BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Business angels jako alternativa financování malých a středních podniků

Transkript

1 BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Business angels jako alternativa financování malých a středních podniků Business angels as an alternative to financing small and medium enterprises Radek Michelfeit

2 Un ico rn Co lle ge, V K ap slo vn ě /2, P ra h a 3, Ná ze v p rá ce v ČJ: Bu sine ss a n ge ls ja ko a lt e rna t iva f ina n co vá n í ma lých a st ře dn ích po dn iků Ná ze v p rá ce v AJ: Bu sine ss a n ge ls as an a lt e rna t ive to f ina n cin g sm a ll an d m ed ium en te rp rise s Au to r: Rad e k Miche lf e it Aka de m ický ro k: JE L K la sif ika ce: G2 4 Ko nt a kt: E -ma il: ram ix@ ce n t rum. cz Te l. : (+4 20 )

3

4 ABSTRAKT Práce představuje business angels jako alternativu financování malých a středních podniků. Většina podnikatelů dává při rozhodování o způsobu financování svých projektů raději přednost standardním a osvědčeným metodám. Ty jim však nepřináší prakticky žádnou přidanou hodnotu. Nejen v době současného ekonomického útlumu jsou pro trh důležité i jiné formy financování, než je například bankovní úvěr. Business angels, soukromí investoři vstupující do firmy nejen s kapitálem, ale i se zkušenostmi, kontakty a know-how, vyplňují mezeru na finančním trhu a vytváří zajímavou flexibilní alternativu pro financování malých a středních podniků. Díky svým výhodám je kapitál od business angels často označován jako chytré peníze. Mezi českými podnikateli není tato forma financování v současné době příliš rozšířená, především kvůli nedostatečným informacím. Tato práce se proto snaží business angels představit jako možnost financování menších a středních podniků s růstovým potenciálem, pro které mohou business angels být vhodným zdrojem i partnerem. Úvodní část práce je zaměřena na poznání business angels, jejich původ, vývoj, typy a motivaci. Další část představuje business angels jako možnost financování a vymezuje důležitost těchto investorů v makroekonomickém i mikroekonomickém prostředí. V této části jsou i porovnány výhody a nevýhody business angels ve srovnání s využitím bankovních úvěrů a fondů rizikového kapitálu. Další část podrobně popisuje spolupráci podnikatele s business angel investorem od počátečního rozhodnutí, přes přípravu, vyhledání vhodného investora, vstup investora a spolupráci až po exit investora z podniku. Klíčová slova: business angels, obchodní andělé, investorské sítě, rizikový kapitál, alternativní metody financování, malé a střední podniky

5 ABSTRACT This work introduce business angels as an alternative to financing small and medium enterprises. Most of the entrepreneurs prefer common and proven ways when they decide how to finance their projects. In practise, however, these ways does not provide them any added value. Not only during the current economic downturn are important other forms of financing than usual (such the bank loans are). Business angels, the private investors entering into business with not only capital, but also the experience, contacts and know-how, fill the gap in the financial market and create an suitable alternative to financing small and medium-sized enterprises. The capital from business angels is often called as "smart money" thanks to its advantages. This model of financing is currently not too widespread among Czech entrepreneurs, mainly due to inadequate information. Therefore, this work seeks to introduce business angels as the possibility of financing small and medium enterprises with growth potential, for which may be business angels good source partners. Introductory part of this work is focused on understanding business angels, their origin, development, types and motivation. Another part presents business angels as an financing option and defines the importance of these investors in the macroeconomic and microeconomic environment. This section also compares the advantages and disadvantages of business angels with bank loans and venture capital funds. Another section describes in detail the cooperation of entrepreneurs with business angels since the initial decision, through training, finding a suitable investor and his entry, up to possible exit routes. Keywords: Business angels, networks of angel investors, venture capital, alternative forms of financing, small and medium enterprises

6 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že svou bakalářskou práci na téma Business angels jako alternativa financování malých a středních podniků jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány a jsou též uvedeny v seznamu literatury a použitých zdrojů. Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti s vytvořením této bakalářské práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb. V Praze dne Radek Michelfeit

7 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Petru Hájkovi, PhD. za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce.

8 OBSAH 1. ÚVOD KDO JSOU BUSINESS ANGELS Historie Charakteristika Vývoj a typy Motivace BUSINESS ANGELS JAKO ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ Význam business angels Význam z makroekonomického pohledu Význam v konkurenčním prostředí Business angels jako alternativa Business angels versus bankovní úvěr Business angels versus rizikový kapitál PRŮBĚH SPOLUPRÁCE Rozhodnutí podnikatele Hledání investora Sítě investorů Podnikatelské inkubátory a technologické parky Další metody Představení projektu Ocenění projektu při vstupu Vstup investora Spolupráce Kontrola Exit investora CASE STUDY ZÁVĚR CONCLUSION SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA 1 VALUATION WORKSHEET...50

9 1. ÚVOD Financování v začátcích patří ke kritickým momentům životního cyklu většiny firem. Zejména v době ekonomického útlumu, kdy komerční banky zpřísňují pravidla pro získání kapitálu a omezují poskytování úvěrů rizikovějším projektům, je získání kapitálu pro vznikající firmy velkým problémem. Nedostatek informací o alternativách získání kapitálu a dlouhá cesta k nalezení vhodných investorů pro konkrétní projekt se zdají být hlavními důvody, které vedou podnikatele k využití standardních metod, půjček od rodiny a přátel či bank za striktních a často nevýhodných podmínek. Tyto metody jsou omezeny i výší čerpaného kapitálu a nepřináší podnikateli prakticky žádné další výhody. Ve svém důsledku pak krachující podniky mohou regionům i státu způsobovat nemalé a zbytečné škody. Business angels, soukromí investoři vstupující do firmy nejen s kapitálem, ale i se zkušenostmi, kontakty a know-how, tak vyplňují mezeru na finančním trhu a vytváří vhodnou flexibilní alternativu pro financování malých a středních podniků s růstovým potenciálem. Kapitál od business angels je často vtipně označován jako chytré peníze, právě díky přidaným hodnotám, které business angels do investovaného projektu přináší. Ačkoliv se díky globalizačnímu působení z vyspělejších zahraničních trhů tato forma financování postupně rozšiřuje i do ostatních zemí, včetně České republiky, je financování formou business angels stále obestřeno velkými otazníky. Česká republika se například dlouhodobě snaží podporovat malé a střední podniky, zejména v oblasti financování, ale formu business angels do svých legislativních ani informačních nástrojů nezahrnuje. I v české literatuře existují o business angels jen útržkovité informace. Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl sestavit tuto práci tak, aby poskytla zejména začínajícím malým a středním podnikům o této variantě financování ucelený přehled. Považuji pro podnikatele za velmi důležité poznat business angels i z druhé strany, jejich očima, proto se například zabývám i myšlením a motivaci těchto investorů. Pro pochopení principů business angels jsem tuto formu financování porovnal například i s běžným bankovním úvěrem. V dalších kapitolách popisuji i celý průběh spolupráce mezi podnikem a investorem, které je pro podnikatele často jednou velkou neznámou. Klíčovým okamžikem je nalezení vhodného investora, proto popisuji několik více či méně obvyklých možnosti jeho vyhledání, včetně metod použitelných v České republice. Pro spojení s praxí doplňuji kapitoly o informace zjištěné průzkumy mezi soukromými investory a informacemi od business angels sítí. V závěru práce je pak uveden praktický příklad dnes velmi úspěšné společnosti, která ve svých začátcích využila fincování mimo jiné právě i od business angels a překlenula tak tzv. equity gap. 2

10 Ačkoliv se může na první pohled zdát, že je téma business angels poměrně úzce zaměřeno, není tomu tak. Je třeba chápat celý proces investování business angels v mnohem širších souvislostech. Téma je zasazeno do širšího kontextu, včetně například exkurzu do tzv. dot-com bubble období, jehož důsledky se do business angels problematiky promítají dodnes, a které pomohou podnikatelům pochopit, proč soukromí investoři své investiční příležitosti do podniků pečlivě hodnotí. 3

11 KDO JSOU BUSINESS ANGELS Historie Příležitost investovat a nejlépe zhodnotit své volné finanční prostředky hledalo a stále hledá mnoho investorů. Zejména s příchodem tzv. průmyslové revoluce, kterou odstartoval v 18. století vynález parního stroje, vyvstala důležitá otázka ohledně financování vznikajících projektů. Mnozí vynálezci a inovátoři nalezlí pochopení u soukromých investorů, kteří tak v minulosti podpořili vznik řady úspěšných projektů. Například v roce 1874 využil Alexander Graham Bell nabídnutý kapitál od dvou soukromých investorů, Gardinera Hubbarda a Thomase Sanderse, k zafinancování nákladů na vývoj telefonu a později založení telefonní společnosti (Town, 1988). Henry Ford mohl v roce 1903 odstartovat svoji firmu na výrobu automobilů díky dolarům získaných od 5 soukromých investorů. Společníci William Hewlett a David Packard založili svoji firmu během Velké hospodářské krize za podpory svého profesora s investicí 538 dolarů. Dnes veleúspěšná společnost HP, která působí téměř ve všech státech světa, vznikala za skromných podmínek v Packardově garáži, ovšem obrovský přínos pro rozvoj firmy měl profesor zakladatelů Frederick Terman, který se díky svým univerzitním znalostem a zkušenostem z daného oboru stal mentorem celého projektu. Nápad, kterému věřil, tak mohl podporovat nejen svými penězi. Pojem business angels se poprvé objevil na začátku 19. století, kdy divadlům na americké Broadway avenue scházely finanční prostředky na vyprodukování nových inscenací (Linde a Prasad, 2000). Potřebný kapitál pro oživení repertoáru slavných divadel nakonec jejich představitelé našli u bohatých investorů, milovníků umění, jejichž motivací nebyl jen finanční zisk, ale také kladný vztah k divadlu a možnost poznat osobně slavné herce, zpěváky a producenty. 2.2 Charakteristika Dodnes je pojem business angels (obchodní anděl či andělský investor) užíván pro soukromé, neformální investory, kteří hledají vhodné příležitosti pro zhodnocení svých nevyužitých finančních prostředků. A to zejména v oborech, které je osobně zajímají nebo s nimi mají zkušenost ze svých předešlých podnikatelských aktivit. Tito investoři nabízí jako přidanou hodnotu ke svému kapitálu i své zkušenosti, know-how a důležité kontakty, ke kterým by se začínající podnikatelé sami vůbec nedostali, nebo by k jejich získání uplynula dlouhá doba. 4

12 V literatuře lze nalézt různé definice obchodních andělů. Např. Synek (2007) uvádí, že za tímto označením zpravidla vystupují kapitálově silní jedinci, často s vlastními rozsáhlými zkušenostmi z podnikání, kteří jsou ochotni použít vlastní kapitál pro investice do pro ně zajímavých nápadů či podniků. Kapitálový vstup uskuteční zakoupením minoritního podílu ve firmě s očekáváním, že po určité době (zpravidla 3-5 let) tento svůj podíl odprodají a na základě rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou svého podílu realizují zisk. Podle Veber et al. (2008) je business angel individuální investor využívající vlastní kapitál na financování perspektivních malých a středních podniků s výrazným růstovým potenciálem. Jedná se zpravidla o firmy ve fázi seed, start-up nebo v expanzní fázi životního cyklu. Ač se různé odborné zdroje neshodují v tom, zda tito investoři působí v investované společnosti převážně aktivně či pasivně, shoda panuje na jejich přínosu. Business angels kromě finančních prostředků do investované firmy přináší své předchozí zkušenosti, znalosti a kontakty. Jde tedy v drtivé většině o zkušené podnikatele, obchodníky, odborníky na informační technologie, marketing, právo, řízení lidských zdrojů a další oblasti, ve kterých se již z jakéhokoliv důvodu nemusí sami aktivně angažovat. Business angels jen zřídka investují do odvětví, kterému nerozumí, ve kterém nezískali vlastní pracovní zkušenosti nebo se s danou oblastí nesetkávají alespoň v jejich volném čase. Z demografického hlediska nelze přesně určit například věk či oblast předchozího působení těchto investorů, protože jejich původ je poměrně různorodý. Podle amerického průzkumu (Harrison a Mason, 2007) má většina všech soukromých investorů zkušenosti se založením vlastní firmy. Ovšem jejich profesní zaměření se liší. Podle tohoto průzkumu mělo nejvíce soukromých investorů (mužů) dřívější pracovní zkušenosti zejména z obecného a finančního managementu, ženy spolu s obecným managementem zastávaly dříve ve velké míře funkce i v oblasti lidských zdrojů a marketingu (muži z oblasti HR byli například zastoupeni pouze u 5,3 % případů). Věk investorů se obecně udává přibližně mezi 35 a 65 lety. Průzkum Harrison a Mason (2007) ovšem sledoval věk business angels i podle pohlaví. Ukázalo se, že nejpočetnější řadu u mužů tvoří kategorie mezi 35 a 44 lety (38,1 %). Ženy oproti tomu byly nejvíce zastoupeny ve věkovém rozmezí od 55 do 64 let (47,4 %). 2.3 Vývoj a typy Ve vyspělých zemích, kde se stále více obchodní andělé stávají běžnou možností získání kapitálu, se rozlišuje i vývoj typického investora v čase. Podle fáze, ve které se investor právě nalézá, má i své pojmenování. Takový vývoj ukazuje Obrázek č. 1. 5

13 Obrázek 1: Milníky investora typu business angel Zdroj: José et al. (2007) Cesta investora začíná zjišťováním informací, čtením článků a pochopením celého procesu investování. Pojmem Virgin Angel se nazývá investor, který má zájem o investice, ale ještě na svoji první příležitost čeká. Po uskutečnění první investice přejímá pojmenování Starting Angel. Dalším milníkem je první ztráta, po které může následovat i ukončení investorských aktivit. Business angel se ale může dále vzdělávat, například v různých business angels akademiích. Tyto akademie poskytují vzdělávací program, jehož cílem je naučit začínající soukromé investory (zejména typu virgin angel) lépe porozumět dané problematice (například naučit investora správně vyhodnotit riziko investiční příležitosti či prohloubit znalosti potřebné ke správě investice tohoto typu). Další možností je připojit se k již zkušeným investorům v tzv. business angels sítích. 1 V takové fázi je investor nazýván jako Networking Angel. Po provedení dalších úspěšných investic se pak stává velmi zkušeným investorem, nazývaným Mega Angel. Jiný způsob rozdělení business angels investorů představili Linde a Prasad (2000). Rozdělili investory podle zkušeností z podnikatelských aktivit a z daného odvětví, do kterého chtějí investovat. Uspořádáním do tabulky vznikly čtyři různé typy obchodních andělů, jak je možné vidět na Obrázku č BA sítím se věnuji podrobněji v podkapitole 4.2 Hledání investora. 6

14 Obrázek 2: Typy investorů business angels Zdroj: Linde a Prasad (2000) Prvním typem podle tohoto rozdělení jsou investoři s malými podnikatelskými zkušenostmi i malými zkušenostmi z daného oboru. Jak uvádí Linde a Prasad (2000), patří sem obvykle lidé, kteří získali kapitál například na burze, prodejem nemovitostí, dědictvím nebo vydělali peníze prostřednictvím svých povolání (například lékaři, právníci, makléři apod.). Hledají příležitosti k vyššímu zhodnocení svých finančních prostředků zejména v začínajících společnostech, ale nechtějí v nich být aktivně zapojeni. Jejich přidaná hodnota je tedy omezena obvykle jen na finanční podporu a investují spíše nepravidelně (ad hoc při výjimečných příležitostech). Největší problém u těchto investorů je právě menší znalost celé problematiky investování. Jejich větší netrpělivost při návratu investic a přehnané obavy i při sebemenším náznaku horšího vývoje mohou zapříčinit předčasné ukončení spolupráce investora s daným podnikem. Druhým typem podle Linde a Prasad (2000) jsou profesionální podnikatelé, kteří investují za hranice své kvalifikace a oblasti předchozí působnosti. Právě díky vlastním zkušenostem z podnikání jsou zpravidla mnohem trpělivější než předchozí typ a mohou tak dosáhnut vyšších zisků. Přestože nedisponují zkušenostmi z dané oblasti, mohou podle mého názoru uspět díky aplikování svých předchozích úspěšných postupů v podnikání. Tím je myšlen například systematický přístup k celému projektu, ověřené metody eliminace rizik, zpracování kvalitního průzkumu trhu, zkušené postupy při vyjednávání, využití i méně obvyklých přístupů k řešení problémů apod. Třetím typem je naopak investor s velkými zkušenostmi v oboru, ale bez vlastní podnikatelské zkušenosti. Podle Linde a Prasad (2000) to mohou být současní nebo bývalí vrcholoví manažeři významných společností. Vytváří si obvykle vlastní analýzy společnosti i trhu. Poskytují projektu aktivní podporu a mohou sami zastávat post ve vedení společnosti. V případě tohoto navázání na svou předchozí činnost mohou být podle mne velmi úspěšní, ovšem riziko spočívá v jiné 7

15 velikosti a postavení firmy. Manažer dříve velké společnosti se najednou dostává do situace, kdy má v nově vznikající nebo rozvíjející se firmě omezené prostředky (navíc jeho vlastní) a firma nemá na trhu ještě vytvořené potřebné zázemí. Navíc postupy požívané a zažité ve velké společnosti nemusí v mladé firmě vůbec fungovat. Posledním typem jsou tzv. strážní andělé. Ti disponují podnikatelskými zkušenostmi a mají zkušenosti i z daného odvětví. Aktivně pomáhají managementu v růstu společnost a kromě předávání zkušeností investují i vyšší částky. Podle Linde a Prasad (2000) se může jednat o 100 až 150 tisíc dolarů do jedné společnosti, při počtu investovaných společností 2 až 4 ročně. Aktivní spolupráce a vyšší investice představují pro tyto investory sice určité omezení z hlediska svých časových i finančních kapacit, ale odměnou je zpravidla vysoká návratnost investice. V průzkumu Linde a Prasad (2000) mnozí investoři tohoto typu uvedli, že v poslední době dosáhli návratnosti vyšší než 40 %. 2.4 Motivace Přestože z většiny charakteristik obchodních andělů vyplývá, že do projektů vstupují za účelem zhodnocení svých volných finančních prostředků, nelze učinit jednoznačný závěr, že touha po zhodnocení kapitálu je jejich jedinou motivací. Ač i v různých průzkumech bývá uváděnou motivací dosažení zisku, významnými faktory pro rozhodnutí stát se obchodním andělem je také například osobní uspokojení z účasti na podnikatelské činnosti nebo cesta, jak se pobavit se svými penězi (Harrison a Mason, 2007). Skrytou motivací investora, který podporuje nový nápad, objev nebo vynález již od jeho vzniku, pak může být například i vnitřní uspokojení z veřejného spojování jeho osoby s úspěšným projektem. Mnozí také mohou toto investování považovat za hobby, o kterém pak hovoří se svými partnery během golfu (Prokop, 2005). Zatímco profesionální kapitálové společnosti chtějí primárně vydělat peníze a možná tím i přispět společnosti, mnoho obchodních andělů cítí potřebu být prospěšní a k tomu, pokud to bude možné, vydělat peníze (Kawasaki, 2004). Podle mého názoru se tato teorie potvrzuje zejména u starších a velmi úspěšných podnikatelů, kterým už nejde primárně o co nejvyšší výnos z investovaných projektů, a začínají zastávat spíše morální hodnoty místo peněz. Mohou cítit za svoje celoživotní úspěchy určitý dluh vůči společnosti a snaží se ho tak splatit začínajícím podnikatelům. Investice do určitého projektu může být sama o sobě nevýnosná, ale lepších výsledků může dosáhnout tzv. synergickým efektem.2 Business angels jsou často osobně zainteresováni ve více 2 Synergie označuje situaci, kdy výsledný celek je větší než prostý součet jednotlivých částí, respektive výsledný efekt celku je vyšší, než efekt jednotlivých složek. 8

16 společnostech, často s podobnými oblastmi působení, jejichž propojení a vzájemná spolupráce může vést k vyšším dosaženým ziskům. Sofistikovaný investor si je vědom toho, že pokud chce docílit očekávaných výnosů za přiměřené míry rizika, je nezbytné své portfolio diverzifikovat. To může docílit buď investováním do různých produktů na stejné bázi (tzv. horizontální diverzifikace, např. držení akcií různých společností), nebo může své portfolio složit ze zcela odlišných forem investic (tzv. vertikální diverzifikace, např. držení akcií a zároveň zlata). První varianta sice riziko snižuje, druhá varianta ale může navíc investora ochránit například i před výkyvy ekonomiky. Cenou za nižší riziko je zde samozřejmě dle tzv. magického trojúhelníku i nižší výnos, ovšem nalezení kompromisu mezi výnosem, rizikem a likviditou záleží již na konkrétní strategii každého investora. Z výše uvedených důvodů tak bývají business angels označováni jako relativně flexibilní varianta získání kapitálu. Nezdráhají se investovat i do méně osvědčených projektů s vyšším rizikem, na rozdíl od jiných poskytovatelů, kteří očekávají především co nejvyšší zhodnocení své investice. Jinou motivací pro business angels může být například prostá snaha udržet krok s novými produkty a technologiemi ve stále rychleji měnícím se podnikatelském prostředí. Obrázek č. 3 ukazuje výsledky průzkumu ve Francii v r. 2003, který zkoumal motivaci stát se obchodním andělem. Mezi uvedenými důvody byl i např. zájem podílet se na místním rozvoji. Obrázek 3: Primární motivace Business angels ve Francii (r. 2003) Zdroj: France Angels Survey (2003) in EBAN (2009), vlastní úprava 9

17 3. BUSINESS ANGELS JAKO ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ 3.1 Význam business angels Význam z makroekonomického pohledu Z makroekonomického pohledu zastávají business angels důležitou roli. Větší a ustálené společnosti na trhu spíše redukují počet svých zaměstnanců. Oproti tomu malé a mladé firmy, u kterých investor vidí růstový potenciál, nová pracovní místa vytváří (Benjamin a Margulis, 2005). Další místa jsou pak vytvářena spolu s růstem společnosti. Obdobná je i situace v České republice. Analytik ČSÚ Kupka (2010) uvádí, že kapacita malých a středních podniků (aproximovaná počtem zaměstnaných) má dnes už významný a do velké míry stabilní podíl na výkonu české ekonomiky, který se již pohybuje kolem 70 % celkově zaměstnaných v odvětví nefinančních podniků a domácností (na celkovém počtu zaměstnaných v národním hospodářství pak více než 50 %). Jestliže v druhé polovině devadesátých let klesala celková zaměstnanost a rychle rostla nezaměstnanost, zaměstnanost v sektoru MSP se zvyšovala. Není pochyb o tom, že nebýt aktivity sektoru MSP, pokles zaměstnanosti by byl rychlejší. Business angels, kteří aktivně spolupracují na tvorbě nových podniků, tím vlastně přispívají i k vytváření nových pracovních pozic na trhu práce. Podle mého názoru jsou ale prospěšní i opačným principem. Zkušení investoři mají již dostatečně zmapovaný trh a dokážou s určitou pravděpodobností odhadnout potenciál nového nápadu, objevu, vynálezu či obecně projektu. Pokud zhodnocení svých investic nevěří (stejně jako například banka a další instituce poskytující kapitál), neperspektivní firma tak z finančních důvodů nemusí vůbec vzniknout. Rozhodnutí racionálního investora o vstupu do společnosti představuje určitou záruku, že nově vytvořená pracovní místa mají své rozumné opodstatnění. Do určité míry jsou tak eliminovány případné negativní dopady krachu společnosti (zejména na oblast zaměstnanosti a na ostatní stakeholdery, například dodavatele, partnery a odběratele). Tento filtr považuji za velmi potřebný právě u nově vznikajících firem. Podnikatelské chování se stává postupně velkým trendem v naší společnosti a velké množství problémových firem může brzdit nejen regionální, ale ve svém důsledku i celonárodní ekonomiku. 10

18 3.1.2 Význam v konkurenčním prostředí Patrně nejvýznamnější přínos business angels se přikládá jejich schopnosti pokrýt mezeru v nabídce financování na trhu. Pro podniky znamenají business angels v mnoha případech jedinou možnost získání kapitálu v množství, které už podnikatel není schopen získat od rodiny, přátel a bláznů (3F - Friends, Family and Fools, někdy také bývá na třetím místě uváděno Founders) a které naopak pro venture kapitálové fondy ještě nepředstavuje lukrativní investici s adekvátním výnosem (viz Obrázek č. 4). Tato mezera ve zdrojích financování se nazývá equity gap" a např. podle Evropské komise (2006) má negativní vliv na evropské malé i střední podniky. Obrázek 4: Důležitost business angels při vyplňování tzv. equity gap Zdroj: EBAN (2006) Kromě nedostatku finančních prostředků mohou business angels také do určité míry pokrýt problém nedostatečně zkušených podnikatelů. Ti jsou často orientováni spíše na produkt a jeho technologii, než na potřeby trhu a zákazníků. Podle mého názoru takový podnikatel či spíše vynálezce může jen s technologickými znalostmi jinak výborného produktu na trhu těžko sám uspět. Pokud jde o perspektivní produkt, který řeší skutečný problém, může i méně zkušený podnikatel dočasně těžit z jeho velké prvotní poptávky, ale i přes možnosti patentových ochran se na trhu zákonitě objeví další, zkušenější subjekty s podobným řešením stejného problému. Ovšem lepší znalost trhu konkurenta, jeho dlouhodobější působení v podnikatelské sféře a v neposlední řadě i finanční náskok oproti začínajícímu podnikateli (který je navíc zatížen náklady na vývoj svého prvotního řešení) může nakonec vést k úplnému vytěsnění tohoto méně zkušeného podnikatele z trhu. 11

19 Soukromý investor svými investicemi i zkušenostmi aktivně podporuje vznik nových technologií, včetně přeměny na jejich následné využití v praxi (Benjamin a Margulis, 2005). Schopný investor nabízí možnost nezávislého zhodnocení celého business plánu včetně jeho korekcí, vylepšení předpovědí prodeje a realistického současného i budoucího ohodnocení firmy. Tyto důležité faktory včetně kontaktů zorientovaného investora na trhu vytváří pevné základy pro start-up společnosti i předpoklady pro její vysoký dlouhodobý růst. 3.2 Business angels jako alternativa Problém financování podniků obecně je velmi rozsáhlý. Například podle průzkumu World bank (2008) považuje nejvíce firem v České republice za největší omezení právě přístup k financím (viz Obrázek č. 5). Proto je podle mne velmi důležité, aby na trhu existovalo více alternativních metod získání kapitálu, které uspokojí poptávku firem po kapitálu a zároveň zkvalitní nabídku standardních poskytovatelů kapitálu. Obrázek 5: Počet firem (v %) a jimi identifikované překážky v podnikání Sloupcový graf představuje firmy v ČR, spojnicový graf průměr východní Evropy a střední Asie. Zdroj: World Bank (2008) Poznatky i z mých vlastních zkušeností ukazují, že u veřejnosti i podnikatelů je využití kapitálu od soukromých investorů velkou neznámou. Začínající podnikatelé, pokud řeší problém s nedostatkem financí pro svůj projekt, se zpravidla v první řadě informují o možnosti získání půjček od bankovních institucí. Jsou pro podnikatele více dostupné díky síti poboček a povědomí o jejich produktech je rozšířeno díky reklamním kampaním. 12

20 Většina podnikatelů se již naučila porovnávat produkty mezi bankami, ovšem málokterý se pustí do porovnání se zcela odlišnými formami získání kapitálu. I ti podnikatelé, kteří chtějí realizovat netradiční projekty, se při financování obracejí raději na tradiční formy financování. Důvodem může být to, že jsou na tyto produkty často navázáni i v osobním životě (osobní účty, spotřebitelské úvěry, hypotéky apod.) a spolupráce s velkými institucionálními partnery pro ně představuje větší záruku jistoty a férového jednání. Pokud se obrátí pro rady například na své přátele, kolegy nebo již zkušenější podnikatele, jen málokterý z nich má povědomost, nebo dokonce vlastní zkušenost s využitím nějaké podobné alternativy. Dále na straně poptávky brání růstu ve využívání soukromých investorů převažující obava podnikatelů ze ztráty nezávislosti (Klusáček et al., 2008b). Bojí se například převzetí firmy chytřejším investorem nebo odcizení svého know-how. Přitom pro některé projekty mohou business angels představovat mnohonásobně výhodnější variantu financování. Povědomí o možnosti získání soukromého kapitálu velice souvisí s množstvím informací, které lze o této alternativě nalézt. Zejména v českém prostředí existují pouze útržkovité informace. České internetové portály se o této možnosti zmiňují pouze okrajově, odborné publikace o této problematice v českém jazyce skoro neexistují. Ze strany státu jsou podle mne spíše obavy z propagace různých alternativ, na které stát nemá přímý dohled (na rozdíl od bankovních institucí). Například Koncepce rozvoje malého a středního podnikání na období MPO (2006) v kapitole Financování zmiňuje, že kromě prostředků státního rozpočtu a strukturálních fondů budou významným zdrojem rozvoje malého a středního podnikání soukromé prostředky, a to jak vlastní prostředky malých a středních podnikatelů, tak prostředky komerčních bank a soukromých investorů. Jakým konkrétním způsobem však chce stát podporovat prostředky soukromých investorů, nebo jak se k jejich kapitálu malé a střední podniky dostanou, již neupřesňuje. Zcela jinak se k podporování soukromých investic staví například Velká Británie. Tam funguje od roku 1994 mechanizmus nazvaný Enterprise Investment Scheme (EIS). Jak uvádí Klusáček et al. (2008a), jeho účelem je nápomoc menším podnikům s vyšší úrovní investičního rizika (výhradně podnikům nekótované na burze, jejichž objem aktiv je menší než 7 mil. ) získat kapitálový vstup investora, tedy především neinstitucionalizovaného typu business angel. V rámci tohoto programu jsou stanoveny konkrétní a výrazné daňové výhody pro soukromého investora (Klusáček et al., 2008a): Investor, který má menší než 30% podíl ve společnosti splňující podmínky mechanismu EIS může od své daňové povinnosti (daně z příjmů) odečíst až 20 % objemu investice, přičemž minimální investice do jedné společnosti je 500 a maximální 400 tis. za rok. 13

21 Investor vkládající kapitál do společností splňujících podmínky mechanismu EIS, který má ve společnosti vyšší, než 30% podíl může požádat o odklad daně z kapitálového výnosu. Neúspěšný investor, který investoval do podniku dle podmínek mechanismu EIS, může započíst ztrátu z investice vůči kapitálovým výnosům či jinému příjmu zdanitelnému daní z příjmů. Investoři, kteří drží kapitálovou investici v podniku déle než tři roky (zpravidla případ investorů typu business angels), jsou zcela osvobozeni od daně z kapitálových výnosů (tuto výhodu lze využít pouze v případě, kdy nebyla již dříve využita výhoda odpočtu části investice od daně z příjmů viz první odrážka). Systém EIS stimuluje investice business angels do raných fází rozvoje podniků. Na straně investorů tento mechanismus díky možnosti daňových odpočtů snižuje úroveň rizika, kterému se při investicích do menších dosud nerozvinutých podniků vystavují (Klusáček et al., 2008a). Ve vyspělých zemích jsou si už patrně vědomi pozitivního vlivu soukromých investic na ekonomiku v regionu i celém státu. V podmínkách České republiky zatím podobná podpora chybí. Záporně se projevuje neochota státu poskytovat nositelům tohoto kapitálu snížení daňového zatížení nebo jiná zvýhodnění, částečně kompenzující vysokou rizikovost těchto projektů (Synek, 2007). 3.3 Business angels versus bankovní úvěr Přestože se ve většině zahraničních materiálů o business angels objevuje porovnání této formy s tzv. venture kapitálem (který je v daných zemích mnohem rozvinutější než u nás), rozhodl jsem se nejdříve pro lepší pochopení samotné podstaty business angels položit na druhou stranu k porovnání běžné bankovní úvěry. Bankovní úvěry jsou obecně jedním z nejčastěji využívaných zdrojů financování malých a středních podniků. V roce 2009 používalo téměř 47 % českých firem bankovní úvěr nebo úvěrovou linku (World Bank, 2009)3. Otázkou je, zda jsou bankovní úvěry tolik využívány díky své výhodnosti, či jsou podniky nuceny tuto možnost využívat kvůli omezené nabídce jiných, alternativních možností. Na jednu stranu komerční banky provádí své aktivity pod dohledem vyšších institucí (např. České národní banky v ČR), podle zákonných předpisů a podle svých vnitřních standardů, které dohromady snižují riziko nekorektního jednání pro podnikatele. Na druhou stranu nedokonalá, 3 Úvěrová linka umožňuje zákazníkovi si opakovaně půjčovat od banky peníze do výše předem stanoveného úvěrového limitu. Jedním z obvyklých příkladů tohoto typu je kontokorent. 14

22 mnohdy přísná kritéria pro poskytování úvěrů mohou podnikateli zcela znemožnit realizaci svého zajímavého business záměru. Pro začínající firmy je například složité získat kapitál kvůli absenci historie a záruk. Oproti tomu business angels provádí individuální hodnocení příležitosti a díky své nezávislosti tak nejsou vázáni na žádná striktní pravidla. Business angel se stává flexibilním partnerem, u kterého je historie firmy či podnikatele jen jedno z kritérií, podle kterého se rozhoduje. Přímý vstup investora do firmy neznamená status věřitele, nýbrž spoluvlastníka či společníka, participujícím na každoročních výsledcích hospodaření společnosti, nebo uspokojujícím se z výdělku při odprodeji svého podílu. V obou případech je zisk investora závislý na výsledcích hospodaření firmy. Banky poskytující půjčky však nemají zájem stát se podílníkem, mnohdy jim to stanovy ani nedovolují (výjimečně se ale banka může stát vlastníkem, například v situaci, kdy podnikatel svým podnikem ručí a poruší dohodnuté podmínky půjčky), jak uvádí Prokop (2005). Dalším podstatným rozdílem mezi bankovními produkty a financemi od business angels je jejich rozdílná zátěž na ekonomiku firmy. Zatímco klasický bankovní úvěr se promítá každý měsíc negativně do zisku i cash flow firmy (bez ohledu na finanční výsledky firmy), chytré peníze obchodních andělů nevyžadují žádné pravidelné fixní splátky. 4 V neposlední řadě nižší míra úvěrů (cizího kapitálu) a náklady na jeho splácení pozitivně ovlivňují poměrové ukazatele, zejména ukazatele zadluženosti. S předchozími body je také spojen rozdíl v situaci, kdy výsledky firmy jsou horší než očekávané. Zatímco banka má několik možností k zajištění své pohledávky při neschopnosti firmy splácet (např. zástavní právo či ručení třetí osobou), soukromý investor nemá kryté riziko případné ztráty. Proto je pro něj tolik důležité bezchybně ohodnotit příležitost již na začátku při svém vstupu do firmy. Pro soukromého investora jsou kromě samotného plánu a finančních rozpočtů klíčové například osobní sympatie k podnikateli, společná vize, životní filozofie atd.5 V České republice funguje několik úvěrových registrů, díky kterým mají bankovní instituce dokonalý přehled o všech aktuálních i v minulosti čerpaných úvěrech pro zjištění bonity svého potencionálního klienta. Například Centrální registr úvěrů ČNB soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umožňuje operativní výměnu těchto informací mezi jejími účastníky. Těmi jsou všechny banky a pobočky působící na území České republiky. V případě zjištění špatné platební morálky nebo velkého počtu současných dluhů se tím snižují šance podnikatele na získání dalšího úvěru (snižuje se jeho bonita). Kapitál od business angels ale není úvěrem, tedy při žádosti o úvěr a současném využití kapitálu od business angels není podnikatel v očích banky negativně ovlivněn. Naopak, vstup silnějšího (finančně zajištěného, 4 Výjimku by tvořil pouze akciový vstup investora, kterému jsou vypláceny dividendy. 5 Více viz kapitola 4.4 Ocenění projektu při vstupu. 15

23 zkušeného, známého) investora může banka při svém scoringu velmi pozitivně ocenit (jeho bonita se zvyšuje). Někteří investoři dokonce podle EBAN (2006) působí jen jako bankovní záruka svojí osobností, aniž by přímo investovali svůj kapitál. Navíc úroková sazba je přímo odvislá od rizika, kterému banka čelí. Jak uvádí Prokop (2005), například úrokový rozdíl (diferenciál) mezi půjčkou, která je zajištěná nemovitostí, a půjčkou, která je zajištěna pouze bianco směnkou, se může pohybovat okolo 2 %. V předchozích kapitolách byl zmíněn tzv. synergický efekt. Součinnost několika firem, ve kterých se obchodní anděl vyskytuje, může přinést všem stranám mnohem více, než by byl prostý součet efektů ze samotného působení jednotlivých subjektů. V případě banky je však v současnosti nemyslitelné, že by se snažila sama za tímto účelem spojovat své klienty. Dále může business angel částečně zajišťovat či výrazně podporovat některé funkce podniku, například marketing. Může přilákat lepší odběratele i dodavatele díky svým kontaktům, množstevním slevám, dlouholeté věrnosti některým firmám a obecně i posílit pozici firmy při vyjednávání podmínek ve všech obchodních oblastech. Pomoc od banky v těchto oblastech samozřejmě nelze očekávat. 3.4 Business angels versus rizikový kapitál Rizikový kapitál (venture capital) je mnohými autory představován velmi podobně jako kapitál od business angels. Principem rizikového kapitálu je nákup podílu na základním kapitálu podniku (zpravidla menšinového), správa investice, zhodnocení v časovém horizontu nejčastěji 3 5 let a následný prodej majetkového podílu se ziskem (Nývltová a Marinič, 2010). Stejní autoři dále tvrdí, že i poskytovatelé tohoto způsobu financování přináší odborné znalosti, které mají pro podniky často větší význam než vložený kapitál. Osobně vidím mezi business angels a rizikovým kapitálem (vystupujícími klasicky jako fondy rizikového kapitálu) zásadní rozdíly. Vztah business angels s rizikovým a se soukromým kapitálem, který používají významné instituce v daném oboru (například EVCA nebo SVCA) a který dále užívám v této práci, je sestaven na Obrázku č. 6.6 Soukromý kapitál (private equity) se podle tohoto rozdělení skládá z rizikového kapitálu (venture capital), kapitálu od obchodních andělů (business angels) a na ostatní formy soukromého kapitálu (jako například tzv. mezaninové financování, manažerské odkupy, refinancování apod.). 6 EVCA = European Private Equity & Venture Capital Association, SVCA = Swedish Private Equity & Venture Capital Association. 16

24 Obrázek 6: Vztah soukromého kapitálu, rizikového kapitálu a kapitálu od obchodních andělů Zdroj: na základě EVCA (2007); SVCA (2007), vlastní úprava Veber et al. (2008) uvádí, že jsou Business angels v podstatě obdobou rizikového kapitálu, jen jejich realizace probíhá v menších objemech a prostřednictvím jednoho investora. Diference mezi rizikovým kapitálem a business angels jsou dle mého názoru velmi důležité a mohou mít zásadní vliv na investovanou společnost. Podstatný rozdíl mezi kapitálem business angels a poskytovateli rizikového kapitálu je vlastnický vztah k vkládaným penězům. Fondy rizikového kapitálu se skládají z peněz, které jsou shromážděny od různých investorů a až následně investovány podle rozhodnutí správců fondu. Poskytovatelé rizikového kapitálu tedy investují svěřené peníze třetích stran, oproti tomu business angels investují zásadně vlastní zdroje. Zatímco business angels již byli představeni jako osoby pocházející z podnikatelského prostředí, správci fondů rizikového kapitálu jsou zpravidla finanční manažeři, často současní či bývalí zaměstnanci bank. Sledují převážně finanční stránku investované společnosti a běžně investují do oblastí, se kterými nemají sami vlastní podnikatelské zkušenosti. Nedostatkem pak může být jejich menší znalost daného odvětví a absence důležitých vazeb a kontaktů v konkrétní podnikatelské sféře. Shromážděné peníze ve fondech rizikového kapitálu mohou dát dohromady vyšší částky, než jsou schopni či ochotni investovat obchodní andělé. V tom se odráží i jejich cílová skupina. Rizikový kapitál je častěji směřován do společností středních až velkých. Je to logické i vzhledem k požadované výnosnosti, jelikož u fondů je zisk rozdělován poměrně mezi jednotlivé investory. Proto musí být v absolutním vyjádření celkový výnos rizikového kapitálu vyšší, aby uspokojil větší počet investorů daného fondu. Odlišné u obou forem financování jsou i vstupní požadavky na investovanou firmu. Zatímco business angels hodnotí příležitost spíše na základě svých předchozích zkušeností a vyhotovují si jen základní screening společnosti (či méně nákladné analýzy), pro poskytovatele rizikových fondů 17

25 je nezbytná rozsáhlá due diligence, tedy analýza podniku zejména v oblasti financí a práva. Tento audit však bývá velmi nákladný jak finančně, tak časově. Poté, při rozhodnutí o vstupu do firmy, jsou u rizikových fondů uzavírány obsáhlé smluvní dokumenty, které se neobejdou bez právního poradenství. Business angel vyžaduje často jednodušší a standardizované smlouvy a počáteční náklady při jeho vstupu jsou obvykle mnohem nižší. Po dobu investice je rozdílná i spolupráce s představiteli investované firmy. V případě rizikového kapitálu může být u větších společností vyžadováno členství v představenstvu a pravidelným podrobnějším reportingem sledovány všechny důležité ukazatele hospodaření. Obchodní anděl působí spíše formou poradenství (Nývltová a Režňáková, 2007). Primárním cílem fondů rizikového kapitálu je jednoznačně maximalizace zisku. Od počátku je zásadní strategie budoucího exitu z firmy. Výše zisku je zde klíčová již kvůli budoucí důvěře v manažera fondu, který se rozhodl svěřené finance do dané firmy investovat. Zisk zde musí také pokrýt zmíněné vysoké náklady spojené se vstupem do firmy. Cíle obchodního anděla mohou být různé, jak již bylo zmíněno výše, zisk nemusí být hlavním cílem. Díky bližšímu vztahu investora s představiteli firmy může být exit dohodnut individuálně a flexibilně, podle nastalých podmínek. 18

26 4. PRŮBĚH SPOLUPRÁCE 4.1 Rozhodnutí podnikatele V předchozí kapitole byly představeny základní rozdíly u různých možností získání kapitálu. Každá z nich nese své výhody i nevýhody, proto by měl podnikatel nejprve zvážit, zda je pro něj využití obchodních andělů opravdu tou nejvhodnější možností. Výhodnost použití na konkrétní projekt je vždy posuzována individuálně s ohledem na rozpracovanost projektu, velikost, výši potřebného kapitálu, výši rizika a podle mnoha dalších parametrů. Pro některé podnikatele může být například až zbytečné shánět tyto chytré peníze (jak jsou často nazývány) vyměnit je za podíl celé firmy a nechat se tlačit investorem do pro investora očekávaných výsledků, pokud potřebují pouze finance. V takovém případě je mnohem jednodušší využít například bankovní úvěr. Jedna z otázek by se měla týkat i výše finanční potřeby. Je důležité počítat s tím, že business angel investuje svůj kapitál pouze v určitém rozmezí, které se může například lišit od rozmezí bankovních úvěrů. Spodní mez tvoří částka, která pro něj představuje ještě dostatečný výnos, horní hranice je velice individuální a liší se i v různých státech v závislosti na kapacitách konkrétního investora či investorů. Další otázka se týká rizika a návratnosti. Tradiční způsoby získání kapitálu jsou určené pro podniky, které mohou zaručit, že budou schopny použitím investice navrátit vypůjčené peníze a to i s domluvenými úroky. U tradičního dluhového financování je nutno zejména prokázat budoucí finanční příjem, dobrou úvěrovou historii, zkušený manažerský tým, apod. Pokud daný podnik nabízí vysoké riziko s nejistými výnosy (což je u začínajících podniků obvyklé vzhledem k slabému cash flow), větší zadlužeností nebo nezkušenému vedení, zůstává podle Benjamin a Margulis (2005) jedinou možností už jen právě méně tradiční forma financování. Samozřejmě tyto faktory hrají důležitou roli i při rozhodování soukromého investora. Jeden neznámý investor prohlásil, že jestliže rozhodujícím prvkem úspěšných obchodů s nemovitostmi je lokace, lokace, lokace, určujícím prvkem úspěšného podnikání je management, management, management (Benjamin a Margulis, 2005). Hlavní rozdíl však vidím v tom, že například u bankovních institucí jsou podmínky poskytnutí kapitálu jasně dané, včetně podmínek zajištění a splácení úvěru, kdežto u business angels vždy záleží na individuálním zhodnocení konkrétní příležitosti, bez nutnosti řídit se jakýmikoliv psanými pravidly. Důležité je i načasování, respektive oslovení investora ve správné fázi projektu. Pro zaujetí investora bude vhodné představit už co nejkonkrétnější produkt. Od něj si pak investor může 19

27 odvodit případnou poptávku, odhadnout náklady, výnosy a předpokládanou návratnost své investice. Zejména u zcela nového výrobku je velice důležité, jakým způsobem je podnikatel připraven výrobek po uvedení na trh chránit před případným zneužitím. 7 Ochrana výrobku je pro investora podstatná, protože brání případným konkurentům vstoupit na trh se stejným produktem a snižovat tak zisk dané společnosti. Na druhou stranu může ale být pro podnikatele proces ochrany výrobku velmi časově i finančně náročný, zejména pokud se jedná o ochranu i na území jiných států. Podnikatel se pak musí racionálně rozhodnout podle zvolené obchodní strategie a podle legislativy daných států, jak a kde bude produkt chráněn. Nejvhodnějším okamžikem pro představení projektu soukromému investorovi je z tohoto pohledu fáze již chráněného výrobku. U nechráněných výrobků či výrobků v procesu získávání ochrany se rapidně zvyšuje podstupované riziko investice. Rizikem je pro investora jednak potenciální konkurence a jednak i riziko nechválení ochrany, pokud je ve schvalovacím procesu Hledání investora Jak už bylo naznačeno výše, vyhledání a oslovení správného investora je zatím například v České republice obtížné a tato fáze se tak stává kritickým momentem v celém procesu. Průzkumy z let 1999 a 2000 prokázaly v ČR nízkou informovanost o možnosti financování venture kapitálem a o institucích, na které se lze obrátit; tento stav ale přetrvává až dodnes (Nývltová a Režňáková, 2007).9 Např. i Synek (2007) uvádí, že je tato forma financování u nás rozšířena minimálně, což je především způsobeno nedostatkem jedinců s potřebným finančním zázemím, schopných vystupovat v roli business angels. Pokud chce podnikatel získat úvěr, vedou jeho kroky přímo do banky a jedinou otázkou pro něj je, zda úvěr pro svůj projekt získá. U financování formou business angels zůstává podnikateli otázka stejná, tedy zda mu investoři kapitál poskytnou, ale přidává se i další elementární problém kam se na soukromé investory obrátit? Např. podle European Commission (2003) mají business angels přání ochránit své soukromí, které však stojí proti dostatečnému množství přicházejících 7 V České republice se jedná o tzv. průmyslová práva, jejichž ochranou se zabývá Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Podle ÚPV rozumíme průmyslovým právem ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory) a další. 8 Pro získání ochrany musí být výrobek jedinečný (neexistuje ochrana na stejný produkt), což ve schvalovacím řízení zkoumá příslušný úřad. Pokud se zjistí, že se nejedná o originalitu, zamítnutá žádost pro podnik (respektive investora) znamená riziko existující či potenciální konkurence, která ochranu výrobku užívá. 9 Autorky knihy zařazují business angels mezi rizikový kapitál. 20

28 nabídek.10 Toto vidím jako jednu z největších překážek, která může bránit vzniku a rozvoji mnoha perspektivních společností. Ač jsou finance od business angels zpravidla vnímány jako alternativní forma financování, měl by podle mne existovat nějaký ustálený a zažitý způsob, jak se na investory obrátit. Z dále uvedených možností vyplývá, že není zatím ustanovena jakási standardní metoda, která by zajišťovala bezproblémové oslovení vhodného investora. Proto se zde zabývám podrobněji všemi v současné době dostupnými variantami, se zaměřením zejména na české prostředí. Některé mohou na první pohled působit jako ne příliš efektivní nebo až příliš alternativní, nicméně u všech lze nalézt opakované příklady, které dokazují, že tyto možnosti v praxi opravdu fungují Sítě investorů Dosud byli prezentováni andělští investoři spíše jako jednotlivci. Ovšem trend v globalizovaném světě spěje čím dál více i k jejich institucionalizaci a spojování do tzv. business angels sítí. EBAN (European Business Investment Organization), která zastřešuje všechny významné sítě investorů, byla založena v roce 1999 ve spolupráci s Evropskou komisí. Její úlohou je zejména zastupování celého trhu raného kapitálu v Evropě, provádění průzkumů mezi investory, sledování trendů v této oblasti a propojování subjektů na trhu. Českým členem této organizace je Business Angels Czech (BA Czech), která vznikla v roce 2001 za účelem podpory a rozvoje malého a středního podnikání v České republice. Tohoto cíle se snaží dosáhnout zejména udržováním databáze projektů hledajících investici na jedné straně a investorů hledajících projekty k investování svých finančních prostředků na straně druhé. Přínosem podobných sítí pro podnikatele je, že se obrací se svoji poptávkou po kapitálu pouze na jeden subjekt, který se už postará o oslovení investorů (zpravidla členů dané organizace). Jistou bariéru zejména pro malé podnikatele ale je podle mého názoru zpoplatnění těchto služeb a procentní provize při realizaci spolupráce. Například BA Czech vyžaduje po podnikateli za představení projektu investorům členství ve své organizaci, jež je zpoplatněno částkou od 3 do 15 tisíc korun v závislosti na požadovaných službách (od jednoduchého uveřejnění projektu na internetových stránkách společnosti až po detailní monitoring projektu a poskytnutí zpětné vazby od investorů) a dále na velikosti obratu. V případě úspěchu, tedy nalezení vhodného investora (investorů) a realizace investice prostřednictvím BA Czech, je účtován honorář ve výši 2 až 5 % z hodnoty investice.11 Tato částka může pro menší podnik ve fázi hledání kapitálu představovat určitou překážku, na druhou stranu 10 Jedná se o tzv. deal flow, neboli tok přicházejících příležitostí k uzavření obchodu. 11 Například u investice ve výši 500 tisíc korun je provize 25 tisíc korun, celkové náklady i s povinnou registrací se pak pro tento projekt vyšplhají na 30 až 40 tisíc korun. 21

29 se ale jistě rapidně zvyšuje pravděpodobnost nalezení vhodného investora. Přidanou hodnotou je i odezva od zkušených investorů, jejichž zapracované připomínky mohou zkvalitnit celý podnikatelský model a ještě zvýšit šanci na úspěch. Ve většině vyspělých zemí jsou podobné sítě mnohem rozvinutější než u nás. Podle průzkumů EBAN (viz Obrázek č. 7) překročil počet evropských business angels sítí už v roce 2006 číslo 200 a neustále se jejich počet zvyšuje. Menší část z nich jsou podle EBAN (2006) ryze soukromé sítě, působící bez veřejné podpory, ovšem tyto se často dostávají do finančních problémů vzhledem ke značným provozním nákladům a nestabilní povaze tohoto neformálního trhu. Většina z nich je však veřejně podporována.12 Obrázek 7: Počet business angels sítí v Evropě Některé investorské sítě jsou dokonce zaměřeny pouze na konkrétní skupinu podniků. Například organizace Golden Seeds má ve svých kritériích, které musí zájemci o business angel kapitál splňovat, podmínku vedení společnosti ženou. 13 Mezi kritéria Golden Seeds mimo jiné patří (Golden Seeds, c2006, on-line): Společnost je vedena ženou. Musí být ředitelkou s významným podílem na společnosti, obvykle bývá ředitelkou i zakladatelkou. Manažerský tým musí být dobře ucelený se silnými zkušenostmi, zejména v odvětví, v němž je výrobek umístěn. 12 Například úřady ve francouzském regionu Île-de-France, do kterého patří Paříž a okolí, platí sítím operujícím v tomto regionu euro za investiční projekt, se stropem euro za rok (EBAN, 2006). 13 Organizace Golden Seeds byla založena v roce 2004, působí v Nové Anglii a Středním Atlantiku a investuje zejména v oblastech spotřebního zboží, softwaru, internetu a finančních služeb. 22

30 Produkt a obchodní model jsou škálovatelné. Produkt je v beta fázi vývoje a byl vyvinut s přispěním klientů nebo potenciálních klientů.14 Společnost má alespoň jednoho nebo dva platící klienty. Existují nějaké konkrétní překážky pro vstup konkurentů nebo potenciálních konkurentů, jako je například ochrana duševního vlastnictví. Ocenění společnosti je obvykle pod 5 milionů dolarů, a to zejména pokud se jedná o společnost ještě bez příjmů. Roční členství investora v síti Golden Seeds však vyjde i s transakčním poplatkem v přepočtu na 50 tisíc korun. Podnikatelé mohou zaslat svůj plán přes webové stránky za poplatek 100 dolarů. Každý měsíc je pak vybráno několik projektů, které podnikatelé prezentují na tzv. fóru investorů. Ty probíhají pravidelně každý měsíc ve čtyřech regionech, je na nich vybraným podnikatelům vymezen prostor pro prezentaci svých projektů přesně 15 minut a následných 10 minut je určeno na dotazy. Ještě tentýž den je podnikatel informován, zda investory zaujal, a pokud ano, hned druhý den je jimi pozván na podrobnější dvouhodinové přiblížení projektu (Golden Seeds, c2006). Podobné sítě business angels považuji zatím za jedinou relativně standardnější metodu vyhledávání vhodného investora. Z pohledu investora, který má zájem být v centru dění, u nově vznikajících podniků hledajících kapitál, a nemá jiný zásadní zdroj přicházejících projektů, je členství v síti investorů velmi výhodné. Má totiž možnost s dalšími investory konzultovat přicházející projekty nebo legislativní rámec celého procesu investování. V některých sítích se může zúčastňovat formálních i neformálních setkání, konferencí nebo dokonce i kurzů v tzv. business angels akademiích. Hlavní přednost vidím i v možnosti společného investování do jednoho projektu. Více investorů je totiž schopno nabídnout kapitál mnohem vyšší, než by mohl jeden investor. Dohromady tak přináší podnikatelům i více zkušeností, nápadů na další rozvoj, kontaktů a dalších věcí, které ještě znásobují sílu business angels. Více investorů v jednom projektu může podstatně snížit riziko případného neúspěchu Podnikatelské inkubátory a technologické parky Zatímco sítě business angels fungují na principu sdružení investorů, na které se podnikatelé obrací se žádostmi o kapitál, podnikatelské inkubátory a technologické parky jsou naopak provozovány za účelem pomoci začínajícím podnikatelským subjektům. Ačkoliv jde o pomoc převážně v oblasti výzkumu a vývoje, poskytnutí vhodných podmínek pro rozvoj či technického a vědeckého zázemí, 14 Produkt v betafázi je funkční produkt, připravený k širšímu ohodnocení, otestování a odstranění chyb. 23

31 koncentrace těchto vybraných začínajících projektů přitahuje velkou pozornost různých investorů. Jedním z důvodů je např. i to, že do podnikatelských inkubátorů často vstupují nadějní studenti nebo mladí absolventi univerzit s výborným nápadem, kde úspěšné transformaci na komerční využití často brání jen nedostatek kapitálu. Srpová a Řehoř (2010) uvádějí, že účelem podnikatelských inkubátorů je poskytnout začínajícím inovativním firmám různé formy podpory za zvýhodněných podmínek, koncentrované na jednom místě a po omezenou dobu. Například dotovaný nájem kancelářských prostor a vybavení, zajištění servisních a administrativních služeb či zprostředkování poradenství. Nejčastější doba působení firmy v inkubátoru je v rozmezí 3-5 let, poté se musí firmy osamostatnit nebo přejít do vědeckotechnologického parku. Technologické parky fungují na podobném principu jako inkubátory, jen s tím rozdílem, že jsou určeny pro fungující a zaběhlé firmy (Veber et al., 2008). Myšlenka podnikatelský inkubátorů vznikla ve Spojených státech amerických v 70. letech 20. století. Odcházející výrobce těžké techniky z města Batavia po sobě zanechal skoro 80 tisíc m2 továren (Wiggins a Gibson, 2003). Ačkoliv to pro město nejprve znamenalo negativní dopady na místní ekonomiku, jeden z obyvatelů města opuštěné prostory koupil a levně pronajal začínajícím podnikatelům. Koncept se pak následně rozšířil do celého světa.15 V České republice funguje přes 10 podnikatelských inkubátorů. Většina z nich je součástí univerzit, díky čemuž zajišťují poradenství odborníků z daného oboru. Například Podnikatelský inkubátor Technologického centra Hradec Králové (TC HK) pomáhá vytvářet takové podmínky, aby mladé inovační firmy mohly realizovat své nápady do konečné podoby a v rozumném časovém horizontu je také nabídly na trhu. Takto nastartované firmy už pak podle TC HK většinou nemají problém najít soukromého investora. Projekty, které do podobného inkubátoru vstupují, jsou totiž selektovány podle předem daných kritérií. Ta mohou hned v počátku odhadnout potenciál projektu a šance na úspěšné uvedení na trhu.16 Firmy v podnikatelských inkubátorech či technologických parcích zde mohou být podrobně sledovány jak velkými partnerskými firmami, tak i ryze soukromými investory. Pokud tedy projekt splňuje výběrová kritéria a je do nich přijat, má podle mého názoru velmi vysokou šanci, že vhodného investora nalezne a zaujme. 15 National Business Incubation Association (NBIA), která aktivity podnikatelských inkubátorů mapuje, odhadovala k roku 2006 celosvětový počet podnikatelských inkubátoru na 7000, z toho 1400 v Severní Americe. 16 Např v TC HK musí uchazeči pro přijetí do inkubátoru předložit podnikatelský plán, který je důkladně zkoumán odbornou komisí. To zaručuje přijetí pouze takových podnikatelských záměrů, které mají největší předpoklady k úspěšné realizaci. 24

32 4.2.3 Další metody Mezi další metody může patřit oslovení všech lidí, kteří přichází s firmou nebo podnikatelem do styku. Například jedna společnost na Floridě získala kapitál od svých dvou zákazníků, kterým se plán expanze firmy líbil natolik, že do ni sami nabídli investovat 35 milionů dolarů (BNET, 2007). Některým firmám může přijít nevhodné snažit se získat peníze například u zákazníků nebo obchodních partnerů, protože by to mohlo mít nepříznivý vliv na image dané firmy. Podle mého názoru může být taková spolupráce velmi přínosná, za předpokladu, že je poptávka správně komunikována a jsou vysvětleny všechny racionální důvody, za jakým účelem společnost investici hledá. Za vhodný důvod považuji například rozšíření sortimentu o zákazníky žádané produkty nebo expanze firmy na zahraniční trhy, kde se předpokládá dostatečná poptávka po produktech dané firmy. Oslovit lze i profesionální venture kapitálové společnosti, poradenské firmy nebo sdružení na podporu malých a středních podniků. Ti často mívají kontakty na příslušné investory či vhodné subjekty. Možností je i přímé oslovení veřejně známých investorů. Zajímavou možností jsou i různé soutěže podnikatelských nápadů. Zájemci o kapitál zde prezentují své záměry před odbornou porotou, složenou ze zástupců velkých institucionálních investorů či jednotlivých úspěšných investorů samotných. Autoři záměrů, které porota ohodnotí jako nejlepší, mohou od investorů získat potřebný kapitál. Spolupráce s nimi a medializace vybraných projektů pak přispívá k rychlému uvedení projektu na trh.17 Obdobně fungují i poměrně úspěšné televizní pořady, kde několik zkušených investorů hodnotí přihlášené projekty. I zde investoři vkládají do projektů výhradně své vlastní peníze, proto mechanizmus rozhodování i spolupráce investorů probíhá stejným způsobem. Prezentace v televizním vysílání rovněž může plnit do jisté míry i propagační funkci. A to nejen u těch projektů, které investici získali, ale i u těch, do kterých se investoři rozhodli z jakýchkoliv důvodů se svým kapitálem nevstoupit. Medializací široké veřejnosti může totiž projekt oslovit zákazníky nebo nalézt jiné investory V České republice fungují v současné době dva takové projekty. Odborná porota vybírá z přihlášených podnikatelských plánů, ty nejlepší mohou získat na realizaci projektu několik milionů korun a spolupráci některého z partnerů. 18 Velkou popularitu má po celém světě pořad japonské televize Nippon Manê no Tora (tygři peněz). Od roku 2001 se formát rozšířil do 16 zemí světa včetně České republiky ( Den D ), ale například i do Izraele, Nigérie, Saudské Arábie a Afghánistánu. Největší popularizaci tohoto formátu přinesla pravděpodobně BBC ( Dragons Den ) - od roku 2005 touto anglickou verzí prošly stovky projektů a desítky z nich získaly investici v souhrnné výši téměř 8 milionů liber. 25

33 4.3 Představení projektu K představení investičního záměru slouží zpravidla podnikatelský plán. Jeho tvůrce by měl přesvědčit investora o jedinečnosti, výhodnosti a nadějnosti projektu, na jehož financování se kapitál použije. Poskytovatel kapitálu pak pečlivě zvažuje a hodnotí projekt i firmu z hlediska výnosnosti vložených prostředků, jejich návratnosti i existujícího podnikatelského rizika (Fotr a Souček, 2005). Proto je obecně při žádosti o kapitál důležité myšlenky projektu správně a vhodně představit. Například německé business angels sítě vyžadují podle průzkumu European Commission (2003) od podnikatelů v 85 % případů podnikatelský plán. Zde se postup velmi sbližuje s postupem při získávání klasických zdrojů financí, např. žádosti o podnikatelský bankovní úvěr. Rozdílnost od postupu získávání klasických zdrojů může vzniknout při prvním kontaktu s business angels. Vzhledem k časovým možnostem těchto investorů (nemají úřední hodiny jako například banka) je občas nutné zpracovat i velmi zkrácenou verzi podnikatelského plánu, tzv. elevator pitch. Ten je typicky používán právě pro představení projektu poskytovatelům rizikového kapitálu nebo obchodním andělům, kteří tak mohou rychle vyřadit již od základu špatné nápady. Elevator pitch vychází z faktu, že se k investorům a bohatým manažerům nelze běžně dostat, ale je možné se s nimi cíleně či náhodou setkat například ve výtahu. Podnikatel tak má na zaujetí investora velmi krátký čas, přibližně 30 sekund, než se výtah dostane do příslušného patra (Fiore, 2005). V tomto čase by měl podnikatel představit základní myšlenku projektu jednou či dvěma větami a přesvědčit investora, aby si od autora vyžádal k dalšímu zhodnocení podnikatelský plán v plném rozsahu. Doporučenou formu a podrobný obsah podnikatelského plánu pro nově vznikající společnosti lze najít v literatuře.19 Pro úplnost zde jen stručně vyjmenuji náležitosti, které by pro představení investorovi typu business angel neměly v podnikatelském plánu chybět: představení firmy,20 vize, mise, cíle firmy, podrobný popis výrobku či služby,21 19 Např. v Wupperfeld, Udo. Podnikatelský plán pro úspěšný start. Praha : Management Press, s. ISBN Včetně podrobného představení managementu, jeho vzdělání, předchozího působení a zkušeností. Schopnosti představitelů společnosti, kteří se uchází o kapitál, jsou jedním z klíčových faktorů, které u soukromého investora rozhodují o jeho vstupu. 21 Přiměřeně podrobný dané situaci. Podnikatel musí rozpoznat, jaké náležitosti jsou pro soukromého investora klíčové. Například velmi podrobný technický popis výrobku není pro investora důležitý, zajímají ho především přednosti oproti konkurenčním produktům, jaký nedostatek nový produkt řeší apod. Naopak produkt, u kterého nejsou jasně zvýrazněny přednosti, nemusí investora vůbec zaujmout. 26

34 charakteristika odvětví, oboru a jeho specifik, analýza trhu, zákazníků, konkurence, dodavatelů, marketingový plán, způsoby oslovení zákazníků, distribuce, způsoby zajištění produkce (zejména personální a technické), finanční plán nákladů a tržeb, investic, cash flow, bod zvratu, očekávaný finanční i nefinanční přínos investora, způsob exitu, rizika spojená se všemi body a konkrétní způsoby jejich eliminace. Podrobnost jednotlivých bodů je přizpůsobena podle konkrétního typu projektu. Např. podle BNET (2007) zde musí podnikatel prokázat jasný a dobře zorganizovaný business, který je nejen životaschopný, ale má i předpoklady významného růstu. Dále musí představit, jakým způsobem dosáhne podnik výnosů, které podnikatel předpokládá v podnikatelském plánu. Zpracování celého podnikatelského plánu pro business angels je zpravidla totožné, jako pro ostatní externí uživatele. Protože se však cíle (respektive forma vrácení a zhodnocení poskytnutého kapitálu) banky a soukromého investora liší, bude podstatný rozdíl zejména v následné prezentaci plánu. Vzhledem k tomu, že je business angel podílníkem na dané společnosti, je vhodné v podnikatelském plánu klást důraz například na akceptovatelné možnosti exitu (vystoupení) z firmy. Dále může podnikatel do plánu zahrnout i aktivity, se kterými očekává od obchodního anděla pomoc. V případě plánu pro banku se podnikatel těmito body nezabývá. Vynikající podnikatelský plán však není sám o sobě jediným faktorem, podle kterého se business angel o investici rozhoduje. V první fázi je cílem podnikatelského plánu především získat zájem investora. Pokud se tak stane, investor si může vyžádat setkání s podnikatelem za účelem osobní prezentace projektu a doplnění dalších informací, kde nastává druhá rozhodovací fáze. Právě v této fázi je pro podnikatele velmi důležité zapůsobit na investora především svoji vlastní osobností a zkušenostmi. Osobní sympatie k podnikateli jsou totiž pro investora naprosto klíčové. Jak uvádí Makhfi (2008), jedním z nejdůležitějších aktiv podniku jsou jeho lidé, k nimž patří management, ale i např. klíčoví zaměstnanci, členové představenstva a poradci. Například NESTA (2005) považuje kvalitu a zkušenost řídícího týmu za element, který rozhoduje mezi úspěchem a neúspěchem, a je pro investora jedním z nejdůležitějších faktorů při posuzování nového podniku. 27

35 4.4 Ocenění projektu při vstupu Důležitost ocenění podniku (respektive rizika, do kterého investor vstupuje) je vhodné demonstrovat na tzv. internetové bublině.22 Zabývám se jí zde záměrně podrobněji, protože vidím důležitou a přímou souvislost mezi tím, co se v daném období mezi investory a vznikajícími podniky odehrávalo, a tím, jaké vlivy tehdejší počínání přineslo investorům do současnosti. Rovněž je vhodným prostředkem pro pochopení důvodů, proč je ocenění firem soukromými investory tolik důležité. Internetová bublina byla obdobím hromadného rozkvětu internetových firem, které neměly promyšlený obchodní model a brzy zkrachovaly. Předtím ale dokázaly přilákat mohutné investice. Toto období probíhalo přibližně mezi roky 1996 a 2001, s vrcholem investic v roce 2000, a týkalo se vznikajících firem s využitím boomu internetu a jeho nástrojů. V roce 1994 vznikl internetový obchod Amazon, hned o rok později například MSN, vyhledávač Yahoo a aukční služba ebay. V roce 1998 byla založena společnost Google a do konce tisíciletí ještě velké množství webově zaměřených firem. Ne náhodou byla většina z nich financována právě soukromými investory. Jak popisuje Collins (2008), heslem dne bylo založit firmu a obratem ruky ji dát do prodeje. Jen rozhlaste, že děláte něco, cokoliv, co souvisí s internetem, a zničehonic zbohatnete veřejným prodejem akcií, i když nemáte žádné zisky (nebo dokonce ani skutečnou firmu). Proč podnikat všechny ty lopotné kroky od nárustu k průlomu a vytvářet model, který skutečně funguje, když můžete zvolat 'Nová technologie' nebo 'Nová ekonomika!' a lehce lidi přesvědčit, aby vám dali stovky milionů dolarů? Někteří podnikatelé ani firmu neměli. Jeden z nich například jen vyvěsil informace o svém podnikatelském záměru na webovou stránku a přestože připouštěl, že to vypadá podivně, neodradilo ho to od přesvědčování investorů, aby za akcie této společnosti zaplatili okolo 8 milionů dolarů (Collins, 2008). Obrovský růstový trend lze sledovat na akciovém trhu společností, které byly v tomto období obchodovány na burze. Obrázek č. 8 ukazuje velký růst ceny akcií společnosti Yahoo! Inc. v době internetové bubliny mezi lety 1997 a Zatímco ještě začátkem roku 1997 se cena jedné akcie Yahoo pohybovala pod 77 centy, o tři roky později byl historický vrchol akcií Yahoo nad 108 dolary. Tento trend provázely i další technologické firmy. 22 V zahraničí označována jako I.T. bubble nebo dot-com-bubble (podle doménových jmen.com). V České republice též známá pod pojmem internetová horečka (jako paralela k americké zlaté horečce). 28

36 Obrázek 8: Vývoj ceny jedné akcie společnosti Yahoo Inc. v letech 1997 až 2000 Zdroj: Poté však nadhodnocené akcie technologických firem začaly prudce ztrácet svoji hodnotu a zažily obrovský pád. Začalo se proto hovořit o tzv. splasknutí internetové bubliny. Například cena akcie Yahoo se už nikdy v historii nedostala ani na polovinu vrcholu z přelomu let 1999 a Řada zasažených firem byla nucena řešit těžkou situaci rozprodáváním svého majetku nebo podáním návrhu na konkurz. Záchranou pro některé firmy však byl odlišný podnikatelský plán, jiná strategie a vědomost, že je jejich počínání nadhodnoceno. Například společnost Amazon už ve svém počátečním podnikatelském plánu (založeno 1994), i přes zmíněný boom podobných firem, nepředpokládala zisk v prvních čtyřech až pěti letech. Po splasknutí internetové bubliny, hned ve čtvrtém čtvrtletí roku 2001, už však společnost vykázala zisk 5 milionů dolarů. Amazon, ale i další společnosti jako například ebay, dokázaly, že jsou schopny přežít a dlouhodobě se na trhu udržet právě díky svým strategiím.23 Proč se o této bublině zmiňuji u ocenění podniku? Řada soukromých investorů se v té době rozhodla vložit své finanční prostředky do webových firem, aniž by uvažovali o jejich realistickém ocenění. Smířili se pouze s růstovým trendem daného odvětví, celosvětovým úspěchem některých velkých hráčů (kterého dosáhli s minimálními režijními náklady) a všudypřítomnými optimistickými zprávami. Věřili také všeobecně rozšířeným mýtům, že v roce 2002 dosáhne objem internetového obchodování v USA 300 miliard dolarů ročně nebo že se se každých 100 dní zdvojnásobuje internetový přenos dat (např. Malik, 2003). I toto působilo na soukromé investory, aby se co nejdříve snažili naskočit do růstového trendu, a to bez ohledu na realistickou evaluaci daných firem. 23 I když ani většina těchto firem nevyvázla úplně bez problémů. Problémem byla například nastávající nedůvěra v tyto firmy vzhledem k působení ve stejném odvětví a na podobných základech. 29

37 Ocenění konkrétního podniku a celé investorské příležitosti musí tedy zaujímat nezbytnou fázi v celém procesu investování a toho si jsou soukromí investoři vědomi. Odstrašujícím příkladem bylo právě období dot-com bubble. Zároveň ale tato fáze může být pro investora i jednou z nejobtížnějších. Modely oceňování podniku jsou totiž často konstruovány až pro fungující podniky, s určitou historií, zázemím, současnými i předpokládanými příjmy atd. Problém tedy nastává u vznikajících firem bez příjmů. Jak uvádějí Benjamin a Margulis (2005), ocenění začínajícího podniku je spíše otázkou umění než precizního postupu finanční analýzy. Proto jsou zde namístě spíše subjektivní metody hodnocení investorem, a tedy je vhodné podle mého názoru hovořit u začínajících firem spíše o ocenění příležitosti než ocenění podniku. Navíc lze do kvantifikativních metod obtížně (či vůbec) začlenit například kvalifikaci managementu, nové technologie, sílu ještě nevyvinutého trhu apod., které v subjektivním ohodnocení příležitosti jako celku sehrává důležitou roli. Podnik či projekt si můžeme představit jako stroj, který na jedné straně spotřebovává určitě zdroje a na straně druhé vytváří v průběhu času výnos při určitém riziku (Makhfi, 2008). Grafické znázornění investiční příležitosti jako stroje na zisk můžeme vidět na Obrázku č. 9. Obrázek 9: Rozdělení příležitosti investovat do podniku mezi vstupní, výstupní a ovlivňující elementy Zdroj: Makhfi (2008), vlastní úprava Spotřebovávanými elementy jsou zde například finance a lidské zdroje, které při objevení příležitosti na trhu, nabídce vhodného řešení a dobrém provedení vytvoří v průběhu času výnos. 30

38 I při dobře nastavených parametrech však na celý stroj působí hrozby, které jeho chod mohou zásadně narušit či dokonce až zastavit. V takovém případě stroj přestane produkovat zisk. Může i dál spotřebovávat některé vstupy, což pak vede ke ztrátě. Subjektivní ocenění příležitosti podle Benjamin a Margulis (2005) je mix různých prvků, jako například zkušenost a soudržnost vedení firmy, velikost a tempo růstu trhu, zda se jedná o podnik výrobní či poskytující služby, zda má produkt konkurenční výhodu, jestli je reálná naplánovaná strategie výstupu investora, jaká je pravděpodobnost nově vzniklé potřeby financování, apod. Důležitost však vidí Benjamin a Margulis i v likviditě podniku; zda je snadné prodat svůj podíl v podniku jinému investorovi za stejnou cenu. To může investor provést například zjištěním názorů na danou společnost od zkušených investorů a tím snížit nejistotu vlastního ocenění. Zde však považuji za nutné brát názory ostatních investorů s určitým odstupem, neboť jak jsem zmínil už v předchozích kapitolách, pro některé soukromé investory může slabá místa některých podniků převýšit například synergický efekt, zajímavé kontakty investora apod. To také potvrzuje myšlenku, že ocenění příležitosti je velmi subjektivní. Každý investor může používat vlastní metody, od ryze instinktivních až po velice propracované a exaktní metody. I právě díky diferenciaci těchto metod při vstupu do podniku jsou business angels vnímáni jako flexibilnější zdroj financování ve srovnání s jinými.24 Jeden z velmi dobrých způsobů hodnocení podnikatelského záměru či vznikající firmy, která ještě negeneruje výnosy (tzv. pre-revenue company), ukazuje Valuation Worksheet (viz Přílohu 1). Autor Payne (2007) zde uvádí, že hodnocení společnosti obchodními anděly ovlivňuje mnoho faktorů. Valuation Worksheet je tak proto nástrojem, který poměrně jednoduše umožňuje všechny tyto faktory zohlednit. Valuation Worksheet rozděluje příležitost na 6 hlavních částí, přičemž každé může hodnotitel (business angel) přiřadit váhu podle svého subjektivního názoru. Každá z hlavních částí se dále skládá z dílčích hodnocení, kde se stanovuje jejich předpokládaný vliv na celkové ohodnocení příležitosti. Nejvyšší maximální možnou váhu doporučuje Payne (2007) přiřadit první části, tedy hodnocení managementu (až 30 % na celkové valuaci, což opět poukazuje na důležitost kvality předkladatelů záměru pro andělské investory). Část hodnocení managementu se skládá ze zkušeností zakladatele, zda je zakladatel ochoten v případě potřeby ustoupit a přenechat místo ředitele (CEO), zda je zakladatel koučovatelný či jak kompletní (dokonalý) je manažerský tým. Dalšími hlavními částmi je ohodnocení velikosti příležitosti (resp. velikosti trhu a potenciálních výnosů v pěti letech) a ohodnocení konkurenčního prostředí (jaké jsou bariéry vstupu konkurence, 24 V porovnání například s bankovními úvěry, kde se scoringové postupy bank velmi podobají. 31

39 zda vstupu konkurence brání ochrana duševního vlatnictví, jaká je síla konkurentů). Payne (2007) této druhé a třetí část doporučuje přiřadit váhy až 25 %, respektive 15 %. Zbývajícími částmi je ohodnocení prodejních kanálů, v jaké fázi se projekt nachází (podnikatelský záměr, vývoj produktu, připravený produkt k ohodnocení zákazníky, dokončený produkt kladně přijatý zákazníky, zajištěný odbyt) a objem žádaných finančních prostředků. Těmto třem částem je doporučována shodná maximální váha (až 10 % u každé z nich). Po ohodnocení vlivu všech těchto parametrů může business angel velmi dobře rozpoznat nejen vlastnosti příležitosti jako celku (souhrnného pozitivního, negativního, popř. neutrálního hodnocení), ale i identifikovat, jaké konkrétní jednotlivé části projektu nesplňují požadovaná kritéria. Investor se pak může na tyto místa zaměřit a pokusit se je dále analyzovat. Payne (2007) tento nástroj považuje za vhodný i pro investora při porovnání pro porovnávání více investičních příležitostí. Hodnotící nástroje, jako je např. Valuation Worksheet, však nemusí sloužit pouze případným investorům. Jsou dobrým měřítkem i pro podnikatele samotné, pokud by se chtěli ucházet o business angel kapitál. Mohou těmito nástroji velice jednoduše a rychle zjistit, jaké faktory jsou pro investory rozhodující a které oblasti by bylo vhodné (například ještě před oslovením business angels) vylepšit. Pokud se jedná již o existující společnost, do které se chystá business angel vstoupit, měl by podnikatel počítat s analýzou celé společnosti ze strany investora, zejména po finanční stránce. V závislosti na výši investice mohou být provedeny různě náročné analýzy od zcela jednoduchých screeningů fungování podniku až po důkladnou analýzu due diligence. Zde je patrné, že se předpokládá vyšší spolupráce podnikatele a odkrytí různých interních informací investorovi u již fungující firmy. 4.5 Vstup investora V případě pozitivní valuace příležitosti investorem, kdy jsou upřesněny všechny strategické plány podniku, dochází na vyjednávání o výši podílu investora na dané společnosti. Výše podílu vychází zejména z předchozí fáze ohodnocení podniku a dále z dalších parametrů, jako je výše vkládané investice investorem (například v porovnání s výší vkladu podnikatele), předpokládaná návratnost apod. Už bylo popsáno výše, že business angel není formou dluhového financování, nýbrž se stává spoluvlastníkem dané společnosti. Tento druh financování, tzv.equity financing, proto vyžaduje transformaci právní formy podniku na takovou, ve které lze jednoduše a oficiálně stanovit podíly 32

40 investora a podnikatele. Zpravidla jen takovou formou lze docílit předem dohodnutého rozdělení zisku po určitém období. Ve Spojených státech, například v již zmiňované dámské business angels síti Golden Seeds, je jedním z investičních kritérií forma C Corporation (obdoba české a.s.). Pokud se jedná o typ LLC (obdoba české s.r.o.), může se podnikatel ucházet v této síti o investora, ale musí být do budoucna ochoten převést formu společnosti právě na typ C. Společnostem typu C je totiž podle zákona umožněno prodávání akcií za účelem získání kapitálu.25 Tento typ společnosti pak může mít neomezený počet společníků. Majitelé ručí za závazky společnosti jen omezeně, zpravidla do výše svých vkladů. Významnou roli také hraje možnost společnosti vydávat svým akcionářům dividendy. Dále je mezi akcionáře rozdělován již zdaněný zisk společnosti, oproti typu LLC, kde platí daň vlastníci a znamená to pro ně například náročnější zpracování daňového přiznání. V neposlední řadě C-Corporation umožňuje realizaci jedné z obvyklých strategií ukončení spolupráce s firmou - IPO. Na evropském trhu je situace obdobná. Například Business angels klub pro střední a východní Evropu26 investuje pouze do akciových společností. Jak uvádí Šebestová (2003), činí tak za účelem lepší kontroly investice. Jelikož má však většina MSP formu společnosti s ručením omezeným, byl vytvořen institut půjčky na dobu 18 měsíců s následnou konverzí do základního kapitálu společnosti. Během této doby má společnost za úkol přeměnit svou právní formu na akciovou společnost. V České republice je však poměrně nevýhodné využívat formu akciové společnosti pro oblast malého až středního podnikání. Jedním z důvodů je vysoký požadovaný základní kapitál minimálně 2 miliony korun.27 Například ve většině států USA při zakládání C-Corporation není určena žádná minimální výše základního kapitálu (či je velice nízká). Dále je v České republice složité zakládání i působení akciové společnosti. World Bank (2010) zveřejnila žebříček obtížnosti podnikání ve 183 zemích světa. V parametru zahájení podnikání obsadila Česká republika 113. místo. 28 Při podrobnější analýze dílčího indikátoru zakládání společnosti lze vidět vysoké podíly nutného základního kapitálu a nákladů na založení společnosti na průměrném ročním příjmu jednoho obyvatele (viz Obrázek č. 10). 25 Je však nutné splňovat různé formální požadavky, například sestavovat výroční zprávy, zápisy z jednání apod. 26 Central Europe Angel Club (CEAC) byl založen v USA, jeho členy jsou však i čeští investoři. Klub se původně zaměřoval na malé a střední podniky, následně však své aktivity rozšířil na střední i větší společnosti. 27 V případě založení bez veřejné nabídky akcií, v opačném případě je požadován základní kapitál ve výši minimálně 20 milionů korun. 28 U parametru zahájení podnikání hodnotila Světová banka právě kapitálovou náročnost založení nové společnosti, ale i složitost a nutný čas k založení. 33

41 Obrázek 10: Podíl nutného základního kapitálu a nákladů na založení společnosti na průměrném ročním příjmu jednoho obyvatele ve vybraným zemích Zdroj dat: World Bank (2010), vlastní úprava Kvůli těmto vysokým finančním i administrativnm nárokům při zakládání akciových společností v České republice nelze tento model jednoduše přejímat z USA (země původu business angels). Určitým rozumným kompromisem proto u nás může být společnost s ručením omezeným, kde zákon vyžaduje základní kapitál ve výši minimálně 200 tisíc korun. Investor se pak stává v dané společnosti společníkem, jehož podíl na společnosti je dán poměrem vkladu k základnímu kapitálu. Důležité pro investory je i zákonem dovolená možnost upravit poměry mezi společníky společenskou smlouvou i jinak než prostými podíly na základním kapitálu.29 Nevyhovující je však fyzická osoba, podnikající pouze na základě živnostenského oprávnění. Zde není příliš možností pro upravení majetkových vztahů vstupujících investorů. Zpravidla zde proto soukromý investor vyžaduje transformaci na obchodní společnost i např. z důvodu lepší image u dodavatelů a zákazníků. Konkrétní podmínky působení investora se zpravidla stanovuje ve smlouvě o investici. Tato smlouva např. vytyčuje, jaké je postavení a vztah investora ke společnosti (jejím představitelům), v jaké výši a intervalech budou finanční prostředky investora čerpány (popř. k jakým konkrétním účelům budou použity), jaké informace bude mít investor přístupné pro kontrolu své investice, jaké jsou možné budoucí způsoby ukončení spolupráce investora s danou společností (exitové strategie) a podobně. 29 Jak zmiňuje například Businesscenter.cz, pozor na častý mýtus u laické veřejnosti, že mezi výší základního kapitálu a skutečným majetkem společnosti je přímá souvislost: Dá se pouze velmi nepřesvědčivě dovozovat, že společnost s vyšším základním kapitálem, která jinak nejeví známky problémů či zadlužení, bude zřejmě disponovat i větším majetkem. Společnost se základním kapitálem korun může mít majetek několik miliard korun, stejně tak jako vůbec žádný. 34

42 4.6 Spolupráce Spolupráce s business angels vychází z jejich role, která byla popsána v předchozím textu. Budu zde proto demonstrovat, jak se uvedená teorie setkávás praxí a jak je úspěšná. Stephanie Macht (2007) provedla v roce 2006 výzkum mezi business angels ve Spojeném království, ve kterém mimo jiné i sledovala, do jaké míry aktivně působí v investovaných společnostech. Investoři měli k dispozici stupnici od 1 (velmi aktivní přístup) do 8 (velmi pasivní přístup). Téměř 70 % z nich se pohybovalo mezi stupni 1 až 3, tedy uvedlo, že v investovaných společnostech zastávají aktivní roli. Jen několik procent investorů svoji roli označilo za pasivní (viz Obrázek č. 11). Obrázek 11: Působení business angels v investovaných společnostech Dalším předmětem průzkumu (Macht, 2007) byl i důvod aktivního působení společnosti. Dvěma nejčastějšími zjištěnými motivačními faktory byla podpora podnikatele v konkrétní společnosti a snížení rizika investice. První faktor potvrzuje již několikrát zmiňovaný fakt, že jedním z rozhodujících parametrů při vstupu investora je osobnost podnikatele či kvalita managementu. Druhý faktor podporuje výše uváděnou důležitost ocenění příležitosti, aby riziko bylo co nejnižší. Mezi podnikateli je často velmi rozšířená obava, že soukromý investor bude mít zájem na převzetí společnosti, odcizení know-how apod. Např. v průzkumu Macht (2007) toto jako důvod, proč ve společnosti působí, uvedlo jen malé procento investorů (cca 2,5 %). Dále lze samozřejmě toto riziko ošetřit vhodnými smlouvami. Vztah business angels a podnikatelů by však měl být spíše přátelský; pokud podnikatel investorovi nevěří, je pak podle mého názoru velmi obtížně společně dosáhnout stanovených cílů. 35

43 4.7 Kontrola V průběhu spolupráce je nutná i kontrola plnění všech ukazatelů podle naplánované strategie. Podle autorů Benjamin a Margulis (2005) mohou v průběhu spolupráce podnikatelé očekávat dvě kategorie monitorovacích či hodnotících metod aktivní nebo pasivní. Aktivní metody předpokládají větší zapojení investora do chodu společnosti, například udržováním pravidelného týdenního kontaktu s vedením. To může být učiněno jak osobním setkáním, tak i komunikací na dálku (například videokonferencí). Podnikatel a investor takto diskutují o tom, jak jsou plněny jednotlivé kroky v business plánu, jakých milníků bylo dosaženo, zda byl kapitál investora použit dohodnutým způsobem atd. Dále se investor snaží odhalit problémy analýzou vynaložených nákladů, dosažených výnosů a zisku, dohodnutých kontraktů apod. Pokud investor odhalí negativní vývoj některých položek, může ho to pak vést k přijetí patřičných opatření či navržení revize dosavadní strategie. Pasivní metodou pak může být účast investora v dozorčí radě či představenstvu společnosti. 30 Primární funkcí těchto představitelů v rané fázi společnost je sledovat a hodnotit výkonnost vedení a navrhnout opatření nezbytné k nápravě situace pro dobro společnosti a jejích vlastníků, uvádí Benjamin a Margulis (2005). Tato monitorovací strategie umožňuje investorům typu business angels mít do určité míry vliv na výkon společnosti a předávat podnikatelům širší manažerské zkušenosti, zejména pak při strategických rozhodnutích. Macht (2007) ve svém průzkumu také sledovala, jak často business angels v investovaných společnostech působí (ať už za účelem poradenství či kontroly své investice). Přes 80 % investorů uvedlo, že v nich působí minimálně jeden den v měsíci, z toho více než polovina alespoň jednou týdně. To odpovídá i předchozímu zjištění o aktivním působení business angels. Toto chování je podle mého názoru pochopitelné. Business angels, původem zpravidla úspěšní podnikatelé či manažeři, i v po-investiční fázi maximálně využívají svých předchozích zkušeností aby tak mohli dosahovat vyšších či rychleji dosažených zisků. Přestože na jednu stranu věří kvalitnímu managementu, kvůli kterému se často rozhodují investovat, mají na druhou stranu snahu celý průběh investice kontrolovat (z důvodu vlastního vloženého kapitálu). Monitorování pak opět snižuje riziko investice. 30 Pozor na tzv. zákaz konkurence v akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, který platí mimo jiné země i v České republice. Pokud nevyplývá ze společenské smlouvy či stanov jinak, členové představenstva a dozorčí rady těchto společností nesmějí např. podnikat v obdobném oboru či vstupovat se společností do obchodních vztahů, účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením a podobně. Tomuto je třeba věnovat zvýšenou pozornost právě u business angels, kteří obvykle působí ve více společnostech a často se zaměřují i na stejný obor působnosti. Pozor také na neslučitelnost členství v dozorčí radě s funkcí člena představenstva. 36

44 4.8 Exit investora Protože se business angels stávají společníky v investovaných společnostech, zajímají je předpokládané budoucí možnosti ukončení spolupráce již při svém vstupu. Tyto možnosti jsou součástí tzv. exit strategy (výstupní strategie). Vzhledem k podílovému vlastnictví je jednou z výstupních možností tzv. Management buyout (MBO). Jedná se o odkup podílu investora managementem, popřípadě dalšími vlastníky společnosti. V takovém případě se jedná v podstatě o interní záležitost, řešenou mezi danými osobami zpravidla pouze uvnitř společnosti. Podíl však může být prodán i externím osobám, například jinému investorovi. Záleží ovšem na formě společnosti, úpravě podmínek prodeje podílu v legislativě daného státu a dohodám v zakládajících smlouvách.31 Právě pro tuto možnost byl při oceňování příležitosti zmíněn parametr, který se odvíjel od zájmu ostatních soukromých investorů. Kupujícím však nemusí být jen jiný business angel, ale například i venture kapitálové společnosti, které mohou do podniku přinést větší objem kapitálu. U akciových společností je možné jednoduše prodat vlastněné akcie na akciovém trhu nebo provést u společnosti IPO. V případě IPO je však nutný dostatečný zájem investorů, ochota sdílet informace, dostatečný obrat společnosti a podobně. Navíc proces příprav pro vstup na burzu může trvat několik měsíců. Tento způsob je tedy vhodný pouze pro omezené procento společností. 32 Způsoby odchodu investorů a jak často jsou využívány lze vidět na Obrázku č. 12. Obrázek 12: Způsoby odchodu business angels z investovaných společností Zdroj: EBAN (2008) na základě informací od 22 business angels sítí, vlastní úprava 31 Např. ve společenských smlouvách s.r.o. bývá ustanovení, že s prodejem podílu musí souhlasit valná hromada. 32 Spíše jde o větší společnosti, s dostatečně velkým obratem. 37

45 Uvedené výstupní strategie je možné realizovat zpravidla za podmínky, že je podnik v dobré, či alespoň dostačující kondici. Nucené ukončení spolupráce investora nastává v případě bankrotu společnosti, do které vstoupil. Co se týče načasování odchodu, je např. podle průzkumu Wiltbank a Boeker (2007) průměrná doba od vstupu po výstup investora 3 roky, ovšem u ztrátových investic. U těch, které skončily buď návratem kapitálu andělskému investorovi v plné výši, nebo až pětinásobným zhodnocením, lze pozorovat proloužení této doby průměrně až o několik měsíců (viz Obrázek č. 13). Obrázek 13: Rozložení návratnosti investic business angels podle průměrné doby od vstupu po výstup Zdroj: Wiltbank a Boeker (2007) U vyšších násobků návratnosti investice se opět doba od vstupu do výstupu investora podle Wiltbank a Boeker (2007) prodlužuje. Například u více než třicetinásobného zhodnocení byla doba od vstupu po exit investora průměrně 6 let. 38

46 5. CASE STUDY Za klasický příklad, kde byli business angels přínosem a důležitým zdrojem financování, je uváděn vývoj společnosti Amazon.com, Inc. Na této společnosti lze velice dobře pozorovat typický vývoj financování, včetně vyplnění equity gap obchodními anděly (viz Obrázek č. 14). Společnost založil Jeff Bezos v roce 1994 s kapitálem složeným z vlastních úspor ve výši 10 tisíc a půjčkou 44 tisíc dolarů. V r. 1995, kdy byly poprvé spuštěny webové stránky Amazon.com, do firmy vložili peníze také rodiče zakladatele. Předmětem podnikání společnosti bylo v této době on-line knihkupectví. Obrázek 14: Zdroje financování společnosti Amazon.com, Inc. v prvních pěti letech Zdroj: Osnabrugge and Robinson (2000) in Carter and Jones-Evans (2006), vlastní úprava Koncem roku 1995 byl projekt úspěšně rozjetý a podařilo se pro další rozvoj získat dva business angel investory. Jedním z ních byl Nick Hanauer. Jako soukromý investor viděl v tomto projektu obrovský potenciál: Amazon nabízel deseti až stonásobný výběr oproti ostatním knihkupectvím, účtoval mnohem méně a bylo zde mnohem snazší vyhledávání. To bylo první skutečné e-commerce podnikání, uvedl v Huang (2008). Nebylo náhodou, že spolu s dalším andělským investorem vstoupil Hanauer do společnosti právě v tomto okamžiku. Služba byla v porovnání s konkurencí nová a výjimečná, společnost vedl schopný manažer a měl i prokazatelné výsledky - podle Frey a Cook (2004) měl už Amazon v této době zákazníky ze 40 zemí. 39