JET 2010 Kris na Bílková Alexandra Helclová Dan Homola Radek Landa David Novák Radek Štursa Lukáš Uchy l Jan Vábek

Transkript

1 JET 2010 JET 2010 Kris na Bílková Alexandra Helclová Dan Homola Radek Landa David Novák Radek Štursa Lukáš Uchy l Jan Vábek

2 A to je vše. Už se nem žeme do kat další exkurze! Okomentovali Studenti Oktávy Je vám to málo?

3 Milý dení ku, po nap l probd lé noci v autobuse jsme kone n dorazili zp t do eské republiky a v odpoledních hodinách už jsme byli doma. T ch n kolik dní pro nás bylo plných nových v domos a zážitk a v neposlední ad zábavy. Milý dení ku, dnes jsme vyjeli ze ž árského centrálního parkovišt vyrazili na exkurzi do jednoho z nejd ležit jších v deckých pracoviš v Evrop a možná i na sv t - do za ízení JET v Culhamu, Velká Británie. Dnešní noc budeme trávit v autobuse na cest do Nizozemska. Snad se alespo trochu vyspíme N kte í vybavení jako na p lro ní expedici jiní zase jako na odpolední oledn výlet.

4 Milý dení ku, ráno po probd lé noci v autobuse jsme vyb hli podívat se na d myslný systém hrází Neeltje jans, díky nimž jsou Nizozemci stále ješt suchozemský národ. Našt s nás erstvý mo ský vánek rychle probral a mohli jsme si prohlédnout hráz. Toto dílo se nachází v provincii Zeeland a má za úkol chránit zdejší území p ed povodn mi. Po prohlídce jsme se vydali zpátky k autobusu. Místní expozice m la bohužel zav eno a my jsme museli pokra ovat dál v cest. Po delší cest jsme se dostali p es krásnou krajinu s p vabnými dome ky až do Belgického m sta Bruggy, které je známé jako Benátky severu díky husté sí vodních kanál. I p es únavu zp sobenou ne zrovna moc pohodlným spánkem v autobuse jsme se nadšen vydali do centra. Procházeli jsme se uli kami, kde 2 Dalším cílem byla Invalidovna, kterou jsme vid li ze všech možných venkovních stran. Bez nebezpe ného šlápnu na mezeru mezi kachli kami (ano, známá d tská hra) jsme se dostali až na sv toznámou obchodní ulici Champs- Élysées. Mohla to být poklidná procházka nejdražší ulicí Pa íže,místo toho jsme náš volný as strávili v obchod Adidas. Mírným poklusem jsme ulici zdolali až k Vít znému oblouku, no tentokrát jsme to byli my, na koho se ekalo. Osv tlená Ei elova v ž završila naše celodenní o ekávání. Kochali bychom se asi déle, ale naši páni idi i už se nás nemohli do kat. I p i nastupování do autobusu se nám pouli ní prodava i snažili vnu t zmenšenou atrapu Ei elovky. Utahaní jako ko ata jsme zalehli do autobusu a probudili se až u katedrály v Remeši, kde se uskute nil rychlý výsadek- pár fotek, pár akroba ckých skok a o n co vlh í jsme se op t uvelebili v autobuse. A te hurá dom! 19

5 popohán la i v deš. A tak jsme velkou rychlos prob hli kolem Centre Pompidou, kde ovšem naši pozornost nezískala paní profesorka bezesporu zajímavým výkladem ale pouli ní um lci p edvád jící akroba cké kusy a kousky. Vzhledem k již zmi ovanému hladu jsme se hromadn vrhli na stánek s bagetami, abychom se o p t minut pozd ji dozv d li, že už se jde kone n na ob d. Ješt naše enzymy nedotrávili a už jsme stáli u Louvre. Mona Lisa byla lákavá volba, naše skupina se rozd lila na dv ás : ak visté si vymohli delší rozchod v muzeu a nám lín jším to p išlo vhod pro povalování se v parku a nakupování. Ak visté z toho vyšli jako vždy lépe, alespo po nan ní stránce. Nejen že nepla- li vlezné do muzea, ale nes hli se nechat obalamu t místními um lci. N kte í z nás zapla li ernoch m za jejich um ní mén, n kte í více. Každopádn jsme všichni odcházeli s p edraženými provázky na rukou. B hem ekání na profesory a v bec leny výpravy (s n kterými jsme se š astn shledali až o 3 hodiny pozd ji u Ei elovky) jsme byli vyfoceni práv se fo cí modelkou. 18 se doposud zachoval p vodní vzhled dom, až jsme došli k prvnímu historicky známému místu v Bruggách-Dvoru Bekyní, který nyní slouží jako ženský klášter. Po prohlídce dvora, po ízení n kolika fotogra í a nakrmení labu, které plavaly po ece, jsme se op t vydali sm rem k centru. Cestou nám o i z stávaly na hromadách okoládových pralinek a dalších sladkos, které se prodávaly v okolních obchodech a my se za ali velice t šit na blížící se rozchod, abychom všechny tyto dobroty mohli ochutnat. Se sbíhajícími slinami v ústech jsme došli až ke kostelu Panny Marie se svou v ží co by jednou z nejvyšších cihlových staveb v Evrop. Pak nás ekala vyjíž ka na lodi po vodních kanálech. Rozd lili jsme se do skupinek, stoupli si do fronty a až k nám p ijel sympa cký pán v lodi ce, který perfektn ovládal n kolik jazyk, tak jsme nastoupili, p ipravili naše fotoaparáty a naše nedo kavé výrazy. Projíž ka byla osv žující, krásn nás probrala, mávali jsme b hem ní na ostatní turisty, které jsme míjeli, ale hlavn jsme m li šanci si prohlédnou unikátní architekturu Bruggských dom. Poté nás již o ekával slíbený rozchod na nám s Markt. Po diskuzi v naší malé skupin o tom, kam p jdeme i nep jdeme, jsme se rozhodli jít se kulturn vzd lávat. Zakoupili 3

6 jsme si vstupenku na v ž Belfried a op mis cky jsme se domnívali, že zvládnout 366 to itých schod bude p eci brnka ka. P i výstupu po uzou kých strmých schodech mezi nej ast ji používané v ty pat ili Ježiši, já spádnu nebo Já už nem žu. Jelikož se však v ž rekonstruovala, tak jsme se mohli na Bruggy z vrchu podívat pouze dv ma sm ry a to ješt navíc p es m íže. Jako kompenzaci za nedostate ný rozhled z rekonstruované v že jsme ale dostali volnou vstupenku do muzea, chopili jsme tedy se šance a šli jsme navš vit muzeum Stadhuis. Po prohlídce hlad zvít zil a tak jsme se vydali hledat n co k zakousnu. Prolezli jsme všelijaké bary a restaurace, ale nic nás neupoutalo. Pon vadž nám byla zima a nohy nás už neskute n bolely, tak už jsme cht li najít aspo n jaké místo v teple, kde bychom si odpo inuli. Do cesty nám vpadla Jameson pub, kterou jsme uvítali s nadšením. Dali jsme si horkou okoládu a aj a pokra ovali jsme dál v prohlídce m sta. Protože naše chu ové bu ky se dožadovaly n eho dobrého, pokaždé když jsme míjeli obchod s okoládou (což bylo vlastn po ád), rozhodli Milý dení ku, poslední den naší výpravy jsem strávili ve m st nad Seinou. Naši ob taví idi i nás vysadili p ímo u Cité des Sciences, akorát nám zapomn li íct, že už máme vystupovat. Strávili jsme zde 2 nejkratší hodiny našeho života. Prob hnout 3 patra o rozloze p ibližn 5 fotbalových h iš a využít všech interak vnos byl nadlidský výkon. Mimo jiné jsme si p es talí e ve tvaru satelitu šeptali na dálku 17 metr. Na programu byl okruh po nejvýznamn jších památkách Pa íže. Poda ilo se nám koupit francouzské jízdenky na metro a dopravit se tak na bílo rovnou na svatbu. Kdo by si nep ál prožít svatební den u v hlasné katedrály Notre Dame. Jenže my už jsme za ínali mít hlad. Neúnavná paní Straková nás s nadšením 17

7 robot, kterému vakuum nevadí. Pr vodce nám ekl, že robot je schopen pracovat s p esnos na dese ny milimetr, což ani lov k sám mnohdy nedokáže. Poté jsme se dostali do hlavní haly a do prostoru tokamaku. Kolem tokamaku, který není sám nijak obrovský, je mnoho r zných ídících, m ících a podp rných za ízení, která jsou v tší než samotný reaktor. P ímo k tomu nás ale z pochopitelných d vod nepus li. Zajímavá byla bezpe nostní opat ení, která tam m li. V p ípad jakýkoliv problému slouží jako ochrana reaktoru p es metr tlustá pohyblivá železobetonová st na, která se uzavírá pokaždé, když probíhají experimenty. M li jsme možnost podívat se na jednu dvanác nu tokamaku díky tomu, že tam mají jednu ást odstavenou mimo jako náhradní a cvi nou pro p ípad, když pot ebují ud lat n jaké radikální úpravy. Tato ást jim slouží jako zkušební. Po této prohlídce už následovalo jen n kolik fyzikálních otázek na pr vodce a rozlou ení. Zbytek dne jsme strávili v nám tak už tak d v rn známém autobuse na cest do Pa íže. Celá exkurze v JETu nezabrala mnoho asu. P ibližn asi t i hodiny. 16 P itom si myslím, že to byla jedna z nejzajímav jších a nejpou n jších ás celé naší cesty JET Termojaderná fúze se zdá být jako logickým a velmi ekonomicky výhodným zdrojem energie do dalších let. Jsme moc rádi, že jsme m li možnost vid t budoucnost a n co se o ní dozv d t. Poté jsme vyrazili sm r Pa íž. Azyl nám má poskytnout další hotel Formule 1 blízko Pa íže. Asi hodinu jsme ešili, jak bychom splašené setrva níky zastavovali... jsme se uspo ádat hon na nejlepší a nejlevn jší obchod s okoládou v Bruggách. Po dlouhém hledání nás upoutala cedule u zapadlého krámku, která slibovala nízké ceny. Paní prodava ka, milá usmívající se mladá žena, nám ochotn nabízela ochutnávku ehokoliv, na co jsme si ukázali a to zcela zdarma. Každý z nás pak opoušt l obchod s p ecpaným b ichem a ov šen t žkými taškami plnými okolády pro své blízké. Jelikož jsme m li ješt f ru asu, bloumali jsme po obch dcích a shán li suvenýry. P i tom jsme objevili originální obchod s hra kami, které stály h íšná eura. Poté jsme se vydali po ídit si ješt posledních pár snímk tohoto krásného m sta. B hem focení jsme objevili galerii, která nás naprosto uchvá la. Prodávaly se zde obrazy, které z dálky vypadaly jako fotogra e. Každý si tu našel minimáln jeden, co by si cht l po ídit dom, ale protože ástka jednoho obrazu byla tak vysoká, že by na ní nesta ily ani všechny peníze, co jsme sebou všichni m li, tak jsme si je naposledy prohlédli a pokra ovali sm rem k autobusu. P i opoušt ní Brugg jsme si poplácávali naše naditá b íška, okukovali, kdo si co koupil, vykládali ostatním, co jsme vše vid li a zažili, ale hlavn jsme byli rádi, že jsme m li tu možnost tohle okouzlující m sto A koli byl ten obchod nejlevn jší, utratili jsme tam nejvíc pen z! 5

8 poznat, prohlédnout, nafo t, ochutnat a hlavn užít. Budeme spát v hotelu Formule 1 blízko Calais. Pokoje jsou po t ech, p i emž vždy jedna z postelí je manželská. P emýšlíme, jak rozhodneme, kdo bude spát na té odd lené. mluvícími pr vodci, což pro nás ale v tšinou nebyl velký problém. Naší skupin byl však p i azen Francouz a díky jeho silnému francouzskému p ízvuku jsme ho museli asto prosit, jestli by mohl zopakovat, co práv ekl. I p es tuto malou nep íjemnost jsme ale vždy pochopili, co m l práv na mysli, a pochy li jsme v tšinu informací. První místo, kam nás vzali, bylo ídící centrum. Místo s asi stovkou po íta a r znou elektronikou. Pr vodce nám ukázal i centrální po íta se spoustou monitor a záznamových za ízení. Byl to mozek celého komplexu. Pus li nás do této místnos jen díky tomu, že v dob kdy jsme tam byli my zrovna provád li údržbové práce na tokamaku a tudíž v dci ned lali žádné experimenty. Další zajímavou místnos byla opera ní místnost robota, který provád l drobn jší úpravy ve vlastním t lese tokamaku. Když je tokamak v provozu, je v n m velmi kvalitní vakuum a je velmi zdlouhavé a náro né toto vakuum znovu vytvo it. Proto když není opravdu t eba, všechny menší úpravy provádí 6 15

9 být n jakým zp sobem akumulována. K tomuto ú elu se zde používají sedmise unové setrva níky. Ty se postupn roztá í v noci a o víkendu, když je menší odb r energie ze sít a pak se odebírá podle pot eby nárazovit. ekli nám, že kdyby se jeden takový rozto ený setrva ník n jakým zp sobem dostal z místa, kde je ukotvený, prý by se kutálel až k pob eží což je 120 kilometr daleko. Zajímavý údaj byl také rozpo et JETu. Ten je p ibližn 23 milion euro (576 milion K ). P evážná ást t chto nan ních prost edk p ichází z EU a z ins tuce EURA- TOM, která se zam uje na nancování projekt jako je tento a jemu podobných. Bylo nám také e eno, že jaderná fúze je jeden ze zdroj energie budoucnos a že se vypla tyto experimenty uskute ovat. Po úvodní prezentaci p išel as na vlastní prohlídku areálu JETu. K tomuto ú elu jsme se museli rozd lit na skupiny po asi dese lidech a každá skupina dostala svého pr vodce. U itelé spekulovali, jestli nám náhodou nebude p i azen eský pr vodce, protože v dob naší exkurze m l údajn pracovat v JETu i jeden ech, ale ten zrovna nebyl p ítomen v areálu. Museli jsme si tedy vysta it s anglicky Milý dení ku, ráno po p enocování v Calais jsme m li dost asu p ed nalod ním na trajekt a odjezdem do Anglie. Zajeli jsme se tedy podívat na nedaleké pob ežní opevn ní z 2. sv tové války. Betonové bunkry byly vybudovány kolem vrcholku kopce, ze kterého byl rozhled na okolní pláže. Na vrcholku se ty il památník. My jako správní pr zkumníci jsme se museli podívat do všech bunkr, co kdyby se v n jakém nacházel n jaký poklad. Bohužel tam žádný nebyl a my jsme stejn už sv j as na pevnos vy erpali. Tak vzh ru na trajekt a k bílým útes m doverským. Po tom, co nás trajekt p evezl na anglickou p du, jsme všichni vyrazili do m sta, proslulého a už svými univerzitami, i nejv tší knihovnou v Anglii - Oxfordu. 14 7

10 Již v autobuse se za aly rýsovat veškeré cíle, kterých cht la naše osmi lenná skupina dosáhnout. Když náš idi kone n zaparkoval, plni radostného o ekávání jsme následovali paní profesorku Strakovou. Na první pohled bylo jasné, že Oxford je m stem historickým, s bohatou kulturou, kterou vystavuje v celé její kráse. Asi po p minutách ch ze, jsme došli k našemu prvnímu cíli - Christ Church. Jedná se o jednu z nejv tších kolejí Oxfordské univerzity, obklopenou krásn sest íhaným anglickým trávníkem. V tšina naší skupiny se na ni ale t šila hlavn proto, že v jedné z místnos se natá el lm Harry Po er. Po ádné dávce focení všeho kolem nás a po krátkém nau ném výkladu, jsme vyrazili ke vstupu, abychom si koupili lístky na prohlídku. ekalo nás ale velké zklamání v podob velice dlouhé fronty. Také cena se nám zdála opravdu nek es anská. Rozhodli jsme se tedy prohlídku nenavš vit a pokra ovat s celou skupinou dále. Po proji n kolika zapadlými uli kami a jednou otá ivou branou, stanuli všichni tvá í v tvá kostelu University Church St.Mary s the Virgin. Tento univerzitní kostel, postavený v barokním stylu, nebyl však zajímavý jenom autobus vešel. U itelé nás pou ili, že vše musí prob hnout velmi rychle a tak jsme se se adily na stran vozovky a jak p ijel autobus, všichni jsme asi b hem minuty naskákali do autobusu. Byl to nejrychlejší nástup do autobusu za celou naši exkurzi. Pak následovala p ibližn p lhodinová cesta do JETu. Po p íjezdu do areálu JETu jsme chvili ku ekali, než na nás zam stnanci budou mít as a budou p ipraveni. Za asi dvacet minut jsme všichni vystoupili z autobusu a zamí ili do vstupní haly. Odtud nás poslali do p ednáškového sálu pro ve ejnost a za okamžik za ala vlastní prezentace. Dozv d li jsme se spoustu zajímavých a pou ných informací o vlastním fyzikálním fungování JETu, ale i o sociálních a ekonomických d sledcích termojaderné fúze. Zajímavos nap íklad je, že provoz JETu spot ebuje asi 1% celkové produkce elektrické energie celé Velké Británie. Samoz ejm takové množství energie není možné odebrat ze sít najednou, protože by se p e žila, ale musí 8 13

11 Milý dení ku, tento den byl asi nejd ležit jší sou ás celé naší cesty a dal také vzniknout názvu dlouhé, namáhavé a velmi pou né exkurze (JET 2010). JET je doposud nejv tší tokamak na sv t a jako jediný je schopný vyráb t elektrickou energii a ne jen ji spot ebovávat pro fyzikální experimenty. Den za al brzkým budí kem v nedalekém youth hostelu. Noc v tomto hostelu nebyla p íliš pohodlná, protože pokoje byly dost malé, ale pro naše pot eby to dosta ovalo. Následoval p esun do vlastního komplexu JETu v Culhamu. P i nastupování nastal však malý problém. Silnice v míst hostelu byla velmi úzká, a jelikož v Anglii se jezdí po levé stran, museli jsme nastupovat do autobusu ze strany st edu vozovky, protože u hostelu nebylo parkovišt, kam by se náš 12 z hlediska architektury. Jak jsme se dozv d li, byl také centrem, ze kterého se postupn rozrostla Oxfordská univerzita. Do sedmnáctého stole se dokonce využíval nejen pro bohoslužby, ale také jako místo pro ceremonie, ud lování diplom a promoce. Nutno p iznat, že celý výklad historie tohoto místa už naše skupina jenom t žce vnímala kv li problému, který se objevil a se kterým se muselo n co pom rn rychle d lat, hladu. Na chvíli jsme tomuto problému unikli. Možnost podívat se na druhou nejv tší knihovnu v Británii se nenaskytne každý den. Hlad prost musí po kat. Bodleian Library je zárove jednou z nejstarších knihoven v Evrop. Nachází se zde kopie každé knihy publikované ve Velké Británii. Poslední spole nou zastávkou pro nás byl pár krok vzdálený Bridge of Sighs spojující dva domy Her ord College, pat ící k nejv tším symbol m celého Oxfordu. Po této zastávce si již každý mohl jít svou vlastní cestou. Tém všechny cesty za aly urychlen sm ovat k blízkým obchod m s potravinami všeho druhu. V naší skupin to za ínalo v ít, jelikož jsme se rozd lili na dv názorové skupiny. Heslo první : Jídlo, jídlo, jídlo! mluví samo za sebe. 9

12 Zbytek z nás však nedokázal potla it svou zv davost, a když jsme koutkem oka zahlédli budovu Museum of the History of Science, bylo jasné, že jeho prohlídku si nem žeme nechat ujít. Chvíli probíhalo vzájemné p esv d ování a agitování obou skupin, ale nakonec jsme se rozhodli v tomto míst rozejít a setkat se o hodinu pozd ji u místního supermarketu. Z prohlídky muzea nás asi nejvíc zaujaly starobylé modely slune ní soustavy a spole n jsme se marn snažili pochopit rovnice, napsané Albertem Einsteinem. Po ukon ení prohlídky nás již kone n p ekonaly naše pot eby a vyrazily jsme si dát n co k jídlu. Kdybychom 45 minut dop edu v d li, jaký problém je sehnat v Oxfordu Fish and Chips, mohli jsme si bývali pár krok od muzea koupit bagetu. Ale my to nev d li a teprve po marném hledání jsme se museli spokojit s k upavou bagetou. Bylo na ase setkat se s ostatními u supermarketu a nakoupit n co dom pro své blízké a samoz ejm také n co pro sebe. V tšina z nás vsadila na typický anglický aj, pivo Guiness a bramb rky Pringles. Následovala spole ná návšt va obchodu Blackwell, kvalitního britského knihkupectví a po té cesta zpátky k autobusu. Myslím, že každý z nás m že íci, že z Oxfordu si n co odvezl. A už knihu, plakát, aj nebo p inejmenším alespo pocit dob e stráveného dne. Dnes budeme p espávat v klasickém anglickém hostelu na p l cesty do Culhamu. Pokoje jsou po ty ech a více, takže o zábavu z ejm nebude nouze Oxford prost nabízí hlavn potravu pro duši...