Vládnutí. Třetí lekce kursu Veřejná politika. Martin Potůček

Transkript

1 Vládnutí Třetí lekce kursu Veřejná politika Martin Potůček

2 O čem bude tato přednáška? Pojem vládnutí Dimenze vládnutí Víceúrovňové vládnutí Regulátory - stát, trh, občanský sektor a média Teorie korporativismu Sítě aktérů Teorie politických sítí Sociálně patologické formy regulace Kapacity vládnutí Globální vládnutí

3 Pojem vládnutí Vládnutí je: kolektivní schopnost ovlivňovat budoucnost k lepšímu. (Dror 2001) Vládnutí je systém hodnot, veřejných politik a institucí, pomocí nichž společnost spravuje své hospodářské, politické a společenské záležitosti interakcí uvnitř a mezi státem, občanskou společností a soukromým sektorem. Funguje na všech úrovních lidského snažení. (Governance2000) Nesporné změny forem a způsobů vládnutíjako společenského procesu v moderních společnostech možná naznačují, že jádro tohoto konceptu je spojeno s procesuálností, pluralitou aktérů a komplexností.

4 Dimenze vládnutí Vládnutínelze omezovat jen na úroveň národního státu, je nutno respektovat i jeho nadnárodní (v případě naší země jde především o Evropskou unii), ale také regionální (u nás krajskou a obecní) úroveň. Dimenze: Víceúrovňové vládnutí (multi-level governance, MLG). Regulátory: Stát, trh, občanský sektor + média Horizontální vazby a neformální sítě

5 Víceúrovňové vládnutí Epocha suverénních národních států skončila. Vládnutí se sice dosud odehrává z větší části na této úrovni, nicméně podíl vyšší, nadnárodní úrovně, a úrovně nižší, zvláště regionální, roste (Zürn, Leibfried2005, s. 25; Pierre, Peters2000). Vládnutí na nadnárodní úrovni: globální úroveň (OSN, OECD, IMF, WB, G8, ); vládnutí na úrovni nadnárodních regionálních celků (EU).

6 Regulátory Vládnutí se neobejde bez regulátorů (Potůček 1995) Regulátory (regulativy) formují společenské podmínky života jednotlivců i organizací takovým způsobem, aby obracely jejich činnost předpokládaným směrem. Vlivtrhu, státu a občanského sektoruna veřejný život a dopad jejich vzájemných interakcí někdy synergický, jindy rozporný je předmětem pečlivého studia mnoha sociálních vědců. Dnes je téměř trivium tvrdit, že vlády samotné nejsou sto plnit své úkoly bez účasti dalších dvou regulátorů ve veřejném životě.

7 Vztah státu, trhu a občanského sektoru jako regulátorů života společnosti

8 Otázka k zamyšlení Proč má stát mezi dalšími regulátory (trhem, občanským sektorem, médii) stále výlučné postavení?

9 Stát zajišťuje obecný a stabilizovaný rámec fungování společnosti (Ústava) zprostředkovává formování a výkon politické moci tvoří a uplatňuje právo(přičemž se opírá o veřejnou správu) Co mohou dělat jen státy a nic než státy, je kumulovat aefektivně využívat legitimní moc. Tato moc je nutná kvynucení vlády zákona doma i ve světě. (Fukuyama 2004, s. 121)

10 Trh Trh je podobný ohni: je to dobrý sluha, ale zlý pán. Trh je samoregulační systém, v němž poptávka a nabídka, dosažený ziskči utrpěná ztrátaalokují vzácné zdroje (statky) při dodržení určitých omezujících předpokladů efektivněji než kterýkoli z ostatních regulátorů. Předpoklad dobrovolné kupní smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím o směně zdrojů (statků). Na základě miliónů aktů takové směny se vytvářejí rovnovážné soustavy cen, které regulují výrobu i spotřebu. Neviditelná ruka trhu (reference k dílu A. Smithe)

11 Občanský sektor Občanstvíjako morální závazek jedince vůči zájmům společenství, v němž žije. (Etzioni 1995, s. 55). Občanská společnost je nezávislá samoorganizacespolečnosti, umožněná neustále se vynořujícími, působícími a zanikajícími sociálními interakcemi mezi občany. Ti společně vyjadřují své názory a hodnoty a promítají je do činů. Občanský sektorje institucionalizovaným vyjádřením života občanské společnosti. Tvoří jej organizace, které jsou formou dobrovolného sdružováníobčanů sdílejících společné hodnotya ochotných spolupracovat na společném díle. (Potůček 1995) Organizace občanského sektoru mají tendenci vznikat právě tam, kde se neuplatňuje dobře ani trh, ani stát.

12 Typy organizací občanského sektoru Sledovaný zájem Typ aktivit Servisní aktivity Advokační aktivity Vzájemná prospěšnost 1. Servisní vzájemně prospěšné neziskové organizace sport rekreace komunitní rozvoj zájmové spolky 3. Advokačnívzájemně prospěšné neziskové organizace odbory zaměstnavatelské svazy profesní organizace (svazy) Obecná prospěšnost 2. Servisní obecně prospěšné neziskové organizace sociální a zdravotní péče vzdělávání humanitární pomoc, charita 4. Advokačníobecně prospěšné neziskové organizace ochrana životního prostředí ochrana lidských práv ochrana občanských práv (práv spotřebitelů) Zdroj: Frič, Angelovská, Goulli 2009, upraveno.

13 Základní charakteristiky státu, trhu a občanského sektoru Regulátory Charakteristiky Stát Trh Občanský sektor Základní mechanismy fungování Rozhodovatelé Regulace chování Kritéria rozhodování Sankce Převažující směr operací veřejná správa tržní směna politici, úředníci, občané právo, nařízení cíle politik a způsoby jejich realizace autorita státu s hrozbou přinucení seshora dolů vlastníci výrobních prostředků, finanční instituce, výrobci, spotřebitelé nabídka a poptávka dohody dobrovolné sdružování vůdci a členové organizace maximalizace zisku zájmy členů/ veřejné zájmy finanční ztráta horizontální kontrakt sociální nátlak zdola nahoru Zdroj: Uphoff1993, upraveno.

14 Otázka k zamyšlení Pro jaké úlohy se hodí veřejný sektor? Kde je efektivní komerční sektor a kde se nejlépe uplatňuje občanský sektor? Proč? Typ na pramen: Potůček, 2005

15 Teorie korporativismu Studuje a vysvětluje pevně definované vztahy spolupráce mezi státem, reprezentujícím veřejný zájem, na jedné straně a organizacemi, představujícími skupinové zájmy, na straně druhé. Existují sektory veřejné politiky, v nichž uplatnění korporativních institucí může vést k sociálně přizpůsobenějším a normativně přijatelnějším výsledkům než by tomu bylo v případě nezávislých neziskových organizací, volného trhu či státního intervencionismu. (Streeck-Schmitter 1985)

16 Teorie korporativismu Charakteristická je vzájemná strategická závislost zúčastněných subjektů: stát se stává závislým na činnostech nevládních (ziskových i neziskových) organizací, které se však naopak neobejdou bez dobrého fungování státu a ostatních nevládních organizací vstupujících do hry. Příklad korporativního uspořádání: Tripartita V ČR existuje od r Rada hospodářské a sociální dohody České republiky (tzv. tripartita, ve zkratce RHSD), v níž zasedají: zástupci státu (stát většinou zastupuje a Radě předsedá ministr práce a sociálních věcí); zástupci zaměstnanců (velká sdružení odborových svazů); zástupci zaměstnavatelů (Svaz průmyslu adopravy a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR).

17 Vztah státu a trhu Hospodářství musí být natolik silné, aby vytvářelo pluralitní instituce, avšak ne tak silné, aby zničilo náš svět. (A. Gellner) Důvody selhání trhu: Selhání vedoucí k ekonomické neefektivnosti: existence veřejných statků či externalit, přirozený monopol na straně nabídky či poptávky, informační asymetrie mezi prodávajícím a kupujícím, měnící se preference účastníků tržní směny, důsledky neregulované konkurence, zanedbávání budoucnosti (Samuelson, Nordhaus 2008); Selhání při uplatnění jiných kritérií než kritéria ekonomické efektivnosti: zmenšení nerovností v rozdělování statků, zachování institucionálních hodnot, lidská důstojnost, kultivace a uplatnění lidského potenciálu, udržitelný způsob života (Potůček 1997; Potůček a kol. 2010; Benáček, Frič, Potůček 2008).

18 Média Od vynálezu knihtisku uplynula už řada století, ale teprve srozšířením denního tisku, ale hlavně rozhlasu, televize a internetu, se médiastala neodmyslitelnou součástí politiky (Heywood 2004). Tradiční konceptuální rámce politologie a veřejné správy vliv médií na vládnutí opomíjejí nebo podhodnocují a není mnoho teorií, které by je zařazovaly současně se státem, trhem a občanským sektorem do sféry regulátorů veřejných záležitostí Vznik tzv. nových médií

19 Dvojí role médií Média jako aktér Média jako subjekt aktivně vstupující do veřejně politického procesu. Thompsonova sociální teorie médií (2004). Média jako zprostředko vatel Média jako prostředník mezi aktéry (politiky, úředníky a občany). Média jako významný zdroj informací pro veřejnost, ale i pro politiky samotné (Schulz 2004)

20 Sítě aktérů Sítěumožňují apodporují širokou spolupráci velkého množství nezávislých aktérů, což je důležité pro dosažení jejich cílů. Vládnutí prostřednictvím sítí více závisí na neformálních dohodách, na motivacia dovednostechpotřebných pro účinnou kooperaci, na souhlasu o tom, že se domluvíme. (Gibson, Goodin 1999) Síťové vládnutí (networkedgovernance). (Heclo 1978, Rhodes 1997, Castels 2000)

21 Teorie politických sítí Politická síťje popisována jejími aktéry, jejich vazbami a ohraničením. (Kenis, Schneider 1991, s. 41) Politické sítě tvorby a realizace veřejných politik (policynetworks) představují prostor, v němž probíhají interakce mezi volně spjatými skupinami aktérů.tento prostor lze chápat také jako pravidla, vymezující/omezující rozhodovací prostora činnostiúčastnících se aktérů. Postavení aktérů v mocenské hierarchii přitom nemusí být rozhodující. Sítě se liší stupněm formalizace těchto pravidel, mírou otevřenosti přístupu do sítě zvenčí i svojí stabilitou: Tematické sítě (issuenetworks) (Heclo 1978) -adhoc strukturykrystalizující kolem určitého problému. Stabilní sítě zahrnující shluky aktérů, kteří vykonávají rutinní rozhodnutí vkonkrétní oblasti veřejné politiky -např. železné trojúhelníky(iron triangles) či veřejně politické sítě(policy networks).

22 Sociálně patologické regulace Uspořádání, která společnost chronicky zatěžují a rozkládají(především korupce a působení mafií) či kde regulace není dobře zvládnuta (globální trhy vs. národní státy) výraz parazitování na veřejných zájmech, případně dokonce jejich ochočení a podřízení zájmům soukromým či skupinovým Socializace ztrát a privatizace zisků

23 Úkol Objasněte podmínky vzniku, principy fungování a nástroje mafie! Typ na pramen: Potůček, 2005

24 Kapacity vládnutí vsoudobém světě Globalizace, regionalizace, vytváření horizontálních sítí kooperací, prorůstání trhu, správy amédií činí odpovědnost za důsledky politických a správních rozhodnutí stále nejasnější atedy usnadňují neodpovědné postoje a činy politiků i občanů. Vymezení problému: nedostatečná kapacita vládnutí (insufficientcapacityofgovernance). Lidstvo neumí spravovat svoje vlastní záležitosti. Má tento problém řešení? Obecné řešení není známo a těžko předpokládat, že kdy známo bude. Určující bude právě rychlost proměn, která povede ktomu, že každá změna regulace bude vokamžiku svého zavedení nejspíš už zastaralá. (Dror 2001)

25 Globální vládnutí Skládá se z následujících infrastrukturvládnutí: celosvětová(např. OSN, OECD, IMF, WB, G8, G20), regionální(např. EU, ASEAN, MERCOSUR), transnárodní(nadnárodní korporace, globálně operující organizace občanského sektoru např. Greenpeace), podnárodní(obce, místně operující organizace občanského sektoru); národní vlády se pohybují mezi těmito úrovněmi; Je pluralistické(neexistuje jediné centrum rozhodování), má variabilnígeometrii, vytváří komplexnístrukturu, skládá se z nejrůznějších činitelů a sítí. (Held a McGrew 2002)

26 Neuralgické body vládnutí Disproporce mezi globální regulační silou trhu a absencí globální úrovně správy. Nedostatečná koordinace mezi globální, národní, regionální a místní úrovní správy. Nedostatečná koordinace mezi jednotlivými resorty. Destrukce organických forem sociální soudržnosti; oslabování institucionálních forem udržování podmínek sociální soudržnosti státu veřejných sociálních služeb. Prosazování úzkých a krátkodobé zájmy jedinců a korporací na maximalizaci zisku. Možnosti jejich léčení Organické integrační tendence v Evropě, představované především Evropskou unií, a podobné snahy na úrovni světových organizací Sítě aktérů podpořené moderními informačními technologiemi; podpora nových režimů správy, založených na sdílení odpovědnosti. Metody cílového programování, horizontální a maticovéřídící struktury. rychlé přizpůsobování neformální pomoci, institucí občanského sektoru a státu veřejných sociálních služeb měnícím se poměrům. Striktní regulace prosazující veřejné zájmy a uvědomělá skromnost (viz Vavroušek 1993) jako životní styl. Neodpovědnost politické reprezentace a neodpovědnost občanů ve vztahu k veřejným záležitostem se navzájem posilují. Vzdělávání a zrovnoprávnění forem a rámců participativní demokracie, deliberativní a přímá demokracie s tradičně rozvinutější (ale nedostačující) demokracií zastupitelskou. Zdroj: Potůček, 2015

27 Literaturein English Abrahamson, P Welfare Pluralism: Towards a New Consensus for a European Social Policy. Current Politics and Economics of Europe 5 (1): Castells, M Materials for an Exploratory Theory of the Networked Society. British Journal of Sociology 51 (1): Dror, Y The Capacity to Govern. London: Frank Cass. Etzioni, A The Moral Dimension: Toward a New Economics. New York: The Free Press. Gibson, D. M., R. E. Goodin The veil of vagueness. Pp in M. Egeberg, P. Laegreid(eds.). Organizing Political Institutions: Essay for Johan P. Olsen. Oslo: Scandinavian University Press. Governance for Human Development UNDP FRY, December. Heclo, H Issue Networks and the Executive Establishment. Pp in A. King (eds.). The New Americal Political System. Washington, DC: American Enterprise Institute. Held, D., A. McGrew Governing Globalization. Power, Authority and Global Governance. Cambridge: Polity. Fukuyama, F State-Building: Governance and World Order in the 21 st Century. Ithaca, NY: Cornell University Press. Kenis, P., V. Schneider Policy networks and policy analysis: Scrutinizing New Analytical Toolbox. In B. Marin, R. Mayntz(eds.). Policy Networks: Empirical Evidence and Theoretical Considerations. Boulder, Frankfurt: Campus Verlag, Westview Press.

28 Literaturein English Pierre, J., G. Peters Governance, Politics, and the State. New York: St. Martins Press. Potůček, M Not Only the Market. Budapest: CEU Press. Rhodes, R. A. W Understanding Governance: Policy Networks, Governance and Accountability. Buckingham: Open University Press. Ripley, R., G. Franklin Congress, the Bureaucracy, and Public Policy. Homewood, IL: Dorsey. Samuelson, P., W. D. Nordhaus Economics. 19 th ed. Boston: McGraw Hill. Streeck, W., P. C. Schmitter Private Interest Government. Beyond Market and State. London: SAGE Publications. Uphoff, N Grassroots Organizations and NGOs in Rural Development: Opportunities with Diminishing States and Expanding Markets. World Development 21 (4): Weigle, M. A., Butterfield, J Civil Society in ReformingCommunistregimes. Comparative Politics 25 (2): Zürn, M., St. Liebfried Reconfiguring the national constellation. European Review 13 (1): 1-36.

29 Literatura česky Benáček, V., P. Frič, M. Potůček Klíčové formy regulace ve vzájemných vztazích. Pp in M. Potůček, J. Musil, M. Mašková (eds.). Strategické volby pro českou společnost. Teoretická východiska. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Burton, G., J. Jirák Úvod do studia médií. Brno: Barrister a Principál. Dančák, B., V. Hloušek Víceúrovňové vládnutí v Evropě: zkušenosti, problémy a výzvy. Brno: Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav. Etzioni, A Morální dimenze ekonomiky. Praha: Victoria Publishing. Fischer, J. L Pokus o nástin systému sociologie [online]. Unpublished manuscript [cit ]. Dostupné z < Frič, P. a kol Korupce na český způsob. Praha: G plus G. Frič, P., Angelovská, O., Goulli, R Revitalizace a konsolidace neziskového sektoru včr po roce Praha: Agnes. Fukuyama, F Budování státu podle Fukuyamy. Praha: Alfa Publishing.

30 Literatura česky Heywood, A Politologie. Praha: Eurolex Bohemia. McQuail, D Úvod do teorie masové komunikace. 2. vyd. Praha: Portál. Potůček, M Nejen trh. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Potůček, M Cesty z krize. Praha: Sociologické nakladatelství. Potůček, M. a kol (reedice 2010). Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Potůček, M. a kol Veřejná politika. Praha: C.H. BECK. Rukopis je prezenčně k dispozicivestudovněknihovnyspolečenskýchvědt. G. Masaryka, Jinonice. Schulz, W Proces politické komunikace: vymezení problémů a kladení otázek. Pp in W. Schulz, I. Reifová (eds.). Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum. Skovajsa, M. a kol Občanský sektor. Praha: Portál. Thompson, J. B Média a modernita. Sociální teorie médií. Praha: Karolinum.