VYHODNOCENÍ STŘEDOHRADIŠTNÍHO POHŘEBIŠTĚ NA SVATOVÁCLAVSKÉM NÁVRŠÍ V OLOMOUCI. Richard Zatloukal / Michal Živný

Transkript

1 VYHODNOCENÍ STŘEDOHRADIŠTNÍHO POHŘEBIŠTĚ NA SVATOVÁCLAVSKÉM NÁVRŠÍ V OLOMOUCI Richard Zatloukal / Michal Živný Evaluation of middle-slavic period burial ground on the St. Václav hillock in Olomouc The discovery of a skeleton burial ground in premises of former baroque coach rooms of the capitular deanery during the period of was relatively surprising, although it was not a unique find within the grounds of Olomouc castle at all. However, last year inventory of graves and the burial ground itself was not yet evaluated, therefore we bring synoptic information in the following text. After overall evaluation of the finds from the graves in the coach rooms, another specifying of locality chronology and also its certain rejuvenation can be stated as against the state of knowledge in Although there still remains certain time reserve in chronology of the stratigraphically oldest graves (326, 328, 331) in the squares C3 and D3 (Fig. 1), which should be decisive for beginnings of burying in the described area, the situation appears as follows. From the originally determined time interval of the second half of the 9th century, during which burials in the coach rooms should have started, contemporary dating shows that more probably the first dead were not laid here until the end of the 9 th century. The main time of duration of the burial ground is in the period of the turn and first half of the 10 th century. The last dead were buried here in the second half of the 10 th century, i.e. already in the late Slavic period. With composition of the inventory (or its absence with adults except for several objects of daily use) this burial ground ranks among typical Christian cemeteries. Relatively strict keeping of Christian burial rite indicates certain intensity of practising religion in this area. In this environment, this discovery should not be surprising but quite logical, leading to return of episcopate in Moravia. This archaeological find is even confirmed by demographic analysis. A high share of newborn or very small children in the burial ground in coach rooms (25%) in the close proximity of political centre and with regard to cultural context of the period testifies to using Christian principles in the burial rite. People buried here thus were probably Christians or at least under strong Christian influence. Objev kostrového pohřebiště v prostorách bývalých barokních kočároven kapitulního děkanství v letech byl poměrně překvapivý (Zatloukal 2003, 263; týž 2004, 226), i když se ani zdaleka nejednalo v rámci širšího areálu Olomouckého hradu o nález ojedinělý (srov. Burian 1971, 31; Dohnal 1975, 67). O bližších okolnostech výše zmíněného objevu, historii a průběhu záchranného archeologického výzkumu v kočárovnách, již bylo referováno (Zatloukal / Živný 2005). V loňském roce však ještě nebyl vyhodnocen inventář hrobů a samotné pohřebiště, proto souhrnné informace přinášíme až v následujícím textu. Popis hrobů (obr. č. 1): Hrob č. 311: Silně porušený hrob s dětským skeletem (infans III, 12 let). Kostra hůře zachovaná, lebka fragmentární, trvalý chrup téměř kompletní, kosti trupu velmi fragmentární, kosti končetin ve větších i menších fragmentech. Při antropologickém rozboru byl navíc zjištěn fragment os parietale sin. dospělého jedince neurčitelného pohlaví. Hrobová jáma kontext (dále jen k.) 578 byla vyhloubená do černé prachové hlíny k. 125 (věteřovský sídlištní horizont) a týmž materiálem zasypaná (k. 474), nepodařilo se ji proto rozeznat a rozměry (cca 0,60 1,00 m, nivelace lebky 223,03 m Balt po vyrovnání, dále jen BPV) jsou stanoveny uměle. Skelet byl původně nejspíše uložen na zádech v natažené poloze, orientace SSZ JJV, hlava k JJV. Lokalizace: čtverec B 2. Bez nálezů. Hrob č. 316: Dětský hrob (infans III, 7 let) narušený v oblasti hrudníku a levé poloviny těla pravděpodobně při hloubení základového výkopu pro kamennou vrcholně středověkou hradbu k Kostra celkově dobře zachovalá. Lebka fragmentární, v čelistech zachován prořezaný, částečně ještě mléčný, částečně již trvalý chrup, kosti trupu a končetin ve větších i menších fragmentech. Hrobová jáma k. 576 byla vyhloubená do černé prachové hlíny k. 125 (věteřovský sídlištní horizont) a týmž materiálem zasypaná (k. 471), nepodařilo se ji proto rozeznat a rozměry (cca 0,53 1,30 m, nivelace lebky 222,85 m BPV) jsou stanoveny uměle. Skelet uložen v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, během postmortální manipulace přemístěna levá horní končetina a stehenní kost, obratle i žebra, orientace SZ JV, hlava k SZ. Lokalizace na styku čtverců A 1 2/ B 1 2 (vrchol ležel pod pánví).

2 382 Obr. 1. Olomouc, Václavské náměstí, celkový pohled na plán pohřebiště v kočárovnách s vyznačenou čtvercovou sítí. Fig. 1. Olomouc, Václavské square, general view of the plan of coach rooms burial ground with square net marked out. Inventární číslo (dále jen inv. č.) D4-471/01, přírůstkové číslo (dále jen přír. č.) 35, melounovitý korálek z mačkaného skla (ze dvaceti dílečků) nazelenalé barvy, povrch narušen korozí. Průměr mm, výška 15 mm, průměr otvoru 9 10 mm (obr. č. 2/1). Inv. č. D4-471/02, přír. č. 36, olivovitý korálek z mačkaného světle zeleného průsvitného bublinatého skla, na povrchu lehce zkorodovaného. Délka 21 mm, průměr 14 mm, průměr otvoru 4 mm (obr. č. 2/2). Inv. č. D4-471/03, přír. č. 37, železný lunicovitý závěsek, délka 29 mm, výška 30 mm, síla 1 6 mm (obr. č. 2/3). Hrob č. 326: Dětský hrob (infans II, 6 12 měsíců) mírně narušený v oblasti hrudníku. Kostra špatně zachovaná, kosti silně abradované. Z lebky zachována především klenba s izolovanými kostmi, zbytek ve fragmentech. Mléčný chrup ještě neprořezaný. Kosti trupu a končetin fragmentární. Hrobová jáma k. 523 byla vyhloubená do černé prachové hlíny k. 327 (věteřovský sídlištní horizont) a zasypaná černou prachovou jílovitou hlínou (k. 325), nepodařilo se ji proto rozeznat a rozměry (cca 0,53 1,25 m, nivelace lebky 222,35 m BPV) jsou stanoveny uměle. Ve výplni hrobové jámy k. 523 byly mimo nahodilých drobků mazanice rovněž četné neopracované zlomky kamenů (kulmská droba, až 0,30 0,05 0,15 m). Kameny se v hrobu koncentrovaly především v oblasti lebky a nad tělem ve výšce cca 0,20 m a byly nejspíše součástí výplně zásypu hrobové jámy. V k. 327, do kterého byl hrob k. 326 zahlouben, však bylo několik blíže neurčených věteřovských kamenných substrukcí. Skelet uložen v natažené poloze na zádech, paže zřejmě volně podél těla (špatně dochovány), pravá ruka nejspíše položena na břiše, nohy mírně pokrčeny a vyoseny. Orientace ZZS VVJ, hlava k ZZS, lokalizace čtverec C 3. Inv. č. D4-325/01, přír. č. 40, bronzová jehlice s hlavicí svinutou v očko (doba bronzová), hrot odlomený, dochovaná délka 62 mm (obr. č. 3/1). Inv. č. D4-325/02 D4-325/10, přír. č. 138, 9 ks keramických fragmentů (věteřov) a 46 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-325/11, přír. č. 139, 17 ks zvířecích kostí. Hrob č. 328: Dětský hrob (infans I, 0 3 měsíce) se špatně zachovalou kostrou, kosti silně fragmentární, zuby se nezachovaly. Hrobová jáma k. 524 byla vyhloubená do černé prachové hlíny k. 327 (věteřovský sídlištní horizont) a zasypaná černou prachovou jílovitou hlínou (k. 329), nepodařilo se ji proto celou rozeznat a rozměry (cca 0,52 0,67 m, nivelace lebky 223,62 m BPV) jsou stanoveny uměle. Zjištěna severní a západní hrana výkopu včetně SV rohu, tzn. že délka (0,67 m) je měřená, doplněná je pouze šířka (0,52 m). Ve výplni hrobové jámy k. 524 byly četné neopracované zlomky kamenů (kulmská droba, až 0,15 0,05 0,10 m). Kameny se koncentrovaly především ve spodní části výplně hrobové

3 383 Obr. 2. Olomouc, Václavské náměstí, hrob č : inv. č. D4-471/001, 2: inv. č. D4-471/002, 3: inv. č. D4-471/003. Fig. 2. Olomouc, Václavské square, grave no : inv. no. D4-471/001, 2: inv. no. D4-471/002, 3: inv. no. D4-471/003. jámy. V k. 327, do kterého byl hrob k. 328 zahlouben, však bylo několik blíže neurčených věteřovských kamenných substrukcí. Skelet uložen v natažené poloze na zádech, paže zřejmě volně podél těla (prakticky se nedochovaly, podobě jako spodní polovina nohou). Orientace JV SZ, hlava k JV, lokalizace čtverec C 3 D 3. Inv. č. D4-329/01 07, přír. č. 55, 7 ks keramických fragmentů (věteřov) a 14 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-329/08, přír. č. 152, 5 ks zvířecích kostí. Hrob č. 331: Dětský hrob (infans I II, 3 9 měsíců) se špatně zachovalou kostrou, kosti silně fragmentární, částečně zachovalý, ale ještě neprořezaný mléčný chrup. Hrobová jáma k. 525 byla vyhloubená do tmavě hnědošedé prachové hlíny k. 330 (věteřovský sídlištní horizont) a zasypaná tmavou černohnědou prachovou hlínou (k. 332), nepodařilo se ji proto rozeznat a rozměry (cca 0,45 0,70 m, nivelace lebky 222,24 m BPV) jsou stanoveny uměle. Ve vzdálenosti 0,05 m od hlavy svisle uložen plochý kámen (kulmská břidlice 0,25 0,04 0,15 m), který pravděpodobně vymezoval a zpevňoval hrobovou jámu k Ve výplni k. 332 nezřetelné hrobové jámy bylo několik větších kamenů, zřejmě pocházejících z blíže neurčitelných věteřovských kamenných substrukcí, do nichž byl hrob zahlouben. Skelet uložen v natažené poloze na zádech, paže zřejmě volně podél těla (prakticky se nedochovaly, podobě jako spodní polovina nohou). Orientace SSZ JJV, hlava k SSZ, lokalizace: čtverec D-3. Inv. č. D4-332/01, přír. č. 140, 1 ks keramický fragment (věteřov) a 15 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-332/02, přír. č. 141, 4 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-332/03, přír. č. 173, plíšek z barevného kovu (bronz?), zdeformovaný, částečně svinutý do trubičky, délka 14 mm, šířka 6 mm. Inv. č. D4-332/04, přír. č. 174, příčně členěný korálek z taženého skla, koroze zpatinovala povrch do nepravidelných skvrn hnědé až šedozelené barvy, průměr 6 mm, šířka 5 mm (na jedné straně část odlomená).

4 384 Obr. 3. Olomouc, Václavské náměstí, hrob č : inv. č. D4-325/01. Fig. 3. Olomouc, Václavské square, grave no : inv. no. D4-325/01. Hrob č. 358: Velmi dobře dochovaný hrob ženy (adultus I, let, cm, vysoká postava). Z lebky zachována především klenba, rozpadlá na jednotlivé kosti, obličejová část ve fragmentech, mandibula v celku. Trvalý chrup téměř kompletní. Obratle zachovány všechny (většinou vcelku), včetně os sacrum a prvního kostrčního obratle, fragmenty všech pravých a levých žeber a část manubrium a corpus sterni. Dlouhé kosti horní a dolní končetiny zachovány všechny téměř neporušené, kosti ruky a nohy téměř všechny, pánev téměř kompletní, neporušená. Hrobová jáma k. 526 byla zahloubená 0,45 m do tmavě hnědošedé prachové hlíny k. 330 (věteřovský sídlištní horizont) a zasypaná tmavou černohnědou prachovou hlínou k. 333 a 360. Měla obdélný tvar o rozměrech 0,48 0,55 1,91 m, nivelace lebky 222,11 m BPV. Tělo bylo zakryté deskou k. 359 o rozměrech cca 1,53 0,25 m, síla asi 0,01 m. Dřevo prkna bylo prakticky zcela zetlelé a dochovalo se pouze ve formě tenké vrstvičky rezavého dřevěného prachu. Výkop hrobové jámy k. 526 nad touto krycí deskou k. 359 byl rozeznatelný do výšky cca 0,25 0,30 m a byl vyplněn k Zásyp hrobové jámy pod touto deskou je označen jako k Zemřelá byla uložená v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, ruce položeny na břiše. Orientace JJZ SSV, hlava k JJZ, lokalizace: čtverce C 3 D 3. Inv. č. D4-333/01 D4-333/20, přír. č. 62, 20 ks keramických fragmentů (věteřov). Inv. č. D4-333/21, přír. č. 62, 61 ks atypických výdutí (pravěk). Inv. č. D4-333/022, přír. č. 94, 21 ks zvířecích kostí. Hrob č. 368: Dobře dochovaný hrob muže (adultus I II, (45) let, cm, vysoká postava). Jednotlivé kosti byly následkem uložení v zemi více či méně frag-

5 385 mentární a bylo nutné je laboratorně ošetřit. Z lebky zachována především klenba, rozpadlá na jednotlivé kosti, obličejová část ve fragmentech, mandibula kompletní. Trvalý chrup téměř úplný. Fragmenty všech krčních, hrudních, bederních, křížových i kostrčních obratlů, většiny žeber a sterna. Zachována většina kostí horní končetiny (chybí radius dx), fragmentární pánevní kosti a většina kostí dolní končetiny. Při antropologickém rozboru byl navíc zjištěn pravý humerus dítěte zemřelého ve věku asi 0 3 měsíce (infans I) a zub (P1 inf. dx) nedospělého ve věku let (infans III juvenis). Hrobová jáma k. 528 byla zahloubená cca 0,25 m do tmavé černohnědé prachové hlíny k. 348 (věteřovský sídlištní horizont) a zasypaná tmavou černohnědou prachovou hlínou k. 363, rozměry 1,95 0,40 0,48 m, nivelace lebky 221,95 m BPV. Těsně za chodidly byl hrob porušen ocelovou mikropilotou, byla zde rovněž koncentrace několika větších kamenů (cca 0,18 0,10 0,12 m). Zemřelý byl uložen v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, od předloktí se sbíhají, ruce přeloženy přes sebe na břiše (levá nad pravou). Orientace SSZ JJV, hlava k SSZ, lokalizace: čtverce B 2 C 2. Inv. č. D4-363/01 D4-363/4, přír. č. 73, 4 ks keramických fragmentů (věteřov) a 24 ks atypických výdutí (věteřov). Inv. č. D4-363/05, přír. č. 128, 1 ks keramický fragment (věteřov). Inv. č. D4-363/06, přír. č. 128, 10 ks keramických fragmentů z jedné nádoby (věteřov). Inv. č. D4-363/07, přír. č. 142, 1 ks keramický fragment (věteřov) a 3 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-363/08, přír. č. 143, 2 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-363/09, přír. č. 144, 3 ks zvířecích kostí. Hrob č. 370: Dětský hrob (infans II, 1,5 2 roky) se špatně zachovaným skeletem, který byl v oblasti hrudníku narušen druhotným zásahem. Kostra ne příliš dobře zachovaná, z lebky zachovány především izolované kosti klenby, obličejová část poškozená, kompletně zachovalý a téměř úplně prořezaný mléčný chrup, ostatní kosti fragmentární. Při antropologickém rozboru byla navíc zjištěna první levá nártní kost dítěte ve věku 8 15 let (infans II III). Hrobová jáma k. 529 byla vyhloubená 0,11 m do světle šedobílého popelového prachu k. 349 (výplň zahloubeného věteřovského objektu) a zasypaná tmavou hnědošedou prachovou hlínou (k. 369), podařilo se ji proto dobře rozeznat, rozměry (cca 1,00 0,34 m, nivelace lebky 221,84 m BPV). Skelet byl uložen v natažené poloze na zádech, paže zřejmě volně podél těla (prakticky se nedochovaly). Orientace SZ JV, hlava k SZ, lokalizace: čtverce C 2. Nálezy (Zatloukal / Živný 2005, 486, obr. 5): Inv. č. D4-369/01 27, přír. č. 129, 27 ks keramických fragmentů (věteřov) a 90 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-369/28 47, přír. č. 160, 21 ks keramických fragmentů (přelom 9./10. až druhá polovina 10. století) a 17 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-369/48, přír. č. 162, 3 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-369/49, přír. č. 163, 23 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-369/50, přír. č. 44, dva zlomky stříbrné náušnice, zachována asi polovina obvodu, mm, průměr drátu 1 mm. Inv. č. D4-369/51, přír. č. 45, čtyři zlomky stříbrné náušnice s očkem, dochován celý obvod, mm, průměr drátu 1 mm. Inv. č. D4-369/52, přír. č. 46, stříbrná náušnice s očkem, mm, průměr drátu 1 mm. Inv. č. D4-369/53, přír. č. 47, stříbrná náušnice s očkem, zachovány asi 3/4 obvodu, mm, průměr drátu 1 mm. Inv. č. D4-369/54, přír. č. 48, 8 ks fragmentů, krusta zkorodovaného kovu s otiskem snad dřevěného předmětu, velikost cca 10 6 mm, síla 1 mm. Inv. č. D4-369/55, přír. č. 49, stříbrná náušnice s očkem, mm, průměr drátu 1 mm. Inv. č. D4-369/56, přír. č. 50, dva zlomky stříbrné náušnice, zachována asi 3/4 obvodu, mm, průměr drátu 0,8 1,2 mm. Inv. č. D4-369/57, přír. č. 168, 3 ks zvířecích kostí. Hrob č. 372: Dětský hrob (infans II, 1,5 2 roky) se špatně zachovaným skeletem. Kostra ne příliš dobře zachovaná, z lebky zachovány především izolované kosti klenby, obličejová část poškozená, kompletně zachovalý a téměř úplně prořezaný mléčný chrup, ostatní kosti fragmentární. Hrobová jáma k. 530 byla vyhloubená 0,11 m do světle šedobílého popelového prachu k. 349 (výplň zahloubeného věteřovského objektu) a zasypaná tmavou hnědošedou prachovou hlínou (k. 371), přesto se ji nepodařilo celou rozeznat a rozměry (cca 0,87 0,34 m, nivelace lebky 221,82 m BPV) jsou stanoveny uměle. Za hlavou zemřelého byl umístěn kámen (malá břidlicová deska, 0,20 0,12 0,02 m). Skelet byl uložen v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, ruce se nedochovaly. Orientace ZZS VVJ, hlava k ZZS, lokalizace: čtverec C 2. Inv. č. D4-371/01 D4-371/27, přír. č. 131, 27 ks keramických fragmentů (věteřov) a 104 ks atypických výdutí (věteřov). Inv. č. D4-371/28, přír. č. 130, 1 ks keramický fragment (věteřov) a 8 ks atypických výdutí (věteřov). Inv. č. D4-371/29, přír. č. 167, 1 ks zvířecí kost. Hrob č. 396: Z nejspíše druhotně zcela přemístěného hrobu č. 396 pochází izolovaný nález diafýzy levého femuru

6 386 s odlomenými epifýzami náležící dospělé ženě, bližší údaje nelze určit. Hrobová jáma nezjištěna, stehenní kost ležela v pravěké vrstvě k. 135, přičemž se nepodařilo rozpoznat mladší výplň. Hrob č. 424: Porušený hrob muže (adultus I, let, cm, podstřední až střední postava). Chybí lebka, krční úsek páteře a 9 kraniálních hrudních obratlů, levý humerus a kraniální levá žebra. Kostra byla tedy porušena přibližně od poloviny trupu nahoru a doleva. Zachována větší část pravé a menší část levé pánevní kosti. Kosti končetin zachovány dobře, včetně krátkých kostí ruky a nohy i několika prstových článků. Hrobová jáma k. 579 byla zahloubená cca 0,10 m do žlutého písečného podloží k. 126 až na skalní povrch k a zasypán tmavou černohnědou prachovou hlínou k Jáma k. 579 byla na SZ porušena výkopem pro hradbu, nepodařilo se ji proto celou rozeznat a rozměry (cca 2,00 0,60 m, nivelace křížové kosti 221,08 m BPV) jsou stanoveny uměle. Od poloviny trupu skelet chybí, byl pravděpodobně odstraněn při hloubení výkopu pro kamennou hradbu. U levé stehenní kosti byl hrob porušen ocelovou mikropilotou. Zemřelý byl uložen přímo na skalní podloží k v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, ruce položeny u kyčlí. Pod 11. hrudním obratlem nalezen železný rombický hrot šípu s ohnutou špičkou (inv. č. D4-422/71), který způsobil zranění oblouku uvedeného obratle. Hrot zřejmě pronikl i do páteřního kanálu, pro což svědčí patinování vnitřní plochy obratlového oblouku oxidem železa. Následkem toho došlo pravděpodobně k vážnému poranění sakrálního úseku míchy a následnému ochrnutí dolních končetin. Jedinec však tomuto traumatu zřejmě velmi brzy podlehl. Stejná patina byla přítomna i na vnější ploše oblouku 10. hrudního obratle, který však nenese známky zranění. Orientace SZ JV, hlava k SZ, lokalizace: čtverec D 2. Ve vzdálenosti 0,6 m na Z od pravé nohy byla nalezena obličejová část lebky dítěte k. 438 (obr. č. 4). Inv. č. D4-422/1, přír. č. 119, opracovaná zahrocená kost (šídlo), délka 90 mm, šířka 26 mm (obr. č. 4/4). Inv. č. D4-422/2, přír. č. 120, železná šipka s trnem, varianta s listem přecházejícím v řap, délka 141 mm, šířka 18 mm, síla 6 mm. Inv. č. D4-422/3, přír. č. 121, mírně kónický vývrtek pro násadu kamenného broušeného nástroje (eneolit), délka 31 mm, průměr mm (obr. č. 4/2). Inv. č. D4-422/4, přír. č. 122, kamenná broušená sekerka (eneolit), výška 38 mm, šířka břitu 34 mm, síla 12 mm (obr. č. 4/3). Inv. č. D4-422/05 D4-422/13, přír. č. 132, 9 ks keramických fragmentů (věteřov). Inv. č. D4-422/14, přír. č. 132, 1 ks keramický fragment (popelnicová pole). Inv. č. D4-422/15 D4-422/17, přír. č. 132, 3 ks keramických fragmentů (10. až 11. století). Inv. č. D4-422/18, přír. č. 132, 1 ks keramický fragment (věteřov). Inv. č. D4-422/19 D4-422/21, přír. č. 132, 3 ks keramických fragmentů (10. až 11. století). Inv. č. D4-422/22 D4-422/24, přír. č. 132, 3 ks keramických fragmentů (věteřov). Inv. č. D4-422/25, přír. č. 132, 1 ks keramický fragment (11. století) a 52 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-422/26 D4-422/31, přír. č. 133, 6 ks keramických fragmentů (věteřov). Inv. č. D4-422/32, přír. č. 133, 1 ks keramický fragment (druhá polovina 10. až 11. století). Inv. č. D4-422/33 D4-422/37, přír. č. 133, 5 ks keramických fragmentů (věteřov). Inv. č. D4-422/38 D4-422/39, přír. č. 133, 2 ks keramických fragmentů (10. až 11. století). Inv. č. D4-422/40 D4-422/42, přír. č. 133, 3 ks keramických fragmentů (věteřov) a 61 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-422/43 D4-422/49, přír. č. 145, 7 ks keramických fragmentů (věteřov). Inv. č. D4-422/50 D4-422/51, přír. č. 145, 2 ks keramických fragmentů (přelom 9./10. až druhá polovina 10. století). Inv. č. D4-422/52, přír. č. 145, 1 ks keramický fragment (věteřov) a 8 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-422/53, přír. č. 145, 1 ks keramický fragment (11. století) a 31 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-422/54 D4-422/55, přír. č. 146, 2 ks keramických fragmentů (přelom 9./10. až první polovina 10. století). Inv. č. D4-422/56, přír. č. 146, 1 ks keramický fragment (věteřov). Inv. č. D4-422/57 D4-422/64, přír. č. 146, 9 ks keramických fragmentů (první polovina 10. století až 11. století, století) a 4 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-422/65 D4-422/68, přír. č. 147, 9 ks keramických fragmentů (druhá polovina 9. století až druhá polovina 10. století). Inv. č. D4-422/69, přír. č. 148, 30 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-422/70, přír. č. 149, 16 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-422/71, přír. č. 150, železná šipka s trnem, varianta s listem k řapu skoseným, tzv. rombickým, délka 48 mm, šířka 26 mm, síla 4 mm (obr. č. 4/1). Hrob č. 430: Velmi dobře dochovaný hrob muže (adultus II maturus I, (45) let, cm, podstřední až střední postava). Kostra zachovalá z větší části. Téměř kompletní neurocranium a část splanchnocrania (čelisti, lícní kosti, většina jazylky), avšak ve fragmentárním

7 387 Obr. 4. Olomouc, Václavské náměstí, hroby č. 424 a 438 1: inv. č. D4-422/71, 2: inv. č. D4-422/03, 3: inv. č. D4-422/04, 4: inv. č. D4-422/01. Fig. 4. Olomouc, Václavské square, graves no. 424 and 438 1: inv. no. D4-422/71, 2: inv. no. D4-422/03, 3: inv. no. D4-422/04, 4: inv. no. D4-422/01. stavu. Téměř kompletní prořezaný trvalý chrup. Fragmenty sterna, všech pravých i levých žeber a téměř všech obratlů. Dále zachovány kosti pletence a dlouhé kosti horních končetin (většinou v úplnosti) a několik zápěstních, záprstních a prstních kůstek. Dochovány větší části obou pánevních kostí a všechny dlouhé kosti dolních končetin včetně všech kostí zánártních, nártních a několika článků prstů a sezamských kůstek. Hrobová jáma k. 561 byla zahloubená 0,25 m do žlutého písečného podloží k. 126 a zasypaná tmavou šedohnědou prachovou hlínou k Byla dobře patrná díky zbytkům dřevěné rakve nebo krycí desky k. 428, resp. 432, rozměry hrobové jámy: cca 1,95 0,64 m, nivelace lebky 221,51 m BPV. Dřevo prkna bylo prakticky zcela zetlelé a dochovalo se pouze ve formě tenké vrstvičky rezavého dřevitého prachu. Zemřelý byl uložený v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla. Na JZ u lebky, ale zřejmě již v zásypu nad rakví, byla celá datovatelná nádoba. Ve výplni hrobové jámy též lastury. Na pánvi pod pravým předloktím železný nožík. Orientace JZ SV, hlava k JZ, lokalizace: čtverce D 2 D 3. Inv. č. D4-429/01 D4-429/02, přír. č. 151, 2 ks keramických fragmentů (věteřov). Inv. č. D4-429/03, přír. č. 153, železný nůž s odlomeným řapem, délka 145 mm, šířka 17 mm, síla 7 mm (obr. č. 5/2). Inv. č. D4-429/04, přír. č. 176, zrekonstruovaný vejčitý hrnec zdobený vlnicí pod okrajem, výška 163 mm, průměr 122 mm (závěr 9. století) (obr. č. 5/1). Hrob č. 434: Dětský hrob s celkově velmi dobře zachovalou kostrou (infans II III, 5 7 let). Z lebky dochovány téměř všechny kosti neurocrania i splanchnocrania v kompaktním stavu. Téměř kompletní a prořezaný mléčný chrup, prořezávající se trvalé zuby. Fragmenty většiny žeber, všechny krční, hrudní a bederní obratle, část křížové kosti a sterna. Dále zachována většina kostí horních i dolních končetin včetně několika zápěstních (resp. zánártních) kostí a článků prstů. Hrobová jáma

8 388 Obr. 5. Olomouc, Václavské náměstí, hrob č : inv. č. D4-429/04, 2: inv.č. D4-429/03. Fig. 5. Olomouc, Václavské square, grave no : inv. no. D4-429/04, 2: inv. no. D4-429/03. k. 562 byla vyhloubená 0,10 m do k. 431, 437 a 441 a zasypaná tmavou hnědočernou prachovou hlínou (k. 433), přesto se ji nepodařilo celou rozeznat a rozměry (cca 1,20 0,42 m, nivelace lebky 221,16 m BPV) jsou stanoveny uměle. Na bázi hrobu větší kamínky. Skelet byl uložen v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla. Orientace SZ JV, hlava k SZ, lokalizace: čtverec D 3. Inv. č. D4-433/01 D4-433/05, přír. č. 154, 5 ks keramických fragmentů (věteřov) a 11 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-433/06 D4-433/08, přír. č. 155, 9 ks keramických fragmentů (věteřov) a 4 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-433/09, přír. č. 156, 6 ks zvířecích kostí. Hrob č. 436: Skelet č. 436 novorozence byl ne příliš dobře zachovaný, z lebky dochovány především izolované kosti klenby, obličejová část poškozená, mléčný chrup fragmentární a neprořezaný, z postkraniálního skeletu zachovány jen fragmenty obratlů a několik kostí horní končetiny, dolní končetiny chybí. Hrobová jáma nerozeznána, délka skeletu in situ 0,28 m. Skelet byl uložen pravděpodobně v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla. Orientaci nebylo možné určit, lokalizace: čtverce C 1/2. Bez nálezů. Příměsi v k. 436:

9 389 Proximální a střední článek 3., 4. nebo 5. prstu ruky, proximální článek palce pravé nohy. Všechny patří dospělému, podle morfologie mohou patřit jedinému individuu, nelze to však prokázat. Hrob č. 438: Část lebky k. 438 z dítěte (infans II, 1 4 roky) byla objevena ve vzdálenosti 0,6 m na Z od pravé nohy skeletu k Nalezeny pouze fragmenty neurocrania větší část pravé a menší fragment levé čelní kosti (os frontale), část pravého velkého křídla kosti klínové (ala major ossis sphenoidalis) a pyramidy kostí spánkových (partes petrosae ossium temporalium). Nebyla rozlišena žádná hrobová jáma ani zásyp, nejsou proto přiděleny žádné zvláštní kontexty. Lebka k. 438 byla zasypána stejně hrob k. 424 výplní k. 422 a spočívala na písečném podloží k Lokalizace: čtverec D 2. Bez nálezů. Hrob č. 439: Poměrně dobře dochovaný hrob ženy (adultus I II, (40) let, cm, střední postava). Kostra středně dobře zachována. Z lebky zachováno několik větších fragmentů klenby a větší části obou maxill a mandibuly. Téměř kompletní trvalý chrup. Kosti trupu zachovány velmi špatně, pouze několik fragmentů žeber, sterna a obratlů. Kosti horní končetiny zachovány fragmentárně, z dolní končetiny zachovány fragmenty pánve, všechny dlouhé kosti a několik kostí nohy. Hrobová jáma k. 563 byla zahloubená 0,12 m do žlutého písečného podloží k. 126 až na skalní povrch k a zasypaná tmavou šedohnědou prachovou hlínou k Měla obdélný tvar o rozměrech cca 1,80 0,53 0,64 m, nivelace lebky 221,23 m BPV. Pod stehenními a bércovými kostmi skeletu k. 439 zbytky dřeva, pravděpodobně rakve. Zemřelá byla uložená v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, pravá ruka položena na břiše. Orientace SZ JV, hlava k SZ, lokalizace: čtverce C 2 D 2. Bez nálezů. Hrob č. 444: Poměrně dobře dochovaný hrob, pohlaví nelze určit, aspektivní i metrické znaky jsou indiferentní, jedná se však spíše o ženu (maturus I II, (60) let, cm, v případě muže nadstřední, v případě ženy vysoká postava). Kostra středně dobře zachována. Z lebky pouze fragmenty větší části klenby a téměř kompletní mandibula, avšak prakticky bez zubů (intravitálně vypadnutých), dále mnoho fragmentů žeber, sterna a obratlů. Lépe zachovány kosti končetin z horních téměř všechny kosti včetně kostí ruky, z dolních zachovány fragmenty pánve, větší části dlouhých kostí a většina kostí nohy. Hrobová jáma k. 564 byla zahloubená cca 0,30 m do tmavé hnědošedé prachové hlíny k. 330 a zasypaná tmavou šedočernou prachovou hlínou k. 447, nepodařilo se ji proto rozeznat a rozměry (cca 2,0 0,60 0,84 m, nivelace lebky 221,79 m BPV) jsou stanoveny uměle. Ve výplni hrobové jámy bylo velké množství kamenů (cca cm). V některých případech (kolem nohou a lebky) jde zřejmě o kamenné obložení kolem nebožtíka. Lebka byla podložena plochým kamenem. Druh kamenů (kulmská droba) odpovídá materiálu plenty středohradištního opevnění, jakoby hrob byl zahlouben do její destrukce. Skelet byl uložen v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla. Orientace SZ JV, hlava k SZ, lokalizace: čtverec D 3. Inv. č. D4-447/01 D4-447/06, přír. č. 157, 6 ks keramických fragmentů (věteřov) a 43 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-447/07 D4-447/08, přír. č. 158, 2 ks keramických fragmentů (věteřov) a 12 ks atypických výdutí. Hrob č. 450: Dětský hrob se špatně zachovaným skeletem (infans II, 2 3 roky). Kostra celkově špatně zachovalá. Z lebky dochováno několik fragmentů neurocrania i splanchnocrania, téměř kompletní a prořezaný mléčný chrup (některé zuby však postmortálně uvolněny z čelistí), několik zlomků žeber a obratlů, ojedinělé fragmenty horní končetiny a hojnější fragmenty dolní končetiny. Hrobová jáma k. 565 byla vyhloubená 0,15 m do žlutého písečného podloží k. 126 a zasypán středně šedožlutou prachovou hlínou (k. 435), podařilo se ji proto dobře rozeznat, rozměry cca 1,0 0,35 0,42 m, nivelace lebky 221,22 m BPV. Skelet byl uložen v natažené poloze na zádech, paže zřejmě volně podél těla (prakticky se nedochovaly). U hlavy byly nalezeny dva malé gombíky a perličkový náhrdelník, který se táhl od hrdla přes hruď k pravé ruce, u pravého stehna ležela čepel železného nožíku. Ve výplni hrobu též nalezeny tři uhlíky. Při antropologické analýze byl mezi zvířecími kostmi z výplně hrobové jámy k. 565 nalezen skelet dítěte k Orientace JZ SV, hlava k JZ, lokalizace: čtverec D 2. Inv. č. D4-435/01, přír. č. 124, nezdobená kulička s ouškem z barevného kovu (u lebky vpravo), průměr 10 mm. Zachována i měděnkou fixovaná přízová závěsná tkanice o délce 12 mm dosud provlečená ouškem knoflíku (obr. č. 6/1). Inv. č. D4-435/02, přír. č. 125, nezdobená kulička s ouškem z barevného kovu (u lebky vlevo), průměr 8 mm, délka 10 mm (obr. č. 6/2). Inv. č. D4-435/03, přír. č. 126, kotoučkovité korálky z taženého skla, povrch má béžovou až tmavě hnědou žíhanou barvu, 23 ks, průměr 3 mm, šířka 2 3,5 mm (obr. č. 6/3 dole).

10 390 Obr. 6. Olomouc, Václavské náměstí, hrob č : inv. č. D4-435/01, 2: inv. č. D4-435/02, 3: inv. č. D4-435/04 (nahoře) a inv. č. D4-435/03 (dole), 4: inv. č. D4-435/17. Fig. 6. Olomouc, Václavské square, gave no : inv. no. D4-435/01, 2: inv. no. D4 435/02, 3: D4 435/04 (top) and inv. no. D4-435/03 (bottom), 4: inv. no. D4-435/17. Inv. č. D4-435/04, přír. č. 127, bílé korálky z taženého skla, příčně členěné, 5,5 ks dvojitých a 8 ks jednoduchých kotoučkovitých, průměr 3,5 4,5 mm, šířka 4 8 mm (obr. č. 6/3 nahoře). Inv. č. D4-435/05, přír. č. 134, 1 ks keramický fragment (KNP I). Inv. č. D4-435/06, přír. č. 134, 1 ks keramický fragment (MMK). Inv. č. D4-435/ /10, přír. č. 134, 4 ks keramických fragmentů (KNP) a 24 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-435/11 D4-435/13, přír. č. 135, 3 ks keramických fragmentů (věteřov) a 7 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-435/14, přír. č. 136, zrekonstruovaný pohár, výška 146 mm, průměr 146 mm (KNP IB). Inv. č. D4-435/15, přír. č. 164, 40 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-435/16, přír. č. 165, 11 ks zvířecích kostí. Inv. č. D4-435/17, přír. č. 166, železný nůž s řapem, trn schůdkovitě oddělen od břitu, délka 81 mm, šířka 12 mm, síla 6 mm (obr. č. 6/4). Hrob č. 457: Dětský hrob s poměrně dobře zachovaným skeletem (infans II, 1,5 2,5 roku). Kostra středně dobře zachována. Lebka dochována z větší části ve fragmentech, částečně zachovalý a prořezaný mléčný chrup a několik neprořezaných trvalých zubů. Dále fragmenty žeber obratlů v rozsahu krční a hrudní páteře a většina kostí pletence a dlouhých kostí obou párů končetin. Hrobová jáma k. 568 byla zčásti vyhloubená 0,15 m do tmavě hnědošedé prachové hlíny k. 330 (věteřovský sídlištní horizont) a zčásti do žlutého písečného podloží k. 126 až na skalní povrch k a zasypaná středně hnědožlutým prachovým pískem (k. 462), přesto se ji nepodařilo celou rozeznat a rozměry (0,93 0,53 m, nivelace lebky 221,34 m BPV) jsou stanoveny uměle (pouze na JZ hranice zřetelné). Skelet byl uložen v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, ruce nedochovány. Orientace JZ SV, hlava k JZ, lokalizace: čtverec D 3. Bez nálezů. Hrob č. 464: Dobře dochovaný hrob ženy (juvenis adultus I, kolem 20 let, cm (nadstřední postava). Kostra celkově dobře zachovalá. Z lebky dochována většina kostí klenby, avšak bez soudržnosti, dále horní i dolní čelist, kosti lícní a část jazylky. Dobře zachovalý téměř kompletní trvalý chrup usazený v čelistech. Z páteře zachovány všechny obratle, kost křížová a část kostrče, dále dochována většina žeber, sternum, většina dlouhých kostí horních i dolních končetin a několik kostí ruky a nohy. U levého lokte se nacházel krční obratel a zlomky lebky jedince č. 464 a dále horní okraj pravé očnice jiného individua, zřejmě z k. č Hrobová jáma k. 569 byla zčásti vyhloubená 0,45 m do tmavě hnědočerné prachové hlíny k. 448 (věteřovský sídlištní horizont) a zčásti do žlutého písečného podloží k. 126 až na skalní povrch k a zasypaná tmavou šedohnědou prachovou hlínou k. 463,

11 391 Obr. 7. Olomouc, Václavské náměstí, hrob č : inv. č. D4-463/07. Fig. 7. Olomouc, Václavské square, grave no : inv. no. D4-463/07. přesto se ji nepodařilo celou rozeznat a rozměry (cca 1,83 0,52 0,81 m, nivelace lebky 220,99 m BPV) jsou někde stanoveny uměle (přirozená hranice na JZ a SZ, na JV a SV umělá).zemřelá byla uložená v natažené poloze na zádech, paže volně podél těla, levá ruka položena na břiše. Orientace ZZJ-VVS, hlava k ZZJ, lokalizace: čtverce D 2, D 3 / E 2, E 3. Inv. č. D4-463/01 D4-463/02, přír. č. 161, 2 ks keramických fragmentů (druhá polovina 10. století). Inv. č. D4-463/03, přír. č. 161, 1 ks keramický fragment (věteřov). Inv. č. D4-463/04 D4-463/06, přír. č. 161, 3 ks keramických fragmentů (druhá polovina 9. století) a 21 ks atypických výdutí. Inv. č. D4-463/07, přír. č. 175, tři zlomky náušnice z barevného kovu s jednostranným hrozníčkem, dochován celý obvod, výška cca 25 mm, šířka cca 13 mm (obr. č. 7/1).

12 392 Hrob č. 472: Skelet dítěte (infans I, 6 9 měsíců) objeven až při antropologickém rozboru kostí vyzvednutých z hrobu č Kostra byla silně fragmentární, lebka rozpadlá na mnoho zlomků, postkraniální skelet zachován jen v několika fragmentech. Při antropologickém rozboru byl navíc zjištěn fragment os metatarsale I. dx (proximální část kosti bez hlavice) dospělého jedince neurčitelného pohlaví. Ve vrstvách k. 131 a 142 byly nalezeny další lidské kosti pocházející z druhotně narušených hrobů. V k. 142 byla objevena rozbitá lebka, z níž se zachovalo několik větších a mnoho menších fragmentů neurocrania i splanchnocrania. Částečně zachovalý trvalý chrup v dolní čelisti. Lebka náležela muži starému asi (50) let (adultus II maturus I). Kontext 131 obsahoval pozůstatky kostí minimálně 3 (1. nedospělý, 8 15 let; 2. muž, let; 3. dospělý), maximálně 18 jedinců. Součástí mužské kostry jsou zřejmě i kosti z k Přiřazení jednotlivých kostí konkrétním individuím je obtížné. Minimálně však kosti č. 9, 10 a 11 mohou zřejmě patřit jedinému individuu (dospělá žena?), stejně tak kosti č. 6, 8 a 12 (dospělý muž?). Celkové vyhodnocení Rozsah pohřebiště V letech 2002 až 2004 bylo během záchranného archeologického výzkumu v kočárovnách objeveno 20 regulérních kostrových hrobů. K tomuto počtu můžeme ještě přičíst jednu prázdnou, ale okolními hroby respektovanou obdélnou jámu (k. 567) ve čtv. č. D 2, které přisuzujeme funkci symbolického hrobu. Vzhledem k rozsáhlému zastavění terénu středověkou i novověkou zástavbou, můžeme konstatovat, že hroby zůstaly zachovány pouze v neporušeném prostoru. Prostor pod zdmi, i když nebyly založeny na podloží, nebyl prozkoumán. Narušení nebylo způsobeno jen výše zmíněnými stavbami, ale také rozsáhlými archeologickými výkopy realizovanými zde od roku 1948 (Reichertová 1949; Dohnal 2001). Nelze proto pominout poněkud neblahý nález z října 2002, kdy byla v záhozu sondy S2/92 objevena rozsáhlá skládka lidských kostí. Výkop nechal provést v roce 1992 V. Dohnal, který se ale na jednání archeologické komise 12. prosince 2002 k nepietnímu uložení lidských skeletů odmítl vyjádřit. I když vynecháme etický aspekt celé záležitosti, není stále jasné odkud všechny druhotně pohřbené kostry pocházejí a zda-li některé z nich nejsou přímo z kočároven, kde by jejich nález mohl ohrozit některou z Dohnalových romantických konstrukcí o dějinách Olomouckého hradu (Dohnal 2001, 131n). V každém případě máme k dispozici jen blíže neurčitelnou část rozsáhlejšího pohřebiště. Svědčí o tom především další lidské kosti ve výplni zkoumaných hrobů nebo nalézané porůznu v okolí kočároven, např. při průzkumu sklepů pod severním křídlem kapitulního děkanství, bezprostředně navazujícího na kočárovny. Rozsah popisovaného pohřebiště byl rekonstruován alespoň přibližně na základě nálezů hrobů v blízkosti kočároven. Dosud není zcela jasné, jestli na jeho JV část přímo nenavázalo další pohřbívání v ambitu a rajském dvoře. V budoucnu také bude potřeba dořešit vzájemný vztah pohřebiště a středohradištního opevnění, neboť některé hroby (např. 328, 331 a 358) jsou nejspíše zahloubeny do destrukce vnější kamenné plenty. Toto však ani zdaleka nemusí signalizovat zánik opevnění, jako spíše jeho špatný stav spojený s občasným zřícením kamenného pláště a následnou opravou. Metodika terénního výzkumu Vzhledem k charakteru výzkumu, nutnosti souběhu se stavebními pracemi a v neposlední řadě i skladbě terénu, kde se pohřebiště nacházelo, se nepodařilo vysledovat ani zdaleka všechny potřebné statigrafické vztahy. Dosud nevedla k patřičnému úspěchu snaha nalézt původní úroveň terénu, ze které začínala práce hrobařů, byť zde ještě nějaká naděje je, neboť několikaletý výzkum ještě ani zdaleka není zpracován minimálně do podoby nálezové zprávy. Za zcela ztracenou ale můžeme považovat informaci o rozsahu mnohých hrobových jam, které se v průběhu preparace nezdařilo rozeznat. Prakticky homogenní a na nálezy velmi bohatý sídelní horizont ze starší doby bronzové o mocnosti kolem 1,20 1,50 m, navíc černě zbarvený, do kterého byly jednotlivé hroby zahlubovány a stejnou zeminou též zasypány, nedovoloval jiný metodický postup než snižování terénu po umělých vrstvách o síle 0,10 m. Pracovalo se výhradně za umělého osvětlení, což také nepřispělo k dobré čitelnosti. Během začišťování jednotlivých úrovní se zpravidla narazilo na vyčnívající lebku, následovalo ověření orientace uloženého těla a preparace. Tato spolu s vyjmutím skeletu byla od roku 2003 svěřena přímo antropologovi, tedy spoluautorovi příslušné části předkládané stati. Zásyp spolu s artefakty z bezprostředního okolí skeletu byl pojat jako hrobový celek i s možným rizikem kontaminace nálezů. Pro datování jsou nejdůležitější nalezené dokladové předměty a milodary ve smyslu pojetí V. Hrubého (1955, 80). Jedinou výjimkou z uvedených kategorií je železná šipka (inv. č. D4-422/71) z hrobu č. 422, kdy se nejedná o milodar či předmět denní potřeby, ale svědectví o úspěšném použití smrtící zbraně. Analýza a datování nálezů z hrobů Z poměrně velkého množství výše uvedených nálezů můžeme pro datování pohřebiště použít jen ně-

13 393 kolik středověkých předmětů, neboť u skeletů převažovaly druhotně přemístěné pravěké artefakty. Pokud soubor předmětů z hrobu obsahoval jen pravěké předměty nebo žádné, není mu v následujícím rozboru již věnována pozornost. Pro sedm hrobů s převažujícím věteřovským inventářem bylo pro určení stáří použito radiokarbonového datování pomocí kolagenu z kostí. Protože této problematice se věnuje speciální článek v tomto sborníku od Mariusze Fogtmana ze Slezské technologické university v Glivici, jenom se o konkrétních výsledcích zmíníme na základě rukopisné zprávy (Pazdur 2004). Pokusili jsme se také zadat řešení problému příbuzenských vztahů mezi mrtvými pomocí DNA, ale dosud máme pouze negativní informaci o nezpůsobilosti kosterních pozůstatků pro tuto analýzu. V narušeném hrobu č. 316 byly nalezeny po stranách lebky dva skleněné korálky a lunicový závěsek. Melounovitý korálek (inv. č. D4-471/001, obr. č. 2/1), je poměrně chronologicky necitlivý a objevuje se nejen v 9. století (Poulík 1948, 61), ale už od laténu (Hrubý 1955, 252) po 13. století (Dostál 1966, 47). Těžiště výskytu v našem prostředí je ale v rozmezí století (Krumphanzlová 1974, 64). Důležitější pro datování je olivovitý korál (inv. č. D4-471/002, obr. č. 2/2) oblíbený hlavně ve druhé polovině až závěru 9. století (Poulík 1948, 64) a přesahem do počátku 10. století (Hrubý 1955, 257; Šolle 1959, ; Turek 1963, ; Dostál 1966, 47; Krumphanzlová 1974, 64 66). Lunicovitý závěsek (inv. č. D4-471/003, obr. č. 2/3) se svým výtvarným pojetím i použitým materiálem železo poněkud vymyká známým analogiím a připomíná spíše ocílku (srov. Poulík 1948, 91, obr. 25/2). V našem případě je však předmět ukončen svinutím do trubičky. Obecně jsou lunicové závěsky v moravském prostředí datovány od konce 9. do poloviny 10. století (Poulík 1948, 66; Hrubý 1955, ; Dostál 1966, 54 55). Protože hrob č. 316 byl porušen druhotným zásahem, můžeme předpokládat, že tři nalezené předměty byly původně součástí náhrdelníku z velkých skleněných korálků a závěsku. Radiokarbonovou metodou bylo určeno stáří kostry v intervalu let s pravděpodobností 91 %. Vzhledem k inventáři, můžeme hrobový celek datovat do rozmezí závěru 9. až první poloviny 10. století. Hrob č. 316 však ležel poněkud stranou od ostatních pohřbů, bez jakékoliv vzájemné superpozice, proto lze pro celkovou stratigrafii použít jen jeho nadmořskou výšku. V hrobu č. 326 byl inventář výhradně z doby bronzové, zmiňujeme se o něm jen proto, že skelet byl datován rovněž radiokarbonovou metodou. Vzorek však byl dosud nevysvětleným způsobem kontaminován, takže jeho stáří bylo určeno jako současnost. Rovněž hrob č. 328 obsahoval pouze věteřovský materiál, ale radiokarbonovou metodou bylo určeno stáří skeletu do intervalu let (s pravděpodobností 95 %), (s pravděpodobností 62 %). Vyjma pravěké keramiky v zásypu hrobu č. 331, byl pod lebkou v oblasti krku nalezen příčně členěný korálek (srov. Poulík 1948, 62) z taženého skla (inv. č. D4-332/04). Na výrobu poměrně nenáročný šperk je masivně rozšířený po celém 9. i 10. století, na Moravě však jeho obliba vrcholí na přelomu 9. a 10. století (Hrubý 1955, 249; Šolle 1959, 446), ve druhé polovině 10. století jsou tyto korálky postupně nahrazovány jinými tvary a materiály (Dostál 1966, 45 46). Stáří skeletu v hrobu č. 331 bylo pomocí radiokarbonového datování určeno v intervalu let (s pravděpodobností 89 %) nebo (s pravděpodobností 63 %). Datování hrobu č. 331 zůstává otevřené do objasnění vzájemné stratigrafie se středohradištním opevněním s tím, že předpokládáme jeho stáří do druhé poloviny 9., nejpozději na přelom 9. a 10. století. Rovněž hrob č. 358 obsahoval pouze věteřovský materiál, ale radiokarbonovou metodou bylo určeno stáří skeletu v intervalu let s pravděpodobností 95 %. Také nálezy z hrobu č. 368 byly výhradně ze starší doby bronzové, a proto bylo stáří zemřelého určováno i radiokarbonovou metodou. Naneštěstí byl také tento vzorek dosud nevysvětleným způsobem kontaminován, takže jeho stáří bylo určeno jako současnost. Hrob č. 370 obsahoval nejbohatší výbavu čítající mimo keramické fragmenty a zvířecí kosti také 6 stříbrných kroužkovitých náušnic s očkem. Z hlediska datování není tento jednoduchý šperk příliš pevnou oporou, neboť se vyskytuje od 9. do 11. století (Poulík 1948, 48; Hrubý 1955, ), ovšem v moravském prostoru jeho četnost stoupá od přelomu 9. a 10. století do poloviny 10. století (Dostál 1966, 31). Stáří skeletu v hrobu č. 370 bylo pomocí radiokarbonového datování určeno v intervalu let s pravděpodobností 95 %. Vzhledem k datování keramiky ze zásypu tohoto hrobu, jej můžeme zařadit do druhé poloviny 10. století. V hrobu č. 424 byly mimo jiné nalezeny dvě železné šipky s trnem, které jsou tradičně přiřazovány kočovníkům, v případě rombického hrotu (inv. č. D4-422/71) dokonce Maďarům (Hrubý 1955, ). Jejich datování rámcově spadá do závěru 9. a do 10. století (Dostál 1966, 73). S přihlédnutím k datování keramiky ze zásypu hrobu č. 424, můžeme tento pohřeb vložit do druhé poloviny 10. století. Z hrobu č. 430 pochází železný nůž (inv. č. D4-429/03) a hrnec (inv. č. D4-429/04). Špatně zachovaný nůž, který ležel na pánvi pod pravým předloktím, je hlediska chronologie jen málo významný. Situlovitý (viz Hrubý 1955, 128 a obr. 17/2) či aktuálněji širší vejčitý (Dostál 1975, 142 a tab. 46/3, 49/1) hrnec, uložený či spíše vhozený do zásypu nad rakví, náleží tvarem i výzdobou ke keramice blučinského typu (Poulík 1948,

14 a obr. 5/1 3). Typologicky má popisovaný hrnec blíže nálezům z boleradického pohřebiště, takže by časově náležel do druhé poloviny až závěru 9. století (Poulík 1948, a obr. 26/4, 6 a 8). Zároveň je potřeba vzít v úvahu omezenou vypovídací schopnost ojedinělého nálezu pro přesnější datování (srov. Hrubý 1955, 140; Dostál 1966, 83) a novější analogie (Dostál 1975, 162 a obr. 16) i metody (Macháček 2001). Z tohoto pohledu by hrob č. 430 spadal spíše do závěru 9. století. Po stranách lebky v hrobu č. 450 byly nalezeny dvě kovové kuličky s oušky (inv. č. D4-435/01 a D4-435/02), v oblasti hrudníku celkem 37 ks korálků z taženého skla (inv. č. D4-435/03 a D4-435/04) a u pravé kyčle čepel nože (inv. č. D4-435/05). Obě kuličky jsou použité jako součásti náhrdelníku nebo sloužily coby závěsné vlasové ozdoby. V obou případech se jednalo o druhotné použití původně složitějšího předmětu, jak o tom svědčí stopy po odlomení. Tělo ozdoby je složené ze dvou polovin a nejspíše sletováno či snad i slepeno, pravděpodobně se jedná o odlomené bubínky z náušnice, event. o poškozené kovové knoflíky či perly. Pro časové zařazení hrobu nám z výše uvedené nejistoty zůstávají jen skleněné korálky, které lze datovat na závěr 9. až do první poloviny 10. století (viz hrob č. 331), což není v rozporu ani s datováním bubínkových náušnic (srov. Dostál 1966, 37), ani se nerozchází s (poměrně nejistým) datováním nezdobených knoflíků (Hrubý 1955, 214). Hrob č. 450 proto celkově vročujeme na přelom 9. a 10. století. V hrobu č. 464 ležela na pravé straně lebky náušnice byzantsko-orientálního rázu s jednostranným hrozníčkem a esovitým zakončením spodního oblouku (inv. č. D4-463/07). Technologií výroby se blíží typu 1 (Hrubý 1955, 228), resp. spadá mezi varianty BI 1 c a BI 5 s datováním do druhé poloviny 9. až do počátku 10. století (Dostál 1966, 35 37). Patrně nejlepší analogické nálezy pocházejí z dětského hrobu z pohřebiště u Jízdárny na Pražském hradě (Borkovský 1951, , obr. 82) a hrobu č. 4 v Zákolanech (okr. Kladno), který je datován na přelom 9. a 10. století (Šolle 1982, 188 a obr. 11). Datování hrobu č. 464 doplňuje keramika ze zásypu hrobu, takže jej můžeme zařadit nejdříve na přelom 9. a 10. století, spíše však až do první poloviny století 10. Po celkovém vyhodnocení nálezů z hrobů v kočárovnách je možné oproti stavu poznání v roce 2005 (Zatloukal / Živný 2005, 482) konstatovat další zpřesnění chronologie lokality a rovněž její jisté zmlazení. Ačkoliv stále zůstává jistá časová rezerva v chronologii stratigraficky nejstarších hrobů (326, 328, 331) ve čtvercích C 3 a D 3 (obr. 1), které by měly být směrodatné pro počátky pohřbívání v popisovaném prostoru, jeví se situace následovně. Z původně určeného časového intervalu druhé poloviny 9. století, během něhož se mělo v kočárovnách začít pohřbívat, ukazuje současné datování, že zde byli první mrtví uloženi do země pravděpodobněji až v závěru 9. století. Hlavní trvání pohřebiště spadá od přelomu 9. a 10. století do poloviny 10. století. Poslední zemřelí zde byli pochováni ve druhé polovině 10. století, tedy již v mladohradištním období. Skladbou inventáře, resp. jeho absencí u dospělých, vyjma několika málo předmětů denní potřeby, se toto pohřebiště řadí k typickým křesťanským hřbitovům. Poměrně striktní dodržování křesťanského pohřebního ritu ukazuje na jistou zaběhlost náboženského vyznání v tomto prostoru. Předpokládáme, že jsme nalezli hřbitov, kam byli ukládáni příslušníci knížecí rodiny. V tomto prostředí by se nemělo jednat o zjištění překvapivé, ale celkem logické, vyúsťující k obnově biskupství na Moravě. Antropologická analýza Materiál Antropologickému rozboru byly podrobeny lidské kosterní pozůstatky z 20 regulérních hrobů, z toho bylo 7 hrobů dospělých jedinců a 13 hrobů dětí (nedospělých). Mimoto obsahoval soubor i četné fragmenty skeletů několika dalších individuí (nedospělých i dospělých), které tvořily náhodné příměsi (součást zásypu) regulérních hrobů, nebo se našly v dislokovaných polohách, a pocházejí pravděpodobně ze starších rozrušených hrobů. Antropologické zpracování bylo provedeno na Oddělení archeologických výzkumů územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Olomouci roku 2004, pouze skelety kontextů č. 311 a 316 zpracovala E. Drozdová z Katedry antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně roku Metody Kosterní pozůstatky byly komplexně antropologicky zpracovány, tzn. byl proveden odhad pohlaví a věku, aspektivní zhodnocení (morfoskopické, epigenetické a patologické znaky) a metrická analýza včetně stanovení výšky postavy u dospělých. Téměř veškeré antropologické hodnocení bylo provedeno na základě postupů a kritérií uvedených v publikaci Stloukal et al Odhad výšky postavy byl stanoven výpočtem z délek dlouhých kostí (Bach 1965; Breitinger 1937; Černý / Komenda 1982; Pearson 1899; Sjøvold 1990), přičemž za nejpravděpodobnější byla považována nejčastěji se vyskytující hodnota (interval). Odhad pohlaví byl proveden pouze na dospělých jedincích za použití aspektivního hodnocení lebky a pánevních kostí (Acsádi / Nemeskéri 1970) a metrického hodnocení především dlouhých kostí (např. Černý 1971; Černý / Komenda 1980; Holland 1986; Iordanidis 1961; Steel

15 ; Steel 1966 a další) a pánve (Herrmann et al. 1990; Novotný 1986). Odhad věku byl v případě nedospělých individuí proveden na základě aspektivního hodnocení zubní erupce (Ubelaker 1978) a metrického hodnocení diafýz dlouhých kostí (Johnston 1962; Stewart 1979; Stloukal / Hanáková 1978; Ubelaker 1978) a kosti kyčelní (Florkowski / Kozlowski 1994). Odhad věku dospělých jedinců byl proveden především na základě aspektivního hodnocení zubní abraze (Lovejoy 1985), lebečních švů (Hajniš / Novák 1984; Hunger / Leopold 1978; Linc 1971; Martin / Saller 1957; Vallois 1937), některých částí pánevních kostí facies symphysialis (Krogman 1949; McKern / Stewart 1957; Meindl 1985; Todd 1920; Todd 1921) a facies auricularis (Lovejoy et al. 1985) a na základě maturace (osifikace) kostry (Flecker ; Flecker 1942; Schwartz 1995; Stewart 1979). Ze speciálnějších metod bylo do věkové analýzy zařazeno pozorování rozsahu dřeňové dutiny dlouhých kostí (Szilvássy / Kritscher 1990) zjištěné na základě počítačové tomografie (Foto 1 ). Do komplexnější demografické analýzy (stanovení pohlavní a věkové struktury pohřebiště) byly zahrnuty pouze údaje o kosterních pozůstatcích z regulérních hrobů. Příměsi lidských kostí v hrobových zásypech nebo porušených vrstvách byly analyzovány pouze z hlediska minimálního a maximálního počtu jedinců, tedy způsobem typických pro zpracování hromadných sekundárních pohřbů. Dosažení smysluplnějších demografických výsledků však komplikuje skutečnost, že pohřebiště je počtem odkrytých koster velmi malé, resp. do antropologického zhodnocení mohla být zahrnuta pouze velmi malá část pohřebiště, čítající 20 regulérních hrobů se stejným počtem jedinců. Výsledky demografických analýz jsou vizualizovány v tabulce 1 a grafech muži ženy nedospělí 1-10 let let let let let let nad 60 let Graf 1. Znázornění zastoupení jedinců v jednotlivých věkových kategoriích. Graph 1. Representation of individuals in individual age categories rok 2. rok 3. rok 4. rok 5. rok 6. rok 7. rok 8. rok 9. rok 10. rok Graf 2. Znázornění zastoupení jedinců do 10 let. Graph 2. Representation of individuals up to 10 years of age. Pohlavní struktura Foto 1. Snímek počítačové tomografie stehenní kosti (foto Vojenská nemocnice Olomouc). Photo 1.Picture of computer tomography of thighbone (photo by Army hospital in Olomouc). Demografické vyhodnocení Tabulka (tab. 1) znázorňuje rozdělení populace kosterních pozůstatků z regulérních hrobů podle pohlaví. Zastoupení nedospělých jedinců (do 20 let věku), u kterých není možné běžnými makroskopickými metodami zjistit pohlaví, dosahuje 65%, dospělí jsou zastoupeni podílem 35%. Nedospělí tedy na pohřebišti převažují, což je jev obvyklý i na většině jiných podobně datovaných nekropolí, i když absolutní podíl nedospělých na nich obvykle nedosahuje až takových hodnot jako u našeho pohřebiště. Z dospělých jedinců byl na pohřebišti zjištěn stejný počet mužů i žen obě pohlaví po 3 jedincích, a navíc ještě jeden pohlavně neurčitelný jedinec (spíše se však jedná o vysokou gracil-