Staňte se pokusnými králíky

Transkript

1 Staňte se pokusnými králíky S Jaroslavem Flegrem, profesorem Přírodovědecké fakulty UK a laureátem Ig Nobelovy ceny, která je udělována za kuriózní vědecké výzkumy, jsme otevřeli témata české vědy. Proč jsou muži z evolučního hlediska lépe přizpůsobeni pro vědeckou kariéru a proč lidé nakažení toxoplazmózou mají větší pravděpodobnost, že skončí pod koly aut? Odpovědi na vás čekají na následujících řádcích. Zabýváte se výzkumem parazita Toxoplasma gondii, proč jste si vlastně vybral zrovna oblast parazitologie? Za mých studií na Přírodovědecké fakultě UK zde měl právě výzkum biochemie parazitů světovou úroveň. Když mi to pád komunismu umožnil, zamířil jsem ze svého dočasného vyhnanství v Akademii věd rychle zpět na katedru parazitologie. Jsem především evoluční biolog, a tak jsem hledal téma, které by se týkalo evoluce a zároveň parazitů. Přímo se nabízel výzkum manipulační hypotézy toho, jak parazit ovlivňuje chování a další vlastnosti svého hostitele. Vybral jsem si ke studiu parazita Toxoplasma gondii. To je prvok, kterým je nakažena asi třetina lidí, a to jak u nás, tak i celosvětově. Jeho výskyt se ovšem liší země od země, někde dosahuje 90 %, jinde třeba jen 10 %. Parazit se potřebuje dostat z mezihostitele, kterým je třeba myš, na konečného hostitele, kterým je kočka. Pouze v kočce se dokáže rozmnožovat pohlavně a tak má vysokou motivaci, aby udělal vše pro to, aby jeho hostitel skončil v žaludku kočky. Třeba aby vhodným způsobem změnil jeho chování. Manipulační aktivitu toxoplasmy jsme začali zkoumat na poněkud netypickém modelu, na lidech, a to konkrétně na našich studentech. Koneckonců myši jsou drahé, jejich krmení a ustájení rovněž, takže studenti pro nás představovali ideální model ke studiu vlivu toxoplasmy na chování hostitele. A co na to říkají studenti? Jsou nadšení pro výzkum? Samozřejmě, naše výzkumu se líbí skoro každému. My pokusným osobám zas tak moc neubližujeme. Máme dokonce facebookovou stránku pokusní králíci, kde je dnes zaregistrováno přes 6500 lidí, kteří jsou ochotní nám vyplňovat všelijaké dotazníky a dělat elektronické testy. Někteří z nich si projdou i psychologickými a výkonnostními testy u nás na fakultě. U nich pak pozorujeme, jak se liší chování těch nakažených a nenakažených. Ukázalo se, že například při hře na diktátora se nakažení muži chovají sobečtěji, u nakažených žen byl efekt opačný. Toxoplazmóza tedy působí na muže a ženy různým způsobem? Přesně tak. Ženy a muži jsou ovlivňováni tímto parazitem opačně. Dlouho nám vrtalo hlavou proč. Dneska si myslíme, že řešení této hádanky máme. Je to nejspíš tím, že toxoplazmóza způsobuje dlouhodobý stres. Nakažení lidé sice vypadají zdravě, ale zdraví nejsou. I v dnešní době se najdou lidé (třeba já), kteří věří, že muži a ženy nejsou úplně stejní. Na příklad, že reagují na stejnou věc, stres, opačně. Ženy reagují tak, že komunikují více s ostatními, pomáhají svým přátelům, ale samy u nich hledají podporu a pomoc. Chronicky stresovaná žena se otevírá, hledá podporu a také podporu poskytuje. Stresovaný muž se naopak stáhne do sebe, je méně společenský, méně se stará o ostatní, ale také od nich nic nevyžaduje. Prostě kocour samotář, co zaleze pod schodiště a čeká, jestli se uzdraví nebo chcípne. Opačné posuny v psychice u mužů a žen tedy můžeme vysvětlit právě jejich opačnou reakcí na slabý, ale dlouhodobý stres vyvolaný doživotní nákazou toxoplasmou.

2 Toxoplazmóza přivodí dlouhodobý stres. Jaké další negativní působení na nakažené má? Dnes máme data, která jasně ukazují, že nakažení lidé mají mnohem více zdravotních potíží. Jsou to sice nespecifické potíže, ale některé z nich jsou docela závažné, protože se týkají i nejčastějších onemocnění, například kardiovaskulárních nemocí. Cysty toxoplasmy jsou především v mozku. Není proto divu že nákaza má velký dopad má na neurologická onemocnění, a jen o něco menší na onemocnění psychiatrická. Trochu překvapivé je, že největší vliv, zdá se, má toxoplasma na trávicí potíže a třeba na astma. Dopad toxoplasmózy na veřejné zdraví je podle všeho obrovský. Doufáme, že naše objevy týkající se vlivu toxoplasmózy na zdravotní stav nakažených osob odstartují zájem zdravotnické a farmaceutické obce. Typoval bych, že časem bude vyvinuta jak účinná metoda léčby latentní toxoplazmózy, tak orální vakcína pro kočky. Kdyby byly kočky proti toxoplazmóze imunní, toto onemocnění by časem zmizelo. Když si to shrneme, tak toxoplazmóza ovlivňuje jak chování, tak zdraví. Dokáže měnit i vzhled? Toxoplazmóza zvyšuje syntézu testosteronu, což vede u nakažených mužů k tomu, že jsou průměrně o 3 cm vyšší. Nakažení také vypadají dominantněji, mužněji. U žen jsou rozdíly mnohem menší než u mužů. Vliv toxoplasmy na vzhled žen se však projevuje tím, že kvůli způsobenému stresu jsou společenštější, a asi proto se také mnohem lépe oblékají a více o sebe dbají. U mužů je to opět naopak, nakažení muži chodí spíše v odrbaných džínách. Jak je to s náchylností vůči nákaze v průběhu života? Kdy je největší pravděpodobnost, že se nakazíme? Největší riziko je v dětství, i když v posledních letech se to trochu mění. Nevím, zda je to tím, že jíme více rozmražené maso, ve kterém parazité nepřežijí, anebo tím, že se přikrývají veřejná pískoviště. V současné době v Česku prevalence toxoplazmózy klesla, konkrétně u našich studentů z 22 % před 20 lety na současných 9 %. Co se rizika nákazy týče, u žen je ještě druhý vrchol a to v letech věku. Zhruba v 25 letech jsou muži i ženy v poměru stejně nakažení, následně však u mužů prevalence pomalu klesá, zatímco u žen rychle stoupá. Může se člověk z toxoplazmózy úplně vyléčit? Ne, nákaza nevymizí, kdo se jednou nakazí, zůstane nakažený do konce života. Ale tím, že se nakazí v průběhu života ledasčím dalším, tak relativní zastoupení protilátek proti toxoplasmě v jeho séru postupně klesá, až je nakonec současné laboratorní metody neprokážou. U žen ovšem ne, tam nakaženost pořád stoupá do zhruba 50 let věku. Takže dřívější odhady, že se výskyt toxoplasmózy v populaci s věkem nemění nebo spíš že pomalu stoupá, byly výsledkem chybné metody. Konkrétně toho, že v průzkumech smíchali muže a ženy dohromady. Čím to je, že u žen neustále stoupá? Původně jsme si mysleli, že je to tím, že žena častěji vaří a má větší pravděpodobnost, že se nakazí kontaktem se syrovým masem. Nejnovější výzkumy ale naznačují, že se toxoplazmóza může přenášet z muže na ženu nechráněným sexem. Opačně to ovšem nejspíš nejde. V dotazníkové studii nám vyšla jasná souvislost mezi počtem pohlavních partnerů, které žena za svůj život měla, a pravděpodobností, že bude nakažena toxoplazmózou. Pro tuto možnost mluví velká spousta dalších dat a dalších

3 nepřímých důkazů. Je to průlomové zjištění, doteď se věřilo, že vyhýbání se manipulaci se syrovým masem a pečlivé omývání kořenové zeleniny je dostatečná prevence. Existují nějaké jiné způsoby prevence? Je nutné si dávat pozor nejen na nemytou zeleninu, a vůbec na kontakt s hlínou. V rámci životního cyklu toxoplasmy vylučuje nakažená kočka cysty s trusem. Ten zahrabe někde na záhonku a ony zde vydrží třeba i několik let. Cyst je v trusu opravdu vysoké množství, takže jedno nemocné kotě dokáže zamořit celý záhon. Když pak ze záhonu vytáhneme mrkev, jen ji otřeme o kalhoty nebo nedbale omyjeme, hrozí nákaza. Jak je možné, že se z nakaženého člověka nesnaží parazit dostat na jiného hostitele? On se snaží. Tím, že v nás čeká, vlastně hraje na to, že nás sežere třeba tygr. A zřejmě nečeká jen pasivně, ale manipuluje naším chováním. Nakažení lidé mají například mnohem delší reakční časy, takže by nestačili uskočit v případě útoku tygra. Dnes po nás samozřejmě neskáčou tygři, alespoň ne obvykle, ale srazí nás třeba auto. Nakažení lidé mají zhruba 2,7x větší pravděpodobnost, že se stanou obětí dopravní nehody než lidé nenakažení. Jak vás poslouchám, tak mi z toho vychází, že je nebezpečné vlastnit kočku. Mám pravdu? Od vlastní kočky se člověk nenakazí, jedině, že by ji snědl za syrova, což se asi běžně neděje. Pokud chováte kočku a živíte ji umělou kočičí stravou, takže myš uvidí nanejvýš v televizi, určitě nehrozí, že by se nakazila. Na volno chované kočky se obvykle nakazí v mládí - jako kotě, asi týden vylučuje cysty a pak už po zbytek života ne. V našich studiích vychází, že to zda chováme či nechováme kočky, téměř neovlivní riziko nákazy. Ještě bych stočila řeč na Ig Nobelovu Cenu, jejímž laureátem jste se stal letos na podzim. Jak jste cenu přijal? Potěšilo vás to anebo naopak? Když mi už někdy zjara zavolali a zeptali se, zda cenu přijmu, tak jsem měl obrovskou radost. Akorát mě pak mrzelo, že jsme ji dostali za něco, za co jsme si ji ani nezasloužili. Cenu nám dali za výzkum, který vlastně udělali Američané. Ti zjistili, že existuje nesmírně těsná souvislost mezi vyhledáním lékařského ošetření po kousnutí kočky a léčbou depresí. Ve svém článku odcitovali některé naše práce o vlivu toxoplazmózy na lidskou psychiku. Tím pádem jsme se s nimi svezli a získali spolu s nimi tuto Ig Nobelovu Cenu. Došli jste k nějakým dalším podobným objevům, které by mohly aspirovat na tuto cenu? Napadá mě fenomén osudové přitažlivosti, který byl původně popsán britskými vědci u krys. Normální krysa nebo myš se bojí pachu kočky. Když se ale nakazí toxoplasmou, tak se jí ten pach začne líbit a začne vyhledávat místa, kde jej cítí. To je samozřejmě pro parazita výhodné. My jsme to samé sledovali na našich studentech. Nechávali jsme je čuchat k silně rozředěné moči různých druhů zvířat, přičemž díky vysokému naředění se už nedalo poznat, že je to moč. Lidé si tipovali, že jsou to bylinky, med, moře, nemocnice a tak dále. Moč nepoznali. Nakažení muži hodnotili vůni moči jako výrazně příjemnější a ženy naopak jako výrazně méně příjemnou. Týkalo se to opravdu jen kočky, u ostatních zvířat v pokusu rozdíly zpozorovány nebyly. Naším pokusem jsme prokázali tento zajímavý fenomén i u člověka. Je možné, že by se jím daly vysvětlit některé změny vnímání pachů pozorovaných u pacientů se schizofrenií. Je třeba připomenout, že nemalá část případů tohoto onemocnění je

4 způsobena právě infekcí toxoplasmou. Naše výsledky tedy mohou mít značný praktický význam, ovšem výzkum samotný určitě vypadal docela legračně. Jak jsou vlastně naši vědci úspěšní ve svých výzkumech? Je tu do budoucna možnost, že by někdo získal Nobelovu cenu? Určitě. Naše věda jde tak rychle dopředu, až je to neuvěřitelné. Já to sice nedokáži posoudit v celorepublikovém měřítku a dokonce ani celopražském, ale jen to, jak se změnila výkonnost vědy tady v této budově, na biologické sekci Přírodovědecké fakulty, to je neuvěřitelné. Dříve když měl někdo jednou do roka publikaci v odborném tisku, tak to byl frajer, kolem kterého se chodilo po špičkách. Dnes je běžných 5 až 8 publikací ročně. A to kvalitních publikací. Myslím, že naše věda udělala po revoluci neuvěřitelný skok dopředu. Je podle vás v současné době česká věda dostatečně podporovaná? Ne. Nejde při tom ani tak o kvantitu, jako hlavně o kvalitu. Já si osobně myslím, že peníze, které jsou vynakládány do vědy, jsou hrozně špatně rozdělovány. Je to stejná bolest jako v kterékoliv jiné oblasti nakládání s veřejnými penězi. Investuje se zdánlivě hodně peněz, zejména z evropských fondů, ale investují se úplně nesmyslně. Děsí mě představa, že tu teď roste a vyroste velké množství svou výbavou špičkových vědeckých pracovišť, která si na sebe nevydělají a kvůli kterým věda bude celkově chřadnout. Bojím se například toho, že budeme nuceni prodat tyto historické budovy, aby se mohly uživit nově vzniklé instituce vybudované v polích za Prahou či v krajských městech. Jak je možné, že je tak málo vědkyň mezi výzkumníky? Četla jsem, že poměr studentek na magisterských vědních oborech je vysoký, kolem 60%, nicméně ve vědecké kariéře se jich uplatní minimum. Čím to je? Tohle je záhada. Chlapi asi nemají nic lepšího na práci. Pro mě tím nejkrásnějším v životě je objevování něčeho nového. Dnes člověk nemůže objevovat nové světadíly, ale může i z pracovní židle objevovat naprosto fantastické věci týkající se přírodních dějů. Žena má asi lepší zábavu. Já jsem z toho někdy smutný. Například jsem měl studentku, šikovnou, měla asi sedm publikací, všechny zkoušky hotové a ona se ve čtvrtém ročníku rozhodne, že titul nechce. A z jakého to bylo důvodu? Já nevím, teď titul nepotřebuje, má děti, vystačí si s nimi. Myslím si, že ale jednou bude hodně smutná, když děti odrostou a ona bude mít před sebou třeba let, kdy bude potřebovat jinou náplň života. A tahle studentka v tom není jediná. Nedokončovat, utíkat od rozdělané věci, to je podle mne samo o sobě špatné. Já si myslím, že na ty objevitelské cesty, aby člověka naplňovalo něco nového a vynahrazovalo mu to nejrůznější nepohodlí, tak na to evoluce udělala nás muže. Ženy objevování nového tak nevzrušuje. Existuje ale vůbec pro ženu možnost, jak skloubit mateřství s vědeckou kariérou? V dnešní společnosti pokud žena chce, tak vědu dělat může. Není třeba odkládat mateřství na dobu, až dokončí doktorské studium, v mnoha případech se dá obojí skloubit. Navíc se ženám nezapočítá čas strávený na mateřské do limitu, kdy musí studia dokončit.

5 Ovšem je těžké se vracet po mateřské, starat se při studiu o dítě. Určitě, matky jsou přeci jen na děti vázané víc a děti zase na matky. Ale skloubit to určitě jde. Moje momentálně publikačně nejúspěšnější kolegyně dokončila PhD. studium v obvyklém čase s třemi dětmi. Já to říkám tak: chlap je laciný pokusný materiál pro evoluci, na něm se zkouší všelijaké věci jako například právě to objevitelství. U savců je to naprosto běžné, že samečci cestují na větší vzdálenosti, že se rozběhnou po okolí. Většina z nich samozřejmě pochcípá, ale tu a tam nějaký ne. My samečci jsme udělaní tak, že se pouštíme do takových ne zcela nezbytných akcí, žena nikoliv. Jak byste tedy nalákal středoškolské studenty a právě studentky, aby se rozhodli pro vědeckou kariéru? Já můžu jen říct, že věda je to nejkrásnější, co si dovedu představit. Už ve slohovém cvičení na prvním stupni základní školy jsem napsal, že chci být vědcem. A nikdy jsem nezalitoval, že jsem se vydal právě tímto směrem. Uživil bych se i jinak, třeba bych tak rád psal knížky. Bavilo by mne to a měl bych i o čem, ale věda je krásnější. Takže ti, co váhají, ať s tím rychle přestanou. Věda je to nejkrásnější co může člověk v současném světě dělat. Michaela Šrámková Anežka Majdáková