Študák Udělejte první krok už teď! Přihlaste se ve STUDENT AGENCY do programu WORK and TRAVEL v USA a prožijte nejlepší léto vašeho života!

Transkript

1 Lifestylový měsíčník pro vysokoškoláky Študák Rozhovor s Milanem Caisem z Tata Bojs! Co přinesly letní festivaly Hra Assassin: jak se vraždí na českých fakultách Umíte anglicky? Dokažte to! inzerce Udělejte první krok už teď! Přihlaste se ve STUDENT AGENCY do programu WORK and TRAVEL v USA a prožijte nejlepší léto vašeho života!

2 študák Máme říjen. Měsíc deště, zatažené oblohy a zkažené nálady. Měsíc, kdy jste se vy, studenti, již znovu zaběhli ve škole, začali chodit na přednášky, brzy ráno vstávat a dlouho do noci (možná) psát seminární práce. Vzpomínky na prázdniny a letní cestování se stále více vzdalují a stále rychleji je přetlačují představy učení, nudných seminářů, zkoušek, testů, referátů a nekonečných stránek skript. Nedá se nic dělat, v říjnu je třeba znovu začít myslet na důležitost vzdělání, učit se cizí jazyky, přemýšlet o budoucnosti. Ale nezoufejte Říjen je totiž také měsíc, kdy pro vás poprvé vychází nový český Študák. Nepomůže vám sice k tomu, abyste byli těmi nejlepšími a nejúspěšnějšími studenty za co nejméně úsilí. To je bohužel na vás. Chce vám ale každý měsíc přinést trochu inspirací, zajímavých postřehů, zábavy a užitečných tipů a rad, jak mít třeba ten náročný studentský život o něco sladší. Přejeme vám příjemné čtení Obsah 4 Z dění na našich univerzitách 6 Jazyk je nejen ten, který používáme při jídle 8 Umíte anglicky? Dokažte to! 10 Severská anabáze aneb Švédskem s báglem a stanem 12 Stockholm: město tisíce možností 13 Hledáte zkušenosti? Sežeňte si stáž(e) 14 Práce: není vždy jen ta pro peníze. Dobrovolníci & Dobrovolnictví 16 Studentská knihovnička: Liber Null & Psychonaut Píšete do šuplíku, nebo na internet? 17 Modrá, nebo zelená planeta? 18 Studijní literatura v Portugalsku 20 Jak jsem si (ne)užila festivalové Karlovy Vary 21 Letní lahůdky z Colours 22 Nejnovější klip Tata Bojs jsme natočili za den. Rozhovor s Milanem Caisem 25 Pozvěte nás na vaši akci 26 Nevinná hra Assassin aneb Studium plné adrenalinu 27 Už máte bydlení? 28 Jak (se) správně učit 29 Učte se čínsky Fejeton: Mimořádná linka Olomouc-Praha-Tokio 30 Do nového semestru s notebookem TIRÁŽ Časopis Študák Ročník I, číslo 10/2007 Vedoucí redaktorka: Lenka Harantová Redakce: Obchodní oddělení: Grafika: Vydavatel: Jan Darebný, Martina Dobiášová, Jan Duda, Jana Foberová, Jan Perla, Barbora Grexová, Eva Gregorová, Zdeněk Kopečný, Vojtěch Bednář, Martin Malec, Lenka Marešová, Marek Homolka, Veronika Buchtíková, Michal Prouza, Jan Homola Martina Haltufová, Viola Nowaková DTP Tribun TRIBUN EU, Gorkého 41, Brno Tel.: Náklad: studak@tribun.cz ks ISSN: Časopis je neprodejný, určený zdarma studentům VŠ na akademické půdě v ČR. 3

3 Z dění na našich univerzitách Mládí vpřed? Jak kdy a jak kde! Na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byl zvolen kandidát na děkana Ivo Beneda. Rektor Lubomír Dvořák však s touto volbou nesouhlasil a odmítl nového děkana jmenovat. Nyní má rektor na krku správní žalobu, Akademický senát narychlo vybírá a volí nového kandidáta a 42 zaměstnanců fakulty hrozí podmínečnou výpovědí Jednatřicetiletý Ivo Beneda přijal spolu s Milanou Hrušákovou, která působí na brněnské fakultě, v květnu 2007 kandidaturu na pozici děkana Právnické fakulty. V červnu následovala samotná volba, ve které Beneda zvítězil rozdílem jednoho hlasu. Již od samotného zvolení se objevovaly názory, že postavit Benedu do čela fakulty není úplně šťastné řešení a koncem srpna se rektor univerzity vyjádřil ve smyslu Benedu nejmenovat. Jeho rozhodnutí podpořili i pracovníci Právnické fakulty, když dvaačtyřicet z nich sepsalo proti Benedovu nástupu do funkce petici spojenou se svými podmínečnými výpověďmi. V této situaci, která zajisté nebyla jednoduchá ani pro jednu ze stran, se Beneda rozhodl podat na rektora Univerzity Palackého správní žalobu. Ve svém rozhodnutí Benedu nejmenovat, rektor uvádí jako hlavní důvody nízký věk, nedostatečné akademické vzdělání, málo zkušeností a nedostatek manažerských schopností, které jsou pro vedení fakulty nezbytné. Dále poukazuje na to, že se osoba děkana kterékoliv fakulty musí těšit i jisté vážnosti mezi odborníky z praxe a měla by být uznávaným odborníkem s dostatečnou publikační činností, což Beneda prý nesplňuje. Dalším důvodem nejmenování byl fakt, že Beneda se osobně účastnil tajné volby a je proto více než pravděpodobné, že hlas potřebný k vítězství si dal sám. Rektor uvádí, že v takovéhle situaci by se navržený kandidát měl z etických důvodů hlasování vzdát. Situace nyní pokračuje tak, že na 21. listopadu byly vyhlášeny nové volby. Až po tomto datu se tedy uvidí, jak celá situace pokročí či nepokročí Kampus Masarykovy univerzity roste Nový univerzitní kampus v Brně-Bohunicích se staví již od roku Nejprve byly dokončeny pavilony biomedicínckých laboratoří, letos se areál rozrostl o dalších dvanáct objektů, které jsou součástí tzv. Modré etapy. 17. září byla například slavnostně otevřena budova Knihovny univerzitního kampusu, která poskytuje prostor pro půl milionu svazků a přes 560 studijních míst. K nově otevřeným budovám patří také výzkumné Zdeněk Kopečný ústavy Lékařské fakulty, čtyři pavilony pro Přírodovědeckou fakultu či společné výukové laboratoře. Všechny objekty a přístupové cesty jsou bezbariérové, pro neslyšící a zrakově postižené studenty je vybudována orientační navigace. 4 aktuality Na jihu Čech vznikla nová fakulta Nová Přírodovědecká fakulta existuje od 1. srpna 2007 v rámci Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vznikla transformací současné Biologické fakulty s rozšířením spektra přírodních věd o chemické, fyzikální a matematické studijní programy. Na vzniku nové fakulty spolupracovaly kromě Biologické fakulty JU i fakulty pedagogická, zemědělská, ekonomická, zdravotně sociální, Ústav fyzikální biologie,výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický a rovněž řada ústavů Akademie věd. A jaké cíle si klade nová fakulta Jihočeské univerzity? Zejména zkvalitnění přípravy středoškolských učitelů v přírodovědných oborech, rozvoj vlastních biologických a ekologických disciplín na JU a rozvoj moderních interdisciplinárních oborů na rozhraní biologie, chemie, fyziky, matematiky, informatiky a technických věd. Zvláštní pozornost bude na Přírodovědecké fakultě věnována přípravě nových bakalářských oborů v těsné vazbě na požadavky trhu práce. Chystá se i magisterské studium Biological Chemistry v anglickém jazyce, které je organizováno spolu s Keplerovou univerzitou v Linci. Lenka Harantová Nyní se připravuje stavba dalších 19 objektů, označovaných jako Žlutozelená etapa. Patří do ní výukové centrum, další pavilony pro Lékařskou fakultu a Přírodovědeckou fakultu, budova děkanátů a sportovní haly a pavilony pro Fakultu sportovních studií. Stavba by měla být dokončena v roce 2008, kdy už bude kampus sloužit 5 tisícům studentů a 10 tisícům pedagogů a vědecko-výzkumných pracovníků. Stavba celého kampusu vyjde na 5,1 miliard korun. Lenka Harantová Moje prázdniny v Grand Teton National Park Když za mnou loni v listopadu přišla moje kamarádka s nápadem jet na léto do USA, tak jsem si myslela, že je to zase jeden z jejích ztřeštěných nápadů. Nicméně opak byl pravdou. Myslela to vážně. Nejdřív jsem z toho moc nadšená nebyla. Neměla jsem představu, kde seženu tolik peněz a jak si obstarám v USA práci. Všechny mé obavy se rozplynuly po té, co jsme s kamarádkou navštívily v Ostravě pobočku STUDENT AGENCY. Tam nám slečna vysvětlila, že není třeba platit vše najednou, ale že cena je rozložena do několika splátek a že ani najít práci není takový problém, jak jsem si původně myslela. Přihlásily jsme se s kamarádkou na Job Fair, kde jsme si našly práci v národním parku Grand Teton. Hodně jsem se do tohoto národního parku těšila. Hlavně kvůli představě trávení prázdnin v přírodě. Když jsme konečně dorazily na místo určení, příroda mi vzala dech. Všude kolem mě byly travnaté pláně, ze kterých se tyčily horské masívy se zasněženými vrcholky a sem tam nějaké to jezero. Prostě balzám pro mou duši, která trpí tím, že je přes rok na kolejích v Ostravě. Druhý den po příjezdu jsme dostaly uniformy, vyplnily jsme velké množství formulářů ( bez kterých, jak jsem později zjistila, se v Americe neobejdou:) ) a už jsme šly pracovat. Moje kamarádka pracovala v obchodě se suvenýry, kde bylo k dostání vše, po čem srdce turistů prahlo a já v informačním středisku. Práce zde nebyla namáhavá. Mojí hlavní náplní práce bylo prodávat vstupenky do parku a starat se o turisty. Měly jsme štěstí, že jsme si našly i druhou práci. Po večerech jsme dělaly hostesky v jedné restauraci. V popisu práce jsme měly usazovat hosty na volná místa podle daného klíče, zvedat telefony, dělat objednávky a když bylo třeba, tak občas i pomoci číšníkům. Práce nás opravdu bavila. Jednak jsme používaly angličtinu každý den, protože to byl taky jeden z důvodů, proč jsme do USA jely a taky proto, že jsme jako zaměstnankyně parku využívaly veškeré turistické aktivity zdarma. A že bylo z čeho vybírat. Chodily jsme hrát tenis, učily se základům golfu, sjížděly jsme řeku na raftech, ale hlavně jsme chodily po horách a užívaly si nádhernou přírodu. Sestavte své plány na léto už teď! Work and Travel USA práce cestování kamarádi zážitky Registrace začíná již v říjnu! Nejvýhodnější podmínky najdete ve STUDENT AGENCY! sledujte volejte Rezervujte si studentské letenky za studentské ceny! online na Na konci léta jsme si nechaly týden na prozkoumání New Yorku, protože nenavštívit New York pro nás bylo nemyslitelné. Tři měsíce utekly jako voda a už byl čas vrátit se domů. Loučení bylo opravdu těžké a nejedna slza ukápla. Z prázdnin jsem si přivezla opravdu hodně zážitků a také několik přátel, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Zároveň jsem měla možnost žít v překrásné přírodě a poznat mentalitu lidí, kteří si tolik potrpí na svobodu a přitom jsou spoutaní různými zákony jako snad nikdo na světě :) Pokud nevíte, co s příštím létem, zkuste popřemýšlet o prázdninách v USA. A nezapomeňte, že program se začíná vyřizovat už na podzim. Lucka z Liberce inzerce ČR Brno, Bašty 2 Praha 2, Ječná 39 České Budějovice, Lannova 27 Hradec 5 Králové, Masarykovo nám. 12 Jihlava, Křížová 2 Karlovy Vary, T. G. Masaryka 53/43 Olomouc, Riegrova 28 Ostrava, Nádražní 1 Liberec, Pražská 31/19 Plzeň, nám. Republiky 9 Zlín, Zarámí 92 SK Bratislava B. Bystrica Košice

4 jazyky jazyky TÉMA MĚSÍCE: JAZYKY Jazyk je nejen ten, který používáme při jídle Jazyková škola: instituce, která zajistí jeho rozvoj Na střední škole se angličtina nebo jiný cizí jazyk daly ještě ošidit, ale tyto časy již dávno pominuly. Určitě jste zažili nebo zažijete překvapení v podobě studijných materiálů v angličtině nebo němčině. Jestli ne v prváku, určitě brzy vás něco podobného čeká. Proto hurá do jazykové školy! Zde stručný návod jak vybírat. Čtěte pozorovně, ať nepřeberete. Co chci, aby mi jazykovka dala? Na začátku je hlavní si uvědomit, co vlastně chcete, aby vás jazykovka naučila. Kolik toho vůbec z jazyka umím? Myslím si, že jsem pokročilý nebo že jsem začátečník, ale co vlastně umí začátečník a co pokročilý? Každý z nás má za sebou jinou střední školu a jiné zkušenosti a vědomosti. Náš názor na naše jazykové dovednosti nemusí vždy odpovídat realitě. Pro začátek je tedy fajn se nějak otestovat. Třeba si zajít do knihovny a sehnat si učebnice, ze kterých se v jazykovkách studuje. Úplně nejideálnější je udělat si rozřazovací test. Mnoho jazykových škol poskytuje tuto službu zdarma na svých internetových stránkách. Musíte co nejpřesněji vědět, co umíte a neumíte, aby vám kurz sedl a mohli jste z něj vytáhnout maximum. Když tohle zanedbáte, tak se může stát, že kurz bude pro vás moc snadný nebo moc obtížný a nezískáte z něho nic. Také je důležité, jestli chcete rozvíjet svoje komunikační dovednosti, nebo naopak patříte k těm, kterým to mluví, ale plavou v gramatice. Nebo jestli chcete nějak svoje jazykové dovednosti opapírovat a máte zálusk na mezinárodní certifikát. Podle těchto požadavků jsou kurzy členěny. Pokud mluvíte bez problémů a naopak potřebujete pochopit gramatiku, tak se neztratíte ani ve skupině s vyšším počtem studentů, třeba 15 až 20. Pokud mluvit neumíte a jste tak trochu stydlín, tak se překonejte a hledejte skupinu s 6 až 10 studenty. I kdyby jste nechtěli, tak se tam rozmluvíte. Lektor: ten, co mě to má naučit Svého lektora potkáte na každé hodině a má z vás udělat studenta s postačující jazykovou kompetencí. Proto je pro vás důležité se o něm dovědět co nejvíc. Solidní jazykovky zveřejňují na svých internetových stránkách nebo informačních letácích údaje o způsobu výuky, vzdělání a odborných znalostech jejich lektorů. Nebo vám škola na vyžádání ráda něco o svých učitelích řekne. Pokud je problém se k informacím o lektorech dostat, ruce pryč, nebudete přece platit někoho, o kom nic nevíte. Nejlepší možností je ukázková hodina s vaším potencionálním lektorem. Někdy se platí samostatně, může být také zdarma. Pokud se tahle možnost nabídne, určitě ji využijte! Rodilý mluvčí je také skvělá možnost, ale podle toho, co očekáváte. Pokud jste úplný začátečník, je lepší s rodilým mluvčím počkat. Studijní materiály: papíry bez kterých to nepůjde Z čeho se budete učit? Budete používat učebnice, nebo materiály vašeho lektora? Není na škodu zjistit si jestli jsou studijní materiály zahrnuty v ceně kurzu, nebo je nutné platit si knížky osobně. Je možné, že vám jazykovka učebnice dodá, nebo vám jenom poskytne informace o tom, jaké si máte sehnat sami. Výuka z učebnic je dobrá, ale pokud vám bude lektor poskytovat nějaké vlastní materiály, je to pro vás jen lepší. Z knížky si můžete číst i sami doma a do jazykovky jdete kvůli kvalitnímu učiteli, který vás naučí víc než příručka pro samouky. Některé jazykové školy mají i vlastní knihovny půjčují studentům slovníky, beletrii v původních jazycích nebo jiné knihy. Jedna drobnost na závěr Když hledáte jazykovku, všímejte si, jak se s ní spolupracuje. Jestli zaměstnanci, se kterými přijdete do styku, jsou dostatečně informovaní a vstřícní. Ptejte se jich na cokoli a co nejvíc, abyste předešli nedorozuměním. Tihle lidé by vám měli umět nejen odpovědět na vaše dotazy, ale také poradit, jaký kurz je pro vás nejlepší. víte, co všechno vám má poskytnout vaše jazyková škola? inzerce Místo výuky: kde se to bude všechno dít Rozhodně si neplaťte tu top-nejlepší školu na opačné straně města, kam budete cestovat hodinu a spojení MHD nebude dostačující. Jednak vám cestování zabere zbytečně moc času a jednak se zvyšuje riziko, že budete chroničtí opozdilci. Určitě se předem jděte podívat na místo výuky. Jak vaše učebna vypadá a jaké má vybavení? Velké plus je audiovizuální technika a její používaní během výuky. Není třeba učebna v hlučném prostředí? Rámus z ulice nebo jiných prostor v budově vám rozhodně studium neulehčí. Aby se vám tedy pak nestalo, že ve vedlejší místnosti bude probíhat třeba hodina aerobiku. Cena kurzu: to, co je pro nás chudé studenty často určující Předem se co nejpřesněji informujte, co cena zahrnuje. Kolik je vyučovacích hodin a jak jsou dlouhé. V případě kurzů s návazností na mezinárodní zkoušku také zda je cena zkoušky již započítaná. Nejčastější verze je kompletní platba kurzu a zkoušky, někdy je možné zaplacení zkoušky následně nebo i placení po částech. Cena samotné mezinárodní zkoušky se pohybuje kolem 3000 až 5000 Kč. Dlouhodobé kurzy s přípravou na mezinárodní zkoušky stojí kolem Kč a výuka těchto kurzů trvá celý školní rok. Cena kurzů krátkodobých, které trvají 4 až 5 měsíců, se pohybuje kolem 4000 až 5000 Kč. Zjistěte si také, zda škola poskytuje slevy pro studenty. Nejběžnější a pro nás studenty nejpřijatelnější první kontakt je . Najděte co se dá na internetu, rozešlete y a den dva počkejte. O úrovni školy hodně vypoví, jestli jsou vaše maily ignorovány, nebo jestli do několika pracovních dnů dostanete slušnou a postačující odpověď na váš dotaz. Jestli je problém se dovolat na sekretariát nebo se dopátrat potřebných informací, jděte od toho. Stát se může cokoliv a třeba během kurzu budete řešit nečekané problémy. Pokud vám zaměstnanci jazykovky nejsou schopni přesně říct, kde je výuka nebo za kolik hodin si vlastně platíte, buďte si jistí, že takováto instituce vám nepomůže vyřešit nic. Chcete přece být spokojeni a něco se za vaše peníze naučit. Eva Gregorová 6 7

5 jazyky jazyky Umíte anglicky? Dokažte to! Angličtina je dnes jazykem číslo jedna. Za necelých dvacet let se stala neodmyslitelnou součástí každodenního života většiny lidí. Pro studenty to platí dvojnásob. Mnoho učebních materiálů je v angličtině, počítače jinému jazyku také příliš nerozumějí, v cizině se domluvíte všelijak, ale všude až na výjimky anglicky. English, english, english Ovládáte angličtinu? Možná ano, ale jak to dokázat? Může se stát, že po vás někdo bude vyžadovat osvědčení o její znalosti. Co si počít? Způsobů, jak doložit svou schopnost komunikovat v běžné angličtině, existuje hned několik: Nejprve je třeba si uvědomit, kde se chystáte své schopnosti použít. Pokud vaše ambice nesahají dál než za hranice České republiky, postačí vám státní jazyková zkouška, známější spíše jako státnice. Na výběr máte ze dvou variant: základní nebo všeobecné. Nespornou výhodou je bezkonkurenčně nejnižší pořizovací cena. Naproti tomu, pokud toužíte po studiu či práci v zahraničí, pravděpodobně se neobejdete bez jazykového certifikátu mezinárodní platnosti. Záleží na oblasti, do které se chystáte, vysvětluje Markéta Seidlová, která vyučovala na Belmont high school v Los Angels. V Kanadě a Spojených státech vyžadují americké zkoušky, v Británii chtějí ty z Cambridge. Platí to i u vysokoškolských výměnných pobytů. Vedoucí oddělení zahraničních vztahů na Masarykově Universitě Jolana Navrátilová popisuje praxi se studentskými programy: Jazyková úroveň hraje roli, nicméně požadavky se liší. Například v programu LLP- -ERASMUS, kde nominace provádí vysoké školy, ji není na některých oborech nutno dokládat certifikátem, ale je to při konkurzech plus. Co do Ameriky? Všestranný TOEFL Navrátilová pokračuje: Jestliže chcete vycestovat do USA, často se požaduje certifikát, a to konkrétně TOEFL (pozn.: The Test of English as a Foreign Language). Jde o mezinárodní jazykovou zkoušku nabízenou americkou organizací ETS. Podle dosaženého počtu bodů student dokládá znalosti angličtiny na střední nebo vyšší úrovni pokročilosti (B2, C1). Testování probíhá elektronickou formou, tedy u počítače se sluchátky na uších. Za TOEFL zaplatíte 145 USD, v přepočtu zhruba Kč. Je snadno dostupná, termíny testů jsou vypisovány několikrát za měsíc. Velkou nevýhodou je však nutnost obnovovat platnost každé dva roky. Ve Spojených státech se na celé studium i na stáž často vyžaduje certifikát a konkrétně se preferuje TOEFL. Nicméně i mimo USA jím nic nezkazíte, shrnuje Navrátilová. Lze jej využít i u nás. Některé české univerzity vám s touto zkouškou odpustí povinnou angličtinu, některé dokonce přijímací zkoušky. Pro příznifce britské angličtiny Cambridgeské zkoušky ESOL představují další prověřenou možnost pro ty, kdo chtějí široce uznávaný mezinárodní certifikát. Uplatníte je nejen ve Velké Británii. V Evropě se s nimi neztratíte a české školy vám za ně rovněž prominou povinné kurzy angličtiny. ESOL nabízí testy na pěti různých úrovních. Pro studenty je ideální FCE (First Certificate in English), ti zdatnější mohou zkusit ještě o stupeň náročnější CAE (Certificate in Advanced English). Zkoušky stojí kolem Kč a plusem je, že zaplatíte pouze jednou a potvrzení vám vydrží na celý život. Pokud potřebujete nějaké informace, ptejte se na ambasádě, nebo na britské radě, doporučuje Seidlová. Test your level Jazykové zkoušky nabízejí několik stupňů obtížnosti. Bývají označeny podle evropské stupnice od A1 do C2. Abyste si vybrali tu správnou, je třeba si uvědomit, jak dobře angličtinu zvládáte. Pokud si nejste jisti, zeptejte se svého vyučujícího, nechte se otestovat v jazykovém centru, nebo bezplatně na internetu. Na oficiálních webových stránkách vám také poradí, jak se na zkoušky připravit. Najdete zde řadu odkazů, doporučených učebnic, kurzů a tipů. A dobrá rada na závěr? Jolana Navrátilová má jasno: Znalost podložená certifikátem se sice hodí, ale důležité je, jak ji použijete. Ve škole si třeba vyměňujte hodiny jazyka se stážisty z jiných zemí, hlavně se nebojte mluvit. Martina Dobiášová a Jan Darebný anglické zkoušky - shrnutí ESOL graf anglických ZkouŠek přehled anglických zkoušek zkouška úroveň uplatnění cena kde zjistit víc FCE B2 Velká Británie Kč CAE C1 Velká Británie Kč Americké zkoušky TOEFL B2, C1 USA Kč Státní zkoušky Užitečné adresy SJZ základní B2 pouze ČR Kč SJZ všeobecná C1 pouze ČR Kč Zde najdete přehled zkoušek a certifikátů: Podrobně rozepsaný obsah a průběh nejznámějších zkoušek: Zjistěte svou úroveň: Zdroj grafu: 8 9

6 Severská anabáze aneb Švédskem s báglem a stanem cestování Prázdniny jsou především čím? Časem dovolených! A já už dostávala vyrážku při pomyšlení na rozhicované Chorvatsko, kde můžete na pláži potkat polovinu paneláku. Chtěla jsem zažít něco dobrodružnějšího, ale zas by to nemuselo být trampování v Rusku. Proto jsme s přítelem sbalili baťoh, zalepili díry ve zpuchřelém stanu a zkusili to v zemi, která dala světu skupinu ABBA a auta Volvo... Nejdříve jsme zakotvili v hlavním městě. Stockholm leží mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem. Byl založen kolem roku V roce 1523 ho dobyl Gustav Vasa a vyhlásil benátky severu hlavním městem. Je libo památky? Určitě se nedá vynechat procházka Starým městem (Gamla stan) s kamennými uličkami (nejužší má 70 cm). Pokud rádi vzdáváte hold mrtvým, v kostele Riddarholmskyrkan jsou pochováni téměř všichni členové švédského královského rodokmenu. Královský zámek z 18.století hlídá stráž, která má jiné starosti než ta naše pražská - zatímco naši borci můžou maximálně pohnout okem, Švédové se tvářili, jako by jim pan král mohl být úplně ukradený jeden zaujatě sledoval holuby, druhý blonďatou slečnu :-) Nutno ovšem také říci, že si místní královské rodiny cení, v trafice jim byla věnována dobrá polovina pohlednic. Ale Stockholm nebyl naším hlavním cílem. Měli jsme stan a proto přišlo na řadu hledání kempu. Hromadnou dopravu jsme zavrhli - hodinu jsme se totiž motali v prostoru metra na stanici Centralen a nemohli nic najít - anglický nápis veškerý žádný. Popojeli jsme tedy 5 stanic, vystoupili a vydali se pěšky. Po 6 hodinách cesty nám začala docházet trpělivost, takže jsem se jala ptát místních, kde je kemp. Nikdo nevěděl, Stockholm nabízí rovněž nepřeberné množství muzeí. My jsme stihli pouze Vasa muzeum. Roku 1628 královská válečná loď Vasa vyjela na svou první plavbu, zafoukal vítr a před zraky krále a davů lidí šla ke dnu. V 60.letech minulého století ji vyzvedli a přestěhovali do muzea. Udělané to mají pěkně, virtuálně jsme si vyzkoušeli, kolik sudů a děl můžeme naložit, aby to kocábka vydržela. A malý vroubek na městě - orientace. Bez mapy jsme se nehli. To by nebylo nic divného, spoléhali jsme na to, že potřebné mapy a prospekty seženeme v informačním centru. Nesehnali jsme. Nenašli jsme totiž informační centrum :-) Nikdy nebylo tam, kde by mělo být (a to nejenom ve Stockholmu). všichni ale byli přátelští, přáli nám hodně štěstí v hledání a vyptávali se, odkud jsme. Na mou hrdou vlasteneckou odpověď Czech Republic jedna paní zasténala: Oh my God! Naštěstí si jeden pán vzpomněl, že někdy o nějakém kempu u vody slyšel a autem nás svezl k jezeru. To už jsme rezignovali a stan rozbalili na pláži (švédské všeobecné právo Hostely Hostel se i v centru dá najít za poměrně přijatelnou cenu, dobré je mít rezervaci dopředu, abyste nemuseli spát na lavičce v parku. Ale i tam byste si mohli být jisti, že vás neokradou. Místní nechávají kola na ulicích v centru volně stát a ona nezmiznou... jaký div pro lidi od nás Náš hostýlek Citybackpackers byl perfektní. Všechno čisté, uklizené, k dispozici kuchyňka, společenská místnost s televizí, zdarma internet, těstoviny, ranní káva a ranní sauna (asi se Švédům po ránu špatně vstává). Nejlevnější je samozřejmě 8-lůžkový pokoj, ale musíte mít hodně tvrdý spánek. dovoluje nocovat i na soukromém pozemku, pokud neděláte binec). Další den jsme zase nahodili bágly a konečně, po chvíli pochodu, objevili krásný, fungující kemp Rösjöbaden camping, což se nám jevilo pomalu jako zázrak. A konečně jsme si mohli vydechnout, namasírovat záda, pořádně si zaplavat, pojíst specialitky a začít si užívat... Kempy Ceny v kempech jsou přijatelné, za stan na noc se pohybuje okolo SEK (v přepočtu tak 400 Kč). většinou ale požadují Camping Card Scandinavia - v některých kempech jde zakoupit. Oba kempy byly tříhvězdičkové a byli jsme naprosto spokojeni. Sociální zařízení uspokojivé, kuchyňka, prádelna... A samozřejmě minigolf, půjčovna všelijakého haraburdí, menší samoobsluha... Někdy se dají zažít i kulturní akce (třeba vystoupení nějaké kapely). Ve Švédsku je kempů požehnaně, každý nabízí spoustu rozmanitých aktivit, třeba stezku na jogging nebo speciální psí pláž, a opravdu si jde vybrat, pro pár informací postačí časopis Camping & stugor i Sverige - k dostání na informacích - tedy pokud nějaké najdete, jak už jsem psala :-) Lidé Typičtí Švédové jsou velmi příjemní, když jsme se někoho na něco ptali, nikdy nás neodmítli, vždycky se spíš snažili zapříst rozhovor a vyptat se, odkud jsme, kam máme namířeno... dokonce se mi stalo, že u informací byla dlouhá fronta, takže jsem odchytla pána, který tam tak okolkoval, jestli neví, kde je nejbližší kemp. Odhalil bílé zuby, řek,l ať počkám, předběhl všechny lidi a navalil se k okénku, aby se pozeptal :-) I v metru - sotva jsme vystoupili z vlaku a já vytáhla mapu, abych se podívala, kam jsme zase dojeli, přivalila se slečna a ptala se, jestli nepotřebujeme pomoc. Ale nějaký noční život, jak jej známe z jižních zemí, žádný. Možná ještě ve větších městech, ale ve Waxholmu jsme se byli večer projít, a nepotkali jsme ani živáčka. Příroda Jedním slovem - nádhera. Čistá jezera, čisté moře... Co mě ale překvapilo nejvíc - spousty hub a lesních plodů, které nikdo nesbírá. V kempu jsme šli jen asi 200 metrů z koupelen ke stanu, vzali jsme to lesíkem a našli jsme jen tak z fleku asi 10 praváků, pár křemenáčů... Pokud pojedete na sever a nevzali jste si nic k jídlu - nevadí, v lese přežijete. Pokud jste otužilí, dá se i koupat. Někdy byla opravdu zima, že jsme se bez plavání obešli, ale když se jen trochu oteplilo, proč neskočit do vody. I když opalovací krém asi nevyužijete. A jediné, co mi fakt už někdy lezlo na nervy, bylo chechtání racků... Švédsko fakt vřele doporučuji taková trochu jiná dovolená :-) která určitě nezklame Jana Foberová 10 11

7 cestování cestování Stockholm: město tisíce možností Pokud netoužíte po bronzovém opálení a spíše máte zájem poznat kulturu, historii a život v jiných zemích, je Stockholm ideálním místem k letní dovolené. Celé město je navíc protkáno vodními toky, takže nepřijdete ani o šplouchání vln. Ve Švédsku je více než 90 tisíc jezer. Ani centrum města není výjimkou, obklopují ho průzračná sladkovodní jezera i Baltské moře. Pokud vás láká dobrodružství na širém moři, můžete se vypravit na obří lodě, které vás dopraví do sousedního Finska. Tyto plavby jsou proslulé bujarými pitkami, jelikož ve Švédsku funguje částečná prohibice a v obyčejných obchodech se mohou prodávat pouze nápoje s obsahem alkoholu do 3,5 procent. IKEA? Ano, známe Jedním z hlavních fenoménů Stockholmu i celého Švédska je design. V ulicích hlavní severské metropole najdete desítky obchodů zaměřené právě na toto odvětví. Švédi se nebojí utrácet za hezké věci, takže ve většině domácností najdete kromě moderního dřevěného nábytku i množství dekorací a detailů, které jsou dovedeny k dokonalosti. Barevně sladěnými ubrousky s nádobím počínaje a matnými lampami položenými na ozdobných kobercích konče. Ať žije hambáč! Stolování a jídlo je kapitolou samu pro sebe. Švédi milují dobrá jídla, zároveň ale dbají na zdravou výživu. K jejím specialitám patří množství mořských živočichů a rostlin jako jsou ryby, raci či řasy. Nebojí se ani experimentovat s exotikou, takže tu najdete pokrmy z celého světa. Pokud se rozhodnete pro oběd ve švédské restauraci, nachystejte si peněženky. Ceny jídla se tu totiž pohybují v minimálně dvakrát větších hodnotách než u nás. Párek v rohlíku za šedesát, stejně tak chléb, oběd v restauraci minimálně 200 korun (českých). Levnější než nakupovat jídlo v obchodě je pro turisty návštěva celosvětově známého řetězce McDonald s. Ačkoliv u nás vás mohou jeho ceny znechutit, ve Švédsku sáhnete po hambáči rychleji, než jste ochotni připustit. Historie, základ civilizace Počátky osídlení Švédska spadají do doby před 10 tisíci lety. Původními obyvateli Švédska byli Vikingové, jejich vliv však postupně slábl a nadvládu postupně získali Římané, kteří byli v 5. století vytlačení Germány. Obyvatelé se sami nazývali Svear a dali tak jméno dnešnímu Švédsku Sverige. Podstatně více dochovaných informací a historických památek máme z období středověku. Tehdy proběhl velký rozvoj křesťanství, ustanovili se jednotné zákony a Švédi museli řešit neustálé konflikty s Dánskem a Norskem, které neukončil ani pokus o vytvoření kalmárské unie. V průběhu století bojovali Švédi i s Poláky, Rusy, Prusy či Habsburky. Ve světových válkách se Švédsko snažilo zachovat neutralitu. Významnou osobností devadesátých let 20. století byl bezesporu Invar Carlsson, díky kterému patří Švédsko mezi státy s nejlepším sociálním zabezpečením a zdravotnictvím. Co musíte vidět Nejnavštěvovanější částí je bezesporu Gamla Stan neboli Staré Město, které tvoří tři ostrovy v centru města. Zde se nacházejí honosné šlechtické paláce a vládní budovy. Dominantou této části je královský zámek, kde se pravidelně koná tradiční výměna stráží. Nepřehlédnutelnou budovou je i kostel Storkyrkan v barokně-gotickém stylu. Mezi další zajímavá místa patří Djugarden (zoologická zahrada), Gröna Lund (zábavní park), náměstí Sergels Torg plné nejrůznější obchodů či Gustav Adolf Torg, které slouží především k odpočinku a relaxaci pod (v létě rozkvetlými) stromy. Milovníci nákupů jistě uvítají obří nákupní centrum Ahlens, kde najdete vše od potravin, přes oblečení a kosmetiku, až po luxusní parfémy. Hledáte zkušenosti? Sežeňte si stáž(e) I přes stále klesající nezaměstnanost a rostoucí poptávku po absolventech VŠ si rok od roku větší množství studentů uvědomuje, že svůj kariérní růst mohou ovlivnit již během studia. Získáním zkušeností ve svém oboru, pobyty v zahraničí nebo v ideálním případě sloučením obojího. Možností, jak využít otevřených dveří do EU, je celá řada a mnoho zemí má své vlastní programy pro spolupráci. Všichni jste určitě slyšeli o výměnném programu ERASMUS, existuje ale i mnoho méně známých, ale neméně zajímavých projektů, jako jsou například Grundtvig, CEEPUS nebo DAAD. Metrem tam a zase zpátky Celý Stockholm je protkán dokonalou infrastrukturou, takže nemusíte mít obavy z dlouhého čekání na autobus či metro. Daní za tuto bezchybnou funkčnost je vysoká cena jízdného, která se pohybuje od 50 korun za jednu jízdu. I přesto byste si ale neměli nechat ujít jedinečný zážitek z jízdy v metru, která se podstatně liší od té, co známe z našeho hlavního města. Místo do přecpaných, ušpiněných a desítky let starých vozů se pohodlně usadíte na barevná sedátka v moderním designu a z reproduktoru vás neznámý hlas upozorní na jméno další stanice. Dveře se zavřou a vy si můžete vychutnávat okolní krajinu, protože více než polovina tras vede nad zemí. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Do zahraničí za studiem či prací můžete také vyrazit sami nebo v rámci bilaterálních dohod mezi partnerskými státy a univerzitami. Houští výměnných programů vás provedou katalogy Stáže, které vycházejí v papírové podobě pro obory Ekonomie, Stavebnictví, Strojírenství a Informatika a získat je můžete zdarma na svých fakultách, od pedagogů nebo na studijních odděleních. Informace si můžete vyhledat také na Aby průvodce pro aktivnější studenty byly kompletní, obsahují také kontakty na firmy, které vám nabízejí odbor- Kromě serveru staze.cz budeme přinášet informace i na stránkách Študáka. Barbora Grexová né stáže při studiu, brigády nebo spolupráci při tvorbě bakalářských a diplomových prací. Studenti, které při absolutoriu hřeje kromě diplomu i několik řádků v životopise navíc, mají výrazně vyšší šanci získat kvalitní pracovní místo. A nejen ve formě financí se jim úsilí věnované při studiu vrátí. 12

8 práce práce práce: NENÍ VŽDY JEN TA PRO PENÍZE Dobrovolníci & Dobrovolnictví Zdar, co jsi dělal o prázdninách? Tys byl pracovat na Balkáně? Dobrý, no a kolik za to máš? Nic? Tak proč to děláš? ptají se mě kamarádi. Občas nechápu jejich myšlení. Rozumím tomu, že v dnešní hektické době nemá každý tolik času věnovat se nějaké dobrovolné aktivitě. I když to, jakým způsobem trávíme volný čas, je jen na nás. Taky rozumím tomu, že lidi neláká pracovat nebo vyvíjet cokoli zadarmo. Vždycky se najde nějaká výmluva: Vždyť mám svých starostí dost, tak proč se starat o ostatní? A proč bych měl dělat v nějaké nevládce, proč ne třeba někdo jiný? Proč mám pomoci tomu bezdomovci na rohu, když raději nasadím výraz lhostejnosti a zrychlím krok? Vždyť se o něj někdo postará. A poskytnout první pomoc? To ani nevím jak. Vždyť je tu od toho záchranka, ne? Co bych se zbytečně angažoval, nic z toho nemám, mě by taky nikdo nepomohl. Jo a že v Africe trpí někdo Dárcovství Týjo, zase sou ty povodně, tož něco přispějem, ne? Dárcovství je už i u nás normální. Pro stále více lidí je přirozené jednorázově přispívat na veřejně prospěšné účely či do sbírek pro obyvatele postižené přírodními katastrofami. Je to jednoduchá pasivní forma, jak jednorázově uspokojit své vlastní svědomí a zároveň vložit peníz na dobrý účel. Věnovat svůj čas a energii jako dobrovolník už vyžaduje větší odhodlání a nadšení. Zato k němu nepotřebujete žádný finanční vklad. hladem, to mě taky moc netrápí. Je to sice smutný, ale co bych s tím nadělal. O co jde? O tom, že lze dělat hodně smysluplného, neví úplně každý. A málokdo tak opravdu činí. Přitom toho není potřeba tolik. Stačí jen trocha elánu a kapka volného času. Podle terminologie je dobrovolnictví svobodně zvolená činnost konaná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolník dává část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti, která je časově i obsahově vymezena. Za tuto činnost nedostává finanční odměnu, ale často nedocenitelný dobrý pocit z pomoci ostatním, získává zkušenosti a nezřídka i přátelství. Navíc si můžete zlepšit rozhled v budoucím povolání jak při jednání s veřejností, tak v různých oblastech, jako je sociální, environmentální, lidskoprávní, kulturní a třeba i výchovná. Občanská dobrovolná výpomoc Já ti opravím pojistky a ty mně zas řízneš králíka. Dobrovolná občanská výpomoc je tradiční součástí každé společnosti už od prvopočátku její existence. Jde se o systém vzájemných protislužeb, který se úspěšně rozvíjel v uplynulém období totalitní společnosti díky absenci normálně fungujícího trhu i služeb. Bylo jednodušší obstarat si něco přes známé, než chodit do obchodu, kde stejně nic nemají nebo nedají. Tento systém se rozrostl do nevídaných rozměrů a připomínal spíše starověkou ekonomiku. Stalo se tradicí, že v okruhu svých známých či Druhy dobrovolnictví Jaké druhy dobrovolnictví existují? Co se dá dělat nejen pro svoje blaho? Je toho spousta. Stačí mít oči jen trochu otevřené. Jedna z forem dobrovolnictví je třeba ta, že pomůžete neznámému člověku přejít ulici, stařence vynést nákup do schodů, uklidíte-li před domem a prospějete tak i ostatním. Je to jen na Vás. Každý z nás má schopnost darovat dobrovolně a nezištně svůj čas a práci. Rozdíl je akorát v tom, do jaké míry jsme ochotní takto činit. A tady jsou ty druhy dobrovolnictví: - Dárcovství - Dobrovolná občanská výpomoc - Dobrovolnictví vzájemně prospěšné - Dobrovolnictví veřejně prospěšné - Dobrovolná služba spolupracovníků si lidé půjčovali nářadí i oblečení, obydlí a vozidla za přidružené výměny aktuálních, více či méně relevantních, informací. Během uplynulých deseti let se tyto formy dobrovolnictví postupně mění v tržní vztahy, ale jsou pořád běžné v rámci rodiny, širšího příbuzenstva a sousedských vztahů. Na venkově si lidé ještě dnes navzájem pomáhají při sklizni či stěhování. Jeden z větších systémů tohoto dobrovolnictví je LES lokální ekonomická síť. To je síť lidí, kteří si takto navzájem pomáhají bez použití peněz (viz. dole dobré webovky). Dobrovolnictví vzájemně prospěšné Jo, je dobrý takhle spolu dělat něco prospěšného. Dobrovolnictví vzájemně prospěšné je činnost, jakou vykonávají členové určitého sdružení či klubu v zájmu realizace svých cílů a poslání. U nás je takový Sbor dobrovolných hasičů tou z nejstarších a nejvíce rozšířených dobrovolnických aktivit. Místní cvičení a následné taneční zábavy se zapsaly do historie mnoha obcí. Po politické změně v roce 1989 u nás došlo k nebývalému rozvoji neziskového sektoru. Byly obnoveny spolky a sdružení, minulým režimem potlačené, řada z nich získala v rámci restitucí původní majetek a mohla tak pokračovat ve své činnosti. Jsou to třeba takoví skauti nebo Sokol, kterým se podařilo rychle postavit na nohy hlavně díky dobrovolné práci svých členů. Ale existuje i spousta dalších kulturních, sportovních, dětských a mládežnických organizací, kde určité skupiny občanů dobrovolně realizují řadu aktivit. Můžeme sem zařadit třeba sdružení handicapovaných a znevýhodněných, ale i normální zprostředkování volnočasových aktivit s dětmi. Cílem veškerého snažení je zlepšit kvalitu života svých členů. Dobrovolnictví veřejně prospěšné Snad to těm druhým pomůže lépe než mně. Dobrovolnictví veřejně prospěšné je snad to nejbohulibější ze všech. Vychází z ochoty občanů angažovat se svobodně a podle svého přesvědčení, ať již pro druhé nebo pro určité změny ve společnosti. Oproti vzájemně prospěšnému dobrovolnictví je tu na prvním místě potřeba být užitečný svému okolí. Klasickým příkladem jsou dobrovolní dárci krve či horská služba, ale i nevládky s mezinárodní účastí jako Amnesty International, Reporters without borders nebo Friends of the Earth. Dobrovolnictví takto využívá řada nevládních neziskových organizací, které se snaží získat dobrovolníky z řad veřejnosti, ať již se jedná o jednorázové akce nebo dlouhodobou dobrovolnou spolupráci v boji za lepší společnost u nás, ale i v zahraničí. Dobrovolná služba Vzhůru za dobrodružstvím! Dobrovolná služba je obvykle dlouhodobější (až několikaměsíční) závazek věnovat se dobrovolné práci často mimo svoji zemi. U nás se tento typ dobrovolnictví objevuje po roce 1989, kdy k nám přijela řada dobrovolníků především z USA a západoevropských zemí, jejichž činnost byla zaměřena převážně na výuku jazyků. Postupně vznikají i české organizace, které se věnují vysílání dobrovolníků do zahraničí, ať na skupinové pracovní tábory či na samostatné studijní a vzdělávací pobyty v humanitárních či ekologických organizacích. Můžete pracovat pro dobrou věc, sledovat demokratičnost voleb, pomáhat lidem ve vzdělání či stavět nemocnici. Sečteno a podtrženo Peníze tedy nečekejte nikde. Ale zato některé organizace poskytují různé výhody jako je pojištění, kapesné, příspě- vek na stravu a bydlení nebo aspoň dobrý pocit z toho, co jste vykonali. Každopádně se vždy můžete přiučit něco nového. A navíc takový zážitky doma u počítače moc nenajdete. Život se žije s lidmi, a to nejen po hospodách. Takže doufám, že si aspoň nebudete myslet, že dobrovolníci zakládají nevládky proto, aby naplnily svoje kapsy a protestovaly proti všemu, co se kde šustne. Bylo by smutné, kdybychom si takových lidí všímali jen když jsou povodně nebo nám za domem staví nový supermarket. A pomalu už nastává doba, kdy dobrovolnictví a jeho podpora začínají být záležitostí prestiže. A ze všeho nejvíc v sobě můžete najít ten hřejivý pocit, že děláte něco, co má opravdu smysl. A ideály, sny, ty snad ještě v našem věku máme. Tak proč za ně nebojovat? I když nechci tu nějak dušínovsky moralizovat. Spousta věcí jde dělat pěkně i za peníze a volba je stejně vždycky na tobě. Dobré webovky: Jan Duda - portál o dobrovolnictví - inzerce, nabídka, poptávka - dobrovolná služba, dobrovolnické projekty - aktivismus v ekologické a sociální oblasti - humanitární mise, dárcovství - lidská práva, překlady, aktivismus - dobrovolník OSN - LES, lokální ekonomická síť (program LETS) 14 15

9 knihy knihy Studentská knihovnička Peter J. Carroll Liber Null & Psychonaut Před třemi měsíci se na pulty českých knihkupectví konečně dostala jedna ze základních knih o chaosmagii od zakladatele tohoto postmoderního magického směru, Petera J. Carrolla. Pro zájemce o magii chaosu doposud nebyla v češtině vydána žádná kniha, pokud nepočítáme práce Jozefa Kariky, slovenského to propagátora a popularizátora chaosmagie, a fragmentární překlady některých jiných děl na internetu. Magie chaosu je odvětvím, které čerpá techniky a poznatky ze širokého okruhu filosofií, světonázorů a magických systémů. Přidává k tomu i moderní objevy vědy přesto se však nejedná o pouhý eklektický agregát ve stylu new age Carrollova chaosmagie je až překvapivě konzistentním a funkčním systémem, který oživuje zatuchlé esoterické proudy a nabízí duchovním hledačům nového aeonu řadu inspirace, především pro vlastní praxi. Carroll původně o chaosmagii v 70. letech přednášel pro publikum, které se pak stalo prvními učni jím založeného okultního řádu IOT Iluminátů z Thanatheru. Tyto myšlenky pak v 80. letech sepsal do dvou knih Liber Null a Psychonaut, které ve společném svazku vyšly v r České vydání tak následuje dlouhých 20 let po vydání originálu. Nyní ke knize samotné, co v ní čtenář vlastně najde a zda se mu vyplatí vůbec investovat 280 Kč do jejího pořízení: První částí knihy je Liber Null, praktická příručka pro individuální magickou práci kombinující praktiky řady dosavadních funkčních systémů k dosažení extatických, gnostických a jiných změněných stavů vědomí, kteréžto jsou základním předpokladem pro další efektivní a účinnou magickou práci. Na 70 stranách se v úsporném a zhuštěném stylu, bez většiny nábožensko-mystického balastu (tolik oblíbeného u řady jiných okultních autorů) učeň postupně dozví řadu metod k dosažení vyprázdněného meditativního stavu mysli a jinak změněných stavů vědomí, řízení a využívání aktivního snění, realizaci a aplikaci evokačních a invokačních rituálů, věštění, užití a práce se sigily (= do glyfů stylizovanými symbolickými vyjádřeními naší touhy) apod. Na stejnou úroveň jsou přitom kladeny obě polarity života (bílá/černá, jing/ jang ), autor srozumitelně vysvětluje, proč je při magické práci chybou omezovat se jen na jednu (obvykle tu světlou ) stranu. Závěr první knihy nazvaný Liber AOM již naznačuje pokročilé možnosti magické práce pro zkušenější adepty. Druhá část knihy, Psychonaut, již volně navazuje na Liber Null. Na 80 stranách se autor věnuje skupinové magické práci a řadě spolu souvisejících konceptů. Psychonaut je již psán volnějším stylem a jednotlivé kapitoly na sebe přímo nenavazují. Čtenář se může seznámit se základy magického souboje, magického pohledu na čas, na svět Závěrem může porovnat několik předložených existujících světonázorů (a třeba se s některým paradigmatem ztotožnit), nebo se seznámit s originálním autorovým popisem magie a mystiky, vysvětleným pomocí modelu převzatého z teorie katastrof. Kniha je uvedena českou předmluvou od Šárky Sedlákové, která magickému nezasvěcenci vysvětluje určité základy. Jednotlivé kapitoly jsou ilustrovány temně laděnými, leč působivými kresbami Rudolfa Schimery. Potěší též kvalitně provedená tvrdá vazba v černé barvě. Co závěrem? Doporučuji všem vážným hledačům té pravé duchovní, mystické či magické Cesty. Liber Null & Psychonaut je jednou z mála moderních knih o magii, která není jen populárně-komerční new age čarodějnickou příručkou pro -náctileté ve stylu Harryho Pottera. I přes drobné nedokonalosti, především v některých pasážích Psychonauta, je tato dvojkniha pro současného čtenáře praktičtější (a bezpečnější) než ortodoxní následování nějakého magického systému staré školy, např. od Františka Bardona či jiných tradicionalistických okultistů. Io Chaos! Vydal Vodnář, Praha 2007 v nákladu 1000 výtisků. Martin brozkeff Malec Píšete do šuplíku, nebo na internet? Český národ je mimořádný nejen díky vysokému počtu lidí hrajících na různé hudební nástroje, ale i těch literárně aktivních. V našem malém státě vychází každoročně na 16 tisíc knih, většinou však reedic starých děl nebo díla renomovaných autorů, kteří mají to štěstí a vydat jejich dílo je ekonomicky efektivní. Prosadit se jako začínající autor na přesyceném knižním trhu je velice komplikované, a tak první krůčky českých literátů vedou na internet. Modrá, nebo zelená planeta? Václav Klaus se často a rád vyjadřuje k velké spoustě věcí. Občas je to v jeho funkci i na škodu. Nakladatelství Dokořán letos vydalo jeho názory k tématu globálního oteplování. Kniha byla velmi kritizována a vysmívána. Jaká tedy je? Asi těžko mohu očekávat zásadní odpověď od jednoho člověka v útlé knížečce o 156 stranách textu. Ovšem hned tady nastává první, a pro mě v podstatě zásadní problém této knihy. Klaus se občas snaží vynášet soudy a hodnocení svým klasickým otcovsko-arogantním způsobem, který nesnese odporu. Jako by jeho pravda byla konečná a nevyvratitelná. Tento přístup však sám kritizuje u propagátorů hrozeb globálního oteplování. To je až příliš velký kontrast. Pokud chtěl Klaus pouze přispět k zamyšlení a větší kritické přemýšlivosti k tomuto tématu u české společnosti (bylo by bláhové si myslet, Zveřejnit své literární pokusy mohou např. na liter.cz, poeta.cz, epika.cz nebo pismak.cz, oprášit zašlou slávu svých literárních soutěží se chystá i nuda.cz. Tyto servery bývají ale převážně navštěvovány samotnými autory, a tak se stávají komunitním hodnocením děl bez výraznějšího efektu na širokou veřejnost. Možností, kterou využívají všichni, kdo to myslí s literaturou vážně, je proto účast v různých literárních soutěžích. Výsledek závisí nejen na umístění, ale také na známosti soutěže i samotné poroty. Některé soutěže pořádají samotná vydavatelství, které tak hledají nové talenty. Psaním příspěvků, že by kniha mohla mít celosvětovější dopad), měl zůstat pouze u citací a komentářů k jiným autorům a výzkumům. Pokud z nich chtěl vyvozovat závěry, jakkoliv nemohou být u tohoto tématu zatím objektivně platné, měl knihu koncipovat obsáhleji. i když neúspěšných, se zdokonalujete ve svých schopnostech a zejména zpětná vazba od čtenářů bývá dobrým vodítkem. Přechod z monitoru na papír je pro většinu autorů neřešitelným problémem, hlavně z důvodu vysokých nákladů na vydání knihy, které nakladatelé nechtějí u začínajících autorů nést. Udělat i několik stovek výtisků stojí desítky tisíc korun a tak nejčastěji vydávané publikace jsou kuchařky a paměti slavných. Naštěstí i na českém internetu se zabydlelo malonákladové nakladatelství Knihovnicka.cz, které umožňuje autorům vydat svou knihu Václav Klaus je, jak známo, ekonomem a z tohoto hlediska také k problematice globálního oteplování přistupuje. Někdy by ovšem neuškodila alespoň snaha zkusit i jiné úhly pohledu. Je samozřejmě logické, že při docházení přírodních zdrojů se člověk a společnost sami od sebe snaží vyvíjet zdroje nové a vcelku pochopitelná je i Klausova nevole k jakýmkoli nařízením a kvótám, které chtějí tento vývoj uměle regulovat. Co mi však přijde až nemorální, je argument o tom, že vše vyřeší bohatství společnosti, které bude v budoucnu mnohonásobně vyšší než dnes. Nejenže mi toto přijde jako značně nejisté tvrzení, ale hlavním problémem je, o jaké společnosti se tedy v tomto případě mluví. Západní? Vyspělé? Nebo i o rozvojových zemích, kde se nyní chudoba naopak prohlubuje? Toto Klaus nikde dále nerozvádí ani neupřesňuje. Přitom problém rozvojových zemí s globálním oteplováním souvisí, mluví se o něm i v příloze č. 1 ke knize, kterou tvoří odpovědi na otázky Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu. Proč ho tedy Klaus nezohledňuje také ve své kapitole Efekt bohatství a technického pokroku, mi zůstává záhadou. Důležité tedy je, jaký efekt pro čtenáře tato kniha má. Rozhodně vás donutí přemýšlet. Mnoho Klausových argumentů nepostrádá logiku a nutno podotknout, že zkreslování faktů ze strany Klausem tak kritizovaných environmentalistů je občas až příliš okaté. Je ovšem třeba rozlišovat mezi medializovaným problémem oteplování, ničením prostředí zjevně lidským jednáním a dalšími problémy. To občas Klaus nedělá a hází vše do jednoho pytle. Kniha neospravedlní některé jeho názory a postoje, které ani zde racionálně nevysvětlí a nezdůvodní. Ale přemýšlivému člověku jistě obohatí vhled do této problematiky. Země je tedy stále nejspíš modrozelená KLAUS, Václav. Modrá,nikoli zelená planeta: co je ohroženo: klima, nebo svoboda?. 1.vyd Praha: Dokořán, Jan Perla třeba jen 10x a následně ji nabídnout k prodeji široké veřejnosti, v případě mimořádně kvalitního díla i do sítě knihkupectví. Náklady se pohybují dle počtu stran v řádu stovek korun. I přes takto nízké náklady je dobré se na vydání kvalitně připravit - dokument řádně zkorekturovat a graficky upravit, nepříjemně budou působit i typografické chyby, na které se zaměříme v některém z dalších vydání Študáka. Určitě si nechcete svou knižní prvotinou udělat ostudu

10 knihy knihy Studijní literatura v Portugalsku Portugalsko je země, kde v každém větším okresním městě najdete vysokou školu. Z toho faktu plyne, že v něm zákonitě musíte najít studenty, kteří potřebují ke studiu literaturu. Jenom například v Lisabonu je celá čtvrť města univerzitní částí, která má svoji stanici metra a mimo fakultních knihoven i dvě budovy pojmenované jako městská univerzitní knihovna. radši zkapalní (cerveja, tequila, whisky, vinho, ), než aby si kupovali skripta. Školy sice občas dávají svým studentům skripta zdarma v elektronické podobě, nicméně stává se to velice zřídka. Většinou se spíše najde někdo ze studentů, kdo koupí skripta, oskenuje je a posléze převede do formátu PDF. Po několika pivech a panácích tequily nebo velice oblíbené whisky pak poví spolužákům, kam skripta pověsil na internet. Studenti jsou tady zvyklí studovat z obrazovky počítače (což osobně nechápu, nicméně asi je to nutností). Se službou typu Knihovnička.cz jsem se tady nesetkal, školy mají většinou svoje osobní vydavatelství, kde však vydávají především propagační materiály (udělejte si představu: každý student obdrží první den školy knihu o 300 stranách, kde najde vše od historie školy až po jídelníček na příští akademický rok). Nicméně univerzitní profesoři někdy mají problém publikovat. Asi na 40% škol nejsou pro profesory dostatečné granty na vydávání publikací a z tohoto důvodu se používají stará, (v dynamicky se vyvíjejících předmětech) naprosto nevyhovující skripta. Proto si myslím, že i v Portugalsku by se služba typu Knihovnička.cz uplatnila. Michal Prouza Standardně studenti ve škole dostávají studijní materiály jako sylaby či speciální doplňkovou literaturu, nicméně skripta si musí opatřit sami. V předmětech vyučovaných v cizím jazyce je obvyklé, že studenti obdrží vše nakopírované (dostat se zde k zahraniční literatuře jde jen ve zmíněné městské univerzitní knihovně, kde je jeden exemplář pro celé město). Kde se dají skripta koupit? V masově vyučovaných předmětech není problém zakoupit literaturu ve FNACu. FNAC je obchod ve stylu Tesca, nicméně pouze s knihami, elektronikou a hudbou. Každé skriptum tu nevypadá jako typické české (bílý přebal s nápisem předmětu a dále jednoduše vysázený text), nejsou výjimkou skripta na lesklém křídovém papíře, samozřejmě barevné. Cena se pohybuje od 10 do 25. Dá se ale také najít astrologie za 98. V ostatních předmětech (vyučovaných pro méně studentů) je několik možností, jak se k literatuře dostat. Spíše než specializované knihkupectví, které fungují většinou přímo na fakultě, se dají ve městech najít obchody, které se zabývají konkrétní problematikou (např. obchod pro astrology). A zde se dají skripta také bez problémů koupit. Fakultní knihovny mohou být taktéž volbou, nicméně jsou po většinu dne zavřené, otevírací hodiny typu 16:00 17:00 nejsou neobvyklé. A pokud už máte štěstí a přijdete, když je otevřeno, prodavač většinou řekne: Sim, tenho, mas amanhâ. V překladu: Ano, máme, ale až zítra. Po pěti návštěvách to vzdáte. Prodavači jsou sice velice ochotní a vždy vás ujišťují, že zítra již opravdu skripta budou (to je vlastnost všech Portugalců, když se na něco zeptáte - i když neví, vždy vám chtějí pomoct). Nebo pomohou spolužáci Nejčastější a zároveň nejjednodušší možností je koupě skript od starších spolužáků. Vzhledem k tomu, že po jedné univerzitní párty znáte prakticky všechny studenty včetně profesorů a děkana, není to problém. Nicméně cena se pohybuje většinou tak okolo ¾ nové knihy. Pokud ji za rok prodáte opět za ¾, jste na nule. Možností je i kopírka, spíše však pokud máte možnost někde kopírovat zdarma. Když jdete do copycentra, nedoplatíte se. Např. okopírovat 150 stránkovou knihu a nechat si ji svázat do kroužkové vazby Vás přijde na cca 6-7, když nová stojí 8, nemá to smysl. Poslední možností je elektronická podoba. Portugalští studenti nepatří k nejpilnějším a své peníze většinou 18

11 kultura kultura Letní lahůdky z Colours Jak jsem si (ne)užila festivalové Karlovy Vary Nemůže být lepšího začátku letních prázdnin a po-zkouškového odpočinku, než sbalit sebe, kamarády či přítele a vyrazit do Mekky všech cinefilů, čumilů a povalečů, do království Karlovarského, kde pevnou rukou vládne král Jiří se svou věrnou rádkyní Evou. Řekla jsem si již potřetí a tak jako vloni a předloni strávila ve Varech deset dní plných filmů, promenádování a noční zábavy. Nebylo však jen radosti, neboť Vary, tak jako každé jiné město a festival mají nějaké to mínus, které může festivalovou pohodu více či méně ohrozit. Postřehy o tom, jaké to jsou a jak jsem s nimi bojovala, vám přináším v tomto poohlédnutí. 1. Vary deštivé Mezi pravidelnými festivalovými hosty panuje pověra : aby král Jiří udržel v kinosálech co nejvyšší počet diváků a ti se mu místo sledování filmů neváleli a neslunili v parku, uzavřel smlouvu se samotným vládcem počasí, známým obdivovatelem Jiřího rádkyně Evičky. Podmínky smlouvy jsou jednoduché. Pokud vládce počasí nechá alespoň každý druhý den řádně zapršet, zapůjčí mu Jiří Evičku, aby nějaký ten měsíc vybírala filmové lahůdky zase jemu. A smlouva trvá a trvá. Řešení je jednoduché mít vždy deštník a nepromokavé boty po ruce. A i když se mi tento rok podařilo deštník rozbít, ochotní šikmoocí prodejci vše za sto korun napravili. 2. Vary přecpané Možná jste to slyšeli a možná ještě ne, ale faktem a velkou pýchou krále Jiřího je, že letošní ročník dosáhl zatím nejvyšší návštěvnosti. Král se raduje, návštěvníci už méně. Pro ně to totiž znamená sníženou šanci dostat se na film, který chtějí vidět. Jak jsme řešili tento problém? V případě objednávání lístků přes sms platí jednoduché pravidlo, že kdo dřív pošle, ten vidí film. Sms se vyplatí napsat předem a přesně v sedm hodin odeslat. Znám mnohé, kteří zprávu odeslali minutu po sedmé a žádný lístek na ně již nevybyl. Druhou šancí, jak urvat nějaké to místo v kinosále, je takzvané chození na Festival Pass (nemáte lístek, ale po začátku představení vás pustí na zbývající volná místa). Zatímco minulé ročníky si stačilo stoupnout před sál půl hodiny, maximálně hodinu předem, tento rok se vytvořila téměř beznadějná fronta klidně již dvě hodiny před začátkem představení. Zde tedy platilo vyrazit opravdu hodně předem a při pouštění do sálu použít ostřejší lokty. 3. Vary předražené Karlovy Vary jsou, jakožto turisticky atraktivní město, pro studenta drahé i jindy než během festivalu, během něho se však nic nemění. Karlovarští poddaní, kteří se stánky s občerstvením a pivem zaplaví okolí Thermálu, se cenového trendu rádi přidrží. Navíc výběr není velký a po pár dnech máte halušek s bryndzou či hamburgeru plné zuby a zatoužíte po změně. Neexistuje naštěstí jen promenáda a Thermal. V jiných částech města se dají objevit podniky cenově mnohem příjemnější. Na obědy jsme většinou chodili do jídelny na vlakovém nádraží nebo do ulice Moskevská, kde se nachází výborná Pizzerie Palermo a o kousek dál Restaurace u Kubrychtů. K večernímu posezení dobře posloužila stylová Restaurace Irish pub at rockling horse, s dobrým pivem za příznivou cenu a nonstop herna na třídě T.G. Masaryka kousek od kina Čas. 4. Vary (především) filmové Na filmový festival se samozřejmě jezdí především kvůli filmům. Těch je tam však mnoho a sem tam můžete narazit na pěknou nudu, béčko, brak nebo jak tomu chcete říkat. Pokud mě film nebavil, klidně jsem z něj odešla a ostatním to též doporučuji, dáte tak najevo, že od festivalu s takovou prestiží očekáváte lepší výběr. Vysokou úroveň filmů spolehlivě přinesly sekce Otevřené oči a Horizonty. Otevřené oči uvedly filmy, které již uspěly na jiných festivalech a to především v Cannes. Horizonty přinášejí reprezentativní vzorek nových filmů ze všech evropských zemí. Trefou byla přehlídka Japonských filmů z období nové vlny Schochiku Nouvelle Vague. Lenka Marešová C M Y CM MY CY CMY Letní festivaly jsou nejen možností vidět naživo své oblíbence hezky pohromadě, ale hlavně velkou příležitostí objevovat nové hudební lahůdky. Samozřejmě ne všechny bonbónky, které ve festivalové atmosféře a s výbornou náladou chutnali tou zajímavou chutí novosti, vám budou chutnat i při dalším poslechu doma. Funguje to ostatně i naopak. Ne všechny kapely s výbornou hudbou na CD vás na festivalu potěší. Mě osobně takto na letošních Colours of Ostrava, ze kterých bych rád pár laskomin vypíchl, zklamali americké CocoRosie ( Pro mnohé z vás jistě nebudou tyto kapely neznámou. Některé vám naopak mohli uniknout... První festivalovou lahůdkou byl Goran Bregovič ( a jeho Weddings and Funerals Orchestra. Pro mnohé fanoušky balkánských dechovek asi nic nového. Naživo jsou ovšem dokonalí. Z celé kapely sálá až neskutečná energie, doporučuji vyhledat na YouTube záznamy z jejich koncertů. Ovšem i studiové nahrávky dokáží člověka probrat. Dechová sekce je vynikající, ať hraje skočné mezihry, nebo táhlý smutný doprovod ke tklivému zpěvu bulharských zpěvaček. Vyloženě objevem bych pro neznalce world music nazval kapelu Salsa Celtica (www. salsaceltica.com). Již samotný název napovídá, že půjde o zajímavé spojení. Kubánské salsové rytmy a zpěv se mísí se skotskými inzerce lidovkami a nástroji. Nejzajímavější chvíle nastávají, když se do šíleného tempa bong zapojí dudy. Nikdy bych nevěřil, že lze v této rychlosti něco na dudy zahrát. Takže opět tip pro zahřátí a rozproudění krve. Aby však všechny tipy nebyly jen samé energií nadupané rychlovky, dalším bude tibetská zpěvačka Yungchen Lhamo ( Tato přítelkyně dalajlámy se na Colours představila v českobratrském kostele v centru Ostravy a byla to vskutku mystická symbióza. Pokud při jejím zpěvu bez jakéhokoliv doprovodu zavřete oči a necháte sebou pěkně v klidu její hudbu proudit, můžete krásně meditovat i u svého počítače. Pokud máte jen trochu představivosti, tak možná v dáli zahlédnete vrcholky himalájských velikánů... Pro milovníky italštiny a surrealismu mohu doporučit šílence jménem Vinicio Capossela ( Opět doporučuji vyhledat nějaké záznamy koncertů na YouTube, abyste si udělali představu, jak zní naživo. Samostatná hudba už asi nezaujme tolik lidí, přesto věřím, že fanoušky si mezi vámi najde. Jeho chraplavý nezpěv může být v sychravém podzimu tím pravým pro správně melancholickou náladu. Další dvě kapely jsou francouzské. Dosti odlišné, v něčem však přece jen podobné. Watcha Clan ( je opravdu hustá směsice drum n bass, hip hopu, orientální harmonie a dalších s nástroji od sampleru po příčnou flétnu. Klubové beaty se střídají s tradicionálem převážně ze severní Afriky. Druhou kapelou jsou tanečnější a asi i známější Orange Blossom ( fr). Melodická inspirace opět v severní Africe, fúzovaná ovšem s tanečnějšími rytmy a občasnými aranžemi smyčců či dechových nástrojů. Velmi zajímavým je určitě kubánská hvězda X Alfonso. Tento všestranný umělec patří mezi vedoucí osobnosti hudby na Kubě. Vychází z tradičních kubánských rytmů, hodně však inklinuje k hip hopu. Však také nominaci na Latinské Grammy získal v roce 2002 s albem X More v kategorii Rap Hip Hop. Velmi emotivní jsou také jeho videoklipy, však se také Alfonso považuje za revolucionáře... Poslední tip bude český. Skupina The Prostitutes ( rozhodně není neznámá, kritici ji doslova milují, zasloužila by si však větší slávu mezi fanoušky. Její texty jsou vtipné a rocková hudba není tak klasicky nudná, jak občas u českých kapel bývá. Takže kritici ji milují oprávněně, vyzkoušejte. Jan Perla 20 K

12 rozhovor rozhovor Nejnovější klip Tata Bojs jsme natočili za den Rozhovor s Milanem Caisem o banánu, vzducholodi a nanoponožkách Milan Cais je bubeník a zpěvák kapely Tata Bojs, se kterou v tomto roce natočil album Kluci kde ste?. Dále je znám jako výtvarník a sochař. Vystudoval akademii výtvarných umění, vystavuje v mnoha galeriích doma i ve světě. Včera jsi byl na premiéře v Národním Divadle. O co se jednalo? Byla to premiéra baletu, jmenoval se Česká baletní symfonie. Byly to čtyři baletní kusy na hudbu Martinů, Janáčka a Dvořáka. Cos tam dělal ty? Scénografii k jednomu kratšímu kusu mladého choreografa Tomáše Rychetského. V podstatě to bylo takové propojení třech generací choreografů. Tu nejstarší zastupoval Jiří Kylián. Patří mezi tvůrce, na jejichž práci vyrůstali všichni ti Harapesové a tak Někdy tuším v 70tých letech udělal choreografii na hudbu Leoše Janáčka Sinfonietta, a to bylo něco tak mimořádného, že ho to okamžitě vyšvihlo mezi světovou extra třídu. Závěrečnou část premiéry Ne. Tak se říká tomu, když se na premiéře jdou tvůrci uklonit a dostávají ty kytičky. Říká se, že dělají medvěda Nevím proč, ale říká se to. Ve spolupráci s časopisem PiXEL jste vyhlásili soutěž o nejlepší videoklip k písničce Skovka; k dispozici jste dali materiály ve formě sestřihů z koncertů, mp3 a podobně. Jak se to vyvíjí, viděl jsi z toho už něco? Víš, že ani nevím? Na konci září je uzávěrka a my se teprve záhy potom tvořila právě Sinfonietta, kterou po těch letech prý už nenávidí. Přesto je pořád zážitek to vidět. Celé představení otevíral současný šéf baletu ND Petr Zuzka, který představuje tu střední generaci choreografů. A hned po něm po přestavbě následoval náš kus Nevyřčené ticho. O jaký šlo styl? Díky těm třem generacím se v představení protnuly tři přístupy. Kyliánova Sinfonietta je balet v tom nejklasičtějším slova smyslu, kdežto Tomáš Rychetský se k tomu snažil přistoupit trochu současněji. Zajímavostí je, že si vybral dvě klavírní věty od Leoše Janáčka, které mají pozoruhodnou historii. On napsal v krátkém časovém období ty věty čtyři, pak na něj dozvíme, kolik lidí se zúčastnilo a s jakými díly. Já akorát vím, že to vyvolalo vlnu poměrně pozitivních reakcí, dost se o tom mluvilo, hodně se zajímali i novináři, ale to byla jediná reflexe, kterou jsem měl možnost pocítit. Jak jste vlastně přišli na ten nápad? ale zřejmě přišla nějaká deprese a přestaly se mu líbit, tak je chtěl zničit. Dvě spálil a ty zbylé dvě hodil do Vltavy, ale jeho manželka je vytáhla a zachránila. Jedna se jmenuje Předtucha a druhá Smrt, je to poměrně pochmurné téma. Jak jsi vyřešil scénu? Tomáš měl nějakou představu a já jsem ji jen posunul o kousek dál Scéna byla jednoduchá a hodně jsme pracovali se stínohrou. Soustředili jsme se hlavně na světla a na formy. V závěru dokonce vyletí nad diváky héliem napuštěný tvar, který má představovat něco jako duši. Sledovat jak ve svatostánku kultury poletuje vzducholoď, bylo pro mě minimálně tak zajímavé, jako dělat medvěda. Víš, co je to dělat medvěda? Abych řekl pravdu, bohužel jsme na to vlastně nepřišli my, ale časopis PiXEL, který to s námi celé pořádá. Oni se mnou asi před dvěma lety dělali rozhovor a to zřejmě přispělo k tomu, že si utvořili představu, že jsme kapela, které by se taková věc mohla líbit. V tom se trefili, protože když mi to oznámili, byl jsem z toho úplně nadšený. Za prvé to podněcuje kreativitu lidí, kteří si třeba doma zkouší dělat své klipy a za druhé to podporuje i komunikaci s fanoušky Je vaším cílem objevit nějakého nadějného filmaře, grafika nebo jiného tvůrce? Já předpokládám, že se toho budou účastnit hlavně mladí, třeba i studenti uměleckých škol. Myslím si, že se tam může něco objevit. Porota bude velmi jednoduchá, bude složená z kapely, Warnerů a lidí z PiXELu. Nechci mluvit za ně, ale pro mě bude důležité hlavně to, aby ty klipy měly v sobě nápad, spíš než nějaké dokonalé formální zpracování. Čím se zrovna zabýváš na poli výtvarného umění? Teď jsem měl poměrně dost práce s tou scénografií. Jinak neustále probíhá výstava Orbis Pictus, která začala před dvěma lety v Paříži, pak se přesunula do Prahy, Brna, Kroměříže a teď je v Opavě. Na konci října odjíždí do Florencie. Je to poměrně rozsáhlý projekt, který by měl trvat až do roku Dalšími destinacemi by měly být třeba i Kanada nebo Japonsko. Můžeš přiblížit, o čem pojednává? Ta výstava je založená na myšlence komunikace skrz sochy nebo objekty, které mohou být i hudebním nástrojem, nebo prostě jen nástrojem ke hře. Mě to přijde dost unikátní a strašně to funguje. Lidi se tím baví. Když přijdou, najednou mají možnost se na to umění nejenom dívat, ale i se ho dotýkat a aktivně ho na místě vytvářet. A jdou do toho jak děti, tak dospělí. I ti puberťáci, kteří ze začátku vypadají jako že: jé, to je blbost a pak je to baví. Ještě jedna otázka ke klipům. Vy máte takovou řadu podobných, jako třeba Pěšáci, předtím Virtuální duet a Attention aux hommes. Všechny jsou takové civilní, točené na podobný materiál, mají podobný střih, podobný styl. Já vím, že jsou od stejného autora, ale je to schválně, z nějakého důvodu? Já si myslím, že je to dané hlavně tím, že to dělal Jakub Kohák. On má takový charakteristický rukopis a my do toho v tomto smyslu až tak nezasahu- jeme. Opravdu se myslím povedl ten první, na tu francouzskou písničku. Má výbornou atmosféru. To, že jsou si klipy podobné, není žádný náš koncept. Nejsem schopen říct, jestli je to dobře nebo špatně, ale na druhou stranu, ty klipy samostatně fungují. Díky Jakubovi jsou všechny tak trochu retro. Ale máme jednu novinku. Před zmiňovaným klipem na Skovku vytáhneme ještě jeden. Opravdu? Druhý singl nové desky se jmenuje Splasklé vzpomínky a k tomu jsme ho natočili. Jde vlastně o takový comeback. Viděli jste klip k písničce Jaro? Ty berušky a tak. Tam vlastně hrajeme, že hrajeme. Od té doby se to v našich videoklipech neobjevilo. My jsme v nich vždycky hráli, ale nějakou roli, nikdy ale sami sebe s nástroji. Tentokrát to bude takový MTV klip. Kdy bude hotový? Až někdy v půlce nebo na konci října. Dělali jsme to s Jaromírem Pesrem, který s náma točil už něco předtím, a po letech jsme se opět vrátili ke spoluporáci s ním. Já se na to dost těším, to natáčení bylo dost hektické i zábavné, v ateliéru, za jeden den A formálně bude tak nějak komunikovat s obalem desky

13 rozhovor Pozvěte nás na vaši akci Chceme, aby byl obsah našeho časopisu co nejbarvitější, a proto v něm od příštího čísla, které vyjde začátkem listopadu, najdete rubriku Študákovy pozvánky. Bude obsahovat neoficiální akce pořádané zejména studenty pro studenty, jako jsou například debaty, promítání, párty nebo výlety. Vaše aktivity do seznamu rádi zařadíme, stačí, když nám na adresu pozvanky@studak.cz zašlete popis do 300 znaků v podobě: DATUM, ČAS, MĚSTO, ŠKOLA / MÍSTO, NÁZEV AKCE + KRÁTKÝ POPIS, REGISTRACE, DŮLEŽITÉ INFORMACE, POPLATEK ZA ÚČAST. Elektronicky s vámi pozvánku doupravíme a jedinou protislužbu, kterou po vás budeme chtít, je umístění loga Študák na plakátek, letáky, nebo webové stránky k akci. Teď jedna otázka od fanynky: Kdy natočíte Pikoalbum? Piko rozměry se asi zabývat nebudeme, i ty nano nám daly dost zabrat. Ale musím říct, že mě dost překvapuje, že i po třech letech, co Nanoalbum vyšlo, je ta myšlenka ještě pořád žhavá a lidé s námi stále komunikují. Hlavně také lidé z odborné veřejnosti. Například jsme byli pozvaní na nějakou konferenci ohledně nanotechnologií. Bylo nám řečeno, že jsme pro osvětu mezi mladými udělali víc, než kdokoli jiný. Chtěli, aby na zahájení hrálo Nanoalbum. No a teď, asi před měsícem, se nám ozvala jedna brněnská firma, která se zabývá nanotechnologickými postřiky různých materiálů. Na čem jste se dohodli? Oni jsou schopni ti postříkat tričko tak, že když bude pršet, nezmokneš. Ta voda se od něj odráží Je to skoro neuvěřitelné. A s nimi jsme se dohodli, protože pracují hodně s těmi textiliemi, že možná uděláme takovou limitovanou edici oblečení, něco jako sérii Nano Tata Bojs. Možná dokonce i nanoponožky. To jsou ponožky, které můžeš nosit čtrnáct dní v kuse Škoda, že jsme na ně nenatrefili dřív, že jsme tu edici nemohli udělat už při příležitosti turné k Nanoalbu. Plánujete v současné době něco nového? Turné nebo album? My jsme vlastně od vydání desky Kluci kde ste? hráli hlavně na open airech a letních festivalech, ale rádi bychom udělali na přelomu listopadu a prosince k desce malé turné, takové tři, čtyři velké koncerty, v Praze, Brně a Bratislavě, možná v Ostravě. Jinak plánujeme v rámci Kluci kde ste tour i klasické klubové hraní s komornější scénou. No a potom, v roce 2008 máme naplánovanou spolupráci s Ahn Triem. Jedna otázka týkající se banánu. Jsi stopkař nebo špičkař? Jo takhle. Stopkař. Dobře. A nakonec, jaká byla v dětství tvoje nejoblíbenější hračka? No, v současnosti to je hlavně Evelína, moje dcera. S tou si teď hraju dost často. Ale v dětství to byly takové ty kostky polepené nějakými obrázky. Já jsem je měl v takové dřevěné, otevřené krabici, kterou jsem používal i jako loď, do které jsem si sednul a vždycky jsem prosil ro- Můžeš je trochu představit? diče, aby mě v ní tahali po koberci. Ono Na vaření to nejsou bylo hladké, lidi a menza tak to je za pěkně rohem. klouzalo. Jsou to tři sestry, Korejky, v současnosti žijící v New Yorku, hrají vážnou stravo- Na webové adrese Taková každé víceúčelová univerzity naleznete hračka. seznam No a z kostek jsem Můžete si normálně vacích zařízení. hudbu. Pracovně tomu projektu říkáme si vybrat stavěl menzu věže, v rámci hradby vaší Tata/Ahn. Bude to takové komornější, univerzity, a tak. někdy se můžete nebaštit i u konkurenční písničky Tata Bojs v trochu jiné podobě. Ony se chopí piána, cella a houslí vzdělávací instituce. Máme poslední otázku, podle které se pozná charakter člověka. Myslíš, že a my tři budeme hrát o dost tišeji. A Jak je v menze přežít bez újmy jsou ponožky spodní prádlo? tu ještě jeden důležitý článek pomyslného řetězce, Marek Doubrava, náš Nejsou. Spodní prádlo je pro mě něco, Co neznám, to neobjednávám. Jídlo, jehož název bývalý kytarista, který pro ně rozepisuje co nosíš v létě i v zimě. I když to bychom party. Protože s námi hrál, dobře nás mohli spekulovat, jestli podprsenka je zná a vnímá fluidum a humor kapely spodní prádlo, protože holky někdy chodí a v těch aranžích to výborně podtrhuje. bez ní Je to projekt, který bude spočívat primárně v živém hraní, ale rádi bychom Moc děkujeme za rozhovor, těšíme se natočili i studiové album. To by mělo zase někdy příště. probíhat na podzim Text a fotky Jan Darebný a Martina Dobiášová 24

14 studentský život studentský život Už máte bydlení? Nevinná hra Assassin aneb studium plné adrenalinu Představte si, že sedíte na přednášce, nasloucháte nudnému výkladu vyučujícího a náhle vám někdo zezadu čímsi přejede po krku. Šok! Leknutím vyskočíte a teprve nyní vyjde najevo, že si vás se svou obětí spletl nájemný vrah v nové studentské hře Assassin, která již zakořenila na některých univerzitách. O svou bezpečnost se však bát nemusíte vražedným nástrojem není nabroušený nůž, ale zubní kartáček! Pravidla Na začátku každý hráč dostane přidělenu oběť, o níž ví pouze to, jak vypadá, jak se jmenuje a co studuje. Jeho cílem je svou kořist vystopovat a poté ji zabít, tedy nepozorovaně se k ní přiblížit a přejet jí zubním kartáčkem po krku. Každý vrah je zároveň i obětí, takže vlastně nestačí pouze stopovat, ale je potřeba být také neustále ve střehu, vysvětluje princip hry Tomáš Klouda, jeden z organizátorů Assassina. Jak to vzniklo První ročník této hry vznikl jako taškařice několika studentů brněnských práv, kteří si chtěli zpestřit volné chvíle při studiu. Postupně se celá akce rozrostla natolik, že loni si hrálo na nájemné zabijáky přes stovku studentů. Nebyl to přímo náš nápad, podobné hry se hrávají na skautských táborech, v Brně pak běží šermířské hry s dřevěnými zbraněmi nebo na motivy upírů a vlkodlaků, přidává Vojta Benda, jeden za dvou organizátorů. Také mnoho studentů se ke své smůle o hře dozvědělo z denního tisku až po uzávěrce. Zážitky Že k vraždám dochází všude dosvědčuje i loňský vítěz a druhý organizátor Tomáš Klouda: Jednu za svých obětí jsem odstranil přímo během přednášky, druhou zase při čekání na tramvaj. Prostě kdekoliv se naskytla příležitost. Zaznamenány jsou i vraždy v šatnách mediků nebo na pisoárech v hospodě, dodává Vojta Benda. Autoři se snaží hráče k aktivitě motivovat i tzv. internetovým deníkem ( ). Lze tam nahlédnout, jak probíhal loňský ročník. Je to adrenalin, výzva a výplň volného času. Záleží na tom, jak k tomu kdo přistupuje. Lidé musí být ochotní hrát. Internetové stránky tomu dodávají legendu a atmosféru, hodnotí loňský finalista a letošní účastník Michal Šrubař, co ho vlastně na této hře tak baví, a dodává: Paranoia je tu zastoupena velmi silně, člověk přemýšlí, kam si sedne v tramvaji nebo kde bude stát u semaforu. Vždy, když jsem vyšel ven na ulici, jsem se díval z okna, jednou jsem na to zapomněl, a tak jsem umřel. Není to psycho? Některým lidem přijde hra příliš násilná, ovšem všichni tři budoucí právníci to svorně odmítají. Snažíme se z toho vyřadit násilí i všechny jeho náznaky. Proto jsme jako zbraň zvolili právě zubní kartáček. Je to vyjádření skutečnosti, že je to jen hra a nic není myšleno smrtelně vážně, říká Vojta. Navíc brněnská psycholožka Jitka Jeklová hodnotí Assassina jako originální a zajímavou hru. Jejím hráčem podle ní bude člověk s dostatečným sebevědomím, který si chce užít příjemného vzrušení z něčeho nového. Motivaci hráčů bych viděla v obyčejné chuti hrát si. Oni si totiž rádi hrají i dospělí a bohužel k tomu mají málo příležitostí, vysvětluje Jeklová. A dodává, že dalším motivem může být i touha být lepší než ostatní, ač si to mnoho hráčů otevřeně nepřizná. Takže pokud něco podobného chcete zažít, stačí se domluvit s hrstkou ostatních studentů, chňapnout kartáček a hurá na zteč. Jan Duda Semestr už běží a já doufám, že většina z vás už má místo, kam složit hlavu. Tak tedy jen pro připomenutí nebo jako vize pro generace příští. Před začátkem každého akademického roku se studentstvo dělí na tři skupiny. První skupinou jsou šťastlivci s dojezdností x set kilometrů, kteří naprosto jasně ví, že koleje je neminou. Druhou část tvoří obyvatelé škole blízkých měst a vesnic, kteří samozřejmě přebývají doma a dojíždějí, anebo si v dostatečném předstihu najdou privát, jelikož je jim jasné, že koleje nehrozí v žádném případě. Konečně do třetí skupiny spadají naivní lidé jako já (povětšinou prváci), jenž pevně věří, že dostanou ubytování (a jaké proto si podají žádost o pokoj se sociálním zařízením, kuchyňkou a přípojkou na internet) a pak je málem odvezou na koronární jednotku s infarktem myokardu, když jim na monitoru naskočí Žádost o koleje zamítnuto. Silní jedinci pak čekají na druhé (třetí, čtvrté ) kolo žádostí a pořád doufají a ti psychicky neduživí začínají hledat privát, ubytovnu, vhodný most, lavičku na nádraží K těm jsem patřila i já, a proto vám teď poradím aspoň pár tipů, jak na to. Většinou univerzity ve svých informačních systémech nebo na intranetu poskytují místo pro příslušnou inzerci, poptávka ale většinou převyšuje nabídku a taky musíte u počítače sedět skoro pořád a být dostatečně rychlí, na inzeráty staré dva dny už skoro nemá cenu odpovídat. Jinak internet je bohatý, namátkou: -pohostinstvi/ubytovaci-sluzby/levne- -ubytovani (sekce Nabízím Bydlení) (sekce Poptávky ubytování) (sekce Diskuze) (sekce Fóra Bydlení a koleje) Pokud nechcete privát, tak jen namátkou stránky různých ubytoven, penzionů Brno - pouze pro studenty Masarykovy univerzity, potřebujete svoje UČO a heslo do ISu (sekce Koleje a ubytování v Brně) Praha Ostrava (sekce Průběžné informace) Olomouc (sekce Inzerce Bydlení a nemovitosti) cz/index.php?menu=0 cz/olomouc-ubytovani Plzeň (sekce Penzion Dlouhodobé ubytování) Pokud se vám stále nedaří, můžete zkusit i nějaké realitní kanceláře, které také pronajímají byty nebo pokoje. Tam ale samozřejmě počítejte i s nějakou provizí přímo kanceláři. PS: A pozor na inzeráty typu Starší muž hledá studentku na jednolůžkový pokoj nebo Dobře situovaná paní středního věku hledá dva studenty Takže hodně zdaru :-) Jana Foberová 26 27

15 zajímavosti zajímavosti Jak (se) správně učit? Jednu z možností nabízí Montessori pedagogika V prváku na výšce si asi každý připadá alespoň ze začátku ztracený. Není to jako na střední škole, kde vás učitelé, kterým se zcela nepochopitelně říkalo profesoři, vodili za ručičku, omlouvali, diktovali, co bude v písemce, a k maturitě připravili přesný seznam okruhů. Na vysoké škole nastává období větší volnosti, ale taky zodpovědnosti. Přednášky většinou nejsou povinné, testů v průběhu semestru se píše jen málo, student se musí naučit zvládat to, čemu se říká samostudium. Mnohem lepší pozici mají ti, kteří jsou již na určitou míru samostatnosti zvyklý. Mohou to být absolventi škol s alternativním způsobem výuky, jako je Montessori pedagogika. Založila ji italská lékařka a pedagožka Marie Montessori už před sto lety. V současné době je tento systém výuky rozšířen po celém světě a zahrnuje vzdělávání dětí od předškolního věku až po maturanty. Systém výuky závisí do velké míry na zájmech žáka, který si vybírá, kdy a čemu se bude věnovat. Pokud je totiž člověk nucen dělat v danou chvíli něco, na co nemá náladu, ztrácí tato činnost smysl a efektivita je velmi nízká. Učitel má vystupovat jako studentův partner, který mu pomůže vybrat si, jak a s čím pracovat, ale dále do zpracovávání úkolu nezasahuje. Student ho plní samostatně, učí se i z chyb, které dělá. Důležitá je také práce s pochvalou. Člověk má dělat činnost pro potěšení z práce a s vidinou výsledku, kterého dosáhne, ne pro pochvalu. Tento systém vyžaduje také kreativitu učitele. Ten vymýšlí nové úkoly, kterými by žáky zaujal. Hlavní slovo co se týče Montessori pedagogiky má ve světě Mezinárodní asociace Montessori se sídlem v Amsterodamu. V České republice funguje Společnost Montessori sídlící v Praze. Bohužel u nás máme zatím jen mateřské a základní školy, které tento způsob výuky používají, zatímco ve světě jsou takto založeny i střední školy. Pro studenty pedagogických nebo sociálních oborů může být škola Montessori skvělým místem pro absolvování praxe, vyžadujícím tvůrčího ducha a chuť učit se novým věcem. Montessori pedagogika se stále rozvíjí, vznikají nové školy a zdokonalují se postupy. Ačkoliv je metoda zaměřena především na malé děti, z jejích teorií se můžeme poučit všichni. Kdybyste měli zájem dozvědět se více, určitě se podívejte na webové stránky nebo Veronika Buchtíková Učte se čínsky Anglicky už dnes u nás umí každý, co zkusit něco jiného? Třeba čínštinu. Její význam a použitelnost stále stoupá. Čínštinu má za svou mateřštinu zhruba 1,3 miliardy lidí, dalších 300 milionů lidí se ji učí jako cizí jazyk. Pokud o ni máte také zájem, jděte ji studovat do Olomouce. Na konci září byla na Univerzitě Palackého v Olomouci slavnostně otevřena nová Konfuciova akademie. První vzdělávací centrum u nás, které se zaměřuje na výuku čínštiny a propagaci čínské kultury. Poboček Konfuciovy akademie je ve světě asi stovka, u nás ji zřídila Dám vám jednu hádanku. Nemluví to, moc to nevoní, člověk o tom neví, jen tak to sedí a kouká a Ferda naší sousedky to není. Co je to? Prosím, seznamte se s naším novým spolubydlícím. Rád bych vás představil, ale nemohu, protože nevím, jak se dotyčný XY jmenoval. A nejspíše se to nikdy nedozvím, náš pokrevní bratr je od jisté doby nezvěstný. XY nebyl velký, ani malý, ani bílý, ani černý, žádný hezoun, ani ošklivec, nýbrž to byl Japonec. Od tužky počínaje až po budík s orientálním zvoněním bylo vše made in japan. A my, kteří poznali, jen jak chutná geisha z celofánu a přivlastnili si větu o tom, co ti Japonci nevymyslí, nemohli uvěřit Kancelář pro výuku čínštiny jako cizího jazyka (Hanban) Čínské lidové republiky, ve spolupráci s Univerzitou Palackého, která má s výukou asijských jazyků již zkušenosti. Nová instituce se bude podílet nejen na výuce čínského jazyka, vzdělávání pedagogů, organizaci zkoušek z čínštiny a zkoušek kompetence pro výuku čínštiny, ale také na kulturních akcích, které mají přiblížit čínskou kulturu, sponzorování akademických aktivit týkajících se čínštiny nebo projekci čínských filmů a televizních programů. FEJETON: Mimořádná linka Olomouc - Praha - Tokio tomu, co si Správa kolejí a menz na nás dva vymyslela. A k tomu všemu jsem si z domu přivezl hovězí plátky s rýží a nahatou krásku z Tibetu nad postel. To by se pan tatíček Budha podivil, kdyby ještě žil, říkali jsme si. A nejspíše pro jeho věčnou slávu jsme začali pít žluté limo, cvičit sumo ve dvě hodiny ráno, meditovat před spaním a to po česku. A snad díky vyšším mocím, zázraku z druhého patra se 16. říjen zapíše žlutým písmem do kroniky pokoje 209. Toho dne, v deset hodin středoevropského času nás opustil náš drahý spolubydlící i se Konfuciova akademie není pouze pro studenty vysokých škol, jejích služeb může využít každý, kdo má zájem o čínský jazyk a kulturu. Lenka Harantová svým radiopřehrávačem, který snad uměl i pozdravit na rozdíl od někoho. A kam jeho kroky směřovaly, to se nikdo nedoví ani kvítek medový, možná na mimořádnou linku Praha Tokio, do přístavu nádherných dnů, dávných přání a snů a kulatý a zvláštní zdál se mu svět, za dva, za tři týdny vrátí se zpět. Marek Homolka 28 29

16 Do nového semestru s notebookem aneb na co si dát pozor při výběru počítače Spousta vysokých škol dnes studenty předem varuje, že bez notebooku to asi opravdu nepůjde. To pak způsobuje problémy nejen v peněženkách rodičů, ale také studentům, kterým dosud počítače moc neříkají. Výběr základního hardware jako je procesor nebo grafická karta je vždy individuální záležitostí, kde je v případě chybějící orientace třeba spoléhat spíše na rady známých nebo prodejců. Podívejme se ale na nástrahy, které by si měl každý pohlídat sám. Lze si tak ušetřit spoustu nepříjemných překvapení. zajímavosti zajímavosti Malé velké detaily Velká část lidí, kteří počítačům příliš nerozumí, se při výběru nakonec nechá ovlivnit různými vychytávkami. Jsou to třeba webové kamery, bluetooth nebo čtečka otisků prstů. Ty by ale měly hrát skutečně jen doplňkovou roli. Kamera i bluetooth se dají vždy dokoupit za pár stovek. Když si ale vzpomenete, že je vám malý harddisk nebo že je nedostačující operační paměť, vyjde to mnohem dráž. Z velkého množství výstupů a vstupů je nejdůležitější počet USB portů. Přes USB budete k notebooku připojovat hlavně myš a flešky, může to ale být také mnohem více přístrojů digitální fotoaparát, mobilní telefon, externí webová kamera nebo bluetooth, externí harddisk, vypalovačka a další. V případě USB tak platí, že čím víc, tím lépe. Optimální jsou alespoň tři nebo v lepším případě čtyři vstupy. Operační systém a operační paměť Základem při práci na počítači je operační systém, neboli v drtivé většině případů Windows čili vidle. V současnosti se ale na trhu objevila zásadní inovace, která rozhodnutí trochu komplikuje. Je to systém Windows Vista, který je dodáván automaticky už téměř ke každému notebooku. Vista je ale oproti svému předchůdci Windows XP opravdu hodně náročná na vybavení počítače a u slabších sestav je moudré její instalaci dobře zvážit. Jednak zabírá spoustu místa na pevném disku (neboli harddisku, neboli hadru ), ale hlavně si pro rychlý chod zabere nezanedbatelnou část operační paměti. V nabídkách prodejců se lze setkat s Vistou i u počítače s operační pamětí pouhých 512 Mb. Takový stroj pak ale má plné obvody práce už jen se samotným operačním systémem a další aplikace by mohly při vytížení počítače běžet pomalu a sekat se. Také proto je dnes standardem operační paměť alespoň 1024 Mb, která je takřka nutností pro bezproblémovou a rychlou práci na počítači (s Vistou). Na velikosti záleží Při výběru zkontrolujte váhu notebooku, protože tahat s sebou víc než tři kila by určitě nebylo příjemné. Ta se většinou pohybuje právě kolem tří kilogramů. Mezi velkými a výkonnými modely se ale někdy dají najít i sedmikiloví macci. S jejich mobilitou to ale pochopitelně není nijak zářivé. Důležitá je také robustnost a kvalita zpracování. Ne každý den se vydaří a je třeba počítat s tím, že notebook může přes veškerou péči občas potkat tvrdý náraz. Mezi jednotlivými značkami jsou poměrně velké rozdíly ve spolehlivosti a poruchovosti. Je proto dobré najít si na internetu recenze a zejména zkušenosti uživatelů, které mají největší vypovídací hodnotu. Vyplatí se také ponechat si výkonovou rezervu, tedy raději koupit o něco silnější počítač, je-li to možné. Vývoj je v této oblasti neúprosný a co je dostačující dnes, může už za rok dělat problém. Navíc když pojede slabý počítač pořád na doraz, může se tím dřív nějaká součást odporoučet. Při velkém zatížení bude navíc nejspíš neustále hučet větrák, který se bude snažit uchladit rozpálené přístroje. To může být při práci dost otravné. Počítejte s dalšími náklady Raději neutrácejte celý svůj rozpočet jen za samotný počítač. S největší pravděpodobností si totiž budete dokupovat další příslušenství. K notebookům jsou například většinou dodávány jen malé, nepříliš praktické myši. Také zabudované reproduktory nemusí být z nejlepších a na cestách nebo ve škole určitě využijete nějaká kvalitní sluchátka. Je také vhodné přikoupit si speciální batoh pro notebooky. Jednak poskytuje větší ochranu před nárazem i počasím než brašna přes rameno, a navíc hned každý nemusí vědět, co nesete. Zejména ve velkých městech je totiž třeba počítat se zloději. Do batohu se vejde i mnohem víc věcí (v závislosti na modelu), takže si můžete ušetřit další zavazadlo. A také ho, spíš než brašnu, uvítají vaše záda. Než si objednáte konkrétní přístroj, snažte se vybudovat si přehled o různých modelech, značkách a také problémech. Vyplatí se to. A pokud výběr vezmou do svých rukou rodiče, měli by se vzdát momentu překvapení a pokud možno se svou ratolestí nákup pořádně konzultovat. Notebook nelze kvalifikovaně vybrat bez důkladného zvážení svých požadavků a možností. Rychlý nákup zdánlivě výhodného počítače někde v supermarketu je tím nejhorším možným řešením a nespokojenost je téměř zaručena. Vojtěch Bednář 30 31

17