EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ FÓRA

Transkript

1 EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ FÓRA V souvislosti s předsednictvím České republiky v Radě Evropské unie v první polovině roku 2009 Respekt institut pořádá cyklus šesti veřejných fór ve vybraných krajských městech. Domácí experti budou za účasti veřejnosti diskutovat ekonomické a sociální bariéry současné Evropské unie. Regionální fóra se budou věnovat vzdělání, vědě a vývoji, trhu práce či zeleným technologiím. Dalšími diskutovanými tématy budou evropská politika k východním sousedům a Společné zemědělská politika. Tato publikace přináší základní informace k diskutovaným tématům. Projekt byl podpořen odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky.

2 INOVACE, VĚDA A VÝZKUM 2 A EVROPSKÉ FINANČNÍ MECHANISMY Geografické vzdálenosti dnes znamenají pro všechny oblasti společenského dění mnohem méně, než tomu bylo ještě před několika málo desetiletími. To je nejen výsledkem rozvoje a intenzifikace dopravy a komunikace, ale i důsledkem politických změn v globálním měřítku. V současném postindustriálním uspořádání se výroba v podmínkách rozvinutých zemí stala natolik nákladnou, že je výhodné přesouvat její základní objem směrem k levné pracovní síle, a to bez ohledu na náklady související s krkolomným organizováním dopravních trajektorií materiálu, výrobků i osob. Konkurenční prostředí spotřebitelského trhu nutí firmy k tomu, aby rychle přicházely s novými výrobky nebo technologiemi nahrazujícími ty dřívější nebo znamenajícími úsporu v jakémkoli aspektu. Rozhodujícím momentem je pak prvenství na trhu a náskok před konkurencí. Protože nové výrobky a technologie vznikají na základě výsledků výzkumu, roste jeho význam nebývalým způsobem. Výzkum a vývoj (VaV) se stává hlavním zdrojem konkurenceschopnosti současných ekonomik a stále větší pozornost mu věnují i představitelé států a regionů. Výzkumnou činnost lze podle orientace na stanovené cíle rozdělit na: výzkum základní, zaměřený na rozšiřování poznání, získávání nových poznatků a prohlubování porozumění nejrůznějším procesům; výzkum aplikovaný, založený na rozpracování konkrétních výsledků badatelského výzkumu do realizačních záměrů; vývoj a inovace, představující finální výsledek, schopný konkurovat na trhu při jeho komercionalizaci. Možnost podpory výzkumu komerční sférou Z výše nastíněných závěrů lze tedy posuzovat možnosti podpory výzkumu aktéry z komerční sféry. Celý systém by měl být nastaven tak, aby v případě vývoje a inovací představoval příspěvek komerčních partnerů dominantní část podpory. Zcela logicky bude také konečný profit na trhu představovat komerční zisk těchto partnerů. V oblasti aplikovaného výzkumu není zpravidla situace takto transparentní. V těchto výzkumných programech se často řeší podstatné otázky, na které základní výzkum nedává odpově, a naopak odpovědi na tyto otázky jsou často inspirací pro základní výzkum. Typickým příkladem může sloužit materiálový nebo farmaceutický výzkum. Proto tento segment výzkumu zpravidla nebývá atraktivní oblastí soukromých investic. Výjimkou může být ta část aplikačních výzkumů, kde lze s vysokou pravděpodobností očekávat realizační výstupy. Obecně tedy lze říci, že v této oblasti by se měl komerční sektor nezanedbatelným podílem účastnit spolufinancování nákladů na tyto programy aplikovaného výzkumu, a to pomocí prostředků z veřejných rozpočtů. Taková je alespoň evropská tradice, na kterou se snaží navazovat i současná politika EU týkající se rozvoje výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI). VÝZKUM A KONKURENCE- SCHOPNOST EU Konkurenceschopnost Evropy se nejčastěji srovnává s USA a Japonskem, přitom se ovšem poněkud přehlíží zcela odlišný historický vývoj těchto regionů. Rozdílná struktura výzkumu nejen co do oborového složení, ale především pokud jde o strukturování badatelského, aplikačního a vývojového segmentu a vztah k výzkumu ze strany státu i komerčních subjektů, je právě velmi silně ovlivněna tradicí a historií. Stručným argumentem podporujícím toto tvrzení je uvedená tabulka 1. Tabulka 1: Struktura nákladů na výzkum a vývoj za rok 2006 náklady na VaV (v % HDP) z toho soukromé zdroje (v %) [A] na podporu podnikového VaV (v %) [B] poměr prostředků B/A USA 2, ,046 Japonsko 3, ,000 EU-15 1, ,125 ČR 1, ,250 Často kritizovaný výzkum v ČR je jednak znatelně podfinancován, jednak státní podpora směřuje nezanedbatelnou částí především k podpoře podnikového výzkumu, který je orientován převážně na vývoj a aplikace. Porovnáme-li ovšem reálné výstupy v těchto oblastech, zjistíme, že toto směřování je velmi málo účinné (viz tab. 2). Tabulka 2: Výstupy výzkumu a vývoje za rok 2006 počet patentů / 1 mil. obyv. část patentů EPO+USPTO HiTech z celk. exportu země (%) část svět. HiTech exportu (%) USA 58,9 34,3 28,5 19,5 Japonsko 92,6 26,9 26,5 10,6 EU-15 30,5 31,5 19,7 16,7 ČR 6,2-14,6 - Poznámka: EPO = The European Patent Office, USPTO = United States Patent and Trademark Office Významným krokem ve vztahu k VaV v rámci EU je snaha o posílení základny výzkumu. Toho se má podle stanoviska Rady EU pro konkurenceschopnost docílit především důsledným zaváděním konkrétních tvůrčích činností do prostředí vysokých škol. VaV na vysokých školách EU musí být pokládán za součást jejich činnosti, která má stejnou důležitost jako samotné vzdělávání. Proto je problematika rozvoje sektoru terciárního

3 INOVACE, VĚDA A VÝZKUM A EVROPSKÉ FINANČNÍ MECHANISMY 3 vzdělávání a jeho financování důležitou skutečností i z hlediska rozvoje a posílení VaV. Hledání finančních zdrojů patří koneckonců k jednodušší části zabezpečující výzkum. Otázka "lidských zdrojů" je nejen citlivější, ale také mnohem složitější k řešení. Přitom je evidentní, že bez vyřešení těchto potřeb nelze na úspěšný výsledek vůbec pomyslet. Rozdílnost personálního vybavení VaV ve srovnávaných zemích viz v tab. 3. Tabulka 3: Personální zázemí v oblasti VaV ve vybraných zemích za rok 2006 celkový počet zaměstnanců VaV na pracovních míst Z těchto dat je zřejmá odlišnost situace v EU i potřeba se jejím řešením zabývat. Vzhledem ke specifičnosti očekávaného konečného výsledku EU předpokládá zásadní posílení výzkumu ve všech oblastech jeho struktury na vysokých školách Unie (a tím spíše i ČR) a rovněž změny oborové struktury studijních programů a kurikulární náplně studijních plánů. Ze srovnávaných dat tab. 4 je vidět, že vývoj v ČR jde sice správným směrem, ovšem k vyrovnání se vývoji v zemích EU ještě nemálo zbývá. Přitom odstup EU od USA a Japonska je rovněž znatelný. Prosté srovnání výše průměrných ročních nákladů na jednoho studenta vysoké školy v USA a EU představuje rozdíl eur, což je prakticky dvakrát více. Je zcela zřejmé, že pro vyrovnání tohoto handicapu nelze počítat se zdvojnásobením výdajů na vysokoškolské vzdělávání pouze z veřejných rozpočtů. Stejně tak je velmi obtížné představit si další rozvoj terciárního sektoru vzdělávání výlučně zvyšováním jeho efektivnosti, bez zvyšování nákladů. Má-li dojít k reálnému posílení VaV na vysokých školách všech typů, pak bude nezbytné hledat finanční zdroje především mimo veřejné rozpočty. Mimořádná příležitost souběžné reformy výzkumu a vývoje společně s reformou vysokého školství se nabízí v ČR. Reforma vysokého školství, jejíž součástí by měla být především diverzifikace vysokých škol a fakult, z toho vědeckých pracovníků (%) zaměstnanci VaV v podnikovém sektoru (%) USA Japonsko EU ČR Tabulka 4: Počet obyvatel s ukončeným vysokoškolským vzděláním ve vybraných zemí za rok 2006 počet obyvatel s ukončeným VŠ vzděláním (v %) počet absolventů VŠ let (v %) počet absolventů přírodních + technických oborů na 100 tis. prac. míst USA Japonsko EU ČR se může zaměřit na celkové posílení VaV a především na posílení a zkvalitnění experimentálního vývoje a inovačních výstupů. Správné nastavení podmínek dalšího rozvoje vysokého školství a volba vhodných motivačních prvků mohou proces diverzifikace vysokých škol orientovat správným směrem a značně zefektivnit. To předpokládá nejen pragmatický zájem "odběratelů" výsledků VaV na této činnosti, ale také jejich finanční spoluúčast. STRATEGIE EU V OBLASTI PODPORY VÝVOJE A VÝZKUMU V souvislosti se snahou o programové posilování konkurenceschopnosti EU jako celku lze v posledních letech registrovat řadu iniciativ jejích orgánů v oblasti VaV. Ve všech těchto aktivitách lze pozorovat řadu společných rysů. Předně jde o aktivity, které se nejen dotýkají celé EU, ale snaží se o to, aby se do iniciativ zapojilo co nejvíce výzkumných institucí členských zemí EU. Naplnění nebo překročení tzv. kritického množství lidských kapacit i finančních prostředků je v rozměrech EU nepoměrně snazší, než je tomu v prostředí jejích jednotlivých členů. Pozitivním prvkem je rovněž aplikování jednotných kritérií hodnocení kvality VaV v rámci EU. Novým elementem rozvojových programů VaVaI ze strany orgánů EU je posilování významu koordinačních a iniciačních aktivit. V současnosti je zřejmé, že budování Evropského výzkumného prostoru (ERA) začíná nabývat konkrétních obrysů a tento proces bude dále pokračovat. Z těchto aktivit, které se významně dotýkají i českého výzkumu, uvedeme tři nejdůležitější, především z hlediska financování. A) Strukturální fondy EU pro posílení výzkumu, vývoje a inovací Tyto prostředky jsou orientovány k posílení konkurenceschopnosti regionů s podprůměrnou ekonomickou výkonností. Jde o střednědobý program podpory struktury VaV, jehož výsledkem bude zvýšená ekonomická výkonnost regionu. V ČR budou při snaze o dosažení tohoto cíle kooperovat tři operační programy: výzkum a vývoj pro inovace, vzdělávání pro konkurenceschopnost a podnikání a inovace. Zdroji pro finanční spoluúčast jsou kromě prostředků státního rozpočtu rovněž prostředky komerčních partnerů, kteří se na řešení projektu podílejí. B) Evropská výzkumná infrastruktura V tomto programu, schváleném Evropskou komisí, jde o snahu orgánů EU o efektivnější nakládání s prostředky při vytváření sítě výzkumných zařízení evropského významu a o koordinaci přípravy projektů velmi nákladných zařízení, jejichž nákup je mimo reálné možnosti jedné země EU. Evropským významem se rozumí vědecká excelence pracoviště nebo sítě pracoviš ; infrastrukturní zařízení by mělo představovat základní vybavení, které je podmínkou takové excelence. Jde o první iniciativu tohoto druhu v rámci EU a většina členských zemí včetně ČR konstatovala, že podobnou koordinaci postrádá i na národní úrovni. S rostoucím objemem financí, které se na evropské úrovni dostávají na podporu VaVaI, je taková snaha zcela pochopitelná. Koncentrace lidských i finančních kapacit, zabránění řadě duplicit a zvyšování efektivity výzkumu znamená v konečném hodnocení posilování VaV samo o sobě. C) Rámcové programy výzkumu EU Rámcové programy výzkumu EU (RP), které řídí Evropská komise, jsou pokládány za nejúspěšnější nástroj ovlivňování výzkumu na evropské úrovni. Rámcové programy běží od roku 1984 bez přerušení; na konci roku 2007 byl vyhlášen již 7. RP. Vzhledem k celkové úspěšnosti předchozích RP byl stanoven jeho časový plán na sedm let a finanční rozsah na 53 miliard EUR. Přestože při konečném schvalování nařízení o tomto RP v Parlamentu EU došlo k nezanedbatelné redukci finančních prostředků,

4 INOVACE, VĚDA A VÝZKUM A EVROPSKÉ FINANČNÍ MECHANISMY 4 průměrné roční disponibilní prostředky tohoto programu představují dvojnásobek prostředků ve srovnání s 6. RP. Díky tomu, že je tento program přesně zaměřen, je plnění schválených projektů velmi dobře kontrolovatelné. Podmínkou programu je spoluúčast více subjektů na realizaci projektu s podmínkou mezinárodní spolupráce. Zásluhou této nepřekročitelné podmínky vznikla řada partnerství, které napomáhají spolupráci v oblastech i mimo RP, a to nejen v případě výzkumných institucí navzájem, ale i výzkumných institucí a komerčních podniků. Konečné vyhodnocení výsledků 6. RP ukazuje, že participace malých a středních podniků ČR v tomto programu patří k nejúspěšnějším ze všech nových členských zemí EU (na 13. místě zemí EU-27). Kontaktním místem pro 7.RP v ČR je Technologické centrum AV ČR. Technologické centrum je sdružením právnických osob (pracoviště Akademie věd ČR): Fyzikální ústav, Mikrobiologický ústav, Ústav chemických procesů, Ústav fyziky plazmatu, Ústav molekulární genetiky a společnosti Technology management s.r.o. Konkrétním příkladem je např. Národní informační centrum pro evropský výzkum (NICER), tedy projekt Technologického centra poskytující komplexní podporu pracovištím České republiky při jejich zapojování do Evropského výzkumného prostoru. Projekt NICER je finančně podporován MŠMT z programu EUPRO. Nezanedbatelnou podmínkou výzkumných činností je podmínka autonomního rozhodování v rámci výzkumné instituce. Tato autonomie není pouze formální podmínkou intelektuálních procesů, jako jsou VaV. S autonomním rozhodováním je spojena i odpovědnost za provádění tvůrčí činnosti včetně interpretace jejích výsledků. Výzkumná instituce má být nadána potřebnou mírou autonomie, aby mohla převzít i odpovídající míru odpovědnosti. Přenášení dílu autonomie na nižší složky instituce až k individuálním vědeckým pracovníkům se děje v rámci vnitřních předpisů instituce a znamená také přebírání odpovídajícího dílu odpovědnosti. Poskytování finančních prostředků výzkumné instituci však neznamená omezování této autonomie. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a vládní zmocněnec pro evropský výzkum Ivan Wilhelm zveřejnili na jaře 2008 první Přehledovou zprávu o stavu české výzkumné infrastruktury. Její závěry mj. ukazují, že české laboratoře, vědecká zařízení a přístroje, informační a komunikační systémy atd. jsou sice v solidní kondici a 75% z nich bylo v posledních pěti letech modernizováno. Zpráva však zároveň odhaluje největší nedostatky domácích vědeckých a výzkumných pracoviš : malá vzájemná koordinace a dlouhodobě nízká úroveň mezinárodní spolupráce. DŮLEŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE K TÉMATU Tento text připravilo ANO pro Evropu. ANO pro Evropu je občanské sdružení, které usiluje o vytvoření sdíleného, mimostranického prostoru pro široké vrstvy občanů zajímajících se o evropskou tématiku. Cílem sdružení je informovat občany o faktech, která z našeho členství v EU vyplývají a podporovat věcný způsob debatování o aktuálních evropských i národních otázkách. Více informací o sdružení ANO pro Evropu naleznete na Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Education at a Glance Úřad vlády ČR RVV. Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v ČR a jejich srovnání v roce Výzkum a vývoj v České republice Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Co-operation and Development) Community Research & Development Information Service (CORDIS) Technické centrum AV ČR

5 EKONOMICKÉ ZÁJMY ČESKÉ REPUBLIKY V ZEMÍCH VÝCHODNÍ DIMENZE EVROPSKÉ POLITIKY SOUSEDSTVÍ 5 Česká republika patří v současnosti mezi ty členské státy EU, které uvnitř Unie propagují větší důraz na orientaci směrem k jejím východním sousedům, tj. zemím tzv. východní dimenze EU (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina) a dalším zemím východní Evropy (Běloruskem a Ruskem). Evropská politika sousedství (European Neighbourhood Policy; ENP) je zahraničněpolitickým nástrojem Unie, který vznikl v roce 2004 jako reakce na rozšíření EU o deset nových členských států. Podle Strategie ENP je cílem této politiky "...sdílet výhody rozšíření z roku 2004 se zeměmi v sousedství posilováním stability, bezpečnosti a blahobytu všech, jichž se to týká". Dále se v dokumentech ENP uvádí, že " privilegované vztahy se sousedy budou založeny na vzájemných závazcích zejména v oblastech vlády práva, dobrého vládnutí, respektu k lidským právům včetně práv menšin, prosazování dobrých sousedských vztahů a principů tržního hospodářství a udržitelného rozvoje. Zpočátku byly k účasti na ENP přizvány Alžírsko, Bělorusko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Moldavsko, Palestinská samospráva, Sýrie, Tunisko a Ukrajina. S odstupem byly přizvány ještě státy jižního Kavkazu, tedy Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie. Dělení zemí účastnících se ENP na jižní a východní dimenzi je neformální, nicméně přetrvává. Formálně je ENP založena na dvoustranných smlouvách mezi účastnickou zemí a EU a v tomto smyslu nemá dělení na dvě skupiny opodstatnění. V praxi však "dělicí čára" mezi zeměmi na východě, které deklarují zájem vstoupit do EU, a středomořskými zeměmi probíhá. Polsko navrhuje dělení na "evropské sousedy" na východě a "sousedy Evropy" na jihu. Rozdělená je v tomto směru i Unie: Polsko, Česká republika či Německo podporují větší orientaci na východ, Francie, Itálie či Španělsko naopak na jih. Navíc se v poslední době objevují snahy dvoustranný charakter vztahů EU s jejími sousedy doplnit o prvky regionální spolupráce (Black Sea Synergy, Unie pro Středomoří, Polsko-švédská východní iniciativa). Evropská komise často zdůrazňuje, že vzhledem k dvoustrannému charakteru vztahů by se nemělo hovořit o dělení na východní a jižní dimenzi. Mapa 1: Evropská politika sousedství členské státy kandidátské státy státy zahrnuté do Evropské politiky sousedství Zdroj: Ústav mezinárodních vztahů Praha. The European Union and Its Neighbourhood: Policies, Problems and Priorities. Praha. 2006

6 EKONOMICKÉ ZÁJMY ČESKÉ REPUBLIKY V ZEMÍCH VÝCHODNÍ DIMENZE EVROPSKÉ POLITIKY SOUSEDSTVÍ 6 Zároveň je opatrná v tom, aby nějakým způsobem předjímala možnost členství v EU pro některé ze zemí, které se ENP účastní. Neochota EU deklarovat konečný cíl sousedské politiky je jedním z hlavních prvků kritiky ze strany účastnických zemí na východ od EU (zejména ze strany Ukrajiny). Z těchto důvodů se objevuje řada interpretací cíle ENP z nichž hlavní jsou: Náhrada za rozšíření - tuto interpretaci upřednostňují zejména tzv. "staré" členské státy EU, kde se nejvíce projevuje "únava z rozšíření" (enlargement fatigue). ENP by měla účastnické země přiblížit co nejvíce standardům EU, ale bez jejich přijetí jako řádných členů. Předvstupní politika - interpretace upřednostňovaná státy střední a východní Evropy, včetně České republiky. ENP je zde přechodnou fází, která pomůže ekonomickému růstu účastníku a jejich obecnému přiblížení standardům EU, aby mohl být zahájen přístupový proces poté co opadne odpor proti rozšíření. Zpočátku byly k účasti na ENP přizvány Alžírsko, Bělorusko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Moldavsko, Palestinská samospráva, Sýrie, Tunisko a Ukrajina. S odstupem byly přizvány ještě státy jižního Kavkazu, tedy Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie (Bělorusko, společně se Sýrií, Alžírskem a Libyí, se z různých důvodů neúčastní, ačkoli je tato možnost otevřená. U Běloruska je jednou z překážek povaha režimu prezidenta Luka-šenka.). Účast byla rovněž nabídnuta Rusku, ale to ji odmítlo, protože se cítí být "strategickým" partnerem Unie. Jednání mezi EU a Ruskem proto probíhají v rámci tzv. čtyř společných prostor (common spaces): (1) společný hospodářský prostor (2) svoboda, bezpečnost a justice (3) vnější bezpečnost a (4) věda a výzkum. Vzájemné vztahy však čelí řadě problému, nejen vzhledem k poslední krizi na Jižním Kavkaze. Problematická jsou i jednání o nové rámcové smlouvě mezi EU a Ruskem, odmítání Ruska přistoupit na energetickou chartu, stav lidských práv v Rusku atd (více o vztazích EU-Rusko viz stránky Evropské komise: external_relations /russia/index_en.htm). VÝVOJ OBCHODNÍCH VZTAHŮ MEZI ČR A ZEMĚMI VÝCHODNÍ DIMENZE ENP Zahraniční obchod ČR se zaměřuje na vnitřní trh EU. Zároveň však roste obrat vzájemného obchodu mezi ČR a jednotlivými zeměmi východní dimenze ENP. Zvláštní kapitolou je obrat zahraničního obchodu s Ruskem, daný především dovozem ropy a zemního plynu (způsobujícím ČR významnou zápornou bilanci ve vzájemném obchodu). Pozoruhodný je nárůst obchodu s třemi jihokavkazskými republikami, ačkoli je v absolutních číslech zastíněn jinými údaji. Celkově dosavadní trend svědčí o postupném znovuobjevování trhů, které byly na začátku devadesátých let opuštěny, částečně kvůli politické a hospodářské orientaci na EU, částečně pro politickou nestabilitu v postsovětském prostoru. Velmi dynamický je vývoj obchodu s Ukrajinou. Zatímco ještě v roce 2004 byla bilance vzájemného obchodu pro ČR záporná (-86,5 mil. USD), od roku 2007 zaznamenává ČR nárůst do plusových čísel, což svědčí o úspěchu českých exportérů (bilance v roce 2007 byla 514,5 mil. USD). Z grafů je rovněž patrný zásadní růst v obratu zahraničního obchodu, který se od roku 2002 více než zdvojnásobil. Výrazem významu vzájemných obchodních vztahů mezi Ukrajinou a ČR je i existence Česko-ukrajinské smíšené komise pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci, která se poprvé sešla v březnu Stejně zaměřená Česko-moldavská komise se poprvé sešla v květnu 2008 a jejím cílem je podporovat společné investiční projekty subjektů z obou zemí. Podobně pozitivní vývoj lze vysledovat i ve vztahu k zemím jižního Kavkazu. Graf 3: Obchod ČR se zeměmi východní dimenze, ENP a Ruskem za 2007 Zdroj: Upraveno z dat Českého statistického úřadu. Graf 1: Obrat zahraničního obchodu ČR se zeměmi ENP a Ruskem ve porovnání s EU-25 a vybranými zeměmi (2006 a 2007; údaje v milionech Kč) Graf 2.: Obrat zahraničního obchodu ČR ze zeměmi ENP a Ruskem v letech 2002, 2005 a 2007 (údaje v milionech Kč) Zdroj: Upraveno z dat Českého statistického úřadu. Zdroj: Upraveno z dat Českého statistického úřadu.

7 EKONOMICKÉ ZÁJMY ČESKÉ REPUBLIKY V ZEMÍCH VÝCHODNÍ DIMENZE EVROPSKÉ POLITIKY SOUSEDSTVÍ 7 ZAHRANIČNÍ OBCHOD EU SE ZEMĚMI VÝCHODNÍ DIMENZE ENP A RUSKEM EU jako celek začala znovuobjevovat země východní dimenze ENP po rozšíření v roce Výjimkou samozřejmě bylo do té doby Rusko, které hraje významnou roli jako dodavatel ropy a zemního plynu (z tohoto důvodu převažuje dovoz z Ruska nad vývozem a to výrazně). Rostoucí vzájemná atraktivnost je patrná na údajích o obratu v zahraničním obchodě mezi léty 2000 a Z grafu a tabulky je patrná podobná tendence vývoje zahraničního obchodu Evropské unie a zemí východní dimenze ENP jako v případě České republiky. Dominantní je samozřejmě Rusko, které je v grafu pro srovnání. Je to dané zejména dovozem ropy a zemního plynu a nárůstu cen těchto komodit. U ostatních zemí se zdaleka nejedná o tak významné objemy, nicméně nárůst je opět stabilní. Nejrychleji rostl objem obchodu s Ázerbájdžánem; průměrně více než o 30 % za rok. Vývoz nad dovozem převažuje u Ukrajiny, Moldavska, Gruzie a Arménie. Ze zemí východní dimenze ENPje bilance záporná jen u Ázerbájdžánu. Bilance je opět stejně jako u ČR výrazně záporná v zahraničním obchodu s Ruskem z prakticky stejných důvodů. POLITIKA EU VE VZTAHU K ZEMÍM VÝCHODNÍ DIMENZE ENP Kromě vzájemného obchodu je EU, a jejím prostřednictvím od roku 2004 i Česká republika, výrazně přítomna v regionu jako finanční dárce. Až do konce roku 2006 byl hlavním finančním nástrojem TACIS (Technical Assistance to Commonwealth of Independent States), z jehož prostředků byly podporovány projekty na území Společenství nezávislých států (SNS). V období bylo rozděleno 3,1 mld. eur a dalších 500 mil. eur jako půjčky od Evropské investiční banky. Od roku 2007 byl pro všechny země ENP zaveden jednotný finanční nástroj - ENPI (European Neighbourhood and Partnership Instrument). Rozdělení prostředků pro jednotlivé státy, a porovnání rozdělení prostředků pro jižní a východní dimenzi pro období naleznete níže v tabulce. Prostředky budou uvolňovány z dalších programů, jako jsou např. program přeshraniční spolupráce nebo regionální program Východ. Celkově bude v letech rozděleno 5,6 mld. eur. Pro období to je pro jih i východ celkem 12,4 mld. eur. V rámci strategie posílení prvků ENP je jedním z navrhovaných prvků uzavření smluv o volném obchodu (FTA - Free Trade Agreements). Uzavření takových smluv by jednotlivým zemím ENP umožnilo volnější vstup na trhy EU. Nejdále je v tomto směru Ukrajina, která začala v únoru jednání o podobě takové smlouvy. EU rovněž uvolňuje, stejně jako jednotlivé členské státy, jednorázovou finanční pomoc v případě živelných pohrom nebo snižování následků konfliktů. Naposledy Evropská komise uvolnila 22. srpna 5 milionů eur. ČR ve stejné době poskytla pomoc v souhrnné výši 155 milionů korun. Tab. 1: Rozdělení prostředků pro jednotlivé země (údaje v milionech eur) 2007 až 2010 Gruzie Rusko Arménie Ázerbájdžán Bělorusko Moldavsko Ukrajina , ,4 209,7 494 Východ 1154,5 Jih 2962 Graf 4: Obrat zahraničního obchodu EU-27 se zeměmi východní dimenze ENP a Ruskem v letech (údaje v milionech eur) Rusko Arménie Ázerbájdžán Bělorusko Gruzie Moldavsko Ukrajina Zdroj: Upraveno z dat Eurostatu DŮLEŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE K TÉMATU Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Tento text připravila Asociace pro mezinárodní otázky. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) je nevládní organizace, think-tank, působící v oblasti mezinárodních vztahů více než deset let. Jejím posláním je přispívat k hlubšímu porozumění mezinárodnímu dění. Svou činnost soustředí do třech základních piliřů: výzkum, vzdělání a podpora otevřené společnosti. Více informací o AMO naleznete na Eurostat - EU-27 Trade with CIS Countries, 2006 Dostupné z WWW: European Neighbourhood Policy website ENPI - Individual Country Programmes Dostupné z WWW:

8 VZDĚLÁNÍ A PRACOVNÍ TRH 8 Evropská ekonomika se bude v blízké budoucnosti potýkat s řadou klíčových problémů. Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují současnou Evropu, patří: stárnutí populace (do roku 2050 počet Evropanů starších 65 let stoupne o 65 %, zatímco počet ekonomicky aktivních obyvatel (15 až 64 let) se sníží o 20 %. rostoucí globální konkurence technologické změny potřeba snížit dopady na životní prostředí Graf: Věková pyramida EU-25 pro roky 2005 a 2050 % celkové populace Zdroj: Eurostat, DEMO database Muži Ženy Vzhledem k trhu práce a vzdělání dnes stojí Evropa před rozsáhlými problémy spojenými s vysokým podílem nedostatečně kvalifikovaných pracovníků a vysokou nezaměstnaností mladých. Participace na vzdělávání dospělých (věk 25 až 64 let) v EU stagnuje. Dostupné příležitosti k dalšímu vzdělávání navíc nedostatečně reflektují potřeby jednotlivců i společnosti. Všichni občané potřebují získávat a průběžně aktualizovat znalosti, schopnosti a dovednosti. To je podmínkou pro aktivní účast na trhu práce i pro celkový hospodářský růst. Vzdělání včetně celoživotního zvyšuje zaměstnatelnost a adaptabilitu pracovníků, čímž zásadně podporuje konkurenceschopnost evropské ekonomiky jako celku v rámci globální ekonomiky. Evropa však trpí nízkými investicemi do lidského kapitálu. I když EU stejně jako USA investuje cca 5 % HDP do veřejného školství, soukromé financování za stavem v USA či v Japonsku značně zaostává. Ačkoliv naprostá většina členských států uznává potřebu zlepšit spolupráci vysokých škol a průmyslu jakožto klíčový prvek udržení evropské konkurenceschopnosti, jen několik členských států aplikuje globální politiku podpory rozvoje lidských zdrojů. Výše uvedené vede k potřebě modernizovat evropské vzdělávací systémy. Kromě tlaku na inovaci vzdělávacích systémů však zmíněné faktory vytvářejí i značné nároky na modernizaci evropského sociálního modelu jako takového. EVROPSKÁ STRATEGIE A SPOLUPRÁCE V OBLASTI VZDĚLÁNÍ A TRHU PRÁCE Vzdělání je klíčové pro další rozvoj dnešní společnosti a ekonomiky založené na znalostech. Na tom se také shodli nejvyšší představitelé členských zemí EU a vytvořili společnou strategii podporující spolupráci v této oblasti. Na úrovni EU jsou v oblasti vzdělání a politiky zaměstnanosti formulovány obecné cíle a doporučení. EU také podporuje spolupráci mezi členskými státy. Za konkrétní naplňování těchto cílů a rovněž za všechny klíčové aspekty dané politiky, jako je obsah výuky, organizace vzdělávacího systému a systému odborného vzdělávání, konkrétní nástroje aktivní politiky zaměstnanosti atd., jsou však odpovědny jednotlivé členské státy. Přestože počáteční vzdělávání (předškolní, základní, střední a vyšší i učňovské školství) je stále velmi důležité, v současnosti narůstá význam a potřeba dalšího vzdělávání. Získané dovednosti musejí být neustále obnovovány, aby odpovídaly novým technologiím, rostoucí internacionalizaci a demografickým změnám. Celoživotní vzdělávání je tedy podstatné nejen pro hospodářský růst i zaměstnanost v jednotlivých členských státech, ale i pro EU jako celek. Celoživotní vzdělávání také hraje klíčovou roli v životě každého jednotlivce a jeho participaci ve společnosti. V oblasti vzdělání role EU zahrnuje: podporu členských států při modernizaci jejich vzdělávacích systémů vytvoření vzájemného referenčního rámce, který umožní, aby se členské státy učily jeden od druhého. Referenční rámec mj. obsahuje porovnání klíčových kompetencí (souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti), zajištění kvality vyššího a odborného školství, zkvalitnění možností mobility studentů, uznávání a ověřování platnosti certifikátů či jiných dokladů o výsledcích dosažených v rámci neformálního vzdělávání). Dále bylo přijato Doporučení o Evropském rámci kvalifikací, které má přispět k usnadnění přenosu a uznávání kvalifikací jednotlivců mezi členskými státy. monitoring postupu naplňování cílů pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010 (viz níže) Spolupráce členských států byla v roce 2002 definována ve formě pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010, který má tři základní cíle: zlepšit kvalitu a efektivitu vzdělávacích systémů členských států podpořit dostupnost vzdělání otevřít evropské vzdělávací systémy světu

9 VZDĚLÁNÍ A PRACOVNÍ TRH 9 Tento program spojuje předcházející aktivity EU v této oblasti, včetně programů zaměřených na učňovské školství (Kodaňský proces) a podpory rozvoje vyššího školství v rámci tzv. Boloňského procesu. Aktualizace pracovního programu a jeho cílů, počítaje v to i jejich provázanost s Kodaňským a Boloňským procesem, je plánována na rok Každé dva roky je hodnocen pokrok v realizaci programu. V souladu s tímto pracovním programem by se v roce 2010 mělo v rámci EU dosáhnout následujícího: podíl osob s nižším středním vzděláním, které nepokračují ve vzdělávání, by neměl přesáhnout 10 % počet absolventů matematických, přírodních a technických oborů by se měl zvýšit o 15 % 85 % dvaadvacetiletých by mělo dokončit vyšší vzdělání (VOŠ, VŠ) průměrná účast dospělých na celoživotním vzdělávání by měla dosáhnout alespoň 12,5 % V souvislosti s modernizací vzdělávacích systémů EU identifikovala a přijala řadu doporučení. Jedním z nejdůležitějších je Doporučení o klíčových kompetencích v celoživotním učení, které identifikuje osm klíčových schopností, dovedností a vědomostí, jež by žáci a studenti měli získat a rozvíjet v procesu učení: komunikace v mateřském jazyce (včetně porozumění textu a schopnosti vyjadřovat myšlenky) komunikace v cizích jazycích kompetence v matematice, přírodních vědách a technologii kompetence v informačních technologiích schopnost učit se sociální a občanské kompetence iniciativnost a podnikavost kulturní povědomí Vzdělávání je rovněž podporováno v rámci strategie v oblasti politiky zaměstnanosti. V roce 2000 byla do tzv. Lisabonské strategie, označované od roku 2005 jako Strategie pro růst a pracovní místa, včleněna Evropská strategie zaměstnanosti, která pomáhá členským státům při zvládání nezaměstnanosti a zvyšování zaměstnanosti. Cílem navržené strategie je vytvářet více pracovních míst, která jsou zároveň lepší. Doporučuje zaměřit se na aktivní začlenění osob vyloučených z trhu práce a nacházejících se dále od něj, na lepší sladění poptávky a potřeb trhu práce, na zlepšení přizpůsobivosti podniků a zaměstnanců na nové (globalizované) ekonomické prostředí a na zvýšení a efektivní využití investic do lidských zdrojů a lidského kapitálu, tj. zejména do vzdělávání. Klade také důraz na vzdělávání málo kvalifikovaných lidí a těch, jejichž kvalifikace je zastaralá. Součástí strategie je i modernizace systémů sociální ochrany, které mají dostatečně motivovat k návratu a udržení se na trhu práce, a přitom zajistit důstojnou sociální ochranu. Otevřená metoda koordinace, která je aplikována v oblasti politiky zaměstnanosti, nezavazuje členské státy, ale umožňuje jim definovat společné cíle a sdílet co nejlepší praxi při jejich dosahování. Otevřená metoda koordinace je založena na pěti klíčových principech: subsidiarita (rovnováha rozhodování mezi úrovní EU a členskými státy), konvergence (jednání ve vzájemné shodě), vzájemné učení (výměna dobré praxe), integrovaný přístup (strukturální reformy jsou rozšířeny i do politik sociální, vzdělávací, daňové, podnikové a regionální) a řízení podle stanovených cílů. Tato metoda za použití kvantifikovaných měření, cílů a bench-markingu (porovnání se s ostatními) umož-ňuje sledování a hodnocení pokroku. V tomto kontextu jsou používány společně dohodnuté indikátory k hodnocení výkonnosti a úsilí členských států v oblasti zaměstnanosti. V roce 2005 Rada EU přijala hlavní záměry v rámci politiky zaměstnanosti s vazbou na vzdělávací systém na období , které mimo jiné obsahují následující požadavky: snížit nezaměstnanost mladých lidí a vytvořit vhodný start pro jejich profesní dráhu zlepšit soulad trhu práce se vzdělávacím systémem (lépe odhadovat budoucí požadavky trhu práce) zvýšit dosažitelnost učňovského, středního i vysokoškolského vzdělání zajistit možnost účasti na dalším vzdělávání pro všechny, zejména však pro pracovníky s nízkou kvalifikací či vyšším věkem. FINANCOVÁNÍ Z ROZPOČTU EU Vzdělávací programy EU Evropská unie podporuje modernizaci vzdělávacích systémů jednotlivých členských států i pomocí financí z rozpočtu EU. Stávající Program celoživotního učení ( ) zahrnuje předchozí generaci programů: Socrates a jeho podprogram Erasmus, Leonardo da Vinci, elearning. Cílem programu je rozvíjet spolupráci evropských zemích tak, aby se jejich vzdělávací systémy staly celosvětovou referenční normou. Program financuje projekty od předškolního vzdělávání až po celoživotní učení. Jeho rozpočet dosahuje výše přibližně sedm miliard eur na sedm let. Program je zaměřen na podporu projektů mobility obyvatel členských států EU. Program se dělí na následující sektorové programy: Comenius - předškolní až nižší střední školství Erasmus - střední školství (včetně učňovského), vyšší školství až po doktorské studium Leonardo da Vinci - odborné školství a vzdělání (mimo terciární úroveň) Grundtvig - podporuje všechny formy dalšího vzdělávání Výše uvedené programy podporují projekty zaměřené např. na mobilitu jednotlivců v rámci EU při vzdělávání, na zlepšování kvality vzdělávacích systémů, spolupráci členských zemí, předávání osvědčené praxe, výuku cizích jazyků, využití ICT při výuce atd. Kromě Programu celoživotního učení Evropská unie podporuje také rozvoj vzdělání v třetích zemích a mezinárodní spolupráci v této oblasti. Jedná se zejména o dva programy: Program Tempus je zaměřený na modernizaci vysokoškolského vzdělávání v partnerských státech západního Balkánu, východní Evropy, střední Asie, severní Afriky a Středního východu. Program Erasmus Mundus ( ) podporuje spolupráci a mobilitu v oblasti vysokoškolského vzdělávání mezi EU a tzv. třetími státy. Program podporuje vytváření kvalitních magisterských studijních programů

10 VZDĚLÁNÍ A PRACOVNÍ TRH 10 a zviditelňuje evropské vysokoškolské vzdělávání ve třetích státech, mj. poskytováním stipendií pro studenty ze třetích zemí i pro EU studenty. Na tento program naváže program Erasmus Mundus II ( ). Vzdělávání v rámci aktivní politiky zaměstnanosti Nejdůležitějším finančním nástrojem EU v dané oblasti je Evropský sociální fond (zřízený podle článků Smlouvy o ES), který pomáhá lidem zlepšovat jejich dovednosti a možnosti na trhu práce. V období let bylo na podporu zaměstnanosti v EU, odborné přípravy, rekvalifikace, adaptabilitu podniků a zaměstnanců a profesní a geografickou mobilitu zaměstnanců vyčleněno 75 miliard eur. ESF dále umožňuje financovat projekty zaměřené na vzdělávání, snižování sociálního vyloučení, rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu či modernizaci veřejné správy. Evropská komise není přímo odpovědná za výběr projektů; ten patří do kompetence samotných států (v ČR se jedná zejména o Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu - PROGRESS (pro rok 2008 má ve svém rozpočtu 98 milionů eur). PROGRESS je rozdělen do pěti oblastí, které napomáhají především při realizaci otevřené metody koordinace (výměny příkladů dobré praxe, vzájemné učení, studie apod.). Podíl populace ve věku let účastnící se vzdělávání v posledních 4 týdnech předcházejících statistickému šetření. (v %, rok 2005) 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 Finsko Nizozemsko Slovnisko Rakousko EU-15 EU-27 Lucembursko Belgie KVALITA LIDSKÝCH ZDROJŮ V ČR Podle Ročenky konkurenceschopnosti ČR za léta má Česká republika s devadesátiprocentním podílem obyvatelstva, které dosáhlo alespoň středoškolské úrovně vzdělání, náskok oproti členským zemím EU-27 s průměrem 71 %. ČR si však nevede moc dobře v účasti populace na terciárním vzdělávání. Přestože podíl osob s ukončeným terciárním vzdělání dlouhodobě roste, ve srovnání s průměrem zemí EU-27 se rozdíl prohlubuje (v roce 2000 bylo v průměru EU-27 o 8,3 % více lidí s ukončeným terciárním vzděláním a v roce 2005 dokonce o 9,3 % než v ČR). Dobrou zprávou v celkovém hodnocení českého terciárního vzdělávání z hlediska konkurenceschopné ekonomiky je jeho kvalita, která se pohybuje od roku 2005 mírně nad průměrem EU-27. Podobná je také situace v rámci srovnání dalšího vzdělávání. V ČR se v roce 2005 formálně či neformálně vzdělávalo pouze 5,6 % obyvatelstva ve věku let, zatímco Irsko Francie Litva Estonsko Kypr Malta Polsko Slovensko Portugalsko Zdroj: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky - Kvalita lidských zdrojů Rumunsko Bulharsko průměr EU-27 pro stejnou věkovou kategorii dosahoval 9,7 %. Podle dostupných statistik je již nyní zřejmé, že se Česku nepodaří naplnit cíl EU, aby účast této věkové skupiny na dalším vzdělávání dosáhla do roku 2010 alespoň 12,5 %. DŮLEŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE K TÉMATU Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu < Directorate General for Employment, Social Affairs and Equal Opportunities < Tento text připravil Respekt institut, o.p.s. Posláním obecně prospěšné společnosti Respekt institut je přispívat k věcné diskusi o správě věcí veřejných a realizovat projekty zaměřené na hledání nových řešení s cílem zlepšit kvalitu regulace a poskytování veřejných služeb v České republice. Více informací o Respekt institutu, o.p.s. naleznete na European Employment Observatory. Lifelong learning and skills development: a review of trends and policies with a particular focus on gender and age Dostupný také z WWW: < /EEOAutumnReview2007-final-1.pdf> Komise evropských společenstvích. Rozhodnutí Evropského parlamentu a rady o Evropském roku tvořivosti a inovace (2009)

11 SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA 11 EVROPSKÉ UNIE Společná zemědělská politika (SZP) je nejstarší a zároveň nejnákladnější společnou politikou EU. Jejím původním cílem je podporovat evropské farmáře, protože zemědělství nesporně plní několik významných veřejně prospěšných funkcí: produkuje potraviny zajiš uje zachování venkovské krajiny vytváří pracovní místa a tím předchází vylidňování venkova při správném hospodaření uchovává životní prostředí v dobrém stavu Současná podoba SZP však klade důraz i na další hodnoty: ekonomickou životaschopnost zemědělství, vysokou produktivitu, výrobu potravin, které splňují nejpřísnější hygienické normy. Tyto nároky dokáží zajistit zejména velké zemědělské farmy a zpracovatelské podniky (nad 50 ha). SZP a evropský rozpočet Výdaje na SZP budou představovat podstatnou část rozpočtu EU. V roce 2008 se na zemědělství a rozvoj venkova v EU vydá 55,1 miliard EUR, což představuje 42,6 % celého evropského rozpočtu (viz graf 1.) V dlouhodobé perspektivě však podíl SZP na celkovém rozpočtu ES/EU klesá. Ještě na konci 80. let tvořily výdaje téměř 70 % rozpočtu ES. Rozpočet EU na rok 2008 v miliardách EUR (celkem 129,1 miliard EUR) SZP a nové členské státy Státy, které k EU přistoupily v letech 2004 a 2007, nedostávají z evropského rozpočtu zemědělské dotace ve stejné výši jako staré členské státy. Například výše zemědělských podpor pro ČR při vstupu do EU byla stanovena na 25 % částky, na niž by měl nárok starý členský stát se zemědělským sektorem obdobné velikosti a struktury. Tento podíl se bude postupně navyšovat. Rozdíl v dotacích mezi starými a novými členskými státy se vyrovná v roce Do té doby má ČR a ostatní nové členské státy některé úlevy (například nemusejí povinně převádět část prostředků z prvního "pilíře" do druhého či podmiňovat vyplácení financí plněním určitých ekologických standardů, nároků na kvalitu potravin a na péči o hospodářská zvířata). MINULOST A SOUČASNÉ REFORMY Kořeny Společné zemědělské politiky sahají až k Římské smlouvě z roku 1957, prakticky se SZP začala provádět od roku V současné době je SZP rozdělena do dvou "pilířů". První pilíř zahrnuje prostředky na přímé platby: peněžní podporu, která je každoročně vyplácena přímo na účet zemědělců. Dále jsou z něj financovány vývozní subvence, výkupní ceny a náklady na skladování. Jedná se tedy o nástroje, které zemědělcům a výrobcům zajiš ují odkoupení některých produktů či jejich vývoz za určitou minimální cenu. Prostředky v druhém pilíři SZP jsou určeny k péči o krajinu, na rozvoj venkova a modernizaci zemědělského sektoru. Na rozdíl od prvního pilíře musejí členské státy dotace z druhého pilíře vždy dorovnávat určitým dílem také z vlastního, státního rozpočtu. Dotování cen jako cesta k přebytkům V 50. letech 20. století se západní Evropa potýkala s nedostatkem potravin, a prvořadým cílem nově vznikající SZP tak bylo zvýšit zemědělskou produktivitu členských států Evropského společenství (ES). Zemědělcům bylo třeba poskytnout záruku určité životní úrovně, spotřebitelům zase přijatelné ceny. Byl zřízen jednotný trh se zemědělskými produkty. Státy se dohodly, že výdaje na podporu zemědělců budou hrazeny ze společných zdrojů - z rozpočtu ES. Zemědělci měli být podporováni především tzv. intervenčními cenami. Pokud došlo k poklesu tržní ceny pod určitou hranici, začaly státy vykupovat plodiny a potraviny od výrobců za slíbenou cenu (intervenční cena), která byla vyšší než momentální cena na trhu. Při exportu měli vývozci zaručeno, že jim bude při prodeji za nízkou světovou cenu doplacena náhrada do slíbené výše (vývozní subvence). Ceny byly tedy určovány nikoliv tržně, ale administra- SZP - podpora příjmu a produkce (1. pilíř) SZP - podpora rozvoje venkova ostatní výdaje Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Poznámka: Položka "ostatní výdaje" obsahuje 46,9 mld. EUR na kohezní politiku, 11,1 mld. EUR na politiku konkurenceschopnosti, 7,3 mld. EUR na vnější vztahy, 7,3 mld. na administrativu, 0,7 mld. EUR na politiku svobody, bezpečnosti a práva, 0,6 mld. EUR na politiku občanství a 0,2 mld. EUR na podporu nových členských zemí.

12 SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE 12 tivně, a byly stejné v celém ES. Vlastní trh Společenství chránilo vysokými cly. Díky této politice ES začalo vyrábět potraviny ve velkém. Brzy se však projevila i odvrácená strana garantovaných cen, a sice hromadění přebytků v intervenčních skladech. Zaručený odkup za pevnou cenu totiž zemědělce a výrobce nenutil řídit se poptávkou. Dotování rychle narůstající výroby potravin se stalo neúměrně nákladné. Evropská unie na tento stav v 90. letech zareagovala zavedením limitů na produkci (produkční kvóty), které však nebyly dostatečně přísné, aby nadbytek potravin snížily. Kromě toho SZP vedla k výkyvům na světových trzích, nebo exportní dotace uměle snižovaly ceny a zvýhodňovaly evropské zboží. To vedlo k dumpingu (tj. prodej zemědělských produktů za ceny nižší, než byly výrobní náklady produktů), který zejména v rozvojových zemích ruinoval domácí výrobce. Snaha o reformu Od počátku 90. let 20. století se EU snaží svoji zemědělskou politiku reformovat. Zpočátku k tomu byla vedena finanční nákladností SZP, v současné době je motivem spíše snaha vyhovět požadavkům Světové obchodní organizace (WTO), které směřují ke stále větší liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty. V sérii reforem SZP, z nichž poslední proběhla v roce 2003, došlo k po-stupnému snižování intervenčních cen a jejich nahrazování tzv. přímými platbami. Ty dnes představují největší část prvního pilíře SZP, zatímco podpora cen, dotování vývozu a financování skladování jsou redukovány. Proměna složení zemědělských podpor v období přímé platby vývozní náhrady podpora cen rozvoj venkova (2. pilíř) Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Výhoda přímých plateb spočívá v tom, že zemědělec nebo výrobce dostane stejný obnos, a produkuje málo, nebo hodně. Není proto tolik motivován k produkci přebytků a je pravděpodobnější, že se bude řídit poptávkou na trhu. Objem zásob potravin v intervenčních skladech se od počátku 90. let, kdy byly reformy zahájeny, skutečně snížil. Část přímých podpor nicméně stále zůstává propojena s množstvím produkce, a změna dotačního systému tak není zcela důsledná. V 90. letech se k tradičním typům dotací připojovaly také motivační platby na péči o krajinu, na podporu podnikání v zemědělském sektoru a modernizaci zemědělství, které byly v roce 1999 sdruženy do nového, druhého pilíře SZP. Probíhající úpravy SZP tedy postupně oslabují první pilíř a naopak posilují dotace plynoucí do pilíře druhého (v roce 2007 bylo na rozvoj venkova určeno 12,4 miliard EUR, v roce 2008 již 14,2 miliard EUR). V současné době probíhá tzv. kontrola stavu SZP (známá též pod anglickým názvem "health check"), která má posoudit funkčnost změn zavedených reformou z roku Evropská komise prosazuje další oddělení objemu přímých plateb od množství produkce, navýšení prostředků ve druhém pilíři a další snížení intervenčních cen. Změny by měly být schváleny v průběhu francouzského předsednictví v druhé polovině roku Zemědělství jako procento celkového rozpočtu EU (závazky) 70 % 60 % EU-15 EU % EU-25 EU % 30 % 20 % 10 % 0% Zemědělství, celkem Rozvoj venkova, řízení + záruky včetně modulace a převodů Podpora trhu + přímé podpory po modulaci Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova,

13 SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE 13 OTAZNÍKY NAD SOUČAS- NOU "REFORMOVANOU" SZP Hlavní nedostatky Společné zemědělské politiky nespočívají ve výši jejího rozpočtu, ale spíše v systému rozdělování dotací. Největší část prostředků z rozpočtu SZP získávají velké podniky, které jsou často zaměřené na intenzivní hospodaření (tj. na produkci ve velkém, spojenou s masivním užíváním chemických hnojiv a pesticidů, zpravidla nešetrnou k životnímu prostředí). Ve všech dvaceti sedmi členských státech EU v současnosti plyne 70 % prostředků SZP pouhým 25 % největších podniků, a 82 % farem naopak dostává méně než 5000 EUR ročně (situaci v nových členských zemích EU-10 ilustruje graf níže). Nepoměr výše podpor pro malé a velké zemědělské podniky je dán nastavením kritérií pro získávání dotací. Největší část podpor tvoří v současnosti přímé platby, které jsou vypláceny v závislosti na počtu hektarů a částečně na objemu produkce. Dochází tak k neproporčnímu dotování intenzivního, vysoce produktivního typu výroby. Různá sdružení drobných zemědělců ve vyspělých i rozvojových zemích upozorňují na to, že tento způsob hospodaření je méně šetrný k životnímu prostředí a k tradiční venkovské krajině, přičemž jeho přínos pro obyvatele venkova je sporný. Určitá část podpor v rámci SZP stále spočívá v intervenčních nákupech, které výrobcům zaručují odbyt některých produktů (másla, mléčných výrobků, cukru, hovězího masa) či komo-dit (obiloviny) za předem určenou cenu. Vykoupené potraviny jsou pak uskladněny v intervenčních skladech na náklady EU. U některých produktů navíc existují zvláštní druhy plateb - například výrobní náhrada na škrob, podpora zpracovatelům sušených krmiv, podpora výroby kaseinu a kaseinátu z mléka či podpora při výrobě cukrářských výrobků a zmrzliny. Zemědělské podpory proto neplynou pouze samotným pěstitelům, ale také zpracovatelským podnikům. Často se jedná o nadnárodní koncerny s obrovským obratem. Tento nepoměr dostatečně nevyrovná ani kontrola stavu SZP, která zpřísní podmínky pro omezení plateb (modulace) pro velké podniky a jejich převod do opatření na rozvoj venkova. Maximální omezení pro největší podniky, které přijímají podporu více než EUR ročně, pravděpodobně dosáhne hodnoty 22 % původní platby. Kategorie příjemců přímých plateb v EU-10 podle výše podpory (v tisících EUR) finanční rok % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 93.1% 39% 9% 7% 3.3% 2.3% 6% 7% 9% 0.6% 0.3% 0.2% 0.2% 0 - < < < < < < 50 >= 50 23% Ve Velké Británii byla v letech největším příjemcem evropských zemědělských podpor skupina Tate & Lyle, která v tomto období obdržela dotace ve výši téměř 537 milionů EUR. Tate & Lyle je jedním z největších světových zpracovatelů kukuřice a cukrové třtiny a jedním z nejvýznamnějších výrobců průmyslových přísad pro potravinářství. SZP A SVĚTOVÉ TRHY Přímé podpory mají být cestou, jak se vyrovnat s kritikou vlivu SZP na světové trhy se zemědělskými produkty. Světová obchodní organizace v tomto postupu Evropskou unii podporuje, nebo přímé platby považuje za méně škodlivý nástroj, který lze užívat, aniž by docházelo k výrazným deformacím trhu. Ve skutečnosti i tyto dotace zvýhodňují evropské zemědělce oproti těm, kteří žádné podpory nedostávají, protože jim umožňují prodávat levněji. Neexistuje totiž způsob, jak výrobci zabránit, aby přímé platby využil k zahojení deficitu ve svém zemědělském podnikání. Podle Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z roku 2007 by zrušení přímých plateb vedlo ke snížení objemu vývozu zemědělských produktů z EU o 45 %. I tyto "reformované" platby vytvářejí nekalou konkurenci a nepřímo poškozují pěstitele a výrobce potravin v rozvojových zemích, kde ekonomická situace dotovat zemědělství neumožňuje. Je pravda, že mnohé nejméně rozvinuté země jsou čistými dovozci potravin a co nejnižší cena je pro tamní spotřebitele jednoznačným přínosem. Jak ale ukazuje současná potravinová krize způsobená vysokými cenami potravin, přílišná závislost na importu potravin je nebezpečná. Je proto třeba zabránit tomu, aby zemědělské dotace vyspělých států podkopávaly existující zemědělskou produkci a výrobu potravin v chudých zemích. podíl příjemců podíl vyplacených přímých plateb Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova DŮLEŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE K TÉMATU Evropská komise. Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Tento text připravil Pražský institut pro globální politiku - Glopolis, o.p.s. Pražský institut pro globální politiku - Glopolis, o.p.s., je nestranickou nevládní organizací, která se věnuje analýze obchodní, zemědělské, klimatické a finanční politiky na české i evropské úrovni. Naším cílem je zvýšit koherenci těchto politik s prioritami a zájmy rozvojových zemí a přispět k jejich efektivnímu zapojení do procesu globalizace. Více informací o Pražském institutu pro globální politiku - Glopolis, o.p.s., naleznete na NEUMANN, Pavel. Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace. Praha: Nakladatelství VŠE, REICHERT, Tobias. A Closer Look at EU Agricultural Subsidies - Developing Modification Criteria, AbL. Germanwatch, Dostupný na: < Hnutí DUHA. Ekologické dopady Společné zemědělské politiky a vstupu do EU v českém zemědělství

14 KONKURENCESCHOPNOST 14 A VOLNÝ POHYB PRACOVNÍCH SIL Dlouhodobým cílem EU je zajistit volný pohyb pracovních sil v rámci EU a zamezit jakékoli diskriminaci založené na státní příslušnosti zaměstnance. Jedná se zejména o disproporce v odměnách za vykonávané zaměstnání a v pracovních podmínkách. Státní příslušník členského státu EU je oprávněn získat zaměstnání na území jiného členského státu a požívá stejných práv jako ostatní státní příslušníci tohoto státu. Žadateli o práci z jiného členského státu musí členský stát, ve kterém se žadatel o práci uchází, vydat povolení k pobytu na základě jeho občanského průkazu nebo pasu. Členské státy EU vyjádřily během rozšiřovacího procesu obavy z možného masivního přílivu žadatelů o práci na svůj pracovní trh. V odpovědi na tyto obavy jim bylo umožněno v rámci rozšířené EU zavést přechodná omezení v oblasti pracovní mobility. Německo například argumentuje vysokou nezaměstnaností, a to zvláště ve spolkových zemích, které hraničí s Českou republikou a Polskem. Rakousko uvedlo, že se nezaměstnanost na jeho území bude zřejmě zvyšovat. Vnitřní trh EU Vnitřní trh EU dnes patří k největším na světě. Díky volnému pohybu osob se občané mohou sami rozhodovat, kde chtějí pracovat. Podle evropského statistického úřadu Eurostat byla v červenci 2008 nezaměstnanost v zemích Evropské unie 6,8 %. Země eurozóny na tom byly hůře, nezaměstnanost tam dosahovala 7,3 %. Podle odhadů nemělo v tu dobu v EU zaměstnání 16,3 milionu lidí. V porovnání s červencem předchozího roku nezaměstnaných v EU ubylo o 563 tisíc. Českou republiku řadila nezaměstnanost se 4,3 procenty na 8. místo mezi zeměmi EU. Nejnižší nezaměstnanost byla v daném období v Dánsku, Holandsku a na Kypru. Na opačném konci žebříčku se drželo Španělsko a Slovensko. Vnitřní trh je definován jako oblast bez vnitřních hranic, v níž je zajištěn volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Potřeba uspořádání vnitřního trhu byla konstituována v Římské smlouvě v roce Prvním krokem a předpokladem k vytvoření společného trhu bylo zřízení Celní unie. Vnitřní trh EU měl posloužit k dosažení dvou hlavních cílů: růstu ekonomické výkonnosti Společenství jako celku položení základů stále užšího spojení mezi evropskými národy Jednotný trh EU představuje v současné době 40 % světového obchodu a je největším "vnitřním" trhem na světě s pevně stanovenými podmínkami platnými pro členské země. Jednotný trh vytváří stabilní podnikatelské prostředí, tedy zaručuje vymahatelnost práva, zlepšuje ochranu spotřebitelů, vede ke snižování počtu a rozsahu administrativních procedur při vývozu a dovozu zboží, umožňuje podnikům vstupovat různými formami na zahraniční trhy, eliminuje nutnost opakování testů o shodě výrobků. Svou náročností na kvalitu a dodací lhůty, na dodržování norem na ochranu životního prostředí, norem bezpečnosti práce a svou cenovou úrovní vytváří přirozenou bariéru vstupu na tento trh, respektive podmiňuje vstup jakéhokoliv produktu či služby právě těmito kritérii. Pracovní trh kopíruje tento trend a je orientován na práci s vysokou přidanou hodnotou. Stávající omezení pohybu pracovních sil Většina zemí EU-15 využila práva na zavedení přechodných období na trhu práce vůči občanům nových členských zemí; tato opatření mohou trvat po dobu dvou až sedmi let. Přechodná období se týkají výlučně přístupu na trh práce. Hlavním smyslem je bránit vnitřní trh práce členských zemí EU-15 před masivním přílivem pracovníků z nových členských zemí, které patří k ekonomicky slabším a vyznačují se vyšší mírou nezaměstnanosti. Největší obavy z přílivu pracovníků mělo Německo, které současně vykazuje nejvyšší procento cizinců pracujících v dané ekonomice. Po uplynutí prvních dvou let od vstupu nových členských zemí EU prodloužilo Německo přechodné období vůči tehdejším novým členským státům o další tři roky. Německá vláda nadále trvá na záměru odložit úplné otevření německého pracovního trhu pro pracovníky z nových zemí EU až na rok Jedinou výjimkou je zatím zpřístupnění německého pracovního trhu vysokoškolákům. Vysokoškolsky vzdělaní lidé by měli mít počínaje rokem 2009 volný vstup na pracovní trh. Otevřené trhy v rámci EU Českým občanům je od 1. května 2004 otevřen trh práce na Slovensku, v Ma arsku, Polsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Slovinsku, Velké Británii a Irsku. Švédsko, Dánsko, Nizozemsko a Norsko prohlásily, že zamýšlejí využít národní režim k ochraně svého pracovního trhu, ale tyto země vůči ČR praktikují poměrně liberální režim pro udělování pracovních povolení. Nejnověji otevřela svůj pracovní trh Francie. Přísná omezení stále platí jen v Německu, Rakousku a Belgii. Belgičané

15 KONKURENCESCHOPNOST A VOLNÝ POHYB PRACOVNÍCH SIL 15 však přislíbili svůj trh otevřít velmi brzy. Německo již také učinilo kroky k částečnému uvolnění bariér pracovního trhu. Příčiny pracovní migrace Mezinárodní migrace má důležité politické, ekonomické, sociální, demografické, psychologické a kulturní dopady jak na emigrační, tak i na tranzitní a zejména imigrační země. Obecně jsou migrační trendy ve světě charakterizovány dvěma základními směry migračních pohybů: Jih-Sever a Východ- Západ. Trendy světové mezinárodní migrace jsou ovlivňovány tzv. push a pull faktory. Na jejich základě lze dělit mezinárodní migraci do dvou hlavních proudů; na migraci politickou a ekonomickou. Jako push faktory jsou označovány ekonomická nestabilita, změna životních standardů, rychlý demografický růst, válečné, náboženské a národnostní střety a zhoršování kvality životního prostředí. Naopak pull faktory přitahují migranty především do bohatých zemí - jedná se např. o politickou stabilitu, ekonomickou prosperitu, vysokou kvalitu života, svobodu a možnost seberealizace Změny objemů pracovní migrace Pracovní migrace v rámci EU má své meze; ne každý je ochotný za prací přesídlit. Pracovní migrace napravuje nerovnováhu na trzích práce. Jakmile je nabídka pracovní síly shodná s poptávkou po daném typu pracovní síly, migrace za prací ustává. Pokud tedy v rámci EU existují bariéry volného pohybu pracovních sil, podporují takovouto nerovnováhu. Při odstranění bariér dojde zpravidla k jednorázovému napravení této nerovnosti a migrace za prací skokově vzroste. Tak tomu bylo například u migrace z Polska do Británie v roce 2004, kdy byl otevřen anglický pracovní trh. Nedostatkové pozice v rámci EU Moderní ekonomiky založené na znalostech soupeří o lidský kapitál, který jim přináší nejvyšší zisky. Poptávka po odbornících není nasycena a Evropa stále více soupeří se zámořím o talenty a špičkové vědce, o manažery, finančníky a odborníky na informační technologie, po nichž stoupá poptávka. Na trhu práce je v současné době nejvyšší poptávka zejména po vysoce vzdělaných pracovnících v oblasti IT a po specialistech ve zdravotnictví a sociálních službách, dále také o pracovníky v oblasti výzkumu a vývoje. Největší šance se otevírají mladým odborníkům, protože jsou značně flexibilní pracovní silou. Kromě vysoce kvalifikovaných pracovníků existuje také značná poptávka po velmi nízce placených silách, a to zejména v zemědělství, stavebnictví, službách, domácnosti a zdravotní péči. Migranti jsou často spojováni s tzv. prací 3D - dirty, dangerous and degrading (špinavá, nebezpečná a degradující). Výhody a nevýhody "sjednoceného" trhu práce EU Vliv imigrace na přijímající zemi a vliv emigrace na vysílající zemi Migrace pracovníků vede k brain drain (úniku mozků) z domácích ekonomik. Tento fenomén je typický právě pro střední a východní Evropu. Stejným způsobem se však může původní země obohatit v případě návratu migrujícího pracovníka poté, co získá praktické vědomosti a zkušenosti jinde. Hledisko rozdílnosti kultur zemí Každá ze zemí EU má zřetelně odlišnou kulturu. Migrace podporuje poznání jednotlivých kultur a pochopení specifik každé z nich. Příchozí pracovník se většinou začleňuje a přijímá kulturu hostitelské země. Výjimkou mohou být dočasní pracovníci a nadnárodní korporace, které si zpravidla ponechávají svou vlastní kulturu, spíše nezávislou na jednotlivých zemích. Hledisko rozdílnosti pracovních a sociálních systémů zemí V rámci EU fungují rozdílná právní prostředí upravující pracovní a sociální podmínky zaměstnanců. Tyto podmínky hrají v rozhodování jednotlivce o migraci za prací důležitou roli. Evropská politika zaměstnanosti Hlavní směry politiky zaměstnanosti členských států jsou plná zaměstnanost, kvalita a produktivita práce a sociální soudržnost a začleňování. Cílem členských států je dosažení plné zaměstnanosti prostřednictvím realizace komplexního politického přístupu zahrnujícího opatření na straně poptávky i nabídky, čímž dojde ke zvýšení míry zaměstnanosti směrem k lisabonským a stockholmským cílům. Politiky zaměstnanosti jednotlivých zemí budou přispívat k dosažení následujících průměrných ukazatelů za EU: celkové míry zaměstnanosti 67 % v roce 2005 a 70 % v roce 2010 míry zaměstnanosti žen 57 % v roce 2005 a 60 % v roce 2010 míry zaměstnanosti starších pracovníků (55-64 let) 50 % v roce 2010 Jakékoli národní cíle by měly být v souladu s výsledkem očekávaným na úrovni EU a měly by brát v úvahu specifické okolnosti v dané zemi. Lepší kvalita práce je úzce spojena s pohybem směrem ke konkurenceschopné, na znalostech založené ekonomice. Měla by být dosahována prostřednictvím společného úsilí všech aktérů a zejména prostřednictvím dialogu. Zahrnuje vnitřní kvalitu práce, dovednosti, celoživotní vzdělávání a rozvoj kariéry, rovnost pohlaví, ochranu zdraví a bezpečnosti při práci, flexibilitu, začlenění a přístup na trh práce, organizaci práce a rovnováhu mezi životem a prací, sociální dialog a zapojení pracovníků, rozmanitost a nediskriminaci a celkový pracovní výkon. Hospodářská a sociální soudržnost by se měla posilovat snižováním regionálních disparit v zaměstnanosti a nezaměstnanosti, řešením problémů zaměstnanosti v méně rozvinutých oblastech EU a podporou hospodářské sociální restrukturalizace.

16 KONKURENCESCHOPNOST A VOLNÝ POHYB PRACOVNÍCH SIL 16 VLIV VOLNÉHO POHYBU PRACOVNÍCH SIL NA EKONOMIKU EU A JEJÍ KONKURENCESCHOPNOST Srovnání s USA Pracovní trhy EU a USA se v prvé řadě liší tím, že v USA nejsou rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a jejich pracovními trhy takové jako v Evropě. Pracovní trh USA je mnohem homogennější než ten evropský, společné normy vymezují jeho právní rámec. Normy regulující trh v EU jsou specifické pro každý ze členských států. Pohyb pracovníků je tedy složitější v EU. Srovnání růstu ekonomiky USA a ekonomiky EU vyznívá příznivěji pro USA. Menší diferenci růstu budeme sledovat, pokud vztáhneme toto srovnání k demografickému vývoji. USA má vyšší přirozený přírůstek obyvatelstva a ten je do určité míry příčinou rychlejšího hospodářského růstu. Tento fakt sledujeme právě v nižších rozdílech při srovnání růstu HDP na obyvatele. Pracovní trh EU trpí problémy, které jsou již dostatečně známy. Na straně poptávky je nepružný pracovní trh ovlivněn silnou úlohou odborů, které prosazují politiku relativně vysokých mezd i obtížné propouštění zaměstnanců. Na straně nabídky je rozsáhlá masa lidí uvyklých relativnímu sociálnímu komfortu, neschopná dostatečné adaptace na rychle se měnící profesní a kvalifikační požadavky moderní ekonomiky. Adaptační úsilí je podvazováno stále relativně štědrým sociálním systémem. Flexibilita pracovní síly samozřejmě souvisí i se stárnutím populace - flexibilita a adaptabilita se s rostoucím věkem snižuje. Sociální komfort západní Evropy je patrný i v tom, že evropské země mají ve srovnání s USA podstatně nižší pracovní dobu. Rozdíl v průměrném počtu ročně odpracovaných hodin byl přitom mezi USA a západoevropskými zeměmi s nejnižší pracovní dobou dosti výrazný: v roce 2002 činil rozdíl mezi USA a SRN více než 350 hodin ročně. Nabízí se otázka, zda snižování pracovní doby nebylo v některých zemích nadměrné a nemělo vliv na podvázání hospodářského růstu. Nejkratší pracovní dobu má Nizozemsko a Německo, tedy země, v nichž růst HDP v roce 2003 přešel do záporných čísel. Cena práce v rámci EU a ve světě Evropský pracovní trh je konkurenceschopný v oborech, ve kterých je vyžadována kvalifikovaná pracovní síla. Konkurenceschopný není v oborech s velkým podílem manuální práce, v oborech s nízkou přidanou hodnotou, ale velkým podílem lidské práce. Pro evropskou ekonomiku je charakteristické, že podíl kapitálu vůči pracovní síle je v porovnání se světem v obecné rovině vyšší. Tento podíl je do jisté míry porovnatelný s USA a Japonskem. S koncentrací kapitálů roste cena lidské práce a cena kapitálu se tím poměrně snižuje. Orientace na podporu kvalifikované pracovní síly se stává prioritní při otázce zvyšování konkurenceschopnosti evropské pracovní síly. Evropa nemůže konkurovat v ceně nekvalifikované práce. Každý pracovník kdekoliv na světě má určité minimum, kterým musí být jeho práce odměněna. Toto minimum se odvíjí od životní úrovně v dané zemi. Evropa má celkově vyšší životní úroveň než většina zbytku světa. Pracovník migrující do zemí EU ze země s nižší životní úrovní a nižšími náklady na pracovní sílu má na pracovním trhu EU relativní výhodu - je ochoten pracovat za nižší mzdu než pracovník lokální. V případě, že tato migrace je jen dočasná a není spojena s trvalým přesídlením, je užitek z této mzdy realizovaný v zemi původu, tedy v zemi s nižší životní úrovní. Životní náklady jsou zde nižší a právě o tento rozdíl je pracovník ochoten snížit svůj mzdový požadavek. Pokud je pracovní migrace spojena s trvalým přesídlením, relativní výhodou pro pracovníka zůstává vyšší životní úroveň než ta v zemi původu a pracovník je ochotný za tuto změnu "zaplatit" snížením mzdovým požadavkem. SOUČASNÉ TRENDY ČESKÉ MIGRACE ZA PRACÍ Peníze si ve starých členských zemích EU legálně vydělává kolem 43 tisíc Čechů. Nejvíce jich působí ve Velké Británii (17 tisíc), v Německu (12 tisíc) a Rakousku (téměř 7 tisíc). Podíl Čechů a Češek, kteří využili po vstupu do EU možnost vyjet pracovat do zahraničí, představuje pouze 0,43 % obyvatel ČR. Legální zaměstnání českých občanů v Německu a Rakousku, právě tak jako zaměstnání občanů těchto zemí v ČR, je uskutečňováno na základě bilaterálních dohod a má více forem: sezónní práce (v trvání tří měsíců v roce), smluvní práce, tzv. pendlerství ("pendleři" jsou ti, kdo každý den jezdí přes hranici za prací), vzájemné zaměstnávání občanů za účelem zdokonalování jazykových a odborných znalostí. Největší zájem pracovat v zahraničí mají mladí lidé ve věku let a svobodní lidé bez závazku, přičemž mezi zájemci převažují jednoznačně muži. Tabulka 1: Reálný růst HDP v eurozóně a v USA (v %) EU 2,8 2,9 3,9 1,9 0,9 0,8 2,1 1,7 2,8 2,7 USA 4,2 4,4 3,7 0,8 1,6 2,5 3,6 2,9 2,8 2 Diference 1,4 1,5-0,2-1,1 0,7 1,7 1,5 1,2 0-0,7 Zdroj: Eurostat, IMF DŮLEŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE K TÉMATU Portál Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Tento text připravil Klub mladých Evropanů. Klub mladých Evropanů funguje od roku 1996 ve všech krajích ČR a za dobu své existence zrealizoval stovky akcí na podporu informovanosti o Evropské unii. Aktivity KME se zaměřují formou vzdělávacích a informačních projektů především na mladé lidi. Více informací o Klubu mladých Evropanů naleznete na Zaměstnanost a sociální věci Euroskop Euractiv

17 ZELENÉ TECHNOLOGIE - PŘÍLEŽITOST PRO EKONOMIKU EU A ČR 17 Zelená odvětví - nové zdroje energie, ultraefektivní automobily, pasivní domy, intenzivní recyklace, moderní technologie průmyslové výroby či kreativní design výrobků zaměřený na nízkou spotřebu materiálů - představují mimořádnou příležitost pro českou i evropskou ekonomiku. Nejenže sníží náklady na paliva, materiály i dovoz surovin z ciziny, a tak posílí konkurenceschopnost a rozhýbou nová průmyslová odvětví, ale rovněž srazí exhalace skleníkových plynů i masivní ekologické škody, které vznikají při těžbě surovin. Břemeno ekonomiky Každých čtyřiadvacet hodin ekonomika Evropské unie pohltí asi 1,1 milionu tun uhlí, 14,5 milionu barelů ropy, 7,5 terawatthodin elektřiny, 63 tun uranu, skoro 1,5 miliardy krychlových metrů zemního plynu, půl milionu tun železné rudy, 11 tisíc tun mědi, 20 tisíc tun hliníku a tisíc tun plastů. Nové členské země jsou na tom zvláš špatně. Česká republika na každou vyrobenou korunu HDP spotřebuje asi 1,8krát více energie než patnáct států původní EU. Vysoká spotřeba zvyšuje náklady průmyslu, a tak poškozuje konkurenceschopnost. Čísla ještě více komplikuje rapidní růst cen surovin v posledních letech. Nejen ropa byla v červnu 2008 přibližně šestkrát dražší než v roce 2000: raketově stoupají i ceny kovů a dalších komodit. Velká část dovozu nutí Evropu ke spolupráci s režimy, jež se zcela rozcházejí s evropskou představou o společenských hodnotách. EU patří k částem světa, které nesou největší odpovědnost za rostoucí koncentraci skleníkových plynů. EU vypouští kolem devíti tun oxidu uhličitého na obyvatele za rok. Česká republika s dvanácti tunami patří k evropským rekordmanům. Dobrá zpráva Snížení spotřeby energie o pětinu - kterého lze rozumně dosáhnout do roku 2020 a jež navrhuje Evropská komise - by evropským ekonomikám ušetřilo 60 miliard eur ročně. Mezinárodní energetická agentura (IEA) kalkuluje, že je naprosto reálné do poloviny tohoto století snížit exhalace oxidu uhličitého o 50 %. Více než třetinu z toho zajistí razantní zvýšení energetické efektivnosti. Možnosti jsou enormní. Příležitosti ve snižování energetické náročnosti pouze českých domů odpovídají šestinásobku uhlí za takzvanými limity těžby, které chrání zbývající obce na Mostecku, nebo čtyřem jaderným elektrárnám Temelín (Energetický regulační úřad: tabulky zdrojů RZ 2007). PŘÍLEŽITOSTI PRO ZELENÉ INOVACE Obnovitelné zdroje Technologické proměny jsou patrně nejlépe vidět v obnovitelných zdrojích energie. Toto odvětví se dramaticky proměňuje s každou novou inovací. Jeden příklad za všechny: tzv. solární termické elektrárny. Iniciativa Trans-Mediterranean Renewable Energy Cooperation (tedy Trans-středozemní spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů) pracuje na výstavbě kapacity 100 tisíc megawattů roztroušených do stovek zdrojů v pouštích v severní Africe a na Středním východě. V roce 2050 mohou zajiš ovat veškerou elektřinu pro EU plus kompletní místní spotřebu. Elektrárny pokryjí méně než 0,3 % tamních pouští. Masovější výroba a inovace soustavně snižují náklady obnovitelných zdrojů. Cena jedné kilowatthodiny z větru od konce osmdesátých let klesla na méně než desetinu. Ve Velké Británii už konkuruje jaderné a je levnější než uhelná. Komerční cena solárních panelů od roku 1979 klesla o 90 % a několik amerických firem hodlá razantními inovacemi během několika let srazit náklady tak, aby byla levnější než uhelná. Objevují se rovněž první slibné projekty, jež dovolí energii z obnovitelných zdrojů skladovat a tak se zbavit závislosti na počasí. Světové investice do obnovitelných zdrojů v roce 2007 činily 66 miliard dolarů, o 27 % více oproti předcházejícím dvanácti měsícům. Česká spořitelna odhaduje, že do roku 2020 u nás investoři postaví nové obnovitelné zdroje za miliard korun. Každý rok přibývá kolem % instalovaného výkonu větrných elektráren. Budovy Asi 40 % evropské spotřeby energie pohltí budovy, hlavně vytápění. Ale nová technologie tzv. pasivních domů, které stojí jen o 5-10 % více než obyčejná budova, sníží energetické účty na desetinu. Lídrem v této inovaci je Rakousko, kde už stojí tisíce pasivních domů. Vyspělé technologie a kvalitní materiály se uplatní nejen u novostaveb. Důležité jsou hlavně rekonstrukce, kterých probíhají statisíce. Současné technologie umožňují postupně snížit energetickou

18 ZELENÉ TECHNOLOGIE - PŘÍLEŽITOST PRO EKONOMIKU EU A ČR 18 náročnost českých domů až o 175 petajoulů ročně. To je šestinásobek elektřiny, kterou by dodávalo rozšíření severočeských uhelných dolů. Efektivní automobily Kdyby všechna auta na trhu používala nejmodernější dostupné technologie, jejich spotřeba by byla o % menší. Vysoce efektivní motory by řidičům srazily výdaje za pohonné hmoty. Ultraefektivní automobily posílí také konkurenceschopnost průmyslu. Budou důležitou inovací, která v době rapidně rostoucích cen ropy představuje mimořádnou výhodu na světovém trhu. ČESKÉ PŘEDSEDNICTVÍ Příležitosti samy o sobě nestačí. Potřebují impuls. V době českého předsednictví se dostane na stůl sada nových legislativních návrhů, které dohromady tvoří program prudké technologické modernizace Evropy. V řadě odvětví tento program pomůže osvobodit Unii od vysokých nákladů na dovážená paliva i suroviny a srazí exhalace skleníkových plynů. Obnovitelné zdroje energie Evropská komise navrhla, aby Unie do roku 2020 zajiš ovala pětinu své spotřeby energie - elektřiny, tepla i motorových paliv dohromady - z obnovitelných zdrojů. Nová legislativa rovněž obsahuje konkrétní klauzule, které podpoří investice, otevřou novému odvětví cestu na trh a zároveň zajistí, aby výrobci pokračovali v inovacích. Problematická je klauzule požadující nahrazení 10 % pohonných hmot takzvanými biopalivy. Důležitá potom budou zejména opatření v jednotlivých zemích. České republice chybí hlavně účinný zákon na podporu tepla ze "zelených zdrojů", který by domácnostem usnadnil nákup kotlů na biomasu, solárních panelů či tepelných čerpadel a motivoval obce či firmy k výstavbě tepláren na biomasu a podobně. Zelené budovy Směrnice o energetické náročnosti budov z roku 2002 stanovuje minimální standardy energetické efektivnosti, které musí splňovat nové nebo opravované domy v členských zemích. Evropská komise připravuje novelu této směrnice. Evropský parlament už předběžně souhlasil se zrušením jednoho z jejích hlavních nedostatků: pravidla, že se směrnice vztahuje pouze na velké stavby s plochou nad 1000 m 2. Účinná legislativa by totiž srazila účty za vytápění milionům domácností a dovolila využít největší - a nejlevnější - příležitost, kterou EU ke snížení exhalací skleníkových plynů má. Graf: Vytápění a ohřev vody spotřebovávají bezmála 80 % energie v českých budovách. Největší možnosti zvyšování energetické efektivity jsou ve vytápění - účinnými rekonstrukcemi lze ušetřit přes 80 %. Recyklace Polovina až tři čtvrtiny materiálových vstupů využívaných v průmyslových zemích během jednoho roku se stane odpadem. Na skládkách či ve spalovnách končí miliony tun plastů, papíru, hliníku a dalších surovin. Mezi jednotlivými průmyslovými zeměmi jsou však značné rozdíly. Zatímco Německo či Rakousko recyklují více než 50 % komunálního odpadu a belgické Vlámsko se už dostalo přes 70 %, v České republice je to zatím pouhá pětina. Klíčem k úspěchu jsou progresivní řešení, která usnadní třídění odpadu. Úspěšná evropská města razantně vylepšila výsledky takzvaným odvozným sběrem tříděného odpadu přímo od domu. Materiálová efektivnost Rostoucí cena surovin a hlavně účinná legislativa přiměla řadu firem, aby hledaly příležitosti, jak snížit materiálovou náročnost svých výrobků. Změnou vinutí drátů v kompresorech klimatizací snížila Toshiba spotřebu mědi o 35 %. Například Prazdroj zavedl o pětinu lehčí lahve na pivo, čímž během jediného roku ušetřil tun sklářského písku plus náklady za energie na produkci a dopravu. Na první pohled drobné změny mají dramatické výsledky. V součtu šetří desítky tun materiálů. Potenciál obnovitelných zdrojů energie v ČR Petajouly (PJ) Vodní energie 7,7 7,8 8,2 8,8 Větrná energie 0,4 2,2 6,4 9,3 Sluneční energie 0,2 0,8 2,8 5,8 Bioplyn 1,9 4,3 10,0 14,6 Biomasa 49,4 60,6 82,3 94,0 Biologicky rozložitelný odpad 2,6 3,4 4,1 4,1 Geotermální energie 1,0 2,2 6,2 12,3 Biopaliva (MEŘO + biolíh) 10,5 16,7 24,4 28,6 Celkem 73,7 97,9 144,3 177,4 Evropská komise požaduje, aby Unie jako celek do roku 2020 zajiš ovala pětinu své spotřeby energie - elektřiny, tepla i motorových paliv dohromady - z obnovitelných zdrojů. Podíl jednotlivých členských zemí na společném cíli je různý, v případě ČR činí 13 %. Podle vládní studie však můžeme v roce 2020 z obnovitelných zdrojů rozumně vyrábět minimálně 177 petajoulů, tedy asi 16 % současné spotřeby. Spotřeba energie na vytápění (v PJ) Spotřeba energie na teplou užitkovou vodu (v PJ) Spotřeba energie na vaření (v PJ) Spotřeba energie nezaměnitelné energie (v PJ) Zdroj: Šafařík, M. a kol: studie potenciálu úspor energie v obytných budovách do roku Porsenna foto: Alicia Jo McMahan

19 ZELENÉ TECHNOLOGIE - PŘÍLEŽITOST PRO EKONOMIKU EU A ČR 19 Efektivní automobily Návrh nové směrnice požaduje, aby průměrná spotřeba aut dodávaných na evropský trh od roku 2012 činila 5,5 litru benzínu, respektive rovných 5 litrů nafty na sto kilometrů - nebo jinak řečeno 130 gramů CO2 na kilometr. Automobilky už před deseti lety podepsaly dohodu, že efektivnost zvýší na 140 gramů - ale nesplnily ji. Proto Evropská komise bouchla do stolu a navrhla závaznou legislativu. Termín odsouvá do roku 2012, což dovolí mírně posílit požadavek. Nová auta by měla u čerpacích stanic o 19 % nižší účty, než kolik činí průměr současných modelů. Miliony evropských řidičů by každoročně ušetřily tisíce eur. Lepší spotřebiče Směrnice z roku 2005 stanovila pravidla, podle kterých bude EU vytvářet standardy pro energetické spotřebiče. Prioritou přitom jsou výrobky s velkým dopadem na evropský trh a které zároveň lze dobře vylepšit. Nové regule mají postupně přimět výrobce, aby na trh dodávali velmi efektivní zboží, jež domácnostem podstatně sníží účty především za elektřinu. První návrhy zahrnují standardy na stand by zařízení a očekávají se například pravidla pro žárovky. Platit by měly od roku 2013 s tím, že některé body budou zavedeny během několika let, krok po kroku. Novela směrnice má skutečně motivovat k zeleným investicím. Elektrárny, hutě, chemičky a další podniky už nemají dostávat povolenky k exhalacím - tedy miliardové kredity - zdarma, nýbrž si je budou kupovat v aukci. Změna by neměla vyvolat žádné podstatné zdražení, protože elektrárenské společnosti si beztak už nyní povolenky započítávají do ceny. Rovněž plánovaný jeden velký balík povolenek pro všechny evropské firmy dohromady odstraní neprůhledné rozdělování po jednotlivých státech. Průmyslové inovace Dobrým příkladem legislativy sestavené tak, aby nejen chránila zdraví a kvalitu života, ale také cíleně táhla inovace, je evropská směrnice o takzvané integrované ochraně z roku Vztahuje se na ocelárny, elektrárny, spalovny odpadu, cementárny, chemičky a další podniky, celkem v EU asi průmyslových provozů. Směrnice nahradila řadu dílčích ekologických razítek jedním povolením a omezila tak zbytečnou byrokracii. Klíčová je také klauzule, podle které provozovatel nově povolované továrny musí použít nejčistější dostupnou technologii. Účinně tak tlačí na zavádění inovativních, moderních průmyslových výrob i na efektivní využití odpadních surovin. V některých ohledech nebyla směrnice dostatečně účelná. Evropská komise proto na konci roku 2007 navrhla novou směrnici o průmyslových emisích. Návrh zahrnuje důležité změny, které posílí tlak na inovace. Nová pravidla, která se budou projednávat v průběhu českého předsednictví, zajistí sbírání a revizi údajů o nejlepších technologiích na trhu tak, aby postupně zdvihala la ku. Ovšem Evropská komise v červenci 2008 navrhla důležité rozšíření směrnice na další výrobky, jež spotřebu v domácnosti ovlivňují, například okna nebo spotřebiče teplé vody. Ekologické organizace navrhují, že by standardy měly pokrývat také spotřebu materiálů, například papíru, plastů nebo kovů, a pomohly tak snížit rovněž surovinovou náročnost. Obchodování s emisemi Evropská unie od března 2005 spustila obchodování s emisemi oxidu uhličitého. Projekt oproti klasickým limitům exhalací pro jednotlivé továrny působí coby permanentní motivace a navíc díky tržnímu principu snižuje znečištění levněji. Je-li ovšem použit správně. Ale špatná pravidla prvního, tříletého kola obchodování vedla bezmála ke kolapsu celého programu, mnohamiliardovým neoprávněným ziskům velkých znečiš ovatelů a také k nezájmu o zelené investice. Evropská komise proto navrhla několik důležitých reforem příslušné směrnice. DŮLEŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE K TÉMATU Renewable Energy World Online Tento text připravilo Hnutí DUHA. Hnutí DUHA s úspěchem prosazuje ekologická řešení, která zajistí zdravé a čisté prostředí pro život každého z nás. Navrhujeme opatření, jež sníží znečištění, pomohou recyklaci či chrání krajinu. Naše práce zahrnuje jednání s úřady a politiky, návrhy zákonů, rady domácnostem, vzdělávání i spolupráci s novináři či obcemi. Více informací o Hnutí DUHA na Změna klimatu Evropská komise. Energie Energie-Cités

20 PŘIPRAVUJE 20 PROJEKT: Poj me diskutovat o Evropě foto: Archiv Respekt institutu Obecně prospěšná společnost (o.p.s.) při týdeníku Respekt byla založena v roce 2001 s posláním přispívat k rozvoji občanské společnosti v České republice i zahraničí. Od svého vzniku společnost zrealizovala desítky veřejných debat a napomohla vzniku řady investigativních textů na aktuální témata, např. vstup České republiky do Evropské unie, stav lidských práv v zemích bez demokratických vlád či korupce v české politice. Vzhledem k potřebě vytvořit vlastní kvalitní odborné zázemí byla její činnost v roce 2008 rozšířena na oblast analýz a doporučení veřejné politiky s cílem podporovat dobré vládnutí (good governance). Zároveň byl změněn název na Respekt institut, o.p.s. Kromě účasti v Národním evropském fóru (NEF) v současné době Respekt institut působí v platformě podporující rozvoj inovačního prostředí v České republice Innovation Thursday. Respekt institut je také zakládajícím členem Demas - Asociace pro podporu demokratizace lidských práv. V souvislosti s předsednictvím České republiky v Radě Evropské unie Respekt institut realizuje řadu odborných seminářů i akcí pro širší veřejnost. PROJEKT: Respekt Global Europe Series V partnerství s britskou ambasádou v Praze pořádá Respekt institut během podzimních měsíců cyklus odborných seminářů, které se zaměří na globální problémy a jejich vliv na EU. Pozvaní odborníci z České republiky a Velké Británie budou debatovat nad ekonomickými, politickými a ekologickými výzvami globálního světa. Cílem projektu je iniciovat zasvěcenou diskusi nad otázkami jako konkurenceschopnost, odbornost, regulace, klimatické změny a energetická bezpečnost a rozvojová spolupráce, tj. výzvy pro 21. století. Ke každému diskusnímu tématu budou vypracovány odborné studie. Expertních kulaté stoly se zaměří na roli EU v následujících otázkách: 1. Globální konkurenceschopnost (říjen, Praha) 2. Klimatická změna a energie (listopad, Praha) 3. Rozvojová spolupráce (prosinec, Praha) Projekt je financován velvyslanectvím Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Na podzim letošního roku Respekt institut zahajuje cyklus veřejných debat o evropských otázkách v pěti krajských městech. Projekt otevře prostor pro diskusi mezi odborníky a veřejností nad následujícími tématy: 1. Podpora rozvoje českého venkova - Regionální rozvoj venkova ze strany Evropské unie (Brno, listopad 2008) 2. Česká města pro kvalitní život - Regionální rozvoj měst v kontextu podpory z fondů EU (Jihlava, prosinec 2008) 3. Evropa bez hranic - Přeshraniční spolupráce (Liberec, únor 2009) 4. Stárnutí Evropy a nástroje řešení demografického vývoje (Olomouc, duben 2009) 5. Evropa v pohybu - Dopravní infrastruktura v Evropské unii (České Budějovice, červen 2009) Projekt je financován Evropskou komisí. PROJEKT: Zelené předsednictví V průběhu letošního roku Respekt institut realizuje projekt Zelené předsednictví, jehož cílem je podpořit strukturovanou diskusi klíčových aktérů k prioritám českého předsednictví v oblasti životního prostředí a informovat širší veřejnost o dané problematice. V rámci projektu byla zpracována podkladová studie, která analyzuje klíčové aspekty vzhledem k prioritám České republiky v oblasti životního prostředí v rámci českého předsednictví (k dispozici na Dále se uskuteční expertní seminář a v polovině října bude v Praze uspořádána veřejná debata k danému tématu. Projekt je financován Ministerstvem životního prostředí. foto: Alan Pajer foto: Šárka Hastrmanová foto: Šárka Hastrmanová