Inženýrské sítě vedoucí v budově vodu se musí uložit do kolektoru s řádným drenážním systémem. Použitá literatura: [1] Audrie, T.; Bouquier, L.: Collapsing behaviour of some loess soils from Normandy. Q. J1 Engng. Geol. Northern Ireland, [2] Paseka, A.; Procházka, J.: Naklánění devítipodlažních budov v Brně Jundrově, sborník konference Zakládání 88, Brno, [3] Paseka, A.: Problémy předčasného zřícení struktury některých zemin. Habilitační práce, Brno, [4] Mencl, V.: Rozbor chování spraší na svazích a ohrožení staveb. INGEO Žilina, [5] Paseka, A.; Procházka, J.: Problémy zakládání budov ve spraších. Sborník celostátní konference Zakladanie v podmienkach makropórovitých zenín, Košice, [6] Šajgalík, J.: Genéza spraší vo svetle súčasných výskumov. Acta Geol. Et Geograf. U. C., Geol. 9, , [7] Paseka, A.: Strukturní kolaps některých sprašoidních zemin v Karpatské přehlubni. Geotechnické sympozium VM 90, Brno, [8] Paseka, A.: Collapse of some loess Carpathian free deep. IAEG symposium, Řecko, Atheny, english synopsis Issues of Premature Downfall of the Floury Soil Structure in the Carpathian Fore-Deep Highly-porous soils form a group of substances that is getting great attention in the current geotechnical studies. From our point of view, the group primarily refers to loess in general featuring pore content of more than 40%, sensitive clays and some glacier sediments. The authors of the article have taken part in the solving of unexpected failures of structures founded on floury soil in the region of Brno, comparing the results obtained by measuring deformations in the locality of the Brno fore-deep to the parameters of loess subsidence calculated on the basis of an oedometer and triaxial test. klíčová slova: sprašoidní zeminy, Karpatská předhlubeň keywords: floury soil, Carpathian fore-deep stavebnictví 10/13 47

48 podzemní stavby text Zdeněk Rozehnal, David Grycz grafické podklady Green Gas DPB, a.s. Vytápění obytných budov prostřednictvím sezonního zásobníku tepla Ing. Zdeněk Rozehnal Vystudoval SF ČVUT v Praze, obor tepelné a jaderné stroje a zařízení. V roce 1997 nastoupil do společnosti Green Gas DPB, a.s., kde v letech 2005 až 2009 zastával funkci vedoucího Střediska ekotechnika. Od roku 2010 působí jako projektový manažer zodpovědný za rozvojové programy společnosti v oblasti energetiky. zdenek.rozehnal@dpb.cz Mgr. David Grycz Vystudoval obor hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi lety 2006 a 2009 působil jako spoluřešitel projektů pokročilých sanačních technologií a procesů Výzkumného centra ARTEC Technické univerzity v Liberci. Od roku 2010 pracuje ve společnosti Green Gas DPB, a.s., jako geoenergetik. david.grycz@dpb.cz Energie obecně a před začátkem topné sezony zejména tepelná energie je téma, se kterým se téměř denně setkává každý člověk. V nákladech každé firmy je položka za teplo nezanedbatelným výdajem, každý občan musí za teplo, kterým vytápí svůj byt nebo dům, platit dodavatelům nemalé částky. Výrobě tepla i jeho úsporám věnují občané, média i odborná veřejnost značnou pozornost. Díky neustále se vyvíjejícím technologiím umíme v současnosti vyrábět energii se stále vyšší účinností, omezujeme ztráty energie způsobené nedostatečnou izolací, zkrátka naučili jsme se energií šetřit, neplýtvat. Existuje však oblast, kde se skrývá značný potenciál a která dosud bohužel není příliš v centru pozornosti. Jedná se o dlouhodobou akumulaci tepla. Prostřednictvím dlouhodobé sezonní akumulace tepla lze totiž odstranit nerovnováhu mezi topnou sezonou, tedy obdobím maximální poptávky po teple využívaném k vytápění staveb, a mezi mimosezonním obdobím, v němž je tepla nadbytek. Typickým příkladem, kdy je velmi žádoucí využít dlouhodobou akumulaci tepla, je teplo získané ze solárních kolektorů. Nemusí se však jednat jen o solární, tedy čistý a obnovitelný zdroj tepla, může jít například i o odpadní teplo z technologických procesů, jež v případě jeho akumulace není nutno bez užitku a s vysokými náklady mařit. Článek nejprve stručně popíše princip fungování sezonního podzemního zásobníku tepla tvořeného vrty, dále uvede dva příklady fungování tohoto typu zásobníku v reálných podmínkách a nakonec představí první experimentální projekt sezonního podzemního zásobníku tepla v České republice, který byl spuštěn na počátku roku Princip sezonního podzemního zásobníku tepla tvořeného vrty Jedním ze způsobů, jak akumulovat přebytečné nebo aktuálně nevyužitelné teplo, je uložit jej do podzemních zásobníků tepla. V místech, kde to geologická skladba hornin umožňuje, je možné vybudovat tzv. zásobník BTES (z anglického Borehole Thermal Energy Storage), tj. zásobník tepla tvořený podzemními vrty. Princip fungování takového zásobníku je velmi jednoduchý, provozně ověřený a spolehlivý. Do země se v pravidelné síti vyvrtá soustava vrtů hlubokých řádově desítky metrů, které jsou svým provedením stejné jako v současnosti již běžně používané vrty pro tepelná čerpadla. Ve vrtech jsou zasunuty polyetylenové U-trubice, v nichž proudí teplonosná kapalina, pod povrchem terénu pak jednotlivé vrty propojuje horizontální potrubí svedené do sběrných jímek. Ohřátou kapalinu cirkulující v U-trubicích přivádějí rozvody ze zdroje tepla, např. solárních panelů, a ta pak předává teplo okolnímu horninovému prostředí. Původní neporušená hornina, tvořící aktivní prostor zásobníku, teplo ze soustavy vrtů pojme a vzhledem ke svým přirozeným vlastnostem umožňuje jeho dlouhodobou akumulaci. V případě odběru tepla z horninového prostředí se proces obrátí. Vyhřátá zemina potom ohřívá chladnější kapalinu během jejího průtoku v U-trubicích a teplo akumulované v hornině se tak prostřednictvím vrtů s rozvody přivádí rovnou k vytápěným budovám. Pro lepší představu o využitelných parametrech tohoto typu zásobníků uvádíme na tomto místě hodnotu maximální teploty, na kterou je možné horninu ohřát. Po nezbytné úvodní etapě nabíjení zásobníku teplem, kdy se již vyrovnají teplotní toky v neizolovaném okolí zásobníku, dosahuje teplota ve středu zásobníku 80 C. Zásadní výhodou tohoto typu zásobníků jsou řádově nižší investiční náklady na jejich vybudování v porovnání s investičními náklady potřebnými pro výstavbu jiných typů dlouhodobých zásobníků tepla, jako jsou v současnosti již rozšířenější a delší dobu známější velkoobjemové vodní akumulační nádrže. V německém Crailsheimu je vytápěna celá městská čtvrť Od roku 2008 je ve městě Crailsheim, ležícím asi 100 km západně od Norimberku, v provozu systém centrální dodávky tepla, který umožňuje zčásti pokrýt teplem z termických solárních kolektorů za podpory podzemního horninového zásobníku tepla potřebu tepla a teplé vody pro městskou čtvrť Hirtenwiesen. Na systém centrální dodávky tepla je připojeno mnoho budov gymnázium se sportovním zázemím, 260 bytových jednotek v bytových domech a řádově desítky rodinných domků. Projekt se realizuje postupně, po etapách, přičemž podíl solárního tepla na celkové spotřebě čtvrti Hirtenwiesen dosáhne po kompletním dokončení 50 %. Celý systém centrální dodávky tepla sestává z termických solárních panelů, kotlů na zemní plyn, krátkodobých vodních zásobníků tepla, sezonního podzemního horninového zásobníku tepla, strojovny a rozvodů teplé vody k jednotlivým odběrným místům. Dále se počítá s doplněním systému o tepelné čerpadlo, které ještě zvýší jeho efektivitu. 48 stavebnictví 10/13

49 Obr. 1. Crailsheim, velkoplošné kolektory na protihlukovém valu Obr. 2. Crailsheim, solární kolektory na střechách bytových domů Solární panely Dodávku významné části tepla již v současnosti zajišťují termické solární kolektory. Po ukončení poslední etapy projektu se bude na protihlukovém valu a na jednotlivých budovách instalovat dohromady 9700 m 2 termálních solárních kolektorů. V současné době je na protihlukovém valu již umístěno cca 3000 m 2 kolektorů, každý z pěti bytových domů má na střeše 400 m 2 kolektorů, 530 m 2 je umístěno na střeše gymnázia a 220 m 2 na sportovní hale. Vzhledem k obrovské ploše potřebné pro umístění tak velkého počtu termických solárních panelů je jejich situování na protihlukovém valu oddělujícím průmyslovou zónu od obytné čtvrti velice vhodným řešením, které se elegantním způsobem vyrovnává s obvyklým nedostatkem volného místa pro usazení kolektorů. Na bytových domech, gymnáziu, sportovní hale a zčásti i na protihlukovém valu jsou použity standardní termální solární kolektory o rozměrech cca 2 x 1 m. Zbývající kolektory na protihlukovém valu jsou velkoplošné. Technické parametry obou dvou typů kolektorů se průběžně sledují a vyhodnocuje se jejich efektivita. Velkoplošné solární kolektory na protihlukovém valu jsou elastické. Jedno kolektorové pole musí odolat průhybu až půl metru. Vzhledem k tomu, že je část kolektorů běžně dostupná z veřejného prostoru, musely být následně kolektory oploceny a chráněny tím před útoky vandalů. V rámci první etapy bylo instalováno celkem 7300 m 2 kolektorové plochy, což odpovídá hrubému ročnímu tepelnému výkonu solárních kolektorů 2700 MWh/rok a reálnému tepelnému výkonu kolektorů 2050 MWh/rok. Při celkových dodávkách tepla do sítě 4100 MWh/rok tak činí podíl solárního pokrytí cca 50 %. Další zdroje tepla a otopný systém v budovách Kromě solárních panelů jsou dalšími, záložními zdroji tepla v systému dva kotle na zemní plyn. Centrum celého otopného systému tvoří strojovna osazená oběhovými čerpadly a výměníky a je v ní i prostor pro umístění tepelných čerpadel. Odtud se řídí a distribuují toky tepla. Děje se tak jednak směrem od solárních kolektorů k akumulačním zásobníkům v době, kdy se teplo ukládá, a v případě požadavku na dodávku tepla pak od jednotlivých zdrojů tepla solární kolektory, akumulační vodní zásobníky, podzemní sezonní zásobník, plynové kotle, jež jsou aktivovány podle momentální potřeby tepla směrem k odběratelům. Každá vytápěná budova je osazena vlastním výměníkem tepla. Teplota přívodu rozvodné sítě dálkového vytápění je 65 C, teplota vratné vody 35 C. Výměník má dva výstupy, jeden pro přípravu TV a druhý pro vytápění budovy. Otopný systém v budovách je kombinovaný, je v nich vytápění jak podlahové, tak také velkoplošnými radiátory. V případě, že teplota vratné vody topného systému v budově je vyšší než 35 C, regulační systém každé budovy blokuje dodávku tepla z rozvodné sítě. Zásobníky tepla Teplo získané z termických solárních kolektorů se akumuluje krátkodobě v řádu dnů i dlouhodobě v řádu měsíců. Krátkodobá akumulace se děje prostřednictvím dvou vodních zásobníků, k dlouhodobé akumulaci je určen podzemní horninový zásobník tvořený vrty. Vodní zásobníky slouží pro pokrytí denních odběrových špiček, naproti tomu podzemní zásobník se využívá jako dlouhodobý zdroj uloženého tepla po celé topné období. Vodní zásobníky tepla Větší z vodních zásobníků má objem 480 m 3. Je ve tvaru válce asi z poloviny zapuštěného do země a z poloviny vyčnívajícího nad povrch. Vnitřní plášť z betonu obaluje izolace z pěnového sklovitého materiálu, podobného expandovanému perlitu, o tloušťce vrstvy 0,5 m. Tento materiál zajišťuje dostatečnou tepelnou izolaci zásobníku. Na povrchu válec zakrývá geotextilie. Stavební řešení těla zásobníku je prakticky totožné se způsobem realizace silážních věží v bioplynových stanicích. Maximální provozní teplota vody v zásobníku je 108 C, maximální tlak 3 bary. V pravidelných hloubkových úrovních je zásobník osazen teplotními čidly, monitorujícími teplotní stratifikaci vody. Menší vodní zásobník o objemu 100 m 3 je celý nadzemní. Je postaven z prefabrikovaných betonových skruží a zevnitř vyložen tenkou nerezovou folií. Z vnější strany je obložen izolací z minerální vlny, chráněnou plechovým pláštěm. V samostatné budově vedle tohoto zásobníku se nachází řídicí centrum celého systému s vizualizací jednotlivých parametrů systému teplot, tlaků, aktuálních potřeb otopného systému apod. Podzemní zásobník tepla Podzemní sezónní zásobník tepla je tvořen dohromady osmdesáti vrty, každý o hloubce 55 m. Vrty situované do kruhu o průměru 30 m jsou vybudovány v pravidelné čtvercové síti. Dva sousední vrty jsou od sebe vzdáleny 3 m. Do hloubky 4 m pod terénem se v prostoru zásobníku nachází sádrovce, mezi 4 m až 20 m jílovce a od hloubkové úrovně 20 m začínají vápence. Hladina podzemní vody byla zjištěna v hloubce 70 m, vrty tedy do této zvodněné vrstvy nezasahují. Celkový objem nahřívané zeminy v zásobníku je m 3, přičemž jeho tepelná kapacita je ekvivalentní akumulačnímu vodnímu zásobníku obsahujícímu asi m 3 vody. Vrty jsou vystrojeny dvojitou U-trubicí z materiálu PEX. Jedná se o síťovaný polyetylen, který odolává vysokým teplotám kapaliny vystupující ze solárních kolektorů. Celkový průtok kapaliny ve vrtech se reguluje v závislosti na teplotě teplonosné kapaliny. Projektovaná pracovní teplota horniny v zásobníku dosahuje až 65 C. Na povrchu zásobníku je několikavrstvá sendvičová tepelná izolace a hydroizolace. Jednotlivé vrstvy izolace zabraňují jednak úniku tepla ze zásobníku a rovněž brání nežádoucímu pronikání dešťové vody způsobující zhoršení účinnosti zásobníku. Nad izolačními vrstvami je zásobník překryt zeminou a zatravněn, takže kolemjdoucí nepozoruje žádný rozdíl oproti okolním stavebnictví 10/13 49

50 zatravněným plochám. Po obvodu podzemního zásobníku ani na jeho dně není zabudována žádná izolační vrstva. Doba trvání prvního nabití podzemního zásobníku, kde je možno počítat s využitím jeho plné kapacity, závisí na způsobu provozu celého systému zásobování teplem. Záleží především na tom, zda se bude veškeré teplo z termálních solárních kolektorů ukládat do podzemního zásobníku, nebo zda se bude již od samého začátku používat i pro vytápění a přípravu teplé vody. Harmonogram náběhu zvolený provozovatelem předpokládá, že plného operačního výkonu zásobník dosáhne v řádu několika let od zahájení provozu. Plánované energetické parametry systému Nastaveným cílem projektu bylo pokrýt potřebu tepla v zásobované oblasti z 50 % solární energií, přičemž celkové dodávky tepla do sítě činí 4100 MWh ročně. Hrubý tepelný výkon termálních solárních kolektorů je 2700 MWh/rok, reálný tepelný výkon kolektorů pak 2050 MWh/rok. Předpokládá se, že do podzemního sezonního zásobníku bude ukládáno asi 1140 MWh/rok a zpět bude možno získat cca 830 MWh ročně. Efektivita vypočtená z těchto údajů podzemního zásobníku dosahuje 73 %. V kanadském Okotoksu akumulují teplo pro 52 rodinných domů Drake Landing Solar Community (DLSC) je název pro projekt, který si dal za cíl vybudovat satelitní městečko co nejméně závislé na dodávkách tepla vyrobeného z neobnovitelných zdrojů a maximálním možným způsobem využívající teplo obnovitelné solární. Domy byly postaveny v městečku Okotoks vzdáleném asi 30 kilometrů jižně od Calgary v kanadské provincii Alberta. V roce 2007 byla v Okotoksu uvedena do provozu zatím nejdokonalejší soustava produkující a dodávající teplo do obytných domů a využívající přitom převážně tepelnou energii ze slunce. Celkem padesát dva rodinných domů tak pro vytápění a přípravu teplé vody spotřebovává z více než 95 % obnovitelnou solární energii. Takto vysoké procento využití tepla ze slunce nedosahuje žádná jiná instalace tohoto typu na světě. DLSC je zároveň prvním úspěšným příkladem praktického využití technologie sezonního skladování tepla v Severní Americe. K akumulaci tepla byl v tomto případě navržen podzemní horninový sezonní zásobník tepla. Systém se skládá z pěti hlavních technologických komponent solárních kolektorů, energetického centra, v němž jsou zabudovány vodní zásobníky tepla zabezpečující krátkodobou akumulaci tepla, sezonního podzemního zásobníku tepla (BTES), teplovodní rozvodné sítě a energeticky úsporných domů. Obr. 3. Okotoks, solární kolektory na střechách garáží Solární kolektory Celkem osm set kusů plochých solárních kolektorů je umístěno ve dvou řadách na střechách garáží za rodinnými domy. Rozměry každého kolektoru jsou 2,45 x 1,18 m. Systém je naplněn nemrznoucí směsí vody a netoxického glykolu. Kolektory jsou orientovány směrem k jihu a nakloněny pod úhlem 45. Celková efektivní plocha kolektorů činí 2312 m 2. Také v tomto případě, podobně jako v Crailsheimu, nevznikl žádný požadavek na zábor užitečné plochy z důvodu potřeby umístění velkého množství kolektorů. Uspořádání jednotlivých domů i garáží do řad podél přístupových silnic a nastavení plochy střech jižním směrem dovolilo rozmístit všechny kolektory na střechy budov. Kapalina ohřátá v kolektorech cirkuluje izolovaným podzemním vedením do energetického centra, kde předává teplo přes výměník do vodních akumulačních zásobníků. Průtok teplonosné kapaliny solárními kolektory je konstantní, naproti tomu v energetickém centru za výměníkem tepla je průtok automaticky kontrolován řídicím systémem, což umožňuje udržovat požadovanou teplotu ve vodních zásobnících tepla. Kolektory jsou schopny během jasného slunečného dne dodávat do systému až 5 GJ tepla za hodinu. Energetické centrum Energetické centrum je jakýmsi srdcem a zároveň mozkem celého systému. Jedná se o budovu, ve které je umístěna v podstatě veškerá technologie potřebná pro provoz a řízení systému. Přibližně 70 % podlahové plochy této budovy zabírají dvě velké vodní akumulační nádrže krátkodobé zásobníky tepla. Do těchto zásobníků je uskladňována energie ze solárních kolektorů nejdříve. Teprve v okamžiku, kdy jsou oba vodní zásobníky plně nabity teplem, akumuluje se další teplo ze solárních panelů do sezonního zásobníku tepla. Krátkodobé zásobníky mají tedy v ukládání tepla přednost před sezonním zásobníkem a slouží jako nárazníková zóna, jejíž pomocí se optimalizuje množství a rychlost ukládání tepla do podzemního horninového zásobníku tepla. Každý z obou vodních zásobníků má tvar ležatého válce o objemu 120 m 3. Nádoby mají na celém svém povrchu izolaci, aby se minimalizovaly teplotní ztráty. Vodní náplň zásobníků je stratifikována v závislosti na teplotě. Maximální provozní teplota vody v zásobnících dosahuje 100 C. Vodní akumulační zásobníky jsou důležitou součástí systému, umožňují pokrývat krátkodobé odběrové i dodávkové špičky, které by jinak horninový sezonní zásobník tepla z principu své funkce nestačil zpracovat. V energetickém centru jsou dále umístěny dva záložní plynové kotle pro případný dohřev vody o výkonech 469 kw a 353 kw. Tyto kotle však byly instalovány spíše jako pojistka pro případ výskytu nepředpokládaných skutečností v průběhu realizace tohoto výjimečného projektu. Dále lze v místě najít všechna oběhová čerpadla, výměníky, expanzní nádoby, řídicí systém a další komponenty nutné pro řízení a monitorování chodu systému. Obr. 4. Okotoks, budova energetického centra 50 stavebnictví 10/13

51 Sezónní podzemní zásobník tepla (BTES) Účelem tohoto podzemního horninového zásobníku tepla je dlouhodobě akumulovat teplo získané ze solárních panelů, které v průběhu letního období není možné využít pro vytápění domů. Teplo uložené do sezonního zásobníku se odebírá v topném období podle potřeby. Zásobník je tvořen celkem 144 vrty rozmístěnými do tvaru osmiúhelníku, které jsou vyvrtány do hloubky 35 m. Vrty jsou od sebe vzdáleny 2,25 m. Horninové podloží tvoří jíly a prachovité jíly s nízkou hydraulickou vodivostí. Vrty nezasahují do zvodněné vrstvy. Zásobník je rozdělen do čtyř na sobě nezávislých sekcí, aby v případě výpadku nebo jakéhokoliv problému na některé ze sekcí bylo možné zásobník dále provozovat. Celkový objem nahřívané horniny je m 3. Teplota hornin před zahájením topné sezony se pohybuje kolem 80 C. V jedné sérii je vždy zapojeno šest vrtů, celkem je v místě tedy dvacet čtyři smyček, každá po šesti vrtech. Směr proudění teplonosné kapaliny z energetického centra ve fázi nabíjení zásobníku je takový, že nejprve proudí teplejší voda do vrtů v centru zásobníku, odtud protéká všemi vrty ve smyčce směrem ke krajům zásobníku a vrací se ochlazená zpět do energetického centra. Tento způsob nabíjení zásobníku umožňuje vytvořit teplejší jádro zásobníku s chladnějšími okraji, což je z hlediska ztrát tepla ze zásobníku do okolního horninového prostředí výhodnější než homogenně nabíjený zásobník na stejnou teplotu s vrty pospojovanými paralelně, kdy do každého vrtu proudí voda o stejné teplotě. V případě odběru tepla z podzemního zásobníku je směr proudění teplonosného média opačný. Voda proudí a postupně se zahřívá od méně teplých okrajů zásobníku do jeho středu a ohřátá se dostane zpět do nádrží v energetickém centru. Vrty jsou vystrojeny podobným způsobem jako vrty pro tepelná čerpadla, do každého vrtu je zapuštěna jedna trubice tvaru U. Vrty vyplňuje injektážní směs pro zajištění dobrého přenosu tepla mezi U-trubicí a okolním horninovým prostředím. Na povrchu je podzemní zásobník izolován, aby se omezily teplotní ztráty. Rozvody k vrtům jsou vedeny ve vrstvě písku o mocnosti 0,4 m, nad níž jsou položeny dvě izolační vrstvy extrudovaného polystyrenu, každá o tloušťce 100 mm. To vše je zasypáno zeminou. Rozvodná síť Přenos tepla mezi jednotlivými komponentami systému se děje prostřednictvím rozvodné sítě. Velikost průtoku a teplota kapaliny v jednotlivých částech distribuční sítě je rozdílná a je závislá na aktuálních tepelných požadavcích budov a na teplotě v jednotlivých částech systému. Celkem jsou v systému instalovány čtyři kapalinové okruhy: okruh směsi glykolu a vody v solárních panelech; okruh vody ve vodních krátkodobých zásobnících; Obr. 5. Okotoks, zatravněná plocha nad podzemním zásobníkem tepla okruh vody v sezonním podzemním zásobníku; okruh vody v rozvodné síti do domů. Energeticky úsporné domy Domy postavené v rámci projektu jsou celodřevěné, dvoupodlažní a splňují požadavky kanadského standardu R-2000, což zabezpečuje nadprůměrné tepelně vlastnosti obálky budov. Teplo do domů přivádí rozvodná síť z energetického centra. V každém domě je umístěn výměník voda vzduch sloužící k přenosu tepla do systému nízkoteplotního vzduchového rozvodu, jenž distribuuje teplo do jednotlivých místností v domě. Výměník speciální vzduchotechnická jednotka umožňuje zároveň i rekuperaci vzduchu nasávaného z venkovního prostředí před jeho dohřáním na požadovanou teplotu. Teplota vody v rozvodné síti na vstupní větvi do domů činí maximálně 55 C (při teplotě vzduchu 40 C), na vratné větvi 32 C. Teploty vzduchu v zimě kolem 30 C a nižší nejsou v této oblasti výjimečné. Pro ohřev teplé vody má každý dům na střeše instalovány dva plošné solární kolektory zapojené do samostatného okruhu nepropojeného s okruhem dodávajícím do domů teplo pro vytápění. Teplonosná kapalina předává teplo ze solárních kolektorů do zásobníku teplé vody, přičemž vodu v zásobníku teplé vody může rovněž dohřívat plynový kotel, který je v každém domě nainstalován jako záložní zdroj. Podíl tepla ze solárních zdrojů na celkové spotřebě teplé vody je v každém domě individuální, v průměru se pohybuje kolem 60 %. Kolektory na střechách domů slouží pouze k ohřevu teplé vody pro daný dům, nedodávají teplo do systému, který distribuuje teplo pro vytápění budov to je úkolem kolektorů umístěných na střechách garáží. Provozní zkušenosti Systém jako celek po šesti letech provozu funguje velmi dobře a zcela podle plánovaného harmonogramu. Podle všech dosavadních provozních výsledků je možné očekávat podíl solární energie na celkové spotřebě tepla v budovách i více než 95 %. Méně než 5 % energetické potřeby domů na vytápění je tedy nutné krýt konvenčními zdroji, v tomto případě zemním plynem. Sezonní zásobník tepla se po šesti letech provozu blíží ke svému optimálnímu provoznímu stavu. U těchto typů zásobníků je potřeba přibližně čtyř až šesti let, aby zásobník dosáhl svého úplného skladovacího potenciálu a maximální efektivity. Záleží samozřejmě i na způsobu provozu podzemního zásobníku tepla. V případě, že by se zásobník intenzivně nevyužíval k dodávkám tepla již v první topné sezoně následující po jeho vybudování, tak by se doba, kdy by zásobník dosáhl svých optimálních parametrů, přiměřeně zkrátila. Během této úvodní etapy provozování podzemního horninového zásobníku dochází ke stabilizaci teplotních podmínek v horninovém prostředí v okolí zásobníku. V závislosti na množství slunečných dní v roce bylo v monitorovaném období v letech 2007 až 2012 do podzemního horninového zásobníku uloženo GJ tepla ročně. Nejefektivnějším rokem z hlediska poměru uloženého a odebraného tepla do/z horninového zásobníku bylo období let 2010 až V této sezoně se odebralo 54 % uloženého tepla. V letech 2011 až 2012 bylo dosaženo rekordního 97% podílu solárních zdrojů na celkové spotřebě tepla pro vytápění rodinných domů. Na provoz systému je ročně spotřebováno až kwh elektrické energie, tedy cca 160 až 195 GJ. Tato vlastní spotřeba elektrické energie v sobě zahrnuje pohon oběhových čerpadel, napájení řídicího a monitorovacího systému a osvětlení a větrání energetického centra. Projekt centrálního zásobování teplem pro skupinu padesáti dvou rodinných domů s technologií vyrábějící teplo z obnovitelných zdrojů v kombinaci se sezonní akumulací tepla tak, jak se realizoval v kanadském Okotoksu, je úspěšným příkladem možného fungování výroby, stavebnictví 10/13 51

52 skladování a distribuce tepla v budoucnu. Kromě jiného se také ukázalo, že solární systémy ve spojení se sezonními zásobníky tepla je možné provozovat s vysokou efektivitou i v mnohem chladnějších lokalitách, než tvoří většinu území České republiky. Přínos instalace Nejvýznamnějším přínosem projektu z ekologického pohledu je značné snížení celkového množství vypouštěných skleníkových plynů do ovzduší. Průměrný kanadský rodinný dům vyprodukuje za rok přibližně 5 7 t těchto plynů. Tím, že se pro vytápění budov v DLSC využívá uskladněná čistá energie ze slunce, klesá jejich produkce o cca 5 t za rok. Podzemní zásobník tepla v ČR Společnost Green Gas DPB, a.s., ve spolupráci s Vysokou školou báňskou Technickou univerzitou Ostrava a společností DHI a.s. připravila a realizuje projekt, v němž se jeden z modulů zabývá právě podzemními zásobníky tepla. Projekt nazvaný Využití tepelné energie zemské kůry pro zřizování obnovitelných zdrojů energie včetně akumulace tepla podpořila Technologická agentura České republiky. V rámci tohoto projektu je v areálu firmy Green Gas DPB, a.s., v Paskově vybudován první vysokoteplotní experimentální zásobník tepla typu BTES v České republice. Po úspěšném ukončení výstavby zásobníku v roce 2011 začala na počátku roku 2012 etapa modelování jednotlivých fází nabíjení a vybíjení zásobníku různými teplotami v proměnlivých časových cyklech. Cílem tohoto procesu je zhodnotit chování a reakce horninového prostředí, do kterého se teplo ukládá a následně se odčerpává. Práce začaly výběrem vhodné lokality pro umístění zásobníku. Limitujícím faktorem bylo množství podzemní vody obsažené v hornině, zejména však rychlost proudění této podzemní vody. V případě značného nasycení horniny podzemní vodou a jejího rychlého proudění dochází k velkým ztrátám uloženého tepla, jež voda odnáší mimo dosah zásobníku. Lokalita také musela mít vhodnou geologickou skladbu s malým podílem nesoudržných pórovitých hornin a nízký stupeň tektonického porušení. V uvedeném případě se ještě zohledňoval fakt, že bylo nutno zajistit snadnou dostupnost lokality s ohledem na předpokládané časté měření a experimenty prováděné v rámci monitoringu a řízení celého systému. Při zvážení všech výše uvedených skutečností byla z několika možných vytipovaných vhodných umístění vybrána jako nejvhodnější lokalita v Paskově. Bylo rozhodnuto vybudovat podzemní zásobník tepla v částečně otevřené skladové hale v areálu společnosti Green Gas DPB, a.s. Na tomto místě rešeršní práce zjistily nejmenší mocnost kvartérního pokryvu. Zásobník je v hale chráněn před nepříznivými povětrnostními vlivy, zejména srážkami, takže nebylo nutné řešit ani jeho izolaci proti dešťové vodě. Dále s ohledem na experimentální charakter celého zařízení, kdy jsou předpokládána pozdější měření citlivou technikou, je prostor velmi dobře přístupný a je rovněž vybaven všemi potřebnými inženýrskými sítěmi. Zdroj tepla Zdrojem tepla, ze kterého se odebírá tepelná energie a ta se pak následně ukládá do podzemního zásobníku tepla, je stávající kogenerační jednotka umístěná v jeho blízkosti. Jedná se o kogenerační jednotku o tepelném výkonu 1,6 MW, jež slouží k vytápění průmyslového areálu a k přípravě teplé vody v tomto areálu, avšak mimo topnou sezonu není pro část tepla vyrobeného kogenerační jednotkou dostatečný odběr. Konstrukce BTES zásobníku V místě, v němž byl podzemní zásobník tepla vybudován, se do hloubky 8 m pod terénem nachází kvartérní sedimenty říční nivy Ostravice. Ty jsou v hloubce 3 m až na bázi vrstvy zvodněné. V hloubce 8 m nastupují jílovce a písčité jílovce s minimálním zvodněním. Vrty tedy prochází cca 5 m zvodněné kvartérní vrstvy, avšak vzhledem k celkové délce vrtů a nízké rychlosti proudění podzemní vody v kvartérní vrstvě se nejedná o konfiguraci, která by zásadním způsobem ovlivnila ukládání tepla do horninového prostředí. Vlastní podzemní zásobník tepla tvoří celkem šestnáct energetických vrtů vybudovaných ve čtvercové síti 4 x 4 vrty se vzdáleností mezi jednotlivými vrty 3 m. Každý z těchto energetických vrtů je hluboký 60 m. V energetických vrtech cirkuluje teplonosná kapalina předávající nebo odebírající teplo okolnímu horninovému prostředí. Energetické vrty doplňuje celkem šest monitorovacích vrtů, ve kterých je ve stanovených hloubkových úrovních měřena teplota horninového masívu. Čtyři z pěti monitorovacích vrtů o hloubce 15 m jsou rozmístěny po okraji zásobníku a budou sloužit k monitorování vývoje teplot ve zvodněném horninovém prostředí. Centrální monitorovací vrt je hluboký 80 m. Data z tohoto vrtu umožní zkoumat vývoj teploty horniny uprostřed zásobníku. Poslední monitorovací vrt má hloubku 60 m, je situován na okraji zásobníku a data získaná z tohoto vrtu poskytnou obraz o dopadu zahřívání horniny v zásobníku na jeho bezprostřední okolí. Energetické vrty jsou vystrojeny stejným způsobem jako vrty pro tepelná čerpadla. Dvojitá U-trubice je zapuštěna do vrtu a pro lepší přenos tepla po celé délce vrtu jej vyplňuje cemento-bentonitová směs. Jediným rozdílem oproti standardní konstrukci vrtů pro tepelná čerpadla je fakt, že podobně jako u jiných instalací pracujících s vysokými teplotami teplonosného média je použit materiál na vrty a horizontální potrubní rozvody. V uvedeném případě byl použit materiál PE-RT polyetylen s odolností vůči vysokým teplotám. Vrty jsou zapojeny vždy dva v sérii, v místě je tedy osm smyček po dvou vrtech. V režimu nabíjení se teplá voda nejprve čerpá do vrtů v centru zásobníku a následně se vede k vrtům na jeho okraji. V režimu vybíjení je proces obrácen. Voda cirkuluje od okrajových částí zásobníku přes jeho střed. Rozdělení zásobníku na vnitřní a vnější zóny zajistí vytvoření teplejšího jádra zásobníku s menšími ztrátami tepla do okolí než v případě jednotlivě zapojených vrtů. Cirkulačním médiem ve vrtech je topná voda. V režimu vybíjení se teplo čerpané z podzemního zásobníku tepla odvádí do třech chladičů. V uvedeném případě není toto akumulované teplo přímo využíváno, protože by nebylo možné modelovat různé režimy odběru tepla a jejich vliv na horninové prostředí. Řídicí systém vysokoteplotního podzemního zásobníku tepla Celá instalace je vybavena řídicím a monitorovacím systémem. Tento systém umožňuje provozování instalace v nabíjecím i vybíjecím cyklu za různých pracovních stavů. Je možno měnit nastavení pracovních teplot, upravovat rychlosti proudění teplonosné kapaliny v jednotlivých částech systému a také dálkově ovládat provoz systému podle stanovených časových harmonogramů. Kromě řízení je umožněno také kontinuální monitorování teploty proudící teplonosné kapaliny v určených měřicích bodech a teploty horniny v různých hloubkových úrovních zásobníku. Lze rovněž měřit množství uloženého a odebraného tepla do/ze zásobníku. Naměřená data se zpracovávají on-line a aktuální podmínky v zásobníku je možné sledovat pomocí přehledné vizualizace na webových stránkách Dosavadní provoz Po ukončení výstavby zásobníku v roce 2011 bylo na počátku roku 2012 zahájeno jeho kontinuální nabíjení teplem. Tato etapa trvala přibližně deset měsíců a na jejím konci dosahovala maximální teplota horniny ve středu zásobníku 75 C poté, co bylo do horninového prostředí uloženo cca 2000 GJ tepla. Po etapě nabíjení zásobníku následovala klidová fáze bez odběru i dodávky tepla, která trvala přibližně pět měsíců, a v současnosti se zásobník opět nabíjí teplem. Následovat budou provozní 52 stavebnictví 10/13

53 Obr. 6. Paskov, rozmístění vrtů v podzemním zásobníku tepla půdorys Obr. 7. Paskov, prostorové zobrazení podzemního zásobníku tepla režimy simulující reálný provoz zařízení, tedy krátkodobé střídání různých nabíjecích a vybíjecích cyklů v řádu dnů, respektive hodin. Smyslem celého tohoto poloprovozního projektu je získat maximum informací o výstavbě a provozování podzemních horninových sezonních zásobníků tepla, které bude nutno zohlednit při projektové přípravě, realizaci a provozování zásobníku tepla v reálných podmínkách. Detailnější informace o všech modulech projektu Využití tepelné energie zemské kůry pro zřizování obnovitelných zdrojů energie včetně akumulace tepla lze najít na webových stránkách Projekt se kromě v článku zmiňovaných oblastí projektování, technologie výstavby, monitorování a poloprovozního ověření provozu podzemních zásobníků tepla zabývá i rajonizací horninového prostředí podle jeho tepelných vlastností, měřením a kvantitativní analýzou tepelných parametrů horninového prostředí a modelováním transferu tepla v horninových masivech. Jaká je budoucnost sezonní akumulace tepla? Projekty řešící sezonní ukládání tepla do horninového prostředí nejsou ve světě něčím výjimečným. Největší zkušenosti s tímto způsobem akumulace tepla mají zejména ve Švédsku, Německu, Dánsku, Kanadě a Švýcarsku. Ve většině případů se jedná o akumulaci tepla, které se následně využívá pro vytápění obytných budov. Existuji však již i provozní zkušenosti s ukládání odpadního technologického tepla a jeho následným využitím. Sezonní akumulace tepla byla vyzkoušena i při odmrazování povrchu vozovek v zimním období. Vybudování experimentálního zásobníku BTES v České republice představuje jedinečnou příležitost vyzkoušet si tento způsob ukládání tepelné energie v místních geologických podmínkách a tím otevřít nové možnosti akumulace přebytečného nebo odpadního tepla, které se řadí mezi ekonomicky nejméně náročné, a přitom technicky již zvládnuté technologie. Použitá literatura: [1] Sibbit, B.; McClenahan, D.; Djebbar, R.; Thornton, J.; Wong, B.; Carriere, J.; Kokko, J.: The performance of a high solar fraction seasonal storage district heating system five years of operation. Energy Procedia 2012; 30: [2] Schmidt, T.: Aktuelle Entwicklungen zum saisonalen Erdsonden- -Wärmespeicher in Crailsheim. PP prezentace; english synopsis Heating of Residential Buildings Using a Seasonal Heat Reservoir The construction of an experimental BTES reservoir in the Czech Republic is a unique opportunity to test the storing of heat in local geological conditions opening thus new possibilities for accumulation of excessive or waste heat, which is a very costeffective and technically mastered technology. klíčová slova: podzemní zásobníky tepla, experimentální BTES zásobníky keywords: underground heat reservoirs, experimental BTES reservoirs odborné posouzení článku: doc. Ing. Michal Kabrhel, Ph.D., docent Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra technických zařízení budov Ing. Zdeněk Jaroň, odborný asistent Stavební fakulty VŠB-TU Ostrava, katedra prostředí staveb a TZB stavebnictví 10/13 53

54 podzemní stavby text Markéta Lednická, Zdeněk Kaláb grafické podklady archiv autorů Analýza vibrací vyvolaných demolicí těžní věže Ing. Markéta Lednická, Ph.D. Absolvovala obor pozemní stavitelství na stavební fakultě VŠB Technické univerzity Ostrava (2003). Tamtéž v roce 2009 získala titul Ph.D. Pracuje jako vědecká pracovnice na Ústavu geoniky AV ČR, v.v.i., Ostrava. lednicka@ugn.cas.cz Prof. RNDr. Zdeněk Kaláb, CSc. Absolvoval obor užitá geofyzika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1983), titul profesora pro obor geotechnické a podzemní stavitelství získal v roce Pracuje jako vědecký pracovník na Ústavu geoniky AV ČR, v.v.i., Ostrava, působí také na Fakultě stavební VŠB Technické univerzity Ostrava. Od roku 2008 předseda ČAAG České asociace geofyziků, o.s. kalab@ugn.cas.cz Článek popisuje experimentální měření vibračních projevů, které byly vyvolány při demolici železobetonové těžní věže v areálu bývalého závodu Rudné doly Zlaté Hory. Měření bylo realizováno na profilu o délce 250 m. Výsledky měření byly použity pro stanovení vlivu vyvolaných vibrací na modelovou stavbu. Polymetalické ložisko Zlaté Hory bylo největším rudním revírem v Jeseníkách na severní Moravě v Olomouckém kraji [2]. Novodobá těžba na tomto rudním ložisku barevných kovů a zlata začala v roce 1965, poslední těžba proběhla v roce Historii těžby lze nalézt např. na internetu [6]. V roce 2011 byly provedeny závěrečné zahlazovací a rekultivační práce. Těžní jáma, hluboká 289,6 m, byla zasypána již v roce 2001 nezpevněným zásypem (posledních 14 m zpevněným zásypem). V areálu bývalého závodu Rudné doly ve Zlatých Horách východ byla 15. dubna 2011 realizována demolice těžní věže těžní jámy trhacími pracemi. Jednalo se o železobetonovou konstrukci o výšce 55 m a váze 3000 t (podle [5] a [7]). Obr. 1. Fotodokumentace odstřelu těžní věže ve Zlatých Horách (foto: Kukutsch, Lednická) 54 stavebnictví 10/13

55 Název stanice Aparatura Senzor Vzdálenost od věže [m] Vzorkovací frekvence [Hz] Frekvenční rozsah senzoru [Hz] ZLH1 GAIA 2T ViGeo2 77, ZLH2 GAIA 2T ViGeo2 88, ZLH3 GAIA 2T ViGeo2 100, ZLH4 GAIA 2T ViGeo2 121, ZLH5 GAIA Le-3D 228, ZLH6 GAIA ViGeo , Tab. 1. Přehled seizmických stanic a jejich základní parametry Těžní věže, stejně jako další vysoké štíhlé stavby, bývají demolovány pomocí odstřelu (např. [4]). Při takto prováděných demolicích vznikají kromě jiného vibrace, jež se šíří okolním horninovým prostředím. V zastavěných obydlených oblastech mohou tyto vibrace vyvolávat nepříjemné pocity u lidí a v krajních případech i poškození budov nebo zařízení v nich. Velikost vyvolaných vibrací je ovlivněna řadou parametrů, např. typem demolované konstrukce, jejím tvarem a velikostí, množstvím použité trhaviny a způsobem odstřelu, geologickou skladbou v nejbližším okolí, úrovní hladiny podzemních vod, přirozenými a umělými strukturami náchylnými k rezonančnímu kmitání apod. K přesnému určení skutečného projevu je proto nezbytné provést seizmologické měření. Při odstřelu těžní věže ve Zlatých Horách se takové měření uskutečnilo, a to v profilu vedeném téměř kolmo na směr předpokládaného pádu věžní konstrukce. Výsledky měření přispívají k poznání vyvolaného vibračního projevu. Technické parametry odstřelu Hlavní destrukční řez o deseti řadách vývrtů o celkové výšce 3 m plošně zasáhl cca 80 % obvodu tubusu těžní věže, přičemž se využilo asymetricky umístěného otvoru po vstupních vratech v západní stěně tělesa věže. Pomocný destrukční řez pro urychlení pádu torza byl navrtán v úrovni sedmé řady hlavního destrukčního řezu na východní straně tubusu. V hlavním destrukčním řezu rozděleném do tří sekcí činila celková nálož cca 18,5 kg trhaviny, v pomocném destrukčním řezu pak cca 2,9 kg trhaviny. Rozlet úlomků aktivně eliminovala překrytím destrukčních řezů textilie zpevněná drátěným pletivem, pasivně pak rozsah bezpečnostního pásma a orientace exploze proti svahu (podle [7]). Vizuální vjem z odstřelu těžní věže lze popsat třemi časově oddělenými fázemi. Po iniciaci odstřelu v destrukčních řezech vznikla intenzivní vzdušná tlaková vlna s výrazným krátkodobým impulzivním charakterem. Prachové částice s drobnými úlomky vytvořily hustý mrak při patě věže, horní část věže se začala naklánět. Ve druhé fázi, cca 2,5 s od iniciace, došlo k sesednutí odtržené nadzemní části konstrukce do místa jejího základu, v té době byla věž nakloněna o cca 20 o od vertikály. Větší část této druhé fáze však představuje padání konstrukce. Poslední fází je dopad konstrukce na zem a její zborcení. Tyto tři fáze lze jednoznačně identifikovat také na záznamech vyvolaných vibrací, začátky jednotlivých fází se projevují příchodem interpretovatelné vlnové skupiny. Fotodokumentaci odstřelu zachycuje obr. 1. Vpravo je znázorněno rozmístění seizmických stanic: červený čtverec znázorňuje původní umístění věže, modře je znázorněna poloha konstrukce věže po dopadu na zem (mapový podklad: budovy označené bílým křížkem již byly v době demolice věže zlikvidovány). Experimentální seizmologické měření K posouzení vibrací vyvolaných odstřelem věže byly využity záznamy ze šesti třísložkových senzorů, rozmístěných na povrchovém profilu vedoucím od těžní věže přibližně jihovýchodním směrem (obr. 1). V měřeném profilu je podle geologických podkladů muskovitická břidlice s grafitem, kterou zřejmě kryje pouze málo mocná vrstva zeminových navážek. Toto experimentální měření změřily digitální přenosné seizmické aparatury GAIA (přehled a základní parametry aparatur a senzorů uvádí tab. 1). Vibrační projev byl zaznamenán také na trvalé seizmické stanici umístěné v důlních prostorách speleoterapie (cca 80 m pod povrchem), která je vzdušnou čarou vzdálena cca 800 m na jihozápad od věže. Data z této stanice však nejsou dále použita, neboť cílem níže uvedeného zpracování je analýza vibračního projevu demolice věže generovaného na povrchu v malých vzdálenostech. Obr. 2 zachycuje vlnové obrazy vibrací vyvolaných během demolice těžní věže. Záznamy jsou řazeny odshora dolů od nejbližší stanice k patě věže po nejvzdálenější stanici, měřítka amplitud rychlosti kmitání na svislých osách jsou normovány na hodnotu 4 mm/s. Na vodorovné ose je relativní čas [s], přičemž čas t = 0 s představuje čas Obr. 2. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během demolice těžní věže pro jednotlivé stanice stavebnictví 10/13 55

56 Obr. 3. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během první fáze demolice těžní věže pro jednotlivé stanice Obr. 4. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během druhé fáze demolice těžní věže pro jednotlivé stanice vlnovou skupinu znázorňuje obr. 4 a její maximální rychlost kmitání stejně jako u první fáze nepřesahuje na měřených stanovištích hodnotu 0,7 mm/s. Druhou fázi lze charakterizovat jako víceméně harmonické kmitání ve vodorovné rovině s postupným nárůstem maximální amplitudy a následným útlumem. Převládající frekvence se pohybuje okolo 10 Hz. Polarogramy zobrazují na stanicích ZLH1 a ZLH2 úzké elipsy protažené do směru složky N, na dalších stanicích nejsou polarogramy tak výrazně usměrněny. Uvedené harmonické kmitání je pravděpodobně projevem rezonance nějaké struktury, umělé či přírodní. Spekulovat lze o rezonanci pozůstalé části věže včetně její podzemní části, rezonance mohla souviset také s kmitáním zbytků nadzemních budov v blízkosti věže. Dopad věže na zem vyvolal nejintenzivnější seizmický projev v okolí (obr. 5). Polarogramy úvodní fáze této vlnové skupiny jsou značně komplikované a dokládají nástup několika rychle po sobě přicházejících vln z různých směrů. Na dvou prvních stanicích se maximální hodnoty rychlosti kmitání na vodorovných složkách pohybovaly okolo 4 mm/s. Po tomto velmi výrazném vrcholu v nejbližších vzdálenostech následuje povrchová seizmická vlna, stejně jako v případě první fáze. U všech třech složek lze identifikovat těsnou mocninnou závislost útlumu maximálních amplitud (obr. 6). Proložené mocninné závislosti byly extrapolovány pro bližší vzdálenosti od zdroje vibrací, kde nebylo možné z bezpečnostního hlediska umístit měřicí aparatury. Při exodstřelu. Obrázky postupně ukazují vibrace na svislé složce Z, vodorovné složce ve směru profilu označené N a vodorovné složce kolmé ke směru profilu označené E. Maximální seizmický projev byl zaznamenán při dopadu věže na zem (třetí fáze), maxima byla naměřena na vodorovné složce N. Detail vlnových obrazů první fáze uvádí obr. 3. Tyto vibrace jsou vyvolány výbuchem nálože v destrukčních řezech konstrukce. Při výbuchu vzniká vzdušná tlaková vlna, která při šíření po povrchu terénu indukuje také tlakovou vlnu v zemním prostředí. V literatuře věnující se posuzování těchto účinků na stavby se uvádí, že pro blízké vzdálenosti od výbuchu je účinek od technické seizmicity zpravidla menší než účinek vzdušné vlny (např. [3]). Úvodní část vlnové skupiny na obr. 3 je zřejmě projevem šíření seizmických vln od zdroje horninovým prostředím. Následuje zvýšení amplitud a změna převládající frekvence, která je patrná převážně na vodorovných složkách záznamů z prvních čtyř stanic. Jedná se o projev tlakové vlny šířící se vzduchem. Po tomto impulzu následuje povrchová seizmická vlna, což lze identifikovat také z polarizační analýzy záznamů. Nejvíce zřetelný projev povrchové vlny lze pozorovat na posledních dvou stanicích v profilu, a to na svislé složce Z. Maximální hodnoty rychlosti kmitání naměřené během první fáze demolice nepřesáhly na měřených stanovištích hodnotu 0,7 mm/s. Vibrace ve druhé fázi jsou iniciovány sesednutím odtržené železobetonové konstrukce a jejím následným nakláněním a padáním. Celou 56 stavebnictví 10/13

57 Obr. 5. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během třetí fáze demolice těžní věže pro jednotlivé stanice a úrovni hladiny podzemní vody (podle článku v [1]). Tříd odolnosti objektů je celkem šest od třídy A představující nejméně odolné objekty až po třídu F zahrnující objekty nejvíce odolné (podle tab. 9 v [1]). Hodnoty naměřené maximální rychlosti kmitání pro jednotlivé složky se poté porovnají s limitními hodnotami pro vznik daného stupně poškození, přičemž je potřeba zohlednit převládající frekvenci posuzovaných vibrací. V blízkém okolí těžní věže se nenacházely žádné stavební objekty, na kterých by bylo možné provést měření pro posouzení jejich odezvy během prováděné demolice. Proto je dále uveden pouze teoretický příklad možného zhodnocení odezvy modelové stavby situované do blízkosti prováděné demolice. Uvažován je nejméně příznivý případ pro vznik poškození stavebního objektu, a to objekt třídy odolnosti A. Horninové prostředí v místě měření spadá do kategorie základové půdy c. Hodnocení seizmické odezvy bylo uvažováno pro pět různých vzdáleností stavby od místa demolice, přičemž nejbližší zvolená vzdálenost byla 55 m a další čtyři vzdálenosti odpovídaly místům měření, tj. 78 m, 88 m, 100 m a 121 m. Z útlumové křivky stanovené pro vodorovnou složku N (obr. 6) se odečtly rychlosti kmitání pro posuzované vzdálenosti a ty se dále použily jako hodnoty z referenčního stanoviště modelové stavby. Na základě časově frekvenční analýzy naměřeného vibračního projevu na vodorovné složce N během třetí fáze byly stanoveny převládající fretrapolaci hodnot rychlosti kmitání byl pro takto malé vzdálenosti od zdroje zanedbán koeficient materiálového tlumení pro dané horninové prostředí. Stanovená mocninná závislost útlumu pro vodorovnou složku N, na které byl naměřen největší vibrační projev, se v další kapitole použila pro zhodnocení vlivu vibrací na modelovou stavbu situovanou do blízkosti demolované konstrukce. Příklad hodnocení seizmického zatížení modelové stavby v blízkosti prováděné demolice Při použití trhacích prací během demolic konstrukcí vzniká zpravidla dvojí negativní efekt, jehož účinky na okolí je třeba posoudit: vliv vzdušné tlakové vlny; vliv vibrací šířících se zemním prostředím. Během výše popsané demolice těžní věže proběhlo seizmické měření, které mělo za úkol stanovit vibrační efekt v blízkém okolí způsobený vibracemi šířícími se od zdroje horninovým prostředím. Účinky vzdušné tlakové vlny se během odstřelu neměřily. V následném příkladu posouzení vibračních účinků na modelovou stavbu byly proto uvažovány pouze vibrace zemního prostředí a vliv tlakové vlny se neposuzoval. Příklad analýzy odezvy budovy zatížené venkovním výbuchem však lze nalézt např. v článku [3]. Vibrační projev během demolice konstrukce lze řadit z pohledu hodnocení seizmického zatížení stavebních objektů do technické seizmicity. Při hodnocení odezvy stavebního objektu na zatížení technickou seizmicitou vycházíme v České republice z normy ČSN [1]. Z interpretace naměřených záznamů plyne, že největší seizmický projev v okolí prováděné demolice těžní věže byl vyvolán dopadem konstrukce na zem. Z toho důvodu se dále hodnotí pouze vibrační efekt během třetí fáze demolice. Charakter kmitů naměřeného vibračního projevu během třetí fáze demolice (viz obr. 5) je podobný jako kmity vyvolané explozí trhaviny znamená to, že kmity mají neperiodický přechodový charakter a šíří se horninovým prostředím od zdroje prostorovým vlněním, v němž jsou všechny druhy vln. Při posuzování odezvy způsobené trhací prací se stanovuje stupeň poškození stavebního objektu v závislosti na druhu základové půdy, třídě odolnosti objektu a maximální rychlosti kmitání naměřené na referenčním stanovišti (podle tab. 14 v [1]). Referenčním stanovištěm se myslí nejnižší podlaží nebo základy objektu. Stupňů poškození uvádí norma celkem šest od stupně 0 bez poškození až po stupeň 5 úplné rozrušení a destrukce (podle tab. 13 v [1]). Základové půdy se podle normy dělí do tří kategorií a, b, c a to v závislosti na tabulkové výpočtové únosnosti Obr. 6. Útlum maximálních amplitud rychlosti kmitání naměřených během třetí fáze demolice (čárkovaná mocninná funkce aproximuje měřené body) stavebnictví 10/13 57

58 Obr. 7. Časově frekvenční spektrum třetí fáze demolice na prvních čtyřech stanicích zpracované pro vodorovnou složku N kvenční rozsahy vibrací pro různé vzdálenosti od zdroje vibrací (obr. 7). Barevná škála zobrazuje intenzitu zastoupení dané frekvence ve zpracovávaném signálu. Převládající frekvence odpovídají červeným plochám. V grafu lze pozorovat postupný útlum vyšších frekvencí se vzdáleností od zdroje vibrací. Pro jednotlivé vzdálenosti se proto stanovila různá rozmezí převládající frekvence: 78 m (22 42 Hz), 88 m (22 40 Hz), 100 m (22 35 Hz) a 121 m (18 20 Hz). U nejbližší hodnocené vzdálenosti 55 m, kde nebylo možné měřit, byl uvažován stejný rozsah převládající frekvence jako u nejbližšího měřeného místa ve vzdálenosti 78 m ve skutečnosti však v bližší vzdálenosti mohla převládající frekvence nabývat ještě vyšších hodnot. Stanovení stupně poškození na základě převládající frekvence vibrací a maximální hodnoty rychlosti kmitání pro danou třídu objektu a základovou půdu uvádí graf na obr. 8. Z výsledků je patrné, že při daném rozmezí převládajících frekvencí by nemělo dojít k poškození stavby, a to ani v nejbližší uvažované vzdálenosti 55 m od zdroje vibrací. Pokud by se však stavba nacházela ve vzdálenosti menší než 55 m, mohla by vzniknout první poškození, tj. např. trhlinky do šířky 1 mm. Závěr Při demolici konstrukce za použití trhacích prací vznikají kromě vzdušné tlakové vlny také vibrace, které se šíří okolním prostředím a mohou představovat významnější seizmické zatížení okolí. Článek představuje výsledky experimentálního měření vibračního projevu demolice těžní věže v bývalém areálu Rudných dolů ve Zlatých Horách. V naměřených záznamech byly identifikovány tři fáze vibračního projevu v souladu s vizuálním pozorováním, a to fáze odstřelu v destrukčním řezu konstrukce, fáze sesouvání a padání konstrukce a třetí fáze dopadu konstrukce na zem. Jednotlivé fáze se na seizmickém záznamu skládají z postupného příchodu několika seizmických vln s různou velikostí amplitud a různým frekvenčním rozsahem. Největší seizmický projev byl zaznamenán při dopadu věže na zem, kdy maximální složková amplituda rychlosti kmitání dosáhla ve vzdálenosti cca 80 m hodnotu 4 mm/s. Projev během prvních dvou fází je v porovnání s poslední fází mnohem nižší. Během druhé fáze demolice bylo zaznamenáno harmonické kmitání na frekvenci cca 10 Hz. Přesný zdroj těchto vibrací nebyl blíže identifikován; předpokládáme, že zdrojem může být rezonanční kmitání nějakého konstrukčního prvku věže nebo části jiné konstrukce v blízkém okolí. Závěrečná část článku uvádí možný přístup k posouzení vlivu těchto technických vibrací na stavební objekty podle ČSN , a to pro vibrace generované během třetí fáze demolice. Jako příklad byla zvolena modelová stavba třídy odolnosti A. K jejímu poškození vlivem vibrací šířících se horninovým prostředím by nemělo dojít v případě, že by se nacházel ve vzdálenosti větší než 55 m od zdroje vibrací (ve směru měřeného profilu). Obr. 8. Limitní hodnoty rychlosti kmitání pro jednotlivé stupně poškození pro objekt třídy odolnosti A a kategorii základové půdy c podle ČSN V grafu jsou vyneseny maximální hodnoty rychlosti kmitání ve stanoveném rozmezí převládající frekvence pro pět vzdáleností posuzovaného modelového objektu od místa demolice. Získané výsledky poskytují základní informace o vyvolaných vibracích, jejich velikosti a frekvenčním rozsahu a jsou použitelné pro hodnocení negativních efektů demolice v podobných podmínkách. Je zřejmé, že vlnové pole a vibrační účinek v okolí zdroje vibrací může být proměnlivý, a to jak v závislosti na parametrech a směrovosti provedené trhací práce a následném zhroucení konstrukce, tak i s ohledem na lokální přípovrchovou geologickou stavbu. Pro sestavení vlnového pole v okolí prováděné demolice by bylo nutné provést nikoliv pouze profilové, ale i plošné měření seizmického efektu. Příspěvek vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace RVO: Použitá literatura: [1] ČSN Zatížení stavebních objektů technickou seizmicitou a jejich odezva. Praha: Český normalizační institut, s. [2] Kolektiv autorů: Rudné a uranové hornictví České republiky. Anagram, s. [3] Makovička, D. (doc. Ing.); Makovička, D. (Ing.): Analýza odezvy budovy zatížené venkovním výbuchem (Response analysis of building loaded by outside explosion), In: Požární ochrana 2007, VŠB TU Ostrava, , Ostrava, s , ISBN [4] Weiszer, E.; Weiszer, M.; Vojtáš, J.; Bauer, K.: Odstrel ťažnej veže a šachetnej budovy G Jama v obci Koš. In: Zborník prednášok Trhacia technika 2010, SSTVP, Slovensko, 2010, s [5] [6] [7] hornicky-klub.info english synopsis Analysis of Vibrations Induced by Winding Tower Demolition This article describes experimental measurement of vibration effect originated upon demolition of the reinforced-concrete winding tower in the area of the former company Rudné doly in Zlaté Hory Mountains. The measurement was executed in the profile of 250 m length. klíčová slova: demolice, vibrace, technická seizmicita keywords: demolition, vibration, technical seismicity odborné posouzení článku: prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc., profesor Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra geotechniky 58 stavebnictví 10/13

59 stavební právo text Lukáš Klee, Petr Dobiáš, Karel Fabich Pojištění velkých výstavbových projektů, praktické aspekty První díl článku je zaměřen na pojistné právo a standardy pojištění ve stavebnictví. Představuje základní rozlišení nebezpečí a rizik i zacházení s riziky ve standardizovaných vzorových podmínkách smluv o dílo a seznamuje s praktickými aspekty pojištění velkých výstavbových projektů. Úvod JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA Absolvoval Právnickou fakultu MU v Brně. V současné době je vedoucím právního oddělení Metrostav a.s., Divize 4. Od roku 2012 je externím konzultantem advokátní kanceláře Deloitte Legal a vyučuje na Právnické fakultě UK v Praze. klee@ .cz JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D. V současné době působí jako odborný asistent na katedře obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve své vědecké a pedagogické činnosti se primárně zabývá problematikou řešení sporů v mezinárodním ekonomickém právu a evropským mezinárodním soukromým právem. dobias.petr@seznam.cz Ing. Karel Fabich Původním povoláním letecký inženýr výzkumný pracovník, od roku 1991 působí v pojišťovnictví, zejména v likvidaci škod. Je absolventem více odborných vzdělávacích kurzů v pojišťovnictví v Mnichově, Londýně, New Yorku a Paříži. Od roku 2009 je samostatným likvidátorem pojistných událostí a vedoucí pobočky LAPA SERVICE s.r.o. v Praze. karel.fabich@centrum.cz Jedna z prvních jasných definic principů pojištění byla obsažena už v anglickém pojistném zákoně (English Insurance Act) z roku 1601, jehož tvůrci považovali za jeho základní funkce: distribuovat ztrátu jedinců většině; povzbudit ty, kteří jsou ochotni riskovat slibem kompenzace; motivovat mladé lidi k podnikání. Teprve až velké množství programů obnovy zemí zdevastovaných světovými válkami (doprovázené rychlým vývojem technologií, který s sebou nesl vývoj nových materiálů a technologických postupů) vedlo k upevnění principů zacházení s riziky, smluvní odpovědnosti, právní odpovědnosti a odškodnění, což přispělo k větší potřebě pojištění ve stavebnictví [1, str. 5]. Stavebnictví je v současnosti ve vztahu k rizikům a pojištění zatíženo třemi základními nedorozuměními. Objednatelé nechápou, že schopnost dodávat bezproblémové produkty je ve stavebnictví pouze omezená, uživatelé (celá společnost) nechápou význam pojištění a soudci nechápou specifičnost výstavbových projektů [2]. Stavební pojištění obsahuje v podstatě všechny dohody o odškodnění v rámci jednotlivých činností ve stavebnictví, kde se pojištění volí jako prostředek přenesení rizika (odpovědnosti). Jde především o následující pojištění: pojištění politických rizik; pojištění kurzového rizika; pojištění bankovních záruk (za nabídku, za provedení); pojištění rozestavěné investice; pojištění ušlého zisku (ALoP, DSU); stavebně-montážní pojištění; pojištění profesní odpovědnosti; pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností; pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem. V rámci výstavbového projektu jsou rizika alokována především ve dvou nejvýznamnějších smlouvách: ve smlouvě mezi objednatelem a poskytovatelem služby (administrátorem projektu, projektantem apod.); ve smlouvě mezi objednatelem a zhotovitelem. Náklady na pojištění eskalovaly v současnosti tak vysoko, že se staly jednou z nejdůležitějších nákladových položek výstavbového projektu. Účastníci výstavbových projektů musí problematice zacházení s riziky (specificky alokaci rizika a pojištění) rozumět. Pojištění se obecně doporučuje, aby chránilo smluvní strany od finančních následků neočekávaných ztrát, škod nebo odpovědností. U mnoha výstavbových projektů primární účastník projektu (objednatel) požaduje, aby se sekundární strana (tj. zhotovitel, projektant, konzultační inženýr jako administrátor projektu aj.) dala pojistit na rizika související s jejím postavením a činností v projektu. Primární strana není v takovém případě přímým účastníkem pojistné smlouvy. Výši pojistné částky stanoví z odhadu možných škod, které jí může další účastník projektu svojí činností nebo i nečinností způsobit. Možné škody závisejí přitom na povaze zakázky, hmotném i nehmotném prostředí, ve kterém se realizuje, na trvání zakázky a dalších okolnostech (rizicích). Základní rozlišení nebezpečí a rizik Posuzují-li se jednotlivá rizika výstavbového projektu podle jejich vlivu, lze je rozdělit do dvou kategorií: první kategorie obsahuje nebezpečí a rizika vedoucí ke zranění, smrti a fyzickým škodám (např. vadný materiál, povodeň, pracovní úraz); druhá kategorie obsahuje nebezpečí a rizika vedoucí k ekonomickým a časovým ztrátám (např. pozdní předání staveniště, pozdní pokyny, změny původního zadání). stavebnictví 10/13 59

60 Zacházení s oběma kategoriemi rizik se liší v tom, že první kategorie obsahuje pojistitelná rizika a druhá zásadně nepojistitelná rizika. S těmito kategoriemi se odlišně zachází i ve standardizovaných vzorových smlouvách o dílo, které běžně problematiku pojištění detailně upravují. První kategorie je typicky řešena samostatně v konkrétní kapitole smlouvy, druhá kategorie se řeší napříč celou smlouvou a základní rizika objednatele jsou výslovně uvedena na jednom místě. Otázkou zůstává, kdo nese riziko, které není alokované výslovně jedné ze stran. Odpověď na tuto otázku nemůže být jednoznačná. Kdo ponese takové riziko, záleží totiž na znění smlouvy, případně na rozhodném právu. V první kategorii, tedy v kategorii nebezpečí a rizik vedoucích ke zranění, smrti a fyzickým škodám, je možné odlišit rizika: pojistitelná, u nichž zní požadavek pojistit je na základě smluvního ujednání; pojistitelná, u nichž požadavek nezní pojistit je na základě smluvního ujednání; nepojistitelná. Pojistitelná rizika, u nichž zní požadavek pojistit je na základě smluvního ujednání, jsou nejčastěji předmětem stavebně-montážního pojištění zhotovitele (CAR), pojištění odpovědnosti nebo úrazového pojištění zhotovitele a objednatele. Pojistitelná rizika, u nichž požadavek nezní pojistit je na základě smluvního ujednání, jsou nejčastěji předmětem pojištění profesní odpovědnosti zhotovitele, konzultačního inženýra a projektanta a pojištění odpovědnosti objednatele. Nepojistitelná rizika jsou odpovědností zhotovitele nebo objednatele podle jejich alokace. Zacházení s riziky ve standardizovaných vzorových podmínkách smlouvy o dílo Smlouvy o dílo velkých výstavbových projektů, práva a povinnosti smluvních stran dosahují vysoké komplexnosti, ovšem v jednotlivých smlouvách se pravidelně opakují. Historicky došlo k tomu, že především profesní a zájmové organizace v příslušném odvětví vytvářejí standardizované vzorové smluvní podmínky smlouvy o dílo s cílem zajistit vyrovnanost a spravedlivost smluvních vztahů. Takový vývoj korespondoval i se způsobem, jakým se výstavbové projekty zadávají a vyhodnocují, tzn. prostřednictvím srovnávání jednotlivých nabídek zhotovitelů na základě jednotného zadání objednatele. Vzorové smluvní podmínky v mezinárodním prostředí nejvíce ovlivňuje britská tradice. V anglosaském světě se předpokládá, že funkcí smlouvy je nejen definovat předmět díla, cenu a lhůtu pro dokončení, ale také určit, kdo a jaká nese rizika, kterým je projekt vystaven, včetně toho, jak se s riziky bude zacházet a jak se budou řídit. Potřeba pojistit různé aspekty výstavbového projektu se pojí právě s vývojem a použitím vzorových smluvních podmínek smluv o dílo ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Ve většině vzorových smluvních podmínek jsou obvykle určitá rizika alokována (přiřazena) jedné straně a ta ostatní náležejí straně druhé. Rizika se obvykle alokují tomu, kdo je může nejúčinněji ovládat. U některých rizik zní tedy požadavek pojistit je, u jiných požadavek pojistit je není. Některá rizika jsou nepojistitelná a musí být alokována jedné ze stran na základě převažujícího prospěchu z účasti na projektu. Po identifikaci rizik by měla být tato rizika přiřazena jednotlivým účastníkům výstavbového projektu. Tato alokace by měla být založena na zdravém ohodnocení vzájemné interakce účastníků a rizik. Jak bylo uvedeno, nejvhodnější metodou může být alokování na bázi schopnosti ovládat a řídit nepříznivou situaci a její následky. V některých situacích a při konkrétních rizicích může být vhodný i jiný přístup. Například jedna ze stran je optimálně vybavena k provedení určitého úkolu, nebo naopak je zcela nepřipravena určité riziko přijmout. V případě, že k alokaci rizika nedojde, nebo je alokace nesprávná a dojde k nepříznivým událostem způsobujícím ztráty a škody, nastanou téměř jistě spory [1, str. 47]. Rizika je tedy vhodné alokovat té straně, která je umí nejlépe ovládat (snižovat pravděpodobnost výskytu anebo zmírňovat následky nepříznivé události). Jestliže je jedné ze stran riziko alokováno, nese nepříznivé následky [3]. Může však tyto následky převést na další stranu pomocí slibu odškodnění (indemnity provision). Další strana pak musí odškodněné straně zcela důvěřovat, nebo si stanoví podmínky a požadavky, které musí odškodněná strana dodržet. Například v případě stavebně-montážního pojištění (CAR) pojištěnec (zhotovitel) přenáší na pojistitele (pojišťovnu) odpovědnost za nepříznivé následky a pojišťovna si stanoví podmínky a požadavky na zhotovitele ve věci péče o dílo a zmírňování možnosti výskytu a následků nepříznivé události (požadavky na ovládání rizika) [1, str. 131 a následující]. Špatné ovládání rizika vede ke škodám a ztrátám stejně jako špatné alokování rizika. Při hledání správné alokace rizika platí, že alokace má být rozumná, přiměřená, férová, vyvážená a efektivní. Na tom, co je rozumné a férové, je často těžké se shodnout. Je proto třeba najít další kritéria pro nalezení takové optimální alokace rizika, která povede k největší hodnotě za investované peníze. Můžeme si tak položit následující otázky: Jaká strana může nejlépe ovládat události vedoucí k výskytu rizika? Jaká strana může nejlépe ovládat riziko po jeho výskytu? Chce se objednatel angažovat v ovládání rizika? Jaká strana ponese riziko, když jej není možné ovládat? Je platba za přenos rizika rozumná a přijatelná? Unese ten, na koho je riziko přeneseno, následky realizace rizika? Nepovede přenos konkrétního rizika od objednatele k možnosti přenosu nějakého jiného rizika zpět na objednatele? Odpovědi na tyto otázky pomohou stanovit jednoznačné a realistické podmínky přijatelné pro objednatele a zároveň zadání, které může zhotovitel transparentně ocenit. Pro určení strany, která má nést konkrétní riziko, se uvádějí i další souhrny kritérií jako například: Strana dokáže riziko ovládat. Strana může riziko přenést a náklady za přenesení si nechat druhou stranou uhradit takový postup je ekonomicky nejvýhodnější pro ovládání daného konkrétního rizika. Strana má z přijetí rizika převažující ekonomický užitek. Alokování rizika konkrétní straně je v zájmu dlouhodobé prosperity stavebního odvětví. Když riziko nastane, nepříznivé následky dopadají v první řadě na jednu stranu a nebylo by praktické (a neplatí žádný z výše uvedených důvodů), aby byly při přenosu rizika způsobeny náklady a nejistoty. Existují tedy v podstatě tři scénáře alokace rizika: Všechna rizika nese jedna strana. Alokace rizika je vyvážená. Alokace rizika je založena na konkrétních kritériích účelného přidělení rizika. Tato konkrétní kritéria účelného přidělení rizika znamenají především: schopnost ovládat realizované riziko (vyhnout se jeho realizaci, snížit možnost jeho výskytu, zmírnit následky); schopnost realizovat konkrétní úkol, s nímž riziko souvisí; neschopnost přijmout nějaké riziko. 60 stavebnictví 10/13

61 Nebezpečí a rizika Výstavbový projekt je vystaven velkému množství nebezpečí a z nich vyplývajících rizik, jako například [1, str. 33 a následující]: Období potřebné pro plánování, prohlídky staveniště, projektování, výstavbu a dokončení projektu se rozprostírá v dlouhém časovém úseku, kdy některé jevy a nebezpečí s nimi spojená se mohou na jednom projektu opakovat nebo vyskytovat pravidelně. Jde například o zimní období, období dešťů apod. Množství lidí, kteří projekt iniciují, připravují, financují, projektují, zajišťují dodávky materiálů a technologických zařízení, stavějí, administrují, dohlížejí, provozují a opravují, je obrovské. Tito lidé obvykle pocházejí z různých společenských tříd a u mezinárodních projektů i z různých zemí a kultur. Mnohá inženýrská díla jsou zhotovována na izolovaných místech se složitým povrchem, někdy se rozprostírají na rozsáhlých plochách a jsou vystavena přírodním nebezpečím s nepředvídatelnou intenzitou a frekvencí. Mohou být použity nové materiály a výrobky, jež nejsou prověřeny časem. Objevují se též pokročilé technologie, které jsou u některých projektů nutností. Dochází k rozsáhlé interakci velkého množství společností a jedinců s odlišnými cíli a závazky. Výše uvedené vede k velkému významu ovládání rizik (včetně pojištění) ve výstavbových projektech. Uvedené platí násobně u velkých výstavbových projektů. S narůstajícím rozsahem projektu se jednotlivá rizika nejen násobí, ale objevují se nová, často mnohem významnější [1, str. 42 a následující]. Jde například o tato specifika: Nedostatek zkušenosti v důsledku omezeného množství realizovaných velkých projektů. Zkušeností a informace je navíc složité získat a přenést, protože strany nemusí mít o publikování zájem, spory se často vedou v důvěrném režimu rozhodčího řízení nebo alternativních metod řešení sporů a pojišťovny a zajišťovny nejsou v šíření informací a zkušeností aktivní. Často se financování účastní více institucí v důsledku potřeby velkého množství finančních zdrojů. Někdy není možné použít soukromé zdroje, nebo jsou tyto zdroje nedostatečné, a je proto nutné použít financování ze zdrojů veřejných. Každé začlenění veřejného financování však přináší další nová rizika. Dopady i pouze jednoho neúspěšného velkého výstavbového projektu na finanční situaci zhotovitele mohou být zničující se všemi nepříznivými důsledky pro všechny účastníky i celý projekt. Čas pro dokončení velkého projektu se rozprostírá do mnoha let a tím se navyšuje pravděpodobnost výskytu rizika. Zkrácení času pak přináší nová, jiná rizika. Po dokončení projektu pak může být vzhledem k nových technologiím a požadavkům uživatelů celý projekt zbytečný a neefektivní. Na velkém výstavbovém projektu se od fáze vize, přípravy, projektování přes realizaci, financování, provozování, údržbu, ručení, pojištění apod. podílí množství specialistů, jejichž úsilí je složité sjednotit. Lidé v řídicích pozicích musí být ochotni obětovat veškerý svůj čas, soukromí a velkou část kariéry jednomu konkrétnímu projektu. Projekty se často nacházejí ve složitých terénních a klimatických podmínkách a na rozsáhlých plochách. Projekty jsou realizovány složitými zhotovitelskými systémy s množstvím zhotovitelů, podzhotovitelů, dodavatelů služeb a materiálů a jejich podzhotovitelů apod. Objevují se nové technologie zaváděné v praxi mnoha lidmi s omezenou zkušeností s těmito novými technologiemi. inzerce stavebnictví 10/13 61

62 Z jednotlivých nebezpečí pak plynou rizika, která by se dala rozdělit do následujících kategorií a oblastí výskytu nebezpečí, zdrojů nebezpečí a rizika [1, str. 53 a následující]. Rizika spojená s přípravou projektu: objednatelova volba administrátora projektu a poradců; objednatelovo zadání administrátorovi projektu a poradcům; volba staveniště; dostatečnost průzkumů a prohlídek staveniště včetně podzemních částí; dostatečnost finančních prostředků a přesnost odhadů nutných nákladů. Rizika spojená s projektováním: nevhodná volba projektové dokumentace ve vztahu k uživatelům a společnosti; nedbalost; technické normy; nedostatek znalostí, nedostatek kontrolování a práce prováděná ve spěchu; nedostatek komunikace; neschopnost předvídat; využití neprověřených technologií; nevhodné využití a spoléhání se na software, automatizované procesy a mechanické a elektronické vybavení; nedostatek bezpečnostních opatření; volba zhotovitele a podzhotovitele. Rizika spojená se staveništěm: excesivní deště; záplavy a povodně; vítr a bouře; hurikány a tornáda; sedání podloží, sesuvy a laviny; extrémní teploty; cyklony; zemětřesení; politická, ekonomická, legislativní, daňová, přepravní a další rizika spojená se zemí, kde se projekt realizuje; vyšší moc; nepříznivé podpovrchové a geologické jevy; překážky v podzemí způsobené člověkem (sítě); přijetí projektu obyvateli a sousedy. Realizační rizika spojená s technickými aspekty projektu: prodloužené trvání projektu; technická složitost a inovace v projektování vyžadující nové postupy realizace; odstraňování dočasných konstrukcí; vadné dočasné konstrukce a jejich špatné vyprojektování; nebezpečné látky a materiály; vady v projektové dokumentaci; vadné provedení a materiály; nedostatek kontroly; výpadky a zhroucení mechanických a elektrických systémů; nedostatečné řízení na staveništi; pohyby půdního podloží; exploze a oheň; vibrace a oscilace; koroze; zhroucení stavby; zhroucení dočasné konstrukce. Realizační rizika spojená s činností člověka: lidská chyba; nedbalost; podvod a další trestné činy; plánování; nedostatek komunikace; nezajištění komptability s pojistnými podmínkami; povstání a nepokoje; stávka; nekompetentnost; úmyslné poškození třetími osobami; neefektivnost a zpoždění; nedostatečný dozor na staveništi; změny technického zadání; rizika spojená s řešením sporů. Rizika spojená s fází užívání (provozní fáze projektu): bezpečnost; obslužnost; únava materiálu; oheň a žhářství; vyšší moc; přírodní katastrofy (včetně chyb při odstraňování jejich následků); lidské chyby a rizika způsobená člověkem (včetně vandalizmu); rizika spojená se zajištěním vhodnosti díla pro zamýšlený účel; rizika spojená s provozováním; rizika spojená s opotřebením. Požadavky na pojištění ve standardizovaných smluvních podmínkách smluv o dílo výstavbových projektů Mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC) Smluvní podmínky Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseils (zkratka FIDIC; v angličtině se používá překlad International Federation of Consulting Engineers) jsou nejrozšířenějšími vzorovými obchodními podmínkami smlouvy o dílo na zhotovení stavby. Tyto vzory jsou v současnosti vnímány jako tzv. International best practice documents a jejich obliba stále roste hlavně díky významným mezinárodním objednatelům, kteří chtějí mít na svých výstavbových projektech stanovena předvídatelná a prověřená pravidla hry. Pro dodávku stavebních prací se v současnosti nejčastěji používají tři základní vzory smluvních podmínek ve verzích z roku 1999: Conditions of Contract for Construction (CONS, tzv. Red Book); Conditions of Contract for Plant and Design-Build (P&DB, tzv. Yellow Book); Conditions of Contract for EPC/Turnkey Projects (EPC, tzv. Silver Book) [4]. FIDIC pracuje se vzorovým modelem, jež je však v některých případech nutné přizpůsobit konkrétní zakázce ve zvláštních podmínkách [5]. FIDIC předpokládá, že riziko na každém výstavbovém projektu existuje a že by mělo být pojištěno v největším možném rozsahu [6]. Pro CONS platí následující všeobecné požadavky na pojištění, jež platí obdobně i pro P&DB a EPC. Jestliže zhotovitel u P&DB a EPC (popřípadě CONS) projektuje určitou větší část díla, objednatel bude často požadovat, případně bude dáno zákonem, aby on sám či jeho podzhotovitel disponoval profesním pojištěním odpovědnosti. Tyto požadavky by měly být popsány v zadání soutěže zakázky. Při použití P&DB a EPC se povinnost pojištění zhotovitele rozšiřuje o krytí rizik souvisejících s projektovou dokumentací. Problém s odpovědností a pojištěním v souvislosti s výkonem činnosti projektanta a jeho odpovědností za škody způsobené vadami projektové dokumentace se objevuje v podstatě na celém světě. Obecně se 62 stavebnictví 10/13

63 předpokládá, že vybere-li se k zabudování nějaký výrobek nebo materiál, strana odpovědná za výběr je do určitého rozsahu kryta zárukou výrobce a jeho pojištěním. Co se týče projektové dokumentace, projektant takovou záruku nedává a pojištění profesní odpovědnosti projektanta není postaveno na principu objektivní odpovědnosti za výsledek (fitness for purpose). Zhotovitelé jsou tedy v případě, že součástí jejich plnění je i zhotovení projektové dokumentace, vystaveni odpovědnosti za vady, které v podstatě nemají kryté ani zárukou projektanta ani příslibem odškodnění od pojišťovny [7]. Projektanti obecně nemají taková aktiva, jež by mohla zajistit rizika, která může vada projektové dokumentace způsobit velkému výstavbovému projektu, ostatním účastníkům a společnosti. Poskytovatelé pojištění profesní odpovědnosti pak odmítají pojistit objektivní odpovědnost (fitness for purpose) projektanta s argumentem nepojistitelnosti vzhledem k rozporu s principy pojištění. Zhotovitelé pak logicky argumentují, že jejich smluvní odpovědnost by měla být pouze subjektivní (due skill and care). Skutečná odpovědnost zhotovitele a projektanta tedy záleží na konkrétní smlouvě a rozhodném právu [8]. Všeobecné požadavky na pojištění Všeobecné požadavky na pojištění upravuje kapitola 18 uvedených vzorů. V uvedené kapitole pojišťující strana znamená u všech typů pojištění stranu odpovědnou za uzavření a udržování pojištění stanoveného v odpovídajícím článku. Podle článku 18.1 platí, že kdykoli je pojišťující stranou zhotovitel, bude každé pojištění uzavřeno s pojistiteli a za podmínek schválených objednatelem. Tyto podmínky budou ve shodě se všemi podmínkami, na nichž se obě strany shodly před datem přijetí nabídky zhotovitele. Dále platí, že kdykoli je pojišťující stranou objednatel, bude každé pojištění uzavřeno s pojistiteli a za podmínek, které jsou ve shodě s detaily určenými ve zvláštních podmínkách. Pojištění stavby a vybavení zhotovitele Vzory FIDIC stanovují povinnost pojišťující strany pojistit dílo, technologická zařízení, materiály a dokumentaci zhotovitele na ne méně než plnou náhradu nákladů na uvedení do původního stavu včetně nákladů na demolici, odstranění suti, odborné honoráře a ušlý zisk. Podpůrně je zavedena povinnost pojišťující strany udržovat toto pojištění tak, aby poskytovalo krytí až do převzetí díla. Toto pojištění má uzavřít a udržovat zhotovitel jako pojišťující strana. Pojištění proti zranění osob a škodám na majetku U úpravy pojištění proti zranění osob a škodám na majetku platí, že pojišťující strana pojistí odpovědnost každé ze stran za ztrátu, poškození, smrt nebo tělesné zranění, které by mohly postihnout jakékoliv fyzické vlastnictví kromě vybavení zhotovitele, nebo kteroukoliv osobu (kromě osob, na něž se vztahuje pojištění pracovníků), vyplývající z plnění smlouvy o dílo zhotovitelem a k němuž došlo před vydáním potvrzení o převzetí díla. Toto pojištění může být limitováno určenou výší hodnoty škody v rámci pojistné události bez omezení počtu pojistných událostí. Pojištění též uzavře a udržuje zhotovitel jako pojišťující strana. I v takovém případě je ovšem v některých případech stanovena možnost omezení odpovědnosti. Pojištění zaměstnanců zhotovitele Vzhledem k úpravě pojištění zaměstnanců platí, že zhotovitel uzavře a bude udržovat pojištění odpovědnosti za ztráty a nároky plynoucí z úmrtí nebo zranění kterékoli osoby zaměstnané u zhotovitele nebo kohokoli jiného z personálu zhotovitele. Objednatel a správce stavby (jejich zaměstnanci) bude z této pojistky také odškodněn, s tou výjimkou, že toto pojištění může vylučovat ztráty a nároky v rozsahu, v němž vyplývají z jakéhokoli kroku nebo nedbalosti objednatele nebo personálu objednatele. Pojištění se musí udržovat v plné platnosti a účinnosti během celé doby, kdy se tento personál účastní realizace stavby. Vzory FIDIC tedy vyžadují po smluvních stranách v podstatě tři druhy pojistného krytí: Majetkové pojištění (property insurance), které kryje škody na díle a majetku na staveništi a je v praxi realizováno stavebně-montážním pojištěním zhotovitele (CAR). Odpovědnostní pojištění (liability insurance), jež chrání objednatele a zhotovitele při právní odpovědnosti za zranění, nemoci a úmrtí zaměstnanců zhotovitele při plnění pracovních povinností v rámci výstavbového projektu. Toto pojištění je realizováno úrazovým pojištěním zaměstnavatele (employer s liability insurance). Odpovědnostní pojištění (liability insurance), které chrání objednatele a zhotovitele při právní odpovědnosti za zranění, nemoci a úmrtí třetích osob a škodách na majetku třetích osob v souvislosti s činností zhotovitele v rámci výstavbového projektu. Toto pojištění je realizováno pojištěním odpovědnosti (public liability insurance). Taková pojištění se sjednávají buď na individuální projekt, nebo na roční bázi pro všechny realizované projekty v daném období. Krytí může být rozděleno na tři individuální pojistné smlouvy nebo jednu složenou smlouvu. Praktické aspekty pojištění pro velké výstavbové projekty Pojištění velkých výstavbových projektů je integrální součástí samotného projektu a jeho realizace, neboť objednatel a zhotovitel jsou schopni a ochotni nést finanční riziko spojené s neočekávanými škodami během výstavby jen do určité míry. Na tuto míru pak bývá nastavována spoluúčast, nad tuto míru pak zúčastněné strany přenášejí svoje rizika na pojistitele za úplatu. Je třeba zdůraznit, že nikoli všechna rizika v české pojistné terminologii se hovoří o pojistných nebezpečích, která pojistitel za pojistné přebírá. Rizika je proto nutno ovládat již dlouho před prvními zemními pracemi na místě stavby. Potíž a určitá nekompatibilita se v praxi objevuje z toho důvodu, že se potkávají dva v celku odlišné obory. Obor ryze technický, jímž projekt a realizace stavebního díla zcela jistě je, a obor právní (zejména finančně a občansko-právní), čímž je pojištění. Vytváří to určitou komunikační bariéru, kdy odborníci přes pojištění nemusí zcela rozumět technickým aspektům stavby a její realizace, a naopak stavební odborníci často podceňují (či spíše pod tíhou technických a manažerských povinností jim nezbývá prostor pro) aspekty pojištění. Tato část článku si proto klade za cíl zmínit některé aspekty, které mohou pomoci fungování pojištění v případě pojistné události nastavit potřebnou kompatibilitu projektu a pojistné smlouvy a vytvořit fungující přenos informací. To vše může mít vliv na samotné fungování sjednaného pojištění v případě právě výše zmíněné pojistné události. Doporučení k fázi sjednávání pojištění Pojistný kontrakt se ve svém principu zakládá na doktríně, kterou Anglosasové nazývají princip nejvyšší dobré víry Utmost Good Faith. Je to princip nejvyšší dobré víry, že pojistník poskytuje pojistiteli úplné a pravdivé informace o riziku a pojistitel pak prodává slib, za jakých okolností bude kompenzovat vzniklé škody. Smluvní vztah se tedy zakládá na vzájemné důvěře smluvních stran. Z výše uvedené poznámky je tedy třeba zdůraznit a konkretizovat dvě zásadní podmínky: informovat pojistitele o skutečnostech relevantních k pojištění; dodržovat podmínky, za jakých byl pojistný kontrakt uzavřen. stavebnictví 10/13 63

64 Na počátku je tedy objednatelův záměr, který již zakládá svým účelem, místem, technologií, finančním objemem, dobou výstavby a dalšími parametry základní obrysy pojištění. První fází realizace objednatelova záměru je projektová dokumentace díla. Nejpozději v této fázi je již nutné začít přemýšlet o pojištění. Neopominutelnou roli má v tomto případě specialista na pojištění. Může to být vlastní útvar objednatele, ale častěji tuto roli hraje pojišťovací makléř. Vhodnější je ovšem řešení, kdy se u velkých výstavbových projektů této role ujme zkušený a silný makléř, který je důstojným a respektovaným partnerem pro pojistitele na lokálním, a ještě lépe i na zahraničním pojistném a zajistném trhu. Pro tohoto specialistu, kterého dále budeme nazývat makléřem, je třeba vypracovat zadání pro sestavení optimální pojistné smlouvy. Součástí zadání je samozřejmě i poskytnutí veškerých relevantních podkladů, které se týkají samotného zamýšleného díla včetně dílčí dokumentace, jako je například geotechnický průzkum a zpráva vypracovaná geotechnikem. Tato přípravná fáze může začít výběrovým řízením na samotného pojišťovacího makléře, nebo až výběrovým řízením na pojistitele. Prvním výstupem práce makléře je riziková zpráva, kterou makléř předloží pojistitelům s žádostí o vypracování nabídek na pojištění díla. Ještě před předložením této zprávy pojistitelům je nutné, aby se s ní seznámil objednatel (a také zhotovitel, je-li již v této fázi znám), zda splňuje podmínky jeho zadání a zda informace v ní obsažené jsou správné a aktuální. Po získání nabídek od potenciálních pojistitelů je nutné, aby makléř vypracoval písemnou detailní analýzu předložených nabídek pojistitelů, která nebude obsahovat pouze porovnání výše pojistného, ale zejména právě detailní porovnání rozsahu pojistného krytí a různých omezujících požadavků pojistitele pro budované dílo. Tato omezení a dodatečné podmínky, které nejsou standardně obsaženy v pojistných podmínkách, obsahují různé speciální doložky klauzule. Například standard mnichovské zajišťovny uvádí takových klauzulí pro stavební a montážní pojištění několik desítek. Týkají se například omezení a výluk při budování tunelů, staveb pod úrovní terénu, nádrží a přehrad, škod na existujícím podzemním potrubí či kabelovém vedení. Samozřejmostí je kontrola správnosti pojistných částek. Rozbor nabídek pojistného krytí, zejména právě z titulu různých omezení a podmínek, je třeba podrobit připomínkovému řízení objednatele a příslušných zhotovitelů včetně odhadnutí případných rizik a nákladů na přijetí pojistitelem požadovaných opatření, která z takových podmínek pro strany zapojené v projektu plynou. Veškeré tyto podklady musí být opatřeny informací, kdo a kdy je vypracoval a kdy a komu je předal. Pro případ profesní chyby, která by způsobila škodu, musí mít makléř sjednáno pojištění tzv. profesní odpovědnosti. Tato povinnost mu plyne ze zákona. Doporučení pro fázi realizace díla k zajištění kompatibility díla s uzavřenou pojistnou smlouvou Po ukončení výběrového řízení na pojistitele je důležitou úlohou makléře zajistit kompatibilitu pojistné smlouvy s budováním díla. Pro velké výstavbové projekty by měl být zpracován havarijní plán a pojištění je jeho nedílnou součástí. Řeší pak postupy při vzniku škod. O rozsahu sjednané pojistné smlouvy by měl být poučen a proškolen management objednatele a zhotovitelů až na úroveň stavbyvedoucích. Měl by být vypracován seznam parametrů pojistné smlouvy, jejichž porušení či odchýlení se od nich může vést k nekompatibilitě pojistné smlouvy a budovaného díla. Může se například jednat o odchylky v harmonogramu, rozsahu díla, změnu zhotovitelů, změnu v použité technologii atd. To vše lze zpracovat do jednoduchého manuálu, šitého na míru příslušnému pojištěnému dílu, se kterým by měl být seznámen management opět až na úroveň stavbyvedoucích. V případě vzniku odchylky je třeba jasně definovat postup. Zejména je nutné uvědomit makléře, který by měl odchylku posoudit a rozhodnout, zda stačí informovat pojistitele o nastalé okolnosti, či zda je nutno záležitost řešit dodatkem k pojistné smlouvě. Při informování pojistitele o nastalých skutečnostech relevantních pro sjednané pojištění platí princip Utmost Good Faith i ve smyslu předaných informací pojistiteli, na jejichž základě pojištění bylo uzavřeno. Samozřejmostí je řádné vedení dokumentů stavby (stavebních deníků, harmonogramů, zpráv o postupu prací, předávacích protokolů apod.). Z výše uvedeného vyplývá, že makléř by mohl být ideálně přítomen na kontrolních dnech na stavbě a mohl by kontrolovat dokumenty stavby. Dále je třeba, aby se pravidelně kontrolovalo dodržování předepsaných požadavků vyplývajících nejen z pojistné smlouvy, ale i z technické dokumentace projektu, jako například instalace a funkčnost čerpadel pro odčerpávání vody ze stavební jámy v předepsané kapacitě, nebo například dostatečnost a funkčnost zábran proti povodni požadovaných pojistitelem. Stejně tak musí být jasný postup při vzniku škody, která by mohla být pojistnou událostí. Jaké situace a škody je třeba hlásit pojistiteli, je nejlépe schopen posoudit makléř. Zhotovitel však musí nastavit systém komunikace tak, aby se o takové situaci makléř dozvěděl včas a mohl reagovat. Uplatnitelným nárokem mohou být i náklady vynaložené na zabránění vzniku škody. Specificky patří stavebně-montážní pojištění k těm nejsložitějším a role zkušeného pojišťovacího specialisty je v těchto případech nezastupitelná. Nekončí však sjednáním pojištění, ale měl by svému klientovi poskytovat příslušný servis po celou dobu průběhu realizace projektu a trvání pojistné smlouvy. Následující díl bude věnován mezinárodnímu pojistnému právu, a to dvěma skupinám všeobecných pojistných podmínek, které používají německé pojišťovny. Použitá literatura: [1] Bunni, N.: Risk and Insurance in Construction, Spon Press, Oxon, [2] Miller, P.: úvod knihy Bunni, N.: Risk and Insurance in Construction, Spon Press, Oxon, [3] Levine, M.; Ter Haar, R.: Construction Insurance and UK Construction Contracts, Informa Publishing U.K., [4] FIDIC (1999). Conditions of Contract for Construction. First Edition 1999; FIDIC (1999). Conditions of Contract for Plant and Design- -Build. First Edition 1999; FIDIC (1999). Conditions of Contract for EPC/Turnkey Projects. First Edition [5] Viz FIDIC (2011). FIDIC Procurement Procedures Guide. First Edition. Laussane. [6] Viz FIDIC (2000). The FIDIC Contracts Guide. First Edition. Lausanne. [7] Palmer, W. J.; Maloney, J.; Heffron, J.: Construction Insurance, Bonding, and Risk Management, McGraw Hill Professional, London, [8] Venoit, W. K.: International Construction Law: A Guide for Cross-Border Transactions and Legal Disputes. ABA Publishing, Chicago, english synopsis Insurance of Big Construction Projects The first part of the article focuses on the insurance legislation and insurance standards in construction. It presents the fundamental distinction of hazards and risks, risk management in standardised sample work contract conditions and introduces practical insurance aspects for big construction projects. klíčová slova: praktické aspekty pojištění velkých výstavbových projektů keywords: practical insurance aspects for big construction projects odborné posouzení článku: Marie Báčová, odborná poradkyně předsedy ČKAIT 64 stavebnictví 10/13

65 inzerce 2 v 1 - akumulační a zasakovací bloky AS-NIDAFLOW NOVINKA 2 v 1, klasické reklamní lákadlo, které je notoricky známé zejména z propagace drogistického zboží, je možné přeneseně použít jako slogan i ve spojení s poslední inovací plastových akumulačních a zasakovacích bloků AS-NIDA. 2 v 1, jako výraz spojení dvojí výhody v jednom výrobku, přesně vystihuje funkci inovovaných akumulačních a zasakovacích bloků AS-NIDAFLOW, které rozvíjí funkci dlouhodobě úspěšně používaných bloků AS-NIDAPLAST. Stávající stav V oblasti HDV (hospodaření s dešťovými vodami) se v dnešní době pro akumulaci a zasakování dešťových vod uplatňují v praxi různé typy plastových bloků, ale jen dva základní systémy skladeb výsledných akumulačních objektů. Každý ze systémů má pochopitelně své výhody a nevýhody: s přímým nátokem dešťových vod - výhodou je větší dispoziční variabilita při návrhu akumulačního objektu z pohledu tvaru a možnosti umístění nátoku dešťových vod z kterékoliv strany a směru a nižší náklady úsporou výkopových prací a úsporou potrubí rozvodné drenáže - značnou nevýhodou je menší provozní spolehlivost vlivem náchylnosti přímo natékaných objektů k zanášení nečistotami s nátokem vod pomocí rozváděcí drenáže - základní výhodou těchto systémů je naopak vysoká provozní spolehlivost z pohledu zanášení objektu nečistotami, kterým rozváděcí drenáž neumožňuje vniknout až do bloků a jsou zpětně vyplachovány ze systému ven - nevýhodou zůstává vyšší cena a menší variabilita návrhu místa a směru nátoku Princip inovace Inovované akumulační a zasakovací bloky AS-NIDAFLOW v sobě kombinují výhody obou výše popsaných systémů. Inovované bloky jsou rovněž jako bloky AS-NIDA- PLAST vyrobeny z polypropylenu, stejnou technologií, avšak na rozdíl od svých předchůdců umožňují bloky rozvádět akumulovanou dešťovou vodu také v horizontálním směru. To je umožněno díky nově vytvořeným drážkám v povrchu bloků. Tyto drážky jsou vedeny horizontálně v podélném i příčném směru a ve spojení se standardními vertikálními otvory je tak zajištěn rychlý rozptyl dešťové vody v celém retenčním prostoru akumulačního objektu. Vytvořené drážky v povrchu bloků umožňující horizontální proudění akumulované vody Díky tomuto řešení dochází ke spojení následujících výhod: zůstává základní výhoda zásobování akumulačního objektu rozvodnou drenáží, což zabezpečuje dlouhodobou provozní stabilitu objektu z pohledu ochrany před zanášením nečistotami rozvodná drenáž díky novým drážkám umožňujícím i horizontální proudění v bloku již nemusí být vedena pod akumulačním objektem, ale je možné ji umístit přímo mezi bloky do kteréhokoliv místa - to umožňuje využít výhodu napojení drenáže v kterémkoliv místě akumulačního objektu, což je výhodou při dispozičním návrhu konkrétního osazení akumulačního objektu na lokalitě - a současně tento způsob osazení rozvodné drenáže je výhodou ve formě úspory výkopových zemních prací, spodního štěrkového lože a tím výrazně nižších nákladů. Systém rozvodné drenáže AS-NIDAPLAST umístěný v drenážním štěrkovém loži Systém rozvodné drenáže AS-NIDAFLOW umístěný mez i bloky Výsledkem inovace a nových vlastností akumulačních bloků AS- -NIDAFLOW je zejména možnost vést rozvodné drenážní potrubí dle situace v místě instalace jak standardně pod objektem, tak i nad ním, ale také skrz akumulační prostor. Díky tomu lze výrazně snížit náklady na výkopové práce a dosáhnout významných úspor. Možnosti uložení Díky horizontálnímu rozvodu v retenčním objektu je možné drenážní potrubí uložit těsně pod vsakovací bloky retenčního prostoru nebo přímo mezi bloky. V případech nátoku čistých nebo pouze bagatelně znečištěných srážkových vod (zejména ze střech v obytných oblastech) je možné při zasakování umístit přítokové drenážní potrubí i nad vsakovací bloky AS- NIDAFLOW. Umístění rozvodné drenáže pod bloky S výhodou lze drenážní potrubí nahradit vsakovacími tunely, které se vloží na základní vrstvu retenčního prostoru mezi bloky AS-NIDAFLOW. Tunely AS-KRECHT díky postranním otvorům rozvedou dešťovou vodu dále do retenčního prostoru tvořeného bloky AS-NIDAFLOW. Vsakovací tunely mohou být také jednoduše kontrolovány, případně čištěny, čímž se prodlužuje životnost a zachovává provozní spolehlivost objektu. Technická data Vsakovací bloky AS-NIDAFLOW jsou vyráběny stejnou technologií jako bloky AS-NIDAPLAST, se shodnými parametry, a tak si zachovávají stejná technická data ve všech parametrech. To umožňuje kontinuální a bezkonfliktní přechod k jejich návrhu a použití. Ing. Oldřich Pírek ASIO, spol. s r.o. ASIO, spol. s r. o. Kšírova 552/45, Brno tel.: , fax: pirek@asio.cz, AS-NIDAFLOW Typ bloku EP 400 EP 600 Aplikace (instalace) zelená plocha, silnice Umístění rozvodné drenáže mezi bloky Zasakovací tunely umístěné mezi bloky AS-NIDAFLOW zelená plocha, silnice, více zatížené plochy Rozměry (LxBxH) 2400x1200x x1200x520 Pevnost v tlaku (dle ISO 844) 400 kpa 600 kpa Vertikální únosnost dovolená 300 kpa 500 kpa Horizontální únosnost dovolená 15 kpa 20 kpa Akumulace vody bez podkladu 1422 l 1422 l Akumulační schopnost 95% 95% Minimální krycí vrstva (zásyp) 0,3 m 0,3 m Maximální krycí vrstva (zásyp) 1,8 m 3,5 m Hmotnost bloku 60 kg 75 kg stavebnictví 10/13 65

66 interview text redakce foto Inoutic/Deceuninck Budoucnost patří barevným oknům Inoutic/Deceuninck se řadí mezi tři největší výrobce okenních a dveřních systémů z PVC na světě. Česká pobočka působí na tuzemském trhu již od roku V září uplynulo dvacet let od jejího založení. Bruno Deboutte, ředitel koncernu Deceuninck pro střední a východní Evropu Při této příležitosti přijel do České republiky i Bruno Deboutte, ředitel koncernu Deceuninck pro střední a východní Evropu, se kterým jsme si povídali o situaci ve stavebnictví, výhledu do budoucna a o dalším směřování společnosti Inoutic/ Deceuninck. Jaká je aktuální situace na evropském stavebním trhu z pohledu výrobce okenních profilů? V rámci Evropy existují velké rozdíly. Když se podíváme na celý region, od roku 2009 stále ještě trvá v okenářském průmyslu pokles. Oproti tomu například ale německý trh, který do tohoto regionu také spadá, pokračuje v růstu, ročně v průměru zhruba o 2,5 %. Další velký trh, kterým je Polsko, se po dvou letech propadu již stabilizoval díky nárůstu exportu, který vykompenzoval zemi pokles místní spotřeby. Polská vláda navíc podporuje exportní a investiční aktivity svých výrobců, jelikož vidí, že segment oken je pro polský průmysl důležitý. Jaká bude vzhledem k současnému vývoji situace na trhu s okny ve střední Evropě? Jak jsem již zmínil, ve střední Evropě došlo v minulých letech ke značnému poklesu. Očekáváme, že trh zase začne růst o tom není pochyb. Otázkou je, kdy se tak stane. Ještě nejsme z krize venku. Myslím si, že zlepšení můžeme očekávat nejdříve v roce Domnívám se, že poroste nejvíce Polsko především v rámci svého vlastního trhu. Z aktuálních informací z trhu vyplývá, že žádné velké projekty na příští rok nejsou připravovány, tudíž není ani kam okna osazovat. V našem oboru rozlišujeme dva trhy. Jeden tvoří renovace a druhý novostavby. Souhlasím s tím, že v novostavbách se toho mnoho dít v dohledné době zřejmě nebude, trh je nasycen a velké developerské projekty jsou prozatím pozastaveny. Renovace ale běží pořád, i když už pobídky státu nejsou momentálně tak atraktivní a drobní stavebníci zatím s výměnou oken váhají. Časem ale lidé budou muset toto rozhodnutí učinit, protože rekonstrukce už bude nevyhnutelná. V Německu například lidé investují hlavně do bydlení, čímž zvyšují hodnotu svého domu nebo bytu. Tyto investice jsou hybnou silou trhu, na rozdíl od ukládání peněz v bance. Lze srovnat český a slovenský trh z pohledu konkurenceschopnosti? Jak se tyto trhy odlišují? Na trhu dochází k viditelné konsolidaci malí výrobci oken ukončují výrobu, nakupují hotová okna od větších výrobců a věnují se jen instalaci oken. Neznamená to ale, že by od nás odcházeli. Nadále prodávají naši značku Inoutic, považují ji za dostatečně silnou a chtějí s ní pracovat dál. Nakupují však od našich větších zákazníků, kteří samozřejmě využívají úspor z rozsahu výroby. Firmy mění svoji strategii, opouštějí výrobu a orientují se na prodej. Průměrně tak mizí % trhu každý rok. Slovenský trh už byl v podstatě konsolidovaný před rokem Působilo na něm čtyři až pět velkých hráčů a ti jej pokrývali z 90 %. Situace v ČR byla jiná. Na tuzemském trhu figurovalo mnohem více menších firem. Těch velkých bylo opravdu jen pár a pokrývaly % trhu. S jakou strategií chce Inoutic bojovat o udržení svého tržního podílu? Jak dosáhnout v této situaci jeho navýšení? Trh se zmenšuje. Neustále pracujeme na tom, jak přilákat více zákazníků a jak našim partnerům z řad výrobců oken zajistit více zakázek, aby mohli růst a upevňovat svoji pozici na trhu. Mimo jiné např. chceme více pracovat s barevnými profily. Sledujeme, že poptávka po barevných oknech vzrůstá, a to jak v novostavbách, tak při renovacích. Právě proto na veletrhu Fensterbau / Frontale v příštím roce v Norimberku uvedeme na trh systém Omniral. Jde o novinku v podobě celoplošného barevného nástřiku profilu. Díky této technologii má celé okno jednotnou barvu, tj. když otevřete okenní křídlo, je barevný i rám není tedy bílý, jak je tomu v současnosti. Jak velký podíl v současnosti tvoří prodej barevných oken v porovnání s bílými? Celkově barevná okna tvoří v rámci regionu střední a východní Evropy okolo %, v ČR je to zhruba 40 %. Pro porovnání v Polsku je to jen kolem 25 % a v Německu 20 %. Tento podíl ale každým rokem roste. Čím dalším se lze odlišit od konkurence a získat tak nové zákazníky? Z mého pohledu jsou to především inovace, ať už jsou to barvy, nebo tepelně izolační vlastnosti. Můžeme se pochlubit produkty, které mají ve srovnání s konkurencí vynikající parametry. Nově připravujeme profil s vyztužením ze skelných vláken. Díky nim můžeme eliminovat dosud nutnou ocelovou výztuhu a zlepšit tak izolační vlastnosti rámu a celého okna, navíc při menší hmotnosti. Tato nová technologie nám umožňuje vyrobit užší profily s lepší izolací. Přinášíme tak o 30 % lepší izolaci a o 40 % méně materiálu ve výrobku, který je navíc 100% recyklovatelný. Nejekologičtější suroviny jsou totiž ty, které nespotřebujeme. Jak se společnost Inoutic staví k ekologii a životnímu prostředí? V rámci skupiny se řídíme sloganem Vytváříme udržitelný domov. Každý nový materiál a technologie, kterou uvádíme na trh, je bezpečná a recyklovatelná. Udržitelnost neznamená jen ekologické hledisko, ale i finanční udržitelnost naše výrobky šetří prostředky koncovému zákazníkovi a zároveň přinášejí hodnotu našim partnerům výrobním, montážním a stavebním firmám. V Belgii jsme vybudovali největší provoz na recyklaci PVC profilů, v němž recyklujeme kromě vlastních i okna jiných značek. Naše PVC profily pro výrobu oken a dveří, které extrudujeme, se tak poté, co skončí jejich životnost, vracejí zase k nám. Recyklujeme je a znovu vyrábíme PVC pro naše produkty, aniž bychom snižovali jejich kvalitu. Jde o uzavřený koloběh životnosti materiálů. Zpracováváme i zbytky z extruze a odřezky z výroby oken. 66 stavebnictví 10/13

67 firemní blok Technologie weber.reflex: tmavší odstíny na zateplovací systémy povoleny Divize Weber uvádí na trh technologii weber.reflex, která umožňuje v některých případech dosáhnout i o více než 25 % nižší teploty u vrstvy fasádního systému vystaveného slunci než při použití obvyklé používané pigmentové skladby. Snížení teploty povrchu fasádního systému pomocí technologie weber.reflex umožňuje prodloužení životnosti celého souvrství zateplovacího systému, protože vysoká teplota urychluje degradaci jak tenkovrstvé omítky, tak izolace (především EPS) a prudké změny teplot (např. na sluncem ozařované fasádě v zimě) urychlují mechanickou degradaci (např. vznik trhlin). Principem barevného vjemu, který získáme pohledem na barevný předmět, je to, že ze světla, které na daný předmět dopadá, je část absorbována a část odražena. Odražená část po dopadu na sítnici lidského oka a přenosu do mozku vytváří barevný vjem. Stejně tak, jako se typ a množství absorbované části viditelného spektra projeví na barvě předmětu, tak se typ a množství absorbované další části elektromagnetického záření, tzv. infračerveného záření (IR), projeví na teplotě předmětu. Čím má předmět větší schopnost absorpce IR záření, tím více a rychleji se ohřívá. V oblasti fasád platí totéž: fasáda se ohřívá tím rychleji a na vyšší teplotu, čím více materiál na jejím povrchu absorbuje infračervenou část záření, která na něj dopadá. Různé pigmenty mají různé absorpční schopnosti v IR části spektra a jako takové mají hlavní vliv na ohřívání fasády. Divize Weber již celou řadu let standardně využívá takové pigmenty, které mají vyšší tepelnou odrazivost než jiné použitelné pigmenty pro dosažení požadovaného odstínu. V současnosti divize rozšířila své portfolio o další pigmenty a společně s chytrým způsobem jejich kombinování je sloučila pod názvem technologie weber.reflex. K hodnocení tepelně-absorbčních vlastností fasádních systémů se často používá parametr HBW. Čím je odstín tmavší (tím více absorbuje světlo a více se zahřívá), tím má nižší HBW. Parametr HBW se vzhledem ke své definici použitím tohoto typu pigmentů nijak nemění a při použití technologie weber.reflex se materiály chovají, jako by měly vyšší HBW. Omítky a nátěry s technologií weber.reflex jsou dodávány po předešlé konzultaci. Účinnost a ceny závisejí na odstínu a typu omítky. Autorka: Monika Ruffrová, divize Weber, Saint-Gobain Construction Products CZ stavebnictví 10/13 67

68 reakce text Ing. Pavel Kaderka Reakce na článek Autorizovaný inspektor ode zdi ke zdi Je bohužel smutnou skutečností, že obsah článku JUDr. Širůčkové Autorizovaný inspektor ode zdi ke zdi, uveřejněný v čísle 09/2013, plně vystihuje situaci, která vznikla z pohledu obsahu novely zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen SZ), kolem institutu autorizovaného inspektora (dále jen AI). Je v teoretické rovině pojmenováním, jak probíhala činnost AI podle znění SZ platného od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2012, ale je i výstižným pojmenováním, jak bylo výkonu činnosti AI zamezeno novelizovaným zněním SZ platným po 1. lednu Je pravdou, že aktivnější zástupci AI, kteří se pravidelně účastnili všech kroků legislativního procesu projednávání novely SZ nejen v Poslanecké sněmovně, ale i v Senátu Parlamentu ČR, upozorňovali na nevhodná a veskrze omezující pravidla, která ve svém důsledku znemožní fungování institutu AI. Bohužel poslanci, senátoři ani jejich poradci či další osoby pohybující se v zákulisí dění kolem novely SZ v roce 2012 nebyli ochotni názorům těch, o nichž jednali, jakkoli naslouchat. Je obdivuhodné, že i představitelé profesních svazů oslovení AI jim neposkytli dostatek prostoru, aby si je vyslechli a případně i pomohli. Nutno konstatovat, že bohužel i ke své škodě, protože po pár měsících účinnosti novelizovaného obsahu SZ sami přišli na to, v čem byli sladkými argumenty některých zákonodárců obelstěni. Současné znění nepřináší do procesu přípravy, realizace i zprovozňování stavebních záměrů potřebný efekt zrychlení a zprůhlednění všech procesů, ale spíše naopak procesy učinil složitějšími a lhůty delšími. Zdá se, že SZ podlehl podivnému chaosu v ČR, a to ke škodě všech účastníků výstavby, tj. stavebníků, projektantů i zhotovitelů, kteří pomáhají nejvíce ovlivňovat růst či pokles hrubého domácího produktu (dále jen HDP). Vždyť investicemi začíná celý kolotoč finančních prostředků ovlivňující životní úroveň všech. Směrem k působení samotných AI přinesla novela SZ i nemálo procesních nejasností, s kterými nemají potíže pouze sami AI a jejich klienti stavebníci, ale i správní orgány všech stupňů. Nelogické procesy zakomponované do obsahu SZ společně s nejasnou adresností jednotlivých kroků nejsou schopni řádně pochopit a následně i řádně zúřadovat. Metodika a podrobný logický výklad chybí, správní orgány vymýšlejí nelogické postupy zákonem pořádně nepopsané, termíny potřebné pro vykonání jednotlivých procesních kroků se v důsledku toho prodlužují. Dochází i k negativnímu efektu, kdy chybný výklad činností AI vyčtený mezi řádky obsahu ustanovení SZ ze strany správních úřadů vede k cílenému vylučování AI z procesu povolování a zprovozňování stavebních záměrů. Je nutno hluboce smeknout a s vyjádřením výrazné pochvaly vůči zvláštnímu senátu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu konstatovat, že nesmyslný proces převodu AI podivnými úvahami a odůvodněnými závěry v usnesení některých senátů Nejvyššího správního soudu, zejména v článku autorky citovaného č. j. 9 As 63/ z 4. srpna 2010 a na něj navazujícími dalšími usneseními, se v poslední chvíli před samotným závěrečným hlasováním o novele SZ při 46. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 19. září 2012 podařilo vrátit smysl institutu AI tam, kam skutečně patří. Snaha o zařazení institutu AI jako soukromoprávní instituce do veřejnoprávních institucí tím, že AI místo odborného posudku (certifikátu) vydává správní rozhodnutí, byla krokem vydání usnesení č. j. Konf 25/ z 6. září 2012 doručeného účastníkům kompetenčního sporu 18. září 2012 konečně zmařena. Snažení několika aktivních AI, jimž poněkud popletená snaha některých členů právní veřejnosti v pohledu na institut nebyla lhostejná, bylo korunováno vítězstvím zdravého rozumu nad nelogickou manipulací. Od počátku bylo tvůrcem SZ dáno institutu AI do vínku, že bude kontrolorem a posuzovatelem. Tvůrce nikdy neuvažoval nad tím, že by AI byl zařazen do výčtu orgánů veřejné moci sui generis (volný překlad z latiny zvláštního druhu), jak se snažil naznačit Ústavní soud ČR ve svém usnesení č. j. IV. ÚS 3468/11 z 12. března 2012, a už vůbec ne, že bude ukotven ve vrchnostenském postavení charakteristickém pro výkon veřejné moci, v němž by měl být autorem veřejnoprávního správního aktu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, jak se opět snažil naznačit Ústavní soud ČR ve svém usnesení č. j. IV. ÚS 558/12 z 13. března Po analýze dění pramenícího z podivného výsledku legislativních snah loňského roku se podařilo najít z této nelehké situace jisté východisko. SZ ukotvil institut AI do oblasti popsané obsahem ustanovení 149, odst. 1. Do něho již v minulém znění SZ byly zakomponovány jasně pojmenované činnosti, které byly velmi populární mezi stavebníky tak, jak uvádí autorka článku. Je možno i souhlasit se skutečností, že ne všichni AI plně pochopili podstatu jimi vykonávané činnosti, a to ať už z nezkušenosti či přemíry ochoty pomoci nešťastným stavebníkům v nabytí práva pro provedení stavby. Ne všichni pochopili, že jejich postavení není v pozici dobrotivců, ale přísných kontrolorů a posuzovatelů souladu jednotlivých kroků učiněných stavebníky s obsahem znění platné stavebně právní a mimo jiné i majetkově právní legislativy. To se samozřejmě vymstilo těm poctivým a znalým, kteří si svoji roli uvědomovali. Tyto AI bohužel výsledný obsah novely SZ poškodil. To, co bylo velmi populární mezi stavebníky v minulém období, je v 149, odst. 1 zahrnuto pod písm. a), tj. osvědčit způsobem stanoveným v 117, že navrhovaná stavba nebo změna stavby před jejím dokončením ( 118) může být provedena. Novela SZ nastolenými procesními pravidly učinila právě v této oblasti AI nepotřebnými, protože složitost a několikanásobná kontrola všemi účastníky schvalovacího procesu prodloužila neúměrně nejen čas potřebný pro jeho vyplnění, ale dala i mnoho šancí správním orgánům znovu a znovu prověřovat již prověřené a zkontrolované a nacházet mnohdy další a další neexistující chyby. S dokončováním staveb, které prošly schvalovacím procesem za účasti AI, se pojí i snahy stavebníků, aby i proces jejich převedení do řádného provozu byl procesně proveden AI ve smyslu obsahu ustanovení 149, odst. 1 písm. b), 68 stavebnictví 10/13

69 tj. zpracovat odborný posudek (certifikát) pro vydání kolaudačního souhlasu ( 122). V době po nabytí účinnosti novely SZ se jich mnoho obrátilo na AI, aby jim i v této fázi pomohli. Bohužel však působením vlivů pramenících ze správních úřadů i tato cesta pro výkon činnosti AI byla uzavřena. Chápání významu slova může v obsahu druhé věty ustanovení 122, odst. 5 v takovém případě může stavební úřad upustit od závěrečné kontrolní prohlídky stavby a vydat kolaudační souhlas na základě tohoto posudku v poněkud pozměněném smyslu ale nemusí eliminuje činnost AI i v této oblasti. Přestože stavebník přiloží k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu odborný posudek (certifikát) v řádně zpracované formě společně se všemi povinnými doklady, správní úřad přesto vypisuje kontrolní prohlídku bez jakéhokoliv ohledu na řádně vykonanou činnost AI. Z pohledu poctivě pracujících AI je tento postup zbytečným a více méně obstrukčním konáním správních úřadů, při němž mnohdy kvalita jeho následného výkonu je daleko nižší než jimi otevřeně kritizovaná kvalita výkonu činnosti AI. Jediným úspěchem takovéhoto konání správních úřadů je prodloužení lhůty k řádnému zprovoznění stavby. Bohužel v některých případech se lze setkat i s přímým upozorněním správního úřadu vůči stavebníku, aby za AI raději vůbec nechodili, s odvoláním se na úspory finančních prostředků i času potřebného pro vypracování odborného posudku (certifikátu). Místo toho, aby tedy správní úřad nabídl a vysvětlil stavebníkovi veškerou šíři právních možností daných SZ a nechal rozhodnutí na něm, jak postupovat při povolování nebo zprovozňování stavby, běžně doporučuje takové možnosti, v kterých jen on sám vystupuje v rozhodující a vše ovlivňující roli. Co tedy zbývá stavebníkům? Raději AI nekontaktovat, aby správní úřad neměl důvod pro vytváření různých obstrukcí a zbytečného prodlužování času k povolení výstavby či zprovoznění dokončeného stavebního záměru. Výše uvedené dvě oblasti jasně ukázaly po nabytí účinnosti novely SZ provedené zákonem č. 350/2012 Sb. 1. ledna 2013, jakým způsobem se v nich eliminuje činnost AI. Z pohledu zevnitř i zvenku je patrné, že tvůrce zákona i zákonodárce záměrně pro tyto oblasti vymezili jasné kompetence, že bez vůle vyjadřované osazenstvem správních úřadů se nic v této zemi nebude dít. Zvláštní je, kam se poděl entuziazmus oněch tvůrců i zákonodárců z počátku roku 2009, kdy byla proklamována snaha o zeštíhlení státní správy na poli územního rozhodování a stavebního řádu s uspořením finančních prostředků potřebných na udržování jejího chodu, ale i zrychlení procesů přípravy a realizace stavebních záměrů. Záměr ponechání si pouze nejdůležitějších rozhodovacích procesních kroků územního plánování a územního rozhodování s předáním dozorových činností stavebního řádu nad povolováním a realizací stavebních záměrů do rukou AI, tj. soukromých osob s omezenými přenesenými pravomocemi veřejné moci, se naprosto a zcela vytratil. V obsahu ustanovení 149, odst. 1, zůstala ještě pro AI činnost zahrnutá do písm. c), tj. dohlížet na provádění stavby. To, že situace pro ně není zase tak hrozná, ukazují reakce stavebníků a ostatních účastníků výstavby z poslední doby. Někteří stavebníci začali kontaktovat AI pro výkon jejich činnosti jako supervizích orgánů nad přípravou a realizacemi stavebních záměrů s pověřením následné pomoci při kontaktu se správními úřady. Jsou kontrolními orgány v týmu stavebníka nad výkonem projektanta, inženýrských činností a technického dozoru stavebníka, popř. jiných osob zajišťujících výkon investorské činnosti při úpravě budoucích majetkových vztahů. V souvislosti s tím je nutno bohužel se smutkem v duši konstatovat, že často chování správních orgánů, oprávněných úředních osob, vykazuje přímo při jednáních stavebníka společně s AI mnohdy až nemorální prvky charakteru pomluv vůči AI. Na AI se také začaly obracet řídicí orgány dotačních titulů s prováděním kvalifikované kontroly kvality staveb a čerpání finančních prostředků. Nezanedbatelnou skupinou jsou však účastníci správních řízení, kteří si uvědomili vyšší kvalifikaci AI a jejich bohaté znalosti z oblasti investiční výstavby oproti kvalifikaci pracovníků správních úřadů a obecné právní veřejnosti. Využívají schopností a zkušeností AI k obraně před nekvalitním a nekvalifikovaným výkonem veřejné moci prováděné správními úřady, v některých případech i výrazně jednostranným, a před neoprávněným zasahováním do práv účastníků správních řízení, zhusta i jejich ústavních práv. V souvislosti s výkonem činnosti v poslední popsané oblasti a hlavně získanými zkušenostmi je velice zajímavé a poučné pro AI, že kampaň k jejich diskreditaci v období prvních pěti roků jejich činnosti, založená na naprosté absenci nějakého jejich metodického vedení, se obrací vůči těm, kteří tuto kampaň tehdy vedli, tj. správním úřadům s jejich personálním obsazením. V pozici poradců a zplnomocněných zástupců zřetelně vidí, co v některých jednotlivých případech jsou některé oprávněné úřední osoby schopny činit, a to nejen z neznalosti práva i technických vědomostí z investiční výstavby, ale v neposlední řadě i zneužitím svého vrchnostenského postavení dané jim zahrnutím do oblasti výkonu veřejné moci. Lze se domnívat, že působení AI právě v této třetí oblasti bude mít největší podíl na tom, aby se ještě s vyššími právními i procesními zkušenostmi opět vrátili tam, kde bylo postavení institutu AI původním záměrem legislativce v obsahu SZ ukotveno. Je samozřejmé, že ne všichni AI si na začátku své činnosti po jmenování ministrem pro místní rozvoj uvědomovali, že nároky na jejich činnost a morální a etické vystupování nebude pouze v oblasti nejjednodušší, tj. obsahu ustanovení 149, odst. 1, písm. a) a b), ale především v oblasti písm. c). Téměř všichni AI, a bohužel i metodický a dozorový orgán v pozici Ministerstva pro místní rozvoj ČR, se soustředili na výkon činnosti při nabývání práva výstavby, vyjádřené obsahem písm. a), popř. na výkon činnosti při zprovozňování dokončených staveb, vyjádřené pod písm. b). Všichni AI se celou dobu honili za co nejvyšším počtem zpracovaných odborných posudků (certifikátů) bez toho, že by nejprve zvládli celou dobu života stavebního projektu, tj. od zrození jeho duše nápadem či potřebou stavby až po její odstranění s odvozem materiálu na skládku nebo jeho recyklací pro další použití. Vykázané množství odborných posudků (certifikátů) jim bylo příjemnějším uspokojením společně s mnohdy i neadekvátní odměnou než kvalitní mravenčí práce. Mnoho procesních kroků i bohaté činnosti kolem přípravy, realizační a provozní fáze stavebního projektu jsou bohužel ještě v této době skryty mnohým z AI. I přesto se z množství AI v minulosti jmenovaných ministrem pro místní rozvoj po téměř šesti letech vykrystalizovalo jádro těch, kteří si skutečnou podstatu institutu AI, jako prospěšné činnosti pro celou oblast investiční výstavby, plně uvědomují. Jsou to ti, jež se celý život jako pilní mravenečci učili a zdokonalovali, aby při vyvrcholení svého profesního života pomáhali všem kolegům, kteří jsou mladší a méně zkušení. Zejména také, aby svými bohatými zkušenostmi získanými technickým vzděláním a poté zejména právním dovzděláním v oblasti investiční výstavby pomáhali i všem těm stavebníkům, kteří jejich pomoc ve svém životě ojediněle nebo pravidelně potřebují k budování materiálních hodnot stavebních záměrů. Teprve budoucí čas ukáže, jak tato v současnosti poměrně malá skupina AI dokáže přesvědčit ostatní i celou veřejnost o prospěšnosti institutu AI zcela správně zakomponovaného do obsahu SZ jejími původními tvůrci a zákonodárci. Autor: Ing. Pavel Kaderka, autorizovaný inspektor, evidenční číslo 003 stavebnictví 10/13 69

70 inzerce Pozvánka na konferenci Dřevostavby v praxi 7 Téma: Konstrukční řešení a stavební detaily Přijměte pozvání na sedmý ročník konference Dřevostavby v praxi. Odborná akce se bude konat ve dnech 31. října až 1. listopadu 2013 v hotelu Skalský dvůr u Bystřice nad Pernštejnem. Na setkání profesionálů z oblasti dřevostaveb se dozvíte poslední trendy v oboru, získáte nové kontakty v oblasti technického poradenství, užitečné informace a rady, které budete moci hned použít v praxi, a budete mít čas i na neformální setkání a odpočinek. Hlavním tématem letošní konference jsou konstrukční řešení a stavební detaily dřevostaveb. Mezi přednášejícími jsou technici, projektanti a znalci z partnerských společností, které patří mezi zkušené výrobce a dodavatele materiálů, nástrojů a služeb pro dřevostavbaře. O své znalosti a zkušenosti se podělí také odborníci z Nadace dřevo pro život, Cechu klempířů a pokrývačů, katedry konstrukcí pozemních staveb ČVUT, Univerzitního centra energeticky efektivních budov, VVÚD a Mendelovy univerzity. Dvoudenní konference bude obsahovat dvacet dva přednášek o současných možnostech, problémech a trendech při výstavbě. Dozvíte se informace o technologických i produktových novinkách, nových možnostech použití konstrukčních desek RigiStabil, změnách v legislativě, postupech pro získání dotací a o přípravě projektu pro program Nová zelená úsporám. Dále bude prezentováno správné a chybné řešení střešních plášťů a tesařských konstrukcí, převádění projektových detailů do stavební praxe realizačních firem a rovněž budete seznámeni se závěry nových akustických, požárních a statických zkoušek konstrukcí, s novými způsoby ochrany dřeva, argumentacemi pro používání kvalitních stavebních materiálů a mnohými dalšími tématy. Všichni mluvčí mají dlouholeté praktické zkušenosti v oblasti dřevostaveb a podělí se s vámi o své znalosti, upozorní na chybná stavební a technická řešení a nabídnou praktická doporučení pro správné řešení technických detailů, projektů a postupů. Rezervujete si čas a od října se registrujte na Pokud chcete zaslat pozvánku s programem, pošlete na cz.konference@saint-gobain.com. Konference je zařazena do projektu celoživotního vzdělávání ČKAIT (2 kreditní body). Účastnický poplatek 1600 Kč + 21 % DPH, celkem 1936 Kč na jednu osobu. Občerstvení a ubytování je zajištěno v rámci poplatku. Uzávěrka přihlášek je 21. října Kontakt: Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., divize Rigips Počernická 272/ Praha 10 tel.: cz.konference@saint-gobain.com Foto: Starý kravín o.s. Františkov stavebnictví 10/13

71 infoservis Veletrhy a výstavy SHKG LEIPZIG 2013 Veletrh sanity, topení, klimatizace a automatizace vybavení budov (společně s veletrhem EFA 2013) Německo, Lipsko, Výstaviště Lipsko Neues Messegelände info@shkg-leipzig.de EFA ročník veletrhu techniky a elektrotechniky budov, klimatizace a automatizace (společně s veletrhem SHKG) Německo, Lipsko, Výstaviště Lipsko Neues Messegelände info@efa-messe.com SAIE mezinárodní stavební veletrh (souběžně s s výstavami SAIE Schiedel Permeter spojuje prvotřídní komínovou technologii a zajímavý design. Využití může nalézt nejen v novostavbách, ale rovněž umožňuje jednoduše a elegantně vyřešit dostavbu komína ke stávajícímu bydlení. Tento moderní komínový systém s vnitřní nerezovou vložkou, tepelnou izolací a pláštěm z komaxitované pozinkované oceli lze pořídit v bílé, šedé nebo černé variantě. Komín lze díky tomu sladit s domem nebo lze naopak vytvořit netradiční barevný kontrast. Safe Buildung, SAIE Sustainable Building, SAIE Innovative Design a SAIE Movint Expologistica) Itálie, Bologna, Quartiere fieristico di Bologna saie@bolognafiere.it BYGG REIS DEG 2013 Skandinávský stavební veletrh Norsko, Oslo/Lillestrom brd@byggreideg.no CONCRETA mezinárodní veletrh stavebnictví pro trvale udržitelnou výstavbu Portugalsko, Exponor Porto International Fair, Leca da Palmeira concreta@exponor.pt AQUATECH AMSTERODAM 2013 Mezinárodní veletrh vodního hospodářství Nizozemí, Amsterodam, Amsterodam RAI, Europaplein aquatech@rai.nl Odborné semináře a konference Dozory při provádění staveb Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Heluz Řešení pro nulové domy Odborná konference Hradec Králové, Kongresové centrum Aldis, Eliščino nábřeží 375 Schiedel Permeter je ideálním řešením pro exteriérové i interiérové řešení komína. Spolu s tím zaujme i výtvarnou stránkou svým takřka futuristickým vzhledem a ocelovou elegancí. Protože je velmi lehký, nepotřebuje základ a stačí jej pouze upevnit na fasádu. Představuje tak ideální způsob, jak vyřešit dostavbu komína. Díky vynikající vnitřní izolaci má nízkou povrchovou teplotu, takže mu postačí běžný odstup 50 mm od hořlavých materiálů. Schiedel Permeter je nenáročný rovněž na místo, takže jej lze využít i ve velmi stísněných prostorech. Výstavba je časově nenáročná a snadná, jednotlivé díly do sebe přesně zapadají. Jeho dalším plusem je univerzálnost azpromo@azpromo.cz Novela vodního zákona a vztah vodního a stavebního zákona Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Stavba roku 2013 Setkání v Senátu PČR Vyhlášení titulu Stavba roku 2013 a dalších cen: Nejlepší výrobce stavebnin Nejlepší stavební firma Osobnost stavitelství Řízení kvality ve výstavbě pozemních komunikací Odborný seminář inzerce Schiedel rozšířil řadu nerezových komínů o novinku Permeter použití. Schiedel Permeter umožňuje odvod spalin od všech typů spotřebičů na všechny druhy paliv. Schiedel Permeter lze pořídit v průměrech 80 až 350 mm a dodává se s širokým příslušenstvím pro kompletní výstavbu komína. Při průměru 180 mm v základní sestavě a výšce 7 m s izolací 250 mm se jeho ceníková cena pohybuje od Kč včetně DPH. Průměr a výška komína závisí na typu spotřebiče a umístění komína v dispozici budovy. Více informací naleznete na stránkách stavebnictví 10/13 71

72 Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Heluz Řešení pro nulové domy Odborná konference Brno, Kongresové centrum BVV Výstaviště 1 azpromo@azpromo.cz Stavební zákon velká novela v řízeních o umístění, povolení a užívání staveb, účinná od ledna 2013 Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 4 studio@studioaxis.cz Přípravný seminář na autorizační zkoušku ČKAIT Odborný seminář Praha 2, Dům ČKAIT, Informační centrum, s.r.o. Sokolská 15 iperkova@ckait.cz Technický dozor stavebníka pro program Nová zelená úsporám a při zajištění nízké energetické náročnosti Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Technický dozor při zateplování budov Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 4 studio@studioaxis.cz Heluz Řešení pro nulové domy Odborná konference Plzeň, Hotel Primavera, Nepomucká azpromo@azpromo.cz Umísťování a povolování staveb a ochrana životního prostředí Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Příprava na autorizační zkoušku ČKAIT v oboru pozemní stavby Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Příprava na autorizační zkoušku ČKAIT v oboru dopravní stavby Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT Intenzivní školení ke zkoušce Praha 9, Lisabonská 4 studio@studioaxis.cz Katastr nemovitostí po rekodifikaci občanského práva Odborný seminář Praha 2, sídlo ČKAIT, Středisko vzdělávání a informací Sokolská 15 iperkova@ckait.cz Projektová činnost a dokumentace staveb Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Energetický specialista s oprávněním ke zpracování PENB Vzdělávací kurz České Budějovice, Gerstnera 2151/6 michaela@eccb.cz Nízká energetická náročnost budov průkaz a energetický posudek, požadavky při kontrolách a pro program Nová zelená úsporám Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Dřevostavby komplexně stěna, střecha. strop Odborný seminář Brno, Kongresové centrum BVV Výstaviště 1 azpromo@azpromo.cz Školení pro stavbyvedoucí nedostatky ve vedení a bezpečnosti na stavbách Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 4 studio@studioaxis.cz Dřevěné konstrukce a dřevostavby z masivních panelů CLT Odborný seminář Praha 2, sídlo ČKAIT, Středisko vzdělávání a informací Sokolská 15 iperkova@ckait.cz www. ckait.cz Údržba a opravy historických staveb Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 4 studio@studioaxis.cz Keramické obklady a dlažby Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám nadace@abf-nadace.cz Přípravný seminář na autorizační zkoušku ČKAIT Odborný seminář Brno, OK ČKAIT Brno, Informační centrum, s.r.o. Vrchlického sad 2 iperkova@ckait.cz Přípravný seminář na autorizační zkoušku ČKAIT Odborný seminář Praha 2, sídlo ČKAIT, Informační centrum, s.r.o. Sokolská 15 iperkova@ckait.cz Odborné vedení stavby funkce stavbyvedoucího z pohledu stavebního úřadu Odborný seminář Praha 2, sídlo ČKAIT, Středisko vzdělávání a informací Sokolská 15 iperkova@ckait.cz 72 stavebnictví 10/13

73 Ředitel společnosti ÚRS Praha, František Glazar, předesílá: Analýzy Euroconstructu budou doplněny o další zajímavá a aktuální témata jako makroekonomické pohledy na Evropu, no období evropských fondů, představení tureckého stavebního trhu, certifikace budov a například i dlouhodobou předpověď vývoje sektoru stavebních renovací a oprav. Slavnostní zahájení konference proběhne již ve čtvrtek 28. listopadu večer v Tančícím dom Konference Euroconstruct Pořadatelem konference je společnost ÚRS Praha, a.s., člen sdružení Euroconstruct. Jedním z partnerů konference je Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR, který údaje od a prognózy vývoje stavebnictví Euroconstructu používá i pro své vlastní analýzy. Další informace, kontakty a registrace jsou na stránkách Na to, zda má stavebnictví šanci se vzchopit, nebo zda bude nadále klesat, se zaměří 76. ročník konference Euroconstruct. Nabídne zároveň shrnutí dosavadního vývoje stavebnictví v jednotlivých evropských zemích a jeho výhled do roku Konference proběhne v pátek 29. listopadu 2013 v kongresovém sále hotelu Ambassador v Praze. To si udrželo růst stavební produkce až do roku Poté tempo růstu pokleslo a propadlo se, příští rok by se situace měla stabilizovat a navrátit k růstu. o další zajímavá a aktuální témata jako makroekonomické pohledy na Evropu, nové období evropských fondů, představení tureckého stavebního trhu, certifikace budov a například i dlouhodobou předpověď vývoje sektoru stavebních renovací a oprav. Slavnostní zahájení konference proběhne již ve čtvrtek 28. listopadu večer v Tančícím domě v Praze. Pořadatelem konference je společ- Konference Na pražské konferenci vystoupí známé evropské a české osobnosti. Mezi hlavními řečníky jsou např. Peter Jungen a Aleš Michl. Peter Jun- Zastaví se letos celkový pokles evropského stavebnictví? proto jen 56 mld. eur. Ve srovnání s 264 mld. eur z roku 2007 se jedná gen vedl v Německu firmu Strabag, nost ÚRS Praha, a.s., člen sdružení Evropské stavebnictví má za sebou o propad na pouhou pětinu původního objemu. Tím se podíl španělského nost. cenách Aleš Michl je 2012) v současné době konference je Svaz podnikatelů ve poté založil vlastní investiční společ- Euroconstruct. Jedním z partnerů těžké roky. Od roku 2007 snížilo svůj objem o pětinu. V absolutních hodnotách to představuje výpadek 359 mld. eur během šesti let. Největší meziroční pokles byl zaznamenán v roce 2009, a to 8,9 %. V průměru za období evropské stavebnictví klesalo každý rok o 4 %. Podle odborníků ze sdružení Euroconstruct letošní rok 2013 představuje pomyslné dno v následujících letech již stavebnictví začne pomalu opět růst. Podobný trend se odráží i ve vývoji HDP. Po zastavení růstu v roce 2008 stavebnictví v Evropě snížil z 16 % na 4,4 % a Španělsko tak opustilo tzv. velkou pětku (Německo, Francie, Itálie a Velká Británie). Podobný vývoj stavebnictví, tj. rychlý růst do roku 2007 následovaný strmým pádem, zažívá ještě Irsko ( 71 %). V Portugalsku recese také dále prodloužila propad stavebnictví, který v zemi započal již v roce Skupinu zemí středovýchodní Evropy recese zasáhla s ročním zpožděním a celkového maxima v něm tak bylo dosaženo až v roce je hlavním investičním analytikem v Raiffeisenbank CZ a publikuje např. v časopise Ekonom. Ředitel společnosti ÚRS Praha František Glazar předesílá: Analýzy Euroconstructu budou doplněny stavebnictví v ČR, který údaje od Euroconstructu používá i pro své vlastní analýzy. Podrobné informace, kontakty a údaje o registraci jsou na stránkách a založil výrazném vlastní propadu investiční v roce společnost Aleš Michl Za je období v současné době je hlavním se investičním (4,1 analytikem %) se v podařilo Raiffeisenbank na dva CZ roky a publikuje objem např. stavebnictví v časopise sníží Ekonom. o 18,7 %. vrátit Ředitel se společnosti k černým ÚRS číslům. Praha, Roky František Vývoj Glazar, v jednotlivých předesílá: Analýzy zemích se Euroconstructu liší. budou 2012 doplněny cenách a 2013 o další představují zajímavá 2012) stagnaci. a aktuální témata Česká jako republika makroekonomické a Slovensko pohledy sledují na Evropu, nové V období letech evropských 2014 a 2015 fondů, se očekává představení obdobný tureckého trend, stavebního s tím trhu, rozdílem, certifikace že budov a postupné například oživování. i dlouhodobou předpověď vývoje na Slovensku sektoru stavebních už by se renovací letos měl a oprav. Slavnostní zahájení konference proběhne pokles již ve stavebnictví čtvrtek 28. listopadu zastavit, zatímco v Praha, ČR očekáváme a.s., člen sdružení jeho další Euroconstruct. po- Jedním večer v Tančícím domě. Kde Pořadatelem je situace konference nejhorší? je společnost ÚRS Irsko Portugalsko Španělsko Toto z partnerů vše platí konference o Evropě je jako Svaz celku. podnikatelů kračování. ve stavebnictví Celkový v pokles ČR, který českého údaje od Graf 2. Vývoj stavebnictví v ČR, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku v letech Vývoj Euroconstructu v jednotlivých používá zemích i pro se své však vlastní stavebnictví analýzy. od roku 2008 tak letos (2012 rovná se 100 %, ve stálých cenách) může Další informace, lišit. Nejvýraznější kontakty a poklesy registrace jsou pravděpodobně na stránkách přesáhne 30 %. zaznamenalo a stále zaznamenává Španělsko, kde průměrná meziroční změna v období byla 22,6 %. Letošní odhad objemu stavebnictví ve Španělsku činí V Maďarsku pokles začal již v roce 2006, po roce 2008 mu recese dodala výraznou akceleraci, letos by se situace měla stabilizovat. Výrazně vybočuje vývoj v Polsku. Graf 1. Vývoj HDP a stavebnictví v letech 2000 Graf 1. Vývoj HDP a stavebnictví v letech (2007 rovná se 100 %, ve stálých Graf Graf Vývoj HDP a stavebnictví stavebnictví v letech v letech (2007 (2007 rovná rovná se 100 se 100 %, %, ve stálých Graf 3. Vývoj stavebnictví v Irsku, Portugalsku a Španělsku v letech 2000 ve stálých cenách 2012) až 2015 (2012 rovná se 100 %, ve stálých cenách) cenách 2012) stavebnictví 10/13 73