Interpretace etických a lidsko-právních principů v etických kodexech sociálních pracovníků. Příspěvek k růstu mravní kompetence

Transkript

1 Interpretace etických a lidsko-právních principů v etických kodexech sociálních pracovníků. Příspěvek k růstu mravní kompetence Cílem etické reflexe je interpretovat étos povolání sociálních pracovníků obsažený v etických kodexech sociálních pracovníků na základě etických a lidsko-právních principů. Tento étos a jeho základy tvoří předmět etické reflexe. Pohlédneme na materiální objekt a cíl sociální práce, jak jej nabízejí etické kodexy, a na materiální objekt a cíl etiky. Obé k sobě přiřadíme a ukážeme možnost vzájemného obohacování obou disciplín. Interpretace etických základů sociální práce může přispět k porozumění profesionální sociální práce. Etická reflexe má na mysli i vlastní různé těžkosti a etické problémy při aplikaci dober, hodnot a norem v každodenní praxi i situace, kdy jsou dané principy v konfliktu či je možno dokonce zvolit už jen menší zlo. Etika by zde ráda poskytla své zkušenosti a aspekty pro eticky zodpovědné rozhodnutí a jednání: různé modely etického jednání a kritéria zvažování. Tím by ráda přispěla k růstu mravní kompetence sociálních pracovníků a role existence, respektování a dodržování etických kodexů ve dvou spojených kompetencích (odborně mravní) jednoho povolání. Úvodem Tématem příspěvku v návaznosti na texty kolegyň a kolegů umístěných v tomto manuálu budou etické kodexy vztažené k sociální práci. Kontext zvoleného názvu celého manuálu (etika, lidská práva) určí i směr pohledu: totiž reflexi vědecké disciplíny etika, včetně hlediska principů, znaků a rozdělování lidských práv. Nepůjde nám tedy jen o to konstatovat, že existují etické kodexy sociálních pracovníků na mezinárodní, národní úrovni, ale i na úrovni jednotlivých organizací v rámci ČR, a vyjmenovat některé z nich. V této fázi rovněž nebude ještě hlavním cílem ukázat jejich možnou aplikaci na konkrétních případech z každodenní sociální práce. Chceme se ale nejprve ptát, proč a k čemu jsou takové kodexy, zda nám vystačí spolu s odborností k mravnímu rozhodování a jednání v praxi, zda dostatečně a plně řeší otázku a teď právě čeho: etiky či mravnosti či morálky v sociální práci? etické reflexe problémů, konfliktů či dilemat v dané konkrétní sociální práci a dále mravní kompetence konkrétní pracovnice či pracovníka. Stačí tedy odbornost, zkušenost a etické kodexy pro zodpovědné řešení problémů, rozhodování, jednání či nekonání v daných případech a vůči různých zúčastněným aktérům? Ano, a kde máme právo, resp. relevantní právní normy? A jaký je vztah právní úpravy, práva jako celku vůbec a takového etického kodexu a potažmo etiky, morálky a mravnosti? Dovolím si trochu předběhnout, ale takové otázky najdeme v kodexech, i když spíše skrytě, jestliže je odhalíme přemýšlením o obsahu kodexů a jejich analýzou i odbornou reflexí. Taky může zaznít námitka, že jsou takové kodexy obecné, že nejsou schopny zahrnout všechny

2 aspekty konkrétního případu sociálního pracovníka, včetně společenských, politických, socikulturních, právních, ekonomických, místních souvislostí a podmínek. Mají přesto své místo v praxi a reflexi sociální práce? Lze je nějak využít při své práci? Při jejich čtení se může rovněž někomu přihodit, že plně nerozumí uváděným principům bez předchozích znalostí z oblasti etiky a lidských práv...angažované kritické čtení konkrétních osob i společné v týmu může při zohlednění pravidel hermeneutiky a poznatků zúčastněných disciplín přinést mnoho zajímavých otázek, otazníků, námitek, zkušeností, potvrzení i nesouhlasů a tím i návrhů pro případné změny a posuny i pro hledání zodpovědného rozhodování a jednání v oblasti vlastní sociální práce. Proto si některé základní etické kodexy představíme, přihlásíme se k jejich pojetí sociální práce a budeme se snažit je krátce interpretovat z hlediska etiky fundamentální, individuální i sociální, z hlediska lidských práv a v rámci vztahu nadepisovaného právo a morálka. Budeme sledovat jejich roli a vůbec místo etiky, étosu povolání a mravní kompetence v sociální práci a v této souvislosti silné i slabé stránky takových kodexů (analogicky např. s rolí a postavením lékařských přísah ve vykonávání povolání lékaře, tzn. v napětí kompetencí odborné a mravní, biomedicínské etiky, lidských práv v této oblasti, právní úpravy, socioekonomického kontextu, étosu povolání obsaženém v kodexech, resp. přísahách). Tím by tento text rád přispěl k větší orientaci čtenáře v oboru etika, v oblasti lidských práv, k hlubšímu porozumění etickým kodexům v sociální práci a jejich (omezené) využitelnosti v každodenní sociální práci a ne v posledku k růstu mravní kompetence sociální pracovnice či pracovníka a jejich týmů, tzn. odůvodněnému eticky zodpovědnému smýšlení, rozhodování a jednání v jeho profesi. Současně chce takový přístup poskytnout nástroje pro řešení jednotlivých případů, problémů, morálních konfliktů a dilemat v sociální práci (a třeba i v osobním životě). 1. Pojetí sociální práce v etických kodexech sociálních pracovníků V nadpisu se objevil plurál ohledně kodexů, tzn. že nenahlédneme jen do jednoho, ale do vícero, resp. do hlavního mezinárodního, dále pak do českého etického kodexu sociálních pracovníků, do kodexů určitých organizací v ČR i do kodexu ze zahraničí a srovnáme je. Takto budeme postupovat i při reflexi dalších principů a témat obsažených v kodexech. 1.1 Mezinárodní rovina Nejprve tedy Ethics in Social Work, Statement of Principles (Etika v sociální práci, prohlášení principů), označovaný jako Mezinárodní etický kodex sociální práce principy, ze společné dílny International Federation of Social Workers (IFSW) (Mezinárodní federace sociálních pracovníků) a International Association of Schools of Social Work (IASSW) (Mezinárodní

3 asociace vzdělavatelů v sociální práci) schválený valným shromážděním těchto organizací v australské Adelaide v říjnu Definici sociální práce zde najdeme v čl. 2, kde se uvádí, že se profese sociální práce zasazuje za sociální změnu, řešení problémů v lidských vztazích a také za zplnomocnění (empowerment), způsobilost a osvobození lidí a podporuje je s cílem, aby napomáhala blahu (wellbeing, Wohlergehen, dobrému lidskému bytí). Sociální práce zasahuje v místech, kde dochází k vzájemnému působení lidí a jejich prostředí. Využívá k tomu teorie lidského chování a sociálních systémů. Základem sociální práce jsou principy lidských práv a sociální spravedlnosti. Doporučení (2001) Rady Evropy o sociálních pracovnících 2 řadí mezi stěžejní lidskoprávní dokumenty Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv. Toto Doporučení ve své preambuli uznává, že sociální práce byla a nadále je významným příspěvkem k odpovědi na ekonomické a sociální změny a k podpoře bezbranných lidí a společenství v období změn, že podporuje sociální blaho jednotlivců, skupin a komunit, zjednodušuje sociální soudržnost v období změn a podporuje a ochraňuje zranitelné členy společnosti tím, že spolupracuje s uživateli služby, s komunitami a jinými profesemi (...) Někteří potřebují pomoc a vedení (...) péči, podporu a ochranu. Sociální pracovníci odpovídají na tyto potřeby, že podstata profesionální sociální práce vyžaduje nejvyšší úroveň odpovědnosti při rozhodovacím procesu a zralý úsudek ze strany sociálních pracovníků (...), že je profese s těsnými vazbami na další sociální profese. Odvozuje své znalosti z humanitních a sociálních věd a ze systematického oceňování své vlastní praxe... Příloha tohoto Doporučení (2001)1 obsahuje mezi zásadami, které mají regulovat podíl sociálních pracovníků na udržování sociální soudržnosti v těsné spolupráci se svými odbornými orgány, že mají sociální pracovníci společně s dalšími profesionálními agenturami a vládami hlavní odpovědnost za identifikaci a prevenci zneužívání dětí a dospělých příjemců péče a že by měla být sociální práce poskytována způsobem, který respektuje společenství i kulturní tradice a také práva a přání uživatelů služeb. 3 K těmto zásadám se ještě vrátíme, když budeme hledat místo etických kodexů v sociální práci a roli lidských práv v nich a v ní. 1.2 České kodexy 1 Srov. ( ), ( ), ( ). Z těchto odkazů je již patrné, že budeme mít před očima anglický originál, odborný německý překlad a verzi českého překladu uvedenou na www Společnosti sociálních pracovníků České republiky. 2 Srov. Doporučení Rec (2001)1 Výboru ministrů členským státům o sociálních pracovnících přijaté dne 17. ledna 2001 na 737. schůzi náměstků ministrů, ( ). 3 Tamtéž.

4 Etický kodex sociálních pracovníků České republiky, který byl schválen plénem Společnosti sociálních pracovníků dne a nabyl účinnosti dnem se přímo neodvolává na mezinárodní kodex (mluví o dokumentech relevantních pro praxi sociálního pracovníka a zmiňuje zejména Všeobecnou deklaraci lidských práv, Chartu lidských práv, Úmluvu o právech dítěte a obecně další mezinárodní deklarace a úmluvy, Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod a další zákony ČR, které se od těchto dokumentů odvíjejí ), nicméně v čl. 1 Etické zásady odst konstatuje, že je sociální práce založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti, že sociální pracovník respektuje právo každého jedince na seberealizaci v takové míře, aby současně nedocházelo k omezení stejného práva druhých lidí, že takový pracovník svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi pomáhá jednotlivcům, jednotlivým skupinám, komunitám a sdružení občanů při jejich rozvoji a při řešení konfliktů jednotlivců se společností a jejich následků. I přes chybějící odvolání se na mezinárodní kodex však můžeme číst sociální práci založenou na lidských právech a sociální spravedlnosti ve srovnání s fundamentem sociální práce v principech lidských práv a sociální spravedlnosti dle mezinárodního kodexu; respektované právo každého člověka na seberealizaci (či snad lépe sebeuskutečňování) bychom mohli vidět v souvislosti s principem empowerment (zplnomocnění, způsobilost) a osvobozováním lidí v mezinárodním kodexu; důležitá poznámka o zajištění tohoto práva i druhých osob a o pomoci druhým lidem při řešení konfliktů se společností a jejich následků by mohla korespondovat s problematikou lidských vztahů a interakce s prostředím, jak ji pozorujeme v definici sociální práce mezinárodního kodexu. Český kodex tedy začíná rovnou etickými zásadami a nemá na rozdíl od mezinárodního kodexu explicitně uvedenou definici sociální práce a nevyjadřuje svůj vztah k Mezinárodnímu etickému kodexu sociální práce. Na skutečnost, že Etický kodex sociálních pracovníků v ČR vychází z Mezinárodního etického kodexu sociální práce, poukazuje i předsedkyně Společnosti sociálních pracovníků v ČR. 5 Zmíněným názvem článku jsme se již určitým způsobem předem dotkli tématu role etického kodexu v sociální práci. Zatím se ale ještě vrátíme k problematice této kapitoly. Podobně jako Etický kodex sociálních pracovníků ČR postupuje i Etický kodex A Kluby ČR. 6 Ten v první své části 1) odst. 1.1 uvádí, že je sociální, psychologická a zdravotní péče založena na hodnotách demokracie a lidských práv, a zmiňuje v této souvislosti Chartu lidských práv, Úmluvu o právech dítěte a etický kodex Práv pacientů. Ty doplňuje platnou 4 Srov. ( ). 5 Srov. Etický kodex je základ při aplikaci metod sociální práce, říká Věra Novotná, ( ). 6 Srov. ( ).

5 legislativou ČR, která se od uvedených dokumentů odvíjí. V tuto chvíli pomineme, že se objevují jen tyto tři dokumenty (a s tím v souvislosti, které by mohly být ještě uvedeny), a všimneme si opět základu lidských práv a hodnot demokracie (o nich zatím nevíme, co se jimi myslí), vazby státní legislativy na lidsko-právní dokumenty 7 a rozšíření o etický kodex práv pacientů, jestliže se zabývá i zdravotní péčí (proto se nám v textu objeví principy, které známe z lékařské etiky, a viz dále). Odst. 1.4 obsahuje prostřednictvím negativního vymezení opět právo každého člověka na seberealizaci a jeho možné omezení. Není zde tedy přímo definice sociální práce jako v mezinárodním kodexu, ani odvolání se na mezinárodní či český etický kodex sociálních pracovníků. Ovšem na příslušné internetové stránce s tímto kodexem pod heslem etické kodexy narazíme na odkaz na oba kodexy. Kromě toho i najdeme odkaz na Etický kodex internetové poradny vypracovaný Českou asociací pracovníků linek důvěry a schválený XIII. sněmem ČAPLD dne v Liberci. V úvodu kodexu se dozvíme, že internetová poradna umožňuje informační kontakt s klienty a kvalifikovanou pomoc klientům v tísni pomocí internetových technologií. 8 Vezmeme-li klíčová slova informační kontakt, kvalifikovaná pomoc v tísni můžeme zahlédnout odraz prvků definice sociální práce z mezinárodního dokumentů (viz výše). Etický kodex společnosti TyfloCentrum Brno, o.p.s. 9 v první části Etické zásady odst. a) přejímá přesné znění z Etického kodexu sociálních pracovníků ČR (dále jen EKSP) a vůbec celou tuto část etických zásad. Stejně tak postupuje Etický kodex SPMP ČR Centrum služeb Hvozdy. V souladu s Etickým kodexem sociálních pracovníků České republiky jen s tím, že vynechává Všeobecnou deklaraci lidských práv, další mezinárodní deklarace a úmluvy, Ústavu, Listinu a další zákony a dále větu, že je sociální práce založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. 10 Je tam však zmínka, že sociální pracovník dbá na dodržování lidských práv u skupin a jednotlivců, a když poskočíme již do další části kodexu nadepsané Pravidla etického chování sociálního pracovníka a podbodu Ve vztahu ke klientovi, dočteme se, že sociální pracovník vede své klienty k vědomí odpovědnosti sám za sebe a že jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů ; a v podbodu Ve vztahu ke společnosti se kromě jiného dozvídáme o působnosti sociálního pracovníka na rozšíření možnosti a příležitosti ke zlepšení kvality života pro všechny lidi, a to ze zvláštním zřetelem ke znevýhodněným a postiženým jedincům a skupinám. 11 V tomto znění bychom rovněž mohli zaslechnout slova definice sociální práce z mezinárodního etického kodexu (fundament 7 O tomto vztahu a postupu pojednává ve svém příspěvku paní Helena Kumstová. 8 Srov. 9 Srov. ( ). Jedná se o krajské středisko sociálních služeb pro zrakově postižené. 10 Srov. ( ). 11 Tamtéž.

6 v principech lidských práv, empowerment, způsobilost, osvobozování a na základě termínů možnost a příležitost ke zlepšení kvality života všech lidí pojem blaho či dobré lidské bytí). Etický kodex pracovníka, který používá při své práci s klienty jako metodu intervence videotrénink interakcí (dále jen Etický kodex VTI trenéra) vychází, jak se píše v jeho odst. 3 úvodu, z etického kodexu sociálních pracovníků ČR. 12 V části II. Definice profese VTI trenéra objasňuje, že takový trenér pracuje s klienty (uživateli služby i kolegy) a využívá této metody jako intervence a pomoci klientům s problémy v oblasti chování, učení, vztahů a komunikace, dále, že přijímá roli pomáhajícího pracovníka a že kontrolní aspekty jeho činnosti vstupují do hry pouze a jedině tehdy, když je vážně ohroženo zdraví nebo psychická integrita klienta nebo jemu svěřených osob. Jestliže tomu tak je, podléhá takový pracovník oznamovací povinnosti podle příslušných platných právních předpisů ČR. 13 Můžeme si zase položit vedle sebe tuto definici profese a definici sociální práce v mezinárodním etickém kodexu, zvláště když text pokračuje částí III. Obecné etické principy, kde stojí, že je VTI obecně uznávanou metodou sociální práce a poradenství, která je založena na respektu k hodnotě a důstojnosti každého člověka a na právech, která z toho vyplývají, takový pracovník podporuje a chrání fyzickou, duševní, emocionální a duchovní integritu a blaho každého člověka, což zde hlavně znamená: a) respektuje právo na sebeurčení klienta, tzn. respektuje a podporuje právo klienta na vlastní volby a rozhodnutí, nezávisle na hodnotové orientaci klienta, za předpokladu, že ten neohrozí práva a legitimní zájmy druhých, zejména vlastních či do výchovy svěřených dětí; b) podporuje aktivní zapojení a účast osob (...) takovým způsobem, aby mohli dosáhnout zplnomocnění v takových aspektech rozhodování a jednání, které ovlivňují jejich život; c) jedná s každým člověkem jako s celostní a jedinečnou bytostí, zajímá se o něj v rámci rodiny, skupiny, týmu, komunity a společenského a přirozeného prostředí; d) identifikuje a svými intervencemi rozvíjí silné stránky jednotlivců, skupin a týmů a tak podporuje jejich zplnomocnění. 14 Svou metodu sociální práce a poradenství zakládá tedy v souladu s mezinárodním etickým kodexem a s EKSP na důstojnosti člověka a na právech, která z ní vyplývají. I když není doslova uvedeno na lidských právech, je to z kontextu patrné. Je zajímavé, co myslí autoři tím, že kromě důstojnosti hovoří ještě o hodnotě každého člověka. Nechceme předbíhat, nicméně si dovolíme udělat poznámku, že by z hlediska etiky určitě lidská důstojnost stačila, protože ona znamená absolutní vnitřní hodnotu každého člověka na základě jeho lidského bytí. 12 Srov. ( ). Byl přijat jako platný na jednání schůze supervizorů v Praze dne SPIN je nestátní nezisková organizace pro rozvoj metody VTI v ČR. 13 Tamtéž. 14 Tamtéž.

7 Podnětná a důležitá je vyslovená podpora a ochrana celistvě chápané integrity lidské osoby (celistvé pojetí člověka, tzv. obraz člověka s různými rozměry jeho existence). Bylo by opět zajímavé, kdyby autoři odpověděli na otázku, proč tak činí a kam řadí mravní rozměr osobnosti, nebo zda ho vynechali či opomněli. Autoři považují každého člověka za celostní a jedinečnou bytost 15 v síti jejích různých vztahů a společenského prostředí a tím svůj kodex antropologicky ukotvují. Sociální práce se dle tohoto kodexu snaží identifikovat a svými intervencemi rozvíjet silné stránky jedinců, skupin i týmů a touto cestou podporovat jejich zplnomocnění. Zaznívá zde tedy princip empowerment, posilování způsobilosti k svébytnému zodpovědnému rozhodování a jednání (zdůraznění autonomie), kromě principu personality (zanesená lidská důstojnost, obraz člověka) i princip subsidiarity (aktivní zapojení a účast osob), je určena role lidských práv. Etický kodex Ústavu sociální péče Kytlice 16 stanovuje povinnost pracovníka tohoto zařízení, aby dodržoval při výkonu služby práva skupin i jednotlivců, která jsou zakotvena v různých lidsko-právních dokumentech a to již stojí v části 3. Závaznost etického kodexu v EKSP, Etickém kodexu sester, Právech pacientů, Právech tělesně postižených, Právech duševně postižených, Právech lidí ve stáří, v Evropské chartě práv a svobod pro staré občany. Při své službě respektuje jako v předešlém kodexu jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho různé charakteristiky a postavení. Ozývá se tak určitý obsah pojmu lidská důstojnost. Z EKSP vychází i Etický kodex České asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby 17 a v části 1. Etické zásady obecně představuje, že je sociální, psychologická a zdravotní péče založena na hodnotách demokracie a lidských právech, které jsou vyjádřena v Chartě Spojených národů, Úmluvě o právech dítěte a v etickém kodexu Práv pacientů. Dále se řídí zákony tohoto státu, které se od uvedených kodexů odvíjejí. 18 Jedná se o obecné lidskoprávní vymezení poskytované péče a o úzký výběr dokumentů. Neřeší však situaci, kdyby byly platné zákony v rozporu s lidsko-právními dokumenty závaznými pro ČR či neřešily nebo jen zatím nedostatečně upravovaly konkrétní praktické situace péče. Nám se tím otevírá zajímavé téma pro etickou reflexi, resp. pro etiku práva, a sice vztah práva a mravnosti včetně otázky, zda je eticky přípustné porušit za určitých okolností při výkonu sociální práce platnou právní normu ve jménu vyšších principů (viz dále). Problematika těchto vztahů se týká i dalších kodexů, které kromě principů lidských práv odkazují na zákony své země. 15 Jak zde koresponduje toto pojetí člověka s obrazem člověka v židokřesťanské tradici a potažmo v teologické etice, resp. v její křesťanské podobě. 16 Srov. ( ). 17 Srov. ( ). 18 Tamtéž.

8 V uvedených českých kodexech se nedostalo kromě znění a další dokumenty konkrétně na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, na Úmluvu o odstraňování všech forem rasismu, na Úmluvu o odstraňování všech forem diskriminace žen a na evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod a na revidovanou Sociální chartu EU. Na některé z těchto prohlášení a úmluv se odvolává jako na zvláště relevantní cílová měřítka pro sociální práci Mezinárodní etický kodex IFSW i Doporučení (2001)1 Rady Evropy. 1.3 Pohled do německy mluvícího sousedství 19 Dříve než přistoupíme k tématu další kapitoly, dotkneme se přece jen ještě tzv. Vídeňské deklarace, 20 pro niž je sociální práce profesí, která uschopňuje jednotlivé lidi a skupiny k tomu, aby stále více sami určovali svůj život a své soužití a zvládali ho v solidárních vztazích. Sociální práce má podle této deklarace podporovat osobní a sociální kompetenci i sociální prostředí a její přístup je celistvý potřeby jednotlivých lidí, skupin a obcí (státu) se pojímají v celku. Dokument dále deklaruje, k čemu je dle něj sociální práce: zpřístupňuje zdroje a mnohotvární sociální služby (materiální podpora, osobní péče a sociální integrace), rozvíjí a zlepšuje systémy sociální pomoci a přístup k nim, provádí prevenci a profylaxi k zachování a podpoře humánních a sociálních kompetencí a přispívá k prosazování společenských norem v souladu s uznávanými principy lidsko-právních dokumentů a sociálních chart. Deklarace si odpovídá i na otázku s kým : vykonává se v různých oblastech a zaměřuje se na celek obyvatelstva. Pracuje v sociální, hospodářské a politické oblasti. To se konstatuje už v prezentaci jak, kde se kromě jiného sděluje, že se sociální práce vykonává na základě společenských smluv, vědeckých poznatků a etiky sociální práce. Podepsané autorské skupiny blíže interpretují definici sociální práce z Mezinárodního etického kodexu v rámci bodů komentář, hodnoty, teorie, praxe: 21 v komentáři píší, že se profesionální sociální práce v jejích různých formách orientuje na rozmanité a komplexní vztahy mezi lidmi a jejich prostředím (okolím). Jako úkol vidí uschopňovat lidi, aby rozvíjeli své celkové možnosti, obohacovali svůj život a předcházeli 19 Neobjeví se tedy často uváděné kodexy z Velké Británie a Nového Zélandu. Ne pro nezájem, ale vzhledem k rozsahu příspěvku, k odkazu na jejich představení v jiné publikaci srov. NEČASOVÁ Marie: Profesionalismus obecně a v sociální práci: etické kodexy (geneze a aplikace z pohledu kritické sociální práce, in: FISCHER Ondřej, MILFAIT René (eds.): Etika pro sociální práci, Praha: Portál, Jabok 2008 (připravuje se k tisku); dále vzhledem ke zpracování jim blízké problematiky v tomto manuálu MOREÉ Dana: Multikulturalismus. 20 Srov. Trinationales Dokument der Berufsverbände DBSH (Deutscher Berufsverband für Soziale Arbeit), NVMW (Nederlandse Vereniging van Maatschappelijk Werkers) und ÖBDS (Österreichischer Berufsverband Diplomierter SozialarbeiterInnen): Wiener Deklaration, http: // ( ). Jedná se o dokument tří národních profesních svazů sociálních pracovníků: Německa, Holandska a Rakouska vypracovaný pro německy mluvící oblast. Bohužel nenajdeme v dokumentu datum sepsání. 21 Srov. ( ).

9 dysfunkcním. Těžištěm takové praxe je řešení problémů a změna. Profesionální sociální práce představuje síť hodnot, teorií a praxe. Zakládá se na humanitárních a demokratických ideálech a tyto hodnoty vyplývají z respektu k rovnosti a důstojnosti všech lidí. Zaměřuje se na lidské potřeby a přednostně podporuje rozvoj silných stránek lidí. Jako motivace jejího jednání slouží lidská práva a sociální spravedlnost. Profesionální sociální práce usiluje o zmirňování chudoby, osvobozování zraněných vyloučených a utlačovaných lidí, o poznávání silných stránek a o podporu integrace. Hodnoty jsou obsaženy v etických kodexech. A v odstavci s nadpisem teorie pokračují autoři v představování profesionální sociální práce, která se zakládá na systémických vědomostech, které pocházejí z výzkumu i praxe. Využívá vědeckých disciplín o lidském rozvoji jedinců a sociologii, aby analyzovala těžké situace a usnadňovala individuální, organizační, sociální a kulturní změny. A nakonec pod heslem praxe je posláním profesionální sociální práce, aby pojmenovávala hranice, nerovnost a nespravedlnost ve společnosti, odpovídala na krize a nebezpečí, na každodenní osobní a sociální problémy. Zaměřuje se na jednotlivého člověka i na prostředí, její intervence sahá od čistě osobních psychosociálních procesů až k účasti na sociálním zákonodárství, plánování a rozvoji. Těžiště může být jiné dle dané země, doby a souvisí s kulturními, historickými a sociálně ekonomickými podmínkami. Profesionální sociální práce se zde chápe jako dynamická a dále se rozvíjející, proto nelze považovat žádnou definici za konečnou. Konstatování poslední věty může být výzvou i pro jednotlivé sociální pracovníky i pro jejich týmy, aby se pokoušeli sami definovat, jak rozumí (své) sociální práci, a tak mohou přispívat k případnému dalšímu dynamickému rozvoji definice na mezinárodní i národní úrovni. Vysvětlující text mezinárodní definice, Vídeňská deklarace a nakonec vlastně i další etické kodexy staví se samozřejmostí i na poznatcích relevantních vědeckých disciplín a zkušenostech pracovníků, což nás vede k poznámce, že je jedním ze znaků etické reflexe je její interdisciplinární způsob práce. Nejprve se snaží problematiku poznat a popsat z různých úhlů zúčastněných disciplín a aktérů, zde objevuje důležitá témata, konflikty, dilemata pro svou reflexi, kde použije své odpovídající nástroje, včetně vyjasnění si otázky, kdo je člověk. Tato reflexe je ve služně dalšímu kroku, a sice výsledku, který můžeme nazvat, jak je potřeba proto jednat (či nejednat), prostě, co dělat. Tento trojkrok se označuje slovesy vidět-posoudit-jednat. A opravdu nechci předbíhat, přesto mi to nedá zde nevyslovit myšlenku, že etické reflexi podléhají i různé etické kodexy a mohou z ní samozřejmě i čerpat, proto taky jen odborné znalosti a dodržování etického kodexu nezajistí samo sebou mravní kompetenci (i ) sociálních pracovníků a nevyřeší otázku mravnosti v sociální práci.

10 Dále nám tyto texty skýtají zajímavé ukazatele pro etickou reflexi: mají ve svém středu člověka, jeho sebeurčení, jeho různé vztahy, potřeby, starosti, nouzi, ale nezapomínají na kontext prostředí, tedy různých vazeb a souvislostí, které přesahují jednotlivého člověka a jeho vztahy (zákonodárství, struktury, hranice, nespravedlnosti ve společnosti). Z toho plyne, že bude a měla by etická reflexe zahrnovat nejen témata fundamentální a individuálně meziosobní etiky, nýbrž i principy a témata etiky sociální (obé viz dále). Stejné platí pro souvislost lidských práv: nejen občanská práva a svobody, ale i politická, sociální, kulturní, hospodářská a solidární práva. A profese sociální práce se nahlíží jako velmi angažovaný aktér změny opět nejen změn v životě jedince a jeho vztahů, ale i celospolečenských změn, právě různých struktur, institucí, zákonů, mechanismů. Jako takový aktér tak nesnadných rozmanitých úkolů je přece rovněž sociální pracovník nositelem lidských práv výše načrtnutých rozměrů, kategorií. Usnesení generálního shromáždění Rakouského pracovního svazu diplomovaných sociálních pracovníků (ÖBDS) uvede lapidárně hned v prvním článku svých Etických standardů-povinností povolání sociálních pracovníků, 22 že jsou sociální pracovníci zavázáni lidským právům a že odmítají smlouvy, které lidským právům odporují. Po tomto krátkém shrnutí a zhodnocení a připravení si další půdy pro etickou reflexi obsahů navážeme ještě podobnými tóny Profesních etických principů Německého profesního svazu pro sociální práci. 23 Jako člen IFSW se v preambuli odvolává na příslušný dokument IFSW 24 a snaží se ho prosazovat. Sociální práce se zde popisuje jako instituce solidarity s lidmi vykonávaná jako povolání, a to zejména s lidmi v různé sociální nouzi. Jako ve Vídeňské deklaraci zaznívají solidární vztahy (viz dále sociální a právní princip solidarita) a zvláštní zájem o lidi nejvíce nějak trpící či jinak potřebné (viz dále princip opce pro chudé). Společensky zadané pověření sociální práce se spatřuje v odhalování sociálních problémů, ve zveřejňování jejich příčin a podmínek a v provádění jejich řešení. Hranice sociální práce jsou určeny strukturálními, právními a materiálními danostmi. Profesní sociální práce se zakládá na univerzálních hodnotách, které se například vyjadřují v katalogu lidských práv či osobnostních právech a v ústavním příkazu sociálního státu. Bezpodmínečnou a všeobecnou orientaci pro své jednání spatřují členové DBSH v důstojnosti lidské osoby a prostřednictvím solidarity a strukturální spravedlnosti se zavazují hodnotám, které zajišťují začlenění osoby do společnosti a její ochranu ve společnosti. Ze všeobecných zásad profesní sociální práce německého svazu ještě na tomto místě zmíníme prohlášení, že členové DBSH svým profesním jednáním solidárním způsobem 22 Srov. Ethische Standards Berufspflichten für SozialarbeiterInnen. Generalversammlungsbeschluss des OBDS, in Salzburg, ( ). 23 Srov. Berufsethische Prinzipien des DBSH. Beschluß der Bundesmitgliederversammlung vom in Göttingen, ( ). 24 Vzhledem k datu přijetí ještě ne na nejnovější definici a dokument, ale na dokument IFSW z roku 1994.

11 umožňují a podporují iniciativu zúčastněných lidí, jejich vlastní řešení a spolupůsobení, jejich zapojení do sítě uspokojujících a pomáhajících vztahů, jejich postoje a schopnosti, s nimiž mohou přispívat ke zlepšování světa. Členové mají pověření, jak se již konstatovalo v části 1 Výchozí situace, odhalovat, zveřejňovat a potírat strukturálně podmíněné příčiny sociální nouze, zastávat se veřejně uskutečňování práv sociálně znevýhodněných, rozbíhat, spoluutvářet politické procesy i mobilizovat pro potřebné síly a aktivně se podílet na sociálním plánování. Sociální nouzi mají zkoumat na individuální i kolektivní úrovni a mají přitom spolupracovat na lokální, národní i mezinárodní úrovni. Prezentované široké a náročné pojetí profesní sociální práce nám potvrzuje nutnost etické reflexe fundamentální, individuálně-meziosobní a sociální. Z témat fundamentální etiky nelze přehlédnout lidskou důstojnost, autonomii, svobodu, svědomí, zodpovědnost, tajemství lidské osobní viny a možnost proměny (smíření, odpuštění), z etiky individuálně-meziosobní např. vztahy mezi pohlavími, sexuální orientaci, život s postižením a ve stáří a vztahy k němu, a z reflexe sociální etiky její základní principy personality, solidarity, subsidiarity, trvale udržitelného rozvoje, ale i témata strukturální či sociální vina, lidská práva, politická morálnost, vztah práva a etiky, morálky, mravnosti. V textu se objevilo slovo postoje, takže se dostává při hledání a posuzování mravně dobrého a správného rozhodování a jednání a při tématice mravní kompetence slovo na smýšlení, motivace, úmysly, niterné procesy zúčastněných aktérů. Etické principy DBSH etické základy sociální práce se považují za nutný základ sociální práce, představují na jedné straně národní konkretizaci mezinárodně platných Etických základů sociální práce principy a standardy IFSW a zároveň chtějí nabídnout své etické principy v mezinárodním kontextu, kde se mohou i dále rozvíjet. Pojetí profesní sociální práce postavené na etických a lidsko-právních principech a kategoriích, jak jsme se dozvěděli z etických kodexů, i prohlášené postavení etických kodexů v Doporučení (2001)1 o sociálních pracovnících: Kodexy etiky a chování sociálních pracovníků a agentur jsou pro podporu účinné sociální práce nezbytné a zajišťují respekt k lidskému životu, 25 ukazuje, že téma etika neznamená pro sociální práci něco, co stojí mimo profesní sociální práce či je jen doplňkem odborných poznatků, ale že se jedná o dvě rovnocenné kompetence jednoho výkonu povolání sociálního pracovníka: o odbornou a mravní. Z toho plyne, že by mělo vzdělávání v oboru etika a lidských práv nedílnou součástí vzdělání a dalšího vzdělávání sociálních pracovníků. Toto nakonec připomíná i citované Doporučení (2001)1 Rady Evropy, když doporučuje vládám členských států podporovat zahrnutí povinných kurzů lidských práv do osnov sociální práce a zajistit zejména jejich 25 Doporučení Rec (2001)1 Výboru ministrů členským státům o sociálních pracovnících,

12 zavádění do praxe sociální práce ; podporovat produkci výukových materiálů o lidských právech a otázkách menšin a překlad dokumentu Lidská práva a sociální práce: manuál pro školy sociální práce (Středisko lidských práv OSN) do jazyků ve vztahu k místní sociální praxi; podporovat rozvoj etických kodexů spojených s existujícími mezinárodními nástroji a vyžadovat po agenturách, aby podporovaly prospěšnou praxi začleňováním etických kodexů do dojednávání dodávek služeb a zajištění pracovních podmínek odpovídajících takovým etickým požadavkům; a Příloha Doporučení ještě taky připomíná: Pracovní prostředí sociálních pracovníků by mělo být příznivé pro zavádění etických principů a prospěšné praxe. 26 Z předchozích vět je patrné, že chtějí autoři tohoto manuálu na daném prostoru a vydavatel v tomto smyslu přispět. Dále proto krátce představíme vědeckou disciplínu etika a její základní pojmy a následně hlavně přiblížíme obsah základních etických a lidsko-právních principů etických kodexů relevantních pro sociální práci. Etické kodexy v sociální práci Věnujeme-li se normativním fundamentům etických kodexů sociálních pracovníků, dotkneme se alespoň lehce postavení etických kodexů v sociální práci a jejich silných i slabších stránek: 27 etické kodexy obsahují zformulované standardy, principy a ustanovení závazků sociálních pracovníků vůči dalším zúčastněným aktérům, včetně samozřejmě zejména adresátům jejich profesního jednání. Spojují tak doporučená jednání s profesní morálkou s cílem aplikovat a eticky reflektovat principy a standardy povolání. Chtějí poskytnout základ a orientaci pro identifikaci a zhodnocení morálních dilemat. Kodifikace normativních principů a standardů se tím stává - spolu s rozvojem specifické vědeckosti, odbornosti či profilování organizačních forem a forem vlastního zastoupení - podstatnou součástí profesu profesionalizace. Etické kodexy se proto mohou považovat za výraz etické reflexe profesní morálky i za morální výraz profesního jednání, vůči němuž je třeba zaujmout kriticky konstruktivní odstup. Přesto sjednaná a kodifikovaná profesní morálka či étos povolání stále vyžaduje etickou reflexi etických kodexů. Etické kodexy se systematicky vztahují k individuálnímu a interpersonálnímu jednání, k roli povolání a k výkonu povolání i k nadřazeným normám a společenským strukturám. nabízejí určité etické nástroje pro rozhodování v konfliktních případech. Tím se potvrzují souvislosti mezi étosem povolání, etickou argumentací a kodexem chování. Ovšem étos povolání není pouze produktem racionálních argumentů, které nelze vyčerpat v kodexu. Kodex 26 Tamtéž. Rovněž odkáži zejména ohledně materiálu Lidská práva a sociální práce uvedeného v Doporučení na příspěvek Aleny Kroupové v tomto manuálu a Petra Jandejska v tomto manuálu i v připravované publikaci FISCHER Ondřej, MILFAIT René (eds.): Etika pro sociální práci. 27 Srov. např. BOHMEYER Axel und KURZKE-MAASMEIER: Ethikkodizes und ethische Deliberationsprozesse in der Sozialen Arbeit, in: HÜDEPOHL-LOB Andreas / LESCH Walter (Hg.): op. cit., ,

13 taky nemůže zachytit kulturně a dějinně podmíněnou rozmanitost a měnitelnost étosu povolání. Snaha o strnulé dodržování pravidel by odporovala myšlence etické reflexe a mravní způsobilosti. Mravní autonomie subjektu se nemůže a nesmí delegovat na jiné subjekty a už vůbec ne jen na dodržování předpisů. Současně víme, že znalost principů, norem, standardů, kodexů, hodnost, metod ještě neznamená jejich uskutečňování, prosazování a hlavně zvnitřnění. Za slovy o hodnotách, standardech, etických kodexech může být klidně prázdno, vnitřní neúčast, neuzdravené nitro ( srdce ) člověka a jemu odpovídající motivy, hnutí, zájmy, kompenzace při zacházení s druhými, různá politikaření, řevnivosti, touhy po moci, zášti. Takové postoje a rozpoložení mohou znečišťovat atmosféru a překážet skutečné službě druhým. Vztah etiky a sociální práce Etika jako vědecká disciplína i sociální práce mají svůj předmět a cíl. Sociální pracovník hledá ve své činnosti odůvodnění etického rozhodnutí a jednání. Jestliže pojmeme sociální práci jako institucionalizovanou formu společenské solidarity, 28 dojdeme k předmětu sociální práce, a sice k člověku z hlediska jeho začlenění do společnosti. Zkušenosti sociální práce nabízejí poznatky o významu, hodnotách a možnostech společenského soužití. Tyto poznatky se pokouší empiricky podložit a rozšiřovat sociální věda. Materiálním objektem sociální práce je člověk. Určením předmětu sociální práce není ještě ale zadán její cíl. Cílem a tím formálním objektem sociální práce, tedy oním specifickým úhlem pohledu, podle něhož se materiální objekt zkoumá, je zabraňování sociálním problémům, jejich odhalování a zvládání. Sociální práce se snaží pomáhat lidem v sociálně znevýhodněných situacích a tím je uschopňovat k tomu, aby svůj život a své soužití utvářeli na základě sebeurčení. Lze proto hovořit o institucionálním pověření sociální práce stát s profesionálními prostředky solidárně při lidech v jejich sociálně těžkých situacích a nouzi, aby mohli dosáhnout stavu svého lidského bytí, kdy jsou schopni se sami přijímat se sebeúctou, pozitivně vyladěným sebehodnocením a vést samostatný život. Společnost tím institucionálně odpovídá na nutnost solidární pomoci nejslabším členům. To se stává také měřítkem individuálního i institucionálního jednání v sociální práci. Takto pojaté sociální práci jako osobně zprostředkované formě společenské solidarity jde proto o účinnou praxi pomoci a podpory lidem v těžkých sociálních situacích a vylučuje se tím pouhá sociální technologie či pragmatismus. Ve hře jsou proto také motivy sociálních pracovníků Srov. GRUBER Hans-Günter: op. cit., Srov. tamtéž

14 Etiku zde představíme jako disciplínu, která je reflexí morálního chování a mravního jednání, úsudku, postojů, motivů, charakteru, institucí, struktur z pohledu toho, co je eticky dobré a zlé, správné a nesprávné. Dozvídáme se, že etika nerovná se morálka, ani étos. Ale že je reflexí různých přesvědčení, postojů, pravidel, norem, uspořádání a chování, které si kladou nárok na to se nazývat morálkou. Morálek je proto v pluralitní společnosti a multikulturním světě vždy víc, jsou skupinové a mohou být v napětí. S tím souvisí otázka, zda existují bezpodmínečně platné principy, jimž musí každá taková morálka odpovídat, aby se mohla považovat za humánní morálku. Etiku zajímá proto vztah morálek a měřítka, které označuje jako moralitu. A právě lidská důstojnost založená v autonomii člověka a z ní vyplývající základní lidská práva představují ony bezpodmínečně platné principy, o nichž je racionální shoda ohledně humanity a humánního utváření naší společnosti a našeho světa. Moralitě aplikované a konkretizované na osobní i institucionální jednání se říká mravnost. Jako mravné jednání se označuje jednání, které je vědomě zavázáno moralitě. Jde tedy o plně vydařený lidský život a lidské soužití. Snahou etiky je dát odpověď na otázky typu co mám konat?, jaký mám být a jak mám jednat?, aby se můj život zdařil. Předmětem, materiálním objektem je lidské jednání. Cílem a tím formálním objektem je otázka, zda je toto jednání morálně dobré nebo zlé, správné či nesprávné. Sleduje se, zda určité jednání přispívá ke zdaru lidského života a soužití. K takovému rozlišování poskytuje etika orientaci a poradenství pomocí hodnot a norem, zkoumá společensky dané étosy podle zkušeností vydařené praxe, odvozuje z ní odůvodněné hodnoty a normy či je zpochybňuje. Pomáhá dále při tom, jak je možno hodnoty a normy zodpovědně uskutečňovat v konkrétním jednání. Nabízí rovněž kritéria a pravidla pro případy, kdy jsou hodnoty v konfliktu, když lze nějakou hodnotu uskutečňovat jen postupně nebo když už je možné zvolit jen menší zlo. 30 Etika tak upozorňuje sociální práci na základy a cíle jednání. A naopak sociální práce poskytuje etické reflexi zkušenosti své praxe o možnostech a významu sociálního života pro zdařilý lidský život a ona je pak může zahrnout do nalézání hodnot a norem. Další pomocí ze strany etické reflexe je výše zmíněný příspěvek pro zodpovědné prosazování těchto hodnot a norem v konkrétních situacích. Jak například zdůvodnit odejmutí dětí rodičům, kteří se zapojili do trestných činů (komerčního) sexuálního zneužívání svých dětí? Které aspekty je třeba v konfliktních situacích zohlednit, aby se jednalo o eticky zodpovědné rozhodnutí? Etika zde může nabídnout určitá kritéria a orientační body. 30 Srov. např. tamtéž

15 Upozorní (zejména ta se svými žido-křesťanskými východisky) např. na několik skutečností: 31 že je nutno respektovat lidskou důstojnost jako nejvyšší morální princip a paradigma právního systému, nabídne určitý obraz (pojetí) člověka a umožní kritiku porušování tohoto obrazu; může vysvětlit, co znamená závazek lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti (to je náš hlavní zájem); může následně vyvodit i z opce pro ty nejslabší, nejzranitelnější, poškozené, aby se podporovalo zmocnění (empowerement) slabých a slabými učiněných, stigmatizovaných, přehlížených a nerespektovaných či určovaných cizími. A může z toho vyjít profesionální koncept jednání ve smyslu vytváření možností pro sebeurčení; přispěje k tomu, aby se lidé a skupiny lidí stávali subjekty utváření svých životních podmínek a sociálního prostoru; vidí tak potřeby lidí i jejich politický potenciál a způsoby každodenní solidarity. V pozadí toho je uznání druhých v jejich jinakosti, respekt k autonomii člověka, respektování jeho důstojnosti, zodpovědnosti a rozhodnutí svědomí; připustí možnost viny, zajištění odpuštění a umožnění nového začátku. S tím bude souviset i potřeba náhrady škody; nebude se přitom bát poukázat na zkušenosti utrpení a jejich příčiny a posoudí společenské fenomény a procesy z perspektivy vyloučených, zranitelných a poškozených. Spolu se sociálními pracovnicemi a pracovníky pozvedne hlas proti nespravedlnosti a stane se obhájkyní těch, kdo jsou obětí strukturální chudoby, násilí, zanedbání, sexuálního vykořisťování a vyloučení; poskytne naději na humanizaci systému a životních podmínek ve smyslu společných cílů, motivace a solidárně kritického doprovázení. Pojem étos v etice Étosem rozumíme ve vědecké disciplíně etika (i teologická) konkrétní podobu mravního života, a sice objektivně souhrn mravních norem a normativních obsahů, které se uznávají jako platné v určité společnosti i s ohledem na určité sociální role a odpovídající zvláštní skupiny (např. étos lékaře, sociálního pracovníka, učitele, soudce...); a subjektivně postoj a smýšlení, mravní charakter jedince. Z toho je již patrné, že nás bude hlavně zajímat étos povolání sociálního pracovníka. V étosu obecně se tedy konkretizují morální požadavky do 31 Srov. LIENKAMP Andreas: Parteinahme für eine Solidarität mit den Armen. Impulse einer Theologie Sozialer Arbeit für die Gesellschaft, in: KROCKAUER Rainer, BOHLEN Stephanie, LEHNER Markus (Hrsg.): Thelogie und Soziale Arbeit. Handbuch für Studium, Weiterbildung und Beruf, München: Kösel 2006,

16 normativního vzorce jednání. Tento vzorce odpovídá určitému kulturnímu porozumění světu a smyslu, institucionálnímu zřízení (rodina, právo). Navazuje na mravy, zvyklosti, tradice a ukazuje vzorce vedení (způsobu) života, vzory a ideály. Ve společnosti lze rozlišovat různé formy étosů. Například étos určitých etnických či náboženských skupin, étos sociálních rolí, funkcí a povolání. Formy étosu posledních tří jmenovaných skupin v rámci rámcového (společenského) étosu ukazují na fakt, jak se na určité povolání či funkci váží etické požadavky, které vyplývají hlavně z věcného úkolu či lépe z oboru či tematické oblasti. Étos povolání umožňuje zachytit odborné jednání ( technické, metodické ) dejme tomu lékaře či zde hlavně sociálního pracovníka v jeho morálním významu a objektivně zavázat subjektivní svědomitost. Rovněž se ukazuje, že se výkon určitého povolání chápe jako spojení dvou rovných kompetencí: té odborné a mravní. Vidíme tedy, že se pojmem étos označuje celek všech postojů, přesvědčení, hodnot a norem, který pro své jednání uznává jako závazný určitá osoba či skupina lidí, instituce, společenství. Někdy se proto taky hovoří o tzv. vnitřních sociálních morálkách. V pojmu étos zachycujeme společenské i individuální prvky, celek morálního chování a jednání lidí ve společnosti. Étos povolání je vztažen ke skupině (lékaři, sociální pracovníci), zahrnuje ale i vnitřní přesvědčení jednotlivých členů: vezměme např. asi nejznámější Hippokratovu přísahu lékařů (a její další aktualizace), kde se lékaři zavazují, že budou podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pečovat o tělesné blaho a zdraví svých pacientů. Vnímáme zde odborné poznatky i morální rozměr, proto můžeme étos definovat takto na závěr ve zkratce jako způsoby života jedince nebo skupiny (v našem případě především skupiny povolání sociálního pracovníka), které jsou utvářeny určitými základními postoji a určitou racionalitou. 32 Napadne nás, co když se ale dostanou jednotlivé formy étosu do rozporu? Jak zajistit v pluralitní společnosti a multikulturním světě přece jen bezpečné soužití a sociální soudržnost? Existují nějaké bezpodmínečně platné a závazné principy, jimž musí odpovídat všechny étosy ve společnosti i étosy skupinové, resp. povolání? A na základě historických zkušeností (20. stol. a zneužívání nacionálně socialistického a komunistického režimu i étosu povolání lékařů a právníků) se můžeme ptát, zda nehrozí nebezpečí zneužití při vytváření či aplikaci étosů povolání, jestliže by už dále nepodléhaly dalšímu možnému přezkoumání...co když by se dostal do rozporu s principy demokratického právního státu? A nakonec, Hippokratova přísaha při vší úctě už nevystačí pro řešení všech moderních biomedicínských problémů Srov. KLUXEN Wolfgang: Ethos, in: Lexikon der Bioethik, Band 1 (A-F), Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus, 2000, s ; GRUBER Hans-Günter: Ethisch denken und handeln. Grundzüge einer Ethik der Sozialen Arbeit, Stuttgart: Lucius, 2005, s. 25, 46; LAUBACH Thomas: Zugänge. Grundaspekte der ethischen Reflexion, in: HUNOLD Gerfried/LAUBACH Thomas/GREIS Andreas (Hrsg.): Theologische Ethik. Ein Werkbuch, Tübingen: A. Francke, 2000, s. 30.

17 Proto étosy představují pro vědeckou disciplínu etika (i teologickou) předmět reflexe a nestanovují automaticky, co je morálně dobré a špatné, správné a nesprávné jednání, a nezaručují svou existencí mravní kompetenci člověka i člena určité profese, např. mravní kompetenci sociálního pracovníka při výkonu jeho povolání. Do etické reflexe tak spadají etické kodexy sociálních pracovníků jako výrazy étosu povolání či profesní morálky. A vzhledem k tomu, že tento étos tvoří podstatnou součást praxe sociálních pracovníků, zařadíme do etické reflexe nutně i mravní kompetenci těchto pracovníků. Proto se setkáme s tím, že se v oblasti etiky sociální práce mluví o profesní morálce jako o profesionálním zacházení s morálkou. 33 Myslí se tím, že etická reflexe normativních závazků praxe profesní sociální práce zprostředkovává kompetenci, která se projevuje tím, že prokazuje profesionální zacházení s otázkami etiky, morálky a étosu. A tato způsobilost se považuje za integrální součást profesní morálky či étosu povolání a znamená to, co jsme označili pojmem mravní kompetence. Konstruktivně a kriticky reflektuje i podmínky realizace požadavků profesní morálky. Má před sebou morální zodpovědnost, která bere vážně osobní i strukturální podmínky jednání člověka v tomto světě a snaží se zabraňovat morálnímu přetěžování, morálnímu nedostatečnému vytížení i hrdinské morálce nějakých nejvyšších morálních výkonů aktérů profesionálního jednání. Z tohoto důvodu se rozlišují tři způsoby profesní morální zodpovědnosti: 34 individuální zodpovědnost osoby v jejím bezprostředně individuálním jednání; intermediární zodpovědnost osoby v sociálně propojeném jednání společenství s ohledem na sociální řád a procesy; korporativní zodpovědnost v jednání organizace, které je vztaženo k rolím. Organizace je zodpovědná za strukturální aranžmá pro jednání sociálních pracovníků i za utváření veřejného rámce (např. vnímáním společensko-politického mandátu pro sociálně znevýhodněné lidi). Role vedení zahrnuje z hlediska profesní morální zodpovědnosti rovněž úkol etického rozvoje organizace. Míní se jím především zodpovědnost za etickou kulturu zvažování a sporů, v níž mohou spolupracovníci se společnou zodpovědností projednávat, interpretovat a rozhodovat situace morálních konfliktů a dilemat, které znají se své každodenní praxe. Organizace má vytvářet vhodné struktury pro tyto příležitosti, které mají zabezpečit, že se konstruktivní a kritická etická reflexe morálních závazků praxe profesionální sociální práce účinně uskuteční v každodenním jednání a že zabrání libovůli a nahodilosti. Současně se jedná o cestu, jak se vyhýbat nebezpečí, že budeme redukovat profesi sociálního pracovníka na 33 Srov. HÜDEPOHL-LOB Andreas: Berufliche Soziale Arbeit und die ethische Reflexion ihrer Beziehungs- und Organisationsformen, in: HÜDEPOHL-LOB Andreas / LESCH Walter (Hg.): Ethik der Sozialer Arbeit. Ein Handbuch, Paderborn: Ferninand Schöningh, 2007, s Srov. tamtéž, 160.