Systémy hromadného dálkového ovládání. Jaroslav Svoboda

Transkript

1 Systémy hromadného dálkového ovládání Jaroslav Svoboda

2 Autor: Jaroslav Svoboda Název díla: Systémy hromadného dálkového ovládání Zpracoval(a): České vysoké učení technické v Praze Fakulta elektrotechnická Kontaktní adresa: Technická 2, Praha 6 Inovace předmětů a studijních materiálů pro e-learningovou výuku v prezenční a kombinované formě studia Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

3 VYSVĚTLIVKY Definice Zajímavost Poznámka Příklad Shrnutí Výhody Nevýhody

4 ANOTACE Snaha pro využívání vybudovaných silnoproudých vedení a sítí i pro sdělovací účely se projevovala již od samotného vzniku energetických sítí. Jedním z prvních masově zaváděných systémů byly právě systémy hromadného dálkového ovládání (HDO), které umožnilo využít infrastrukturu energetických sítí, zasahující prakticky do každého elektrifikovaného objektu. Systémy HDO z hlediska klasifikace patří do souboru systémů využívajících k přenosu signálu energetická vedení i sítě a označovaná mezinárodní zkratkou PLC (Power Line Communication), a dále do souboru systémů, nazývaných systémy dálkových operací. I přes prudký rozvoj různých teleinformatických technologií pro přenos zpráv neztratilo HDO na významu ani v současné době. I při značném rozšíření těchto systémů prakticky na všech kontinentech je však znalost jejich principů i aplikačních možností mezi laickou, ale odbornou veřejností, relativně velmi malá. CÍLE Výklad je zaměřen na přehledné seznámení s historií, technickými principy i současným stavem této technologie. Forma výkladu nemá speciální požadavky na předchozí znalosti studentů, kromě základních znalostí z oblasti elektrotechniky, elektroniky a telekomunikační techniky. Studenti získají globální přehled o této technologii a v některých případech se seznámí i s důležitými podrobnostmi. Důraz je kladen na skutečnost, že tyto systémy, vzhledem k různorodým aplikacím, nemohou zajímat pouze pracovníky energetických podniků, nýbrž i široké spektrum odborníků z oblasti přenosu zpráv. LITERATURA [1] SVOBODA, J. a kolektiv: Telekomunikační technika (III.díl) Telekomunikační služby a sítě. Odborné nakladatelství Hüthig&Beneš Praha, stran. ISBN [2] SVOBODA, J. - ŠIMÁK, B. ZEMAN, T. Základy teleinformatiky, Praha, ČVUT 1998 [3] SVOBODA, J. Přenosové systémy pro energetiku, kapitola vysokoškolské učebnice Sobotka a kol. Přenosové systémy, Praha: SNTL, 1989 [4] SVOBODA, J. Hromadné dálkové ovládání, 1. vyd. Praha : ČVUT Praha, skriptum, 107 s., 1974 [5] SVOBODA, J.- VACULÍKOVÁ, P. VONDRÁK, M. ZEMAN, T. Základy elektromagnetické kompatibility, Skriptum, Praha: ČVUT 1993

5 [6] SVOBODA, J. Využívání silnoproudých vedení a sítí pro přenos zpráv, Nakladatelství ČVUT v Praze, 2012

6 Obsah 1 Systémy hromadného dálkového ovládání Teleinformatické systémy dálkových operací Rozdíl mezi systémy DO a HDO Charakteristické parametry systémů HDO Technické principy systémů HDO Základní koncepce moderních systémů HDO Přístupová část systému HDO Šíření signálu HDO Volba ovládacího kmitočtu HDO Volba ovládacího kmitočtu HDO Koncepce vysílačů HDO Zdroje výkonového signálu HDO Statický měnič kmitočtu Paralelní vazba vysílače HDO Sériová vazba vysílače HDO Povelové kódy systémů HDO Povelové kódy systémů HDO Přijímače HDO Přijímače HDO Přijímače HDO Přijímače HDO Aplikace systémů HDO Aplikace systémů HDO Elektromagnetická kompatibilita v systémech HDO Elektromagnetická kompatibilita v systémech HDO Historie a rozvoj HDO Historie a rozvoj HDO Historie a rozvoj HDO Historie a rozvoj HDO Závěr Test Test... 38

7 1 Systémy hromadného dálkového ovládání 1.1 Teleinformatické systémy dálkových operací Během technického vývoje postupně vznikaly teleinformatické systémy, které byly původně začleňovány do oboru automatizační techniky: Dálkové měření telemetrie (DM) Dálková regulace (DR) Dálková signalizace (DS) Dálkové ovládání (DO) Hromadné dálkové ovládání (HDO) Dnes je možno tyto teleinformatické systémy charakterizovat jako systémy dálkových operací. K nim by ještě mohly být dále přiřazeny například: Dálková navigace (GPS) Dálkové sledování (Tele-Watching-TW).

8 1.2 Rozdíl mezi systémy DO a HDO Obecně lze říci, že jak dálkové ovládání (DO), tak i hromadné dálkové ovládání (HDO) je možno provozovat po silnoproudých vedeních, ale je třeba si uvědomit základní rozdíl v jejich principech. Principiální rozdíl systémů DO a HDO Zatímco DO je systémem adresním, který mezi ovládacím a jedním ovládaným místem má k dispozici samostatně vyhrazený obousměrný okruh, je HDO systémem hromadným, který z jediného centra vysílá signál po společné jednosměrné přenosové cestě současně k mnoha ovládaným místům. Výsledným efektem nemusí však být jen ovládání, ale též signalizace určitých stavů a událostí. V cizojazyčných terminologiích se pro HDO používá těchto termínů: A.: Centralized ripple control N.: Rundsteuerung, Netzkomandoanlagen F.: Telecommande centralisee R.: Cirkuljarnoje těleupravlenie. 8

9 1.3 Charakteristické parametry systémů HDO Pro systémy HDO je možno vyspecifikovat několik typických znaků: přenos úzkopásmového signálu z centrálního ovládacího bodu (vysílače HDO) po společné přenosové cestě (síti) ke všem ovládaným či signalizovaným bodům (přijímačům HDO) určených pro různé funkce určitý povel je určen celé skupině přijímačů, která vykonává stejnou funkci jednosměrný přenos bez možnosti zpětné signalizace o provedení povelu použití přenosových cest s nepříznivými přenosovými parametry a možným rušením provoz s poměrně nízkým stupněm zabezpečení přenosu a použitím metody opakování zprávy v důsledku potenciálního rušení či provozní změny přenosových parametrů není striktním systémovým požadavkem správné vyhodnocení vysílaného povelu (signálu) všemi přijímači při každém vysílání, nýbrž jen vyvolání hromadného efektu ve většině ovládaných míst a možnost korekce při dalším vysílání HDO signálu. systémy HDO je možno obecně provozovat nejen po distribučních elektroenergetických sítích vn a nn, ale i např. v sítích drátového rozhlasu a televize či v různých rádiových sítích. 9

10 1.4 Technické principy systémů HDO Během historického vývoje se vystřídalo mnoho technických principů systémů HDO jak ukazuje obrázek Technické principy systémů HDO Systémy na principu změny silnoproudého provozního stavu využívaly k přenosu informace změnu určitého parametru sinusového průběhu síťového technického kmitočtu 50 Hz (např. mžikové vypnutí jedné fáze trojfázového systému - Transkomandosystem firmy AEG. Systémy na principu vysílání stejnosměrných impulsů do střídavé rozvodné sítě byly nejčastěji založeny na možnosti vytvoření stejnosměrného předpětí mezi nulovým vodičem a uzlem sekundární strany distribučního transformátoru vn/nn. Na přijímací straně se pak indikovalo stejnosměrné napětí mezi nulovým a libovolným fázovým vodičem a povel pro zapnutí a vypnutí se rozlišoval polaritou. Největšího rozšíření dosáhly však systémy HDO na principu vysílání střídavých impulsů. Z nich pak nejdůležitějšími se staly monofrekvenční synchronizované systémy se spouštěnou časovou základnou (viz hnědě vyznačená cesta v obrázku). Jejich základní vlastností je vysílání povelové impulsní série na principu impulsního kódu, jejíž první impuls vyvolá u přijímačů HDO spuštění časové základny, která umožní časové rozlišení zabezpečovacích prvků a intervalů vyhrazených jednotlivým povelům. 10

11 1.5 Základní koncepce moderních systémů HDO Moderní systémy HDO jsou koncipovány jako automatizované mnohoúčelové plošné síťové systémy, používající v páteřní části běžné telekomunikační prostředky (po vedeních i rádiové) a v přístupové části pak distribuční energetickou síť, která má dostupnost do každého elektrifikovaného stavebního objektu. Typické uspořádání moderní sítě HDO Jádro systému tvoří tzv. centrála HDO. Přes přenosová zařízení (pz) jsou jednak připojeny přenosové cesty od energetického dispečinku a řídicích poplachových center, a jednak cesty přenášející řídicí signál k jednotlivým lokálním vysílačům HDO (V), které jsou obvykle umístěny v rozvodnách energetické sítě. Odtud se signál HDO šíří až k jednotlivým přijímačům HDO (p), zapojeným v napěťové úrovni nn. Vysílání povelové série HDO je řízeno signálními hodinami a signály z energetického dispečinku nebo řídících poplachových center (civilní obrana, 11

12 armáda, policie, záchranný systém aj.), resp. i z řídicího panelu lokálního vysílače HDO. 12

13 1.6 Přístupová část systému HDO Typickou přístupovou část systémů HDO prostřednictvím silnoproudé sítě ukazuje obrázek. Struktura přístupové části moderního systému HDO Z něho je zřejmé, že vysílače HDO (V1, V2, V3) mohou být připojeny na sekundární stranu transformátoru vvn/vn, vn/vn i vn/nn. Z toho pak vyplývá velikost ovládané oblasti a výkon zdroje signálu (řádově jednotky až stovky kva). Ovládací kmitočet se v místě vysílače HDO přikládá k síťovému kmitočtu 50 Hz nejedná se tedy o modulaci. Kódování signálu je realizováno přerušovaným vysíláním ovládacího kmitočtu vysílačem HDO ve formě sériového impulsního kódu, který vytváří vysílací rámec, na který reagují vzdálené přijímače HDO (P) Nominální velikost signálu HDO v místě připojení přijímače P (mezi libovolnou fází a nulovým vodičem v úrovni nn) se pak pohybuje v mezích desetin až jednotek voltů. 13

14 1.7 Šíření signálu HDO Signál HDO se od vysílače šíří po přenosové cestě, kterou můžeme nazvat jako rozvětvené nehomogenní vedení. Přenos signálu HDO je vystaven mnoha nepříznivým vlivům, které ovlivňují velikost jeho útlumu i deformace na cestě vysílač HDO - přijímač HDO. Jde zejména o rozvětvenost a nehomogenity této přenosové cesty, dále pak např. o nepřizpůsobení impedance jednotlivých článků přenosu a kolísání útlumu v závislosti na připojování spotřebičů. Druhá skupina nepříznivých vlivů na správný příjem signálu HDO jsou pak rušení od vnitřních i externích zdrojů rušení. Při provozu energetické sítě vznikají různá rušivá napětí např. sršení na nedokonalých spojích, přepěťové stavy, rázové jevy při provozní manipulaci v energetické síti aj. Také vlastní silnoproudé generátory, které teoreticky produkují jen střídavá napětí o technické frekvenci 50 Hz, však v závislosti na konkrétním technologickém provedení mohou vytvářet i další střídavé složky zejména vyšší harmonické sítě, které však by mohly rušit přenos HDO signálu. Vysílače jiných informačních systémů sice obvykle nepracují v pásmech pro HDO, ale jejich signál může na nelineárních impedancích v energetické síti vytvořit různé parazitní modulace, jejichž složky pak mohou působit rušivě i v pásmech pro HDO. Dalším zdrojem rušení mohou být i přírodní vlivy, zejména bleskové výboje. Všechny tyto okolnosti ovlivňující přenos signálu HDO ukazuje schématicky obrázek. Ovlivňování přenosu signálu HDO konfiguračními a interferenčními vlivy Stručně řečeno je mechanizmus šíření signálu HDO v rozvětvených nehomogenních vedeních obecně tím složitější a nepřehlednější, čím více je 14

15 signálová frekvence vzdálenější od technického kmitočtu 50 Hz. Podobně roste i pravděpodobnost rezonančních jevů způsobených impedančně nepřizpůsobenými odbočkami, zejména kabelovými. 15

16 1.8 Volba ovládacího kmitočtu HDO 1 Jak již bylo uvedeno, jsou moderní systémy HDO zásadně monofrekvenční synchronizované systémy se spouštěnou časovou základnou. V průběhu mnoha let se vykrystalizovalo používané pásmo pro ovládací kmitočet HDO v rozmezí od 110 Hz do 2000 Hz. Ovládací kmitočty však je třeba umísťovat mimo okolí běžných vyšších harmonických energetické sítě. Každopádně je třeba vyhnout se kmitočtům lichých vyšších harmonických 50 Hz, zejména ve spodní oblasti pásma (např. 3., 5., 7. harmonické). Pro sítě s nominální frekvencí 50 Hz ukazuje často se vyskytující harmonické a na základě toho doporučené ovládací kmitočty HDO obrázek. Na svislé ose je znázorněna amplituda harmonických a ovládacích kmitočtů v procentech, daných poměrem signálu (U 2 ) vzhledem k amplitudě síťové frekvence 50 Hz ( U s ). Rušivé vyšší harmonické sítě a doporučené ovládací kmitočty HDO 16

17 1.9 Volba ovládacího kmitočtu HDO 2 Volba ovládacího kmitočtu pro konkrétní ovládanou oblast energetické sítě je teoreticky závislá i na mnoha dalších silnoproudých parametrech, a také na definovaných provozních požadavcích. Jsou to např. rozlehlost ovládané sítě, napěťová úroveň energetické sítě (vn, nn), ve které se signál HDO zavádí, poměr mezi použitými venkovními a kabelovými vedeními, způsob vazby signálu HDO, počet napěťových transformací v ovládané síti, velikost zatížení energetické sítě a jeho časové kolísání, množství a velikost kompenzačních kondenzátorů, velikost jednotlivých harmonických frekvencí 50 Hz, citlivost přijímačů HDO aj. Přesto se dá obecně charakterizovat přístup k volbě ovládacího kmitočtu pro typické ovládané oblasti zjednodušeně takto: a) Nízké a střední frekvence používaného pásma ( Hz) jsou vhodné pro centralizovanou výstavbu s napájením do napěťových úrovní 220 kv, 110 kv resp. 35 kv či 22 kv s několikanásobnou transformací napětí a pro relativně rozlehlé sítě. Je však třeba počítat se značnými ztrátami signálu na induktivních zátěžích. b) Vyšší frekvence používaného pásma ( Hz) jsou vhodné pro decentralizovanou výstavbu HDO až na nejnižší napěťové úrovně 10 kv či 0,4 kv a malou rozlehlost ovládané oblasti s jednou nebo žádnou transformací. Přitom potřebné vazební členy i kompenzační doplňky jsou relativně levné. Konkrétní ovládací kmitočty a doporučené velikosti ovládacích napětí ( v % vůči síťové napájecí úrovni) jsou pro jednotlivé země určeny normou. U nás konkrétní ovládací frekvence doporučila podniková norma energetiky PNE a státní norma ČSN takto: 183,3 Hz 216,6 Hz 283,3 Hz 316,6 Hz 383,3 Hz 425 Hz 500 Hz 600 Hz 750 Hz 1050 Hz 1350 Hz. V poslední době jsou v ČR nejčastěji užívány ovládací kmitočty 216,6 Hz a 316,6 Hz injektované do napěťové úrovně 110 kv. 17

18 1.10 Koncepce vysílačů HDO Moderní systémy HDO člení vysílače do dvou základních typů: Centrální vysílače HDO (CVHDO, ÚA - Ústřední automatika HDO, Centrála HDO) Lokální vysílače HDO ( LVHDO, samostatné, podružné) Uspořádání centrálního vysílače HDO je znázorněno na obrazovce Základní koncepce moderních systémů HDO jakožto Centrála HDO. Slouží obvykle k řízení rozlehlé ovládané oblasti a má telekomunikační spojení jednak směrem k energetickým dispečinkům a poplachovým či svolávacím centrům (vojenská, policejní, hasičská, záchranná, dopravní, horské služby aj.), a jednak k několika podřízeným LVHDO. Vysílání ovládacího signálu HDO směrem k LVHDO je řízeno buď časovým programem, nebo ad hoc požadavky energetických dispečinků či poplachových center. Lokální vysílače HDO jsou navázány na přístupovou síť, realizovanou soustavou vn a nn vedení, obvykle na sekundárním výstupu transformátoru v rozvodně (viz stránka 12). Ovládanou oblastí energetické soustavy je vždy oblast od tohoto místa směrem k nižšímu napětí až do úrovně nn, kde jsou umístěny přijímače HDO. Principiální sestavu LVHDO ukazuje obrázek. Principiální uspořádání lokálního vysílače HDO Tyto vysílače jsou funkčně vybaveny tak, že umožňují tvorbu signálu HDO, jeho přeměnu do výkonové formy, vazbu na silnoproudou síť, a jeho vyslání i některé další pomocné funkce. Kromě toho mají zpravidla telekomunikační spojení směrem k příslušnému centrálnímu vysílači HDO (CVHDO), ze kterého mohou být řízeny. Vysílání signálu HDO je obvykle řízeno z CVHDO ale v případech lokálních potřeb i místní automatikou či manuálně z ovládacího panelu LVHDO. 18

19 1.11 Zdroje výkonového signálu HDO K přenosu signálu HDO silnoproudou sítí musí mít LVHDO k dispozici poměrně velmi mohutné výkonové zdroje nízkofrekvenčního střídavého signálu, s výkonem řádově od jednotek až do stovek kva. Ty se též zjednodušeně nazývají měniče kmitočtu. Zdroj signálu HDO musí být dimenzován tak, aby signál pokryl celou ovládanou oblast od vysílače HDO až k přijímačům v napěťové úrovni nn (viz stránka 12). Výkon signálu je tedy relativně velký a je zpravidla injektován do všech třech fází (výjimečně - při vložení vysílače až na sekundární straně transformátoru vn/nn může být injektován mezi nulový vodič a střed hvězdy). V průběhu vývoje systémů HDO byly pro tento účel použity různé technické principy. Nejprve byly vytvářeny měniče kmitočtu pomocí elektromechanických točivých strojů. Rotační měnič kmitočtu (RMK), obsahoval soustrojí motor synchronní alternátor. Synchronní alternátor byl schopen generovat signály o pevně daných frekvencích (v závislosti na počtu pólů) např. 316, 66 Hz či 216,66 Hz, které však mohly kolísat v závislosti na okamžitých parametrech energetické sítě. V současnosti se však jako výkonové zdroje signálu HDO užívají výhradně tzv. statické měniče kmitočtu (SMK), realizované výkonovým tyristorovým střídačem. Hlavní přednosti statického měniče kmitočtu oproti rotačnímu měniči kmitočtu jsou nastavitelný a stabilní výstupní kmitočet, snadná možnost synchronizace, nižší náklady na údržbu, nižší pracnost výroby, podstatné snížení hlučnosti a také mnohem menší nároky na instalační prostor. 19

20 1.12 Statický měnič kmitočtu Blokové schéma sestavy statického měniče kmitočtu Blokové principiální schéma sestavy výkonové části lokálního vysílače LVHDO podává předchozí obrázek. Sestava se skládá z části výkonové (VMK) a části řídicí (ŘMK). Z místní automatiky (MA) dostává řídící logika měniče kmitočtu (ŘL) tzv. rozběh, což je povel k výkonovému připojení a inicializaci statického měniče kmitočtu (SMK). V případě poruchy MA, se může spustit vysílací proces připojeným ručním ovládáním (RO). Časová základna (ČZ) je synchronizována kmitočtem 50 Hz (SYN). Řídicí logika předává povelovou sérii HDO kodéru (K), který ovládá impulsní měnič (IM), připojující výkonový zdroj (SMK) v rytmu kódu k vazebnímu zařízení (VZ). To pak umožňuje nejen bezpečnou injektáž signálu do energetické sítě, ale zároveň též zajišťuje minimální útlum ovládacího kmitočtu a příslušné impedanční přizpůsobení k ovládané silnoproudé síti. Signál HDO, který tvoří symetrickou třífázovou soustavu, se zavádí do sítě v určité napěťové úrovni pomocí paralelní nebo sériové vazby. Ovládanou oblastí energetické soustavy je vždy oblast od vysílače HDO směrem k nižšímu napětí. 20

21 1.13 Paralelní vazba vysílače HDO V případě paralelní vazby je generátor signálu HDO (G) měniče kmitočtu připojen pomocí oddělovacího transformátoru (OT) a sériového rezonančního obvodu (L, C), laděného na ovládací kmitočet, na sběrnici vn, paralelně se sekundárním vinutím síťového transformátoru vvn/vn. Principiální uspořádání paralelní vazby Její hlavní předností je to, že není zapojena v toku energie 50 Hz a její případná porucha tak neohrožuje dodávku elektrické energie.. Je výhodná tam, kde výsledná impedance transformátoru a nadřazené sítě je rovna nebo je vyšší než impedance sítě, do níž se signál vysílá. Tato vazba, ve spojení se statickým měničem kmitočtu, je v praxi nejčastější. 21

22 1.14 Sériová vazba vysílače HDO Principiální uspořádání sériové vazby U tohoto typu vazby je ovládací signál ze zdroje signálu HDO (G) přenášen do jednotlivých fází pomocí vazebního transformátoru, jehož sekundární vinutí je sériově zařazeno mezi výkonový síťový transformátor vvn/vn a ovládanou síť vn. Tato vazba je výhodná jen v případech, kdy je výsledná impedance transformátoru a napájecí sítě nižší než impedance sítě, do níž se signál vysílá. Tato podmínka je splněna u kmitočtů nižších než cca 200 Hz, kde leží těžiště použití sériové vazby. Sériová vazba se dimenzuje na trvalý průchozí výkon a zkratový proud příslušné sítě (podle transformátoru a sítě). Tento způsob vazby je však v praxi méně častý. 22

23 1.15 Povelové kódy systémů HDO 1 V průběhu vývoje HDO vyústily různé principy v současnou nejužívanější technologii vysílání střídavých impulsů na jedné frekvenci se spouštěnou časovou základnou. Tyto povelové kódy HDO se v našich energetických normách, v rozporu se sdělovacím názvoslovím, nešťastně označují termínem Telegram HDO. Příklad povelového kódu s paralelním vyjádřením dvojpovelů ukazuje obrázek. Jde o původní povelový kód prvního patentovaného československého systému HDO, který byl vyvinut již v r V energetice se pro něj užívá i označení kód s jednointervalovými dvojpovely nebo nevhodně i kód impuls-mezera. Povelový kód HDO s paralelním vyjádřením dvojpovelu Povelový kód o trvání 64 s je vytvářen jako binární rozdělovací kód se sériovým přenosem signálu. Začíná tzv. startovacím impulsem (S), který spouští časovou základnu synchronizace přijímače. HDO. Zabezpečovací část je tvořena zabezpečovací mezerou (ZM) a zabezpečovacím impulsem (ZI). Není-li tato část správně vyhodnocena, pak přijímač na další část kódu nereaguje. Povelová část, která obsahuje celkem 44 povelových intervalů (Z1 Z44). Každý povelový interval je umístěn do přesného časového intervalu vzhledem ke startovacímu impulsu a je přiřazen jednotlivému dvojpovelu (tj. stavům zapnuto nebo vypnuto ), který představuje určitou funkci (např. spínání nebo signalizaci). V případě, že v daném intervalu je vyslán a přijímačem přijat impuls, pak je vyhodnocen jako povel zapnout nebo nechat zapnuto. Není-li v tomto intervalu vyslán impuls (stav mezery ), pak se vyhodnocuje jako povel vypnout nebo nechat vypnuto.. Každý přijímač pak reaguje jen na určité, předem nastavené, dvojpovely. Tento typ kódu se však již u nás nepoužívá. 23

24 1.16 Povelové kódy systémů HDO 2 Potřeba rozlišení většího počtu skupin ovládaných objektů a vyššího zabezpečení provozu vedla k vytvoření dalších typů povelových kódů HDO. Povelový kód se sériovým vyjádřením dvojpovelu (jinak též kód s dvouintervalovým dvojpovelem či nevhodně kód impuls impuls ) opět obsahuje startovací impuls (S) a zabezpečovací mezeru (ZM). Dále však následuje tzv. adresová část, která umožňuje vytvořit podmínky pro zvětšení počtu možných dvojpovelů systému. Povelový kód se sériovým vyjádřením dvojpovelu Adresová část je rozdělena na skupinu A se 4 kódovými prvky a skupinu B s 8 kódovými prvky. Příslušným výběrem a kombinacemi adresní části je možno vytvořit velké množství adres ( např. skupina A kombinace 1 ze 4, skupina B kombinace 3 z 8). Zbytek povelového kódu tvoří opět povelová část, která pak obsahuje celkem 32 kódových prvků. Každá dvojice prvků povelové části (např. Z1 a V1) přísluší určitému dvojpovelu (1), kterých je tedy celkem 16. S tímto uspořádáním je pak možno každou skupinu 16 dvojpovelů přiřadit k jedné adrese, která je vytvořena v adresní části. Tímto postupem lze počet různých dvojpovelů v systému HDO rozšířit např. až do řádu stovek. V tuzemské praxi se v současné době užívá pouze povelových kódů se sériovým vyjádřením dvojpovelu. 24

25 1.17 Přijímače HDO 1 Přijímače HDO se nacházejí na konci přenosového řetězce signálu HDO. Jejich vstupy jsou zapojeny mezi libovolnou fázi a nulový vodič. V tomto místě se tedy vyskytuje síťový kmitočet 50 Hz s amplitudou 230 V, zatímco signál ovládací frekvence HDO má v tomto místě hodnotu desetin až jednotek voltů. Přijímač HDO se v principu skládá ze tří základních částí, jak ukazuje obrázek. Základní blokové schéma přijímače HDO Vstupní obvod představuje selektivní rezonanční obvod naladěný na ovládací kmitočet HDO. Dekódovací obvod, v součinnosti s časovou základnou vyhodnotí ovládací signál HDO pro příslušné nastavení přijímače a výsledek předá akčnímu členu realizovanému obvykle výstupním relé, jehož kontakty přímo řídí funkci ovládaného zařízení (např. elektrický spotřebič). Přijímač na vstupu tedy nejprve oddělí ovládací kmitočet HDO od síťového kmitočtu 50 Hz / 230 V. Pak je signál HDO dekódován a vyhodnocen jako výkonný stav výstupního spínacího zařízení. Konkrétní přijímač HDO může obvykle vyhodnotit 1 3 dvojpovely z povelového kódu, které aktivují různé výstupní funkce (např. spínání spotřebiče, přepínání tarifní sazby, vyvolání poplachu). 25

26 1.18 Přijímače HDO 2 V minulosti byly přijímače konstruovány na bázi elektromechanických a elektromagnetických principů. Původní čsl. přijímač HDO, vyvinutý v EGÚ Praha v r. 1958, používal jako zesilovací prvek thyratron se studenou katodou, dekodér byl tvořen synchronním motorkem, soustavou vaček a vačkových kontaktů a výstup byl realizován pomocí relé s mechanickou pamětí spínacího stavu. Obrázek ukazuje příklad této přijímačové koncepce na přijímači typu FM 13, vyráběného firmou ZPA Trutnov a používající kód s paralelním vyjádřením dvojpovelu. Principiální schéma elektromechanického přijímače HDO typu FM13 Ovládací frekvence je vstupním rezonančním obvodem, tvořeným kondensátorem C 1 a spodní částí vinutí autotransformátoru Tr, oddělena od technického kmitočtu 50 Hz a její napětí zvětšeno rezonančním efektem a autotransformací zvýšeno až na hodnotu cca 130 V, potřebnou pro zapálení pomocné dráhy tyratronu se studenou katodou T. Tím dojde ke snížení zápalného napětí hlavní dráhy, která je přes relé A se zpožděným přítahem připojena na síťové napětí 230 V. Po překonání zpožděného přítahu relé sepne a jeho kontakt a 1 připojí k napájení synchronní motorek M a ten se rozeběhne. S ním je spřažena dekódovací sada 12 vaček, s příslušnými vačkovými kontakty. Vhodnou kombinací tvarů a nastavení vaček je zajištěn příjem zabezpečovací části a tří nastavených dvojpovelů. Výstup byl realizován pomocí relé K s mechanickou pamětí spínacího stavu, čímž byl k dispozici jeden trojfázový zapínací kontakt a jeden pomocný rozpínací kontakt. Porovnáním průběhu kódu s paralelním vyjádřením dvojpovelů (viz dříve) s funkcí jednotlivých prvků přijímače může být vysledována jeho činnost pro případ příjmu správného nebo rušeného signálu HDO. 26

27 1.19 Přijímače HDO 3 Druhá generace čs. přijímačů byla již elektronická a je používána již více jak 20 let. Jejím představitelem jsou přijímače FMX 100 až FMX 300. Byla již koncipována pro povelové kódy se sériovým vyjádřením dvojpovelu. Třetí generace přijímačů HDO, je již řízena mikropočítačem. Tato řada přijímačů ZPA třetí generace s označením FMX 460/470/480/490 vyšla z původního modelu FMX 450 a je s ním provozně slučitelná. Použitím techniky povrchové montáže SMT se ale podařilo zmenšit geometrické rozměry. Přijímače jsou k dispozici v kompaktním provedeni, vhodném i do stísněných prostor, např. při umístění do tělesa veřejného osvětlení apod. To samozřejmě rozšířilo i jejich aplikační možnosti. Přijímače HDO řady FMX 500 navazují na řadu přijímačů FMX 460, jejichž možnosti však výrazně převyšují. Přijímaný signál je zpracován digitálním filtrem, jehož parametry lze v širokých mezích měnit. Vyhodnocování přijímaných signálů a řízení všech funkcí zabezpečuje procesor, jehož chování může být modifikováno změnou dat v paměti EEPROM. Použití moderního typu procesoru ve spojení s pamětí EEPROM a modifikovatelným technickým vybavením umožnilo realizovat řadu významných přídavných vlastností, které předchozí typy neumožňovaly (např. jednotlivé povely se mohou vykonávat okamžitě nebo s individuálním zpožděním buď pevným nebo proměnným, učící funkce s možností programování vlastností signálu, který má být naučen a podmínek jeho aktivace, při výpadku vysílače napodobuje funkci spínacích hodin a ovládá spotřebiče podle uloženého náhradního programu, předepsaným způsobem se chová i při výpadku silnoproudé sítě aj.). 27

28 1.20 Přijímače HDO 4 Přijímač FMX 500 též může zpracovávat různé typy povelových kódů. U přijímače je možno v širokých mezích volit parametry zpracovávaných povelových kódů, ovládací frekvenci a šířku filtru, citlivost, různé časové funkce i reakci na výpadek a opětovný náběh napájecího napětí. Programování přijímače se provádí pomocí komunikačního adaptéru (buď galvanicky oddělené kontaktní nebo opto rozhraní) a počítačem PC s operačním systémem Win98, Win NT, Win 2000, Win XP. Každý přijímač FMX 500 má v paměti EEPROM uložena data, určená nejen k modifikaci jeho chování, ale i data identifikační a informativní. Pro snadnou a přehlednou identifikaci jednotlivých přijímačů může uživatel při programování uložit do paměti FMX 500 svoji vlastní alfanumerickou poznámku nebo kód, který ve spojení s programem umožní např. vedení agendy o způsobu a datu naprogramování jednotlivých přijímačů. V paměti je dále výrobní číslo FMX 500, kód výroby, datum posledního přeprogramování, celková doba připojení k síti a počet výpadků napájecího napětí. Základní princip činnosti přijímače lze vysledovat z blokového schématu na obrázku. Principiální blokové schéma přijímače HDO typu FMX

29 1.21 Aplikace systémů HDO 1 Z původního účelu HDO, kterým byla podpora provozu elektroenergetické sítě, se v průběhu jeho rozvoje značně rozrostl počet možných aplikací, které je možno rozdělit do třech hlavních aplikačních skupin. První skupinou je řízení odběru elektrické energie a zrovnoměrnění celkové spotřeby elektrické energie. Jednotlivé dvojpovely řídí např. ovládání zásobníků horké vody v domácnosti, průmyslu a zemědělství, ovládání elektrických akumulačních kamen, ovládání elektricky vytápěných kotlů, klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel, ovládání průmyslových a pekárenských pecí, ovládání zásobníkových a závlahových čerpadel, ovládání elektromotorů, regulace odběrových diagramů elektřiny a páry uvnitř velkých závodů a také pro řízení klimatizačních a chladících zařízení v teplých letních dnech. V uzavřených rozvodech průmyslových, zemědělských i ostatních podniků a institucí umožňuje i aplikace malých systémů hromadného dálkového ovládání (MINI HDO) optimalizaci spotřeby elektrické energie a následné finanční úspory. Druhou skupinu aplikací HDO představují tzv. spínací funkce. V těchto případech jde např. o přepínání dvoutarifních elektroměrů, ovládání elektroměrů pro měření maxima odběru, ovládání omezovačů příkonu, ovládání spínačů podružných silnoproudých vedení a podružných transformačních stanic, ovládání spínačů pro zkoušení zemních spojení, spínání geograficky rozptýlených měřících bodů pro statistické účely energetiky, spínání kondenzátorových baterií pro kompenzaci účiníku, ovládání různých režimů veřejného osvětlení, ovládání osvětlení dopravních značek, světelných reklam a výkladních skříní aj. 29

30 1.22 Aplikace systémů HDO 2 Třetí aplikační skupinu pak tvoří signály pro informační, svolávací a varovné účely. Jde např. o veřejné časové signály, synchronizaci veřejných hodin, svolávání údržbových a poruchových pracovníků, dobrovolných hasičů, příslušníků horské služby, poplachy pro příslušníky záchranných a pohotovostních složek, policie a armády, ovládání funkce veřejných sirén, vyhlašování poplachů v systému civilní ochrany, živelních událostí či při zvýšení radiace v okolí jaderných elektráren aj. V minulosti všechny tyto aplikace byly zaváděny zejména z důvodů rychlého nasazení do již vybudované, a v civilizovaných zemích nejhustší, síťové infrastruktury, která zahrnovala prakticky všechny stavební objekty. Je však zřejmé, že pokroky a rozvoj v oblasti teleinformatiky umožňují nahrazovat některé z uvedených aplikací HDO, a tím jistým způsobem tlumí jeho původní jedinečnou výhodu. 30

31 1.23 Elektromagnetická kompatibilita v systémech HDO 1 Centrála HDO je budována na principech teleinformatických systémů, kde je otázka vzájemného ovlivňování již systémově ošetřena. Přístupová silnoproudá síť však představuje velmi různorodé prostředí, kde se vyskytuje celá řada interferenčních zdrojů. Přijímače HDO potřebují ke své činnosti jednak technický kmitočet sítě 50 Hz, a jednak signál ovládacího kmitočtu HDO. Jedním z nejhorších interferenčních vlivů na fungování systémů HDO jsou nedostatečně odrušené tyristorové regulace různých spotřebičů připojených k energetické síti. Jsou to jednak tyristorové regulátory malých spotřebičů v domácnostech (kuchyňské roboty, vysavače, stmívače osvětlení aj.), které při svém provozu lokálně ruší signál HDO na vstupu přijímačů umístěných v bytech. Dále jsou to dílenské stroje a přístroje (elektrické svářečky, vrtačky aj.), které opět mohou ve svém okolí vyřadit přijímače HDO ze správné funkce. Daleko větší následky mohou vyvolat neošetřené regulátory výkonových spotřebičů, které dokáží vyřadit z funkce přijímače HDO i v poměrně rozsáhlé oblasti energetické sítě. Tak např. při připojení těžního stroje o výkonu 3,4 MW k rozvodné síti 35 kv. Těžní zařízení obsahovalo pohon s tyristorovou regulací, přičemž jeho měnič byl připojen k rozvodné síti přímo bez odpovídající filtrace a kompenzace. Rušivý zpětný vliv měniče způsobil zhroucení systému hromadného dálkového ovládání nejen v okolí dolu, ale prakticky v celé oblasti Náchodska. 31

32 1.24 Elektromagnetická kompatibilita v systémech HDO 2 Časté byly i problémy se síťovými úseky, ve kterých byly hromadně nasazeny výbojkové zdroje, jejichž účiník byl vyrovnáván kompenzačními kondensátory, které spolu s parametry silnoproudých kabelů vyvolávaly nežádoucí rezonance ovládacího signálu. V poslední době se v energetických sítích také velmi rychle zvyšují počty alternativních zdrojů rozptýlené výroby, zejména větrných elektráren. Značná část generátorů těchto výroben má relativně nízkou impedanci na frekvencích HDO a v závislosti na této impedanci a místě připojení k síti (vzdálenosti od vysílače HDO) způsobuje větší či menší snížení úrovně signálu HDO, a proto bývá nutno nasadit přídavné hradící prostředky. Na druhé straně je známo, že signál HDO způsobuje nežádoucí vlivy i na některé teleinformatické systémy. Jde především buď o elektromagnetické vazby do sousedních sdělovacích vedení, nebo o průnik signálu HDO do slaboproudých částí v důsledku nedokonalého řešení usměrňovacích bloků. Signál HDO byl např. hlasitě slyšitelný v některých typech rozhlasových přijímačů a televizorů. Náprava se zjednala jednoduchou konstrukční inovací napájecích zdrojů těchto zařízení ve smyslu respektování zásad jejich elektromagnetické odolnosti. Kromě rušení rozhlasových a televizních přijímačů i elektroakustických zařízení signálem HDO byl však dokonce zaznamenán i případ, kdy signál HDO nežádoucím způsobem ovlivňoval funkci železničních závor. Příčinou byly opět nesprávně řešené napájecí obvody zařízení drážní signalizace. 32

33 1.25 Historie a rozvoj HDO 1 S prvními pokusy dálkového ovládání pomocí přiloženého tónového kmitočtu se začalo ke konci předminulého století již ve stejnosměrných rozvodných soustavách (Anglie, Brown a Routin,1897). Ve střídavém rozvodném systému se pak rozvíjelo HDO zejména na principu impulsních kódů tónové frekvence. Byl to např. multifrekvenční systém Actadis, provozovaný ve Francii od r V Německu to pak byl systém Telenerg od r. 1933, Transkomandosystem od r.1937 a řada dalších systémů realizovaných ve Švýcarsku od poloviny 30. let (Landis a Gyr, Zellweger aj.). Masový rozvoj systémů HDO v Evropě pak nastal po 2. světové válce, zejména ve Francii, Švýcarsku, Anglii a NSR. Hromadné dálkové ovládání na bázi tónové frekvence je v Evropě nejvíce rozšířeno v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Holandsku, Belgii, Lucembursku, Slovenské republice, České republice a v Maďarsku. V zámoří je to pak zejména Austrálie, Nový Zéland a Jihoafrická Republika. V menším rozsahu se HDO využívá ve Velké Británii, Švédsku, Portugalsku, USA, Itálii, Polsku, Jugoslávii, Bulharsku, Chorvatsku, Makedonii, Izraeli, Zambii, Rhodesii a Kongu. Nově se HDO rozšiřuje v zemích Jižní Ameriky. Celosvětově je v provozu řádově desítky milionů přijímačů HDO na bázi tónové frekvence. 33

34 1.26 Historie a rozvoj HDO 2 V Československu byl připraven projekt nasazení HDO pro pražskou síť již v r (Actadis od francouzské firmy CdC), ale nakonec nedošlo k jeho realizaci. Pokusy s tuzemským systémem HDO prováděla v r i brněnská firma Pálka a Hrůza. Další pokusy s HDO na frekvenci 500 Hz pak prováděla pražská energetika za asistence Katedry elektrických strojů ČVUT v r Po vypuknutí války byly však všechny tyto pokusy zastaveny. Po r se zabývala výzkumem přijímače HDO nejprve Tesla Strašnice ( např. v r.1948 přijímač HDO pro 10 povelů), později pak podnik Křižík Trutnov. Hlavní vývojové práce se však přesunuly do Výzkumného ústavu energetického Praha. Experimenty probíhaly v létech v rozvodně Holešovice, kde jako zdroj byl použit trojfázový alternátor o výkonu 100 kva a proměnné frekvenci v mezích Hz. První komerční realizace HDO však začala z iniciativy Západočeských energetických závodů až v květnu 1960 ve městě Cheb, zejména na popud projektanta inovace veřejného osvětlení v historickém jádru města Ing. Vinčeva a obrovské iniciativy Ing. Fryčka, pracovníka ZČE. Byla použita ovládací frekvence 1050Hz, která byla injektována na sekundární straně transformátoru 22/5 kv. Přijímače HDO používaly kód s paralelním vyjádřením dvojpovelů s možností rozlišení až 44 skupin dvojpovelů. Dva z těchto dvojpovelů se použily na spínání nočního a polonočního osvětlení v Chebu. Přijímače HDO se umísťovaly do domovních skříní domů. A protože se nemusely provádět nákladné výkopové práce pro ukládání kabelů spínací sítě v historickém jádru města, přinesla tehdy jen tato aplikace HDO investiční úsporu cca Kčs. 34

35 1.27 Historie a rozvoj HDO 3 Další rozvoj HDO, zejména v Západočeském a Východočeském kraji, upřednostňoval nejprve instalaci vysílačů do napěťové úrovně vn (100/22 kv, 100/35 kv) a frekvenci 1050 Hz. Teprve později se postupně přecházelo na nižší ovládací frekvence a injektování signálu do úrovně 400/110 kv. Nejdůležitějšími normalizačními dokumenty byly např. OEG oborová norma Hromadné dálkové ovládání 1974 a PNE Podniková norma energetiky Hromadné dálkové ovládání - Automatiky, vysílače a přijímače V současné době jsou systémy HDO na území státu provozovány třemi podniky ČEZ, PRE a E-ON. Území hlavního města je nyní pokryto čtyřmi vysílači s výkonem 800 či 1600 kva a s ovládacím signálem HDO o frekvenci 216,6 Hz (vysílače Chodov a Malešice v majetku PRE a vysílače Mochov a Řeporyje, které jsou v majetku ČEZ). ČEZ má v současné době 14 vysílačů do napěťové úrovně 110 kv s výkony 800 kva nebo 1600 kva a většinou s frekvencemi 216,6 Hz ( jen v severních Čechách je to 183,3 Hz). Firma E-ON má takových vysílačů 7 a PRE pak již uvedené 2 vysílače. Vysílačů HDO injektujících signál do napěťové úrovně vn má pak ČEZ cca 50 (většinou s frekvencí 283,3 Hz) a E-ON celkem 5 o frekvenci 216,6 Hz. Kromě několika malých oblastí na severní Moravě je prakticky celé území státu pokryto signálem HDO. Současný odhad počtu instalovaných přijímačů HDO činí pro celou ČR asi kusů. 35

36 1.28 Historie a rozvoj HDO 4 Kromě toho však dochází i k vývoji a instalaci dalších systémů HDO, které vytvářejí novou alternativu ke klasickému HDO po silnoproudé síti. Dáme-li zatím stranou úzkopásmové systémy PLC pro telemetrické aplikace a širokopásmové systémy BPL, které mají jen lokální význam, pak je možno jako významnou alternativu uvést rádiové systémy HDO, nasazované v dlouhovlnném rozhlasovém pásmu. Šíření dlouhovlnného signálu je relativně velmi dobré i když atmosférické poruchy v letních měsících představují poměrně závažné rušivé vlivy. V Německu slouží tomuto účelu dva dlouhovlnné vysílače provozované firmou Telekom. Prvý vysílač je v Meinflingen, nedaleko Frankfurtu s frekvenci 129,1 khz a výkonem 100kW, druhý pak s frekvencí 139,0 khz a výkonem 50kW ve městě Burg ve východní části Německa. Signál z těchto vysílačů pokrývá celé Německo a velké části sousedních zemí a dosahuje např. i do podstatné části České republiky. Firma EFR uvedla, že v roce 2005 měla instalováno cca přijímačů. Ve společnosti E-ON je pokusně zaváděn radiový systém HDO na frekvenci 135,6 khz. Přijímače jsou řízeny maďarským vysílačem Lakihegy o výkonu 100 kw. Modulační rychlost vysílaného signálu je 200 Bd a používá se modulace FSK s frekvenčním zdvihem 170 Hz. Funkcionalita tohoto systému je však ovlivňována různými negativními vlivy (úroveň signálu versus hladina rušení, umístění přijímačů uvnitř obytných bloků v ocelových rozvaděčích apod.). V rámci pilotního projektu Smart Metering je testován systém určený pro měření spotřeby maloodběru s částečnou funkcionalitou klasického či radiového systému HDO. K masovému rozšíření rádiových systémů HDO v Evropě prozatím nedošlo, zřejmě pro náklady, které jsou spojené s likvidací klasického HDO a následnou investicí do nové techniky, ale i z důvodu určitých problémů technického a provozního rázu. 36

37 1.29 Závěr I přes nástup dalších PLC systémů lze konstatovat, že HDO není v současné době systémem, který by energetické společnosti hromadně opouštěly. Naopak v současné době je v celosvětovém měřítku stále ještě nejrozšířenějším technickým prostředkem pro řízení odběru elektrické energie. Také u nás stále dochází k inovacím jednotlivých částí i novým instalacím systémů HDO. Systém HDO již více než půl století plní významnou funkci hromadného sdělovacího prostředku, který může v civilizovaných zemích dosáhnout prakticky do každého stavebního objektu. I když současný rozvoj telekomunikací přináší stále nové technické možnosti s velkou ekonomickou efektivitou, má užití aplikací HDO stále své opodstatnění. Výčet možných aplikací vhodných pro systém HDO je široký, a přesto není kompletní, protože stále přibývá nových aplikací. Systémy HDO je možné nasadit i v soustavách pro řízení odběru jiných produktů, jako plynu, tepla či pitné vody. Hlavní vliv na výhodnost využití HDO pro hromadné řízení na straně odběru mají ekonomické vztahy v obchodování s energiemi a přístupy k celkové energetické politice státu. Ekonomické dopady aplikací HDO pro účely civilní obrany, branných a záchranných služeb se sice nedají přímo vyčíslit, avšak nesporně mohou přispět k záchraně lidských životů i materiálních hodnot, zejména v zemích s nepříliš rozvinutou teleinformatickou infrastrukturou. Hromadné dálkové ovládání lze též považovat za jednu z komponent při realizaci tzv. inteligentní elektroenergetické sítě (Smart Grid), která by měla zvýšit efektivitu, spolehlivost a bezpečnost energetické soustavy, a od které se očekávají obdobné efekty jako při realizaci konvergence telekomunikačních sítí a služeb. 37

38 2 Test 2.1 Test 1. Kdy se začalo v Evropě zavádět HDO? a) 20. léta min. století b) 40. léta min. století c) 50. léta min. století d) 60. léta min století správné řešení: a 2. První komerční realizace HDO v ČR - kdy? a) 1951 b) 1960 c) 1971 d) 1978 správné řešení: b 3. První komerční realizace HDO v ČR - kde? a) Hradec Králové b) Praha- Malešice c) Cheb d) Brno správné řešení: c 4. Který parametr neplatí pro systémy HDO? a) Jednosměrný provoz b) Obousměrný provoz c) Přenos signálu po úrovni vn a nn d) Jeden povel je určen pro celou skupinu přijímačů správné řešení: b 38

39 5. Nejužívanější technický princip HDO? a) Vysílání stejnosměrných impulsů b) Multifrekvenční střídavé systémy c) Monofrekvenční střídavé systémy se spouštěnou časovou základnou d) Monofrekvenční systémy s hustotou impulsů správné řešení: c 6. Centrální vysílače HDO jsou připojeny v a) napěťové úrovni vvn b) napěťové úrovni vn c) Napěťové úrovni nn d) Energetickém dispečinku správné řešení: b 7. Jaká modulace je použita pro přenos signálu HDO k přijímačům? a) Analogová frekvenční b) Analogová amplitudová c) Pulsně kódová d) Žádná správné řešení: d 8. Výkon signálu HDO lokálního vysílače na úrovni vn je řádově a) stovky kva b) desítky kva c) jednotky MVA d) jednotky kva správné řešení: a 39

40 9. Které ovládací kmitočty signálu HDO u nás nejsou přípustné? a) 1050 Hz b) 216,66 Hz c) 250 Hz d) 316,66 Hz správné řešení: c 10. Který zdroj signálu HDO je dnes nejpoužívanější? a) Rotační měnič b) Tranzistorový generátor c) Tyristorový střídač d) Synchronní alternátor správné řešení: c 11. Jak veliké je obvykle napětí ovládacího signálu na vstupu přijímače HDO? a) 12 V - 20V b) desetiny až jednotky V c) mv d) 24 V správné řešení: b 12. Nečastější vazba a povelový kód HDO v ČR a) paralelní, impuls-mezera b) paralelní, impuls - impuls c) sériová, impuls - impuls d) sériová, impuls - mezera správné řešení: b 40

41 13. Rádiové systémy HDO používají jaké rádiové pásmo? a) Velmi krátké vlny b) Střední vlny c) Krátké vlny d) Dlouhé vlny správné řešení: d 14. Jaký ovládací kmitočet a kolik vysílačů HDO má v současnosti Praha? a) 216,6 Hz / 4 Vysílače b) 316,6 / 4 Vysílače c) 425 Hz / 2 Vysílače d) 1050 Hz / 2 Vysílače správné řešení: a 15. Jaký anglický termín se užívá pro HDO? a) Electric comander b) Energetic control c) Centralized ripple control d) Telematic control správné řešení: c 41