Právní otázky lidské sexuality JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.

Transkript

1 Právní otázky lidské sexuality JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Otázky spojené s lidskou sexualitou se řeší přímo nebo nepřímo v různých odvětvích práva. Jen namátkou lze jmenovat občanské právo osobní statut, registrované partnerství, rodinné právo určení rodičovství, pracovní právo ochrana před sexuálním obtěžováním na pracovišti, trestní právo ochrana před pachateli trestných činů sexuálně motivovaných, a podobně. Ingerence práva nastává tam, kde v důsledku jednání zpravidla fyzické osoby vzniká právní odpovědnost. A k tomu dochází tehdy, jestliže určitým způsobem kvalifikované (zpravidla protiprávní a zaviněné) jednání způsobilo újmu na právem chráněném zájmu, tj. jeho porušení nebo ohrožení, a subjekt je proto povinen snášet sankci. K tomu, aby v souvislosti s pochybením došlo ke vzniku právní odpovědnosti, musí být splněny současně čtyři předpoklady, a to : 1. Musí jít o jednání, tj. konání nebo opomenutí, které je protiprávní a tedy v rozporu s povinnostmi učitele buďto jako lidského jedince jako takového, nebo jako učitele, jehož jednání je upraveno určitou právní normou či předpisem. 2. Toto jednání musí vést ke vzniku následku, tedy k porušení nebo ohrožení zákonem či jiným právním předpisem chráněných hodnot. Za určitých okolností postačí, dojde li k ohrožení těchto hodnot, aniž by došlo ke vzniku škodlivého následku. 3. Mezi jednáním nebo opomenutím a škodlivým následkem musí existovat příčinný vztah, nebo li příčinná souvislost, někdy označovaná jako kauzální nexus. 4.K jednání nebo opomenutí musí dojít zaviněně, tedy úmyslně nebo z nedbalosti. V některých případech, zejména občanskoprávních, platí princip objektivní odpovědnosti čili odpovědnosti za výsledek, kdy se nevyžaduje ke vzniku odpovědnosti zavinění. V trestněprávní oblasti je zavinění obligatorní podmínkou. Následkem se rozumí porušení nebo ohrožení právem chráněných hodnot. Jednání je projev vůle ve vnějším světě a je jím jak konání, tak opomenutí. Podle 89 odst. 2 tr. zák. se jednáním rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen. Příčinná souvislost tvoří spojnici mezi jednáním a následkem. Příčinou je každý jev, bez kterého nenastane jev jiný, a není rozhodující zda k následku došlo pouze jednáním pachatele nebo i působením dalších okolností. Zavinění je založeno na složce vědění a složce vůle. Jako formy zavinění se rozlišují přímý úmysl, nepřímý úmysl, vědomá nedbalost a nevědomá nedbalost. Nedostatek potřebných vědomostí může být považováno za nevědomou nedbalost.

2 Z hlediska forem právní odpovědnosti a důsledků jejího porušení, rozlišujeme celou řadu typů odpovědností podle jednotlivých právních odvětví. Trestněprávní odpovědnost vzniká pachateli trestného činu podle trestního zákona. Prověřovat podezření ze spáchání trestného činu náleží policii, která tak činí z úřední povinnosti. Stejně tak postupuje i státní zástupce v případech, ve kterých výsledky vyšetřování odůvodňují podání obžaloby. Fyzická osoba může být trestána pouze za takový čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Ke vzniku trestní odpovědnosti nestačí, že došlo k porušení určitého předpisu a protiprávnímu jednání, ale je bezpodmínečně nutné, aby pachatel věděl, že dané porušení právního předpisu může vést ke vzniku konkrétních škodlivých následků, případně se bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že nenastanou, nebo měl a mohl předvídat možnost vzniku takového konkrétního škodlivého následku v příčinném vztahu s porušením předpisu. Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Znaky skutkové podstaty trestného činu jsou : objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Platná právní úprava je založena na materiálním pojetí trestného činu. Materiálním znakem je nebezpečnost činu pro společnost. Trestný čin musí v konkrétním případě nejen naplňovat znaky skutkové podstaty, ale také musí mít určitý stupeň nebezpečnosti pro společnost. Podle ustanovení trestního zákona se zahrnuje do pojmu trestný čin nejen dokonaný čin, ale i příprava zvlášť závažného trestného činu, a pokus trestného činu. Jako pachatel je stíhán nejen pachatel a spolupachatel, ale také organizátor, návodce a pomocník. V další části přednášky se budu zabývat nejzávažnějšími trestnými činy, které jsou motivovány lidskou sexualitou. Svádění k pohlavnímu styku ( 217a tr. zák.) Objektem je zájem na ochraně mládeže před komerčním sexuálním zneužíváním, které začíná nabývat zcela neúnosných rozměrů. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nabídne, slíbí nebo poskytne osobě mladší osmnáct let za pohlavní styk s ní, nebo za její pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch.

3 Pachatelem může být kdokoliv, po subjektivní stránce musí jít o úmysl. Osoba, mladší osmnácti let, která žádá nebo příjme úplatu nebo jinou výhodu či prospěch za uvedené jednání není pro takový čin trestná ( 217b tr. zák.). Výhoda či prospěch může být cokoli. V případě drogy by šlo o jednočinný souběh s trestným činem šíření toxikomanie podle 188a tr. zák. Nabídka a slib plnění musí být učiněn před realizací pohlavního styku nebo obdobného jednání, k poskytnutí plnění může dojít jak před, tak po této realizaci. Není tímto trestným činem, jestliže dojde k poskytnutí úplaty nebo jiné výhody či prospěchu až po pohlavním styku či obdobném jednání a bez jakékoli předchozí nabídky nebo slibu. Samotný název tohoto trestného činu svádění k pohlavnímu styku vylučuje jakékoli svádění k činu poté, kdy byl čin spáchán. Pro spáchání tohoto trestného činu je nerozhodné, jde-li o heterosexuální nebo homosexuální praktiky. Trestný čin je naplněn, i když k realizaci nabídky či slibu úplaty, výhody nebo prospěchu nedošlo. Jednočinný souběh s trestným činem pohlavního zneužívání podle 242, 243 tr. zák. je možný. Obchodování s lidmi ( 232a tr. zák.) Objektem jsou morální zásady, s nimiž je taková činnost v hlubokém rozporu, a svoboda jednotlivce v oblasti sexuální sféry a svobodného rozhodování. Toto ustanovení vychází z mezinárodních závazků, které republika na sebe převzala a nahradilo dosavadní trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku ( 246), dříve pak obchodování se ženami. Postih obchodu s lidmi byl v posledních cca 7 letech předmětem zvýšeného zájmu zainteresovaných orgánů a prošel třemi novelizacemi. Původní obchodování se ženami, kdy pachatel najal ženu nebo dopravil ženu do ciziny s úmyslem, aby tam provozovala prostituci, nebo ji za tím účelem zlákal, popřípadě dopravil, bylo rozšířeno na obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku. Tento trestný čin postihoval jednání spočívající ve zlákání, najmutí nebo dopravení kohokoli do ciziny nebo z ciziny za účelem, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku. Současná právní úprava znamená další rozšíření trestního postihu, takže objektivní stránka platné právní úpravy spočívá v donucení, zjednání, najmutí, zlákání, dopravení, ukrytí, zadržování nebo vydání jiného, tedy kohokoli bez ohledu na pohlaví, k pohlavnímu styku nebo jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, k otroctví nebo nevolnictví, nebo k nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování.

4 Pohlavním stykem se rozumí jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby stejného či opačného pohlaví. To znamená, že jde o širší pojem než soulož a je nerozhodný eroticky motivovaný účel. Nepředpokládá se, že by pachatel jednal proti vůli dotyčné osoby, která může být získána lákavými sliby nebo penězi. Jednání s úmyslem, aby bylo jiného užito k prostituci, zakládá přísnější právní kvalifikaci a postih. Pachatelem může být kdokoliv a po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Vydírání ( 235 tr. zák.) Objektem je široce pojatá svobodná vůle k rozhodování, do které pachatel zasáhne použitím násilí, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel jiného nutí, aby něco konal, opomenul nebo trpěl. Jde o subsidiární ustanovení k těm trestným činům, jejichž spáchání je spojeno s bezprostředním násilím, jako je znásilnění nebo loupež. Pachatelem může být kdokoliv, po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Útisk ( 237 tr. zák.) Objektem je svoboda rozhodování. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel bez použití násilí využívá něčí tísně nebo závislosti. Jde o méně intenzivní zásah do svobodného rozhodování jednotlivce, jako u vydírání. Tíseň je stav způsobený nepříznivými okolnostmi, které vedou k omezení volnosti při rozhodování. Závislost je stav, v němž je někdo v určitém směru odkázán na pachatele, jako kupříkladu dlužník na věřitele, podřízený na nadřízeného v zaměstnání a podobně. Za útisk lze považovat zneužití tísnivé situace bezdomovce, který za trochu alkoholu, jídla, obnošeného šatstva či menší finanční obnos slouží jako snadno dostupný a levný prostředek sexuálního uspokojení jiného. Obdobně může přicházet útisk jako forma sexuálního harassmentu na pracovišti. Čin je dokonán, jakmile pachatel jiného nutí, aby něco konal, opomenul nebo trpěl. Není rozhodné, zda utiskovaná osoba vykonala to, k čemu ji pachatel nutil. Pachatelem může být kdokoliv. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Znásilnění ( 241 tr. zák.) Objektem trestného činu je právo svobodného rozhodování o vlastním pohlavním životě. Předmětem útoku může být jak žena, tak muž, a to bez ohledu na věk, tělesnou, duševní a

5 sexuální vyspělost, způsob života i pověst. Obětí útoku může být i manželka a pachatelem její manžel, případně opačně. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel buďto násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku, anebo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Donucení spočívá v tom, že pachatel svým násilným jednáním překoná vážně míněný odpor jiného nebo oběť nemůže klást z nejrůznějších důvodů odpor. Je zcela nerozhodné, jakým způsobem a zda se do tohoto stavu dostala s přičiněním nebo bez přičinění pachatele. Může přitom jít o opilost, drogové ovlivnění, hluboký spánek, vysokou horečku, spoutání a podobně. Ke znásilnění dojde i tehdy, pokud pachatel svým jednáním nesměřuje k dosažení soulože, tj. spojení pohlavních orgánů svých a své oběti, ale k dosažení análního nebo orálního sexu. Tak může kupříkladu znásilnit muž muže do konečníku. K znásilnění nestačí, že pachatel chce vykonat soulož nebo jiný obdobný pohlavní styk s jinou osobou proti její vůli. Zákon vyžaduje, aby uvedený záměr chtěl pachatel realizovat násilím nebo hrozbou bezprostředního násilí. Odpor může někdy být značně intenzivní a je závislý na povahových vlastnostech oběti a formách, kterými hodlá útočník tento odpor překonat. Za souhlas s jednáním útočníka nelze pokládat to, že je oběť svolná k souloži jen proto, že nevidí jiné východisko, tedy, že neví, jak se dále účinně bránit, anebo když nabídne útočníkovi prezervativ s cílem ochránit se před vedlejšími následky znásilnění. Pachatelem může být kdokoliv, po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Pohlavní zneužívání ( 242tr. zák.) Objektem je v prvé řadě mravní vývoj mládeže a její nedotknutelnost v pohlavní sféře. Objektivní stránka spočívá ve vykonání soulože nebo v jiném způsobu pohlavního zneužití. Předmětem útoku je osoba mladší patnácti let bez ohledu na pohlaví. Trestný čin může být spáchán jak v heterosexuálním, tak homosexuálním či lesbickém vztahu. Za pohlavní zneužívání je tedy považováno jakékoliv jednání, jehož smyslem je dosažení pohlavního uspokojení pachatele. Je nutné, aby pachatel svým jednáním sledoval své pohlavní uspokojení nebo alespoň vzrušení. Čin je spáchán i tehdy, kdy přes snahu pachatele k uspokojení nedojde. Podle ustálené judikatury je pohlavní zneužívání jiným způsobem skutečně jakýkoliv způsob ukájení než souloží, který se svojí intenzitou a závažností blíží souloži. Může jít o dráždivé dotyky pohlavních orgánů, prsů, erotogenních zón a podobně.

6 Když zneužitá osoba svým vzhledem a stupněm tělesné vyspělosti budí oprávněný dojem osoby starší patnácti let, a pachatel skutečně její věk nezná a usuzuje na něj podle vzhledu, jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty pohlavního zneužívání. Pachatelem může být kdokoliv a po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Pohlavní zneužívání ( 243tr. zák.) Objektem je svoboda rozhodování v pohlavních vztazích. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel zneužívaje závislosti osoby starší patnácti let a mladší osmnácti let nebo osoby svěřené jeho dozoru, ji přiměje k mimomanželské souloži, anebo kdo takovou osobu, zneužívaje její závislosti, jiným způsobem pohlavně zneužije. Zneužití závislosti předpokládá, že je pachatel a poškozená osoba v takovém postavení, že je poškozená osoba na pachatele odkázána. Pachatelem může být kdokoliv, po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který se musí vztahovat i na věk zneužívané osoby. Soulož mezi příbuznými ( 245tr. zák.) Objektem je morální zásada nedovolující pohlavní styk mezi nejbližšími příbuznými. Objektivní stránka spočívá v souloži s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem. Musí jít o soulož, nikoliv o jiné způsoby pohlavního kontaktu a soulož musí být dobrovolná. U sourozenců postačí jeden společný rodič. Teorie nemá jednotný názor na otázku, jak posuzovat jednání osob, jejichž příbuzenský či sourozenecký vztah vznikl adopcí. Zřejmě by bylo šlo o pokus trestného činu na nezpůsobilém objektu a bylo by třeba vycházet ze stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Jasno do problému by mělo vnést ustanovení 170 v návrhu rekodifikovaného trestního zákona, když by se za trestný čin soulože mezi příbuznými mělo považovat vykonání soulože s pokrevním příbuzným nebo sourozencem. Nicméně zůstává nezodpovězenou otázkou, má-li vůbec stát zasahovat do sexuálního života dospělých jedinců a zda-li by neměla být tato skutková podstata z trestního zákona zcela vypuštěna. Soulož mezi příbuznými nebo sourozenci v situaci, kdy jeden z pachatelů je mladší patnácti případně osmnácti let, kvalifikovatelné jako pohlavní zneužívání je pokryto ustanovením 242, případně 243.

7 Diskusní je i smysl tohoto ustanovení. Dodržování morální normy prostředky trestního práva se zdá být překonané, a pokud jde o důvody eugenické, i ty lze v současné době, plné dostupných spolehlivých antikoncepčních prostředků, považovat za překonané. Pachatelem jsou oba souložící příbuzní nebo sourozenci bez ohledu na to, z čí strany vzešla iniciativa. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl.