CENTRUM VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGŮ ODBORNÝCH ŠKOL

Transkript

1 Projekt: CENTRUM VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGŮ ODBORNÝCH ŠKOL Kurz: Vývoj, zkoušení, výroba, skladování, expedice nátěrových hmot a jejich využití ve výuce 1

2 Obsah Úvod... 3 I. Organické ochranné povlaky mokré lakování... 3 NH fyzikálně zasychající... 4 NH chemicky vytvrzující... 6 II. Organické ochranné povlaky suché lakování

3 Úvod Ochranu proti korozi kovových materiálů-substrátů lze provádět různými způsoby. Jeden ze způsobů jejich rozlišení je členění ochranných povlaků na kovové a organické. Tato přednáška se zabývá ochrannými povlaky organickými. Ty se dále dělí na povlaky, které se vytváří pomocí mokrých nátěrových hmot - tedy na mokré lakování, a na povlaky vytvářené pomocí práškových nátěrových hmot - tedy na suché lakování, někdy také česky nazývané komaxitování. I. Organické ochranné povlaky - mokré lakování Pro upřesnění je však nutné úvodem konstatovat, že do tohoto členění lze rovněž zahrnout mokré lakování pomocí anorganických filmotvorných látek - tedy pomocí silikátových, silikonových a siloxanových pojiv. Patří sem rovněž i technologie smaltování. Ta však představuje samostatnou a specifickou oblast, a proto nebyla do následující přednášky zahrnuta. Klasifikace tekutých barev - souhrnně a poněkud nepřesně nazývaných - nátěrových hmot (NH) je velmi široký pojem a sortiment NH je rovněž velmi bohatý. Pro správný výběr NH je nutné si osvojit několik základních pravidel členění: a) Podle pořadí ve vrstvě nátěrového systému rozlišujeme barvy: - napouštěcí - zpevňují podklad, impregnují, konzervují - základní - zvyšují přilnavost následných vrstev, zabraňují korozi, upravují podklad - vyrovnávací tmely - vyrovnání hrubých nerovností - podkladové (popř. plniče) - vyrovnávají jemné nerovnosti - mezivrstvou - slouží pro vytvoření požadované tloušťky nátěrového systému (NS), zvyšují jeho bariérový ochranný efekt - vrchní y tvoří poslední estetickou a ochrannou vrstvu b) Podle určení do prostředí rozlišujeme: - venkovní - odolávají povětrnostním vlivům (exteriérové) - vnitřní - pro interiéry budov c) Podle chemického složení - podle pojivové složky: - asfaltové, nitrocelulózové, olejové, polyesterové, syntetické-alkydové, chlórkaučukové, lihové, polyuretanové, epoxidové, silikonové, akrylátové, polystyrenové, silikátové, polysiloxanové apod. d) Podle způsobu zasychání: - fyzikálně zasychající (odpařením rozpouštědel a ředidel) - při tomto zasychání se nemění chemické složení filmotvorné látky, neboť neobsahuje funkční skupiny schopné chemických změn a nátěr vzniká tedy pouhým odpařením rozpouštědel. Molekuly pojiva jsou jako řetězy stočeny a propleteny v nátěru. Působením stejných rozpouštědel se takový zaschlý nátěrový film opět začne rozpouštět. - chemickými pochody (reakcí se vzdušným kyslíkem, vzdušnou vlhkostí, reakcí s tužidlem apod.) U těchto NH se v první fázi rovněž začínají odpařovat rozpouštědla a ředidla. Nátěrový film se postupně zahušťuje. V dalších fázích 3

4 zasychání dochází k chemickým reakcím, které jsou závislé na složení NH. Podle typu NH probíhá buď oxidace, polymerace, polykondenzace, polyadice či další chemické reakce. Může probíhat současně několik chemických pochodů. Mezi chemicky zasychající NH patří i vypalovací NH popřípadě silikonové NH, kde je chemická reakce podporovaná zvýšenou teplotou. e) Podle počtu složek NH: - jednosložkové (alkydové, nitrocelulózové apod.) - dvousložkové (polyuretanové, epoxidové, silikátové, epoxidehtové apod.) f) Podle použití ředidla: - ředitelné vodou (vodouředitelné) - ředitelné organickými rozpouštědly (rozpouštědlové) g) Podle použití na druh podkladu: - na dřevo - na kov - na minerální podklady atd. Existují samozřejmě i další hlediska členění barev. Dále se mohou rozlišovat dle vzhledu - podle odstínu - bílé, modré, červené (různé vzorkovnice - RAL, DB, ČSN, Pantone, Eurotrend, NCS apod.) - podle stupně lesku - lesklé, matné, pololesklé, polomatné apod. - podle charakteru výsledného povrchu - hladké, strukturní, tepané apod. Rovněž další požadavky na speciální vlastnosti konečného filmu mohou členit barvy na vodivé, antistatické, neklouzavé - protikluzné, reflexní, transparentní či pigmentované, žáruvzdorné, chemicky odolné apod. Z uvedeného je patrný důvod, proč natíráme: - ochrana podkladu - dekorace - zajištění užitných vlastností (žáruvzdornost, chemická odolnost ) - varování (šrafování ) - maskování a zastírání (vojenství ) - bezpečnostní důvody (reflexní značení, neklouzavé podlahy ) - vytvoření celkového dojmu - snadné čištění a dekontaminace atd. Pokud se vrátíme k základnímu členění NH dle typu pojiva, druhu rozpouštědla a způsobu zasychání, můžeme jednotlivé NH podrobněji popsat. NH fyzikálně zasychající a) Rozpouštědlové Pojiva jsou rozpuštěna v rozpouštědlech. Např. dehet, asfalt, chlórkaučuk, akryl, vinyl, nitrocelulóza apod. Rozpouštědla a ředidla se odpařují. Molekuly pojiva se proplétají a vzájemně přitahují k sobě a k podkladu. 4

5 Druhy NH : Černouhelné dehty - získávají se destilací z uhlí, dříve z plynáren, dnes z koksoven. Jsou složeny ze směsí kapalných dehtových olejů a pevných černouhelných smol. Asfalty (bitumeny) - těžké zbytky z destilace ropy Výhody a omezení: - výborná odolnost vůči vodě - špatná odolnost vůči UV záření - praskání vlivem odparu nízkovroucích olejů - uspokojivá chemická odolnost - špatná odolnost vůči rozpouštědlům - výborná penetrace a přilnavost - nízká cena - migrace barviv (migrací nízkovroucích olejů) a omezenost odstínu černé nebo tmavé Chlórkaučuky Vyrábí se přidáním chlóru do kaučuku a následným přidáním plastifikátoru. Výhody a omezení: - dobrá odolnost vůči vodě - relativně dobrá odolnost vůči povětrnostním vlivům - dobrá chemická odolnost - žloutnou a křídovatí - dobrá odolnost vůči alkáliím - obsahují chlór - při zvýšených teplotách se vytváří kyselina chlorovodíková Akryláty Vznikají polymerací různých akrylových monomerů s přídavkem změkčovadel. Výhody a omezení: - relativně dobrá odolnost vůči vodě - dobrá odolnost vůči povětrnostním vlivům - dobrá stálobarevnost - malá odolnost vůči olejům a tukům - mohou obsahovat chlór - středně dobré smáčecí vlastnosti Vinyly Vznikají polymerací různých vinylchloridových vinylacetátových a dalších monomerů s nutností přídavku změkčovadel - jinak jsou křehké. Výhody a omezení: - dobrá až výborná odolnost vůči vodě - dobrá odolnost vůči povětrnostním vlivům - dobrá odolnost vůči chemikáliím a rozpouštědlům - dobrá odolnost vůči olejům a tukům - rychlé zasychání - nízký obsah sušiny a vysoký obsah aromatických rozpouštědel - mohou obsahovat chlór - žloutnutí Polyvinylbutyral Neobsahuje chlór, a proto se používá pro výrobu barev - dílenské mezioperační nátěry (svařování a řezání). 5

6 b) Vodouředitelné NH - disperze Malé částečky pojiva jsou rozptýleny ve vodě. Akrylát, vinylacetát, acetát, butyrát zejména u malířských a fasádních barev, nebo polyuretanová disperze (již hotové částečky pojiva). Používají se jako laky na dřevo, nátěry podlah a nátěrové hmoty na plastické hmoty. Časté jsou v praxi i vodouředitelné alkydové barvy - např. pro výrobu antikorozních základních barev do máčecích linek. Voda se pak při zasychání odpařuje. Částečky pojiva se deformují a spojují nebo slévají dohromady pomocí malého množství účinného rozpouštědla. Proto i vodouředitelné NH obsahují nejčastěji 3-7 % velmi účinných aromatických rozpouštědel. Výhody a nevýhody disperzí jsou: - obsahují malé množství rozpouštědel - nemají bod vzplanutí a nejsou citlivé na vyšší vlhkost při nanášení - jsou citlivé na nízkou teplotu během skladování a nanášení - jsou citlivé na horší povrch Společné vlastnosti fyzikálně zasychajících rozpouštědlových NH: - reverzibilita - opětovná rozpustnost i po letech - větší citlivost na rozpouštědla - termoplastičnost - při zvýšené teplotě měknou - jsou ideální pro překrytí dalšími nátěry Společné vlastnosti fyzikálně zasychajících vodouředitelných NH: - omezená reverzibilita (ne ve vodě a ne opětovná dispergace) - opět citlivost na rozpouštědla (malá chemická odolnost) - termoplastičnost - při zvýšené teplotě měknou jako rozpouštědlové - jsou ideální pro překrytí dalšími nátěry NH chemicky vytvrzující a) Oxidační vytvrzování Pojivo obsažené v rozpouštědle reaguje s atmosférickým kyslíkem. Alkydy Jsou často nazývány dlouhými, středními a krátkými olejovými alkydy. Rozdělení je dle obsahu mastných kyselin. Krátké (méně než 40 %) jsou pro aplikaci na výrobních linkách. Výhody a nevýhody: - špatná dlouhodobá odolnost vůči vodě - nižší stálobarevnost a leskustálost - dobrá penetrace a přilnavost - slabá odolnost alkáliím a rozpouštědlům Kopolymer - Styren alkyd Rychleji zasychá, více odolný vodě a chemikáliím, méně tolerantní k horšímu povrchu 6

7 Kopolymer Alkyd uretan Izokyanátanem modifikovaná alkydová NH. Zlepšuje zejména zasychání a je vysocenanášivá. Kopolymer Silikon alkyd Při překročení 30 % obsahu silikonu je trvanlivý a leskustálý. Epoxiester Je to vysychavý olej modifikovaný epoxidem (chybně nazýván jednosložkový epoxid). - Rychle zasychá - Lepší odolnost vůči vodě než alkydy - Křídovatí - Je dražší - Dobrá přilnavost a antikorozní vlastnosti - Nízká sušina Silikony Lze je zařadit mezi chemicky zasychající NH, neboť při zvýšené teplotě (200 ºC) dochází k chemické polymerní rekci - kondenzaci a následném síťování silikonového řetězce tvořeného křemičitými a kyslíkovými atomy a bočních skupin obsahujících uhlík. Bez vypálení: - méně mechanicky odolné - otěr, úder - malá odolnost vůči rozpouštědlům Po vypálení: - dobrá odolnost vůči povětrnostním vlivům - tepelná odolnost až do 600 ºC (pokud jsou pigmentovány hliníkem) - stálobarevné - drahé b) Dvousložkové vytvrzování Pojivo v této skupině tvoří nátěrový film polymerní reakcí mezi dvěma složkami. Obvykle se nazývají základ (kmenový lak) a tužidlo (tvrdidlo), které se obvykle smíchají těsně před nanášením nátěrové hmoty. Epoxidy Vytvrzují přidáním aminového nebo amidového tužidla do barvy, kde reagují se skupinami epoxidů a vytváří trojrozměrnou síť. Amidy jsou univerzální tužidla, aminy jsou vhodné při požadavku na vyšší chemickou odolnost, mají ale kratší dobu zpracovatelnosti. Určité epoxidy obsahující hydroxylové skupiny, které mohou reagovat s izokyanáty, což se projeví schopností vytvrzovat i při nízkých teplotách. Vytvrzený film je tvrdý a odolný vůči opotřebení. Na slunci rychle křídovatí, což nemá vliv na ochranné vlastnosti nátěru. Epoxidové pryskyřice jsou vyráběny v různé velikosti molekul. Nejmenší z nich jsou při normální pokojové teplotě kapalné. Toto jsou epoxidy s nízkou molekulovou hmotností a používají se pro epoxidy bez rozpouštědla, nebo s nízkým obsahem rozpouštědla - vysokosušinové NH. Epoxidové NH se předepisují do těžkých provozních podmínek a jako vysokonanášivé NH (HS, HB). 7

8 Výhody a omezení epoxidových NH: - dobrá až výborná odolnost vůči vodě - dobrá odolnost proti povětrnostním vlivům (kromě křídovatění) - sklon ke křídovatění - dobré fyzikální vlastnosti - pevnost, otěruvzdornost (zvláště u bezrozpouštědlových) - dobrá teplotní odolnost až do 120 ºC - výborná chemická odolnost - dobrá přilnavost - doba vytvrzování je citlivá na teplotě Epoxidehet Přidáním černouhelného dehtu do epoxidu se dociluje výborné odolnosti vůči vodě a používá se v antikorozních systémech pod vodou a v balastních nádržích. Současně snižuje náklady. - Nižší odolnost vůči rozpouštědlům - Nebezpečí migrace - Kratší intervaly pro přetírání Polyuretany Vznikají reakcí mezi izokyanátovým tužidlem a pojivem obsahující hydroxylové skupiny (např. alkoholy) za vzniku síťové struktury. Izokyanáty jsou buď aromatické (s benzenovým jádrem) zasychají rychleji, rychle na UV křídují a žloutnou, nebo alifatické (bez benz. kruhu) - pro větší stálobarevnost a leskustálost hotového filmu. - Mají lepší odolnost proti povětrnosti - Vytvrzují i při nižších teplotách (až k 10 ºC) než EP (normálně 5-10 ºC) - Během vytvrzování jsou citlivější na vlhkost - Dobré fyzikální vlastnosti hotového filmu - zejména pružnost a pevnost Dále jsou uvedeny méně obvyklé NH patřící k chemicky zasychajícím dvousložkovým NH: Zinketylsilikáty Reakcí mezi molekulami pojiva a vody z atmosférické vlhkosti. Zinksilikáty-alkylických silikátů Reakcí mezi molekulami pojiva a kysličníkem uhličitým z atmosférického vzduchu. Jednosložkový polyuretan Reakcí mezi molekulami pojiva a vody z atmosférické vlhkosti. Do této skupiny patří rovněž vodouředitelné dvousložkové NH Vodouředitelné 2K epoxidy Využívají výborných mechanických vlastností a chemické odolnosti rozpouštědlových epoxidů v kombinaci s nízkými hodnotami obsahu rozpouštědel, a tedy i emisí. Vodouředitelné 2K polyuretany Využívají výborné povětrnostní odolnosti a stálobarevnosti rozpouštědlových polyuretanů v kombinaci s nízkými hodnotami obsahu rozpouštědel, a tedy i emisí. 8

9 II. Organické ochranné povlaky - suché lakování Tento způsob protikorozní ochrany pomocí práškových barev (PB) suché lakování je česky někdy rovněž nazývaný komaxitování. Tento název má původ v prvním českém výrobci práškových barev - firmě Balakom Opava Komárov. Podle čtvrti Komárov pak nazvali v obchodním názvu svoji první práškovou barvu Komaxit. Práškové lakování je technologie, při které se nanáší prášková barva stříkáním na chráněný předmět v elektrostatickém poli. Společnou vlastností všech procesů tohoto druhu je, že částice tohoto prášku se elektricky nabíjejí, zatímco lakovaný předmět je uzemněn. Výsledná elektrostatická přitažlivá síla stačí k vytvoření dostatečné vrstvy prášku na předmětu, udrží suchý prášek na místě, dokud se prášek neroztaví a nepřilne k povrchu. Prášek se vypaluje v peci při teplotě C. Po ochlazení výrobku na teplotu okolí je proces ukončen a s výrobkem lze bez omezení manipulovat. Tato technologie se stále více a více rozšiřuje. Důvodem tohoto rozšiřování je více příčin: a) ekologické hledisko Prášková barva neobsahuje ani rozpouštědla, ani vodu. Je složena pouze z pojiv, pigmentů a dalších přísad - souhrnně nazývaných aditiv. Je to tedy barva se stoprocentním obsahem pevných částic. Z tohoto důvodu neobsahuje v současnosti hodně sledované škodlivé emise TOC a VOC. Barva neznečišťuje prostředí. Malé podíly přestřiků se snadno likvidují. b) bezpečnostní a zdravotní hledisko Riziko požáru s porovnáním s barvami rozpouštědlovými je menší. Barva při aplikaci nedráždí pokožku a nevyvolává alergie. c) ekonomické hledisko Vysoká efektivnost při aplikaci - nízké přestřiky a ztráty. Přestřiky lze zachytit, barvu recyklovat a použít znovu. d) technologické hledisko Zboží s aplikovanou barvou je prakticky ihned po ochlazení manipulovatelné, bez jeho poškození. V současné době se používají nejčastěji následující druhy práškových barev: - polyesterové práškové barvy - epoxidové práškové barvy - kombinované na bázi kombinace epoxidové a polyesterové pryskyřice Polyesterové PB se vyznačují vysokou stálostí barevného odstínu a lesku, a proto jsou určeny pro venkovní prostředí, kde jsou vystaveny dlouhodobě UV záření. Epoxidové PB se vyznačují vysokou tvrdostí, odolností proti opotřebení, odolností vůči rozpouštědlům a chemikáliím. Nedoporučují se však do venkovního prostředí, kde se vyžaduje vysoká odolnost stálosti barevného odstínu a lesku. Kombinované PB - jsou vyvinuté pro účely dekorativní úpravy povrchu v kombinaci s dobrými užitnými vlastnostmi. 9

10 Výše uvedené druhy PB lze vyrábět v široké škále provedení: lesk, pololesk, mat, struktura, kladívkové, bezbarvé a metalízy antikorozní základy Způsoby nabíjení PB Je rozděleno do dvou skupin elektrostatické nanášení (ESTA) - koronové tribostatické (TRIBO) - frikční, elektrokinetické Při ESTA nanášení PB prášek prochází vysokonapěťovým elektrostatickým polem. Pomocí vysokého napětí ( kv), které je soustředěno na trysce, se ionizuje vzduch, který prochází pistolí. Při průchodu prášku tímto ionizovaným vzduchem se volné ionty přichytí na procházející prachové částice. Ty se tak záporně nabíjí a jsou přitahovány k dobře uzemněnému předmětu. Vytváří se silné elektrické pole. Mezi elektrostatickou pistolí a předmětem jsou přítomny: Cílem je vždy dosáhnout co největšího podílu nabitých částic během vlastního procesu. Nenabité částice neulpí na předmětu a budou se recyklovat. To se dá zajistit dostatečně vysokým elektrostatickým napětím. Na předmět se nesmí přenášet příliš velké množství záporného náboje. Ten se pak musí odvádět prostřednictvím dokonalého uzemnění do země, jinak by vytvořený záporný náboj na povrchu odpuzoval další částice a snižoval tloušťku vrstvy a v neposlední řadě zhoršoval rozliv - zpětná ionizace. ESTA nanášení je proto vhodné pro rovné plochy a velké výkony. Způsobuje však větší rozdíly v tloušťkách dává více v rozích a méně v koutech - vlivem efektu Faradayovy klece. To se dá eliminovat snížením napětí. Proto najít správnou rovnováhu elektrostatického napětí je klíčové pro optimalizaci výsledku práškování: Při TRIBO nanášení PB se částice prášku frikčně nabíjejí díky tomu, že při rychlém průchodu válcem stříkací pistole se otírají o speciální druh izolačního materiálu, kterým je vyložena. Při 10

11 tribostatickém nanášení PB vychází ze stříkací pistole prášek s kladným nábojem, to znamená, že má deficit elektronů. Mezi tribostatickou pistolí a předmětem jsou přítomny především: Aby se na povrchu předmětu vytvořila vrstva PB, je nutné prášek částečně neutralizovat - přiváděním elektronů ze země. Pokud se tak neděje účinně, odpuzuje kladný náboj na povrchu opět kladně nabité částice opouštějící pistoli. Rovněž je nutné dokonale uzemnit pistoli, aby se účinně odváděly uvolněné elektrony vzniklé při kladném nabití PB. Jinak by se záporný náboj v pistoli hromadil a prášek by procházel bez nabití. Při tomto způsobu nanášení se používá menší napětí - není přítomno vysoké napětí. Dosahuje se menších výkonů, ale získá se rovnoměrnější tloušťka PB jsou menší rozdíly v rozích a dutinách: Účinnost tribostatického nabíjení závisí na proudění prášku ve stříkací pistoli. Optimálního výkonu lze zpravidla dosáhnout regulací průtoku vzduchu pistolí a poměru prášek/vzduch. Poznámka: Na jedné nanášecí pistoli však nemůže tak být přepínání - jak se objevuje v obchodních prospektech některých výrobců zařízení - tedy nelze přepínat TRIBO a ESTA (je zde zejména rozdíl nábojů). 11

12 Porovnání dvou nejběžnějších technik nanášení práškových nátěrových hmot: Bezpečnost práce Pro zajištění bezpečnosti je nutné zajistit dokonalé a účinné uzemnění - stříkací zařízení, kabinu a předmět. Tím se chráníme před nebezpečím vysokonapěťového výboje a před tvorbou jisker. Vliv vlhkosti Pro účinnost stříkání má velký význam i relativní vlhkost pracovního prostředí. Ideální relativní vlhkost by měla být %. Pak se dosahuje rovnoměrnější tloušťka nátěru a rychlejší nanášení. Rovněž je důležitý čistý a suchý stlačený vzduch. Vysoký obsah vody ve vzduchu se projeví obdobně, viz výše a nečistoty ve vzduchu (olej) způsobí vzhledové vady na nátěru. Pro tento účel se používají mechanické odlučovače vody a oleje a současně se používají i chladiče vzduchu - vzduch opouštějící chladič při teplotě do 3 C je suchý. Z obdobných důvodů - zajištění optimální vlhkosti - je nutné skladovat vlastní PB v chladnu a suchu, při teplotě do 25 C a relativní vlhkosti do 60 %. Dodávané PB musí rovněž splňovat požadavky na granulometrii. Velikost prášků se upravuje tříděním, aby se odstranily jemné podíly částic velikosti pod 10 µm (0,45 mills). Tím se zajistí lepší fluidizace a optimalizuje se výkon nanášení. Obecně řečeno - je třeba se vyhýbat částím větším než 100 µm a počet částic pod 10 µm je třeba omezit pod 5 %. Technika stříkání Účinnost stříkání lze vyjádřit procentem stříkaného prášku, který se usadí na předmětu na první pokus. To ovlivňuje i technika stříkání: Umístění stříkací pistole Je důležité umístit pistoli co nejblíže předmětu, aby byl nanášený prášek rozptylován v proudu vzduchu co nejblíže předmětu. Při velké vzdálenosti klesá elektrostatická přitažlivá síla a je větší rozdíl v ukládání malých a velkých částic PB na povrchu dle jejich velikosti. 12

13 Technika zavěšení Je nutné zavěšovat předměty co nejblíže k sobě a současně přizpůsobit jejich umístění podle jejich velikosti dle následujících obrázků: Výhodné je zavěšovat předměty stejné velikosti vedle sebe podél pásu. Hlavní výhodou PB je možnost opětovného použití prášku, který neulpěl na předmětu - tedy přestřik. Prášek je ze stříkací kabiny odsáván a následně je odlučován v cyklónu nebo na filtru. Částice, které se snadno nabíjejí, ulpí na předmětu a recyklovaný podíl tak získává odlišnou distribuci - granulometrii velikosti částic, než má původní nepoužitá PB. Poměr mezi malými a velkými částicemi má velký vliv na vlastnosti stříkané PB, a tudíž na výsledek operace. V zájmu udržení konstantního složení je vždy důležité udržovat podíl recyklovaného prášku minimální a stále ho co nejčastěji vracet do násypky. Pokud by se použil jen prášek recyklovaný, měl by vysoký podíl jemnozrnných částic a ztížilo by se jeho nabíjení. 13

14 Recyklace prášku Teplota vytvrzení PB Další důležitý parametr pro správné nanášení PB je teplota vypalování-vytvrzení. Obecně lze říci, že vypalovací teplota by měla být minimálně dvojnásobkem teploty skelného přechodu PB. Ta není nikdy menší než 50 C. Vypalovací teplota se pohybuje od C a výrobce ji udává v UL, vždy se týká dosažení teploty objektu - tedy ne jenom povrchu. Pokud je vypalovací teplota menší než udává výrobce, dosahuje se povlaků, které mají malou přilnavost - dochází k jejich loupání a jsou méně chemicky odolné - lze je rozpouštět i organickými rozpouštědly. Při normální vypalovací teplotě tedy nad 160 C - dochází současně i k odvodíkování povrchu. Pokud je tedy vypalovací teplota nižší, mohou se objevovat později vady povrchu (puchýřky) vzniklé dodatečným uvolňováním molekul vodíku z podkladu. Doporučené časy vypálení předmětů v peci jsou většinou udávané v údajových listech výrobce PB pro tloušťku práškovaných předmětů jenom 1 až 2 mm. pro epoxidové PB bývá kolem 10 min. pro polyesterové PB bývá kolem 20 min. 14

15 Protože se často práškují silnější předměty, musí se čas prodloužit a používá se Kreibichův vzorec: t = to + 1,33 tl. (min) t - skutečná doba v peci (min) to - čas vypálení dle výrobce pro 1 2 mm (min) tl. - tloušťka výrobku v (mm) Předprava povrchu Základním předpokladem pro úspěšné nanášení práškových barev je připravený a neznečištěný podklad. Znečištěný povrch může způsobit vzhledové vady povlaku (hrbolky, důlky apod.) a může být příčinou špatné adheze mezi nátěrem a podkladem. Nejčastější nečistoty jsou olej, mastnota, koroze, okuje a všeobecně řečeno částice - volně ležící i ulpívající. Očištění a odmaštění se používá k odstranění mastných nečistot. Nejčastěji se používá odmaštění rozpouštědly či pomocí vodních roztoků odmašťovacích koncentrátů. K odstranění korozních produktů a okují se používá moření a oplachů v kyselých a alkalických chemikáliích, anebo lze použít mechanické tryskání - velikost abraziva nutno volit dle podkladu a požadované drsnosti. Pouhý čistý povrch v mnoha případech nestačí k dosažení požadované ochrany proti korozi. Pokud je antikorozní ochrana přednostním požadavkem, je třeba sáhnout k chemické předpravě povrchu. Nejčastější chemické předpravy povrchu: - fosfátování fosforečnanem železitým - fosfátování fosforečnanem zinečnatým - chromátování - anodická oxidace hliníku - kataforéza 15

16 Použitá literatura: [1] ČSN EN ISO [2] LUKAVSKÝ, Ladislav, Stanislav BOUŠKA a Václav FIALA. Katalog nátěrových hmot. 1.díl. Praha: Merkur, [3] LUKAVSKÝ, Ladislav, Stanislav BOUŠKA a Václav FIALA. Katalog nátěrových hmot. 2.díl. Praha: Merkur, [4] Pracovní podklady, výstupy z výzkumu firmy ROKO, spol. s. r.o., Kaňovice 16

17 Vydal: Střední průmyslová škola a Obchodní akademie Uherský Brod Uherský Brod, červen 2012 Vytvořeno v rámci projektu Centrum vzdělávání pedagogů odborných škol, reg. č. CZ.1.07/1.3.09/ Podpořeno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost 17