J.J. RÁJ. číslo E X T R A ISSN Časopis pro svobodný život. Z ráje do ráje PÍSMO A SVĚDECTVÍ

Transkript

1 J.J. RÁJ číslo ISSN Časopis pro svobodný život E X T R A Z ráje do ráje PÍSMO A SVĚDECTVÍ

2 ÚVODNÍK Znamení šelmy G. Edward Reid Mít znamení šelmy je v křesťanských kruzích synonymem být zatracen. A tak je to správné. V každém případě ti, kteří obdrží znamení šelmy, jsou odlišní od Božího lidu a jsou ve většině odkazů odsouzeni k zatracení. S termínem znamení šelmy se můžeme setkat jen v knize Zjevení. A aby žádný nemohl kupovat ani prodávat, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího. (Zj 13,17) Na první pohled se zdá, že je žádoucí obdržet znamení šelmy, neboť bez něho nebude možné kupovat ani prodávat. Přečteme-li si však verše v kontextu, pak zjistíme, že ti, kteří následují šelmu podobnou leopardu a šelmu se dvěma rohy, nejsou zapsáni v knize života. (Zj 13,8) A také šelma, která dává své znamení, dostává moc, vládu i autoritu od draka, kterým je satan! Další dva odkazy ke znamení šelmy najdeme ve Zjevení 14,9-12, právě uprostřed poselství třetího anděla: A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klanět šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i ten bude pít víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem svatých andělů a před obličejem Beránka. A dým muk jejich vstoupí na věky věků, a nebudou mít odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy. Na ty, kteří mají toto znamení, bude vylit Boží hněv (sedm posledních ran) nezmírněný slitováním a oni shoří. Ti, kteří nemají znamení šelmy, jsou ti, kteří dodržují Boží přikázání a mají víru v Ježíšovu. Popis svatých v protikladu k těm, kteří obdrželi znamení šelmy, je důležitým bodem. Svatí zachovávají Boží přikázání a mají víru Ježíše Krista. Máme to chápat tak, že ti, kteří přijali znamení, nezachovávají přikázání a nemají víru Ježíšovu? Z této pasáže určitě poznáme, že Boží hněv postihne ty, kteří jdou za šelmou a přijmou její znamení. Další zmínku o znamení šelmy najdeme ve Zjevení 15,2.3, když Jan ve svém vidění spatřil budoucí události a říká: A viděl jsem jako moře sklené, smíšené s ohněm, a ty, kteříž zvítězili nad tou šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad počtem jména jejího, ani stojí nad tím mořem skleným, majíce harfy Boží, a zpívají píseň Mojžíše, služebníka Božího, a píseň Beránkovu. Jaká je to úžasná a nádherná scéna. Rád bych se na ní brzy podílel. Ti, kteří nepřijali znamení šelmy, to znamená, že zvítězili nad šelmou, stojí nyní na skleném moři v nebi a s Božími harfami zpívají vítěznou píseň Mojžíšovu a Beránkovu! Dále čteme o znamení šelmy ve Zjevení 16,2. Celá tato kapitola pojednává o sedmi andělech, kteří přicházejí vylít posledních sedm ran Božího hněvu. I šel první, a vylil koflík svůj (ran) na zem, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu. Ti, kteří se věnují biblickým proroctvím, pochopili, že sedm posledních ran je vylito bez slitování na ty, kteří mají znamení šelmy. To se stane až po ukončení zkoušky a milost již nebude pro hříšníky dostupná. Hněv Boží dopadne na ty, kteří ho zavrhli a pronásledovali lid, který mu zůstal věrný. Díky Bohu, že Jeho lid bude chráněn Boží pečetí před ranami Jeho hněvu! Šestou zmínku o znamení šelmy najdeme při popisu osudu těch, kteří byli podvedeni šelmou a falešným prorokem. I jata jest ta šelma, a s ní falešný prorok ten, kterýž činíval divy před ní, jimiž svodil ty, kteříž přijali znamení šelmy, a kteříž se klaněli obrazu jejímu. I uvrženi jsou oba za živa do jezera ohnivého, hořícího sirou. (Zj 19,20) Jaký je to smutný obraz. Ti, kteří obdrží znamení šelmy, se stali obětí podvodu. Protože však odmítli příležitost slyšet pravdu, zasáhne je Boží hněv a nepoznají věčný život s Bohem. Sedmá a poslední zmínka o znamení šelmy je ve spojení s velkým soudem v nebesích. Kdo se nebude klanět šelmě a nebude mít její znamení, ten Pokračování na str. 4 2 Z ráje do ráje

3 Z OBSAH ráje do Znamení šelmy Písmo a Svědectví Sjednocování církví Církev v proměnách času Svěcení soboty bylo podmínkou.. G. E. Reid E. G. W. R. Walton F. Poslušný A. Krakolinig ráje Impressum 30 Lékařské a biblické aspekty k... P. Beck Nezávislý časopis Z ráje do ráje vychází šestkrát za rok. Cena jednotlivého výtisku je 30 kč plus poštovné. Redakce a případní spolupracovníci pracují bez nároku na odměnu. Rádi bychom zasílali časopis na sběrné adresy, snížíme tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu práce. Máte-li zájem, můžete si časopis objednat a předplatit na celý rok na adrese redakce. Pokud se vám časopis líbí, nabídněte ho sousedům, známým a spolupracovníkům Příprava na 2. příchod Ježíše Krista Enochova venkovská základna Sabbat G. Damstegt F. D. Frazee IMPRIMATUR Redakce: Jaroslav Juřica Jana Schlauer Adresa redakce: Vydavatelství a nakladatelstvi Jurica Jaroslav - Ráj Lubenská Frýdlant n. Ostr. IČ: Tel: Fax: jaromar66@vodafone.de jaromar66@volny.cz Bankovní spojení: Komerční banka Frýdek Místek Číslo účtu: /0100 IBAN: CZ BIC: KOMBCZPP Pokořte se pod mocnou ruku Boží, aby vás časem povýšil. Uvrhněte všecku starost na něj, vždyť jemu na vás záleží. 1. Petrova 5,6.7 3

4 ZNAMENÍ ŠELMY bude žít a kralovat s Kristem let! A viděl jsem stolice a posadili se na nich i dán jest jim soud a duše stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží a kteří se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu a nepřijali znamení jejího na čela svá, anebo na ruce své. A ožili a kralovali s Kristem tisíc let. (Zj 20,4) Na základě těchto biblických pasáží dojdeme k základnímu a prostému závěru. Ti, kteří obdrží znamení šelmy, jsou ztraceni, ostatní jsou zachráněni. Poslední varování zemi Věřím, že církev adventistů s. d. je církví ostatků podle biblického proroctví. Věřím, že nás povolal Bůh, abychom celému světu přinesli Trojandělské poselství ze Zjevení 14,6-12. Proroctví uvádí, že další andělské poselství přijde těsně před druhým příchodem Krista. Toto je poslední varování světu, poslední možnost, jak uniknout Božímu hněvu. Toto poselství, které ozáří celou zemi svou slávou, má dvě části: Padl Babylon opakované poselství druhého anděla a vyjděte z něho, lide můj, které je opakováním poselství třetího anděla. (Zj 18,1-4) Chceme-li zvěstovat toto poselství, musíme vědět, co je Babylon, šelma, znamení šelmy a musíme být přesvědčeni o potřebě varovat druhé před hrozícím nebezpečím. Jedná se o velmi citlivý problém, ale nesmíme ho přehlédnout, protože se jedná o náš život. Jde o věčný život náš a mnohých lidí kolem nás. Kdo je tou šelmou, která má znamení? Z kontextu 13. kapitoly Zjevení vyplývá, že šelmou je ona první šelma, uvedená v této kapitole, jako podobná pardovi (kral. překl. ekumen. a angl. překl. levhartovi). Při studiu proroctví jasně poznáme, že malý roh ze 7. kapitoly Daniela a šelma podobná pardovi ze 13. kapitoly Zjevení jsou totožné. Obě přijmou moc i autoritu od draka satana. Obě povstanou z pohanského Říma. Obě se rouhají Bohu. Obě vládnou let. Obě vedou válku se svatými. Obě mají celosvětový vliv. Ve 13. kapitole Zjevení vypadala tato moc jako smrtelně zraněná, ale uzdraví se a celý svět se tomu bude divit. V této kapitole se uvádí, že bezbožná a mocná šelma bude spolupracovat s novou šelmou, která má rohy jako beránek. Jako tuto novou šelmu je možné označit Spojené státy. Jsou to poslední velké moci, které budou zapojeny do velkého sporu s Bohem. Tyto důkazy nás nenechávají na pochybách, že šelma podobná pardovi a malý roh popisují papežský Řím, římskokatolickou církev. Kdo je však Babylonem? V knize Zjevení Jan předpokládá, že čtenáři znají knihu Daniel a také další starozákonní pisatele. Kniha obsahuje doslova stovky citátů ze Starého zákona. Když pročítáme Zjevení, které dokazuje Boží působení v dějinách, tu se najednou objeví oznámení: Padl, padl Babylon, to město veliké. (Zj 14,8.) Není uvedeno nic, co by identifikovalo Babylon jen to, že Babylon padl. Připomeňme si, že v předcházející kapitole Jan popisuje vícehlavou šelmu, která má znaky šelem ze 7. kapitoly Daniela. Určitě ví, co představuje Babylon, a předpokládá, že čtenář to ví také. Starý Babylon, první světová říše, byl zničen, protože zavrhl Boha. Bůh pak napsal na zeď: zvážen jsi na váze, a nalezen jsi lehký. (Da 5,27) Téže noci při dobývání města Babylonu Médo- Peršany, byl král Balsazar zabit a jeho království bylo vyvráceno. V Janově době leželo skutečné město Babylon v sutinách. Ale protože Babylon utlačoval Jeho lid v době Daniela, Bůh ho použil jako symbol pro události na konci dějin, kdy se satan pokusí zničit Jeho lid prostřednictvím falešné a narušené církve. Tak, jako starověký Babylon zavrhl Boha, obdobně tak učinil i nynější svět, ačkoliv vyznává křesťanství, Boha odmítá. I když ne slovy, tak jistě svými činy. Ten, kdo nepřijímá poselství prvního anděla ze 14. kapitoly Zjevení o hodině soudu, bude se stále více vzdalovat Bohu. Z poselství druhého anděla vyplývá, že až se křesťanské církve plně sjednotí s principy světa, dojde k úplnému pádu Babylonu. Boží lid pak bude hlásat poselství druhého anděla s takovou intenzitou, jak je popsána ve Zjevení 18,1-4, že ozáří celou zemi! Ti, kteří zavrhují toto poselství, si prostě neuvědomí, že Babylon padl, a spojení církve a státu budou považovat za správné. Jedině ti, kteří dodržují přikázání a mají víru Ježíšovu, poznají podstatu hříchu ve světle kříže a budou mocně hovořit proti zkaženosti Babylonu. Zejména budou odhalovat mylné učení Babylonu, víno, které dává pít všem národům. Mimo jiné je tímto vínem i učení o svatosti neděle a o tom, že přirozenou vlastností duše je nesmrtelnost. První omyl vytváří pouto mezi římským katolicismem a protestantismem, druhý 4 Z ráje do ráje

5 Daniel 8. kap. Byl silnější než 10 rohů verš 24 Je zcela jiný než ostatní verš 24 Je větší než jiní, má lidské oči a ústa verš 8 a 20 Vyvrátí tři království verš 8,20,24 Bude mluvit proti Nejvyššímu verš 25 Svaté výsosti potře verš 25 Vyrůstal mezi 10 rohy verš 8 Dovolí si změnit časy i práva verš 25 Roste na čtvrté šelmě verš 7 a 8 Redakce Tři a půl roku verš 25 pak spojuje oba prostřednictvím spiritismu. Ve Zjevení je o Babylonu napsáno, že bude postižen ranami. K Babylonu také patří volání: Vyjděte z něho!. Ona mocná šelma, o jejímž znamení uvažujeme, má mnoho podob, je však zřejmé, že ona a Babylon jsou jedno a totéž. Pak také poznáme, že moc antikrista je systém, jehož prostřednictvím satan bojuje proti Bohu. Tudíž každý, kdo se přidá na jeho stranu, stává se součástí tohoto systému. Šelma popisuje své znamení Jak jsme už dříve poznali, šelma představuje papežský Řím nebo římskokatolický systém. Můžeme se domnívat, že znamení šelmy má co do činění s nedělní bohoslužbou, zatímco Boží pečeť spočívá na sobotě, protože svatí jsou popsáni jako ti, kteří dodržují přikázání. Ale i mimo tyto jasné biblické důkazy můžeme ve slovech mluvčích římskokatolické církve rozeznat ono znamení. Tomáš Aquinský, o jehož autoritě jako katolického teologa nelze pochybovat, ve 13. století prohlásil: V Novém zákoně dodržování neděle nahrazuje sobotu, ne proto, že by ji nařizoval zákon, ale proto, že tak rozhodla církev a je to zvykem křesťanského lidu. (Tomáš Aquinský, Summa theologiae, 2a2ae, ad 4, citováno v Daniel & Revelation Committee Series, sv. 7, s. 95) Tomáš Aquinský, jeden z nejuznávanějších římskokatolických učitelů, vysvětluje, že změna soboty na neděli byla opravdu provedena římskokatolickou církví. Tato změna byla také potvrzena na 17. zasedání Tridentského koncilu 18. ledna 1562 Gasparem (Ricciulli) de Fosso, arcibiskupem v Reggio. Uvedl: Sobota, nejslavnější den v zákoně, byla zaměněna za den Páně. Tato a jiné podobné změny nebyly provedeny na základě Kristova učení, neboť On řekl, že přišel zákon naplnit, ne zrušit, ale změnila jej církev svojí autoritou. (Původní zdroj je citován v SDA Bible Student s Source Book, s. 887) Mnoho katolických katechizmů uvádí, že církev přeložila den bohoslužby ze soboty na neděli na základě své moci a autority. Zde je jeden z mnoha příkladů: Otázka: Dá se ještě jinak doložit, že církev má moc zavést a nařídit svátky? Odpověď: Kdyby takovou moc neměla, nemohla by učinit to, s čímž všichni moderní náboženští myslitelé souhlasí. Nemohla by tak zavést svěcení neděle, která je prvním dnem týdne, místo uctívání soboty, sedmého dne v týdnu, a provést změnu, pro 5

6 ZNAMENÍ ŠELMY niž není žádný biblický podklad. (Stephen Keenan, A Doctrinal Catechism, s. 174) Kardinál Gibbons z Baltimore řekl: Boží ustanovení, aby se v den odpočinku nepracovalo tak jako během týdne a aby se lidé věnovali bohoslužbám, přeložila církev ze soboty, posledního dne, na neděli, první den týdne. Tento první den byl v této zemi vždy ve vážnosti, má své kořeny v legislativě i zvycích a stal se výsadním znamením pro křesťany. Zanedbávání nebo zřeknutí se svěcení neděle je jistým důkazem odklonu od ducha křesťanství, který formoval v minulosti život našeho národa V současné době, tak jako v minulosti, existují nepřátelé náboženství, skrytí či otevření oponenti křesťanského dne odpočinku. Pečlivému pozorovateli nemohly uniknout nebezpečné výpady proti dnu Páně v této zemi v poslední čtvrtině století. Ten, kdo se snaží zabránit těmto znesvěcujícím snahám, prokazuje službu této zemi. Není nijak obtížné ukázat, jak velké požehnání přináší společnosti zachovávání neděle. Jako důkaz nám mohou posloužit společenské neduhy, které postihly ty křesťanské národy, které k ní ztratily úctu. V úsilí o odvrácení takových katastrofálních důsledků pro Spojené státy, je katolická církev zaníceným zastáncem posvátného charakteru dne Páně. (Kardinál James Gibbons, The Claims of the Catholic Church in the Making of the Republic [Požadavky katolické církve při utváření republiky] v John Gilmary Shea a další, The Cross and the Flag, Our Church and Country s. 24, 25; nezkrácená citace v SDA Bible Student s Source Book, s. 987) Po přečtení těchto tří krátkých odstavců od kardinála Gibbonse každý pochopí význam neděle a úsilí katolické církve o její zachovávání ve Spojených státech na znamení křesťanského společenství. Co je znamením šelmy? Shrneme-li tedy obsah posledních čtyř kapitol, můžeme říci, že znamením šelmy je úmyslný, vědomý souhlas s nátlakem na svěcení neděle na konci času, což je v protikladu k jasnému světlu o sobotní otázce, ale v souladu s klasickým římským katolicismem. Znamení šelmy jako takové je potvrzením osobního charakteru, potvrzením promyšleného postoje proti Bohu. (Daniel & Revelation Committee Series, sv. 7, Symposium on Revelation - Book II, s. 118) V poslední kapitole jsme zjistili, že Boží pečeť je důkazem rozumového i duchovního zakotvení v pravdě. Znamení šelmy je naproti tomu důkazem promyšleného postoje zaměřeného proti Bohu. Až nastane doba zkoušek, jasně se projeví, co je znamením šelmy. Je to dodržování neděle. Jestliže někdo pozná pravdu, a přesto bude světit tento den jako svatý, ponese pečeť hříšného člověka, který pomýšlel změnit časy i zákony. (Ellen Whiteová, Letter 12, 1900, citováno z The Bible Commentary, sv. 7, s. 980) Kdy bude dáno znamení šelmy? Na základě studia jsme pochopili, že Boží pečeť a znamení šelmy bude dáno před ukončením zkoušky a před dopadem posledních sedmi ran, tedy před ukončením hlásání evangelia světu s nesmírnou mocí. Bible říká: A protož kdo umí dobře činit, a nečiní, hřích má. (Jk 4,17) Tisíce lidí zemřelo při dodržování neděle v domnění, že se jedná o biblickou sobotu. Ale lidé nebudou odsouzeni za to, co nevěděli. Mnozí zemřeli ve víře, že neděle je sobotou. Jestliže jsme rozumné bytosti a světlo poznání nás oslovilo, pak jsme za ně odpovědni. Když ale lidé neměli poznání, jaké obdržel Boží lid k otázce soboty, pak za svůj postoj nejsou odpovědni. Protože světlo poznání jim nikdy nebylo podáno, zemřeli bez odsouzení. (Ellen Whiteová, Review and Herald, 25. dubna 1893) Na otázku, kdy bude dáno znamení šelmy, E. Whiteová odpovídá: Když však bude zachovávání neděle přikázáno zákonem a svět bude seznámen s tím, co je sobota pravý den odpočinku, pak bude každý, kdo přestoupí Boží přikázání a bude poslouchat příkazy vydané Římem, uctívat papežství více než Boha. Bude uctívat římskou autoritu a moc, která vynutila zachovávání neděle, nařízené Římem. Bude uctívat šelmu a její sochu (obraz). Když lidé odmítnou ustanovení, o němž Bůh prohlásil, že je znamením jeho moci, a budou místo něho uctívat to, co Řím považuje za znamení své svrchovanosti, přijmou znak oddanosti šelmě cejch šelmy. Teprve až bude tato otázka lidem jasně vyložena a až lidé budou postaveni před volbu mezi Božími přikázáními a lidskými příkazy, tehdy ti, kdo přijmou lidskou autoritu, dostanou cejch šelmy. (Velké drama věků, s. 284, 285) Na konci času zůstanou jen dvě strany C. Mervyn Maxwell názorně líčí situaci našeho světa v okamžiku krize. Písmo jasně hovoří o tom, že v době konce si bude muset každý zvolit jednu nebo druhou stranu. Nikdo nebude moci být neutrální. 6 Z ráje do ráje

7 Jedna strana bude uctívat Stvořitele. (Zj 14,7) Druhá strana bude uctívat šelmu a její obraz. (Zj 13,12; 14,9; 16,2; 19,20) Jedna strana bude věrohodná a spolehlivá, v jejích ústech nebude nalezena lest. (Zj 14,5) Druhá strana přijme lež falešného proroka. (Zj 19,20) Jedna strana bude čistá a bez poskvrny. (Zj 14,4.5) Druhá bude opovrženíhodná, nevěrná, poskvrněná, budou v ní vrazi, smilníci, věštci, modloslužebníci a lháři. (Zj 21,8) Na jedné straně budou ti, jejichž jména jsou zapsána v knize života (Da 12,1), jména druhých budou z knihy života vymazána. (Zj 17,8) Na jedné straně nebudou moci kupovat ani prodávat, ale budou ochráněni před ranami. (Zj 13,17; 18,4) Na druhé straně budou moci kupovat i prodávat (po určitou dobu), ale postihnou je rány. (Zj 13,17; 14,9-11; 16,2) Jedna strana je složena z hostů, kteří se zúčastní Beránkovy radostné svatební večeře (Zj 19,9), druhá strana bude potravou dravcům, kteří se shromáždí ke strašné večeři velikého Boha. (Zj 19,17-21) Jedni chválí Boha a radostně zpívají v přítomnosti Beránka. (Zj 15,2-4; 14,3) Druzí Boha proklínají a v jeho přítomnosti prožívají muka. (Zj 16, ;14,9-11) Jedni vstupují do věčného království (Da 7,27; Zj 22,14), druhé postihuje věčný trest. (Zj 14,9-11) Jedni obdrželi Boží pečeť (Zj 7,1-3), druzí mají znamení šelmy. (Zj 13,16; 14,11) Nejjednodušším prostředkem, jak obdržet znamení šelmy v době jejího nástupu, je jít s proudem. Kdo uvěřil lži hada, že Boží zákony se nemusejí nebo nemohou zachovávat, ten se snadno přizpůsobí. Takový se dá ovlivnit znameními satana a jeho zázraky. (2 Te 2,9-12) Skloní se před jeho obrazem a obdrží znamení šelmy, které bude důkazem jeho podřízenosti a poslušnosti světské autoritě. Ale ti, kteří si v srdci uchovávají lásku k Ježíši, věří v něho (mají víru Ježíšovu) a naučili se vítězit tak, jak zvítězil on (Zj 3,21), zvolí si i za cenu ztráty vlastního života ctít Boha a sloužit Mu způsobem, jaký jim ukázal. Učiní nejdůležitější možné rozhodnutí, zvolí si věrnost svému Stvořiteli a Spasiteli. Tito odvážní se brzy ocitnou mezi zpívajícími na skleném moři. (Zj 15,1-5) (C. Mervyn Maxwell, Roman Catholicism and the United States, Daniel & Revelation Committee Series, sv. 7, Symposium on Revelation-Book II, s. 119, 120) Biblická proroctví nám skutečně poukazují na celý průběh lidských dějin. Všechny světové mocnosti vstupovaly na světovou scénu a jednaly na ní přesně tak, jak to Bůh předpověděl. A pak, přesně podle předpovědi, povstal malý roh z těch království, které vznikly dělením římského impéria. Tuto moc jsme identifikovali jako papežský Řím, římskokatolickou církev. Ta skutečně vládla světu po dobu let, než byla v roce 1798 smrtelně zraněna. Mnozí si mysleli, že nastal její konec, ale podle biblické předpovědi se její rána zahojila. Nyní celý svět se podivuje nad touto šelmou. Spojené státy skutečně povstaly jako nový národ a dozrávají do podoby nejmocnějšího národa na zemi jediné světové supervelmoci. Tyto dvě moci, papežství a Spojené státy mají převzít vedoucí úlohu v posledním jednání dramatu věků. Neděle přichází - vydal JUPOS Ušlechtilý charakter Ušlechtilý všestranný charakter se nedědí. Nepřijde k nám náhodou. Ušlechtilý charakter se získává osobním úsilím skrze zásluhy a milost Kristovu. Bůh dává schopnosti, totiž rozumové síly a my si vytváříme charakter. Je vytvářen tvrdým, nelítostným bojem s vlastním já. Jeden boj za druhým musí být veden proti zděděným sklonům. Sebe musíme přísně kritizovat a nesmíme dovolit, aby jediný nepříznivý povahový rys zůstal neopravený. MYP 99 Tak jako je Bůh čistý ve své sféře, tak má být i člověk čistý ve své. A také bude čistý, jestliže v něm bude Kristus, ta naděje slávy (Ko 1,27), neboť pak bude napodobovat Kristův život a vyzařovat Jeho charakter. GW 366 Bůh od nás očekává, že své charaktery budeme utvářet podle vzoru, který nám předložil. Máme klást cihlu za cihlou a přidávat milost k milosti, nalézat naše slabiny a napravit je podle daných pokynů. Je-li vidět ve zdi trhlinu, pak víme, že se stavením není něco v pořádku. I ve stavbě našeho charakteru jsou často vidět trhliny. Pokud nejsou tyto vady odstraněny, pak když přijde bouře při náporu zkoušek, dům spadne CG 165 7

8 SVĚDECTVÍ A PÍSMO PÍSMO A SVĚDECTVÍ Obsah Věroučný článek Je Ellen White Boží prorok? Inspirace Božího Slova Inspirace Svědectví Ellen White Vztah Svědectví a Písma Poselství pro poslední dobu Adventisté sedmého dne věří... Jedním z darů Ducha svatého je dar proroctví. Tento dar je příznačný pro církev ostatků a projevil se v díle E. G. Whiteové. Spisy této služebnice Páně jsou trvalým a významným ukazatelem k pravdě, jsou církvi pomocí, usměrněním, poučením i napomenutím. Jasně též potvrzují, že Písmo je měřítkem, kterým je třeba posuzovat každé učení i každou zkušenost. (Jl 2,28.29; Sk 2,14-21; Žd 1,1-3; Zj 12,17; 19,10) Základní věroučné výroky, 17 (262) Ačkoli příchodem hříchu skončila možnost mluvit s Bohem tváří v tvář (Iz 59,2), Bůh neukončil svůj důvěrný vztah s lidmi; naopak nalezl jiné způsoby, jak s nimi komunikovat. Svá povzbuzení, varování a napomenutí oznamoval prostřednictvím proroků. 2 Podle Písma je prorokem ten, kdo přijímá sdělení od Boha a předává jeho obsah Božímu lidu. 3 Proroci neprorokovali z vlastní iniciativy, nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha (2 Pt 1,21). Funkce daru proroctví v Novém zákoně. Nový zákon klade proroctví na přední místo mezi dary Ducha svatého. Jednou ho jmenuje na prvním a dvakrát na druhém místě mezi služebnostmi, které jsou pro církev nejužitečnější (viz Ř 12,6; 1 K 12,28; Ef 4,11). Věřící mají usilovat zvláště o tento dar (1 K 14,1.39). Nový zákon ukazuje, že proroci mají následující poslání: 4 1. Pomáhají při založení církve. Základem církve jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš (Ef 2,20). 2. Zahajují rozvoj křesťanské misie. Právě prostřednictvím proroků povolal Duch svatý apoštoly Pavla a Barnabáše na jejich první misijní cestu (Sk 13,1.2) a vedl je pak tam, kde měli jako misionáři pracovat (Sk 16,6-10). 3. Budují církev. Pavel říká: Kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. Proroctví je určeno lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení (1 K 14,4.3). Bůh dal církvi dar proroctví spolu s ostatními dary, aby věřící dokonale připravil k dílu služby k budování Kristova těla (Ef 4,12). 4. Sjednocují a chrání církev. Proroci pomáhají, abychom dosáhli jednoty víry, chrání církev proti falešnému učení, díky nim již nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu (Ef 4,14). 5. Varují před budoucími obtížemi. Když jeden z novozákonních proroků varoval před přicházejícím hladomorem, církev zorganizovala (265) pomoc pro ty, kdo při tomto hladomoru trpěli (Sk 11,27-30). Jiní proroci varovali apoštola Pavla, že bude v Jeruzalémě zatčen a uvězněn (Sk 20,23; 21, ). 6. Upevňují víru ve chvílích sporů. Při prvním církevním koncilu Duch svatý vedl církev k rozhodnutí ve sporné otázce, která se týkala spasení křesťanů z pohanů. Potom Duch svatý skrze proroky znovu věřící utvrdil v pravém učení. Když Judas a Silas oznámili členům církve rozhodnutí koncilu, bratry velmi povzbudili, a posílili svými slovy; vždyť i oni byli proroci (Sk 15,32). Dar proroctví v poslední době Mnoho křesťanů se domnívá, že dar proroctví přestal působit na konci apoštolské doby. Bible však 8 Z ráje do ráje

9 ukazuje, že církev potřebuje zvláštní Boží vedení v kritické době konce. To svědčí o stálé potřebě prorockého daru i po skončení novozákonní doby. Neexistuje žádný biblický důkaz, že by Bůh odňal církvi duchovní dary dříve, než splní svůj úkol. Podle apoštola je Pavla úkolem darů, abychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti (Ef 4,13). Protože církev tohoto stavu ještě nedosáhla, stále potřebuje všechny dary Ducha. Tyto dary, včetně daru proroctví, budou dále působit k užitku Božího lidu až do Kristova příchodu. Proto apoštol Pavel napomíná věřící: Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. (1 Te 5,19.20) A dále radí: Usilujte o duchovní dary, nejvíce pak o dar prorocké řeči. (1 K 14,1) Jan Křtitel dostal od Boha dar proroctví, aby oznámil Kristův první příchod. Podobně (266) lze očekávat, že Bůh znovu sešle prorocký dar, který bude oznamovat jeho druhý příchod, aby měl každý příležitost připravit se na setkání se Spasitelem. Prorok Joel předpovídá mimořádné vylití prorockého daru těsně před Kristovým příchodem. Říká: I stane se potom, že vyleji svého Ducha na všeliké tělo, a budou prorokovat synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívat budou, mládenci vaši vidění vídat budou. Rovněž na služebníky i na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého. A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dýmové. Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. (Jl 2,28-31) O prvních Letnicích došlo k významnému vylití Ducha. Petr citoval proroctví z knihy Joel a poukazoval na to, že Bůh zaslíbil, že takové požehnání přijde (Sk 2,2-21). Můžeme se však ptát, zda Joelovo proroctví dosáhlo svého konečného naplnění o Letnicích, nebo zda přijde ještě jiné, rozsáhlejší naplnění. Nemáme žádné důkazy o tom, že by znamení na slunci a na měsíci, o kterých Joel mluví, předcházela nebo následovala po vylití Ducha. Tato znamení se naplnila až o mnoho století později (viz kapitola 24 této knihy). Letnice byly tedy jakousi předzvěstí plného vylití Ducha před druhým příchodem. Podobně, jako v Palestině na podzim, krátce poté, co bylo zaseto obilí, přicházel raný déšť, tak i o Letnicích přineslo vylití Ducha svatého dary Ducha. Úplné a konečné naplnění Joelova proroctví odpovídá pozdnímu dešti, který přicházel na jaře, kdy obilí dozrávalo (Jl 2,23). Ke konečnému vylití Ducha svatého dojde těsně před druhým příchodem, potom, co se splní předpovězena znamení na slunci, měsíci a hvězdách (Mt 24,29; Zj 6,12-17; Jl 3,4). Podobně jako pozdní déšť i toto závěrečné vylití Ducha umožní, aby pozemská úroda dozrála (Mt 13,30.39) a každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání (Jl 2,31). Prorocký dar v církvi ostatku. Kapitola 12. v knize Zjevení mluví o dvou velkých obdobích pronásledování. Během prvního období, které (267) trvalo od roku 538 po Kr. do roku 1798 po Kr. (Zj 12,6.14; viz kapitola 12 této knihy), věrní věřící trpěli při krutém pronásledování. Těsně před druhým příchodem satan znovu zaútočí proti ostatnímu jejímu potomstvu, tj. ostatku, který se odmítl vzdát své věrnosti Kristu. Zjevení označuje věrné věřící, kteří tvoří ostatek jako ty, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova (Zj 12,17). Z pozdějšího rozhovoru mezi andělem a apoštolem Janem vyplývá, že výraz Ježíšovo svědectví označuje prorocké zjevení. 8 Téměř na konci knihy Zjevení se anděl představuje jako spoluslužebník tvůj i bratří tvých, kteří mají svědectví Ježíšovo (Zj 19,10; BK.) a služebník jako ty a tvoji bratří proroci (Zj 22,9). Z těchto dvou podobných vyjádření vyplývá, že jsou to proroci, kdo mají Ježíšovo svědectví. 9 To také vysvětluje andělovo prohlášení Ježíšovo svědectví je totiž Duch proroctví (Zj 19,10; Petrů). Ve svém komentáři k tomuto textu James Moffat napsal: Ježíšovo svědectví [to, co nese Ježíš] je [tvoří] duch proroctví. To...charakterizuje bratry držící se Ježíšova svědectví, jako nositele prorocké inspirace. Ježíšovo svědectví se tedy prakticky shoduje s tím, o čem svědčí Ježíš (Zj 22,20). Je to Ježíšovo sebezjevení (podle Zj 1,1 pochází od Boha), které vede křesťanské proroky. 10 Výraz duch proroctví se tedy může vztahovat na (1) Ducha svatého, který proroky inspiruje tím, že jim dává zjevení od Boha, (2) působení daru proroctví, nebo na (3) toho, kdo proroctví tlumočí. Dar proroctví, Ježíšovo svědectví církvi prostřednictvím proroka, 11 je příznačným rysem 9

10 PÍSMO A SVĚDECTVÍ církve ostatku. Prorok Jeremjáš spojuje zánik tohoto daru s bezzákonností zákona není; ani její proroci nemívají vidění od Hospodina (Pl 2,9). Zjevení ukazuje, že církev poslední doby bude vlastnit dva rozhodující znaky; její členové jsou ti, kteří ostříhají přikázání Boží a mají svědectví Ježíše Krista prorocký dar (Zj 12,17; Kral.). Bůh dal prorocký dar církvi při vyjití z Egypta, aby organizoval, vyučoval a vedl Boží lid (Sk 7,38). Skrze proroka vyvedl Hospodin Izraele z Egypta, skrze proroka nad ním držel stráž. (Oz 12,14) Nepřekvapuje tedy, že se tento dar objevuje i mezi těmi, kteří se účastní posledního vyjití z hříchem porušené planety Země do nebeského Kenaanu. Toto vyjití, které bude následovat po druhém příchodu, je závěrečným a úplným naplněním Iz 11,11: V onen den ještě podruhé (268) vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu. Pomoc v závěrečné krizi. Písmo ukazuje, že Boží lid prožije v posledních dnech pozemských dějin hněv draka, když se satan naposledy pokusí zničit tento lid (Zj 12,17). Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. (Da 12,1) Bůh, ve snaze pomoci svému lidu přežít tento nejintenzivnější boj v dějinách, ho ujišťuje ve své lásce, že nebude sám. Ježíšovo svědectví, Duch proroctví, je bezpečně povede k jejich konečnému cíli setkání s jejich Spasitelem při druhém příchodu. Následující ilustrace vysvětluje vztah mezi Biblí a pobiblickým působením prorockého daru: Předpokládejme, že se chceme vydat na cestu. Majitel lodi nám dá příručku pro orientaci a řekne, že obsahuje instrukce postačující pro celou cestu. Budeme-li na ně dbát, bezpečně se dostaneme do cílového přístavu. Na začátku plavby otvíráme naši příručku, abychom se dozvěděli, co obsahuje. Zjistíme, že její autor uvádí obecné principy, které by nás na naší cestě měly vést a prakticky poučit o nepředvídatelných situacích, které mohou během plavby nastat. Zároveň nám také říká, že poslední část naší cesty bude zvlášť nebezpečná, protože obrysy pobřeží se stále mění v důsledku pohyblivých písků a častých bouří. Ale pro tuto část cesty, říká, jsem pro vás zajistil lodivoda, který se s vámi setká a dá vám patřičné pokyny podle toho, jak to bude vyžadovat vzniklá situace a případná nebezpečí. Musíte jej respektovat. Podle uvedených pokynů jsme dospěli k oné nebezpečné době a lodivod skutečně přichází tak, jak bylo slíbeno. Když však nabízí své služby, staví se proti němu někteří členové posádky. My máme původní příručku s pokyny, říkají, a ta nám úplně stačí. Spoléháme na ni a pouze na ni, nechceme od tebe nic. Kdo nyní více dbá na původní příručku? Ti, kdo odmítli lodivoda, nebo ti, kdo ho přijali tak, jak je příručka informovala? Posuďte sami. 12 Funkce prorockého daru je v době konce stejná, jako byla v době apoštolů. Jeho posláním je vést k Bibli jako měřítku víry a života, vysvětlovat její učení a uplatňovat biblické principy v každodenním (269) životě. Tento dar působí při upevňování a budování církve a umožňuje jí vykonat Bohem určené poslání. Prorocký dar napomíná, varuje, vede a povzbuzuje jednotlivé věřící, chrání je stejně jako celou církev před odpadnutím a sjednocuje je na základě biblických pravd. Duch proroctví v Církvi adventistů sedmého dne Dar proroctví se projevil ve službě Ellen G. Whiteové, která patřila mezi zakladatele Církve adventistů sedmého dne. Obdržela inspirované rady pro Boží lid poslední doby. Svět na začátku devatenáctého století, kdy začala přinášet Boží poselství, byl světem mužů. Její prorocké povolání ji vystavilo kritickému zkoumání. Splnila biblická kritéria a svým prorockým darem sloužila po celých sedmdesát let. Od roku 1844, kdy jí bylo sedmnáct, až do své smrti v roce 1915, obdržela více než dva tisíce vidění. Během svého života žila a pracovala v Americe, Evropě a Austrálii, kde radila, organizovala novou práci, kázala a psala. Ellen Whiteová si nikdy nečinila nárok na to, aby byla označena za prorokyni, ale nic nenamítala proti tomu, když ji tak ostatní nazývali. Vysvětluje: V mládí mi byla položena otázka: Jsi prorok? Odpověděla jsem: Jsem posel Páně. Vím, že mne mnozí lidé označují za proroka, ale já si nečiním nárok na tento titul... Proč netvrdím, že jsem prorok? (271) Protože v těchto dnech mnozí lidé neohroženě tvrdí, že jsou proroky, a přitom jsou vlastně pohanou Kristova díla; navíc mé dílo zahrnuje mnohem víc, než naznačuje slovo prorok... Nikdy jsem netvrdila, že jsem prorokyně. Jestliže mne tak nazývají druzí, nepřu se s nimi. Mé dílo je však natolik rozmanité, že se nenazývám jinak než posel. 13 Duch proroctví a Bible. Spisy Ellen Whiteové nemají nahradit Bibli ani je 10 Z ráje do ráje

11 nelze stavět na stejnou úroveň s Písmem. Pouze Bible je jedinečným měřítkem, kterým musí být posuzovány její spisy a ostatní duchovní literatura. 1. Bible jako nejvyšší měřítko. Adventisté sedmého dne plně podporují reformační princip sola Scriptura (tj. jedině Písmo). Bible je svým vlastním vykladačem a jedině ona je také základem veškerého učení. Zakladatelé církve formulovali základní věroučné výroky na základě studia Bible. Své učení neodvozovali od vidění a spisů Ellen Whiteové. Jejím hlavním úkolem během rozvoje učení bylo vést k pochopení Bible a potvrdit závěry, ke kterým se došlo na základě studia Písma. 21 (274) Ellen Whiteová sama věřila a také učila, že Bible je nejvyšší normou pro církev. V její první knize vydané v roce 1851 napsala: Doporučuji ti, milý čtenáři, Boží slovo jako pravidlo tvé víry a života. Tímto slovem budeme souzeni. 22 Tento názor nikdy nezměnila. O mnoho let později napsala: Bůh ve svém slově svěřil lidem poznání nezbytné ke spasení. Písmo svaté je proto nutno přijímat jako směrodatné a neomylné zjevení Boží vůle. Je normou charakteru, zjevuje pravé učení a prověřuje zkušenosti. 23 Když Ellen Whiteová v roce 1909 ve svém posledním projevu na shromáždění delegátů Generální konference otevřela Bibli, pozvedla ji před shromážděním a řekla: Bratři a sestry, doporučuji vám tuto knihu. 24 Jako odpověď věřícím, kteří považují její spisy za určitý dodatek k Bibli, napsala: Vzala jsem vzácnou Bibli a obklopila jsem ji několika Svědectvími pro církev, které byly určeny Božímu lidu... Neznáte dobře Písmo. Pokud byste Boží Slovo studovali s touhou dosáhnout biblické úrovně, křesťanské dokonalosti, nepotřebovali byste Svědectví. Protože jste se neseznámili s Boží inspirovanou knihou, Bůh se vás snaží oslovit jednoduchými, přímými svědectvími, aby soustředil vaši pozornost na inspirovaná slova, která jste neposlouchali, a vybízí vás, abyste své životy uvedli do souladu s čistým a vznešeným učením Písma Vede k Bibli. Ellen Whiteová považovala za své poslání vést lidi zpět k Bibli. Napsala: Jen malá pozornost se věnuje Bibli, proto dal Pán menší světlo, které má vést muže a ženy k většímu světlu. 26 Uvedla: Slovo Boží může osvítit i tu nejtemnější mysl a ti, kdo mají touhu mu porozumět, mohou ho pochopit. Bez ohledu na to však někteří, kdo tvrdí, že studují Boží slovo, žijí v přímém rozporu s jeho nejjasnějším učením. Bůh dává jasná a adresná svědectví, aby lidi přivedl zpět ke slovu, kterým se neřídí, a aby byli bez výmluvy Radí při porozumění Bible. Ellen Whiteová chápala své spisy jako pomůcku k lepšímu porozumění Bible. Nejedná se o dodatečnou pravdu. Bůh skrze Svědectví zjednodušil velké pravdy, které již byly dány a svým způsobem je zpřístupnil lidem, aby jejich prostřednictvím probudil mysl a zapůsobil na lidi, a aby nikdo neměl výmluvu. Psaná svědectví nebyla dána proto, aby přinesla nové světlo, ale aby pronikavě zapůsobila na srdce již zjevenými inspirovanými pravdami Radí pro uplatnění biblických principů. Mnohé její spisy aplikují biblické rady pro každodenní život. Ellen (275) Whiteová napsala, že byla vedena k tomu, aby slovem i perem objasňovala obecné principy a zároveň upozorňovala na nebezpečí, chyby a hříchy některých věřících, aby byli všichni varováni, pokáráni a obdrželi radu. 29 Kristus své církvi takové prorocké vedení slíbil. Ellen Whiteová poznamenala: Tím, že Bůh zjevil lidem svou vůli skrze své slovo, se ovšem nestala stálá přítomnost a pomoc Ducha svatého zbytečnou. Naopak, náš Spasitel přislíbil Ducha, aby sděloval Slovo služebníkům Božím, aby objasňoval jeho učení a učil, jak je uvádět do života. 30 Výzva věřícím Proroctví ze Zjevení Jana, které říká, že Ježíšovo svědectví se projeví prostřednictvím ducha proroctví v posledních dnech pozemských dějin, vyzývá každého k tomu, aby nebyl lhostejný nebo nedůvěřivý, ale aby všecko zkoumal a držel se dobrého. Můžeme mnoho získat nebo ztratit podle toho, zda se podle této biblické pravdy řídíme. Jóšafat řekl: Věřte v Hospodina, svého Boha a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar. (2 Pa 20,20) Jeho slova jsou stejně pravdivá i dnes. (ASD věří, zkráceno ) Inspirace Božího Slova Abychom mohli dobře porozumět Bibli a také Svědectví Ellen White je dobré pochopit, jak Bůh působil na pisatele Bible. Následující řádky jsou převzaty z první kapitoly Inspirace prorockých pisatelů prvního svazku Vybraných poselství ze spisů Ellen White. 11

12 PÍSMO A SVĚDECTVÍ Svaté písmo odolává útokům satana, který se spojil s hříšnými lidmi, aby všechno, co je Božské povahy, zahalil mrakem a temnotou. Ale Hospodin uchovává tuto svatou Knihu svou podivuhodnou mocí v její současné podobě jako mapu nebo průvodce pro lidskou rodinu, aby jí ukazoval cestu do nebe. Avšak Boží projevy jsou natolik zjevně zanedbávány, že na (16) našem světě je jen málo těch, kteří mají Božské poznání Písem a to i z lidí, kteří si dělají právo vysvětlovat je ostatním. Jsou tu učení lidé, kteří mají vysoké vzdělání, ale tito pastýři přesto nepasou Boží stádce. Neberou v úvahu, že výjimečné vlastnosti Písem budou stále odhalovat své skryté poklady, podobně jako drahocenné klenoty jsou odhalovány jejich neustálým dobýváním. Lidská myšlení jsou různá. Lidé s odlišnou výchovou a myšlením mají různé dojmy ze stejných slov a pro jednoho člověka je těžké, aby předal druhému člověku jiného citového založení, vzdělání a myšlenkových návyků prostřednictvím jazyka přesně tutéž myšlenku, která je jemu samému jasná a zřetelná. Přesto pro upřímné a opravdové lidi může být natolik jednoduchá a prostá, aby si její význam mohli převést na všechny možné situace. Jestliže člověk, se kterým mluví, není upřímný a nebude chtít vidět a pochopit pravdu, obrátí svá slova a jazyk tak, aby to ve všem vyhovovalo jeho vlastním záměrům. Slova si vyloží mylně, podle svých vlastních představ, překroutí jejich pravý význam a pak se obklopí nevěrou a prohlásí, že všechny tyto názory jsou špatné. Toto je způsob, jak s mými spisy zacházejí ti, kteří si je přejí nechápat a překrucovat. Boží pravdu obrátí v lež. Právě takovým způsobem jako oni zacházejí se spisy v mých vydaných článcích a knihách, tak pochybovači a nevěrci zacházejí s Biblí. Čtou je podle svého přání, aby zvrátili, zneužili a úmyslně překroutili pravý význam sdělení. Prohlašují, že Biblí je možné dokázat všechno nebo nic a že každá sekta dokazuje správnost svého učení a že i ta nejrozmanitější učení lze dokázat z Bible. Pisatelé Bible museli vyjádřit své myšlenky lidskou řečí. Byla psána chybujícími lidmi. Tito lidé byli inspirováni Duchem svatým. Pro nedokonalé lidské chápání jazyka, pro zkaženost lidského myšlení, důmyslného v obcházení pravdy, mnozí čtou a chápou Bibli pro své uspokojení. Není pravda, že potíže jsou v Bibli. Politikové, kteří jsou proti vládě své doby, se hádají o paragrafy v knize zákona a mají protichůdné názory na jejich použití a na tyto zákony. Svatá Písma nebyla lidem dána jako jeden nepřerušený řetěz sdělení, ale část po části prostřednictvím následujících generací, podle toho, jak Bůh ve své prozřetelnosti viděl vhodnou příležitost zapůsobit na člověka v různých dobách a na různých místech. (20) Lidé psali, jak byli pohnuti Duchem svatým. Neboť nejprve je poupě, potom květ a potom ovoce, nejprve bylina, potom klas, potom plné obilí v klasu. To je přesně to, čím jsou pro nás biblická sdělení. V Písmech není vždy dokonalé uspořádání nebo očividná jednota. Kristovy zázraky nejsou podány v přesném pořadí, ale tak, jak nastávaly různé okolnosti, které si vyžadovaly toto Božské zjevení Kristovy moci. Pravdy Bible jsou jako ukryté perly. Musí se hledat a odkrývat horlivým úsilím. Ti, kteří se na Písma dívají pouze povrchně, budou se svou mělkou znalostí, o které si myslí, že je velmi hluboká, hovořit o rozporech Bible a zpochybňovat autoritu Písem. Ale ti, jejichž srdce jsou v souladu s pravdou a povinností, budou zkoumat Písma se srdcem připraveným přijmout Boží rady. Osvícené duše vidí duchovní jednotu, jednu úžasnou zlatou nit, vinoucí se celkem, ale vystopovat tuto drahou zlatou nit si vyžaduje trpělivost, přemýšlení a modlitbu. Ostré spory nad Biblí vedly ke zkoumání a odhalily vzácné drahokamy pravdy. Bylo prolito mnoho slz, obětováno mnoho modliteb, aby Hospodin otevřel chápání svého Slova. Bible nám nebyla dána ve vznešeném nadlidském jazyce. Ježíš, aby získal člověka tam, kde je, přijal lidství. Bible musí být dána v jazyce lidí. Všechno, co je lidské, je, lidé mají různého ducha. Vyjadřování a řeč nechápou všichni stejně. Řeči Písem někteří rozumí tak, aby to vyhovovalo jejich zvláštním úmyslům a důkazům. Předsudky, zaujatost a vášně mají velký vliv na to, aby zatemnily chápání a zmátly mysl dokonce i při čtení slov svatého Písma. Učedníci putující do Emaus potřebovali, aby jim někdo ukázal správný (21) výklad Písem. Ježíš šel s nimi zastřen a hovořil s nimi jako člověk. Začal u Mojžíše a proroků a ukazoval jim všechno, co se Ho týkalo, co se týkalo Jeho života, Jeho poslání, Jeho obětí, Jeho smrti, že to vše bylo přesně tak, jak předpovědělo Slovo Boží. Otevřel jejich chápání, aby mohli porozumět Písmům. Jak rychle roztáhl od sebe smotané konce a ukázal jednotu a Božskou věrnost Písem. Kolik lidí v těchto dobách potřebuje, aby jim byla mysl otevřena. Bible je psána inspirovanými lidmi, ale není to 12 Z ráje do ráje

13 Boží způsob myšlení a vyjadřování. Je to způsob lidský. Bůh není představen jako pisatel. Lidé často řeknou, že takový výraz by Bůh nepoužil. Ale Bůh se nedává v Bibli soudit ve slovech, v myšlení a ve způsobu vyjadřování. Pisatelé Bible byli Božími písaři, ne Jeho perem. Podívejte se na různé pisatele. Inspirována nebyla slova Bible, ale lidé. Inspirace se netýká slov člověka nebo jeho výrazů, ale člověka samotného, který je pod vlivem Ducha svatého prostoupen myšlenkami. Ale slova získávají vtisk toho určitého ducha. Božský duch se rozlévá. Božský duch a vůle se pojí s lidským duchem a vůlí, takže sdělení člověka jsou slovem Boha. MS 24, 1886 (psáno v Evropě roku 1886) Strom je velmi pestrý, stěží na něm najdeme dva stejné listy. A přesto tato rozmanitost přispívá k dokonalosti stromů jako celku. V naší Bibli se můžeme ptát: Proč musel Matouš, Marek, Lukáš a Jan v evangeliích a proč Lukáš ve Skutcích apoštolů a řada pisatelů v epištolách rozebírat stejnou věc? Hospodin dal své slovo právě takovým způsobem, jakým si přál, aby bylo dáno. Dal je skrze různé pisatele, z nichž každý měl svou vlastní osobitost, přestože se zabýval stejnými dějinami. Jejich svědectví jsou sestavena do jediné Knihy a podobají (22) se svědectvím ve společném shromáždění. Nepředstavují věci stejným způsobem. Každý má svou vlastní zkušenost a tato rozmanitost rozšiřuje a prohlubuje poznání, které je vysvětleno tak, aby je mohli pochopit různí lidé. Vyjádřené myšlenky nejsou jednotvárné, jako by byly vlity do železné formy, i na poslech jsou jakoby stejné. V takové jednotvárnosti by se ztratil půvab a příznačná krása. Stvořitel všech myšlenek může vtisknout stejnou myšlenku do vědomí různých lidí, ale každý ji může vyjádřit jiným způsobem, a přece bez rozporů. Skutečnost, že tento rozdíl existuje, nás nemá uvádět do rozpaků nebo zmatků. Málokdy se stává, že se dva lidé dívají na pravdu a vyjadřují ji přesně stejným způsobem. Každý se zabývá zvláštními problémy, jak je na ně vnímavý, podle svého založení a vzdělání. Sluneční světlo dopadající na různé předměty dává těmto předmětům různý odstín. Prostřednictvím inspirace svým Duchem dal Hospodin svým apoštolům pravdu, aby ji vyjádřili podle rozvoje svého ducha svatým Duchem. Ale jejich mysl není omezena ani vtěsnána do určité formy. Letter 53, Nikdo nemá vynášet soud nad Božím Slovem (23) V modlitebně (v Battle Creeku) i na vysoké škole se vyučuje předmět inspirace a smrtelní lidé si přivlastňují právo říkat, že některé věci v Písmech byly inspirovány a některé ne. Bylo mi ukázáno, že Hospodin neinspiroval články o inspiraci, uveřejněné v Review (Odkaz se týká řady článků, jejichž autor obhajoval názor o rozdílech ve stupních inspirace. Viz RH ), ani neschválil, aby se doporučovaly naší mládeži na vysoké škole. Když se lidé odvažují kritizovat Boží Slovo, odvažují se na posvátnou, svatou půdu, a raději by měli s bázní a třesením uznat svoji moudrost za pošetilost. Bůh nepověřil nikoho tím, aby pronášel soud nad Jeho Slovem, aby vybíral některé věci jako inspirované a zavrhoval ostatní jako neinspirované. Se svědectvím se zachází stejným způsobem, ale to není Boží dílo. Letter 22, (1 SM zkráceno 15 23) Inspirovanost Svědectví Ellen Whiteové Když se seznámíme s tím, jak Bůh použil člověka při psaní Bible, můžeme se seznámit s tím, jak Bůh použil Ellen White. Když srovnáme tyto dvě věci a poznáme shodu v Božím působení při zaznamenávání Božího poselství pro lidi, věřím, že to přinese mnoha lidem větší důvěru v inspirované Boží Slovo skrze Ellen White. Další řádky jsou vybrány z druhé kapitoly Ellen G. Whiteová a její spisy z prvního svazku Vybraných poselství ze spisů Ellen Whiteové. Bible poukazuje na Boha jako na svého autora, a přesto byla psána lidskýma rukama. Rozmanitým slohem svých jednotlivých knih prozrazuje příznačné povahové vlastnosti několika pisatelů. Všechny zjevené pravdy jsou vdechnuté Bohem [2Tm 3,16], přesto jsou však vytvářeny slovy lidí. Nekonečný Bůh rozlévá skrze svého Ducha svatého světlo do myslí a srdcí svých služebníků. Dává sny a vidění, symboly a obrazy a právě ti sami, jimž byla pravda takto zjevena, převádějí myšlenku do jazyka lidí. Jednotlivé knihy Bible byly psány v různých dobách, a protože byly psány lidmi, kteří se od sebe lišili svým postavením a zaměstnáním i duševním a duchovním nadáním, přinášejí tyto knihy ostré rozdíly ve slohu, stejně jako je rozmanitá povaha 13

14 PÍSMO A SVĚDECTVÍ předmětů, které odhalují. Různí pisatelé používají různé výrazové prostředky. Jeden často předkládá tutéž pravdu výrazněji než druhý. A protože několik pisatelů píše o jedné věci z různých pohledů a souvislostí, může se povrchnímu, nepozornému nebo zaujatému čtenáři zdát, že jde o rozpor nebo nesrovnalost tam, kde přemýšlivý, zbožný student, který se na tuto věc dívá bez předsudků, rozeznává skrytý soulad. Když je pravda překládána různými jednotlivci, rozvinuje se ve své rozmanitosti. Na jednoho pisatele silněji zapůsobila jedna stránka věci, chopí se těch situací, které jsou v souladu s jeho zkušeností a schopností vnímat je i porozumět jim. Další (26) se zastaví v jiném okamžiku A každý z nich pod vedením Ducha svatého přináší to, co nejmocněji zapůsobilo na jeho mysl na každého jiná stránka pravdy, ale skrze všechny dokonalý soulad. A pravdy, takto zjevené, se spojují v dokonalý celek, přizpůsobený řešit potřeby lidí ve všech životních okolnostech a situacích. Bohu se zalíbilo sdělit svou pravdu světu pomocí lidských poslů a On sám je skrze svého Ducha svatého povolal a uschopnil k tomuto dílu. Vedl jejich mysl při výběru toho, co mají mluvit, a toho, co mají psát. Poklad byl svěřen hliněným nádobám, přesto však pochází z nebe, a přesto je to svědectví Boží, a poslušné, věřící Boží dítě v něm spatřuje slávu nebeské moci, plné milosti a pravdy. Nedotknutelnost Svědectví Mnozí omlouvají svůj nezájem o svědectví těmito slovy:,sestru Whiteovou ovlivňuje její manžel; svědectví jsou utvářena jeho duchem a úsudkem. Jiní se snaží ode mne získat něco, co by jim umožnilo ospravedlnit si své jednání a posílit svůj vliv. (27) Právě tehdy jsem se rozhodla, že z mého pera již nevyjde nic, dokud v církvi nebude vidět Boží moc působící obrácení. Ale Hospodin vložil břímě na mou duši. Pracovala jsem pro vás se vší horlivostí. Kolik to stálo mého manžela i mě, to řekne věčnost. Cožpak neznám stav církve, když mi Hospodin po léta znovu a znovu předkládá jednotlivé případy? Byla dávána opakování, a přesto nebylo vidět změnu. A ještě nyní, když Vám posílám varovné a káravé svědectví, mnozí z Vás prohlašují, že je to pouze názor sestry Whiteové. Tímto urážíte Ducha Božího. Víte, jak se Hospodin projevuje skrze Ducha proroctví. Přede mnou přešla minulost, přítomnost a budoucnost. Byly mi ukázány tváře, které jsem nikdy neviděla, a po letech, když jsem je uviděla, poznala jsem je. Byla jsem probuzena ze spánku tím, že jsem živě vnímala věci, které šly napříč světadílem a přišly v kritické chvíli a zabránily velkému neštěstí na Božím díle. To bylo mou prací po mnoho let. Nějaká moc mne pobízela k tomu, abych kárala a vytýkala nepravosti, na které jsem ani nepomyslela. Je tato práce posledních třiceti šesti let shůry, nebo zezdola? Když jsem jela do Colorada, byla jsem kvůli vám tak obtížena, že při své slabosti jsem napsala mnoho stránek, které se měly číst na vašem stanovém shromáždění. Slabá a roztřesená jsem vstala ve tři hodiny ráno, abych vám napsala. Bůh mluvil skrze hlínu. Mohli byste říci, že tímto spojením byl jenom dopis. Ano, byl to jenom dopis, ale našeptaný Duchem Božím, aby před vaši mysl přinesl to, co mi bylo ukázáno. V těchto dopisech, které píši, ve svědectvích, která přináším, vám předkládám to, co předložil Hospodin mně. Do novin nepíši jediný článek, vyjadřující pouze mé vlastní myšlenky. Jsou tím, co přede mnou Bůh otevřel ve vidění vzácnými paprsky světla zářícími od trůnu. Který hlas uznáte za hlas Boží? Jakou moc má Hospodin v záloze, aby napravil vaše chyby a ukázal vám vaše jednání takové, (28) jaké je? Jakou mocí má pracovat v církvi? Jestliže odmítáte věřit, dokud nebude odstraněn každý stín nejistoty a každá možnost pochybnosti, neuvěříte nikdy. Pochybnost, která si vyžaduje dokonalé poznání, se nikdy nepoddá víře. Víra se zakládá na svědectví, ne na důkazech. Hospodin od nás požaduje, abychom poslouchali hlas povinnosti, zatímco všude okolo nás jsou jiné hlasy, které nás nutí jít opačnou cestou. Od nás si to vyžaduje napjatou pozornost, abychom rozlišili hlas, který mluví z Boha. Musíme si odříkat a zvítězit nad svými náklonnostmi a poslechnout hlas svědomí bez nějakého dohadování nebo kompromisů, neboť jinak jeho našeptávání ustane a ovládnou nás vůle a pudy. Slovo Hospodinovo přichází k nám ke všem, kteří nevzdorujeme jeho Duchu tím, že bychom ho nechtěli slyšet a poslouchat. Tento hlas je slyšet ve varováních, radách i výčitkách. Je to Hospodinovo poselství světla jeho lidu. Jestliže čekáme na hlasitější volání a lepší příležitosti, světlo může být odňato a my ponecháni v temnotě. Moji bratři, s bolestí musím říci, že váš hřích, totiž že zanedbáváte to, abyste chodili ve světle, vás zahalil temnotou. Nyní jste možná upřímní, když nepoznáváte a neposloucháte světlo; pochybnosti, které jste pěstovali a nepozornost 14 Z ráje do ráje

15 k Božím požadavkům zaslepily vaše vnímání tak, že temnota je pro vás nyní světlem a světlo temnotou. Bůh vás prosil, abyste šli kupředu k dokonalosti. Křesťanství je náboženství pokroku. Světlo od Boha je plné a bohaté, čekající, jestli ho budeme chtít. Ať Hospodin dá jakékoliv požehnání, vždy má ještě nekonečnou zásobu, nevyčerpatelný zdroj, z něhož můžeme čerpat. Pochybovačnost může se svatými požadavky evangelia zacházet s úšklebky, výsměchem nebo popíráním. Duch světáctví může mnohé pohltit a některé ovládnout; dílo Boží však může položit základ jenom s velkým vypětím a stálou obětí, ale nakonec přece zvítězí. Heslo zní: jděte vpřed; splňte svou osobní povinnost a všechny důsledky ponechejte v rukou Božích. Jestliže jdeme vpřed tam, kam nás vede Ježíš, uvidíme jeho vrcholné vítězství, budeme (29) sdílet jeho radost. Musíme mít podíl na těžkostech, jestliže nosíme korunu vítězství. Stejně jako Ježíš musíme být zdokonalení utrpením. Kdyby byl Kristův život pohodlným životem, mohli bychom se klidně oddat lenošení. Ale protože byl Jeho život poznamenán ustavičným sebezapíráním, utrpením a sebeobětováním, nebudeme si stěžovat, jestliže jsme Jeho spoluúčastníky. Můžeme jít bezpečně po té nejtemnější stezce, jestliže máme za svého průvodce Světlo světa. Když mi Hospodin naposledy předložil váš případ a oznámil mi, že jste nedbali na světlo, které vám bylo dáno, vyzval mne, abych k vám hovořila otevřeně v jeho jménu, protože se proti vám roznítil jeho hněv. Byla mi řečena tato slova:,tvé dílo ti určil Bůh. Mnozí nebudou slyšet Velkého učitele; mnozí se nenapraví, protože jsou spravedliví ve svých vlastních očích. Ale přesto jim přines kárání a varování, které ti budu dávat, ať už je uslyší, nebo ať si je nechají ujít. V souvislosti s těmito citáty si znovu prostuduj článek Podstata a vliv Svědectví ve 5T Úryvek, který cituješ ze Svědectví číslo 31 (svazek 5, str. 67), je správný: V těchto dopisech, které píšu, ve svědectvích, která přináším, předkládám vám to, co mi předložil Hospodin. Nepíšu na papír jediný článek, vyjadřující pouze mé vlastní myšlenky. Píšu to, co přede mnou Bůh otevřel ve viděních drahocenné paprsky světla zářící z trůnu. To platí o článcích v našich novinách a v mnohých svazcích mých knih. Byla jsem poučena v souladu se Slovem o zásadách Božího Zákona. Byla jsem poučena o tom, jak vybírat z Kristových naučení. Nejsou postoje zaujímané v mých spisech, v souladu s učením Ježíše Krista? Posel Páně Brzy ve svém mládí jsem byla několikrát dotazována: Jsi prorok? Vždy jsem odpověděla, že jsem poslem Páně. Vím, že mnozí mě nazývají prorokem, ale nedělám si na toto označení žádný nárok. Můj Spasitel mě označil za svého posla. Poučil mne: Tvým dílem je přinášet mé Slovo. Vyvstanou podivné věci a ve tvém mládí jsem tě oddělil, abys nesla poselství chybujícím, abys přinášela slovo před nevěřící a perem a hlasem kárala ze Slova skutky, které nejsou správné. Napomínej ze Slova. Otevřu ti své Slovo. Nebude to pro tebe cizí jazyk. V pravé výmluvnosti, jednoduchosti, hlasem a perem budou poselství, která dávám, slyšena od člověka, který se nikdy neučil ve školách. Můj Duch a má moc budou s tebou. Neboj se člověka, neboť můj štít tě ochrání. Nejsi to ty, kdo mluví, je to Hospodin, který dává poselství výstrahy a napomenutí. Nikdy, za žádných okolností, se neuchyluj od pravdy. Dávej světlo, které ti dám já. Poselství pro tyto poslední dny budou napsána do knih a budou tak zvěčněna, aby svědčila proti těm, kteří se kdysi radovali ve světle, ale byli svedení k tomu, aby se ho vzdali kvůli svůdným vlivům zla. Proč netvrdím, že jsem prorok? Protože v těchto dnech jsou mnozí, kteří tvrdí, že jsou proroky, pohanou Kristova díla; a protože mé dílo zahrnuje mnohem víc, než co znamená slovo prorok. Když mi tato práce byla dána poprvé, prosila jsem Hospodina, aby toto břímě vložil na někoho jiného. Tato práce byla tak (33) rozsáhlá, široká a hluboká, že jsem měla strach, že ji nezvládnu. Ale svým Duchem svatým mně Hospodin umožnil vykonávat práci, kterou mi uložil. Žádná vychloubačná tvrzení Tvrdit, že jsem prorokyní, to je něco, co jsem nikdy nedělala. Jestliže mne ostatní nazývají tímto jménem, nehádám se s nimi. Ale moje dílo v sobě zahrnuje tolik směrů, že se nemohu nazvat jinak, než posel, který byl poslán přinášet poselství od Hospodina jeho lidu a pozvednout dílo po všech stránkách, na které mi ukáže. (35) Když jsem byla naposledy v Battle Creeku, řekla jsem před velkým shromážděním, že netvrdím, že jsem prorokyní. Dvakrát jsem poukázala na tuto věc a pokaždé jsem záměrně říkala: Netvrdím, že jsem prorokyní. Pokud jsem hovořila jinak, ať nyní všichni porozumí, že jsem měla v úmyslu říci právě to, že si nedělám nárok na titul proroka nebo prorokyně. 15

16 PÍSMO A SVĚDECTVÍ Chápala jsem, že mnohým záleželo na tom, aby věděli, zda sestra Whiteová zastává stejné názory, jaké zastávala před léty, když ji slyšeli mluvit v lesíku sanatoria v Tabernacle a na stanových shromážděních konaných v předměstích Battle Creeku. Ujistila jsem je, že poselství, které přináší dnes, je shodné s tím, co jsem přinášela po 60 let své veřejné služby. Má pro Mistra konat stejnou službu, jaká na ni byla vložena v jejím dívčím věku. Dostává naučení od stejného Učitele. Jsou jí dávány příkazy: Oznam ostatním, co jsem ti zjevil. Napiš poselství, která ti dávám, aby je lidé mohli mít. A právě o to ona usilovala. Napsala jsem mnoho knih, a ty se dostaly do širokého oběhu. Sama od sebe jsem nemohla v těchto knihách vykládat pravdu. Ale Hospodin mi dává pomoc svého svatého Ducha. Tyto knihy podávající poučení, které mi dal Hospodin během minulých šedesáti let, obsahují světlo z nebe a snesou zkoušku, jakou je jejich zpytování. Ve věku 78 let stále ještě pracuji. Všichni jsme v rukou Hospodinových. Důvěřuj mu, neboť ví, že nikdy neopustí ani se nevzdá těch, kdo v něj vložili svou důvěru. Odevzdala jsem se do jeho péče. Protože děkuji tomu, kterýž mne zmocnil, Kristu Ježíši, Pánu našemu, že mne za věrného soudil, aby mne v službě té postavil [1Tm 1,12]. RH Dílo proroka a ještě víc Během kázání jsem řekla, že netvrdím, že jsem prorokyní. Někteří byli tímto prohlášením překvapeni. A přesto, že k tomu (36) bylo řečeno již tolik, chci podat vysvětlení. Ostatní mě nazývali prorokyní, ale já jsem si tento titul nikdy nepřivlastňovala. Nikdy jsem neměla pocit, že je mou povinností takto se označovat. Ti, kteří směle prohlašují, že jsou v tomto našem dni proroky, ti jsou často pohaněním Kristova díla. Moje práce zahrnuje mnohem více, než znamená toto jméno. Pokládám se za posla, kterého Hospodin pověřil poselstvím pro jeho lid. Letter 55, Nyní jsem usměrňována, abych se ve své práci nenechala zdržovat těmi, kteří se zaplétají do domněnek ohledně podstaty tohoto díla, jejichž mysl bojuje s mnoha spletitými problémy, které souvisejí s domnělou prací proroka. Moje poslání v sobě zahrnuje práci proroka, ale tímto nekončí. Zahrnuje mnohem víc, než může pochopit mysl těch, kteří zasévají semeno nevěry. Letter 244, (Adresováno starším ve sboru v Battle Creeku.) Přijímání a předávání světla Protože často dostávám dotazy na můj stav ve vidění, a když z něho vyjdu, chtěla bych říci, že když Hospodin považuje za vhodné dát mi vidění, jsem brána do přítomnosti Ježíše a andělů a jsem cele vzdálena pozemským věcem. Nemohu vidět dále, než mi ukazuje anděl. Moje pozornost je často nasměrována k dějům, odehrávajícím se na zemi. Občas jsem přenesena daleko do budoucnosti a je mi ukázáno, co se má stát. Potom jsou mi ukázány věci tak, jak se odehrály v minulosti. Když vyjdu z vidění, nevzpomínám si okamžitě na všechno, co jsem viděla, a není mi to jasné do té chvíle, dokud nepíši, potom děj přede mnou vyvstane tak, jak byl ukázán ve vidění a já mohu psát zcela plynule. Někdy jsou věci, které jsem viděla, přede mnou schovány, když z vidění vyjdu. Nemohu si je ve své mysli vyvolat, dokud nejsem přivedena před společnost, na kterou se toto vidění vztahuje, potom věci, které jsem viděla, vyvstanou v mé mysli v původní síle. Na Duchu Hospodinově jsem při předávání či psaní vidění právě tak závislá, jako přitom, když mám vidění. (37) Je pro mne nemožné, vybavit si věci, které mi byly ukázány, pokud je Hospodin přede mne nepostaví v době, kdy si On přeje, abych je předávala nebo psala. 2SG 292, 293 (1860). Ačkoliv jsem při psaní mých vidění stejně závislá na Duchu Hospodinově, jako když je dostávám, přesto slova, která používám při popisování toho, co jsem viděla, jsou má vlastní. Pouze slova, která ke mně promlouval anděl, vždy píši do uvozovek. RH Bývá kladena otázka: Jak to sestra Whiteová u záležitostí, o nichž mluví tak rozhodně, jako kdyby měla oprávnění říkat tyto věci, ví? Hovořím tak proto, že problesknou mou myslí, když je v rozpacích, jako blesk temným mračnem za běsnění bouře. Některé děje, které mi byly představeny již před lety, mi nezůstaly v paměti, ale když je potřeba poučení, které mi bylo tenkrát dáno, někdy dokonce když stojím před lidmi, paměť se zostří a zjasní jako záblesk blesku a přinese na mysl přesně toto zvláštní poučení. V takových chvílích nemohou upustit od toho, abych neřekla věci, které osvítily mou mysl, ne proto, že bych měla nějaké nové vidění, ale proto, že to, co mi bylo předloženo již před léty, bylo přesvědčivě vyvoláno znovu v mé mysli. The Writing and Sending Out of the Testimonies, p Z ráje do ráje

17 Žádné právo na neomylnost Mnoho věcí se musíme naučit a mnoho, mnoho odnaučit. Jedině Bůh a nebe jsou neomylní. Ti, kteří si myslí, že se nikdy nebudou muset vzdát svých hýčkaných názorů, nikdy nebudou mít příležitost změnit postoj, ti budou zklamáni. Tak dlouho, dokud se s rozhodnou úporností budeme držet svých vlastních myšlenek a postojů, tak dlouho nebudeme moci dojít k jednotě, za kterou se modlil Kristus. RH (1 SM 25 37, zkráceno) Postoje ke svědectvím (40) Pokud z vás někoho trápí, proč mnozí adventisté a z nich mnoho kazatelů nestuduje Boží poselství dané Božímu lidu pro dobu konce, pak vám snad odpoví následná pasáže vybrané z třetí kapitoly Postoje ke svědectvím z prvního svazku Vybraných poselství ze spisů Ellen Whiteové. Prvotní prohlášení Viděla jsem stav některých, kteří zastávali přítomnou pravdu, ale brali na lehkou váhu vidění způsob, který si Bůh zvolil k tomu, aby vyučoval na několika příkladech ty, kteří se uchýlili od biblické pravdy. Viděla jsem, že když bojují proti viděním, nebojují proti červu slabému nástroji, skrze něhož mluvil Bůh ale proti Duchu svatému. Viděla jsem, že je to malichernost mluvit proti nástroji, ale je nebezpečné opovrhovat Božími slovy. Viděla jsem, že když byli v bludu a Bůh se rozhodl ukázat jim jejich omyly skrze vidění a oni Boží vyučování skrze vidění brali na lehkou váhu, budou ponecháni, aby se vydali svou vlastní cestou a zabředli do bludu a domnívali se přitom, že mají pravdu, dokud nezjistí, že je příliš pozdě. Potom jsem je slyšela v čase soužení volat ve smrtelném zápase k Bohu: Proč jsi nám neukázal naši špatnost, abychom se mohli napravit a být připraveni pro tuto dobu? Potom na ně anděl ukázal a řekl: Můj Otec učil, ale vy jste nebyli učenliví. Mluvil skrze vidění, ale vy jste Jeho hlas brali na lehkou váhu, a On vás odevzdal vašim vlastním cestám, abyste byli naplněni svými vlastními skutky. Broadside, To those Who Are Receiving the Seal of the Living God, Bezpečné pravidlo pro závěrečné dny (41) V posledních padesáti letech k nám bylo přineseno bohatství morálního vlivu. Skrze svého svatého Ducha k nám neustále přicházel ve varování a pokynech hlas Boží, aby upevnil víru věřících v Du- cha proroctví. Znovu a znovu přicházelo slovo: Piš věci, které jsem ti dal na utvrzení víry mého lidu v postavení, které zaujal. Čas a zkoušky nevyprázdnily tento pokyn, ale přes roky utrpení a sebeobětování upevnily pravdu daných svědectví. Pokyn, který byl dán v prvotních dnech poselství, má být střežen jako bezpečný pokyn k následování v těchto jeho závěrečných dnech. Ti, kteří jsou lhostejní k tomuto světlu a pokynu, nesmí očekávat, že uniknou nástrahám, o kterých jsme jasně řekli, že způsobí to, že odpůrci světla zakopnou a padnou a chytnou se do léčky a zemřou. Budeme-li pečlivě studovat druhou kapitolu Židům, poznáme, jak je důležité vytrvale se držet každé zásady pravdy, která byla dána. RH Výčet různých názorů Brzy bude vynaloženo veškeré možné úsilí znehodnotit a převrátit pravdy svědectví Ducha Božího. Musíme mít v pohotovosti připravena jasná, přímá poselství, která od roku 1846 přichází Božímu lidu. Budou takoví, kteří s námi byli kdysi jednotní ve víře, kteří budou vyhledávat nová, neznámá učení, něco nezvyklého a vzrušujícího, co by předložili lidu. Budou předkládat všechny myslitelné klamy a předkládat je tak, jako by přicházely od sestry Whiteové, aby mohli zlákat duše. Ti, kteří pokládají světlo, které dal Hospodin, za obyčejnou věc, nebudou mít z uděleného pokynu prospěch. Někteří se vzdají své víry a budou popírat pravdu poselství a označovat je za podvod. (42) Někteří je budou zesměšňovat, a tak budou pracovat proti světlu, které Bůh dává po celá léta, a ti, kteří jsou slabí ve víře, budou takto svedeni. Ale ostatním poselství velmi pomohou. I když nejsou osobně adresovány jim, napraví se a budou vedeni k tomu, aby se stranili výslovně označeného zla. Duch Hospodinův bude v tomto poučení a pochybnosti, které jsou v mnoha myslích, budou odstraněny. Sama svědectví budou klíčem, který vysvětlí daná poselství, stejně jako Písmo je vysvětleno Písmem. Mnozí budou s dychtivostí číst poselství, kárající zlo, aby mohli poznat, co mají dělat, aby byli spaseni. Nadejde světlo v jejich myšlenkách a Duch osvítí mysl, když bude biblická pravda zřetelně a jednoduše představena v poselstvích, která Bůh posílá svému lidu od roku Tato poselství mají najít své místo v srdcích, a nastane obrácení. Letter 73,

18 PÍSMO A SVĚDECTVÍ Nebezpečí kritizování inspirovaných poselství Někteří posuzují Písma a prohlašují, že ta či ona stať není inspirována, protože nepůsobí uspokojivě na jejich mysl. Nemohou je uvést do souladu se svými filozofickými a vědeckými názory falešně nazvaného umění [1Tm 6,20]. Ostatní z rozličných důvodů zpochybňují části Božího Slova, takto mnozí zaslepeně chodí tam, kde připravil cestu nepřítel. Není tedy výsadou žádného člověka vynášet soud nad Písmy, soudit nebo odsuzovat jakoukoliv část Božího Slova. Když si to někdo troufne, satan vytvoří takovou atmosféru, kterou, když bude dýchat, zakrní jeho duchovní růst. Když se člověk cítí natolik moudrý, že si odvažuje rozpitvávat Boží slova, jeho moudrost je u Boha pokládána za bláznovství. Když pozná víc, bude se domnívat, že musí poznat všechno. Ale jeho prvořadým úkolem je, stát se učenlivým. Učte se ode mne, říká Velký Učitel, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí duším svým [Mt 11,29]. Vy, kteří vzděláváte sebe a ostatní v duchu kritizování a obviňování, pamatujte, že napodobujete satanův příklad. Když to vyhovuje vašemu záměru, zacházíte se Svědectvími, jakoby jste jim věřili a citujete z nich, abyste podepřeli nějaké tvrzení, které si přejete prosadit. Ale co tehdy, když je dáno světlo, aby napravilo vaše omyly? Přijmete světlo i potom? Když Svědectví mluví proti vašim myšlenkám, zacházíte s ním velmi lehkomyslně. (43) Nikomu nepřináleží pronášet ani slůvko pochybnosti, které by pracovalo jako jed v jiných myslích a otřásalo jejich důvěrou v poselství, která dal Bůh, která pomáhala při položení základu tohoto díla a provází je až do dnešního dne. Napomínáním, výstrahami, napravováním a povzbuzováním. Všem, kteří se postavili na cestu Svědectví, bych chtěla říci: Bůh dal poselství svému lidu a jeho hlas bude slyšet, ať už slyšíte, nebo si je necháte ujít. Váš odpor mi neublížil, ale vy musíte vydat počet Bohu nebe, který posílá tato varování a poučování, aby udržel svůj lid na správné cestě. Budete se mu muset zodpovídat za svou slepotu, za to, že jste kamenem úrazu na cestě hříšníků. K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře [Iz 8,20]. Dokonce i dílo Ducha svatého na srdce má být zkoušeno Božím Slovem. Duch, který inspiroval Písma, vždy povede k Písmům. General Conference daily Bolletin, Zpochybňování Svědectví (Výňatek z kázání na Generální konferenci z r. 1883, který se objevuje v Zápisníkových letácích) Když najdete lidi zpochybňující svědectví, hledající na nich chyby a snažící se odvrátit lid z jejich vlivu, buďte ujištěni, že skrze ně nepracuje Bůh. Je to jiný duch. Pochybnost a nevěru pěstují ti, kteří nechodí obezřetně. Trápí je svědomí, že jejich život nevydrží zkoušku Ducha Božího, mluvícího k nim skrze Slovo nebo skrze svědectví Ducha, který by je přivedl ke Slovu. Místo toho, aby začali svým vlastním srdcem a přišli do souladu s čistými zásadami evangelia, vyhledávají chyby a odsuzují právě ty prostředky, které Bůh zvolil, aby připravil lid k tomu, aby obstál v den Hospodinův. Ti, kteří mají nejvíce řečí proti svědectvím, jsou většinou ti, kteří je nečetli, právě tak jako ti, kteří se chlubí nevírou v Bibli, mají malé poznání z jejího učení. Vidí, že je odsuzuje (46) a když ji zavrhnou, dává jim to pocit bezpečí v jejich hříšném životě. Okouzlující moc bludu V bludu a nevěře je něco, co svádí a okouzluje mysl. Zpochybňovat, pochybovat a pěstovat nevěru, abychom se omlouvali, když scházíme z přímé cesty, je daleko snazší, než očistit duši vírou pravdy, a k tomu navíc poslušnosti. Když ale lepší vlivy člověka vedou k tomu, že zatouží vrátit se, zjistí, že je zatažen do takové satanovy sítě, že je jako moucha v pavučině pavouka, že se to zdá beznadějné, a zřídka se osvobodí z osidel, která mu nastražil lstivý nepřítel. Když lidé jednou připustí pochybnost a nevěru ve Svědectví Ducha Božího, jsou silně pokoušeni k tomu, aby lpěli na názorech, ke kterým se hlásili před ostatními. Jejich teorie a představy se v jejich mysli usadí jako těžký mrak, zahánějící každý paprsek důkazu ve prospěch pravdy. Pochybnosti, které se pěstují neznalostí, pýchou a láskou k hříšným zážitkům, uvazují na duši pouta, která jsou zřídkakdy zlámána. Kristus a jenom On může dát potřebnou sílu ji zlomit. Svědectví Ducha Božího jsou dána proto, aby vedla lidi k Jeho Slovu, které je zanedbáváno. Jestliže i potom těmto poselstvím není věnována pozornost, je Duch svatý před duší skryt. Jaké další prostředky má Bůh v záloze, aby získal bloudící lidi a ukázal jim jejich pravý stav. Sbory, které nechaly působit vlivy, které oslabují víru ve svědectví, jsou slabé a vrávorající. Někteří kazatelé se snaží přilákat lidi na sebe. Když se někdo pokouší napravit nějakou chybu na těchto kazatelích, brání 18 Z ráje do ráje

19 se a říkají: Můj sbor uznává moji práci. Hledání výmluvy ve Svědectvích Někteří, kteří nejsou ochotni přijmout světlo, ale dávají přednost cestám, které si sami zvolí, budou pátrat ve Svědectvích, aby v nich našli něco, co povzbudí ducha nevěry a neposlušnosti. Takto bude vnesen duch rozdělení, neboť duch, který je vede k tomu, aby kritizovali Svědectví, je také povede k tomu, aby sledovali své bratry a našli na nich něco, co by mohli odsoudit. MS 73, (1SM 40 48, zkráceno)) Poslední satanův klam Satan neustále vnucuje to nepravé, aby odvedl od pravdy. Tím posledním podvodem satana bude zmařit všechen vliv Svědectví Ducha Božího. Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid [Př 29,18]. Satan bude pracovat důmyslně, různými způsoby a skrze různé nástroje, aby zviklal důvěru ostatku Božího lidu v pravé Svědectví. Letter 12, Bude roznícena nenávist proti svědectvím, a ta je satanská. Satanovým dílem bude zviklat víru sborů ve Svědectví z tohoto důvodu: Satan nemůže mít tak volnou cestu, když přináší své podvody a spoutává duše ve svých klamech, jestliže je věnována pozornost výstrahám, napomínání a radám Ducha Božího. Letter 40, (1 SM 48) Poselství pro poslední dobu I když základní věroučný článek 17 jasně hovoří o uznání a potřebě Svědectví Ellen Whiteové, přesto to mnozí přehlíží a neberou tato Boží poselství vážně. Pán Bůh to předvídal, a proto skrze svého proroka nás varuje, tak jako to dělal vždy. Tato krátká kapitolka, která je vybrána ze čtvrté kapitoly Psaní a rozesílání svědectví církvi z prvního svazku Vybraných poselství ze spisů Ellen Whiteové je věnována tomuto varování a také k posílení studia Božího poselství. V těchto posledních dnech bylo našemu lidu dáno hodně světla. Bez ohledu na to, zda můj život bude zachován, mé spisy budou neustále hovořit, a dokud čas poplyne, jejich působení bude pokračovat. Mé spisy jsou uspořádány v archivu, a když nebudu na živu, slova, která mi dal Pán, budou stále živá a budou promlouvat k lidu. Mám zatím dost sil a chci pokračovat v užitečné práci. (56) Možná, že se dožiji příchodu Páně. Ale i když se nedožiji, doufám, že o mně může být řečeno: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteří v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi [Zj 14,13]. Děkuji Bohu za ujištění o Jeho lásce a za Jeho každodenní vedení a ochranu. Jsem stále zaměstnána psaním. Od časných až do pozdních hodin píši o tom, co mi Pán odhaluje. Břemenem mého díla je příprava lidu, aby obstál v den Páně. Kristovo zaslíbení je jisté. Doba není dlouhá. Musíme pracovat, bdít a čekat na Pána Ježíše. Jsme povoláni k tomu, abychom byli vytrvalí, stálí, vždy naplnění prací pro Pána. Všechny naše naděje mají svůj základ v Kristu. Posuzuje náš lid minulost, přítomnost i budoucnost tak, jak je to odhaleno před světem? Věnuje pozornost varovným poselstvím, která mu byla dána? Je naším největším každodenním úsilím vytříbení a očištění našeho života, abychom mohli zrcadlit Božskou podobu? To musí být zkušenost všech, kteří se připojí ke skupině těch, kteří jsou obmyti a zběleni v krvi Beránkově. Musíme být oděni Kristovou spravedlností. Jeho jméno musí být napsáno na našich čelech. Musíme se těšit z naděje Boží slávy. Kristus vybral jména svého lidu do dlaní svých rukou. Nikdy neztratí zájem o žádnou duši, která na Něj spoléhá. Řekněte členům církve, že je zapotřebí dokonalého odevzdání se Bohu. Ať všichni pochopí, že musí učinit smlouvu s Bohem skrze oběť. Potřebujeme na každý den, každou hodinu, požehnání z evangelia. Každý důkaz Boží moci, Jeho přítomnosti a Jeho lásky je třeba s vděčností uznat. Štěstí má být dosaženo skrze správný vztah duše k Bohu. Děkuji Bohu za tuto vzácnou myšlenku. Ať je oslaven vyjádřením toho, co prožíváme a vykonanými činy. Ještě nikdy nebyla dána lidu poselství jasněji, než jsem je nedávno obdržela. (57) Bůh mi přikázal, abych naléhala na náš lid, aby pochopil důležitost studia poselství. Je třeba s tímto dílem začít již teď. Tato poselství zůstanou nesmrtelná bez ohledu na to, zda mi bude dovoleno pokračovat v práci, anebo zda budu muset odejít a odpočívat až do příchodu Krista. A nyní bych chtěla říci několik slov mým bratřím: Kažte taková slova, která povedou duše ke Kristu. Přinášejte ovoce v dobrých skutcích. Kdož věří v Syna, má život věčný [J 3,36]. Bude použito 19

20 PÍSMO A SVĚDECTVÍ každého dostupného prostředku k oklamávání lidu a bylo-li by to možné, i k oklamání vyvolených. Ale Hospodin se určitě postará o své dílo. The Writing and Sending Out of the Testimonies to the Church, pp (1 SM 55 57) Závěrečné shrnutí Svědectví Ellen Whiteové jako prorokyně pochází z Božího Ducha Jsou trvalým a významným ukazatelem k pravdě, jsou církvi pomocí, usměrněním, poučením i napomenutím. Jediným kriteriem a měřítkem Svědectví Je Písmo Svědectví Ellen Whiteové byla napsána stejně jako Písmo Boží inspirací Při studiu postupovat stejně jako při studiu Bible Je nutno hledat i ve Svědectvích skrytý poklad, protože i zde jsou zakopané perly Svědectví přináší Boží metodiku při zřizování a vedení našich institucí (školy, sanatoria, nakladatelství ) každý článek, kniha je napsán jako Svědectví Tak jako v Písmu i zde existuje určité napětí a zdánlivé rozpory Svědectví jsou pro Boží lid potřebná až do konce Člověk, který zavrhuje Svědectví, zavrhuje Boha Svědectví chrání člověka jako hradba před satanem Posledním svodem satana bude také zavrhnutí Svědectví Máme konat Boží vůli a žít každým slovem, které pochází z Božích úst. Svědectví je Boží vůlí a Božím Slovem pro nás. Význam Ducha proroctví v díle Ellen Whiteové Boží záměr 1. Přivést lidi zpět k Bibli, k jejímu studiu a uznání její autority 2. Objasnění velkých biblických principů pro každodenní život 3. Kárání hříchu k poučení a k nápravě 4. Uplatňování biblických principů v životě člověka 5. Vede nás ke Kristu, Boží lásce a k plánu spasení 6. Založení, budování a sjednocení církve, dokončení reformace 7. Příprava věřících na poslední dny pozemských dějin, na druhý příchod Ježíše Krista budování charakteru zdravotní reforma zásady pro zřizování sanatorií, škol, nakladatelství, samopodporujících zařízení zásady pro evangelizační práci Hřích Není to Bůh, kdo zaslepuje lidi a zatvrzuje jejich srdce. Bůh posílá lidem světlo, aby jim pomohlo napravit jejich bludy a aby je vedlo po bezpečných cestách; odmítnutí tohoto světla zaslepuje zrak a zatvrzuje srdce. Často se tak děje pozvolna a téměř nepozorovaně. Světlo přichází do duše skrze Boží slovo, skrze Jeho služebníky nebo přímým působením Ducha svatého; necháli však člověk jediný paprsek světla bez povšimnutí, otupí poněkud svou duchovní vnímavost, takže druhý příliv světla pozná již méně jasně. Tím přibývá tmy, až je nakonec v duši úplná noc. DA Z ráje do ráje